Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Vino zastřihal ušima a přikývl. Snažil se představit si svět očima Zinka - vidět kolem vlků barvy, podle kterých by poznal jejich náladu. To je asi nejbližší magie tomu čtení myšlenek, o kterém jsem se bavil s Tiarou. Příště jí o tom řeknu! Že i když mi tvrdila, jak čtení myšlenek nejde, jdou číst alespoň pocity, pomyslel si nadšeně. Takže se vyhýbáš všem mrzoutům? zazubil se na šedého vlka, ale poklidná atmosféra byla brzy narušena, a stejně tak i budování přátelštějších vztahů. Konečně se někdo uráčil ukázat svůj chlupatý zadek.
Nechápavě natočil hlavu do strany a zahleděl se na samozvaného pouštního krále, který začal kecat páté přes deváté. Poté přesunul pohled na jeho tmavého společníka, který zůstal zticha. Alespoň se dozvěděli, že se zde zřejmě usadila smečka. Chaos by totiž jistě rozkřikoval, že je to území Chaosu, ne? Změřil si onoho krále pohledem - nevypadal nejstatněji, dokonce věřil v to, že by jej dokázal přeprat, pokud by se při boji nevyužívala magie. U té už bylo horší poznat, jak dobře ji ovládal. Obzvlášť když Zinek odhalil, že měl u sebe magický zub. Hlavně zůstat v klidu. Nesmím vybouchnout. Nebo pak vybouchne Lissandra, zhluboka se nadechl a vydechl. Nemyslím si, že je třeba, abys vyváděl. Pach zdejší smečky je sotva rozpoznatelný, obzvlášť když se na jejím území nikdo nenachází. Neudělali jsme nic špatného, když jsme počkali, dokud se někdo neobjeví, odpověděl a zavrtěl hlavou. Nebo bys raději, abychom tady udělali pořádný bordel a utekli dřív, než by ses vrátil? vyklouzl z něj ještě dodatek k předchozím slovům. Nejprve chtěl slyšet jeho odpověď na Zinkovo otázku a reakci na jeho slova - podle toho by přizpůsobil další komunikaci.

Kdyby mohl, nejraději by se teď natáhnul ve smečkovém úkrytu a dal si šlofíka. Ten spánek, do kterého upadl po ochutnání houbiček, mu upřímně nic moc nedal. Vůbec si nepřipadal odpočatě. Tady ale spát nemohl - sotva mohl odpočívat. Jak to myslíš? Jaká barva? Vino se ihned chytil Zinkova podotknutí a začal vyzvídat, co tím měl na mysli. Obecně se s magiemi zdejšího světa zatím příliš nesetkal, takže netušil, že Zinek viděl aury vlků, ani že taková schopnost existovala. Ale už si dokázal domyslet, že kdykoliv se někdo zmínil o něčem zvláštním, měla v tom tlapy nějaká magie, i když nevěděl jaká. Pokud si dobře vzpomínám, ještě jsem tě neviděl bojovat, nadhodil po sebejistém prohlášení šedého vlka o hlupáctví případného útočníka. Viděl jsem tě maximálně lovit, dodal potom rychle. Zajímalo ho, jestli Zinkovi dojde, na co tímhle narážel. A taky jestli bude ochotný se s ním o takové informace vůbec podělit. Ale když se mi svěřil s tím, že dokáže komunikovat s ostatními stvořeními, určitě mu nebude vadit, když bude mít šanci se pochlubit i jinými magiemi? zadumaně se na šedého zadíval a švihl ocasem.

