Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Zubří pláň

Vino pohlédl na stromy kolem sebe. Takže přeci jen to nebyly normální stromy! Jsem věděl, že to není běžné, aby strom byl fialový nebo tak. A ještě chodí? Ty jsou opravdu začarované, pomyslel si a zamračil se. Chtěl se Atrea zeptat, jestli zdejší les měl tendence propouštět zlé entity - definitivně měl na mysli toho zloděje duší. Ale Atreas už se s nimi loučil, protože musel na té podivné Stezce pokračovat, tak ho nechal být. Nebyla to životně důležitá informace. Hodně štěstí i tobě, kývl na bylinkáře a sledoval, jak zmizel mezi stromy.
Stočil pohled k Zeiranovi, který na něj promluvil. Takže se stalo něco, co ho donutilo k tomu činu u jezera, pospojoval si události a přikývl. Dobře, chápu. Shine to vyřídím, přikývl a lehce se usmál, aby Havránka svým výrazem nedemotivoval. Mě většinou najdeš v lese na samém jihu druhého ostrova. Leží vedle hor, vysvětlil mu přibližnou lokaci smečky, ve které žil. Nechtěl být příliš detailní, protože by se to Lissandře nejspíš nelíbilo, ale takhle to snad stačilo k tomu, aby si tam našel cestu. Kývl mu na pozdrav a otočil se, aby se rozešel za Shine. I ona měla namířeno k němu, takže se střetli v půlce. Prý potřebuje být chvíli sám. Také se nemáš strachovat, že už se to znovu nestane a najde tě, až bude připravený, předal jí informace, které měl předat. A teď co?

Došlo k další nevrlé interakci mezi Dagarem a Havránkem. Žíhaný upřímně netušil, co má v téhle situaci dělat. Většinou byl on ten, který měl nějaký výlev agresivity, ne takhle obráceně. Naštěstí se situace tak nějak vyřešila sama, když se Dagar přesunul k někomu jinému. Nic si z toho nedělej. Určitě by se tak nechoval, kdyby měl správně uspořádáno v hlavě, šeptnul k Zeiranovi a čumákem do něj lehce drcnul na povzbuzení. Najednou se Atreas začal bránit a Vinovi nezbývalo nic jiného, než překvapeně zamrkat a zírat na něj. Nechápal, odkud si vlk odvodil, že ho takhle odsuzuje, protože jediné, kde vůbec zmínil, že to nechal na něm, byla jeho mysl. A měl pravdu! Nic z toho by se nestalo, kdyby mu zkrátka řekl, ať si kousne taky! Nebo kdyby si on sám z té houby neokusil!
Bohužel to cizinci nemohl vysvětlit, protože se ihned na to rozhodl, že musí pokračovat. Pohledem v hloučku vlků vyhledal Shine, aby se ujistil, že je v pořádku. Když viděl, že je vskutku živá a zdravá, oddechl si. Ale to už jim Atreas povídal o nějaké Pršivce potulné. Zabodl pohled do zmiňované rostliny a přeměřil si, jak vypadá. Jak jako putuje? natočil hlavu do strany. Vůbec mu slova Atrea nedocházela. Bojí se snad deště? Tak před ním chce utéct? uvažoval dál, ale opět na to neměl moc času. Havránek se totiž rozběhl vpřed, což jej samozřejmě nenechalo v zrovna klidném stavu a rozběhl se za ním. Když vrazil do zadku jedné z vlčic, musel zadržet smích, aby se černomodrému chudákovi ještě nevysmál. Pardon, když z Havránka nevyšla omluvila, udělal to za něj Vino a lehce na vlčice (Mireldis + její společnice) kývl.

