Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Rokle

Při příchodu do lesa v něm vzrostla nervozita. Lissandra ho fakt zabije. Kromě toho, že měl zůstat přilepený na území a neudělal to, pochodoval si v okolí, ztratil jejich potomka, nenalovil ani ždibec jídla pro smečku, tak... Ne, to je asi všechno. I když kdo ví, vlčice byla dostatečně chytrá na to, aby vymyslela něco dalšího, co žíhaného zatím nenapadlo nebo si na to nevzpomněl. Nemůžu se na území ukázat takhle, pomyslel si. Nějakou dobu tedy procházel lesem, který ještě nespadal pod smečku, aby se uklidnil a vymyslel nějaký plán.
Až když měl v hlavě všechno uspořádané, vymyšlená všechna možná vysvětlení situace, dostalo se mu trochu klidu. Párkrát se ještě zhluboka nadechl. Jeho hlavním cílem bylo přetrpět ten déšť nadávek bez toho, aby na svou alfu vyjel. To by byl dobrý začátek. Musel totiž uznat, že tentokrát to fakt podělal, to nemohl zapřít ani kdyby chtěl. Což jakože fakt chtěl, ale nenašel žádnou dostatečně dobrou výmluvu, která by jej omluvila. Čas na návrat, pomyslel si a pomalu se začal přibližovat k hranicím.

//Daénská smečka

//Ostříží zrak

Vlastně ani nevěděl, kdy se mu podařilo svého potomka ztratit. V jednu chvíli tam byla a v druhou už se ocitl sám. Možná se vrátila domů? snažil se uklidnit vlastní nervy. Určitě se vrátila domů. Kam jinam by šla? Neměla moc možností, kudy utéct. Nemohla přeci stihnout spadnout do rokle, ne? Přesto hodil jeden nejistý pohled dolu. Nelíbilo se mu koukat z takové výšky. Neviděl však žádné bezvládné tělo, což jej přimělo si oddechnout. Dobře, Lissandra by ho nemusela zabít za to, že při jeho dozoru stihl umřít jejich potomek. Snad. Alespoň ne tady. Vše je v pořádku. Vrátím se na území smečky, bude tam ona i její bratr. Lissandra... Lissandra by mohla být furt pryč. Nemusela by vůbec vědět, že jsem vykročil ven, haha, zasmál se nervózně. Kdyby jen věděl, co se ve skutečnosti dělo. Snad ho nezabije. Svižně se otočil a vydal se domů.

//Les Alf

Zdálo se, že Niyari konečně přesvědčil. Alespoň tak si její odpověď Vino vyložil, když uznala, že to v jeho podání znělo jako hračka. V realitě by to samozřejmě hračka vůbec nebyla a medvěd by Vinovi nejspíš natrhl zadek, hlavně když ještě pořádně neuměl používat své magie a nevybudoval si dostatek síly, ale to si žíhaný odmítal před svou dcerou přiznat. V jeho imaginárním světě by ze souboje s medvědem vyvázl jen s lehkým zraněním, zatímco smečka by získala novou kožešinu do úkrytu. Doufejme, že k tomu nebude muset dojít. Ale pokud ano, tak bych tě samozřejmě nechal koukat z první řady, šibalsky na ni mrknul. Rozhodně blufoval.
Zkoumavě naklonil hlavu na stranu. Moc netušil, proč po něm zopakovala zrovna slovo vlče. Ano, vlče, potvrdil, kdyby se náhodou jen ujišťovala, že slyšela správně. Snad si teď nemyslí, že moje zkušenost byla jen sen a zdálo se mi o mrtvých vlčatech, prolétlo mu hlavou, ale rychle tyhle myšlenky zase vyhnal. Pak tam byl ještě jeden mladý vlk, skoro v tvém věku. Ale ten se dostal ven. Dokonce jsem ho pak i potkal přímo v tomto světě. A pamatoval si mě, prozradil vlčici. Nad její poznámkou se však musel zasmát. Ne? A co bylo první území, které jsi našla? Kromě smečkového, samozřejmě, tam ses narodila, zeptal se a zazubil se od ucha k uchu. Tohle ho tak bavilo, mohl by ji takhle škádlit celý den. Víš co? Mně se líbí na území smečky, ale tam asi ještě nechceš, ne? optal se, kdyby se jí náhodou začalo stýskat. Ale můžu ti ukázat něco, co by tě mohlo zaujmout, dodal pak a otočil se směrem k rokli. Snad nespadne, pomyslel si a pomalým krokem vyrazil vpřed.

