Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Ořešák mu pověděl něco víc o jeho domovině. Tak přeci jen byla jiná od ostrovů a vlk sám magií dřív neoplýval. A přeci jen mu to teď šlo tak jednoduše... Žíhaný by se měl stydět. Dokonce se mu snažil i trochu poradit, což upřímně lehce ranilo jeho ego. Kdyby byl mladší, pravděpodobně by na něj už vyjel, ale za ta léta se mu podařilo se alespoň v takhle banálních situacích trochu držet na uzdě. Z velké části za to mohla Lissandra, která ho do nich neustále házela. Než se nadál, Ořešák usnul. Musel být unavený. Vino tedy nabral povinnost udržet je v bezpečí a poposednul si blíž k východu, připraven odehnat kohokoliv, kdo by se k nim snažil přijít se zlým úmyslem.
Nakonec to nebylo třeba. Déšť postupně odezněl a Ořešák se probudil. Obeznámil ho s momentální situací a vyslal jej na obhlídku území. Potřebovali vědět, jak špatně na tom teď okolí bylo. Pokud velmi špatně, možná by stálo za to se přidat k nějakému úklidu. Jakmile vlk zmizel z jeho dohledu, sebral se a pomaličku se vydal zpátky na smečkové území. Někdo by tam měl být, kdo případně zaúkoluje vracející se členy. Nemohl se však spoléhat na to, že tam Lissandra bude. Kdo ví, kam se během povodně přesunula.

// Daénská smečka

Vino
Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí (1b)
Zamiř do bezpečí (1b)
Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní (4b)
6 BODŮ

Vločka
Zamiř do bezpečí (1b)
1 BOD

Šalvěj
Zamiř do bezpečí (1b)
Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní (4b)
Setkej se tváří tvář s predátorem (1b)
Pokus se ubránit své bezpečné místo/hranice před nájezdníkem (3b)
Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem (3b)
12 BODŮ

Citra
Zamiř do bezpečí (1b)
Dej své alfě (nebo betě*) vědět o momentální situaci (2b)
3 BODY

Vino: 3b -> 9b
Vločka: 1b -> 2b
Šalvěj: 3b -> 15b
Citra: 2b -> 5b
Sindri: 2b -> 2b

Vino
Zauvažuj nad nejlepší akcí pro přežití potopy (ve čtyřech vlcích - Vino, Ořešák, Michael, Ryba) (3b)
3 BODY

Citra
Zlepši své dovednosti (nákupem u Wua či návštěvou mistra - včetně obchůdků a svatyně z první fáze) (1b)
1 BOD

Sindri
Zlepši své dovednosti (nákupem u Wua či návštěvou mistra - včetně obchůdků a svatyně z první fáze) (1b)
1 BOD

Vino: 0b -> 3b
Vločka: 1b -> 1b
Šalvěj: 3b -> 3b
Citra: 1b -> 2b
Sindri: 1b -> 2b

Sednul si trochu blíž k ohni, aby Ořešákovi alespoň trochu pomohl tím, že plamen částečně zakryje od případného větru, který by do jeskyně mohl zavítat. Další slova nového člena smečky ho ovšem zmátla. „Myslel jsem, že tvůj domov magií oplýval. Ty jsi ale žádnou neovládal?“ Vino tázavě naklonil hlavu do strany. Snad mu o jeho domovině nelhal? Kdyby lhal i o tak nedůležité věci, kdo ví, o čem dalším by mohl lhát!
Nad jeho otázkou si povzdechl a zahleděl kamsi mimo jeskyňku. Byl to člen smečky. Lissandra mu důvěřovala natolik, aby ho přijala. I Vino mu tedy hodlal přiznat poměrně trapnou část jeho života. „Měl bych umět ovládat zemi. Bohužel jsem z místa, kde žádná magie nebyla, a tak je pro mě složité pochopit, jak s ní zacházet. Je to jako mít sval, který jsi v životě nepoužil. Jak se máš dozvědět, jak s ním pracovat?“ pokusil se mu dát příklad toho, jak mu to připadalo. To, že na naučení měl několik let, už raději vynechal.
Měl z představy ostatních těžké srdce. Chtěl udržet svůj optimismus, ale obava o rodinu byla zkrátka příliš silná. Možná právě kvůli tomu chtěl utlačit dané myšlenky do koutku hlavy a rozptylovat se místo toho náhodnou konverzací s Ořešákem. Ale ten mu to nedovolil. „Také v to doufám. Kdybychom našli větší jeskyni, zkusil bych i zavýt a přilákat je k nám, kdyby se nacházeli v horách, no sem se nás víc nevejde,“ povzdechl si a přesunul pohled k plamenu.

// Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní (4/4)

Nebyl úplně nadšený z toho, že na něj dopadlo pár kapek z Ořešákova oklepání, no nic mu na to neřekl, jen se na chvilku zamračil. Oklepal se ještě jednou, i když už z něj prakticky nic moc neodletělo. Jen tak pro dobrý pocit.
Hnědý vlk se zeptal na důležitou otázku. No, co teď? Ani Vino nevěděl, a tak se na chvilku odmlčel. „Asi nám nezbývá nic jiného, než tohle všechno přečkat. Ale pokud tě napadá něco lepšího, sem s tím,“ prohlásil po chvilce ticha, během které urputně přemýšlel nad jejich možnostmi. Moc jich nebylo. Co se totiž dalo dělat, když byli odseknutí od zbytku ostrovů? Procházet se po horách a doufat, že právě tady něco najdou? Bylo pravděpodobnější, že jim to někde uklouzne a skončí v divokých proudech. Nespokojeně přesunul váhu z jedné nohy na druhou.
Našpicoval uši a trochu se naklonil dopředu, aby lépe viděl na to, co mu Ořešák chtěl ukázat. Překvapeně zamrkal, když zjistil, že se jejich společnost rozrostla o oheň. „Ah,“ vyšlo z něj nadšeně, „přesně to jsme potřebovali!“ Vino souhlasně přikývl a pak věnoval hnědému úsměv. „Oheň je pro tebe novou magií, když říkáš, že sis s tím nebyl úplně jistý?“ optal se zvědavě. Nebyl by první, koho magie se po vstupu na ostrovy nějakým způsobem změnila.

// Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní (3/4)

Vino se na Ořešáka zamyšleně zahleděl. Vrátí se ještě ti dva? Třeba přijdou v lepších podmínkách a tak se k nim žíhaný bude moci zachovat lépe. Alespoň by si tím trochu vyrovnal karmu. Ale zbytečně nad tím přemýšlet nehodlal. „Snad se vrátí v dobrém,“ poznamenal. Ideální situace by byla, kdyby ho poslechli a pomohlo jim to. Pak by vypadal jako hrdina!
Vlk sice poslušně následoval tmavého, no zdálo se, že trochu váhal nad jeho rozhodnutím. „Všechno dole bude vytopené,“ opravil ho něžně a lehce si povzdechl nad představou smečkového úkrytu. Až to všechno přejde, budou ho muset pořádně uklidit, pravděpodobně se tam dostane spoustu bordelu. „Ale nějaká jeskyňka tady v horách by mohla poskytnout sucho,“ dodal pak ještě a jen pár okamžiků na to spatřil právě takovou jeskyňku, o které mluvil. Otočil se na Ořešáka s vítězoslavným úsměvem. „Třeba tahle,“ a s tím si hezky vlezl dovnitř. Jakmile na něj už nepadal ten prokletý déšť, poodstoupil stranou a oklepal se, aby ze sebe alespoň část dostal. Jo, ovládat teď oheň, to by se mu líbilo. Hezky by je zahřál a vysušil. Škoda, že nedokázal ovládat ani element země, natož ještě nějaké další.

// Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní (2/4)

Jméno vlka: Atrox
Glow up: kožíšek
Preference: nějak zakomponovat jeho původní kožíšek do -sparkles- nové -sparkles- verze (např. Rhaaxin má furt jejich signature žlutou, ale zároveň to ladí se zbytkem jeho kožichu)
Nechci: lidl Rhaaxe (love him ale nechci ho okopírovat), úplné vynechání žluté, toxické barvy (nechci mít třeba zářivě zeleno-žlutého vlka), vtipné kožíšky

Jméno vlka: Šalvěj
Glow up: přívěšky
Preference: kytičky, léčitel-core, zkrátka něco v tomhle duchu :>
Nechci: příliš mohutné věci (brnění na celém těle apod), kýčovité, vtipné přívěšky

Jméno vlka: Vločka
Glow up: přívěšky
Preference: nope, může být seriózní i vtipné, můžete se vyřádit
Nechci: nope

Jméno vlka: Citra
Glow up: přívěšky
Preference: kinda dark academia vibes, zhongli z genshinu vibes, může být pokrokovější (noram-style), můžete i zkusit nadesignovat tu náušnici, co má
Nechci: něco, co zakryje většinu vzhledu (např. taylorův plášť), nic válečného (nějaká zbraň je ok, ale ať to není main focus), vtipné přívěšky

Ořešák z toho byl nějaký nervózní a Vinovi přišlo, že mele páté přes deváté, no nakonec z něj vylezlo, že vlastně neví. Ale minimálně on to neříkal. „Dobře, nevadí, řekneme jí to potom. Přinejhorším to uslyší dvakrát,“ pokusil se ho alespoň částečně uklidnit. Nehodlal z toho dělat velké drama, no vůbec se mu to nelíbilo.
Při zmínce, že mu o smečkách řekla Joseline, jen odevzdaně povzdechl. Dcera si zřejmě jeho slova nebrala příliš k srdci. „Aha, zajímavé,“ okomentoval a na chvilku sám se sebou trochu soupeřil, zda by mu měl říct, proč ho to zklamalo. Nakonec ale došel k tomu, že je to rodinná záležitost a s Joseline si pak promluví sám, aby dostal i její pohled na věc. Naivně věřil, že pro to třeba měla nějaký důvod.
Mladý vlk pochopil jeho záměr překvapivě rychle a zcela přirozeně se k němu přidal. Vino lehce přikývl a už otevřel tlamu, že jim řekne víc. Měl připravenou celou příhodu o tom, že tady hledají nějakého třetího člena jejich party a pak na druhý ostrov vyrazí i oni, aby zněl přesvědčivě. Ale vlci se k tomu stavěli až překvapivě otevřeně a vstřícně. Až mu jich bylo líto. Souhlasně přikyvoval jejich slovům a když se Ryba na něco zeptal, odpověděl pravdivě. „Ano, existuje portál, támhle za tou horou,“ poukázal směrem k Nejvyšší hoře, která šla velmi lehce spatřit. A pak se měli na odchodu. „Těšilo mě a opatrujte se. Budeme vám brzy v patách,“ houknul po nich ještě a otočil se na Ořešáka.
„Dobrá práce,“ začal pochvalou a úsměvem. No pak mu úsměv trochu klesl. „Buď jsou extrémně naivní a nebo neodejdou. Obě špatné věci,“ zamrmlal tiše, no Ořešák to stále mohl slyšet, pokud se přes déšť trochu zaposlouchal. Svůj zrak pak přesunul na les, ze kterého přišli. Nevypadalo to, že bylo bezpečné se vrátit. Srdce se mu trochu rozbušilo. Dokázali všichni včas najít nějaké bezpečné místo? Jsou tady v horách? „Nevypadá to, že přestane pršet a zpátky už se vrátit nemůžeme. Měli bychom zkusit najít nějaký dočasný úkryt tady v horách,“ navrhnul a aniž by pořádně vyčkal na Ořešákovu odpověď, vydal se nějaký úkryt hledat. Pokud chce mrznout v dešti, může mrznout sám, Vino se jde schovat!

// Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí
// Zamiř do bezpečí
// Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní (1/4)

// Daén

Přestože Ořešák nedokázal přesně určit, o jaké jezero šlo, dokázal vyřadit všechna až na dvě. Víc jich totiž na tomto ostrově nebylo. A jedno máme hned za zadkem, pomyslel si ustaraně. Ale... To by vlk určitě zmínil, ne? Že to bylo jezero na druhé straně těchto hor? Pak možná zbývalo jen jediné... „Už jste to řekli Lissandře?“ optal se. Znělo to opravdu špatně. Velké množství vlků, ale nebyla to smečka. A krev. Vina samozřejmě jako první napadl Chaos, no mohla to být klidně nějaká jiná sekta, jak tehdy cizáci. Ať už to bylo jakkoliv, jejich alfa to musela vědět co nejdřív. Pokud byli schopní prolévat krev tam, co jim bránilo jít udělat to samé sem?
Vlk tu zdánlivě nebyl vůbec dlouho. „Kdo ti o nich řekl?“ optal se, když zmínil smečky. Chyběla mu informace o pouštní smečce, takže předpokládal, že Joseline to nebyla, což bylo dobře. Jinak by dostala pěkně za uši, že takové informace roztrubuje po širém okolí. Na druhou stranu, kdo jiný by mu řekl o tom, že se s Chaosem nemusí? Joseline... Vino přimhouřil oči a trpělivě vyčkával odpověď. Nechtěl dělat unáhlené závěry.
Žíhaný zavrtěl hlavou. „Nic mi to neříká. Víš, taky pocházím z jiných krajin, ale takových, kde ani nebyla magie. To předpokládám nesedí s Ilyadorou?“ dodal tomu trochu vtipkující podtón, aby se Ořešák necítil blbě, že jeho domovinu neznal. „Většina vlků pochází z jiných krajin, jen malé množství se narodilo na ostrovech. Třeba se ti jednou podaří někoho z tvé krajiny najít. Mně už se to podařilo,“ dodal pak ještě, aby mu dodal trochu naděje.

Dvojice nabírala nadmořskou výšku. Vino musel být opatrný, aby čirou náhodou špatně nešlápl na kluzký povrch a nezahučel do hlubin nicoty. Trochu se zasekl, když spatřil vlčici, no velmi rychle se ukázalo, že se jednalo o Daéňana, konkrétněji jejich bylinkářku. Paloučnatku už znal, a tak na její slova jen přikývl. Nechal však Ořešáka, aby si rostlinu řádně zapamatoval. „Nikdy nevíš, co se ti bude hodit. Být tebou bych zdejší flóru nebral na lehkou váhu,“ špitl k němu letmo, aby ho trochu popíchl k tomu si Paloučnatku fakt prohlédnout.
Zatímco si hnědý vlk prohlížel kytku, sám se zahleděl na dvojici, která se nacházela nedaleko nich. Přeslechl je - ať už to bylo tím, že měl skvělý sluch, nebo mu k tomu nějakým způsobem dopomohla magie myšlenek, zkrátka slyšel cosi o sehnání něčeho k snědku. Beze slov kývl na Ořešáka, aby se k němu přidal. „Zdravím, pánové,“ jednoduše se vetřel do jejich konverzace. Jeho pohled na chvilku spočinul na moři. Zamračil se. Nevypadalo to vůbec dobře. „To není moc pěkný pohled,“ zamumlal si spíš pro sebe, no dost hlasitě na to, aby ho mohli slyšet i ostatní. „Omluvte mě, jmenuji se Vino. Přeslechl jsem, že chcete najít nějakou kořist?“ ujistil se a podíval se do očí nejprve jednomu, pak druhému. Pak věnoval pohled Ořešákovi a doufal, že pochopí, o co se snažil. „Dovolte mi vás odkázat na druhý ostrov. Je mnohem větší než tento a pravděpodobně bude trvat déle, než se jeho vnitrozemí zatopí. Nachází se na něm víc luk a plání s kořistí a dvě velká pohoří, kam se můžete vydat, pokud voda poroste,“ poradil jim, byť spíš uvažoval nahlas. Pak se odmlčel a vyčkal na jejich reakci, případně Ořešákovo podporu.
Nebyla to vůbec špatná rada - být tulák, sám by to tak pravděpodobně udělal. No jeho hlavním cílem nebylo zaručit bezpečí těchto neznámých. Chtěl je zkrátka poslat pryč. Pokud by došlo na nejhorší, smečka by neměla čas putovat na druhý ostrov, hlavně když měli zraněného Excelsiora. Přesunout se do těchto hor tedy byla jejich nejlepší volba. A čím míň hladových krků tady bude zabírat místo, tím líp. Kořist jim tu nebude padat z nebes.

