Příspěvky uživatele

< návrat zpět

No, tohle byla rozhodně lepší společnice než ta, která ho pár území zpátky opustila. Alespoň si s ním nějak povídala! Při jejích slovech natočil hlavu tak, aby se podíval na vlastní srst. Pravda, pouště pro mě nejsou ideální. A taky jsem se usídlil daleko od čehokoliv, co poušť připomíná! Ale přesto jsem zde na mé poměry až příliš často, poslední větu už spíš zabručel. Ano, být tady dvakrát pro něj bylo až příliš často. Alespoň den teprve začínal, kdyby tu byl odpoledne... Ani o tom nechtěl přemýšlet. Určitě nejsem proti. Byl bych vlastně rád, usmál se na světlou vlčici a rozhlédl se kolem. Snažil se nějak poznat, kterým směrem se asi vydají, ale nenašel nic, co by mu mohlo napovědět. Osina v zadku je slabé označení, zasmál se, když mu potvrdila, že si toho otravného chování nevšiml jen on a Zinek. Můj osud je ve vašich tlapách, dodal pak s úsměvem.

Překvapeně na vlčici zamrkal, když z ní vyšel podivný zvuk leknutí se. Myslel si, že se v poušti celkem vyjímal a šel vidět hned, ale zřejmě se musel mýlit. A já už se začal bát, že vypadám až tak špatně, zažertoval, když se mu omluvila. Sám sebe v poušti také nečekal, takže se jí nemohl divit. Naštěstí mu ihned nabídla pomoc v oblasti, kvůli které za ní vlastně přišel - údajně duny velmi dobře znala a byla ochotná ho vyvést ven. Někde poblíž tu mají být hory, že? Potřeboval bych se do nich dostat, ale nějakým způsobem jsem se ocitl tady, vysvětlil a doufal, že vlčici docvakne, že by teda byl rád, kdyby ho tím směrem vzala. Nebo alespoň navedla. Cokoliv. Vím, že se někde poblíž nachází smečka. Nerad bych jim vlezl na území, dodal pak, aby nějak vysvětlil, proč se nechce vydávat na cestu sám.

//Temný les

Vino si přechodem moc nepomohl. Pod tlapkami začal cítit písek a hned věděl, že se vydal špatným směrem. Zatracená mlha. Kdo má taky vědět, kam jde, když v těhle končinách pomalu ani nebyl, zanadával si sám pro sebe. Předpokládal, že se musel ocitnout někde poblíž území toho zvláštního samozvaného pouštního krále. Snad se s ním zas nestřetnu. Asi by se mu nelíbilo, že jsem mu zas přišel na území, nad tím se však musel usmát. I dnes mu to přišlo vtipné. Náhle zahlédl obrys vlčice - tentokrát už však nevypadal jako pouhý výplod jeho fantazie, ale jako živý tvor. Přiblížil se tedy, aby zjistil, jestli ji náhodou nezná. Neznal. Zdravím, houkl po ní hlasitě, aby jej slyšela. Třeba by mu dokázala pomoct najít nějakou vhodnou cestu do hor. Nebo alespoň pryč z pouště.

//Les u mostu

Přes most se tentokrát dostal poměrně bezproblémově. Zřejmě už si na zdejší podivné přechody mezi ostrovy začal zvykat - alespoň na ty, kterých se netýkala magie. Portály mu ještě nějakou dobu zaberou. Krůček po krůčku se však s magií sžíval, a to jak magií ostrovů obecně, tak svou. Fuj, tady je to hnusný, pomyslel si, když se rozhlédl kolem sebe. Páchlo to tu neblahou vůni, jak kdyby tady něco umřelo a leželo už několik dní. A místy mu přišlo, že snad viděl něco, co už nikdy vidět nechtěl - duše vlků. Ne, to je jenom moje představivost. To je ta mlha, přeříkával si v hlavě, aby se nezačal stresovat, že mu někdo zase vezme duši a bude se muset dostávat z té říše mrtvých sám. Jak se snažil vyhýbat zvláštním výplodkům jeho fantazie, změnil směr své chůze. A protože byla mlha, ani si toho nevšiml. Hory budou muset počkat.

