Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Označili jsme kousek hranic, a nakonec jsme tu zase tu zůstali sami dva. Usmála jsem se k němu. ''Ano. Už jsi zase doma.'' Mávla jsem letmo ocasem a rozhlédla se okolo.. Na poušť.. Celkem hodně pršelo.. Nelíbilo se mi to.. ''Strýčku. Musíme najít Peisiu, nebo Serbiu. Oáza se příliš plní vodou..'' Tohle může být nebezpečné. Podívala jsem se smrtelně vážnou tváří. Znovu jsem mávla oháňkou, to jsem nejvíc dělala když jsem začínala být nervózní.
Půjdu tam odkud jsme přišli, ty se podívej tamtím směrem.'' Ukázala jsem a letmo se o něj otřela na znak 'hodně štěstí.'
Zrychlila jsem do kroku, ale znak toho, že by někde měla být Serbia nikde. Snad ji později najdu. Musela jsem jít prozkoumat okolí. Najít i Merlin, nebo tak. Neměl být sraz? Co když se jim něco stalo?

-> Duny (Přes Poušť)

VÝPLATY
za Zaří

Jméno vlka: Igor
Počet postů: Herní příspěvky během období 1. 9. - 30. 9.
Postavení: Aktuální herně odehrané postavení
Povýšení: Pokud jste byli tento měsíc povýšení a máte to herně zahrané, můžete si napsat o jednorázovou odměnu
například -> povýšení ze sigmy na kappu
Funkce: Aktuální herně přidělená funkce / funkce, kterou byste chtěli pro vašeho vlka
například -> hlídač / chtěl bych být hlídačem
Aktivita pro smečku: Co jste pro smečku udělali? Zachránili jste někoho? Sdíleli jste užitečné informace s členy? Plnili jste svojí funkci? (např. jako hlídač jsem označil hranice smečky)
Krátké shrnutí (i rychlohry): Všechno co jste za tento měsíc stihli zažít
Smečková minihra:

Do půlnoci 8. 10. 2024

Sonora popisovala svůj domov, ''U nás v poušti také nikdy nevládla zima.'' Řekla jsem s přikývnutím. Takže jsem chápala její obavy o tom, že cestu skoro nezvládla, taky jsem si málem prošla infarktem. ''Myslím že v zimních obdobích se bude moudré držet v okolí pouště, případně v úkrytu bychom mohli začít používat ohniště pro zahřátí.'' Uvažovala jsem nahlas, možná to navrhnu Serbii.
Všimla jsem si pohledu Sonory. ''Kdo nahoře, smím-li se ptát?'' Pozvedla jsem zvědavě obočí. Komu, nebo čemu vlastně věří?
Strýc se zatím rozvyprávěl o tom, že ano, že by to bylo zcela přirozené, kdyby opět se ujmul obrany, ale.. chtěl si nejspíš zachovat pouto poutníka, patřilo to k němu. ''Jistě. Promysli si to. Pokud tě srdce táhne k tomu, abys většinu času cestoval po ostrovech, jistě ti to nikdo nebude zazlívat, ale tentokrát už bys musel chodit v pravidelných intervalech do smečky se hlásit.'' Zauvažovala jsem. Rozhodně jsem ho nechtěla přikovat na jednom místě, jen proto že jsem ho přesvědčila že se přidal do Namarey.
Sonora se ptala jaké pouto mezi námi je, na to už Siva odpověděl sám. ''Ano, jednu dobu se o nás s bratrem hodně staral. Ještě tu později budeš moct narazit na Nitocris. To je moje sestra..'' Zmínila jsem. Oh.. teď se možná zeptá na bratra? Tolik mi chyběl... Vrátí se někdy?
Navrhla také to, že území můžeme znovu přeznačkovat, když už u nich budeme. ''Skvělý nápad.'' Přikývla jsem. ''Klidně se můžeme rozdělit ať to jde rychleji, hranice by měli jít povětšinou cítit, tak je stačí na slabším místě obnovit.'' Usmála jsem se. Územím jsme skrz na skrz prošli, ''Později se můžeme sejít znovu u oázy a vzala bych vás do úkrytu.'' Dodala jsem ještě. Sama jsem v něm nebyla ještě, takže to bude i pro mě premiéra, ale to jsem nemusela zmiňovat úplně nahlas, že?

