Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Vino věděl, že jemu by to trvalo kratší dobu. Přeci jen už věděl, kde ta rostlina je, tak proč by ji musel dlouho hledat? Věděl i jak vypadá, takže by zkrátka přišel utrhl ji a zase odešel. Sar by musel nejprve zjistit, kam se dostat, poté se rozhodnout, kterou květinu vzít a až poté by se mohl vrátit. Všechno to naznačovalo Vinovo vítězství. Proto ani nic na její poznámku neřekl, pouze přikývl. Nehodlal se vztekat nad představou výhry.
Lehce nakrčil nos a zavrtěl hlavou. Jen kvůli tomu, že vlk, co ty květiny pojmenovával, byl blbý a chtěl si je pojmenovat jen tak jak se mu zachtělo, neznamená to, že se stejnou cestou musíme vydat i my. Můžeme být mnohem praktičtější a zahrnout do jména něco užitečnějšího, prohlásil. Když už tedy máme tu možnost ji pojmenovat, dodal ještě rychle. Kdyby mohl, nejraději by přejmenoval i ty Violky a Pupavy, ale to už byl zaběhlý název, takže kdyby jej změnil, nikdo by netušil, o čem hovoří. A kam vlastně jdeme? optal se, když jej popohnala, aby se někam rozešli. Utrhl vlastní květinu a také ji podal kardinálovi. Pohledem sledoval ptáka, jak převzal červenou květinu od Lissandry a poté od něj. Alespoň k něčemu se hodil, to musel uznat. Kdyby museli květinu nést, nemohli by si přeci povídat. Leda tak myšlenkami, haha, to přeci nešlo!

//Nejvyšší hora

3.

I Vino obrátil svou pozornost na červeného ptáka, ve snaze zjistit, jestli opravdu rozuměl slovům, která mu Lissandra právě řekla. Stačila by třeba změna výrazu, poposkočení, písknutí. Zkrátka něco, co by dokázalo, že to nebylo jen hloupé zvíře, které nechápalo, že vlci jsou nebezpeční a nemělo by se u nich zdržovat. To už do něj však Lissandra začala zase rýpat. Cítil, jak mu zacukalo oko. V tom případě bys to možná měla zkusit! Jsem zvědavý, kterou by ti donesl. A kdy. Třeba by ti jí přinesl až za rok, protože tuhle by nestihl. Možná za dva. Víš co, padání ze skal a tak, samozřejmě to všechno plánoval říct s ledovým klidem, no místy se prodrala nějaká ta emoce. Švihl ocasem. Když je poblíž portál, možná něco s ním, aby každý věděl, že se nachází tady. Portálová červeň, a přesně tuto hloupost prohlásil s velkým sebevědomím, jako kdyby to byl nejlepší nápad století. To je příliš obrazné. Nejde z toho poznat kde se nachází ani jak vypadá, zavrtěl hlavou nesouhlasně.

2.

Bručení od Lissandry opravdu nečekal. Vinova mysl to z nějakého důvodu nepobrala jako pouhé stěžování si na to, že se jich někdo ptal na hloupé otázky, ale přebrala si to po svém. A tak si žíhaný vlk myslel, že Lissandra žárlila. Musel se držet, aby se kvůli tomu nezačal chichotat jako nějaká puberťačka, každopádně na to nahlas nijak nezareagoval. Stále věřil tomu, že co zůstane v jeho hlavě, tak se hnědá vlčice nikdy nedozví. Jak naivní tento ubohý vlk jen byl...
Překvapeně zamrkal a zahleděl se na červeného ptáka, který se stále držel u Lissandry. Podobnost tam sice neviděl, ale barvu měli podobnou, to musel uznat. Možná ti to přijde vtipné, ale vůbec bych se nedivil, kdyby nakonec fakt skončila s nějakým pojmenováním jako je Kardinál, prohlásil a zavzpomínal na Liščí ocas a Hadí tělo přilnavé. Pojmenovávat flóru po zvířatech nebylo tak neobvyklé. Je to jednoduší na zapamatování. Pokud někomu řekneš, aby ti přinesl Karmínovou hvězdu, určitě to bude rychlejší a přehlednější, než kdyby ses snažila vysvětlit, aby přinesl tu červenou květinu, která roste jednou za rok, je léčivá, dělá se z ní tohle a tamto, blablabla, jal se možnosti zareagovat na její další hejty. Úsměv z dobře odvedené práce mu však brzy zmizel, když zmínila přizabíjení vlčat. Hm, zabručel podrážděně a věnoval jí nejfalešnější přehnaný úsměv, který v daný moment dokázal překousnout.

