Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Most

Vino už se nacházel ve známém prostředí, kterým párkrát prošel. Nemusel se tedy bát, že by se ztratil. Jižní ostrov mu byl zkrátka bližší. Přestože cestu, kterou momentálně šel, viděl pouze z dálky, nebál se, že by se objevil někde jinde, jako tomu bylo na severu. Moc dobře věděl, kam měl namířeno. Co jsem to vlastně chtěl Lissandře všechno říct? zamyslel se. Musím jí oznámit, že jsem navázal lepší kontakt s tou smečkou v poušti. Pak jí oznámit vše, co jsem se dozvěděl v horách. A to s tím severem hlavně, ze všeho toho přemýšlení ho upřímně začala bolet hlava, a tak raději přestal. Však on si vzpomene, až to z něj bude Lissandra ždímat. A ještě bych se měl zeptat Zinka na ta vlčata, došlo mu poté. Jen doufal, že se šedý ještě stále nacházel na území smečky a nestihl už utéct. Většinou se tam příliš dlouho nezdržoval.

//Ostříží zrak

//Asshiřin labyrint

Dostat se z jeskyně nebylo tak složité, protože nešel příliš hluboko. I z lesa se dostal k mostu překvapivě rychle. Ten chvilkový odpočinek - pokud to tak vůbec mohl nazvat, přeci jen ztratil vědomí - mu zřejmě prospěl. A nebo to bylo jen díky tomu, že si jeho tělo pamatovalo, kudy lesem jít, aby se dostal k mostu? Ať už to bylo cokoliv, nakonec se tam ocitl. Dobře, zhluboka se nadechl a vkročil na nestabilní kusy dřeva, které ho oddělovaly od druhého ostrova. Nějak to zvládnu, pomyslel si poté a pomalu se vydal vpřed. Upřímně preferoval nekoukat se pod sebe. Bál se, že by se mu v jeho momentálním rozpoložení zatočila hlava víc než by měla. Nakonec by ještě skončil v hlubinách čehokoliv, co se tam dole nacházelo. Jen co se ocitl na druhé straně, vyšel z něj spokojený povzdech.

//Na vyhlídce

//Prokleté jezero

V lese, ke kterému od jezera přešel, jen marně hledal nějaké místo, kde by se mohl na chvilku ukrýt, aby nemusel ležet ve sněhu a zimě. Chvilkami se mu před očima dělalo černo, což mu rozhodně nepomáhalo. Po menším pátrání se mu však podařilo najít nějakou jeskyni. Upřímně si neuvědomoval, že ho tam táhla silná touha, která byla odlišná od jeho vlastní touze po odpočinku. Když se konečně ukryl dovnitř, nechodil příliš daleko. Stačilo mu se dostat na místo, kde už nebyl sníh, aby ulehl. V dálce slyšel podivné zvuky, ale sváděl je na nemoc. Neměl bych... spát..., s tím se mu sesunula hlava k zemi a na krátkou dobu ztratil vědomí.
Samozřejmě netušil, jak dlouho byl mimo. Když se probral, bylo mu o něco lépe, ale stále se necítil příliš svěže. S menším kašlem se posbíral na všechny čtyři a oklepal se. Musel pokračovat.

//Most

//Nížina hojnosti

Unaveně se dotáhl až k dalšímu jezeru. Vypadalo ale nějak... Zvláštně. Tak pochmurně. Mohl jen děkovat bohům, že už se stihl napít, protože tohle nevypadalo zrovna pitně. Ještě bych z toho něco chytl, pomyslel si, byť celkem ironicky. Nemocný už přeci byl. Nechal tedy jezero jezerem a začal se opět soustředit na hledání cesty domů. Cítil se čím dál tím unaveněji. Možná by nevadilo, kdybych se někde na chvilku zastavil. Jenom na odpočinutí si. Na malou chviličku, ještě byl dostatečně při vědomí, že dokázal nějak smysluplně přemýšlet. Kdyby se mu motaly i myšlenky, to už by bylo horší. Věděl ale, že pokud si někde na chvilku nelehne, tak k tomu nejspíš dojde. A protože ho pak čekala cesta přes most, rozhodně přes něj nechtěl chodit v takovém rozpoložení.