<- Poušť

Xandera a Serbii jsme nechali za sebou a pomalu překročili hranice smečky. Přemýšlel jsem. Pak jsem se podívala po Sonoře, která se první ujala slov. Měla zvláštní mluvu. I její vzhled byl jiný než jsem znala, nevypadala úplně jako běžný vlk. Ale stačilo mi že je schopná. Takhle se Namarey dá dohromady s takovou skvělou Alfou jako byla Serbia co se snaží smečku obnovit. Našla jsem tu skvělý domov. Přišla s otázkou, ''Tak bohužel z tohoto hlediska mnoho nepovím. Když jsem se přidala, tak si Serbia zrovna převzala roli Alfy, protože původní zakladatel nechal smečku jejímu osudu.. Zmizel. A tak můžu asi říct, že ses přidala téměř od nové pomalu se obnovující Namarey a teprve se vše bude postupně navazovat.'' Usmála jsem se k odpovědi. ''Jestliže jsme teda byly všichni členi na posledním srazu, je smečka čistě pouštních vlků, protože žijeme v poušti. O nějaké speciální víře nevím.. Naše rodina, což je aktuálně většina členů hádám, žádnou speciální víru nemá. A Serbia žádnou nepředhodila.'' Odpověděla jsem i na druhou otázku, ale také zrovna ne úplně s jistým hlasem. Nebyla jsem si zcela jistá, ale určitě jsem netušila o žádné speciální víře. ''Od minulé zimy. Byl to poměrně šok..'' Zasmála jsem se, '..zjistit, že existuje i jiné počasí než teplo a horko v poušti. Takže asi nikdy nezapomenu na svůj první sníh a mrazy.'' Švihla jsem ocasem. A mimo poušť už pomalu začínalo počasí opět chladnout.. ''A co bys o sobě prozradila ty, drahá Sonoro? Máš velice zajimavý přízvuk a stavbu těla, takového vlka jsem ještě nikdy neviděla.'' Usmála jsem se.
Však ani na svého strýce, který šel vzápětí za námi jsem nezapomínala, ten kráčel až nezvykle tiše. A tak jsem do něj drcla po chvilce, ''A co ty mlčíš, hm? Máš ty v plánu nějakou speciální funkci, kterou bys na srazu pak Serbie přednesl? Vždy jsi smečku bránil.'' Usmála jsem se. Rozhodně jsem ho z konverzace nechtěla vynechat.
A vším tím mluvením jsem došli až k blízkosti oázy, Z jednoho hraje hranic jsme došli k druhému. ''Tady v okolí se již postupně by měli obnovovat hranice smečky, vždy jednou za čas, když pachy začnou slábnout, aby případní návštěvníci oázy měli přehled o tom, , že zde žije smečka a neměli zde na území nezvané hosty.'' Což bylo asi celkem logické, ale.. to nevadí. Opakování je matka moudrosti!

Trpělivě jsem čekala na to, co Serbia poví. Sivataga naštěstí přijala a měla jsem radost. Měla jsem ve smečce dalšího člena rodiny. Pak se ujmul slov Xander, který popsal svůj úkol od své Alfy. Serbia tedy nakonec pohled věnovala mě a tak jsem zpozorněla. Požádala mě o provedení Sonory a strýce, na což jsem tedy přikývla. ''Zajisté.'' Usmála jsem se a podívala se na Xandera, ''Hodně štěstí s tvým úkolem Xandere, měj se.'' Střihla jsem uchem na rozloučenou a pak se podívala na Sonoru i na Sivataga, ''Začneme od hranic směrem k úkrytu.'' Prohlásila jsem a vedla jsem je blíž směrem k hranicím smečky. ''Jestli je něco přímo na co byste se i chtěli zeptat, neváhejte. Na co budu znát odpověď, na to vám odpovím. Ale sama jsem tu jen chvíli, ale pár věcí už jsem asi stihla poznat. Kromě toho věřím, že brzy bude zase sraz a do té doby si můžete rozmyslet nějakou funkci, kterou byste chtěli vykonávat. Já osobně jsem léčitelka.'' Začala jsem alespoň se základním vysvětlováním. ''Teda, zdejší flóra je dost rozmanitá od té z pouště kde jsem vyrostla a učila se. Ale postupně se i na tu zdejší snažím přijít.'' Zasmála jsem se..

