Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Území

Skupina se společně přesunula na pláň. Vino se ještě jednou rozhlédl po členech, kteří se rozhodli účastnit se lovu a přikývl, jak kdyby sám sobě potvrdil, že mu to vychází. Když se zastavili a ucítil na sobě Lissandřin pohled, odkašlal si.
Jakmile všichni dorazili, promluvil. Na lov se rozdělíme do dvou skupin. Na jednu budu dohlížet já a na druhou bude dohlížet Lissandra, začal a pohlédl při tom na alfu. Bylo jich hodně, takže plánoval dva úlovky. Zinek, Nuntis, Sar a Enzou půjdou se mnou, upřímně si rozdělení celkem promyslel. Zinka chtěl mít po svém boku, protože mu přišlo, že to bude lepší, než jej momentálně zanechat u Lissandry. Nuntis a Tekii měly obě lovecké zkušenosti, chtěl je tedy rozdělit, aby každá měla možnost se prokázat. Bude jednodušší, když na jednu bude dohlížet on a na jednu Lissandra. Sara... No, toho prostě nechtěl u Lissandry. A co se týče Enzoua, toho si chtěl sám proklepnout, když zjistil, že je vysoce postavený, ale ještě ho neznal. Tekii, Cyra a Solfatara půjdou s Lissandrou, dodal poté, kdyby to někomu z nich náhodou nedošlo. Lissandry skupina je menší v počtu, pokuste se najít slabšího jedince. My si vyhlídneme něco většího, promluvil k vlčicím a poté pohled přesunul na svou skupinu. Ještě mrknul na Frekiho, Nica a vlčata, co se rozhodla přijít sledovat lov. Na chvilku se zamyslel, jestli jim říct, že se mají držet stranou. Ne, Freki by je mohl ohlídat, rozhodl se.
Předpokládal, že nemusel rozdělovat práci podrobněji - pokud si někdo se svou výdrží netroufal na rozehnání stáda a chtěl se připojit později, mohl se ozvat. Stejně tak i pokud si někdo netroufal na něco většího, mohl se zeptat o přesun do druhé skupiny, případně naopak. Dokud by to zcela nerozbili, že by někde nechali dva vlky a zbytek byl v druhé skupině, tak mu bylo pár přesunů jedno. Má někdo nějaké připomínky, dotazy, prosby? zeptal se na konec.

//V dalším kole už opravdu začneme s lovem!
Poprosím vás o dodržování toho, že na začátek příspěvku vždy napíšete v jaké skupině hrajete, aby se nám lehčeji hledalo, jaké příspěvky musíme číst.
Dále bych vás chtěla upozornit, že začátek kola se bude počítat od příspěvku vůdce vaší skupiny (=od postu Vina nebo od postu Liss podle toho, kde hrajete) a bude trvat přibližně 48 hodin. Pokud do té doby nenapíšete, pak budete přeskočeni, čekat se nebude.

Zinek, Freki, Lissandra, okrajově zbytek

Vino se na Zinka jen usmál. Rozhodně se nepovažoval za žádného zachránce, ale byl rád, že jeho znalost jedlé houby byla užitečná. Nečekal, že šedého flóra tak zaujme, aby se s ním hned pustil do konverzace. Vyslechl si všechny květiny, které Zinek znal a přikývl. Myslím, že jsem o všech slyšel. O některých také od Shine, odpověděl a poté zamyšleně přimhouřil oči. Myslím, že ještě nějaké znám. Možná bych ti je mohl po lovu ukázat? zeptal se. Lov byl pro něj momentálně prioritou, hlavně protože ho měl vést a zatím neměl promyšlený žádný pořádný plán. Když ho tu pak budu učit kytky, třeba se zdrží na území déle. Mohlo by to upokojit Lissandru, napadlo ho, no nebyl si úplně jistý, zdali by to s hnědou vlčicí něco udělalo. Asi spíš ne. A o té něco víš? zeptal se Zinka na Třezalčinu rostlinu. Přišlo mu zvláštní, že ji dostala a měla ji roznést. Kdo za tím stál? Ten vlk - jak se jenom jmenoval, nemohl si vzpomenout - který jim ukázal spoustu flóry? Bohové?
Překvapeně střihl ušima. Zdravím, pozdravil Frekiho a kývl na něj. Toho také pěkně dlouho neviděl! Musel v sobě dusit smích, když slyšel, jak se ihned začal vymlouvat z lovu. Někdo les musí hlídat, když se zbytek smečky vydá na lov, přitakal pobaveně.
Plně se soustředil na slova Lissandry. Snažil se zapamatovat si jména nových členů, no doufal, že se nikdo nebude zlobit, pokud jejich jména prohodí. Když představila jeho, kývl ostatním na pozdrav, aby se lépe zorientovali, že o kom vlastně mluví. Koutkem oka pozoroval starší členy smečky, jestli náhodou nebudou mít nějakou zvláštní reakci, když jej Lissandra představila jako svého partnera. Moc času nad tím trávit nemohl, neboť musel začít přemýšlet nad strategií. Dobře, odpověděl, aby hnědá vlčice věděla, že jí slyšel. S hlavou plnou myšlenek o lovu se vydal severně.