//Začarovaný les

K Vinovi a Havránkovi se kromě cizince připojil i Atreas, který sám brzy skončil myslí v jiném světě, kdy zdejší pláň byla naplněna vodou. Ale místo vody ji začal plnit rostlinami - dle jeho slov křínkami. To žíhaného nijak nezaujalo, měl stále co dělat, aby ohlídal Zeirana, který zněl poměrně nepříjemně, když zareagoval na cizince. Achjo, povzdechl si a pohlédl na místo, kde dle cizince dělala něco nějaká liška. Vážně tohle všechno musel hodit na mě? pomyslel si se zamračením a na chvilku se zahleděl na Atrea, který do nich kopal. Já jsem Vino, odpověděl Dagarovi, no nemohl říct, že ho těšilo ho poznat. Alespoň v téhle situaci fakt ne.
To už Havránek začal vyhrabávat jednu z těch rostlin. To Vinovi nevadilo, alespoň se nějak odreagoval a přenesl svou polo-funkční mysl na něco jiného. Ale když kus kořene ukousl, to už bylo něco jiného. Počkej- nestihl ho zastavit. Jak mohl tak slepě věřit vlkovi, který ho nechal sníst houbu, kvůli které měl před chvilkou téměř záchvat? Žíhanému se to vůbec nelíbilo. Dagar už se zase přesunul, a tak se Vino rozhodl vykopat vlastní kořen, který řádně očichal. Nezdálo se, že by smrděl extra divně. Poté si kus z něj ukousl, aby zjistil, jestli nebude mít nějaké vedlejší účinky. Nebylo to nejchytřejší rozhodnutí, ale možná bylo lepší, kdyby v momentální situaci neměl čistou hlavu. A pokud byl jedovatý? No... Lepší zemřít teď než ve spárech Zinka. Viděl totiž, že Shine tahala stejnou rostlinu s modrým kořenem, ale pochyboval, že by ji dokázal včas zastavit. Haha. Začínal té výpravy litovat.

//Zlatý les

Když tak po očku sledoval Havránka, netrvalo dlouho a všiml se, že se zastavil. Vino tedy také zpomalil a čekal, co z černomodrého vlka vyleze, ale ten jen fascinovaně hleděl kolem sebe. Vrátilo mu to několik vzpomínek zaujatého zírání na strop jeskyně a otřásl se. Drknul do Zeirana, čímž doufal, že ho vytrhl z jeho rozjímání. Opravdu jej následoval, a tak přidal trochu do kroku, aby jim skupinka neutekla. Když to vypadá, že Atreas nabádal všechny, aby si kousek houby dali, znamená to, že se takhle musím starat o všechny? To zase jako prr, pomyslel si a pohledem přejel po zbytku zdejších vlků. Cítily se takhle matky s mnoha vlčaty?
Hlasitá slova Atrea jej donutila pohlédnout na místo, kde se měl nacházet onen liščí ocas. Zmateně se snažil najít lišku - nebo spíš její pozůstatky. Marně. Spatřil jen rostlinu, která svým vzhledem připomínala ocas zmíněného zvířete. Ah. Nechal se nachytat. Moc dlouho nad tím však přemýšlet nemohl. Havránek se o něj opřel. Sledoval tedy mladého vlka, který při pohledu na rostlinu neměl úplně normální reakci. Žíhaný byl na chvilku zmražený. Upřímně netušil, co měl dělat, když někdo takto panikařil. Jen bohové mohou vědět, co mu houba způsobila. Možná ne každý měl tak příjemné barvičky jako on? Stoupl si mezi Zeirana a Liščí ocas, aby mu odřízl pohled na rostlinu, která vyvolala takovou reakci. S klidným hlasem - tedy, tak klidným, jak v lehkém stresu dokázal - ho začal chlácholit. Neznámému (Dagar), který se Zeirana také snažil pomoci, věnoval menší úsměv. Havránek strhl všechnu jeho pozornost na sebe, a tak si Vino vůbec nevšiml Shine, která se mezitím zaobírala jedovatou bobulí.