1.

Pakliže jej někdo přímo pozdravil a on věděl, že je to mířeno na něj, opětoval tento akt slušnosti. Tam však skončila komunikace s ostatními vlky - a že jich tu nebylo málo. Nebo si to alespoň myslel, neboť se k němu brzy přiblížila vlčice se zajímavým kožíškem. Pitný tok? zopakoval a rozhlédl se, aby se zorientoval v tom, kde je Lissandra vůbec takhle vyhodila. Ah. Už tušil. Pokud si to dobře pamatuji, za touto horou je rokle, přes kterou musíš projít. Poté přes planinu... A poblíž najdeš jezero obklopené pohořím, vysvětlil jak nejjednodušeji mohl, zřejmě se na něm podepsalo mluvení s vlčaty, a poté čenichem naznačil směr, kterým by se měla vydat.
Jen co se obrátil zpět, Atreas se jal ho přivítat. Zdravím, zdravím. Vede se mi celkem fajn, co tobě? Ohledně Stezky jsem se zatím ještě nerozhodl, odpověděl s hloupým úsměvem. Snažil se být slušný. Vyslechl si jeho vysvětlení a spolu s Lissandrou se přesunul k jedné z květin, zatímco se snažil skrýt své zachechtání nad jejím komentářem. Hm, zabručel a obešel ji, aby si červenou květinu prohlédl ze všech stran. Je červená a lečí, ne? Možná by to mělo být něco jednoduchého a výstižného. Jako třeba Červenka léčivá. To by určitě každý poznal, co mám zrovna na mysli, prohlásil nakonec. Zvláštnější jména, která ho napadala, zavrhl. Nebo máš nějaký lepší nápad? vyzval ji poté.

//Daén pomocí prstenu portálu

V momentě, kdy pocítil, že jej Lissandra vyhodila z portálu, musel uznat, že možná zavřít oči nebyl tak inteligentní nápad. V panice se je snažil včas otevřít, aby dokázal ubrzdit své případné přistání na zádech nějakého cizince, ale naštěstí skončil na zemi. Přesto mu však chvilku trvalo, než získal zpět ztracenou stabilitu, a tak mohla skupinka vlků vidět jeho nešikovné přešlápnutí, během kterého téměř spadl.
Pohledem přejel po rostoucí skupince vlků. Hm? Co je to tady za setkání? pomyslel si překvapeně a ještě jednou se zadíval na vlky. Nikdo z nich mu nepřipadal povědomě, až na jednoho podivína - Atrease. Zjevně ne, přitakal na poznámku hnědé vlčice. Podivného výjevu s počasím si nevšiml. Co tady dělá? Neříkej mi, že zase ukazuje bylinky. Dělá snad i něco jiného? přemýšlel a přesunul se ze své pozice po bok Lissandry. Střihl ušima. Když zjistil, že se od něj dozvěděla o té magii blokující kytce, připadalo mu to ještě divnější. V hlavě mu vrtalo to, že přeci nemůže být jediným vlkem, který tyto znalosti má. Tak proč je šíří pouze on? Zdálo se, že i teď předával své znalosti. Lissandra v pokládání otázek neotálela, a přestože Vinovi přišlo, že to mohla formulovat lépe, nijak se k tomu nevyjadřoval.