//Sokolí zrak

Vino spokojeně mlaskl, když zjistil, že Lissandra už některé členy vyslala, aby Paloučnatku odstranili. Nepřekvapovalo ho, že byla o krok napřed. Asi by pak bylo potřeba vyslat někoho dalšího, kdo nezmizí, dloubnul si tím do Azraela.
Když se vrátili ke zbytku vlků, všiml si, že se mezi nimi nacházel Zinek. Nejprve byl rád, že jej vidí. Před chvilkou se o něm bavili a rozhodně bylo milejší vidět ho živého a zdravého než poslouchat řeči o tom, že už možná nežije. Pak ale spatřil tu skupinu vlčat a vyvalil oči. Vypadali jako Zinek. Tak tohle jsi celou tu dobu mimo smečku dělal, pomyslel si s šibalským úsměvem. Zdravím, opětoval jeho pozdrav a vyslechl si informace o Lumině. Dobře děláš, to zmírní její hněv, v myšlenkách šedému fandil, no nahlas raději nic neřekl. Poté opravdu představil tu malou smečku jako jeho potomky. Jedno z vlčat se k nim ihned vydalo. Vina naštěstí jen očuchalo, u Lissandry se zřejmě zdrželo o něco déle. Jeden pohled stačil k tomu, aby si žíhaný domyslel, co se Liss zrovna honilo hlavou. A nebo to opravdu slyšel? Kdo ví.
Vlčice se sice odpojila, ale Vino u šedého zůstal. Nevím, jak dlouho jste cestovali, ale kdyby vlčata měla během lovu hlad, možná dokážou někde v lese najít Stromzitku, promluvil na něj a popsal mu, jak houba vypadá. Samozřejmě ho ujistil, že je jedlá. Rád bych ty informace tvým vlčatům předal sám, ale upřímně nevím, kolik jich je, tak jim to kdyžtak nějak vyřiď. Nebo ať si to řeknou mezi sebou, dodal pak ještě a rychle se je snažil spočítat. Nedokázal se však dostat přes čtyři, protože pak se vždycky ztratil v tom, které už započítal a které ještě ne.
Nakonec se rozhlédl kolem a chvilku čekal. Chtěl dát prostor otázkám, které vlci mohli mít, hlavně na Lissandru, která přišla až teď. Pak už by chtěl vyrazit.

Překvapeně zastřihal ušima. Nečekal, že by do něj vkládala dostatek důvěry, aby jej nechala strážit území místo ní a vydala se na nějakou procházku mimo. Do té doby ti mohu nové vědomosti nosit já a ostatní členové smečky, dovolil si zavtipkovat, protože věděl, že jeho dlouhé procházky už nechtěla. Ale třeba Niyari, ta by mohla teď donést nové informace, když už se chce stát průzkumnicí. Jen aby se brzy vrátila, pomyslel si a prudce nasál vzduch, jestli mu vítr náhodou nepřinese pach své dcery, ale nestalo se. Bude muset čekat déle. Vrátil svou pozornost zpět Lissandře, která se mezitím jala ukazovat další rostlinu. Zatím byla jejich výměna informací prospěšná, dokonce oboustranně! Zahleděl se na Paloučnatku s kyselým výrazem. A roste to teda v okolí hor a v horách? Nebylo by vhodné poslat nějakou skupinu, která by se pokusila tyhle rostliny najít v okolí úkrytu a zlikvidovat je? zeptal se. Vůbec se mu vidina toho, že by si ji nějaký člen pomýlil s obyčejnou květinou nelíbil. Měli vůbec lék na jedovatost rostlin? Všechno pomocí ohně vypálit a pak pomocí země nechat narůst flóru dle vlastní libosti, dobře, to už možná trochu přeháněl.