Na téma jeho zvláštní schopnosti komunikovat s ostatními stvořeními už dál nic neříkal. Sice měl další otázky, na které by se rád zeptal, ale to mohl udělat i později, ne teď, když měli prozkoumat zdejší území. Nemůžeme se vrátit s tím, že jsme se nedozvěděli nic nového. To by byla celá cesta k ničemu, povzdechl si a nespokojeně zašvihal ocasem. Vzhledem k tomu, že se na Zinka v ten moment nedíval, když slyšel jeho rozkaz, myslel si, že to nařizoval jemu. Jako kdyby se už nerozhlížel! Byl připravený ho pořádně sprdnout, ale když se na něj otočil a spatřil modrého ptáčka, který zrovna odlétal, uvědomil si, že to nebylo na něj - a stejně rychle jako se naštval, tak se zase uklidnil. Na chvilku jsem si myslel, že jsi to nakazoval mně, zasmál se a zavrtěl hlavou. Zinek měl určitě lepší vychování. Vždyť ani jeden z nich nevěděl, jaké postavení ten druhý měl. Nejsem nervózní a ani se nebojím. Polemizuji nad tím, jaké máme možnosti. Jestli opravdu nikoho nepotkáme, potkáme tuláky, novou smečku, Chaos..., prohlásil.

//Oáza

Vino sledoval modrého ptáčka. Takže on mu rozumí? I třeba stromům? přišlo mu to divné. Nějak nikdy nezvažoval možnost toho, že by ostatní živá stvoření měla nějakou větší inteligenci. Prostě to byla potrava nebo predátor. A nebo obyčejný keř nebo strom, který zajišťoval, že potrava přežije. To bych asi nechtěl. Cítil bych se blbě, kdybych slyšel, jak moje kořist mluví, lehce se zasmál. Znamenalo to, že slyšel i laň, kterou ulovili? Brr. Bylo by fajn vědět, jak se bránit. Ale tady si to asi neukážeme, nechtěl totiž, aby se příliš zabral do trénování a pak si nevšiml, že se k nim někdo přiblížil. Co se týkalo zmínky o vlně, ignoroval ji. Stále byl naštvaný na toho, kdo tehdy spustil tu obří vlnu v bažinách. Tolik mrtvol.
Při cestě na druhou stranu oázy se Zinkem příliš nekomunikoval. Plaval totiž napříč oázou a Vino nechtěl křičet. Šedý vlk se tam dostal o něco dřív, logicky, a tak Vino trochu přidal, aby ho dohnal, ale voda ho neustále zpomalovala. Možná se na to měl taky vykašlat a prostě plavat, ale jeho tvrdohlavost mu to nedovolovala. Hm, zafuněl a konečně se dostal k Zinkovi. Ihned zamířil do stínu palem. Myslíš, že se Lissandra spletla? zeptal se svého společníka. Co když je to opravdu Chaos, zabrali tohle území a vydali se zabírat další? ještě jednou se rozhlédl kolem. Sám sobě přiváděl paranoiu.

Vino se na Zinka pobaveně podíval a přikývl. Věřil, že když dokázal sebejistě prohlásit, že by byl dobrým kandidátem na prozkoumání území, tak byl. Možná by ho díky tomu dokázal dostat na svou stranu co se týkalo sympatií k Liss. Nebo spíš nesympatií. Mohla. Ale o tobě se ani nezmínila, podotkl a sedl si na zadek, opět na něj přicházela únava. Náhlý přechod ze studeného počasí do teplého mu nedělal dobře. Nejen ptákovi? tmavý vlk ho zřejmě nechápal. To jako dokáže mluvit i s jinými ptáky? Nebo zvířaty obecně? Nebo jak jako? zadumaně na něj hleděl. Dokonce byl tak zažraný ve svých myšlenkách, že jeho další slova jen projela jeho hlavou - jedním uchem dovnitř, druhým ven. Nebo jako s vlky? Vlkům rozumím taky, jestli se snaží být vtipný, přimhouřil oči a sledoval Zinka, jak přešel k vodě. Po chvilce se zvedl i on a došel se napít. S elementem vody? Ne, zavrtěl hlavou a raději ještě jednou prošel vlastními vzpomínkami, zdali na někoho náhodou nezapomněl. Nic, nikoho si nevybavoval. Proč? dodal zvědavě a udělal několik kroků vpřed, aby voda dosahovala přibližně do půlky jeho nohou. Stále se snažil dohlédnout na druhou stranu oázy, ale marně. Neměli bychom obejít celou vodní plochu? Ať máme naprostou jistotu. Na vlastní oči, obrátil se k Zinkovi a kývl směrem, kterým se chtěl zrovna vydat. Ne, že by ptáčkovi nevěřil, ale vždy bylo lepší, když pak mohl říct, že opravdu nikoho neviděl, než aby řekl, že Zinkovo pták nikoho neviděl. A tak se vydal na druhou stranu, ne přímo skrz vodu, ale zároveň ani na břehu. Snažil se udržovat směr chůze tak, aby se hladina vody dotýkala maximálně jeho břicha.

