Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Vino postupně upadl do říše snů, zachumlaný do kožíšku hnědé vlčice. Sen, který se mu zdál, byl zvláštní. Běžel v lese - běžel a běžel, pronásledovaný jakýmsi zvláštním tvarem, který neustále měnil svou podobu a barvu. Ve svém snu se však neohlížel. Občas sebou ze spánku trhl, nejspíše když ve snu zrovna udělal nějaký velký pohyb nebo skok. Probudila ho až ztráta tepla, která do teď sálala z místa vedle něj. Ze snu si nic nepamatoval, ale trochu ho bolela hlava. Zřejmě kvůli tomu, že houby pozřel poprvé. Jeho tělo protestovalo. Nespokojeně se zavrtěl, oči však neotevřel. Ještě chvíli chtěl odpočívat. Ostatní smysly se mu postupně vracely do normálu - už nebyly ovlivněné houbou ani spánkem. Povzdechl si a konečně otevřel oči. Jeho zrak byl na několik sekund rozmazaný, ale viděl obrys hnědé vlčice. Nic neobvyklého. Její slova ho však překvapila. Já vím, že jsem roztomilý, ale proč mi to říkáš? zeptal se rozespale a tlapkou si přejel od uší až po čenich. Kvůli jeho rozmazanému zraku si neuvědomil, že to Lissandra neřekla nahlas.

Byl to on? Najednou nabral takovou rychlost, že přímo vystřelil z vody! Jen co byl v suchu a bezpečí, začal se smát. Tahle situace by mu za normálních okolností určitě nepřišla vtipná, ale teď, teď to bylo něco jiného. Klidně bych si to dal ještě jednou, odpověděl a lehce se otřásl, tentokrát už dokonce ani nezavrávoral, dokázal se udržet na nohou. Já to taky nevěděl, odpověděl upřímně a zavrtěl hlavou. Ale vlk se učí nové věci každý den. To, že získal schopnost létat, ho na Mois Grisu vůbec nepřekvapilo. Třeba mu to dal Wu jako bonus! Tohle zdánlivé "používání magie" na něj mělo svůj vliv. Začínal pociťovat únavu a hlasitě si zívl. Když ucítil, jak ho suší teplý vzduch, spokojeně zabručel. To se šiklo. Byla zima. Na chvilku zavřel oči, a když je opět otevřel, všiml si, že se k němu Lissandra doplazila. Převalil se na bok tak, aby byl otočený jejím směrem. Spánek zní skvěle, zamlaskal a doplazil se ještě blíž k Liss. Pruh na zádech ho stále fascinoval. Zabořil do něj čumák a zavřel oči. Takhle by klidně mohl usnout, teď a tady.

Podařilo se mu Lissandru trefit! Ha há! Vítězoslavně se zazubil na vlastní tlapu, která nyní byla volná. Zamával s ní, aby se ujistil, že funguje, a poté se obrátil na Lissandru, která opět nikde nebyla. Huh? snažil se udržet pozornost a nezadívat se příliš dlouho na kámen, který byl na břehu jezera. Strčil hlavu pod vodu a otevřel oči. Bylo to jako kdyby se mu otevřel nový svět - opět tam hezky svítilo a pulzovalo několik barev. Poté se mu pohled zastavil na nejzářivější věci pod hladinou - Liss. I přes houbu, která mu ovládla mysl, věděl, že ji tam nechat nemůže. Vynořil hlavu, nadechl se, a poté začal klesat za vlčicí. Když byl dostatečně blízko, šťouchl do ní tlapou, aby se nelekla, až jí chytne. Zahryzl se jí do kůže na krku, na místo, kde matky chytají svá vlčata, a začal kopat nohama, aby se dostal nad hladinu. Bohužel i jemu začal pomalu docházet dech. A jeho zpomalené pohyby tomu moc nenapomáhaly.

