Příspěvky uživatele

<< Ovocný lesík

S tichounkým povzdechem a čumákem sehnutým u země pokračoval dále neznámým krajem, nejist si na každém kroku. Který bude můj poslední? Co kdyby se tímhle směrem právě prohánělo stádo divokých koní, kteří by mne ušlapali? Tolika katastrofických, málo pravděpodobných scénářů, které se mohly stát předtím, než se znovu střetne se svými čarokrásnými sestrami. Nepochyboval o tom, že se mnoho z nich mohlo stát, že nebyly tak neskutečné, aby se alespoň jednomu vlkovi na celičkém světě staly. Nemohl. Museje předvídati každičkého krůčku, abych nezahučel, abych neutrpěl, zakroutil nad svými myšlenkami hlavou, jako bych už nezažil dosti. Ale kdo takovou věc soudil, jakým jménem oslovit kata, který nad ním stál! Říkal by mu Večerníček, Leon?
Znejistěl, jakmile na tmavé srsti pocítil prazvláštní, těžko čitelný pocit - rázem si ale uvědomil, že se muselo jednat o sluníčko. Vyšel z lesa a přežil, možná s menší modřinkou na čele z toho, jak poprvé vrazil do stromu, ale - přežil! Ocásek mu jemně zavlnil, třebaže byl vlk plně soustředěn na svou cestu. Jeho krok byl pomaloučký, takřka mravenčí - musil dávat pořádný pozor na cestu!

<< Jezerní portál mimo Mois Gris

A přece žiji, pomyslil si Večerníček s prazvláštním tónem, jak už to měl odnepaměti ve zvyku, když se poprvé nadýchl v novém prostředí. Ihned mu byly jisté dvě věci, méně i více vzbuzující krátkodobé radosti: zaprvé, nikde v okolí nebylo ani vidu (...), ani slechu po jeho jindy jistě výskajících sestrách. Zaváhaly na poslední chvíli? Nechají mne tu napospas vlastnímu bytí? O pravdě tohoto výroku samozřejmě hned nato zapochyboval, neboť nebyl skutečný - přesto jej zasáhl do srdéčka, a vlkovi se po tváři prohnal posmutnělý výraz. Zadruhé, půda, na kterou jeho vlhké tlapky dopadly, nepřipomínala kamení. Znamenalo to, že se neocitl zpátky u jezerního portálu, kde si ještě před chvílí hrál? Povedlo se jim otevřít bájné, časoprostorové dveře, co vlkům kdysi umožňovaly utíkat ze země? Nevídaný úspěch. Nebo jsem se snad utopil? Ach, jak bych se sobě samému nedivil - ale přec... S nervózním střihnutím ucha se rozhlédl, třebaže nic neviděl.
Právě to byl kámen jeho úrazu - nevidět. „Jitřenko?“ zaskřehotal hláskem, v němž se těsně prolínal strach s naivní nadějí dítěte, „Polednice?“ Jak po jedné, tak i po druhé se jakoby slehla zem. Och, miloučký osude, kéž se jim nic nestalo, kéž jsou mé čarokrásné v pořádku! Mohly se zpozdit? Mohly. S tichounkým, tklivým povzdechem nahmatal hned u vody, kterou považoval za jezero, vhodnou půdu, a nakreslil do ní sigil svého jména. Najdete mne tady, čarokrásné - spěchejte. Nechtěje riskovat návrat portálem, Večerníček ihned vykročil kupředu.