//Namareyská smečka

//Hraniční pohoří

Zbytek jejich cesty k oáze se nesl v poměrně klidném duchu. Alespoň Vinovi to přišlo klidné. Nikde na ně nikdo nevyskočil, nepřepadl, čirou náhodou jim nebyly ukradeny ani duše. Je to protože tentokrát nejdu sám? polemizoval a na pár sekund se zadíval na Zinka. Ne, to nedává smysl. Tehdy jsem šel taky s Lissandrou a přepadla nás skupina těch cizinců, připomenul si, přestože to nebyla tak úplně pravda. Lissandra je tehdy nahnala do bažin, i když nevěděl proč. Proč se k té situaci pořád vracím? Akorát mě to vždy naštve, bylo to jako nemoc. Ta věc v bažinách zkrátka byla a bude vyrytá do jeho paměti.
Rozhodně cítil to, co Lissandra popisovala - silnější konzistence pachů. Prosím buď smečka a ne Chaos, prosím buď smečka a ne Chaos, prosím buď smečka a ne Chaos, opakoval si v duchu při příchodu k oáze. Myslím, že to je důvod, proč Lissandra váhala, odpověděl Zinkovi a rozhlédl se kolem sebe. Nikoho neviděl. A nebo si jenom myslel, že nikoho neviděl? Ale pokud by se tady rýsovala nová smečka, zakladatelé by určitě jen tak neodešli pryč, ne? Dává přece logiku zůstat na území do doby, dokud se nestabilizují hranice a smečka má alespoň pár členů, pomyslel si a sledoval malinkatou siluetu ptáčka na obloze. Je zřejmé, že ti rozumí, ale rozumíš ty tomu ptákovi? zeptal se po chvíli Zinka. Byl zvědavý.

//Most

Jakmile měl pevnou půdu pod nohama, oddechl si. Tahle cesta se mu vůbec nelíbila, fakt ne. To je opravdu zvláštní. Ale možná byl prostě mimo území smečky fakt dlouho, neměl dost informací na to, aby se v tomhle mohl nějak detailněji hrabat, takže to nechal tak. To, co mu Zinek začal vyprávět, znělo zajímavěji než debata o nepřítomnosti Sara. Daénská smečka, zopakoval po Zinkovi fascinovaně. Konečně se naučil jméno vlastní smečky. A že to trvalo! Takže bohyně byla schopná zakročit, rozpustit smečku a pověřit Lissandru, aby vytvořila jinou. Ale není schopná zastavit Chaos? přišlo mu, že chování bohů na ostrovech vůbec nedávalo smysl. Obzvlášť v momentech, kdy se dozvěděl o takovýhlech blbostech. Takže smečku pořád můžu nazývat Daénem, že? optal se, aby se ujistil, že to pochopil správně. Nerad by pak někomu lhal. Na horské stezce ucítil pach Lissandry, stejně jako i Zinek. Co tady dělá? Vydala se snad do pouště sama? to by ho upřímně celkem naštvalo, protože by to znamenalo, že se sem táhl úplně zbytečně. Určitě ne, ujistil sám sebe, aby tady zase nevybouchl. Zinek se mezitím vytratil ke starší vlčici, kde strávil překapivě hodně času. Vino tušil, že kdyby šel za ním, tak by se k oáze snad ani nedostali, takže raději poslušně čekal, až se k němu šedý vlk vrátí. A jen co tak udělal, rychlým krokem se dvojice vlků rozešla pryč.