-> Namarey

Xander a Sivatag
Přikývla jsem na Xanderovu odpověď jakože ji chápu. ''Ano. Místní Namareyská smečka v poušti.'' Odpověděla jsem, a vítr mi kromě písku do čenich zavál pach Serbie ještě s někým. ''Tak jo, jestli chceš, zrovna nedaleko se nachází naše Alfa. Jistě tě ráda vyposlechne.'' Usmála jsem se na něj a pak na Sivataga, ''A tebe jistě také strýčku.'' Ušklíbla jsem se pobaveně.
Xander byl trochu nesvůj díky tomu všemu co nyní řekl o svých dětech, měl o ně strach.. Chtěl abych je požádala aby se vrátili domů, když bych je potkala. Soucitně jsem přikývla, ''Jistě, můžeš se spolehnout, že bych je navedla.'' A lehce, povzbudivě jsem do něj šťouchla, ''Neboj, možná jste se pohádali, netuším, ale znáš děti, urazí se, na chvíli zalezou a pak se vrátí.'' Mrkla jsem. No, realitu jsem tedy rozhodně neznala.
To už pak Sivatag se chtěl vrátit k tématu démonů a mrtvých, protože to jsem.. nějak úplně přešla. Natočila jsem hlavu při té odpovědi Xandera, ''Tyjo. Něco už jsem o tom slyšela. Teda ne zrovna o tomto, ale tak že na těchle ostrovech je možné fakt vše... Vidět mrtvé.. Hlavní je, že jsi z toho vyvázl pořádku.'' Pak se můj pohled otočil na Sivataga, ''Tady bude tvůj život asi veselejší, než jen obyčejné toulky po světě.'' Zasmála jsem se a pak se konečně vydala za pachem.

Serbia a Sonora
Nešli jsme směrem k území ani nějak daleko a na Serbiu s neznámou vlčicí jsme narazili. Lehce jsem před Serbiou sklonila hlavu na znak respektu, ''Zdravím tě, Serbio. Vedu zde svého strýce Sivataga, který by rád vstoupil do smečky. A také svého přítele Xandera, prý má zde úkol od své Alfy.'' Přednesla jsem, proč s dvěma cizinci, pro ní, kráčím směrem k naším hranicím smečky.
Pak se můj pohled přesunul na neznámou vlčici, předpokládala jsem, že ji Serbia přijala a teď ji provádí po území. A tak jsem se na ní usmála, ''Těší mě, jmenuji se Ushari. Doufám že se ti Namarey bude líbit.'' Navíc vypadala jako typická pouštní vlčice, a tak jsem prostě vsadila na jistotu, že se jednalo o novou členku smečky. A když ne... No, nechám se opravit, vždyť o nic nešlo.

Byla jsem celkem radostná z toho, že jsem Xandera viděla a mohla jsem ho se strýcem seznámit. Když ten však vypustil svůj vtip o červech, šlehla jsem po něm pohledem. Ale naštěstí to ovšem Xander vzal celkem v pohodě a tak jsem nad tím v duchu mávla tlapkou, Pro tentokrát.
Trošku jsem však při odpovědi Xandera zastřihla uchem, ''Jakýpak úkol ti mohl dát v poušti. Můžu ti nějak pomoci?'' Pozvedla jsem pomyslně jedno obočí vzhůru a byla jsem zvědavá co z tmavého vlka vyleze. Pak také popsal svou dceru, jeho popis zněl celkově opravdu na něj, ''Hm, nikoho takového jsem neviděla, a asi bych si ji nespletla. Třeba jste se zrovna minuli, no.. možná i já. Teď jsem se tu zrovna vrátila a mířím se strýcem do smečky.'' Přikývla jsem na svou vysvětlenou. Žádnou Vittani jsem neviděla.
Na jeho dotaz jsem zavrtěla hlavou, ''Bohužel.. Moc toho nebylo.. Méně, než bych určitě chtěla.. Ale rozhodně mezi zajímavé patří Váčkovka. Že ji tu zasadili z jiného světa, aby pomáhala vracet magii ostrovům, které postupně svým užíváním spotřebováváme.'' Pokývla jsem rameny, ale nedokázala jsem ji popsat víc, aby si ji vlci dokázali pořádně představit. Pak jsem se podívala na strýce, ''Promiň, chtěla jsem tě vzít za Serbií a pořád se se mnou někde zdržuješ.'' Zasmála jsem se během té konverzace. Rozhodně jsem nemínila jej z konverzace totiž vůbec vynechat!