// Zauvažuj nad nejlepší akcí pro přežití potopy (ve čtyřech vlcích - Vino, Ořešák, Michael, Ryba)

Vino se snažil sledovat Ořešákův výraz, no přes déšť a hlídání, kam vlastně šlape, se mu to moc nedařilo. Ale rozpaky v jeho prvních odpovědích dokázal i slyšet, takže to nakonec bylo celkem jedno. „Aha, aha,“ místy pokýval hlavou, místy se takhle vyjádřil. Zkrátka nějakým způsobem dával najevo, že ho poslouchá a vnímá, aby si chudák nemyslel, že všechny informace hází jen tak do větru.
Informace o zvláštním cosi a pachu krve ho ovšem alarmovala. „U jakého jezera?“ zeptal se rychle. Na ostrovech jich bylo hned několik a netušil, zda Ořešák dokázal nějak popsat, kde přesně se nacházelo, ale alespoň orientační popis by mu i stačil. Třeba zda se nachází na tomhle ostrově. Protože jestli ano, pak to zavánělo nebezpečím. „Dokážeš nějak lépe popsat, co jste tam viděli?“ dodal pak ještě doplňující otázku. Nehodlal nad touhle informací jen tak mávnout tlapou. Každopádně byl rád, že měli dost rozumu a utekli. Musím se pak Joseline zeptat, zda je v pohodě, pomyslel si - nehodlal mít traumatizovanou dcerku!
Na otázku ohledně jeho pobytu na ostrovech odpověděl tak nemastně neslaně. Vino lehce pozvedl pomyslné obočí. Tajil to schválně? „Takže toho o ostrovech ještě moc nevíš?“ zkusil dál vyzvídat. Zatím se mu nedostávalo žádných otázek zpátky, tak měl volný prostor na uhašení vlastní zvědavosti.
Po pravdě si žíhaný teplejšího vzduchu prakticky nevšimnul. Už byl tak navyklý na to, že se zde děla jedna divná věc za druhou, že to nějak pomyslně odepsal jako další kuriozitu ostrovů, kdy během deště fouká teplíčko. Chudák Ořešák tak zůstal bez jakéhokoliv ocenění toho, že se vůbec snažil. Krutý to život.
Věnoval mu přívětivý úsměv. „Časem si zvykneš. Kdy jsi byl naposledy členem smečky?“ povzbudil ho a rovnou pokračoval ve svém výslechu, protože proč ne. Hnědý vlk ho k tomu přímo vybízel, když takhle načínal informace, ale nikdy neřekl vše. Vino se na sekundu zastavil. Lissandra po nich chtěla prozkoumat i hory, že? „Pojďme se podívat do hor. Trochu je obejdeme a vrátíme se do části území, které sousedí s mořem,“ obeznámil ho s jeho plánem a dal mu chviličku na případný nesouhlas. Dávalo to dle něj smysl - při sestupu z hor alespoň rovnou uvidí, zda je vůbec bezpečné se k hranicím vydat. Příliš dlouho neotálel a vyrazil.