Nějak nevěděl, jak na reakce vlčat odpovědět. Nervózně zamrskal ocasem. Několikrát otevřel tlamu a zase ji zavřel, aniž by z něj něco vyšlo. Jak jen jim něco takového vysvětlit? Jak jim vysvětlit, proč byl celou dobu pryč? Než se dokázal vymáčknout, téma už se posunulo dál a žíhaný vlk tak nestihl odpovědět.
Samozřejmě, že se před bouřkou chtěl schovat. Ale upřímně netušil úplně kam, předpokládal, že úkryt bude zcela zaplněn zbytkem smečky a Vino se nehodlal mačkat. Zůstal tedy venku a pochodoval po lese ve snaze najít nějakou náhradní skrýš. To mu však moc nevyšlo, protože se v lese stále ještě nevyznal tak dobře, jak by chtěl. A rozhodně ne dostatečně na to, aby našel nějakou schovku. To už se ale z ničeho nic vynořila Lissandra. Na výlet? Vždyť jsem se teď vrátil, namítal ihned, ale marně. Hnědá vlčice nehodlala vzít ne jako odpověď. A tak byl uchycen a odtažen do portálu. Asi tak setinu sekundy uvažoval, že bude protestovat, ale rychle tento nápad vzdal, protože Lissandra byla silnější. Do čeho mě to zas vleče, povzdechl si a zavřel oči, aby se mu z portálu neudělalo opět blbě.

//Červená louka pomocí prstenu portálu

Nad tajemnou odpovědí hnědé vlčice se jen zamračil. Proč to nemohl vědět hned? Proč- Ah, protože přišla vlčata. I on se k mladým otočil a překvapeně nadzdvihl obočí. Magie? zopakoval do třetice všeho dobrého. Je to schopnost, která se nevztahuje na naše fyzické tělo. Pomocí magií můžete dokázat to, o čem jste si mysleli, že nedokážete, sám vlastně úplně nevěděl, jak by magii měl popsat, proto pro něj bylo celkem složité se snažit jí vysvětlit někomu jinému, obzvlášť, když to byla vlčata. Hodil tedy zoufalý pohled na Lissandru, která v tomto byla vzdělanější. A také že převzala slovo - a jak hezky to dokázala vysvětlit. Vino naproti tomu řekl celkem blábol.
Nadšení na tváři žíhaného nešlo zakrýt. Jakmile uslyšel, že Lissandra přeci jen zvolila zajíce a ne srnu, cítil se mnohem lépe. Společně se přesunuli na louku, kde jim Vino vysvětlil základy lovu, které potřebovali vědět. Nezacházel do kdovíjakých detailů, ale zmínil vše potřebné k úspěšnému lovu. Poté opět přenechal slovo Liss, která jim zadala jejich cíl. Souhlasně přikývl a sledoval Tebetha. Dokonce se udržel od nežádaných zákroků a přišel mu na pomoc pouze pokud to potřeboval! Když uviděl, že se lov vydařil i Niyari, šťastně zavrtěl ocasem. Jsem na vás moc hrdý, pochválil dvojici s úsměvem.
Zaujatě přesunul pozornost na béžovou vlčici, kterou na území viděl poprvé. Opravdu bych se měl později seznámit i se zbytkem smečky. Znám příliš málo členů, povzdechl si, no to už jej Liss vybízela k tomu, aby jejich potomkům vysvětlil, jak funguje hierarchie smečky. Jal se tedy slova a snažil se to vysvětlit tak, aby to dávalo co největší smysl a nezatěžovalo je to zbytečným povídáním, které stejně nepochopí. Když Lissandra prozradila, že je vlastně jejich otec, nervózně vyčkával na jejich reakce. Netušil, jak se k němu zachovají, jestli to něco změní... Doufal, že to nijak nezhorší jejich názor na něj. Představení členů si vyslechl i Vino. V hlavě si poznamenal, se kterými z nich ještě nemluvil, aby je mohl v budoucnu přepadnout a seznámit se.
Ke konci dne se s vlčaty spolu s Lissandrou rozloučil. Naproti ní jim neukázal žádný projev lásky, neboť mu to přišlo blbé, když je znal tak krátkou dobu. Každopádně je při odchodu sledoval až dokud mu úplně nezmizeli z očí. Až poté se obrátil na hnědou vlčici. Co teď? zeptal se.