//Oáza

//Luka

Při pohledu na nestabilní most se zastavil. Tohle nebudou přecházet, ne? Zdejší vlci měli různé supr čupr magie, není možné, že by pak zbytečně riskovali svůj život tady. Hlasitě polkl. Tak, ukaž mi nějakou tajnou cestu. Určitě je tady někde schovaný portál, že? promlouval k Zinkovi ve své mysli a rozhlédl se. Ano, opravdu by raději uvítal tu příšernost, která mu obrátila žaludek vzhůru nohama, než něco jako byla polonamrzlá prkna vedoucí přes průliv. Ale Zinka to zřejmě nijak extra neovlivnilo a statečně se vydal na druhý ostrov. Dobře, to zvládnu, prostě se nekoukej dolů, snažil se povzbudit sám sebe. Marně. Přes most šel jak připosránek. Byl s námi, když jsi tam přišel ty. Ale do smečky jsem se přidal až později. Pokud mě paměť nešálí, on tehdy tvrdil, že se vrátil, což naznačuje, že ve smečce už kdysi byl, snažil se převést svou pozornost na něco jiného tím, že se rozmluvil. Takže Dorya byla dřív alfa? A zůstala ve smečce, i když v hierarchii předpokládám klesla? zeptal se, aby se ujistil, že to chápal správně. Na jejím místě by to pro něj byla příliš velká potupa. Jo, tahle..., alespoň už byl trochu v obraze. Při nabídce pomoci na něj překvapeně zamrkal. Byl bych moc rád, zazubil se na něj. Třeba jeho učení bude fungovat lépe než to, které se snažila uplatnit Tiara nebo Lissandra.

//Hraniční pohoří

//Němé údolí

Musel uznat, že Zinkova reakce ho překvapila. Neznal ho? Asi to dává smysl. I já jsem ho viděl jen v omezeně, když o tom tak přemýšlel, vlastně ho vůbec neviděl dlouho. Tak proč ho Lissandra tak cenila? Po lovu jsem ho viděl jít s Lissandrou k jezeru. Třeba se ti poštěstí ho spatřit, až se vrátíme, podotkl a zastřihal ušima. Na jeho otázku neměl odpověď. Byl ve smečce příliš krátkou dobu na to, aby dokázal takovéhle věci posuzovat. Něco ho však zaujalo. Kritická k Dorye? Proč? zeptal se a naklonil hlavu do strany. Dorya - jméno rozhodně slyšel, ale žádnou vlčici k němu vizuálně nedokázal přiřadit. Vážně bych se měl nějak lépe seznámit s ostatními členy, pomyslel si. Koutkem oka sledoval Zinka, aby mu nic neuniklo. Když už s ním takhle šel, musel toho využít. Nepleteš. Opravdu ovládám zemi, přitakal, přestože si úplně nebyl jistý, co s tím bude šedý vlk dělat nebo proč to chtěl vědět. On má modrý oči, takže asi ovládá vodu jako Tiara, usoudil při pohledu na Zinka.

//Most

//Daén

Nadzdvil obočí a zaujatě se na chechtajícího se Zinka podíval. Liss by určitě nevadilo, kdyby se o jejich konverzaci podělil. Dle Lissandry je to Sar. Zatím jsem jeho schopnosti neviděl, proto údajně, vysvětlil nejprve a odmlčel se, aby vytvořil dramatickou pauzu. Myslí si totiž, že Sar je jediný vhodný kandidát, který nerozpoutá další válku. Něco takového řekla, celkem ho zajímala reakce Zinka na informaci, kterou se právě dozvěděl. Znamenalo to totiž, že alfa šedého vlka nepovažovala jako dostatečné dobrého diplomata. Vino chtěl Zinka lépe poznat - a tohle byla skvělá příležitost, jak se lépe seznámit s jeho povahou.
Hlasitě si povzdechl. Myšlenky se mu neustále vracely k ostružinám. Nemyslím si, že bych magií dokázal způsobit velkou škodu, stále se to snažil zabalit tak, aby nezněl úplně neschopně. Bylo mu jedno, jestli to Zinkovi bylo fuk. Tady šlo o jeho křehké ego! Ale postupně se zlepšuju, zamrmlal rychle.