Přestože ponechával kladení otázek na zbytku poměrně početné skupiny, neznamenalo to, že neposlouchal odpovědi, které jim cizinec dával. Skvělé, takže nám ukáže víc rostlin. Věděl jsem, že se vyplatí ho následovat. Lissandra a zbytek smečky bude určitě nadšený, až se vrátím s novými vědomostmi, pochvaloval si. Jen doufal, že mezitím nezapomene na svůj pravý úkol, kvůli kterému se do těchto částí vůbec zatoulal. Takže Atreas, zamrmlal si sám pro sebe v naději, že mu to pomůže zapamatovat si cizincovo jméno. Pokud na něj v budoucnu ještě někdy narazí, určitě by se hodilo znát jeho jméno.
Na jeho slova přikývl. Účinky vskutku znal, ale upřímně nemohl kápnout na to, zdali se mu líbily nebo ne. Jasně, v tom momentě to bylo super... Ale co pak? Stálo to za to? Ať už byla odpověď jakákoliv, rozhodně je nechtěl jíst v téhle skupince, kde znal tak dva a půl vlka. Proto se na Atrea vděčně usmál, když ho seznámil s jedlou houbou, která zřejmě neměla žádné vedlejší účinky. Zatímco si ostatní chodili ukousávat z hluciny, Vino poodešel ke stromu, kde si houbu nejprve prohlédl, aby si ji vpálil do paměti, a poté také spořádal. Až poté mu došlo, že by možná měl zastavit Shine a Havránka, ale když se otočil, přišel tváří v tvář Havránkovi, který se potácel od hub. Ne, třeba si je jenom prohlédl. A to zapotácení bylo určitě kvůli něčemu jinému, snažil se přesvědčit sám sebe a koutkem oka vyhledal Shine, aby se ujistil, že je v pořádku. Vždyť by ho jinak Zinek zavraždil! Samozřejmě, usmál se na Havránka a švihl ocasem. Pak už nezbývalo nic jiného než se vydat za vlkem.

//Zubří pláň

//Zlaťák

Bohužel ani Shine nevěděla, o čem vlk mluvil. Vino pouze přikývl, aby vlčici dal najevo, že to chápe. Ale zřejmě se někdo mezitím cizince stihl zeptat - nějak to nepostřehl, každopádně se užvaněný bylinkář rozpovídal o vlastní domovině a podivné tradici. Takže není z Mois Grisu? Tak proč hledá tady? Přenesl si tradici sem? v hlavě se mu rodila jedna otázka za druhou, ale žádnou z nich nevyslovil. Stačilo, že ho bombardoval Havránek, ještě aby se přidal i Vino!
Zahleděl se na zlaté stromy kolem nich. Zelené oči si je důkladně prohlížely, obzvlášť, když zmínil, že nikde jinde nerostou. Chtěl si je vrýt do paměti, aby až na ně narazí někde jinde mohl říct, že vlk přeci jen nevěděl všechno. Při zmínce o houbách se Vinovi vybavila vzpomínka na všechny nepříjemnosti, které po okušení jednoho z druhů hub měl. Otřásl se a připadalo mu, jako kdyby mu po zádech přeběhl mráz. Tyhle snad nemyslí, zavrtěl hlavou a vytěsnil myšlenky na skvělý pocit, který houby na limitovanou dobu způsobily. Místo toho zaujatě sledoval cizincovo světýlko. Připojila se k němu i jedna z vlčic, která jemně rozzářila svou srst. Aaa, všichni tady umí ovládat své magie tak dobře, pomyslel si a na mžik sekundy se cítil trapně, že pořádně nedokáže nechat vyrůst ani keřík, ale rychle ho to zase přešlo. Díky světlu, které vytvořili, si po chvilce cesty všiml právě těch hub, které vidět nechtěl. S nakrčeným čumákem se u jedné z nich zastavil. Myslíš tyhle? houkl na neznámého a doufal, že tím upoutal jeho pozornost. Prosím, řekni mi, že ne, dodal ihned a věnoval houbě - jmenovala se hlucina, ale to samozřejmě nevěděl - pohled.