Povzdechl si, no na tváři měl stejně pobavený výraz jako Lissandra. Možná, že kdybych bohy o magii poprosil, dostal bych ji. Mít mě tu tak pětkrát, tak by bylo o smečku skvěle postaráno, prohlásil sebejistě a oblízl si čumák. Nad tím, co řekla dál, skoro jen mávl tlapkou, ale nakonec mu to přeci jen nedalo. Zkrátka se jí na to musel zeptat. A jak poznáš, co se jim bude honit hlavou? lehce nadzdvihl obočí a natočil hlavu do strany. Nemohla mít přeci magii myšlenek, ne? Panebože, to by slyšela všechno, co jsem si o ní kdy pomyslel, nad tímto uvědoměním lehce nakrčil čenich. Snad to myslela jen obrazně. Jako vlče jsi ho sice mohla poznat, ale co když se od té doby něco změnilo? oponoval jí, ovšem ne kvůli tomu, že by jí nevěřil, ale kvůli tomu, že se chtěl ujistit o všech možnostech. Přeci jen od té doby mohl vyrůst a mnoho věcí se mohlo změnit. K horšímu nebo k lepšímu. A jak přesně bych to měl vědět? zeptal se jí pobaveně.

Vino několikrát dychtivě přikývl. Určitě budu aktivnější. V mé nepřítomnosti jsem toho moc udělat nemohl, prohlásil a musel se držet, aby nad jejím úšklebkem neobrátil oči v sloup. Přišlo jí to snad vtipné? Jasně, že budu více k užitku, když tady budu, dodal v myšlenkách, no nahlas to nevyslovil, protože by určitě měla zase nějakou chytrou poznámku, kterou by na to zareagovala. A těch měl žíhaný vlk pro dnešek plné zuby. Když začala jmenovat, co všechno se mezitím stalo, opět vrátil plnou pozornost jejím směrem, aby mu nic neuteklo. Tentokrát už informace, že se do smečky přidal bývalý člen Chaosu, pronikla do jeho mozku. Počkat, zastavil ji a zavřel oči. V mysli napočítal do tří, přičemž zhluboka dýchal, aby se uklidnil. Po všem, co se stalo, jsi do smečky přijala někoho z Chaosu? Nebojíš se snad, že by to mohl hrát na obě strany a donášet jim informace o zdejším dění? zeptal se nechápavě. Opravdu ho zajímalo, co se zrovna dělo v její hlavě, když o tomto rozhodnutí přemýšlela. A ještě dotáhl kamaráda? Jsi si naprosto jistá, že je ze Zlaté a není to další Chaosan? jeho hlas prozrazoval, že se mu tahle situace vůbec nelíbila. I když... Podle toho, co mi řekla, možná je plán infiltrovat smečku zevnitř pro Chaos příliš inteligentní, dodal potom, no nebyl si jistý, jestli to nebyl pouze jeho optimismus, kterým se snažil uklidnit.

Překvapeně se na Lissandru zahleděl. Tohle z jeho povídání vyvodila? Že to byla úchylná seansa plná drog? Vždyť řekl, že dokud nenašli tu houbu, bylo vše normální. Neřekl bych. Krom toho momentu bylo vše ostatní normální. Neměla by ses zaměřovat na to nejhorší a soudit podle toho celou situaci, prohlásil. Jeho ocas na konci proslovu jednou bouchl do země, jako kdyby za tím chtěl udělat výraznou tečku, ale samozřejmě to byla jen automatická reakce, nad kterou příliš nepřemýšlel.
Při dalším zmínění Sara ucítil lehký cuk v oku. Už byl připravený na to, že prostě za chvilku přebublá a pokud se v té době vlčata vrátí, budou se muset smířit s tím, že se s jejich matkou hádá, ale jeho hněv rychle překryl dobrý pocit z nabídnutého povýšení. Hehehehe, v myšlenkách se začal naplno smát, no navenek se na hnědou vlčici jen vesele zazubil. Samozřejmě, že už se nebudu ztrácet, slíbil, byť v jeho hlase byla maličká kapka sarkasmu. Avšak myslel to dobře, opravdu nehodlal cestovat mimo les na dlouhé časové úseky. Vlastně ani za tenhle nemohl! To však Liss nešlo do hlavy, tak to prostě odsouhlasil. Delta Vino, nadšeně se zavrtěl.