//Rokle

//Les Alf

Její odpověď jej trochu překvapila. Na sekundu se dokonce zastavil, ale rychle to ze sebe setřásl. Takže on sám u vlastních vlčat příliš času nestrávil a jeho vlčata se spolu už dlouho neviděla? Jsme fakt krásně funkční rodinka, pomyslel si sarkasticky a skoro se nad tím i zasmál. Lissandra byla vlastně také mimo území poměrně dlouho. Opravdu sehraná čtyřka. Nevadí. Tak já si s ním pak promluvím a zjistím to. Třeba ti to pak pěkně natře, pozlobil ji. Tohle téma tak nějak považoval za ukončené, protože netušil, jak jinak by její vztah s bratrem rozvedl.
Když se konečně dostali ven z lesa, zastavil se a zkoumavě pohlédl na Niyari. Jeho samozřejmě pohled na krajinu nijak neoslnil, ale přišlo mu hezké, když viděl jakýsi nádech nadšení z nového objevu v jejích očích. Alespoň doufal, že to bylo to, co na její tváři právě viděl. Určitě. Co jiného by to mohlo být? ujistil se a hrdě vypjal hruď. Byl tak chytrý. No vidíš, to už je dávno. Jsi přeci velká vlčice, ne? Třeba si jen špatně pamatuješ, zazubil se na ní.
Lehce přimhouřil oči. Proč bych ti o takové věci lhal? Nic bych z toho neměl! Navíc ne všichni se z toho světa vrátí. Někteří tam jsou prostě navždy. Třeba to jedno vlče, které jsem tam potkal, tam bylo už pěkně dlouho a nevypadalo to, že by se někdy mělo vrátit zpět. Já jsem měl štěstí, už se začínal cítit trochu uraženě, že se s ní snažil sdílet poměrně důležitou část svého pobytu na Mois Grisu a ona mu to odmítala uvěřit.
Vinovo náladu rychle vylepšilo to, že jeho výklad dával smysl. Nad jejím žertem se musel zasmát. Nepochybuji o tom, že jednoho dne budeš připravena vést smečku, ale možná by bylo fajn se rozhlédnout po okolí a nevybrat si první místo, na které jsi narazila, ne? rozhodl se připojit k vtipkování a pobaveně se rozhlédl po planině.

Zvídavě po Niyari kouknul. A jde mu to líp než tobě? zeptal se, částečně ze zvědavosti, částečně aby ji ještě trochu pozlobil. Bavilo ho to. Ale dával si pozor, aby to nepřehnal - nebo se o to alespoň snažil. Co ty víš. Třeba tam venku je nějaká kořist, která vypadá jako ty, zazubil se a lehce se protáhl. Měli před sebou celkem dost chůze! A když takhle viděl vlastního potomka, nepřipadal si nejmladší. Její odpověď na medvědí otázku jej překvapila. Huh? zamyšleně nakrčil čumák. Kdy jsi viděla medvěda? optal se nakonec. Už se mentálně připravoval na to, že si bude muset promluvit s Azraelem a Sarem ohledně špatně odvedené práce. Nebo ještě hůř - předat informace Lissandře. Pořád si nebyl jistý, jaké reakce od ní očekávat, když se něco týkalo vlčat.
Koutky tlamy mu klesly. Ale to není pohádka. Poznal jsem tak toho kamaráda, o kterém jsem ti říkal. Stalo se mu totéž, obeznámil ji hrdě. Pche, takovou zajímavou historku jí prozradil! A ona si myslela, že si to vymýšlí! To určitě. V tu chvíli si přál, aby měl magii, pomocí které by jí mohl ukázat, že mluví pravdu. Ale jak by taková magie vůbec fungovala, to netušil.
Protože nevíš, co od nich očekávat, odpověděl jednoduše. Netušil, jestli má zacházet do větších detailů nebo tohle vysvětlení stačilo. Proto svůj zrak přesunul na mladou vlčici, aby zkusil odhadnout, jestli jí to nějak docvaklo nebo stále neměla žádnou představu o nebezpečí, které na ní číhalo.