Když viděl, jak se jejich obraz vlní, rozhihňal se. Přišlo mu to hrozně vtipné a zároveň roztomilé, jak se to tak hezky vlnilo. Lissandra zase něco šeptala, ale Vino byl v tu chvíli příliš zabraný do vlnění, aby vnímal, co z ní vycházelo. Až když se na ní vrhl, začal vlčici opět vnímat. Tentokrát z ní vyšel vtipný zvuk a zanedlouho se oba z nich ocitli pod vodou. Co nejrychleji to šlo vynořil hlavu nad hladinu, ale zbytek těla mu zůstal pod vodou. Zvědavě se rozhlédl kolem, aby našel Lissandru, ale ta nikde. Viděl jen bublinky, které se dostávaly na hladinu. Vždyť neprděl! Jo, ona tam byla i část Lissandry hlavy. Tak to pak jo, vycházelo to z ní. Počkat, pocítil značnou paniku. Lissandro, netop se, to ne, zavolal a začal se pomalu otáčet - v jeho hlavě se však otáčel šíleně rychle. Chtěl ji chytit a vytáhnout ven, ale ona byla rychlejší a zakousla se mu do tlapy. Přestože to bylo jen jemné stisknutí, Vino byl v tomhle stavu šílená drama queen, takže hlasitě zakňučel a začal sebou šít. Bolí, bolí, volnou tlapou se snažil fláknout Lissandru po čumáku, aby ho pustila, ale celý svět se mu zase zatočil, takže ani nevěděl, jestli se trefil.

Nedokázal se soustředit na bolest, kterou způsobil pád. Místo toho se začal smát, protože mu celá situace připadala vtipná. I to, že cestou dolů srazil Lissandru, která si kvůli němu nejspíš taky pěkně natloukla zadek. Pomohl vlčici dostat se z jejich zamotané polohy a sám si stoupnul. Ty jsi blázen, vrátil jí to - nebo si alespoň myslel, jak jí to děsně vrátil - a zasmál se. I on se vrávoravým krokem přesunul k jezírku. Vlastně ani nevěděl, jestli se namáčkl přímo na Lissandru nebo si stoupl na druhou stranu jezírka, protože ho uchvátil vlastní odraz. Hele, koukej, vlním se, šťouchl do Lissandry. Ve skutečnosti byla voda rozvlněná kvůli tomu, že do ní hnědá vlčice částečně vstoupila a začala pít. Nakonec se i on vzbudil ze své fascinace a sklonil se, aby se napil. Spokojeně zamručel. Voda hezky chladila vyschlý krk. Jenže dlouho si to užívat nemohl, protože po něm jeho společnice chrstla vodu. Hej, namítl a zamračil se na ní, ale vzápětí se začal nekontrolovatelně smát. Smích jej donutil se trochu zapotácet a kapky vody, které z něj padaly, lítaly všude kolem. I jemu se následně podařilo šplouchnout vodu Lissandry směrem. Nejraději by ji do vody hodil celou, aby to z ní pak hezky kapalo. Sice si nebyl jistý, zdali se mu vlčici podaří přemoci, ale přesto se o to pokusil.

Pulzující pruh se začal přibližovat. Teda, Lissandra se začala přibližovat. Pomalu se doplazila až k němu a zašeptala jeho jméno. Avšak tmavý vlk byl hypnotizovaný svítícím přívěškem, kterého si do téhle chvíle nevšiml. Ten sice svítil i v momentě, kdy měl čistou mysl, ale teď... Teď svítil tak hezky! Pulzoval a s každým pulzem se trošičku měnila jeho barva. Vino? zopakoval vystrašeně, když Lissandra zašeptala o něco hlasitěji. Zdálo se, že se mu konečně vrátilo dost síly na to, aby ze sebe dokázal vydat věty, i když ne zrovna smysluplné. Tak se jmenuju, co je? zamrkal a snažil se udržet pohled na zelených očích hnědé vlčice, ale neustále mu unikal zpět na přívěšek. Nemohl za to! Vodu, přikývl, čímž si na chvilku rozhodil svět a přišlo mu, že v koutku oka viděl, jak se něco mihlo. Zkusil přikývnout ještě jednou, ale jev se neopakoval. Chtěl se tím směrem podívat, ale Lissandra do něj vrazila, což ho opět rozesmálo. Taková malá nešika. Jak mohla být taková nešika alfou? Ha, ona vlastně byla alfa! Vtipný. Nevadí, zasmál se a vyškrábal se na nohy. Udělal krok vpřed, ale zatočil se mu celý svět. Vino se však nechtěl vzdát, proto se zapotácel o několik kroků vpřed, až ke kraji schodů, kde mu podklouzla noha a začal se řítit ze schodů dolů. Vydal ze sebe příšerný skřek. Jako kdyby nestačilo to, že si s každým nárazem pořádně natloukl, cestou dolů narazil do Lissandry, kterou srazil jako perfektně připravenou kuželku, čímž ji vzal s sebou.