Přestože vlk ještě před chviličkou vypadal, že znovu kýchne, neučinil tak. Vino si oddechl. Nechtěl být opět dezorientovaný. Zřejmě by neměl být tak podezíravý, ale co kdyby to udělal schválně, aby na ně mohl ve chvíli oslepení zaútočit? Ne, to je moc šílená představa. Tenhle nevypadá jako ten typ vlka, který by chtěl ubližovat, zavrhl svou předešlou myšlenku. Když se zmínil o ovládání vody, na chvilku si vzpomněl na Tiaru - ta by to určitě zvládla. Ale když spustil o rostlinách, přesunul svou pozornost na řasu, kterou nazval hadím tělem. Vypadala... Jako řasa. Obyčejný zelený cancour. Vzhledem Vina sice neoslnila, ale její vlastnosti a využití ano. Byla škoda, že se pro ni musel vlk potápět, jinak by jich určitě pár natrhal a přinesl do smečky.
Zkouška Stezky? zopakoval zmateně. Podobně jako většina přítomných vlků netušil, o čem neznámý hovořil. Cíleně se podíval na Zeirana a na Shine, jestli z nich nevypadne nějaká nápověda, která by mu poradila, co to ta zkouška Stezky měla být. Havránek zněl stejně zmateně jako on, ale Shine zněla celkem vágně. Ty víš, o čem ten vlk mluví? zeptal se jí a sledoval, jak se vlk sebral a vydal se do toho podivně zbarveného lesa, vedle kterého několikrát prošel. Asi neuškodí se tam mrknout, ne? Třeba nám ukáže ještě nějakou užitečnou rostlinu, pro kterou se nebudu muset potápět a se kterou bych se mohl vrátit do smečky, pomyslel si a rozešel se za davem.

//Zlatý les

Když mu spadla kapka přímo na čenich, lehce škubl hlavou, neboť ho to překvapilo. Netrvalo dlouho a z nebe se začal snášet déšť. Snažilo se počasí napodobit atmosféru, která tady panovala? Pak by mělo přidat ještě bouřku, aby opravdu vystihlo onen záporný vztah mezi Zeiranem a Zinkem. Ale přestože mu déšť postupně smáčel kožíšek, trpělivě čekal, až z Havránka něco vypadne. Už otvíral tlamu a Vino se téměř předklonil, aby se ujistil, že mu nic z jeho povídání neuteče, ale v tu chvíli se Havránkova pozornost přesunula k vodní hladině. I žíhovaný se otočil, aby se mohl podívat, co ho tak zaujalo.
Zaraženě zíral na vlka, který si v pohodičce vylezl z jezera. Taky ho neznám, odpověděl Havránkovi podobně jako Shine. Zaujatě si prohlížel neznámého. Zrovna když přesunul svůj pohled na rostlinky u jeho nohou, vlk si kýchl a téměř oslepil celé své okolí. Žíhaný několikrát zamrkal ve snaze vrátit svůj zrak do normálu. Co. To. Sakra. Bylo, pomyslel si, když se konečně vzpamatoval. Následoval Havránka se Shine a přiblížil se k cizinci - rozhodně nechtěl zůstat sám vpovzdálí. Nemyslím, že sušit tě v dešti je dobrý nápad, přidal se k lehkému odporu, no přesto se našli dobrovolníci, kteří mu chtěli pomoct. Vinovi to připadalo jako Sisyfovská práce.