//Ostříží zrak

//Daénská smečka

Ticho, které zavládlo, mu upřímně stačilo k tomu, aby si domyslel odpověď. Achjo, v mysli si povzdechl. Doufal, že alespoň Tebeth na tom byl v lovu o něco lepší. Kde vůbec byl? Bohové, snad ještě žije a neumřel hlady, pomyslel si vystrašeně. A s bratrem jsi nelovila? zeptal se opatrně, aby se zároveň dozvěděl i něco o jejím sourozenci. Při jejím prohlášení se však musel zasmát, ale pak ho něco napadlo, tak zvážněl. To si ale dávej pozor, aby se z tebe nestala kořist, když budeš jíst to samé co oni, upřímně jí chtěl jenom pozlobit a trochu vystrašit.
Lehce nadzdvihl pomyslné obočí. No jo, no jo, netřeba se vztekat, poznamenal a přimhouřil oči. Byla tohle vlastnost zděděná po něm? Rychle se naštvat nebyl zrovna optimální povahový rys, ale zároveň to stačilo k tomu, aby si k Niyari připadal bližší, byť jen maličko. A překvapivě ho to ani tolik nenaštvalo. Za normálních okolností už by se od druhého vlka odpojil a měl by k němu poměrně negativní vztah. Rodičovství bylo zvláštní. Nevím, hele. Připomeň mi, kdo z nás je ten, který už někdy v životě medvěda viděl? zazubil se. Aniž by se mohl nad svým pomyslným vítězstvím - pro něj to totiž byl totální šach mat a nemyslel si, že by na to Niyari dokázala najít vhodný protiargument - tak jej nařkla z tajnůstkářství. Tak já byl ve světě mrtvých, způsob, kterým to pověděl, působil, jako kdyby to byla naprosto normální věc. Na chvilku se odmlčel a koutkem oka pozoroval její reakci. Viděl jsem mrtvé duše vlků. Sám jsem byl vlastně duše. Ale dokázal jsem se dostat zpátky do světa živých, protože jsem to já, prohlásil hrdě a vypjal hruď.
I on se při zastavení rozhlédl kolem sebe. Už nejsme na území smečky, ale jsme stále ve stejném lese. Už to však není považované za náš domov, takže se zde může objevit i nebezpečí ve formě takového medvěda. Nebo tuláci, vysvětlil a usadil se. Vůbec mu nedocházelo, že Niyari čekala, jestli jí někam neodvede. Nepovažoval se totiž za průvodce, ale spíš jenom jako takového bodyguarda. Kdyby opravdu získala funkci průzkumníka, také by jí nikdo nikam nevodil, tak chtěl vidět, jak se s tím popere. Tak kam dál, průzkumnice? zeptal se.