Možná ty houby přeci jen podceňoval, tenhle stav byl totiž mnohem lepší, než očekával. Ve svém momentálním rozpoložení byl jeho mozek ovšem příliš zasycený různými vjemy kolem něj, takže nedokázal logicky zformulovat, že Lissandra přeci jen měla pravdu, když si tuto zvláštní látku chtěla ponechat a nevyhazovala ji. Představa, jak Lissandra vyhazuje houby ze skuliny ve své jeskyni jej rozesmála. Pak by před úkrytem byl celý kopec hub. Bylo to tak vtipný. A kdyby byla hezká hromádka houbiček před úkrytem, zbytek smečky by je mohl okusit taky! Chtěl se o tenhle super pocit podělit se všema, obzvlášť s ostatními členy. Určitě by to mezi nimi vytvořilo bližší pouto. Vždyť i jeho a Lissandru to sblížilo, mnozí by řekli, že až příliš. Ale když ono to ten dobrý pocit ještě zdvojnásobilo. Ba ne, ztrojnásobilo. I když, i to bylo příliš málo. Zkrátka to několikanásobně zpříjemnilo celý prožitek. Kdyby jen věděl, jaké to bude mít následky. Ale to zatím nevěděl, a tak se po aktu svalil na kožešinu vedle hnědé vlčice a oddechoval. Po chvilce se převalil na záda a sledoval dýchající mech. Fascinující. Až po několika minutách si uvědomil, že se Lissandra vytratila z polohy vedle něj. Pohledem vyhledal zářivou vlčici, ale neměl sílu, aby na ní zavolal. A tak zůstal ležet a sledoval pulzující pruh na jejím hřbetě.