// Furijské hory

Střihnul ušima a zahleděl se na Ořešáka. Tak nějak očekával, že začne konverzaci, ale vlk mu jen odsouhlasil obchůzku hranic a nic víc. Bál se ho? Styděl se? Vino to nedokázal rozeznat, a tak se na chvilku zamyslel, než sám nadhodil nějaké potenciální téma. „Dovedla tě sem Joseline, že? Jak jste se potkali? A vůbec, jak dlouho vůbec na ostrovech už jsi?“ vychrlil na něj hned několik otázek, aby se neřeklo. Upřímně ho z toho zajímala jen jeho setkání s dcerou. Hlavně protože ji poučoval o tom, že nemá o smečce říkat kde komu.
Jak se tak brodili bahnem a složitým terénem, Vino nespokojeně zamlaskal. „Když jsem se poprvé přidal do smečky, moc jsem se tu nevyznal,“ přiznal a mrknul po nováčkovi, zda náhodou nebude soucítit. Pokud ano, měl v plánu ho povzbudit. Zatím nenacházeli nic neobvyklého - tedy až na rozbahněnou půdu z neustálého deště. Zároveň ho zatím táhnul po hranicích se zbytkem lesa. Možná až se přesunou k hranicím s mořem, tak to bude vypadat jinak?

Vločka
Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí (1b)
1 BOD

Šalvěj
Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí (1b)
Projdi se po zatopeném území (1b)
Pokus se plavat (1b)
3 BODY

Citra
Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí (1b)
1 BOD

Sindri
Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí (1b)
1 BOD

Sraz
Hvozdík se přidat chtěl, což bylo skvělé a Vino se na něj podpůrně usmál. Svůj úsměv, už méně podpůrný a víc šprýmařský, věnoval i Zinkovi. Rád slyšel, že jeho kamarád získal další kus rodiny v dostupné vzdálenosti.
Informací bylo hodně. Snažil se všechno vnímat, na všechny nějak reagovat pokýváním, pokud se ho to nějak týkalo, případně se jeho reakce na věc hodila. Ale bylo toho hodně. Občas se mu zkrátka už trochu přehříval mozek a tak za žádných okolností nedokázal pochytit všechno.

Joseline, Lycan, Lissandra
„Gratuluji k povýšením a funkcím,“ mrknul na svá vlčata s hrdostí jasně propsanou do tváře. Kdyby byl poblíž nich, nejspíš by se o ně i otřel, no v jeho momentální pozici to nešlo. Pakliže by si o tom chtěl v budoucnu jeden z nich prohodit víc slov, pak byl Vino k dispozici. Na Lissandry otázku jen zavrtěl hlavou. Tak přeci jen se nepohybovali na území smečky. Srdce se mu sevřelo a on se podíval po zbývajících vlčatech. Měl by se k nim chovat hezky. Nebo zmizí taky.

Sraz, Ořešák
Připojil se k němu jeden z nováčků. Zkoumavě se na něj zahleděl - chtěl po něm něco konkrétního, když zjistil, že je zdejší betou? Dle slov, která vyšla z jeho tlamy, usoudil, že ne. „Je to hodně vody, ano,“ odsouhlasil mu a jak naprostý znalec několikrát přikývl, zatímco se důležitě zahleděl na stoupající hladinu jezera. „V to asi můžeme jen doufat,“ dodal pak k poznámce o zastavení deště. Neměla Lissandra nějakou magii na ovládání počasí? Teď by se tuze hodila!
Hnědá vlčice se jala správného alfování. Úkoly létaly do všech stran a žíhaný jen trpělivě čekal, než přijde řada na něj. „Dobře,“ odsouhlasil své partnerce a pomalu se zvedl. Protáhnul se a otočil se na Ořešáka. „Tak pojď. Alespoň ti rovnou ukážu hranice,“ věnoval mu úsměv a vyrazil vpřed.