Opět musel potlačovat smích, když se Niyari začala bránit. Ha, asi ho to bavilo víc než by mělo. A zvládneš to úplně sama, jo? možná zbytečně šťouchal do vosího hnízda, ale to mu v momentální situaci nevadilo. Neočekával, že by ho dokázala tahle vosa nějak extra zranit. Musel se opět začít křenit. Prakticky si sama nabíhala, nemohl toho prostě nevyužít. To během lovu necítíš žádný adrenalin? optal se zvídavě. Kdyby ano, pak by jí přeci nepřišlo vše až na konec a naplnění břicha nudné, pomyslel si s přimhouřenýma očima. Kdybys to uměla, tak tolik neúspěšných pokusů mít nebudeš, dodal ještě a opět na ní vyplázl jazyk.
Povzdechl si. Tak přeci jen to nebylo tak, jak si myslel, nebrala to jako první krok ke správnému loveckému postupu. A pokud nebereš pronásledování? Baví tě je sledovat a zjišťovat, které z nich je starší? Které je zraněné? Které by se dalo jednodušeji ulovit? přeci jen to ještě jednou zkusil, kdyby mu náhodou unikla nějaká drobnost, které by se mohl chytit. Když jej začala přeměřovat, narovnal se, aby byl vidět v celé své kráse. Poté však zamítla možnost toho, že by dokázal odehnat medvěda. Částečně stáhl uši - tak, že zepředu připomínal jeho obličej a pozice uší písmeno T. Když se však dozvěděl, že nevěřila ani tomu, že by to zvládla Lissandra, zase se mu trochu nadšení vrátilo. To nás teda hezky podceňuješ, podotkl žertovně.
Chvilku se odmlčel, neboť se musel zamyslet nad tím, zdali Niyari chtěl vyděsit popisem smrti nebo ne. Až jí uvidíš, tak to poznáš. Třeba se také jednou vydáš do světa mrtvých, druhou větu už spíše zamumlal, zatímco se mu tvář svraštila v zadumaný výraz. Teď když měl na světě potomky, nemohl se starat jen o sebe. Co když se jim stanou stejně hrozné věci jako jemu? Ne, to nedopustím, odfrkl si a stočil pohled zpět na Niyari. Jo, to by dávalo smysl, zahihňal se nad jejím rozhodnutím a po jejím boku vyrazil překročit hranice smečky.

//les Alf

To nebylo mnoho loveckých pokusů. To bylo zatraceně málo. Úsměv vystřídal zamyšlený, skoro až ustaraný, výraz. Co kdyby se ztratila? Vždyť by se ani nedokázala uživit, neumí chytit ani rybu, i jeho pohled se nyní přesunul k jezeru. S povzdechnutím přenesl váhu na pravou stranu. Přijde ti to nudné, protože to neumíš, zkonstatoval nakonec. Možná to bylo až příliš smělé prohlášení, ale věřil, že to byla pravda, kterou potřebovala slyšet. Líbí se ti zvířata sledovat? zopakoval, aby se ujistil, že slyšel správně. No, možná to bylo dobře. Třeba to byl první krok k správnému loveckému postupu, tam také musí nejprve sledovat kořist a zjistit, který jedinec je vhodný. Když začala pochybovat o odehnání medvěda, musel se držet, aby se nezačal smát. Samozřejmě, že je větší než já. Taky je větší než Lissandra, že? A myslíš, že by ho ona nedokázala odehnat? Nebo že bych to nedokázal já? zeptal se a šibalsky se usmál. Vůbec tím netestoval, v jakém světle vidí své rodiče. Nope. Rozhodně ne.
Během její sebeobrany se jen usmíval. Dobře, dobře, protočil očima, ale z výrazu i postoje šlo poznat, že to myslel jako srandu. Teď ale měli důležitější věci na práci než se hádat o takové triviální záležitosti. Když se však zmínila o odpouštění, vyprchala z něj jakákoliv hravost. Měla mu to za zlé? Ne, její výraz se opět změnil v žertovní, takže to určitě musel být vtip. Ale rozhodně to trochu zabolelo. Byl jsem tváří tvář smrti, rozhodl se Niyari pozlobit a vyplázl na ní jazyk. Tak si vyber, kam chceš jít, velevážená průzkumnice, vybídl a zazubil se na ni.