Ten Frekiho stav idiocie jí připadal jako krátký okamžik? Nesouhlasně zavrtěl hlavou, ale nic jí na to neřekl. Vždyť jsme na něj museli čekat tak dlouho, než jsme se mohli vydat na lov. Krátký, to určitě, postěžoval si, ale netušil, že v realitě byl černobílý chudák zfetovaný opravdu jen krátkou dobu. Čas se vnímal jinak, když vlk musel čekat, všechno se pak zdálo pomalejší. To už si však Vino neuvědomoval. Jasně, velmi malé sousto, zopakoval po ní, aby dal najevo, že jí slyšel a nehodlá se přežrat. Nechtěl, aby mu při cestě do pouště bylo blbě. To bych ještě dopadl. Vůbec bych se nedivil, kdybych pak někde odpadl a na pár měsíců se nevrátil já, ne Sar, uchechtl se a sklonil se k druhé houbě, kterou Lissandra vytáhla pro něj. Po očku se na hnědou vlčici podíval, aby odhadl, jak velkou část ukousla. Poté se to snažil napodobit, i když si nebyl jistý, jestli se mu to podařilo. Takže mám chvíli počkat? A pak co? Uvidím nějaké tvory z jiného světa? promluvil poté, co se mu podařilo kus houby spolknout. Zazubil se na ní a švihl ocasem. Neboj, nebudeš mě muset křísit. Sám sebe ještě ohlídám, ujistil ji, ale už začínal pociťovat, že s ním houba něco dělala. Možná kvůli tomu, že to bylo poprvé, co takovou látku uvítal ve svém těle, možná to bylo zkrátka kouzelností hub, ale vše mu začalo připadat vtipné. Sedl si na zem, protože si nebyl jistý, jestli by se pak nezapotácel až ke schodům a nespadl by do společné místnosti. Ne, dokud byl v tomhle stavu, musel zůstat tady. Hehe, moje pruhy? podíval se na vlastní zadek. Ooo, vydal zaujatě a chvíli zíral na hýbající se znaky. Lissandro, Lissandro, koukej, hele. Já se hýbu, i když se nehýbu, prohlásil nadšeně a stále zíral na vlastní srst, která se mu všemožně vlnila. Skoro by si ani nevšiml, že se k němu alfa přiblížila, ale její silný pach jí přeci jen prozradil. Hezky voníš, prohlásil a zasmál se, přestože to nebyla pravda. Silný pach alfy nikdy nevoněl dobře, smrděl. Začala mu packou šahat na srst, což konečně upoutalo jeho pozornost a on se zaraženě zadíval na její zářící tlapu. Skoro by přísahal, že Lissandra byla ještě před pár minutami zbarvená do hněda a zlata, ale teď přímo zářila naprosto jinou barvou. Navíc světlejší pruh na jejích zádech hezky pulzoval. Chtěl jí po něm čenichem přejet, ale než to stihl udělat, srazila ho na zem. Hahahaha, co děláš, její zaskočený výraz ho rozesmál a nemohl přestat. Smál se dál, i když se snažila jeho pozornost přesunout na strom. Místo toho, aby se podíval na mech, který zdobil strom jeskyně, zůstal zírat na Lissandru a její hezkou srst. Až když mu špitla do ucha, tak zdvihl hlavu a přesunul pohled nahoru. Pootevřel tlamu a sledoval mechový strop, který mu připadal, jako kdyby se nadechoval a vydechoval. Jasně, že jsem zesilněl. Vždyť se pořád jenom někde peru, odpověděl a vrátil hlavu zpět na zem, aby se mohl podívat na vlčici, která ležela vedle něj. Ty vypadáš furt stejně. Byla a jsi pěkná vlčice, vyplázl jazyk, ale ne zcela. Z tlamy mu koukal jen kousíček. Mlem. Snažil se máchnout tlapou a lehce ji udeřit, ale pohyboval se moc pomalu - ještě pomaleji než normálně - díky čemuž se jí podařilo uskočit. Počkej, kam jdeš. Já se mám rád taky. Ale tebe asi taky, podařilo se mu vyšplhat na všechny čtyři. Přední částí těla se sklonil nemotorně k zemi a ocas se mu začal pohybovat ze strany na stranu. Byla výhra, že se mu podařilo takovou pózu balancovat. Chtěl si hrát. Ale při pohledu na Lissandru, která seděla na kožešině, se mu přes úzkou část duhovky, jenž obklopovala širokou zorničku, přehnala mlha temnoty. Narovnal se tedy jak nejlépe mohl a přiblížil se. Submisivní stav hnědé vlčice mu dodal sebevědomí, a když byl dostatečně blízko, zabořil se jí čumákem do kožichu. Postupně se čenichem dostal až k pulzujícímu pruhu. Jak hezký. Tmavého vlka ovládl instinkt, který se jen těžko kontroloval. A Lissandra byla, i přes její postavení ve smečce a chladnou povahu, samice.