Také si povzdechl. V tom případě by pro ně bylo lepší začít na něčem menším, odmítal se vzdávat svého názoru, ale zároveň v koutku své mysli věděl, že Lissandra se toho svého taky nevzdá. A nakonec se stejně budou řídit tím jejím. Protože prostě proto. Nad tímto uvědoměním si ještě jednou povzdechl. Když nadnesla, že se při lovech přizabíjel on, jen lehce nakrčil čumák. Pokud si dobře pamatoval, tehdy ten kamzík - nebo co to vlastně lovili - odhodil jí. A tehdy když lovili ve větší skupině, skončila na tom špatně Socoro. Jasně. Budou na tom hůř než já, protože to nikdy nedělala, opravil ji tedy, aniž by poukázal na její lež. Jen ať si žije dál s tím, že se na lovech přizabíjí on, pche.
Lehce nadzdvihl místo, kde by měl dle lidí obočí. Opravdu mi nepřijde, že bych byl zamlklejší. Možná jen nemám na co reagovat? odpověděl a navrhl jednu z možných variant, proč jí přišlo, že byl tichý. Bylo to vlastně celkem normální. Na zdejší poměry. Ale pak našli tu... Tu houbu, kterou jsi mi tehdy dala ochutnat v jeskyni. Já snědl jinou, ale zbytek té skupiny si ji dal. A bylo opravdu smutné je vidět. Mohl jsem jen doufat, že jsme tak nevypadali taky. Dokonce si mysleli, že jedna z rostlin je liška, uchechtl se nad podivnou vzpomínkou, kterou její otázka vyvolala.

Kysele se na Lissandru zahleděl. Ale nejprve by měli vidět, jak se to dělá, aby to pak mohli napodobit, ne? Nemůžeme je jen tak hodit do lovu, aniž by věděli, co se od nich vlastně očekává. Vždyť ještě pořádně ani..., opět nedokončil větu, protože se mu do hlavy nahrnulo vše, co se o dvojici vlčat dozvěděl. Vždyť ještě ani pořádně neuměli mluvit! Nejprve bychom ho měli vyzkoušet na menších zraněních. Ta z lovu opravdu neočekávám, dodal poté a opět zavrtěl hlavou. Někdy zkrátka Lissandru nechápal. No dobře, většinu času Lissandru nechápal. Ale teď ji nechápal ani trošku.
Sar tohle, Sar tamto. Mhm, přitakal jen, protože cítil, jak v něm roste hněv. Nechtěl se hádat. Obzvlášť, když se vlčata mohla každou chvíli vrátit. Jaký by o něm asi měla představy, kdyby viděla, jak se hádá s jejich matkou? Určitě ne dobré. Tichý? zopakoval po ní překvapeně. Nepřijde mi, že bych byl tichý, odpověděl zamyšleně a ohlédl se v myšlenkách na to, co všechno řekl. No dobře, možná byl o něco tišší než normálně, ale rozhodně to nebylo nijak drastické. Nebo snad ano? Možná si to on sám jenom neuvědomoval. Hm.