Když na něj Zeiran hleděl, navázal s ním oční kontakt. Snažil se vyčíst nějaké vodítko, které by mu pomohlo rozluštit, co se tady stalo. Bohužel žíhaný vlk neovládal magii, která by mu něco takového umožňovala. Nebo si to alespoň myslel - netušil, že mu bylo uděleno břímě odposlouchávání cizích myšlenek. Aniž by mu mladý vlk něco řekl, odvrátil pohled, a tak si Vino jen povzdechl. Předpokládal, že bude nejspíš lepší, když zde na chvilku zůstane zůstane.
Ahoj? odpověděl poměrně zmateně chudákovi, který byl obmotaný v něčem prapodivném. Nevzpomínal si, že by ho někdy viděl a rozhodně se mu nepředstavoval, ale když nad tím začal trochu víc dumat, dokázal si trochu pospojoval souvislosti - především díky pachu. Zřejmě to byl další člen smečky, se kterým se ještě nesetkal. To mu ovšem vsadilo brouka do hlavy. Kdo o něm vypráví ostatním členům, že ho dokáží poznat dle vzhledu a pamatují si jeho jméno? Nemohl se ho zeptat, protože vzápětí odešel. Koutkem oka tedy sledoval Zinka, který ho zatím ignoroval. Chtěl se ho zeptat na mnoho věcí - co se zde stalo, proč jsou k sobě nepříjemní, jestli namodralému prozradil jeho jméno on... Než stihl vůbec otevřít tlamu, Zinek na něj promluvil a hodil mu do tlapek ochranu Shine. Dám, přikývl, aby potvrdil, že to myslí vážně, ale zároveň jako rozloučení, protože se šedý vlk rozhodl se odpojit. Vino však pochyboval, že černá vlčice bude potřebovat, aby na ní dával pozor. Naposledy mu zachránila zadek ona. Do mozku se mu vryla spíš část se sebevraždou.
Otočil se tedy zpět k Havránkovi a překvapeně zamrkal. Zeiran? A sebevražda? To mu vůbec nešlo dohromady. Přenesl váhu z jedné nohy na druhou. Upřímně nevěděl, jestli a jak mu pomoct. Zrovna se dostal od jednoho vlka s depkou a vypadalo to, že tady byl další, ale tentokrát jemu bližší, kterého chtěl opravdu nějak rozveselit, jen nevěděl jak. Shinina slova jej zmátla, protože zde byl také, ale rozhodl se ignorovat ignoraci. Jen zde seděl jako Havránkova tichá podpora.

//Sněžné tesáky

Po obkouknutí situace na pláních, kde se Vino snažil vyzjistit nějaké informace o migraci stád, kterou by pak mohl předat Lissandře, si uvědomil, že má žízeň. Vzpomněl si na jezero, ke kterému ho tehdy hnědá vlčice zavedla, aby se napil. Není tak daleko, pomyslel si a vyrazil ke zvláštně zbarvené vodní hladině. Samozřejmě si opět začal vzpomínat na celou tu nepěknou situaci s cizáky - s každým krokem byl blíž místu, kde se vše odehrálo. V jednu chvíli dokonce přemýšlel o tom, zdali by se tam měl jít podívat a prozkoumat tamější území. Když ho opustil, bylo plné mrtvol vlků, kteří zahynuli v té zatracené vlně. Co se s nimi asi stalo? Našel by tam pořád jejich kosti? Nebo zdejší bohové odklízejí takové nepříjemnosti, aby tím netraumatizovali nevinné vlky? Ne, zdejší bohové prakticky v ničem nepomáhají, tento nápad ihned zavrhnul. Už z dálky viděl, že jezero bylo obklopené hněd několika vlky. Upřímně by bylo fajn, kdyby si s někým mohl promluvit - a tím myslel někým, kdo nebyl člen jeho smečky. Nechtěl chytit ponorkovou nemoc. Zároveň se však obával, že pokud tady stráví příliš času, zapomene vše, co teď tak intenzivně memorizoval. Nemůže pak za Lissandrou přijít a povědět jí, že se sice byl podívat, ale všechno zapomenul.
Když doťapkal ještě blíž, uvědomil si, že tam nebyl jen jeden vlk, kterého znal, ani dva, ale rovnou tři. Jeho výraz se postupně změnil v kombinaci překvapení a nechápání. Zastavil se pár metrů od nich a chvilku jen koukal. Snažil se pochopit výjev, který se před ním právě odehrával, ale moc mu to do hlavy nešlo. Nejprve ho nadchlo, když viděl mladého vlka, se kterým prožil příhodu ve světě mrtvých, ale poté mu docvaklo, že právě vrčel na Zinka. Vždyť byl tak hodný. To už s ním mlátí mládí? pomyslel si. No Vino ho upřímně nemohl odsuzovat. Sám už nebyl dostatečně mladý, aby mohl své občasné výlevy agresivity svádět na mládí a hormony, ale přesto si občas hezky zařval. Budiž. Když se jeho pozornost přesunula na zbylé dva vlky v jejich blízkosti, poznal černou vlčici, která ho tehdy zachránila před hlídkou. Shine, pokud si dobře vzpomínal na jméno, kterým ji Zinek označil. Ještě tam byl další vlk, který byl obalený v něčem zvláštním. Ježiš, snad se to na mě taky nenalepí, když do toho jezera vlezu, pomyslel si a pohledem tikl k zlaté hladině. Alespoň předpokládal, že to měl z toho jezera. Přeci jen byl mokrý, i když se to snažil vysušit... Ohněm?
Ne, na tohle teď Vino neměl mozkovou kapacitu. Sešel k jezeru, ze kterého začal pít. Jo, tohle byl důvod, proč jsem sem přišel, pomyslel si a ještě chvilku strávil skloněný nad jezerem. Pak ho ale začalo sžírat svědomí. Nejspíš by je měl alespoň pozdravit. Nebo se jít zeptat, co se děje. S povzdechnutím se tedy přesunul ke čtveřici vlků. Uh, ahoj? pozdravil je nejistě a pohledem přejel po všech přítomných. Co provádíte? po chvilce skupince položil otázku. Neočekával totiž, že by se mu někdo tuhle šaškárnu snažil vysvětlit, aniž by se na to zeptal.