Vino si náhle vzpomněl na další rostlinu, která by se vlastně mohla hodit při léčení. Cítil se náhle tak chytrý. Nadšeně se zazubil a otočil se na svou společnici. Znáš Hadí tělo přilnavé? zeptal se a chvilku počkal na odpověď. V případě, že ji neznala, samozřejmě jí předal všechny své dosavadní znalosti, od vzhledu rostliny až po její využití. Možná by se to také mohlo hodit po lovu, až budou muset zastavit krvácení nějakých ran nebo něco podobného.
Poté se zaposlouchal do Lissandřina vyprávění. Byl to vskutku zajímavý příběh a Vino musel uznat, že toho vlčice zažila zřejmě mnohem víc než on. Ale možná je dobře, že na svých cestách nepoznávám žádné šílence, kteří chtějí otrávit družky svých dětí, pomyslel si pak, no nahlas to neřekl. Doufám, že ty žádného takového příbuzného nemáš, zasmál se a lehce zavrtěl hlavou. Pohledem zkoumal iluzi. Myslím si, že je to užitečné vědět. Ten květ ale vypadá hezky, odpověděl na její otázku. Asi dávalo smysl, že hezké věci se potřebovaly bránit - tato kytka to vyřešila tím, že se časem stala jedovatou. Byl tak zabraný do zkoumání Sioby, až si nevšiml, že se poblíž vynořil Freki.

Nepříjemně se oklepal při představě, že by jeho známost už nebyla na zdejších ostrovech. Přestože s ním nestrávil zatím příliš času, měl k němu jakýsi kladný vztah. Snad ne, zamrmlal a už to dál neřešil. Nebylo k tomu upřímně moc co dalšího říct. Mohl jen doufat, že se brzy objeví celý a zdravý. I když si nebyl úplně jistý, jestli by mu to po setkání s Lissandrou vydrželo, ta celost a zdravost. Na pár sekund ho překvapilo, že i hnědá vlčice by mu byla schopná poradit v oblasti flóry. Pak si ale rychle uvědomil, že Lissandra je Lissandra. Zná pomalu všechno, takže by ho nemělo udivovat, že se mezi to řadí i znalost léčivých rostlin. Čím více vlků na které se mohu obrátit, tím lépe, prohodil moudrý - a nicneříkající - komentář. Skoro bych se s tebou vsadil, že většina členů smečky takové vědomosti mít nebude, hodil po ní hravý pohled. Nemyslel to zle, mohla si myslet, že je to základ, který mají znát všichni, jen to asi nebyla úplně realita. Chvilku opět šmátral v paměti, aby se rozvzpomenul na další rostliny, které znal. Nemyslím si, že znám něco lepšího. Mohu ti samozřejmě povyprávět nebo ukázat i další, ale upřímně si nejsem jistý, jakou mají hodnotu. Některé jsou možná jen plevel, ale stejně preferuji vědět, že to není jedovaté nebo tak, odpověděl na její otázku. Ty znáš nějaké užitečnější?

Nechápavě na Lissandru zamrkal. Proč od ní dostal takový pohled? Nic špatného neudělal. Nakonec zavrtěla hlavou, což bral jako odpověď na jeho otázku. Jakože celou dobu? Mezitím, co jsem byl pryč, se ani na chvilku nevrátil? zeptal se zvědavě. To musel být pryč fakt dlouho! Hlavně protože si nepamatoval, že by ho tady cítil ani předtím než vyrazil s Niyari mimo území. Haha, taky dostane spoustu otázek, přestože byl rád, že nebude sám, zároveň mu ho bylo trochu líto, hlavně protože věděl, že to není vůbec příjemná situace. Budu se snažit, ale nezaračuju, že se mi něco podaří, upozornil ji, aby neměla moc vysoká očekávání. Možná měl nějaké ty teoretické znalosti, ale praxe mu rozhodně chyběla, což byla zrovna taková dost důležitá část. Alespoň se nebudu nudit s tím, že furt musím dělat jedno a to samé, snažil se najít optimistický pohled na nový nával povinností, který se nesl s vidinou vyššího postavení.
Lissandra něco prohodila s vlkem, který předtím přišel a poté se rozešla. Vino ji samozřejmě následoval. Takže už nějakou menší zásobu máme? A taky ví, která dělá co, kdybych nějakou z nich neznal? chrlil na hnědou vlčici další otázky. Pořádně ani nevěděl, že mají bylinkářku. Fakt by měl na území trávit více času a socializovat se s členy.