<- Temný les

A tak jsme pokračovali postupně dál, až se půda změnila v písek. Lehce jsem zamávala ocáskem. Vždycky jsem se tak ráda vrátila mezi tyhle tuny a tuny písku, bylo to mým životem. ''Neboj, Serbia se ti bude líbit.'' Podotkla jsem jakmile jsem si všimla jeho nervozity. Koneckonců může se rozhodnout jakkoliv v tomto. Ale mohl by minimálně poznat místo, kde jsem se rozhodla zůstat a kde budu žít.
To už jsem zacítila pach, známý pach. ''Jéé, toho vlka znám!'' Křikla jsem najednou, když se mi jej podařilo i spatřit, protože... vlastně proč?
Pohledem jsem pokynula Sivatagovi aby mě následoval a tím jsem se dostala k tmavému vlku. ''Xandere, ráda tě vidím.'' Usmála jsem se. ''Copak tě přivádí do pouště? Myslela jsem, že se převážně zdržuješ v horách..'' Naklonila jsem hlavu a pak se usadila. ''Oh.. Tohle je můj strýc Sivatag. Sivu, tohle je Xander.'' Skoro jsem je ani nechtěla pustit ke slovu, chtěla jsem mít tohle náhodné seznámení pěkně pod dohledem!

<- Tajné Ostrovy (Přes Les u mostu, most)

Přikývla jsem. ''Vypadala jako Peisia, to je naše beta. Myslím, že se ji na to budu moct zeptat. Vypadali jako rodina a tak věřím, že Peisia o tom bude něco vědět.'' Minimálně jsem v to doufala.
To se začal vyptávat na Nito, což jsem se musela podívat na oblohu a zauvažovat, ''Mám pocit, že se změnila.. Říkala že od doby co jsme se Zoharem zmizeli, tak otec začal jančit a pohádali se... Že přestala kopírovat chování ostatních, že si stejně vždy připadala pouze jako zrcadlo.'' Shrnula jsem... Byla prostě jiná, vůbec mi to nepřipomínalo mou sestru, ale to bude možná tím i jakou dobu jsme se neviděli, ''Snad se má Camiya lépe, než mi Nitocris líčila.'' Dodala jsem zamyšleně a podívala se na svého strýce.
Pak jsem náhle změnila směr, ''Víš co? Zajdeme do pouště hned, když tam bude Peisia alespoň nám hned může odpovědět na naše otazníky.'' Přikývla jsem si rozhodně a změnila původní plán procházky. Projít to tu můžeme přece kdykoliv jindy.
Nakonec zmínil, že je na mě pyšný a já jsem zamávala ocasem, ''Děkuji, strýčku. Vážím si toho.'' S Nitocris netuším co se přesně stalo, Zohar zmizel, ostatní tu nebyl- minimálně jsem o nich nevěděla a proto jsem byla ráda že tu strejda byl, alespoň jedna stejná tvář co se na první pohled nezměnila a neotočila.

-> Poušť (Přes Duny)