//Luka

Povzdechl si. Jako kdyby to sám nevěděl. Jenže Lissandra dělala někdy zvláštní rozhodnutí, spíš ho překvapovalo, že si na to Zinek ještě nezvykl. I když, on tu vlastně nebyl, když po Liss řval na celý les. Nebo byl? Šedý vlk se někdy pohyboval jako duch. Když jsem navrhoval, ať pošle údajně silného člena smečky, řekla, že chce, aby zůstal tady. Takže to, že se tam porozhlédneš se mnou, mi vadit nebude, prohlásil a zvedl se ze sedu. Pořádně se protáhl a ještě naklusal k jezeru, aby se napil. Začínal se cítit lépe. Zřejmě dojezd hub postupně ustupoval a jeho tělo se smířilo s tím, že v něm podivná látka není a v blízké době ani nebude. Zinek zavelel k odchodu a Vino vyrazil za ním. Jdeme, zopakoval po něm, aby příkaz šedého vlka nezněl rozkazovačně. Avšak když se zmínil o magii, odvrátil zrak. Učím se, odpověděl neurčitě. Neplánoval to ani dál rozebírat. Přece se neztrapní tím, že mu začne vyprávět o tom, jak je neschopný, ne?

//Němé údolí

Při zjištění, že šedý vlk přeci jen ví, kde se ta zatracená oáza nachází, se mu rozpohyboval ocas. Hehe, takže nebudu vypadat jako blbeček, pochvaloval si, no v tom ze Zinka začalo padat více slov - v tomto případě otázek. To ne, zima mě neštve, zavrtěl hlavou a rozhlédl se kolem sebe. Vlastně měl tuhle část života celkem rád, se sněhem zažil spoustu zábavy, když byl mladší. Pořád jsem mladý, okřikl se a přesunul pozornost zpět na Zinka. Nad jeho slovy se uchechtl. Před Lissandrou také neutíkám, odpověděl pohotově a s přimhouřenýma očima sledoval modrého ptáčka. Další? Možná je Wu fakt špehoval skrze ptačí oči. Nakonec bude mít Tiara pravdu, což byla vtipná představa. Lissandra se byla projít mimo území smečky a zjistila nové informace, které mi předala. Údajně na poušti cítila pachy, ale není si jistá, zdali je to formující se smečka nebo něco jiného. Tak mě dobrovolně přihlásila k tomu, abych se tam zašel podívat a zjistil, co jsou zač, obeznámil svého nového společníka se situací, ve které se právě nacházel. Na chvilku se odmlčel, aby Zinek stihl všechno vstřebat. Nechtěl ho přehltit. Ale abych pravdu řekl, nejsem na ostrovech příliš dlouho, takže netuším, kde se oáza nachází. Myslíš, že bys mě tam mohl zavést? kdyby nebyl tak unavený, určitě by po něm hodil přesvědčivý kukuč. Teď ze sebe ale vytlačil maximálně menší úsměv.