Trošku mu nálada zase klesla, když Lissandra nezareagovala tak nadšeně, jak očekával. A vůbec ho nepochválila za to, že se mu podařilo ovládnout část své magie! Pche. Snažil se zbytečně, ale zřejmě se nemohl přestat snažit, protože pak dostával vynadáno. Jen bič a žádný cukr. Když zmínila, že nám náš léčitel chybí, nadvzdihl překvapeně obočí. Zinek tu stále není? zeptal se, aby se ujistil, že měli na mysli stejného léčitele. To je zvláštní. Už jsem ho fakt dlouho neviděl, myslel jsem, že právě bude tady, přestože by to asi nepřiznal, částečně se mu ulevilo, že se Lissandřin hněv ohledně dlouhých procházek přesune na někoho jiného. Pokud se teda někdy vrátí, ale snad jo. Nevím, jestli se ale hodím na léčitele, zavtipkoval. Neměl na to nejlepší povahu.
Nad její otázkou se zamyslel. Vzpomínal na ten nepříjemný pocit, který měl, když sledoval částečně rozpáranou Socoro. Snad ne. Bude nás víc a jsme silnější než tehdy, odpověděl pak. Zranění se určitě nevyhnou, ale doufal, že budou jen mírnější. Pak souhlasně přikývl. To je dobrý nápad. Existuje nějaké místo, kam léčitelé odkládají své rostliny? Pokud bychom je nevyužili po lovu, mohli bychom je odklidit tam, navrhnul.

Lissandra se chytla jeho návnady a opravdu se zeptala přesně na to, na co Vino chtěl. Žíhaný vlk si odkašlal a narovnal se. Tak třeba tahle květina..., podrobně vlčici vysvětlil, jak vypadá Trychtýřek. Vlastně jí předal všechny informace, které o něm měl. Poté se pokusil jeden pomocí magie nechat vyrůst - samozřejmě nezmínil, že se o to snaží, aby nebyl za blbce, kdyby se mu to nepovedlo. Čirou náhodou se mu to však podařilo. Možná kvůli tomu, že měla běžný výskyt? No, tady je, prohlásil nonšalantně, ale bylo zřejmé, že se těšil z podařeného ovládání svého elementu. Co se týkalo představení vlků, jen přikývl. Hlavní pro něj bylo, že bude znát jejich jména.
Hodil po Lissandře lehce nechápavý výraz. Kdyby ho někdo viděl, určitě by si toho všimnul. Měl přeci oči, uši a nos! Ale nechal ji žít ve svém přesvědčení bez nějakých námitek, protože se k nim začal přibližovat nějaký vlk, kterého neznal. Zahlédl jsem jeleny, odpověděl hnědé vlčici, dokud měl ještě čas. Poté svou pozornost přesměroval na neznámého. Vino. Zdravím, představil se a pozdravil. Očekával, že se mu dostane stejné slušnosti i z druhé strany.

Vino Lissandřin pohled opětoval. Hned chtěl odpovědět, že nic, ale přišlo mu, že by se měl nejprve zamyslet, jestli si na něco nevzpomene. Ne, fakt nevěděl žádné nové informace. Asi nic důležitého. Mám jen rostoucí vědomosti o zdejší flóře. Třeba mi to pomůže s magií, podotkl a doufal, že by tím mohl vlčici oslnit. Mohla by nějaké chtít vidět! Sice si Vino stále nebyl jistý svou schopností je replikovat, ale nebylo to nemožné.
Upřímně si ani nepamatoval, jestli toho Gwyna, o kterém mluvila, někdy viděl, takže mu jeho nepřítomnost vůbec nevadila. Phoenix si matně pamatoval, ale také s ní nenavázal žádné bližší vztahy, tudíž to také nebyla smutná zpráva. Zdálo se, že vlci, se kterými prohodil alespoň pár slov, se ve smečce stále drželi, což bylo dobré. Mohli by přijít na lov, aby trochu oživil vztahy. Ty nové členy mi pak představíš? zeptal se, když si uvědomil, že jejich jména vůbec neznal. Bylo by fajn přeskočit ten krok představování se, až se půjde lovit.
Lissandra mu vyhubovala, protože byl viditelně nervózní. Ale tohle byla nervy drásající konverzace, on za to nemohl! Hluboce nasál vzduch do plic. Chvilku ho tam držel a poté pomalu vypustil. Snažil se tak uklidnit, pak se ale zarazil. Proč jí tak bezmyšlenkovitě poslechl? Přimhouřil jejím směrem oči. Ale teď tu nikdo krom tebe není, tak proč nemůžu ukazovat nervozitu? Tvůj vůdce nejsem, prohlásil, tentokrát sebevědomě, protože mu to přišlo velmi moudré. Až tady budou v blízké vzdálenosti ostatní vlci, tak budu ten ideál a odraz síly, tohle samozřejmě nemohl zaručit, ale chtěl tomu věřit. Mohl skrývat emoce, nebo se to alespoň naučit, i když mu to s výbušností moc nevyšlo. Ale s nervozitou by mohlo! Dobře. Tak se hlavně při tom lovu nezraň, podotkl a odvrátil pohled na jezero. Sám netušil, jestli to myslel tak, aby se nezranila a mohla jim o tom říct, nebo zkrátka nechtěl, aby se jí něco stalo. Asi kombinace obojího.