<- Les o mostu

Horlivě jsem přikývla, když myslel to co já, sníh. Taky si ho příliš neoblíbil. Vůbec jsem se tomu nedivila! Bylo to hrozné!
Zdálo se, že moje odpovědi ukázalo strýci ještě víc otázek. Víceméně jsem se snažila mu to vysvětlit, ale moc to úspěšné nebylo a tak jsem musela vymyslet lepší slova, ''Byl tu.. vypadal skvěle, odpočinutě.. Ale kam zmizel, netuším.. Dle té Tundry je to svět moc milých bytostí a že když bude mít zájem, tak portál dokáže také zprovoznit aby se dokázal vrátit, jen se modlím ke Kleopatře, aby to byla pravda.'' Zavrtěla jsem hlavou. Můj milovaný Zohar... chyběl mi. ''Jak jsem řekla.. Nito jsem nechala ve smečce v poušti, dost možná tam je doteď, jestli nešla také zdejší ostrovy trochu prozkoumat.'' Opět jsem se podívala na oblohu.
Z lesa jsme se dostali na moc hezkou pláž. Vlny z moře naráželi, slabě, o břeh. Byl to vskutku hezký pohled. Aby ne.. Tohle se mi v poušti nenaskytlo vůbec někdy prohlédnout. Tolik vody... Začenichala jsem, v ovzduší byla cítit sůl, ''Taková velká louže vody a tolik soli tu je cítit.'' Zavrtěla jsem hlavou trochu zklamaně.
To jsme už však pokračovali v tématu o naší rodině, ptal se na tátu a mámu. Opět jsem tedy jen zklamaně zavrtěla hlavou, ''Nevím.. Jsem si teda jistá, že všichni žijí. Když jsem odcházela hledat Zohara do pouště, než mě přepadla ta písečná bouře která mě přenesla zde, tak byly všichni v pořádku.'' I když Nito tvrdila, že se to doma po mém a Zoharovu zmizení trochu vyhrotilo, ale to jsem mu neříkala.. ''Možná to byl osud prostě, že to některé z nás přeneslo zde.. Třeba nás tu něco čeká.'' Snad aspoň trochu pozitiva jsem se v tom snažila najít.
''Jmenuje se Namareyská.. Bývalej Alfa se na ní vykašlal, ale nebyla nové Alfě vůbec lhostejná a tak se ji rozhodla chopit a znovu oživit.. V ten moment jsem se objevila a rovnou tomu dala šanci.. Takže jsem již její členkou.'' Vysvětlila jsem, ''Budu tě tam mít moc ráda.'' Zavrtěla jsem ocasem, ''I zde jsem se rozhodla pokračovat na své cestě za léčitelstvím.'' Pousmála jsem se.. A doteď jsem se stále toho moc o zdejší flóře moc nenaučila. Což jsem určitě chtěla napravit. ''Až se projdeme, provětráme hlavu, hlavně si o všem povykládáme, tak tě tam můžu vzít!'' Zazubila jsem se.

-> Temný les (Přes Les o mostu, most)

<- Most

Usmála jsem se nad jeho starostlivostí. Měla jsem jej ráda, prožila jsem i díky němu hezké dětství. Měl nás rád všechny bez rozdílu, neřešil ani to, že Zohar nebyl naší matky. ''Dostala jsem se tu v období jejich zimy. No viděl si někdy na svých cestách tu bílou odpornou věc? Strašně to studí a vzduch je studený, skoro se to nedá vydržet!? Říkají tomu sníh a zima.'' Začala jsem tedy vyprávět. ''Naštěstí moc dlouho to netrvalo a začalo se oteplovat, ale co vím, tak se to tu vrací každý rok. No, nevím zda celé období zvládnu! To asi z pouště nevystrčím čumák.'' Zavrtěla jsem hlavou. Představa že zase přijde ten sníh.. Oklepala jsem se. ''Ve skutečnosti jsem tu potkala i Zohara a Nitocris! Nito ta asi zatím zůstává dál ve zdejší poušti, ale Zohar... ten.. zase zmizel..'' Vzdychla jsem, ''Vlčice jménem Tundra mi to řekla.. Že zprovoznila jeden portál, ale tím že ona se rozhodla přijít, tak někoho to muselo odnést.. Tak to odneslo Zohara, pořád tomu nemůžu uvěřit.'' Sivatag si nás musel se Zoharem pamatovat víceméně jako naprosto nerozlučnou dvojici.
''No vlci ze smečky, kteří se tu nejspíš narodili, nebo už tu nějakou tu dobu žijí tvrdili, že jednou za čas zdejší bohové někoho zde přivedou, je to prý ostrov.. Takže netuším jestli se odsud dá taky jinak dostat, než že si tě zase sebere nějaký portál jako mi vzal Zohara.'' Podívala jsem se do korun stromů. ''Ale... i tak se mi tu celkem líbí.. Je to něco jiného, než to bylo doma v poušti.. A navíc tu je také poušť a pouštní smečka.. Rozhodla jsem se do ní přidat.'' Dokončila jsem nakonec své vyprávění a podívala se na Sivu.. ''Sama jsem zvědavá jak náš život tady nakonec dopadne.''