Vino se lenivě povaloval u jezera. Až když ucítil Zinkův pach, tak alespoň zvedl hlavu, aby se na něj podíval. Zdravím, kývl na šedého vlka a jen souhlasně zamručel, když se zmínil o slunci. Bože, už tu houbu ani nechci vidět. Proč mě před tímhle nevarovala? stěžoval si a postupně se začal zvedat do sedu, aby se neřeklo. Pohled mu zůstal viset na Zinkovi. Jak se v tomhle stavu mám dostat do pouště a nějak inteligentně z nich dostat informace? pokračoval ve svých stížnostech, no v tom si uvědomil něco velmi důležité. Neměl tušení, kde se na ostrovech nacházela poušť. A Lissandra byla pryč, takže se jí nemohl zeptat, ale čekat se mu na hnědou vlčici také nechtělo. Vypadal by neschopně! Zavrtěl hlavou a zamyslel se nad tím, jak by se mohl dozvědět o lokaci vyprahlého území, pohled stále na Zinkovi. Zinek! pakliže by se jednalo o komiks, nad Vinovo hlavou by se právě rozsvítila žárovka. Že mě to nenapadlo dřív! Zinek vypadá, že tady žije poměrně dlouho. Ten určitě bude vědět, kde je poušť, potlačil zazubení a počkal, dokud šedý vlk nedopil. Zinku, oslovil ho a zvědavě se na něj zahleděl. Snad ho nezklame. Nevíš náhodou, kde se nachází poušť, respektive oáza? nezbývalo mu nic jiného, než doufat, že ano.

//Úkryt

Vyploužil se z jeskyně a podíval se na Liss, výraz na jeho tváři neutrální. Za normálních okolností by jí určitě něco řekl - alespoň by se zmínil o tom, jak přece furt říká, že nemůže opouštět území, ale teď ho opouští znova, když nedávno byla v čudu. Teď se však cítil příliš unaveně, takže jen přikývl a sledoval, jak jí mizí ocas mezi stromy. Že se jí chce, pomyslel si a zavrtěl hlavou. Kde brala tu energii na to, aby se hnala na procházku? Proč on tolik energie neměl? Místo toho se cítil, jak kdyby měl každou chvíli umřít. Pomalým krokem pokračoval dál, tentokrát měl namířeno přímo k jezeru. Bylo mu jedno, jestli se tam zrovna nacházel jiný člen smečky nebo ne. Potřeboval do sebe dostat více vody. Zdálo se, že se vše trochu oteplovalo, takže očekával, že když taje sníh, i led, který pokrýval vodní plochu, bude alespoň částečně roztátý. A měl pravdu! Jen co se dostal k jezeru, sklonil se a začal pít. Když si přestal připadat dehydratovaně, ulehl pár metrů od břehu. Tolik k procházce.

Pomalu se mu rozjasňoval i zrak a brzy spatřil hnědou vlčici ve své plné kráse, aniž by z ní byl pouhý flek. Několikrát zamrkal, aby se ujistil, že se mu vše zase nezamlží, poté své alfě odpověděl. Krásné ráno, zamrmlal chraptivým hlasem a otřásl se. Skoro se svého vlastního hlasu lekl, takto chraplavý už dlouho nebyl, ale zřejmě to bylo způsobeno vysušeným krkem, a tak se velmi pomalu zvedl a přešel k jezeru, stejně jako to udělala i Lissandra. Tam si znovu lehnul a pil v leže. Cítil se totiž totálně oddělaně, až tak, že se mu ani nechtělo stát. Ne, tohle už nikdy víc, pomyslel si. Jak rychle změnil názor! Jen pár hodin zpátky a tvrdil by, že je to nejlepší, co ho mohlo v životě potkat. A teď ty houby nechtěl ani vidět. Třeba se mu názor časem opět změní, kdo ví. Na Lissandru se téměř ani nepodíval, během litování sám sebe tak nějak zapomněl, že tam vlastně byla taky, neboť nic neříkala. Nemůžu tady zůstat ležet na věky věků. Čím dřív se rozchodím, tím líp, přemlouval se, no nakonec se přeci jen opět zvedl. Pohled mu konečně zabloudil k hnědé vlčici. Asi se půjdu projít, oznámil jí, ale zároveň to byla tichá pozvánka k tomu, že pokud bude chtít, může jít s ním. Opatrně se vydal k východu jeskyně.

//Daén