Její zaražená reakce ho potěšila. Určitě neočekávala tak skvělý nápad jako ten, co jí právě přednesl. Ryby, zopakoval ještě jednou, aby se jí to usadilo v hlavě a nadšeně přikývl. Ano, potvrdil její domněnku, která částečně zněla jako otázka, jen bez tázacího tónu. Přesně to měl v plánu, učit vlčata lovit ryby. V-Velikost srn? zeptal se zaraženě a na chvilku přemýšlel o tom, kde by se taková ryba vůbec dala najít. Až po chvilce mu došlo, že to zřejmě byl její sarkastický způsob, jak zavrhnout jeho návrh a rozhodnout o tom, co ve skutečnosti půjdou lovit. Ale budou se jen dívat z dálky, že? zeptal se. Při vzpomínce na jejich předešlé lovy, kdy se pokaždé někdo zranil, se mu nápad zapojení vlčat líbil ještě méně.
Asi by úplně neřekl, že se naučil používat svou magii. Tohle bylo vlastně jediné, co dokázal. A to ani netušil, jestli se mu to podaří pokaždé. No... Částečně, prohodil s pokrčením ramen. Nijak za jeho objev nebyl pochválen, ale zároveň mu za to ani nevynadala, což bylo alespoň malé plus. Chudák Zinek, pomyslel si, když mu Lissandra svěřila její plán. Šedivého zřejmě na nějakou dobu opět neuvidí, pokud ho vyšle hned. Kdyby mohl, telepaticky by mu vyslal, ať se běží schovat. To dává smysl, zároveň musel uznat, že to přeci jen mělo logiku.

Nad její poznámkou přikývl. Na úlovek snad mít místo bude, obzvlášť pokud se alespoň trochu vyčerpá lovem. Jen co Lissandra navrhla, že by měl rozhodnout, co půjdou lovit, otevřel tlamu, aby jí řekl, že zajíce, ale když to zavrhla ještě dřív, než to vůbec stihl vyslovit, zase jí zavřel a zamyslel se. Když Niyari chtěla k vodě, tak možná..., usmál se na svou nadřízenou. Co takhle ryby? ještě bylo příliš brzo na to, aby se tvořil led. Tak proč by ne! Už takovou rybu dlouho neměl. Ale kdyby se jim přeci jen něco stalo, naučil jsem se i něco o léčivých rostlinách. Koukej, vybídl jí a čenichem ukázal před sebe. Poté použil snad všechny mozkové buňky, které mu zrovna sloužily, aby pomocí magie země vyvolal stejnou rostlinu, jako mu tehdy ukázala Shine. Jmenuje se Plazivec. Je to plevel, ale léčivý, podotkl a nechal Lissandru, aby si jej pořádně prohlídla. Jestli ho chtěla zkusit napodobit, samozřejmě mohla, ale zároveň přišlo Vinovi důležité, aby ho dokázala poznat v přírodě.
Při zmínce o jedovatých rostlinách našpicoval uši. Divných vlků po Mois Grisu zřejmě běhalo mnoho. Violka? zopakoval po ní nevěřícně a sklonil se, aby se na onu podivnou rostlinu mohl pořádně podívat. Takové roztomilé jméno, ale taková zapeklitá moc... Existuje magie, pomocí které by se jim dal elixír vnutit? Pochybuji, že by ho vypili jen tak. A pokud by se jen rozprášil po okolí, znevýhodnilo by to i nás, dumal nahlas a nadále zkoumal iluzi.

Hrdě vypjal hruď a zahleděl se hnědé vlčici přímo do očí. Samozřejmě, že jí mohl říct, co zjistil! Postupně jí začal popisovat vše, co se o pohybu stád na pláních dozvěděl, aby tím dal jasně najevo, že si jen nevymýšlí. Přestože už lov na vzdálenějších pláních nestihnou, mohlo to alespoň trochu nastínit, co se asi dělo na bližších pláních. Nebo ne. Ale mohl v to naivně doufat a předstírat, že tam teda vlastně nešel jen pro nic. Hlad nemám, ale děkuji za nabídku, odpověděl skrz zuby. Vůbec se mu nelíbilo, že přestože se jí snažil předat jeho informace, tahala do toho neustále jiné vlky.
Že by medvěd byl důvodem lítajících ohnivých koulí? problesklo mu hlavou, když zmínila, že to bylo okolo úkrytu. Ale v té době už by tady byl, tak to by přeci nepřišel o zábavu. Stačilo, kdyby ho zavolala. Ne, muselo to být něco jiného, zavrtěl hlavou. Třeba jsem se dozvěděl o tom, co se dá jíst a není to jedovaté. Nemyslíš, že by nám to mohlo pomoci v době, kdy nebude dostatek potravy? optal se. Zrovna její odpověď na tuhle otázku ho celkem zajímala.