//Poušť

//Luka

Vlčice zmínila rodinné záležitosti a pak zmizela. Měj se, zvolal za její mizející siluetou zmateně. Očekával, že se mu dostane nějakého lepšího a důstojnějšího rozloučení se, ale zřejmě její prvotní nadšení z jeho přívěšku rychle opadlo. Mírně zavrtěl hlavou a vydal se vpřed. Možná bych se prostě měl soustředit na svou cestu a nedávat se do řeči s náhodnými vlky, pomyslel si, ale pak tento nápad rychle zavrhnul. Nejspíš se mimo území smečky zase na nějakou dobu nepodívá, až se vrátí. Plně očekává, že mu zase bude vynadáno, pak tam bude muset nějakou dobu zůstat a pak ho Lissandra zase někam pošle. Nekonečný cyklus. Takže dokud jsem mimo, měl bych poznávat vlky. Známosti se hodí, vlk nikdy neví, na koho jeden narazí. Třeba mě někdo z nich v budoucnosti zachrání, mermomocí se snažil si vymyslet nějaké odůvodnění pro své plány.

//Temný les

//Irisin ráj

Vino se nad tím na sekundu zamyslel. I kdyby mu vlk dal nepravé jméno, alespoň by ho měl jak oslovovat. Však ani přezdívky teoreticky nebyly pravým jménem jedince, ale někdy je rád používal - třeba u Havránka. Téhle vlčici zřejmě bude muset dát taky nějakou přezdívku, protože se zkrátka neměla k tomu, aby mu řekla své jméno. A protože jediná debata, kterou opravdu měli, byla o cetkách, rozhodl se, že jí bude říkat Kostička. A jestli se jí to nebude líbit, tak má smůlu. Stejně pro ní jména nic neznamenají, ne? pomyslel si hrdě. No, jak myslíš. Názor ti rozhodně neberu, jen mě zajímalo, proč ti to tak přijde, odpověděl pouze. Na znamení toho, že chápal proč se odpojí, přikývl. Ale pak ho zase popadla ta neskutečná zvědavost, které nemohl poručit. Co půjdeš vybavovat? vyzvídal tedy. Vlčice mu toho moc neřekla, a tak začal zpochybňovat svou volbu společníka na cestu. Myslel si, že mladí vlci mají být ukecaní!

//Les u mostu

//Němé údolí

Vino zaujatě poslouchal slova mladé vlčice. Vážně? Proč si myslíš, že jména nejsou podstatná? celkem ho zajímalo, jaké měla odůvodnění za takovou myšlenkou. Žíhanému přišla jména celkem podstatná - nechtěl po někom pokřikovat jen tak. Bohužel si neuvědomoval, že vlčice to nemyslela tak povrchově a zamýšlela dál než jen oslovování. Když se dozvěděl jméno jejího bratra, přikývl. Ověřil si tím, že jej neznal. Dobře. Pokusím se si jméno zapamatovat, kdyby náhodou-, ale to už se rozhodla, že mu vlastně nemá nic říkat. Lehce přivřel oči a hodil po mladé vlčici zkoumavý pohled. Ta dnešní mládež, taková hrr hrr, že si něco během sekundy rozmyslí, postěžoval si, přestože sám byl dostatečně impulzivní na to, aby něco takového udělal. Proč nechceš aby věděl, že jsi ho hledala? nadhodil s pozvednutým obočím.

//Luka

Chápavě přikývl, když mu prvotně řekla, že nic promyšleného nemá. Jeho výraz se však rychle změnil v překvapený, když začala mluvit o kostech. Z nějakého důvodu mu to nepřišlo jako něco, co by měl tak mladý vlk chtít jako cetku. Alespoň on sám je měl spojené se smrtí, což mu zkrátka s dospívajícím vlkem nešlo dohromady. Rozhodl se však, že si to nechá pro sebe, aby jí zbytečně nekazil naděje. Třeba z toho ještě vyroste, přesvědčoval sám sebe. Tak to by neměl být problém. Kostí určitě najdeš za svůj život spoustu, řekl pouze s úsměvem. Po přestávce u jezera se cítil trochu ztuhlý, proto se rychle protáhl a vyrazil za vlčicí. Tak tedy severozápadně. Ale stále jsi mi neřekla jméno svého bratra. A ani svoje. Nerada se o takové informace dělíš? optal se zvědavě, no zároveň v jeho tónu šla slyšet špetka škádlivosti.