//Asshiřin labyrint

//Slané jezero

Pokračoval tedy na své lehce zmatečné cestě dál. Sakra, tudy jsem předtím nešel, pomyslel si, když se pořádné rozhlédl kolem sebe. Ne, tehdy se do hor dostal z nějakého lesa. Ale kde se nacházel? Myšlenky měl lehce zamlžené. To stoupání z hor mu rozhodně neprospělo. Zřejmě to na jeho nemocné tělo byla příliš velká zátěž. Až se napiju, všechno bude v pořádku, přesvědčoval se. Místo jezera však narazil na řeku. U té se ani nemusel bát, že by byla zamrzlá, protože musela téct. Sklonil se tedy, aby se napil... A tentokrát voda nebyla slaná! Podařilo se mu tedy zahnat žízeň a zbavit se slané pachutě v tlamě. Když jí budu následovat, možná se dostanu zpátky do toho lesa. Tam... Tam taky protékala řeka, musel k tomuhle úsudku zapojit všechny svoje přeživší mozkové buňky, ale koneckonců to celkem dávalo smysl. Vydal se tedy podél břehu řeky na jih.

//Prokleté jezero

//Alateyská smečka

S menšími obtížemi se mu podařilo vymotat se z hor. Upřímně doufal, že by mohl narazit na nějaké jezero, ze kterého by se mohl napít. Třeba kašle, protože má sucho v krku! Nebo něco podobného, zkrátka problém, který by mohlo trochu vody rychle vyřešit. Jenže jak už to tak bývá, zrovna když to potřeboval nejvíce, nepodařilo se mu nalézt nic, co by mu pomohlo. Našel totiž jezero, jehož slanost znemožňovala pít vodu z něj. To samozřejmě Vino nevěděl, a tak se k němu rychle rozešel. Ve svém nemocném rozpoložení si ani neuvědomoval, že neviděl žádné živočichy. Možná to prostě sváděl na zimu. První namočení jazyka do vody jej však rychle probrala a on rychle vycouval. Tfuj! vyplivnul znechuceně a pohlédl na jezero. Cítil se naprosto podvedeně! Bohužel s tím nemohl nic udělat. Měl bych co nejrychleji najít nějakou jinou vodu, ať se zbavím té slané příchutě v tlamě, pomyslel si a ještě jednou zakašlal.

//Nížina hojnosti

Vino poslouchal a místy chápavě přikývl. Nedivil se, že návštěva cizích smeček nebyla prioritou, pokud měli nějaké jiné problémy, ať už jakékoliv. Ale problémy na severu? nejraději by se na ně zeptal, ale s tou váhavou pomlkou, kterou Razer měl při zmiňování problémů, pochyboval, že by mu řekl něco více. Povšiml si i toho, že se někteří z mladých vydali do jiné smečky. Připomenulo mu to Zinkova vlčata, která se přišla podívat k nim. Odkud vůbec přišla? Měl by se na to zeptat, až se vrátí.
Tíživý pocit na hrudi neulevoval. Pokusil se zodpovědět na otázky jak nejlépe mohl - některé věci samozřejmě nevěděl. Například o vlcích, které zmiňoval, snad nikdy neslyšel, takže neměl tušení, zdali je někdo ze smečky viděl, každopádně u nich nebyli.
Jako na zavolání opět začal kašlat. Razer měl pravdu, v horách mu nesvědčilo. Alespoň si to myslel. Byl rád, že jej odvedl až k hranicím, protože měl upřímný strach, že by se mu na cestě mohlo přitížit. Naštěstí se to však nestalo a mohl se v klidu rozloučit a vyrazit domů.

//Slané jezero

Žíhaný musel uznat, že informaci, kterou mu Razer předal, neočekával. Zdejší alfa měl v plánu k nám vyrazit? zamyšleně švihl ocasem. Neznamenalo to, že také hodlal přijít navázat přátelské vztahy? Pak mě sem Lissandra vůbec nemusela posílat, skoro si povzdechl nahlas, ale dokázal se udržet. No nic, už tu byl. Určitě by nebylo na škodu, kdyby se u nás zastavil. Přeci jen si mohou předat informace mnohem lépe, když spolu hovoří přímo alfa s alfou, než když se vyšle nějaký zástupce. Jen si nejsem jistý, jestli je zima nejlepší období na takové cesty. Pokud už sám neplánoval nás navštívit až na jaře, nemohl bys jej o to požádat? Vino měl co dělat, aby tohle dokázal doříct bez zakašlání. Jakmile z něj vyšlo poslední slovo, rozkašlal se. Ale přesto si stál za svou myšlenkou. Zima byla doba, kdy se smečky zdály nejslabší - bylo méně potravy, ne každý člen byl vybavený na takové teploty a zřejmě se šířily i nemoci. Na jaře by jej mohli pořádně uvítat. Třeba bych mohl vytáhnout někoho na lov, abychom mu mohli něco nabídnout, to už ale přemýšlel příliš do budoucnosti. Při zmínce o družce a vlčatech se na chvíli zamyslel. Jediný, o kom věděl, že měl vlčata, byl Zinek. Hm. To je pravda, kde je jejich matka? samozřejmě si nemohl být jistý, ale předpokládal, že někde tady.
To samozřejmě chápu, přikývl. Ani on by nebyl dvakrát nadšený, kdyby měl vodit cizince do úkrytu v době, kdy by se Niyari a Tebeth nedokázali ubránit. Nad jeho otázkou se však pozastavil. Uh oh, pomyslel si a zamyšleně přimhouřil oči. Co přesně mu mohl říct, aniž by naštval Lissandru? Možná by bylo lepší se zeptat, co přesně chce vědět, napadlo ho pak. Pokud to nebude něco, co ohrozí smečku, pak ti o nás určitě něco mohu říct. Co by tě zajímalo? zeptal se s úsměvem.