//Rokle

Na louce opět chvilku váhal, ale pomyšlení na most jej popohnalo vpřed. Po vstupu do portálu se objevil v horách. Opět měl poměrně nešikovné přístání a několikrát se protočil, ale alespoň už se mu neudělalo blbě a neukázal světu kus muflona, který nedávno sežral. Tato myšlenka ho opět donutila vzpomenout si na trapas, kdy s Lissandrou poprvé cestoval portálem a vyprázdil žaludek za nejbližším kamenem. Aaaaa, začal ve své mysli řvát v nadějích, že to přehluší trapnou vzpomínku. Marně. Proč si tohle dělám, povzdechl si a zavrtěl hlavou. Rychle se zvedl a otřásl se, aby se částečně zbavit nečistoty, která se mu při kutálení mohla nalepit na kožich. Pak se rozešel vpřed a doufal, že co nejdříve opustí zdejší pohoří a přesune se na pláň. Chudák Vino. Nejspíš ho tohle místo bude navždy strašit. A rozhodně tomu nenapomáhal fakt, že jak se snažil jít rychle, na místech mu to podklouzávalo a občas měl opravdu štěstí, že se nezbortil a nekutálel se z hor dolů.

//Zlaťák

//Daén

Vino upřímně netušil, kam přesně se má jít podívat. Někdy si myslel, že jeho alfa zapomínala na krátkou dobu jeho pobytu na Mois Grisu. Rozhodně ještě neměl prozkoumaná všechna území a netušil, kde všechny zdejší pláně hledat. Ale jednu si pamatoval, přestože byla poměrně daleko. Začnu tam, rozhodl se, když konečně zanechal poslední stromy za sebou a ocitl se před Roklí. Tu musel zdolat. A pak tu horu. A pak přežít portál. Achjo, cestování je tady úplně na nic, pomyslel si, když začal opatrně lézt dolů. Ještě by mu to mohlo podklouznout a skončil by rozpláclý na zemi. To by bylo fakt skvělé. Na druhou stranu... Lepší portálem než tou cestou, kudy mě vedl Zinek k poušti, uznal nakonec a při vzpomínce na dřevěný most se ošil. Fujky. Opravdu doufal, že se tomu místu bude moci vyvarovat do konce života, ale něco uvnitř mu napovídalo, že to nepůjde. Jen co se dostal dolů, přeběhl na druhou stranu a mohl opět začít lézt. Při posledních několika krocích už celkem funěl. Možná by bylo lepší, kdybych tu horu prostě nějak obešel. Prosím, bohové, řekněte mi, že tam je nějaká cesta kolem. Nechci ještě dál stoupat, v hlavě se mu hemžilo hned několik myšlenek. Ale nakonec svou cestu přeci jen zvládl.