//Irisin ráj

Vino párkrát švihl ocasem. Vlčice se zdála býti v podobném věku jako jeho vlastní vlčata, a tak mu nevadilo s ní vtipkovat a bavit se, ba naopak. A máš nějaké přání ohledně toho, co bys chtěla najít? Třeba barvu, velikost, něco takovýho, zeptal se zvědavě. On sám totiž neměl představu o tom, jaké cetky by chtěl nosit - ani když viděl všechny možné, které na sobě měla Lissandra a další. Našlo si ho to tak nějak samo. Naštěstí se zdálo, že mladá vlčice neplánovala ublížit smečce. Nebo o tom alespoň nehodlala informovat cizí vlky, které neznala. Ah! Můžu ti ho zkusit pomoct hledat, alespoň na chvilku. Mám namířeno na sever, je možné, že by mohl být tam? Jak se jmenuje? nabídl s menším úsměvem. Vlk nikdy nevěděl, kdy se mu takový dobrý skutek vrátí. Nebyl alfa té Namareyské smečky zrzavý? Ale nebyl takhle mladý. Starší bratr? Nah, v hlavě mu mezitím šrotovalo, jestli náhodou nějakého mladého zrzavého vlka neznal.

Přeji Mois Grisu všechno nejlepší k devátým narozeninám!
Přijde mi, že jsem se registrovala teprve včera, přitom už tu straším přes dva roky. Nikdy jsem nečekala, že bych se k trpg měla někdy vrátit, proto jsem Moisu moc vděčná za to, že mě do toho opět vtáhl a nepustil. Doufám, že i v budoucnu dokáže přivábit staré a nové hráče, aby se to tu ještě rozrostlo. Přeji mu a admin teamu jen to nejlepší!
S finálním pat pat na hlavu adminům ještě děkuji za předmět, snad se uvidíme zase za rok.

Až když byl blíž u vlčice tak si všiml jejího nevšedního zbarvení na hlavě. Měla ji barevně rozdělenou na dvě části, což pokud si správně vzpomínal ještě neviděl. Moc dlouho se nad tím však nepozastavil, neboť díky Wuovi zde mohl vypadat každý jak chtěl. Při pochvale přívěšku přesunul svůj pohled dolů. Vlastně ani nevěděl, kdy a kde tu věc našel. Jednoho dne se prostě objevila. Děkuju, zněl nejistě, protože nevěděl, jestli to bylo vůbec něco, za co by měl děkovat. Přeci jen si tu věc nijak nezasloužil, prostě jí někde vzal. Odkázal bych tě na území, kde bys jí možná mohla najít taky, ale už si upřímně nepamatuji, kde jsem ji našel, zazubil se. Kam máš vůbec namířeno? dodal pak, aby se držel tématu. Zároveň se tím snažil zjistit, jestli náhodou nejde na území smečky nebo stejným směrem jako on.

Po pár locích vody opět zdvihl hlavu a rozhlédl se po území. Zdálo se, že údolí bylo celkem frekventované, vítr mu donesl hned několik čerstvých pachů. Jsou tu ještě? pomyslel si a tázavě naklonil hlavu do strany. Celkem ho zajímalo, co vedlo vlky zrovna do těchto míst - moc toho tady nebylo, tedy kromě smečky. Pokud se chtějí přidat, určitě bych je mohl hodit na území. Lissandra by mě snad nezabila, pokud bych oddálil svůj úkol na úkor nového schopného člena smečky, žíhaný samozřejmě nabral optimistický přístup a vybral nejvýhodnější důvod, proč by sem někdo chodil. Snažil se potlačit myšlenku, že by to mohli být členové Chaosu, kteří se snaží najít jejich smečku. A nebo se prostě jenom prochází. Třeba by někdo mohl sloužit jako společník na cestu, s tou myšlenkou vyrazil vpřed. Pokud někoho najde, tak někoho najde, ale nebyl to jeho hlavní cíl.
A opravdu někoho našel. Vino se blížil k neznámé vlčici poměrně ležérním krokem. Zdravím, houkl, když byl v dostatečně blízké vzdálenosti, aby jej neznámá slyšela. Nějak nedomyslel, jak s konverzací pokračovat, a tak jen vyčkával, zdali ho také pozdraví.