Pečlivě poslouchal, aby mu o nových členech nic neuniklo. Slabost nebyla zrovna vlastnost, kterou chtěl slyšet, že mají. Zřejmě budou muset spoléhat především na množství lovících členů než na jejich sílu. I já bych se tam někdy měl stavit, povzdechl si tiše, když zmínila obchod a Svatyni. Ale celkem se bál tam vyrazit, neboť by to byla další výprava a netušil, zdali by to Lissandra rozdýchala. Azrael zmizel? zeptal se a přimhouřil oči. To nebylo dobré. Vino mu v první řadě moc nevěřil a to, že zmizel, mu rozhodně nepřidávalo na dobré pověsti. Nad popisem posledního nového člena se trochu uchechtl. Takže jsi vzala odrostlé vlče našich sousedů? Snad se o něj nepřijdou bít, zažertoval s úsměvem. Lissandra měla poměrně vysoké nároky, takže pochyboval, že to s ním bylo opravdu tak špatné.
Úsměv z tváře mu postupně začal mizet s každým dalším slovem, které z hnědé vlčice vypadlo. Když domluvila, lehce zmateně se zase usmál - nebo se o to alespoň snažil. Cože? Chvilku mlčel a koukal. Čekal. Ale nedostávalo se mu žádného smíchu, nic, co by naznačovalo, že si jen dělala srandu. Partnerství? zopakoval po ní nevěřícně. Ty a já? dodal pak ještě, jako kdyby se nemohl dostatečně ujistit o významu slov, které slyšel. Poté se odmlčel. Zvažoval pozitiva a negativa, která by toto rozhodnutí nesla. Beta..., sem tam si něco zamumlal, aniž by si uvědomil, že to řekl nahlas. Nakonec mu nezbývalo nic jiného než souhlasit s Lissandrou. Vlci z ostatních smeček by se na ně mohli nepěkně dívat, kdyby zjistili, že zdejší alfa má nepartnerská vlčata. Chaos by to mohl vidět jako slabost smečky - mohlo to implikovat, že nejsme jednotní a nevládne tu pořádná autorita - a zaútočit. Hlavně by to mohlo mít špatný dopad na Niyari a Tebetha, které by za to mohli ostatní vidět ve špatném světle. Máš pravdu, prohlásil nakonec. Souhlasím s uzavřením partnerství. Budu se snažit plnit své povinnosti bez procházek a stát se členem vhodným na betu, dodal poté, no nervozita na něm šla stále vidět i slyšet. Přeci jen to bylo důležité rozhodnutí.

Když už to opravdu začínalo vypadat, že ho Lissandra nehodlá podpálit, pohřbít pod zem ani utopit, popošel ještě trochu blíž a usadil se. Samozřejmě, že na něj hned hodila nějakou povinnost, která souvisela s vysvětlením jeho pohybu mimo území smečky. Ale tenhle hrob si vykopal sám, takže v něm hodlal i ležet. Klidně se lovu ujmu, odpověděl a snažil se znít sebejistě. Nějak to zvládnu. Zvládl jsem i horší věci, pomyslel si, ale představa, že nějak bude muset korigovat neznámé vlky ho trochu děsila. Tak nějak počítal, že když mu o nich Lissandra říkala, budou se lovu účastnit, hlavně když to mají být lovci. Vůbec je však neznal - jejich povahy, jejich vlastnosti. Kdyby věděl, že tenhle je fakt vytrvalý, tamten je dost silný, tahle rychle přemýšlí... Přiřazování rolí v lovu by pak bylo mnohem jednodušší. Takhle to bude muset odhadnout a nebo se zeptat.
Nevěříčně nadzvidhl obočí. Niyari je po něm? To bych zrovna neřekl, zabručel a zavzpomínal na všechny situace, kdy se fakt přesvědčil o tom, že je to dcera Lissandry. Když však začala mluvit o jejich druhém vlčeti, na tváři se mu vykouzlil úsměv. Jsem rád, že se mu daří, podotkl nadšeně. Když už dostával pochvalu od Lissandry, musel být fakt skvělý. Pocit hrdosti na svého potomka byl natolik silný, že ani necítil smutek spjatý s faktem, že Tebeth pořádně ani nevěděl, kdo Vino je.