Na mizejícího Rainera jen kývl a přesunul svůj pohled na druhého vlka. Nijak se nesnažil se s ním měřit, byl si vědom, že se nacházel na území cizí smečky a bojovat se zdejším členem o dominanci nedávalo smysl. Zároveň však odmítal prokazovat příliš submisivity - čistě kvůli vlastnímu egu. Snažil se tedy působit co neutrálněji to šlo.
Vino se ani nemusel ptát - vlk se představil sám a rovnou mu sdělil, že jej pověřil jeho alfa. No, takhle se mu to líbilo! Nemusel se šťourat v jeho identitě a nemusel bruslit kolem toho, zdali je vůbec vhodné s ním vést takovou důležitou konverzaci. Přimělo jej to k úsměvu. Máš pravdu. Přišel jsem z lesů na druhém ostrově, souhlasně přikývl. Doufal, že takhle bezproblémově proběhne celá interakce. Na žádost alfy bych chtěl položit základy pro kladný mezismečkový vztah, dodal poté, aby si Razer náhodou nemyslel, že přišel s neblahými úmysly. Pak několikrát zakašlal. Zatracená zima, jsem tady chvilku a už kašlu, pomyslel si s povzdechem.

Inu, nějaký ten čas čekáním strávit musel. Rozhodně to však netrvalo tak dlouho jako v poušti. A nebo ano? Možná se mu jen zdálo, že to tentokrát bylo rychlejší, protože už si na takové čekání zvykl. Kdo ví. Hlavní bylo, že se před ním ukázal vlk, o kterém předpokládal, že patřil do zdejší smečky. Ihned se ho totiž začal vyptávat na různé otázky týkající se jeho identity a návštěvy zdejšího území. Odkašlal si a postavil se. Zdravím, začal, protože byl slušně vychovaný - něco, co tomu druhému zřejmě nebylo dopřáno. Chudák. Jmenuji se Vino a přicházím ze smečky z druhého ostrova, na jihu. Nezabloudil jsem, přišel jsem jako zástupce smečky. Mohu se zeptat s kým mluvím? necítil z něj totiž silný pach vysoce postaveného člena a nebyl si jistý, zdali by Lissandra byla nadšená, kdyby vyjednával o vztazích mezi smečkami s náhodným členem.

//Hraniční pohoří

Zhluboka nasál vzduch do plic. Ha? Ha! zacítil slabý pach smečky. Ihned tím směrem vyrazil, nehodlal zbytečně ztrácet čas. A opravdu se nemýlil, čím dál šel, tím silněji smečku cítil. Už jsem si myslel, že to tady nikdy nenajdu. Fakt doufám, že sem teď nepřijde nějaká osina v zadku jako minule, pomyslel si. Dokonce použil elegantní označení pro alfu Namareyské smečky, které slyšel od Neith, sám by ho nazval něčím horším. Usadil se tedy přibližně na hranice smečky a zavyl, aby dal zdejším členům najevo, že přišel. Nechtěl, aby vypadal, že přišel špehovat, proto mu přišlo rozumné, že takhle svůj příchod ohlásil. Doufal, že tentokrát ho tady nenechají čekat moc dlouho. Pak by zase mohl dostat nápady - třeba chuť se jim podívat po území. Nechtěl nad tím však moc přemýšlet, chtěl věřit tomu, že zde budou aktivnější a vychovanější a přijdou si pro něj hned.