>> Luka

Jméno: Večerníček, Leon
Datum narození: 28.3.2022
Pohlaví: samec
Element: voda
Otec/matka: Neznámý/Neznámá
Sourozenci: Jitřenka, Polednice
Povaha:
Je pozdní večer prvního máje, carpe noctem. Rozhodli jste se vyjít si na procházku hájem, o němž se praví, že vám v něm lesní stvoření do oušek pošeptají každičké tajné přání vašeho srdéčka – vaše tlapky němě dopadají do heboučkého mechu, či mezi moře pomněnek. Třebaže v čumáčku cítíte především ty, brzičko zjistíte, že vedle nich vnímáte také pach, který je vám neznámý, ale vy byste přísahali, že vám není úplně cizí.
Necháváte se vést svým čichem, díky kterému nakonec zabloudíte k takřka magicky modravé studánce, jež odráží na tisíc hvězd. Právě nad tímhle skvostem se sklání vlk, zjevně hluboce pohroužený do sebe, který s okatou precizností jemnými dotyky čeří vodu a něco si u toho šeptá. Našeptávač? Promlouvá k samotným hvězdám, čte z nich budoucnost? Jeho tvář jako byste roky znali, a přesto se váš jazyk neumí zkroutit tak, aby ho pojmenoval. Jste snad pod nějakým kouzlem? Je to zlý čaroděj, který vás připravil o vzpomínky? V hlavě se vám možná rojí spousta otázek, ale nechcete se přiblížit. Vlkovo zadumané zamračení nevypadá otevřené otázkám, natož pak tykání.
Jenomže hleďme – zvědavě špicujete uši, protože se zdá, že vlk se vás rozhodl zprostit vaší trapnosti nad hrobovým tichem a promluvil sám. Není poněkud smutný? Bázlivý? Jeho myšlenky jsou i přesto hluboké, necessitas etiam timidos fortes facit, že se vám až hlava točí. Co teď?
Napoprvé si nad Večerníčkem vlci řeknou, že je to pořádně mysteriózní cizinec, od kterého možná bude moudřejší držet odstup. Co když jsou jeho filosofické promluvy mířeny na nějaké imaginární kamarády, ne na ně? Kéž by tomu tak bylo, jeden si pomyslí! Napodruhé, pokud se nechají zlákat neznámem, co není nic, s čím by si nevěděli rady, vyruší jeho mlčení a zjistí, že je jeho hlas překvapivě tklivý, přesně jako studánky. No a napotřetí? Napotřetí se možná ponoří do hlubin jeho přepychového vnitřního světa a uvědomí si, že není tím, za koho ho měli.
Na krytí sebe sama Večerníček nemá hlavu, není důtklivý. Stačí, aby jeho směrem někdo dýchl, a on už musí nutit srdce z hrdla zpátky do hrudního koše, a přišlapávat si u toho nejistě pohupující se špičku ocasu. Kolik úzkosti se do něj vůbec vleze?
Večerníček je samotář, nedůvěřuje druhým. Přestože působí zdvořile a v ostatních budí dojem intelektuála, filein sofia, společensky je často neohrabaný a nejistý si sebou samým. (Vždyť se nemálo představuje falešným jménem). Zarytě se snaží vyhýbat běžným, nicneříkajícím rozhovorům o počasí, protože je ve zkratce neumí. Stydět se u toho umí tak, až jde hlava kolem! Ale komu by tyhle věci šly? Když už se s někým baví, očekává, že se o něm také něco dozví, sebemenší by tato informace měla být. Není po nich hladový – umí si je najít i tam, kde si je vlci nemusí sami uvědomit a zbytečně se nevyptává.
Mlčení je mu vlastní. K čemu vůbec tlachat? Na zaplnění ticha, jež ve vlcích vzbuzuje nepohodlí a nutí je takříkajíc vařit z vody? Říkat věci, které by za jiných okolností nikdy nevyřkli? Ticho. Právě do jeho rób se Večerníček milerád odívá, právě jím a ničím jiným plní své dlouhé dny a přemýšlí, cogito, ergo sum. Nad čím? Nestačil by ani vesmír, aby obsáhl všechno, co se v tomto vlkovi často přetahuje a co s ním vede lítý souboj. (Ne)rad se noří do moří plných ledových ker, a sice takových, které v něm víří hluboký cit.
Právě jako studánky je Večerníček odnepaměti melancholický, smutný. Je pro něj snadné onemocnět nějakou modrou myšlenkou, co se pak zacyklí v jeho hlavě a těžko se dostává ven – představuje lepidlo, kvůli kterému pak na patách nese jenom strach. Kdo by se nebál, když si uvědomí, jak sám v tom obrovském vesmíru je? Jak nekonečný je, a jak malou, takřka neviditelnou stopu v něm vlk vlastně zanechá? (Pokud vůbec). Někdy se mu jeví, že se proti němu spiklo všechno – a s takovým zahryzlým uvažováním je občas těžké se vůbec pohnout. Není úniku.
Večerníček se (nepřekvapivě) cítí nejvíc spjatý právě s hvězdami, co mu vnitřně dělají dobře a na nichž téměř lpí, ad astra per aspera. Pozná všechny souhvězdí, jménem osloví každou hvězdu – jeden by si až pomyslil, že se měl jako právě jedna narodit. On by takovou myšlenku určitě nevyloučil.
Sic vita est. Večerníček pro vlky nemusí být vždycky vhodná společnost, ale určitě potěší každého, kdo by se chtěl opřít o něčí rameno a oddat se smutku, než se před ním skrývat v dětské představě, že si ho nikdy nenajde. Protože má zkušenost sám a ví, jaké to je, pomohl by v těchto věcech každému, kdo by o jeho pomoc stál.
Minulost:
• Jeho rodiče byli mágové, kteří utekli portálem v jezeře ještě předtím, než je stihl potkat - utíkali před vlastní smrtí. Tento portál se po jejich útěku uzavřel.
• Se sourozenci byl nalezen jejich dědečkem, který si je (doslova) vzal pod svůj klobouk. Právě v něm prožil Večerníček většinu svých dětských let.
• V jejich kraji se nevěřilo na to, že je magie vrozená. Byla naučená, kouzlilo se prostřednictvím kreslených run (koncepty, ve které Večerníček dodnes věří a aplikuje do praxe) - a tak se sourozenci od dědečka učil magii.
• Jednoho dne si sourozenci bez dozoru dědečka hráli právě u toho jezera.
• Jejich magie omylem otevřela ten samý portál, který byl kdysi uzavřen. Večerníček se tak ocitl na ostrovech Mois Grisu.
Zajímavosti:
• Je takřka slepý vlivem zeleného zákalu
• Voní po douglasce a pomerančích
• Magii nevnímá jako vrozenou, nýbrž naučenou. K čarování do země kreslí runy
Vzhled:
- Prosím mnou rezervovaný 11. vzhled
- ID vlka s dlouhým ocasem - pokud bude možné delší srst na tlapkách, jako to má například Haedus, budu moc ráda :]
Vlastnosti: Silný vlk
Večerníček vyrůstal pod záštitou prastarého dědečka, který sám mnohé nezmohl. Jako bratr také samozřejmě cítil povinnost být co nejprospěšnější, aby se na něj mohl každý obrátit, a tak musel trénovat tak, aby k něčemu byl. A co se jednou vlk naučí, to už neztrácí!
Síla: 5/80
Vytrvalost: 5/90
Rychlost: 1/50
Obratnost: 2/60
Schopnost lovu: 2/70
Dodatek:
- Šestá postava Hanky, čas na chlapský řádek!
- Bude možné mít na profilu i jméno Leon? Ráda bych, aby tam bylo - pokud to nepůjde, čertit se nebudu :]
Smečka: Kdo si ho uloví, ten ho bude mít. A bude ho vůbec někdo chtít?