Tmavý vlk se poškrábal za uchem. Poslední dobou ho něco neustále kousalo. I předtím, když byl s Tiarou, svědilo ho něco na břiše. Hrozný. Uvidíš. Možná ti dokážou, že to nezvládnou, ale možná tě přesvědčí o opaku, prohlásil poté, co se přestal škrábat. Víc jí poradit nemohl. Možná, že kdyby je alespoň viděl, mohl by to odhadnout z jejich postoje, z toho, jak se nosí. Ale takhle? Neměl nic jiného, než slova hnědé vlčice. Znechuceně pohlédl na houby a poté na Lissandru. Tak tohle byl důvod, proč se předtím Freki choval jako naprostý idiot? Musel uznat, že vidět Lissandru v takovém stavu muselo být určitě zábavné, ale nechápal, proč by něco takového dobrovolně podstoupila. To, jak se choval, bylo jen z líznutí? ujistil se a přeměřil si houby pohledem. Pak musí stačit málo k tomu, aby to vlk přehnal, podotkl sám pro sebe a švihl ocasem. Ale zřejmě to nestačilo k tomu, aby si Lissandra uvědomila, že by se jich nejspíš měla zbavit - místo toho dokonce navrhla, že se tím mohou zabavit. Zcela upřímně do toho nejprve nechtěl. Pak ho ale alfa začala škádlit tím, že se bojí. Možná to není tak hrozný. Alespoň jednou. Stejně bych se tady jinak nudil, začal přemlouvat vlastní mozek. Jasně, že se můžeme zabavit, prohlásil s úsměvem a přiblížil se k hnědé vlčici. Něco mu však stále říkalo, že tohohle rozhodnutí bude později litovat.

Když slyšel Lissandry uvažování, byl rád, že měl plnou tlamu masa, kvůli kterému jí nemohl odpovědět. Přišlo mu smutné, že nikdo neměl hlubší pouto ke smečce, ale zároveň začal přemýšlet o tom, zdali není chyba v Liss. Přeci jen byla dost... No. Byla sama sebou. Sám se na ní nedávno naštval. Pokud takové věci dělala i ostatním, nedivil by se, že si vyšli na nějakou delší přestávku. Obzvlášť pokud je nazvala nevychovanými idioty. Na druhou stranu se zdálo, že i členové Zlaté neustále někde trajdali, což už její chyba být nemohla. Možná obyvatelům těchto ostrovů opravdu chybělo pár mozkových buněk. Ale! Zároveň se zmínila o tom, že jejich alfa je ještě horší než ona. Jsem rád, že tohle moje uvažování neslyší, pomyslel si pobaveně a zdvihl hlavu. Olízl si tlamu a otočil se směrem k hnědé vlčici. A jsou členy dlouhodobě? Třeba si pouto teprve vybudují, navrhl a poté se vrátil k olizování, aby ze srsti dostal alespoň trochu krve. Ale Lissandra byla opět chytřejší a přešla k jezírku, kde si červenou tekutinu smyla. Hehe, haha. Vino ji následoval a okopíroval. Nahoru? pohlédl na schody do jeskyně, kterou mu při prohlídce úkrytu ukázala jako část pro alfu. Lehce stočil uši dozadu a rozhlédl se, ale přesto ji následoval. Nedokázal pochopit, zdali hnědá vlčice opravdu zvysoka kálila na postavení, nebo zkrátka nebyla alfou dostatečně dlouho a nestihla si zvyknout. V místnosti s kožešinou se jeho pohled zabodl přímo na houby, protože to byla jediná anomálie, kterou by v úkrytě vysoko postaveného jedince nečekal. A hlavně tady předtím nebyly. Na co je máš? zeptal se a kývl k houbám, aby věděla, o čem je řeč. Chvilku přemýšlel nad tím, zdali by měl zůstat sedět u vchodu a nebo se přesunout blíž ke kožešině. Nakonec se rozhodl přejít blíž, ale beztak nechal Liss nějaký ten osobní prostor, aby na něj náhodou nevyjela. Když ti z nich bylo blbě, proč jsi je znovu nasbírala? nedocházela mu logika za tímto rozhodnutí. Ostatně to u rozhodnutí hnědé vlčice bylo normální, nechápal je až příliš často. Vyslechl si problém, který alfu sužoval, a pořádně se nad ním zamyslel. Bohužel neznal ani jednoho z vlků, o kterých mluvila, takže pro něj bylo těžší dojít k nějakému smysluplnému rozhodnutí nebo názoru. Nebylo by nejrozumnější s nimi tohle probrat? Zeptat se, zdali jsou opravdu v pevném vztahu, zdali jsou připravení na to, že ve smečce není dost vlků, kteří jim na vlčata budou moci dohlížet, takže budou muset zakořenit na území smečky a ani se nehnout, pokud budou chtít, aby vlčata zůstala v bezpečí. Osobně je neznám, myslím, že jsem je ani neviděl, takže situaci nemůžu objektivně posoudit, odpověděl a švihl ocasem. Pokud si nemyslíš, že je zvládnou vychovat, omez jim počet vlčat. Někdo by se určitě mohl stát pečovatelem a převzít za ně zodpovědnost, pokud jich nebude moc. Může to znít neeticky, ale pokud se jich narodí víc..., nedokončil větu a zahleděl se ven. Zabíjení vlčat opravdu nebylo nic krásného, ale pro prosperitu smečky muselo dojít k obětím. Někdo jako oběť považoval menší svobodu při cestování, někdo jako oběť považoval podřízení se alfě. V tomhle případě by to byla smrt vlčat. Beztak by dlouho nepřežila, pokud by se o ně neměl kdo starat a rodiče neměli dostatečnou mozkovou kapacitu na to, aby zvládli vychovat všechny.