Konečně přišla otázka, na kterou se tak dlouho připravoval. Měl vlastně perfektní odpověď. Byl jsem jen v okolí lesa. Obhlédl jsem planinu, kdyby se tam náhodou vyskytla nějaká lovná zvěř, rokli, čistě z principu, a část lesa, která nespadá pod smečku, abych se ujistil, že tam není nějaký nebezpečný predátor, který by nám chtěl škodit, vysvětlil chytře. Byla to částečně lež a částečně pravda - opravdu se na těchto místech vyskytoval, ale z trochu jiných důvodů. Poté se zeptala na Niyari. To samozřejmě také očekával, přestože si nemohl pomoci a nervózně polknout. Netušil, jak bude na jeho slova reagovat. Ano, Niyari. Zároveň jsem svou cestu využil jako možnost ukázat jí zdejší okolí. Náramně se jí to líbilo a tvrdila, že se chce stát průzkumnicí. Rozhodla se tedy prozkoumávat zbytek ostrovů, ale už jsem s ní nešel, elegantně podal další připravené vysvětlení. Opět to byla kombinace pravdy a lží. Šel jí ukázat okolí, chtěla být průzkumnicí, ale to, že se jala prozkoumávat zbytek ostrovů už si jen myslel, netušil, zdali to byla pravda. To však Lissandra nemusela vědět.

Čím déle seděl na místě bez jakéhokoliv kontaktu s Lissandrou, tím spíš si myslel, že na něj možná zapomněla. Ideální to situace! Bohužel si to mohl myslet jen na omezenou dobu, neboť brzy uslyšel vytí, které svolávalo smečku. Uhhhh, v myšlenkách měl naprostý bordel. Doufal, že vlčice smečce opravdu potřebovala něco říct a nesvolávala je k tomu, aby ho nějak veřejně zesměšnila a vyhostila. Ne, to nezní jako ona, zavrtěl hlavou ve snaze uklidnit sám sebe.
Nemohl ignorovat svolání smečky, a tak se pomalým krokem vydal k jezeru. Stále se však schovával za stromy, kdyby na něj náhodou měla přiletět ohnivá koule. Když spatřil Lissandru, zastavil se a zůstal zírat. Dlouho jí neviděl. Rozbušelo se mu srdce - z nervozity, samozřejmě. Ještě mě nezabila, takže možná to ani neplánuje? pomyslel si s přimhouřenýma očima. Ano..., odpověděl a trochu se přiblížil. Ne moc, stále se trochu obával, že po něm něco hodí.

//Les alf

Vino se velmi pomalu přesunul přes hranice smečky na území. Rychle nasál pachy, aby zjistil, jak asi vypadá momentální situace v lese. Kdyby tady Lissandra náhodou nebyla, třeba by se pak mohl vymluvit, že už tu je hroooozně dlouho, jenom tady ona furt nebyla! Jenže štěstí mu nepřálo, hnědou vlčici rozhodně cítil. Taky ho do nosu praštilo hned několik nových pachů, starých i nových. Ať už mě z božstev slyší kdokoliv, prosím, řekněte mi, že to jsou fakt cizinci a nejsou to noví členové smečky, které stihla nabrat, když jsem byl pryč, pomyslel si. To by jeho situaci moc nepomohlo. Dobré však bylo, že by se Lissandra mohla zabývat cizinci a nepřiběhnout ho hned zabít. Možná, že když se někam zašiju, tak si zvykne na můj pach na území a zapomene, že jsem byl zas pryč, pomyslel si a velmi nenápadně si sednul u náhodného stromu. Byl neviditelný - alespoň ve vlastní fantazii. V realitě byl velmi lehce nalezitelný.