//Sněžné Tesáky

Když konečně spatřil Lissandru, musel uznat, že zimní srst opravdu dělala divy. Vypadala huňatější - nebo zkrátka větší. Ale jen o trochu, nebylo to tak do očí bijící, že by se nad tím Vino musel pozastavovat a zkoumat, proč najednou tak nakynula. Škoda, že se jim pomalu bude měnit zpět na řidší. Avšak dle tajícího sněhu to vypadalo, že se bude už jen oteplovat, takže by zimní srst byla poměrně nepříjemná, to musel uznat. Tmavý vlk přesunul pohled na Enzoua, který stále nic neříkal. Ani když tu je Lissandra? pomyslel si zaraženě. Z nějakého důvodu měl pocit, že jí má co říct, obzvlášť když předpověděl, že by ho klidně mohla roztrhat. To hnědá vlčice samozřejmě neudělala. Vlastně udělala naprostý opak, zatím ho ignorovala, což Vina pobavilo, ale nemohl to dát najevo. Zatímco se snažil udržet neutrální výraz tváře - opravdu jen snažil, koutky mu neustále cukaly - a věnovat svou pozornost Lissandře, hnědý nepromluvil ani slovo. Dobře, přikývl souhlasně a trochu si oddechl, že od téhle bezcílné situace mohl odejít a nechat to na alfačce. Tak já se půjdu podívat na migraci stád a nechám vás tu, prohlásil a pomalu se začal otáčet, tak, aby ještě stihl zaslechnout, pokud mu něco řeknou. Jen co zmizel z jejich zorného pole, přidal do kroku. Tohle opravdu nebylo jeho nejoblíbenější první setkání.

//Rokle přes Les Alf

Zastřihal ušima a odvrátil od polochcíplého vlka pohled. Na tu chvilku se nikam nevypaří. Ale vážně tu nebyl nikdo, kdo by mu přišel na pomoc? Ani jeden člen si neřekl, hm, možná se tam zajdu podívat, když je tam sám s cizincem? Kdyby tady byl ještě někdo, třeba by dostal úzkost z toho, jak na něj tolik vlků čumí, zvedl by se a... No, Vino vlastně ani nevěděl, co chce, aby neznámý udělal. Odešel? Zůstal? Vysvětlil proč tu je? Asi zkrátka cokoliv, protože cokoliv bylo lepší než tohle nicnedělání a nicneříkání, které předváděl. Já si to jenom nemyslím, já to vím, prohlásil tmavý vlk sebejistě. Odmítal věřit tomu, že tady bude hnědý vlk ležet až do jeho úmrtí. Pak by museli uklízet jeho ostatky. Za nějaký ten čas se určitě vzchopí a zase se zvedne, začne znovu žít. Něco mu zkrátka dodá druhý dech, ale Vino to zřejmě není a nebude. Naštěstí to vypadalo, že se s ním nebude muset trápit dál. Alespoň ne sám. Cítil totiž, že se k nim blížila Lissandra. Těší mě, Enzou, odvětil s přikývnutím a poté začal pokukovat mezi stromy, aby spatřil Lissandru.

Hleděl na vlka, který se opět utišil, s netrpělivým výrazem. Snažil se! Fakt se snažil s ním komunikovat. Zkoušel všechny možné úhly pohledu - od výhružek až po vtipkování. Ale s hnědým to zkrátka ani nehnulo. Co dalšího měl Vino asi dělat? Opět si povzdechl, už ani netušil po kolikáté. Jo, život je občas fakt na nic. Ale přes to se dostaneš, snažil se neznámého povzbudit svým optimismem. V ten moment si uvědomil, že vlastně ani netušil, jak se vlk jmenoval, ale přesto se s ním bavil o tíze života. Mimochodem, já jsem Vino, představil se jako první a doufal, že hnědý pochopí, co po něm chce. Aby mu také prozradil své jméno. A ty? dodal hned na to, protože už mu začínal šálek trpělivosti pomalu přetékat a bál se, že jinak by opět nastalo trapné ticho. Bylo by fajn, kdyby si Lissandra pospíšila a došla sem. Nevím, jak dlouho vydržím povídat si, no, sám se sebou, pomyslel si a lehce zavrtěl hlavou.