Vino se postupně dozvěděl jména ostatních členů, i těch, se kterými se zatím nesetkal. Výborně. Už věděl, že do smečky patřila i nějaká Solfatara, nějaký Taylor, nějaká Kayseri, ta Dorya a nějaká Zeinab. To ti tady nikdo nic nechodí říkat? optal se, protože mu to přišlo celkem zvláštní. On sám sice nepřišel říct, že odchází, ale nacházel se jen ve zbytku lesa a na chvilku skočil o území vedle. Ale u nich to vypadalo, že to byla delší cesta. Povzdechl si. Proč se o to vůbec staral? Jeho starost by to být neměla. Byl člen jako každý jiný, stejně jako i oni, takže neměl důvod, proč by je měl kárat. Můžeš se jich zeptat, až se vrátí, navrhl a přesunul pohled k částečně sežrané lani. Dobře, souhlasně přikývl, zvedl se a o pár kroků se přiblížil. Poté se sklonil a začal postupně trhat části masa, aby je spořádal. Na co by asi tak mohla chtít můj názor? nějak si nedokázal spojit souvislosti.

Nakonec se mu přeci jen vrátil ten jeho zatracený optimismus. Alespoň nám Lissandra nakonec pomohla, když nám nepomohla před jeskyní a šla místo toho lehárovat u jezera, pomyslel si a na slova alfy přikývl. Tak to jo. A nevíš, kam se rozprchli? nepřišlo mu, že by jich na území smečky cítil tolik jako předtím. Kam asi zmizeli? On sám si nemohl představit, že by se jen tak zvedl a odešel. Prozkoumávání území, to ano, ale až ostrovy prozkoumá? Co pak? Leda si občas vyjít, aby se ujistil, že se nic nezměnilo, na procházku, aby z toho neměl ponorkovou nemoc. Neboj, zas tak nešikovný nejsem, usmál se na ni, ale přesně jak to dořekl, šlápl na nesprávné místo a podjela mu tlapa. Naštěstí své podklouznutí dokázal vychytat, a dokonce ani nedopadl na zem. Jen to musela být fakt vtipná podívaná. Rychle si po této nehodě sedl, aby se mu to náhodou nestalo znova. Zkusím z nich tedy dostat co nejvíce informací o tom, kdo jsou, přikývl a olízl si tlamu. Počkám, až dojíš, odpověděl klidně a naznačil, aby pokračovala.