Ha. Když slyšel její povzdechnutí a viděl, jak protočila očima, zajiskřilo v něm nadšení. Konečně byla otrávená i ona jeho otázkami, ne pouze on jejím dotěrným vyzvídáním! Ne, počkej. Takhle bych se neměl cítit, naštěstí se Vino včas zachytil. Musel si opět připomenout, že by měl být přece vzorem. Nebo něco takového. Žádná zlomyslnost! A co všechno jsi ulovila? Třeba jsi jen nenašla něco, co tě baví lovit, navrhl, zatímco se prohrabával ve vlastních vzpomínkách. No, lovit ji viděl jednou, pokud si dobře vzpomínal. Z toho vůbec nemohl nic odvodit. Proč bys nedokázala odehnat medvěda? Věř si trochu! Jsi přece silná a velká, ne? usmál se na ni a doufal, že jí tím dodal trochu sebevědomí. Poté se rozhlédl po okolí. Zdálo se, že na území bylo ještě několik dalších členů. Možná..., na chvilku se zamyslel a poté se otočil zpět na mladou vlčici. A chceš se podívat ven? zeptal se se šibalským úsměvem na tváři.
Nad opravením se zasmál. Máš pravdu, neřekla, rozhodl se to nechat být a pouze s ní souhlasit. Něco v něm ho však popichovalo k tomu, aby jí vysvětlil, proč to tak vyznělo. Nakonec mu to nedalo. Tím pádem jsi ale nemusela zmiňovat, že chceš být důležitá, když je každá funkce důležitá, ne? švihl ocasem a zkoumavě se na ni zahleděl. Celkem ho zajímalo, jak na takovou otázku zareaguje.
Hm, dobře, tam se ta podoba s Lissandrou trochu ztrácí, pomyslel si, když viděl její nadšenou reakci. Niyari byla roztomilejší, ale stejně mu dokázala lézt na nervy. Vino se však nehodlal jen tak lehce vzdát, a tak udělal to jediné, co mu v téhle situaci připadalo rozumné. A s největší pravděpodobností povede k tomu, že se mu podaří vyhnout se agresivnímu výlevu. A co za to? odpověděl stejně hravým způsobem.

Vino zamyšleně přimhouřil oči. Prospěšná? Důležitá? Však to se dalo říct o všech funkcích, které ve smečce vlci zastávali! Švihl ocasem. Netušil, zdali měl prostě přikývnout nebo se jí snažit poučit. Možná něco mezi? Průzkumníci jsou určitě prospěšní a důležití. Ale to jsou i ostatní funkce, ne? Nebo si nemyslíš, že doplňovat zásoby je důležité? Nebo že hlídat území, aby tady nebyla žádná nebezpečná zvířata a cizinci není důležité? nadhodil a zkoumavě se na Niyari zahleděl, aby zjistil, jakou reakci na takovou otázku bude mít. Naštve se jako malé vlče? pomyslel si škádlivě. Pro mě je lovení zábavné! Navíc jsem neměl moc na výběr, přiznal a pokrčil pomyslnými rameny. Neměl žádnou funkci, kterou chtěl vyloženě zastávat, všechno mu připadalo v pohodě. Asi krom pečovatelů. Na trávení tolik času s vlčaty neměl dostatek zkušeností, ještě by je nějak negativně ovlivnil.
Cítil, jak mu zaškubal koutek tlamy. Ale, nebylo to nic nad čím by sis musela lámat hlavu, usmál se, ale tentokrát už poměrně křečovitě. Připomínala mu Lissandru. Upřímně netušil, jestli to bylo dobré nebo špatné, ale v jeho momentální situaci to bylo extrémně špatné. Nechtěl, aby mu přetekla trpělivost před vlastním potomkem.

Když se ohradila, že už není malé vlče, musel se nevinně zaculit. Samozřejmě, že v tomhle věku si myslela, že už nebyla malá. Pokud si dobře vzpomínal, taky si v tom věku myslel, že mu patřil celý svět a jak byl hrozně vyspělý. Ve skutečnosti toho bylo ještě tolik, kolik musel vlk poznat, než by se dal považovat za dospělého jedince. Jo, to byly časy, pomyslel si zasněně, ale rychle se zase vrátil do reality, aby mohl Niyari odpovědět. Samozřejmě, že už nejsi malé vlče. Jen se na sebe podívej, prohlásil a přikývl hlavou. Rostla jako z vody. Vina štíplo svědomí - vlastně většinu jejího růstu neviděl. Ale mohl to ještě napravit. Ne? Chceš být průzkumník? zeptal se překvapeně a několikrát zrychleně zamrkal. Co k tomu vedlo? dodal poté s úsměvem, aby se o ní něco dozvěděl.
Nešťastně si povzdechl. Netuším. Sama už víš, jak těžké je zachytit zrovna někoho na území smečky, natož většinu z nich, náhlé svědění za uchem jej donutilo se lehce natočit, aby se mohl zadní podrbat. Možná o něm někdo zrovna mluvil. Až se vrátí Lissandra, popovídám si s ní o tom. Třeba bude vědět, kdy a kde a koho zachytím, v myšlenkách si tak vytvořil imaginární poznámku, aby náhodou nezapomenul.
Chvilku se zamyslel. Mohl to považovat za pohádání se? No, možná... Určitě to situaci vystihovalo víc než rvačka, i když se skoro zranil. Nebo přišel o život. Netušil, jaký by to mělo výsledek, kdyby Lissandra nezasáhla. Ano, pohádali jsme se, přikývl nakonec a lehce se zasmál nad jejím vytahováním se. Samozřejmě! Kdo by se s tebou chtěl hádat? naznačil tak, že neměla povahu, která by vyvolávala hádky. Každý otec si přeci myslí, že jeho dcera je perfektní, ne?