//Poušť

Vino se pomalu přesunul k horám. Upřímně se mu vůbec nechtělo stoupat po nějakých pochybných stezkách a hledat pach smečky, u které neměl zaručeno, že jí opravdu najde, ale neměl moc na výběr. Nemohl se přeci vrátit s prázdnou! Jen doufám, že to jsou fakt tyhle hory. Ale jaké jiné hory by Lissandra myslela? Zas tolik jich tady není, zamyšleně se zamračil. Kdyby tady pochodoval a nakonec zjistil, že je na špatném místě, to by byl teprve pořádně naštvaný. Opatrně si tedy vybíral svou trasu a neustále nasával zdejší pachy. Kdyby cítil nějaké větší množství vlků mířící stejným směrem... Bylo by normální předpokládat, že tím směrem má větší šanci najít smečku než jinde, ne? Bohužel se mu to nějak nedařilo, a tak musel spoléhat na své mizerné štěstí. Škoda, že Neith měla tak špatný kožich. Kdyby šla se mnou, bylo by to tu zábavnější, pomyslel si.

//Alateyská smečka

Žíhaný pouze přikývl. Sám si nedokázal představit, že by musel čekat na určité počasí, aby mohl cestovat po ostrovech. Částečně mu Neith bylo líto. Zřejmě se jí nikdy nepoštěstí poznat krásu náhodných procházek. Možná by našla něco u Wua, co by jí s tím pomohlo. Nějaký předmět, který by ji neustále zahříval nebo něco takového, zamyslel se, no nakonec svůj nápad zahodil. Vlčice byla dostatečně chytrá na to, aby na něco přišla sama. Když zmínila, že by na něj ráda znovu narazila, souhlasně přikývl. I on by na ní rád znovu narazil. Pak však pokračovala lehce netradiční cestou - její nápady a naděje o tom, co by se mohlo stát Khanovi, ho překvapily. Rozhodl se o tom však přemýšlet jako o vtipu. Určitě to nemohla myslet vážně. To už se ale blížili k horám. S povzdechnutím se tedy rozloučil s Neith. Z horka do zimy, pomyslel si s úšklebkem.

//Hraniční pohoří

Souhlasně přikývl hlavou. Přišlo mu zvláštní, že počasí na poušti bylo tak... Stejné. Vlk pořádně neměl žádnou změnu, furt na něj jenom pražilo slunce nebo přečkával večer v zimě. To je škoda. Na ostrovech lze najít spoustu skvělých věcí a oblastní, podotkl, čímž doufal, že vlčici navnadil, aby se také někdy podívala mimo poušť. Na její otázku opět přikývl. Patřím, patřím. Avšak naše smečka je na druhém ostrově, takže pokud nevycházíte z pouště, jen těžko si k nám najdete cestu, zasmál se. Zaujatě nastražil ouška, když zmínila, že sem nepatří. Částečně ten pocit chápal - ani on se zde necítil úplně doma, když vlastně netušil, jak vůbec zacházet s magií. Doufám, že jsem vás neurazil, upřímně byl překvapený, že někdo jako ona se přidal právě do Namareyské smečky, ale její vysvětlení dávalo smysl. Zároveň to znamenalo, že se v té smečce nacházel někdo, s kým mohli vyjednávat na úrovni, ne jako s Khanem. To by měl zmínit, až se vrátí domů. Tak snad se vám to podaří. A pokud ne, třeba si z ostrovů ještě uděláte domov, pověděl optimisticky.

Ah. Možná by měl vysvětlit, proč ty hory nedokázal najít - zněla totiž trochu sarkasticky. Ale možná si to jen domýšlel. Není to úplně náročné - při své minulé cestě jsem je jasně viděl již z dálky. Ale když jsem nyní procházel lesem, byla tam všude mlha, přes kterou jsem je nedokázal spatřit, začal se svým vysvětlením, když se rozešli směrem, kde předpokládal, že jsou hory. Já jsem Vino. Těší mě, dodal pak, aby si neřekla, že se vyhýbá jejím otázkám. Jen chtěl nejdřív ujasnit, že není zas takový trotl, za kterého ho nejspíš považuje. Měl jsem střetnutí s alfou. Mohu si jen domyslet, jaký je zbytek smečky - osobně bych s někým takovým nedokázal žít, hlavně kdybych jej musel poslouchat, zavrtěl hlavou. Očekával, že ve smečce budou nejspíš méně inteligentní jedinci. Případně někdo ambiciózní, který Khana přelstí a sebere mu to. Převychovat je? zažertoval, když slyšel, jak Neith složitě vysvětluje, že jdou vlci změnit.