//Daén

Byl rád, že když se dostal do jeskyně, nepraštila ho do očí laň. Přeci jen jí někdo z členů odtáhl! Haha, věděl jsem, že je na ně spoleh a nemusíme všechno dělat jen já a Freki, pochvaloval si, no tuto jeho optimistickou představu jednoduše a rychle zbořila hnědá vlčice, která mu sdělila, že ji odtáhla ona. Ty? zeptal se ještě jednou, doufaje, že předtím jen špatně slyšel. To tady ležela tak dlouho a nikoho ze smečky nenapadlo, že by ji mohl odtáhnout? povzdechl si a zavrtěl hlavou. Nezbývalo mu nic jiného než doufat v to, že ostatní členové byli sakra hodně zaneprázdnění. Následoval Lissandru do temnější části jeskyně, přičemž občas koukl po jejím přívěšku. Taky ho chtěl. Proč ho Wu neměl? Na to jsem se tě chtěl zeptat. Máš nějaké speciální přání ohledně toho, co bych jim měl nebo neměl říct? přeci jen tam šel jako zástupce zdejší smečky a nemohl se chovat jak se mu jen chtělo. Musel se řídit podle toho, co by chtěla Lissandra. S menším úsměvem sledoval hnědou vlčici, jak se začala cpát kořistí. Sám se však do hostiny zatím nezapojil.

Vino jen tsk-nul. Nechápal, jak se na ostrovech mohla objevit celá skupina mentálně zaostalých vlků, kteří se shodou náhod potkali a ještě je napadlo vytvořit smečku. Pokud tomu teda vůbec mohl říkat smečka, po tom, co se dnes dozvěděl, už to ke smečce snad ani přirovnávat nemohl. Byl to spíš kult. To už je snad lepší žít mimo ostrovy. Tam sice žijí blbečci taky, ale alespoň ne ve skupině. A taky máš stále kam utéct, nejsi uzavřen na ostrově, povzdechl si, ale už o tom nechtěl myslet. Zpět do optimistického smýšlení. Posilnit se, oddychnout si, zahřát a najíst? zopakoval po ní pobaveně. Nepřišlo mu, že by se nějak přepracovával, aby si musel oddychnout, ale budiž. Dobře, to zní fajn, uznal a protáhl se. Ještě jednou se podíval na keřík. Lissandra snědla pár ostružin, a tak už jich tam opravdu moc nezbývalo. Ještě do sebe rychle naházel pár bobulí, které sám vytvořil. Nejsou špatné! pochválil se, aniž by věděl, že Lissandra si myslela přesný opak. Poté ji rychle doběhl a spolu s hnědou vlčicí se vydal do úkrytu.

//Úkryt

Díval se na Lissandru se znechuceným pohledem. Dávala mu jen další a další důvody, proč by měl Chaos nesnášet. Zní hrozně. Proč s nimi bohové nic neudělali? zeptal se a pohledem na chvilku zabloudil na oblohu. Ti mu také začínali připadat čím dál tím neschopnější. Efekt toho, co Vino u Wua snědl, začínal pomalu mizet. K čemu potřebují tolik místa? Obzvlášť, když tam pak stejně netráví čas, poznamenal a nechápavě zavrtěl hlavou. Beztak jim po území museli kráčet cizinci. Nemohli toho uhlídat tolik a zároveň cestovat a šířit chaos. Bylo to tak kontraproduktivní. Proč raději nezabrali místa, kudy se přecházelo z ostrova na ostrov? Tam mohli šikanovat všechny, co projdou. I když... Neměl by jim dávat nápady. Je to jen jeden vlk. Místo Sara tu budeš mít mě, Frekiho, Socoro, Zinka... A určitě i další! A pokud je to opravdu území zabrané Chaosem, nemůžeš tam poslat slabocha, argumentoval nejprve, no poté se zmínila o tom, že by tam mohl jít on. Můžu se tam zajít podívat. Sice jsem plánoval strávit chvíli tady ve smečce, ale tobě asi nebude vadit, když se tu budeš sama samotinká nudit, odpověděl a pohlédl na keř. Ten mu zase vykouzlil úsměv na tváři. Byl na své ostružiny hrdý. Prozkoumávání by padlo přímo do mého plánu, vzpomněl si na jeho konverzaci s Tiarou a opět pohlédl na Lissandru.