Chápavě přikývl a usmál se. Doufal, že když se bude usmívat, alespoň trochu je to uklidní. Oba. To vůbec nevadí. Jednoho dne se s ním setkáš, prohlásil pouze. Snad to nebude příliš brzo, unikla mu nemilá myšlenka, ale alespoň ji neřekl nahlas. Když zmínila, že jsou všichni neustále na toulkách, zapátral v paměti ve snaze se rozpomenout o množství vlků, se kterým se setkal. Hele, začal nejistě a na chvilku se odmlčel. Nebyl si jistý, jestli to co chtěl říct bylo vhodné, ale nakonec takové myšlenky odsunul stranou. Zase jí nemohl přesvědčovat, že žila v ideálním světě, když ideální vůbec nebyl. Jsem ve smečce déle než ty, ale taky jsem některé členy ještě neviděl. Je to zvláštní, to ano, ale jsou horší věci, povzdechl si, ale když slyšel její dodatek, zahřálo ho to u srdce. Tak ty tady celou dobu hlídáš smečkové území, aniž bys utíkala pryč jako ostatní? No týjo, to zvládáš, jo, takovou těžkou práci? zazubil se nadšeně, ale rychle se uklidnil, aby mohl zareagovat na její obavy. Smečka tu určitě je. Je sice, no, unikátní, ale je tady, slibuji. Dříve nebo později se přidáš ke smečkovému lovu a tam nějaké ty členy uvidíš, ujistil ji a mrknul na ni. Zároveň si tak připomenul, že by možná bylo fajn uspořádat nějaký ten lov. Jen to bylo těžké uskutečnit, když vlk neměl jak zkontaktovat ostatní. Proč nemůže existovat nějaká magie, pomocí které bych dal všem vědět, že se mají vrátit, protože se něco bude dít? zavrtěl hlavou nad touto nedokonalostí.
Překvapeně vykulil oči. Neporvali jsme se..., odpověděl tiše. Nic dalšího neřekl. Upřímně ho tahle reakce překvapila a nějak netušil, jak zareagovat, aniž by to dal najevo.

Vino překvapivě poměrně trpělivě čekal, co ze Solari vypadne. Taylora osobně ještě nepotkal, ale ze souvislostí mu došlo, že to opravdu bude vlče nějakého ze zdejších členů. Těší mě, Solari, přikývl, ale zdálo se, že v ní vyvolal až příliš velkou nervozitu, neboť se rychle odebrala pryč. Alespoň tak si to žíhaný sám sobě vysvětloval. Určitě neutekla, protože vypadám strašidelně, ne? pomyslel si s uchechtnutím.
Při pohledu na Niyari si však uvědomil, že tu s ní teď musel být sám. Nemohl se spoléhat na to, že pokud řekne něco divného, stočí pozornost na její kamarádku. Jak se s vlastními potomky komunikovalo? Snažil se rozpomenout si na to, jak s ním hovořili jeho vlastní rodiče, ale nakonec usoudil, že to zřejmě nebyl nejlepší způsob výchovy, a tak by se na něj neměl příliš spoléhat. S Azraelem... Znáš ho? zeptal se nejistě. Netušil, jestli už se s ním stihla seznámit. Obecně netušil, koho vlastně Niyari znala a neznala. Stihla jsi se vůbec nějak seznámit se zbytkem smečky? rovnou se tedy optal, aby nad tím zbytečně nedumal, když to mohl během pár sekund zjistit. Když se snažila rozvést téma, kterému se snažil vyhnout, povzdechl si. Potkali jsme jednoho mého... kamaráda. A naše... konverzace... nedopadla zrovna nejlépe, to bylo zředěné vysvětlení nejhlavnějšího problém, od kterého se vyvinul zbytek. Ale zbytek už opravdu nepotřebovala vědět! Nebyl by dobrým příkladem, kdyby začal házet bobky na jiného člena smečky.