//Les Alf

Na chvilku se zamyslel, jestli se vlastně nevydal špatným směrem. Bezmyšlenkovitě vyrazil k mostu, protože když Lissandra popisovala, kam má jít, tak zmínila, že je to severně od mostu. Ale možná by tam dorazil dřív, kdyby použil portál na louce. Na druhou stranu... Ten portál je fakt nepříjemný, při vzpomínce na jeho pocity po vstoupení do portálu se rychle rozhodl, že jít pěšky bylo správné rozhodnutí. Určitě se nechtěl zase ztrapnit, kdyby někdo náhodou byl na druhé straně. Beztak nevěděl, kde přesně ty hory ležely, takže si nemohl být jistý, kterou cestou by to bylo blíž.
Nejprve kolem vodní hladiny prošel, aniž by se na ní vůbec podíval. Až když byl těsně u hor, přes které musel projít, uvědomil si, že má celkem žízeň. Otočil se tedy a vydal se zpět k jezeru, které se zde nacházelo. Opatrně se sklonil, aby se mohl napít a zároveň při tom nijak nepoškodil chaluhu, kterou měl připevněnou ke zranění na pleci.

//Úkryt Daénské smečky

Vino už by měl cestu nejraději za sebou. Přišlo mu, že kdykoliv se vrátil na území smečky, Lissandra mu vynadala, že tam dlouho nebyl, měl by tam zůstat a prokázat, že to zvládne, ale hned na to ho vyslala nebo vzala někam pryč. Minule to snad byla procházka, na kterou ho náhodně vzala? Teď zase musel hledat smečku. Snad mě tam nesežerou. Nebo se tam se mnou nebudou vybavovat příliš dlouho, pomyslel si. A snad tam nebude stejně příjemná alfa jak v té minulé, kam jsem se Zinkem šel, ta konverzace se samozvaným králem pouště rozhodně nebyla Vinova nejlepší vzpomínka. Kam mám vlastně jít? Do hor? mohl jen doufat, že se tam někde nezabije. To by tak sedělo, úmrtí nešikovným pádem z hory. Ne, nemůžu umřít. Ne, když budu potencionálním otcem dalšího vrhu vlčat, zavrtěl hlavou, aby se zbavil neblahých myšlenek a pokračoval v cestě.

//Němé údolí

Vino překvapeně zamrkal. Zinek o té rostlině nevěděl, ale přesto jí používal? Jeho respekt vůči šedému ještě vzrostl - učil se z přírody sám, aniž by mu někdo musel informace předat. No, je to chaluha. Ale zřejmě není úplně obyčejná, pousmál se. Rád by se s ním o tom pobavil nějak víc, ale tolik toho zase nevěděl - všechny znalosti mu už předal.
Zaujatě poslouchal a sledoval Zinka, který mu vysvětlil, že pod chaluhu musí dát nějaký léčivý podklad. Přikývl, aby mu dal vědět, že to pochopil. A z čeho tak běžně děláš ty léčivé podklady? To děláš vždycky v tomhle? zeptal se a poukázal na kotlík. Nějak si nedokázal představit, že by něco takového dokázal najít ve volné přírodě. Trochu mi to připomíná Šedivku plovoucí. V té jde také přenést voda a tak. Víš, kterou rostlinu myslím, ne? Takovou tu..., a opět na něj vychrlil všechny své znalosti o tom, jak vypadala a k čemu sloužila Šedivka plovoucí. Tentokrát raději nezmínil, kdo ho to naučil.
Zinek se začal věnovat jeho zranění. Lissandra je Lissandra, určitě by za tebou zašla, pokud by jí něco bylo. Myslím, že se potřebuje jen vyspat, odpověděl mu jak nejlépe mohl. Sám si nebyl zcela jistý, zdali hnědé vlčici nic nebylo, ale chtěl věřit svým slovům. Samozřejmě mě hned zaúkolovala. Takže já se bohužel musím rozloučit a nechám tě se plně věnovat Nuntis, nad první větou protočil očima, ale poté se usmál a kývl dvojici na rozloučenou. Děkuju za pomoc. Pokud tady budeš, až se vrátím, můžeme probrat ty rostliny, vyměnit si informace a tak, řekl ještě než vyrazil. Vzhůru na cestu, pomyslel si s povzdechem.

//Les Alf