-> Tajemné ostrovy

A skutečně! Něvědomky jsem zašlehala ocasem. Byly to už minimálně tři zimy co jsem ho naposledy viděla? Teda.. Tady jsem zažila první zimu, ale to byl detail, hehe..
Pochválil mě a pocuchal srst na hlavě. Zahihňala jsem se, ''Děkuju..'' Odpověděla jsem a podívala se znovu na něj. Byla jsem tehdy vlče, ale stejně zůstal oproti mě úplným obrem. ''Za to ty ses vůbec nezměnil strýčku.'' Zazubila jsem se a udělala jsem krok zpět. ''Jak ses tu ocitl? Teda.. vím že jsi vždycky rád cestoval, ale tady co jsem tak pochopila už není příliš moc možností útěku..'' Natočila jsem hlavu na stranu. ''Půjdeme se projít? Ten most mi nedělá dobře.'' Zamlaskala jsem. Kdo ví kdy se zhroutí! A tím jsem počkala na jeho odpověď a prvně se vydala zase do hlubin lesa.

-> Les u mostu

Už-už jsem se pokukovala po tom lese, když ke mě vítr zavál pach. Takový dost známý a přesto nějaký vzdálený. Můj ztracený bráška to nebyl, to jsem věděla jistě. Zůstala jsem tlapkami na pevné půdě, protože most jsem už prošla, ale otočila jsem se směrem, kterým jsem přišla. Dychtivě a napjatě jsem čekala kdo se ze záludné mlhy ukáže. V nitru duše jsem doufala stále v Zohara, že to byl jen špatný sen, že se tu objevila ta Tundra a on byl pryč.
Nakonec se v mlze začala zjevovat postupně urostlá vysoká postava a čím blíže byl, tím jsem byla překvapenější. Nakonec stanul přímo přede mnou, byla jsem oproti němu tak prťavá... Zvedla jsem pohled vzhůru, ''Strýčku? Jsi to ty?'' Natočila jsem hlavu. Pořád jsem nechtěla věřit vlastním očím, že by tu skutečně byl náš velký rodinný poutník.

<- Pichl (Přes Temný les)

V tom lese jsem byla po druhé v životě a přišel mi stejně zvláštní jako, když jsem v něm byla poprvé. Byl ponurý a temný, stejně tak jako byly v tuhle chvíli mé myšlenky...
Zastavila jsem se na malé mýtince a a zhluboka se nadechla a vydechla. Nakonec mě převládl silný pocit něco udělat.. A tak jsem nasála opět vzduch do plic, zvedla hlavu ke korunám stromů a dlouze, smutečně, zavyla...
Když jsem skončila, cítila jsem se o malinko lépe. Minimálně jsem smutnou grimasu již dokázala nahradit. Pořád mě to tížilo jako balvan, ale to nejhorší jsem smutečním vytím za bratra ze sebe dostala ven. Nyní jsem se chtěla soustředit na to dobré, na tu naději že Zohara ještě někdy uvidím, ''Budu se starat o náš nový domov..'' Slíbila jsem si, nahodila alespoň krátký a rychlý úsměv, a s tím jsem se vydala zase dál.
Má cesta mě zavedla na vratký most ze kterého se mi zvedal žaludek... Jak to někdo mohl procházet!? No, vracet se mi v tuto chvíli nechtělo a tak jsem vzala všechnu svou odvahu, kterou jsem v sobě dokázala najít a tím jsem skoro, ale jen skoro, se zavřenýma očima prošla až na druhou stranu, kde se na mě usmíval les mnohem veselejší, než byl ten na druhé straně mostu. Tím jsem byla překvapená.. To asi nebyl ten stejný les, ne?

<- Oáza (Přes poušť)

Vyšla jsem od oázy ven. Písek začínal být příjemně horký a jen něžně jsem bořila tlapky, aby to nepálilo. Sluníčko pěkně hřálo a konečně bylo znát, že tyto ostrovy začínalo uchvácet teploučko.
Ač jsem poznala, že se nás zima zrovna dvakrát nekousne, lásku si k ní nejspíš nikdy nedokážu najít. Ale nevadilo mi to... Měla jsem svou poušť a v té jsem byla spokojená. A to i když mi v ní chyběla jedna věc, nebo spíš.. vlk.. Vlk, kterého jsem měla na celém světě nejradši.
Ač jsem tu nyní měla i sestřičku.. Tak ono pořád jsem k Zoharovi měla hodně blízko a jeho zmizení mě zasáhlo.. Snažila jsem se věřit slovům Tundry o tom, že se dokáže vrátit, Snad se bude chtít vrátit..
A s tím jsem nechala poušť za sebou a písek se pomalu měnil v půdu a následně se postupně ukazovala tráva... A pak jsem zmizela v houštině stromů..

-> Most (Přes Temný les)