Bylo na první pohled zřejmé, že v momentě kdy se k nim přiblížil, tak je znepokojil. Nenechal se tím však odstrašit. Už se chystal odpovědět na otázku neznámé, když v tom se odpovědi jala Niyari. Vino tedy opět zavřel tlamu a mlčky přikývl. Chvilku počkal, jestli jeho dcera bude chtít zmínit ještě něco, ale když nic neříkala, usoudil, že víc nevěděla a rozhodl se, že ji doplní on sám. Jmenuji se Vino. Jsem delta zdejší smečky a jak již bylo zmíněno, otec Niyari. Kdo jsi ty? zeptal se na oplátku, no rozhodně to nebylo řečeno nijak agresivně, jen z čisté zvědavosti. Netušil, zdali se v jeho nepřítomnosti ve smečce narodila další vlčata. Třeba si Niyari jen našla kamarádku a chtěla jí ukázat, kde bydlí! Pravda, z jejího pachu cítil zdejší smečku, ale vlk si nikdy nemohl být stoprocentně jistý.
Z Niyari postupně lezly otázky. Upřímně netušil, zdali se ptala na jeho momentální absenci nebo na jeho předchozí cestování. Liss-- Tvá matka se rozhodla, že půjdeme na procházku mimo území smečky. Stalo se několik věcí... Pak se odpojila, nemyslím si, že se zmínila o tom, kam půjde, takže netuším, kde teď je. Ale je silná, takže je určitě v pořádku. Tak jsem se vrátil s jedním z členů smečky, byla to velmi stručná odpověď na rovnou dvě otázky ze tří. Ty jednodušší. Měl jsem se... No... Většinou dobře, pravda to sice úplně nebyla, ale rozhodně se nehodlal svěřovat se svými emocemi Niyari a neznámé. Alespoň ne teď, nepřišlo mu to v jejich věku vhodné.

//Ostříží zrak

Žíhaný se přes část lesa, která nespadala pod území smečky, dostal překvapivě rychle. Možná to bylo tím, že už přes něj musel párkrát jít, ale terén mu konečně začínal dávat trochu smysl. Už to nebylo spoléhání se na osud, ale na vlastní smysly a paměť. Ještě se tudy párkrát projdu a budu to mít celé zmapované, pomyslel si sebevědomě. To, že ještě neznal každé zákoutí lesa, přestože byl jeden z výše postavených, ho netrápilo.
Na území smečky zpomalil. Nemohl se rozhodnout, zdali se chtěl jít prospat do úkrytu nebo se procházet po území. Brzy ho však do čumáku praštil známý pach a Vino si opět vzpomněl na fakt, že byl vlastně otcem. Mohl mu to někdo mít za zlé? Vždyť z toho prakticky neměl vůbec žádné vzpomínky! Rodičovství, chmm, chvilku jen zamyšleně stál a dumal nad tím, co by měl udělat. Nakonec se vydal směrem ke své dceři. Pach ho zavedl na správné místo a žíhaný spatřil obrys dvou mladších vlčic. Zastavil se mezi stromy, dostatečně blízko na to, aby jej mohla dvojice spatřit, ale zároveň dostatečně daleko na to, aby je nevyplašil. Protože mladé vlčice se plaší, jako... jako kořist, ne? Jo, rozhodně. Bohové, co to melu, býval by se praštil po hlavě, ale místo toho jen zavrtěl hlavou a udělal několik kroků vpřed, čímž efektivně zmenšil vzdálenost mezi sebou a mládeží. Zdravím, kývl na ně a nejistě tikal pohledem mezi Niyari a neznámou. Netušil, zdali bude odehnán nebo přivítán, ale byl připraven na oboje.