Vino jen tiše odposlouchával a čekal, až se z konverzace o Excelovi přesunou na něco zajímavějšího. Ne, že by jeho boj byl nezajímavý, ale... Na jeho místě by nechtěl, aby se tak dlouho bavili o tom, jak prohrál proti nějaké náhodné vlčici. Znělo to jako trapas, který by chtěl co nejrychleji zapomenout. Kdyby byl smrtelně raněný, bylo by to něco jiného. Ale to taky není, to by se choval Zinek jinak, pomyslel si - možná naivně.
Lissandra se konečně rozmluvila o nových tvářích, které zde viděl. „Těší mě, Sachi, Astro, Ořešáku,“ pozdravil nováčky a na každého při oslovení kývnul. „Rád tě zase vidím, Solari,“ dodal pak, aby si chudák nemyslela, že ji ignoroval. Nebylo to ale jejich první setkání (//mám jí v známostech, idk?), tak se nehodilo se k ní chovat jako k neznámé. „Jmenuji se Vino, jsem zdejší betou a hlavním lovcem. Pokud budete mít jakékoliv otázky, můžete se na mě kdykoliv obrátit,“ představil se jim pak s menším úsměvem. Po očku se podíval na Lissandru, zda náhodou nenamítne - třeba mu kvůli jeho nepřítomnosti sebrala předchozí postavení?
Se zájmem se otočil na Hvozdíka. Bude se těšit z dalšího nového člena? Jenže to už Ricca poukázala na poměrně důležitou věc. Střihnul ušima a přesunul svůj zrak na hladinu jezera. Určitě to nic neznamenalo, haha.

Se Zinkem byli na stejné myšlenkové vlně - také šel k jezeru. Vino jen pokýval a podíval se po Lycanovi. „Zinek, ano. Je to náš léčitel,“ vysvětlil ve zkratce, aby měl alespoň částečný náhled do situace. Pak už se ale oba vydali k jezeru.
Vlků tu bylo mnohem víc, než si Vino pamatoval. A velkou část z nich neznal. Proč se u jezera nenacházela třeba taková Cyra? Snad dojde, pomyslel si. Ale vzhledem k tomu, že tu byla Joseline, předpokládal, že se tu někde bude nacházet i černá vlčice. Však je tehdy vyslal spolu. Když mu Lissandra věnovala úsměv, cítil, jak mu vynechalo srdce. Rozhodně ne kvůli tomu, kvůli čemu si myslíte! Zkrátka ho překvapilo, že mu prokázala vlídnou reakci, když čekal seřvání! Haha. Usmál se na ní zpátky, byť v tu dobu už dávno hleděla na zraněného šediváka. To bude mít Zinek radost, pomyslel si.
Lissandra po něm celkem jasně chtěla pomoc - což by Vino rád udělal, kdyby měl jak. Ale ten blbeček se furt nenaučil ovládat svou magii. Mohl tak na Lissandru jen blbě koukat a pokoušet se se zemí nějak čarovat, ale marně. Jeho partnerka naštěstí byla dostatečně šikovná, že to zvládla i sama. Nebo s pomocí jiných vlků s magií země, kdo ví. Nedokázal poznat, kdo se na tom podílel a kdo ne.
Jakmile se přesunuli pod nově vytvořený přístřešek, Zinek se vrhnul do léčení. Vino by za normálních okolností pomohl, ale v téhle situaci to vypadalo, že se mu k packám vrhalo dost adeptů. Ať už začali přímo žvýkat, jak zněly jeho instrukce, nebo se ptali, zda mohou pomoci. Přenechal to tedy jim a místo toho se zaposlouchal do příběhu sester o tom, co se vlastně stalo.