Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Pochvala hnědé vlčice zněla šíleně falešně, ale Vino se tento pocit rozhodl ignorovat a zkrátka ta milá slova přijmout jako pravdu. Já si taky myslím! Pak už to bude mít i nějaký smysl v boji, prohlásil nadšeně a začal přemýšlet nad tím, jak otravné by to bylo, kdyby před ním někdo neustále tvořil keře. Ještě kdyby měly trny! No au. Vždyť by do nich většinou skočil, protože by se tak rychle nedokázal zastavit. Celkem se divil, že tento trik Lissandra při předešlém boji nepoužila. Nebo si toho alespoň nevšiml. Neříkala jsi, že jsou často u jezera? Takže to není jejich území? tak nějak nahlas přemýšlel, protože na jeho otázky už odpověď dostal. Jak asi vypadá taková smečka bez území? Vždyť to je jen parta tuláků, co se občas sejde, pomyslel si a zavrtěl hlavou. Smečka měla být mnohem víc. To, že dle Lissandry mohl být vyslán jen Sar jej lehce urazilo, ale dobrá nálada! Ta všechno spraví! Jako Bořek Stavitel! Zároveň jej napadlo, že zbavit se dredáče by nemuselo být tak špatné, alespoň na těch pár měsíců. Pff, tak potřetí už se mu to nestane, ne? Víš ne, do třetice všeho dobrého, a tak, prohodil jen tak náhodou.

Mezitím co Lissandra vysvětlovala, že to bylo ještě když smečku vedla nějaká Dorya a blablabla, Vino se opět zahleděl na keř. Už na něm téměř žádná ostružina nebyla. Proč mi to nejde, snažil se nějakým způsobem vydedukovat, kde dělal chybu, ale stále mu to nedocházelo. Otočil se na Lissandru a chvilku na ni hleděl, poté rychle přesunul pohled na keř a pomyslel na ostružiny. Nic. Zkusil to znovu. Nic. Taky jsem na jejich území nebyl, takže nevím, kolik mají členů. Myslím, že Tiara řekla, že jich moc nezná, protože tam věčně nejsou, odpověděl konečně. Pff, to snad ne! Mít vlčata, tak zůstanou na území, zasmál se také. A pak se otočil na keř. Ostružinyyyy! téměř zakňučel v myšlenkách, a hle, pár plodů se na keř opravdu vrátilo. A nebo se mu to jenom zdálo? Ne. To tam určitě nebylo. Hele, prohlásil hrdě a čumákem naznačil na pár ostružin, které se mu podařilo vyčarovat. Nad možností, že by si poušť zabral Chaos, se zamračil. Ale s Chaosem už ses setkala. Jejich pach bys poznala, ne? optal se, avšak nebyl si jistý, jak ta blbá smečka vlastně fungovala. Třeba schválně vyslali nějakého níže postaveného, který dle Liss smrděl jako tulák, aby tam založil pododdíl Chaosu a nikdo na to nepřišel! To snad ne, zavrtěl lehce hlavou. Hmm, zamručel souhlasně, ale nemohl slíbit, že si bude dávat pozor. Jeho temperamentní povaha mu nedovolovala skládat sliby o poslušnosti, vybuchnout mohl kdykoliv a na kohokoliv. Měl příliš dobrou náladu na to, aby se vyjádřil k tomu, že musí zůstat tady, když ještě nedávno špacírovala mimo území. Měla bys poslat někoho diplomatického, poznamenal.

Při potvrzení, že to chápal správně, se mu začal ocas samovolně pohybovat ze strany na stranu, čímž rozprášil trochu sněhu. Už tak měl dobrou náladu, a to, že pochopil celé to podivné vysvětlování hnědé vlčice, mu ji ještě zlepšilo. Jsi to mohla říct rovnou! Bez nějakých množin znaků, zbytek těch těžkých slov už se nenamáhal opakovat. Tak to pak jo, zasmál se nad představou sebe samého jako vlčete. Přišlo mu to tak dávno. Ale kuš. Zase tak starý ještě nejsem, napomenul se. Optimismus, Vino, optimismus. Alespoň nedostal vynadáno za to, že se mu nepodařilo vyčarovat ostružiny. Pak by se možná opravdu cítil jako vlče - přitom určitě nebyl kdovíjak mladší oproti Liss. Třeba byl dokonce starší! Druhou alfu neznáš? I když se stali spojenci téhle smečky? zeptal se a zavrtěl hlavou. Musela tam vládnout velká absence. To se v té válce prala jenom alfa samice? Tsk, zamrmlal , čímž totálně odsuzoval alfa samce Zlaté smečky. Partneři by si přeci měli vzájemně krýt záda. V poušti? Kdo by se chtěl zabydlet v poušti? prohlásil nejprve a odfrkl si - vždyť tam bylo moc velké horko. Až poté to začal brát trochu vážněji. Myslíš, že bychom měli vyslat někoho, kdo by s nimi šel navázat kontakt, ať víme, o jakou smečku jde? Ať se z toho nevyklube něco jako Chaos? podíval se na svou alfu. Teoreticky by se mohl nabídnout on. Kdo jiný by tam šel? Socoro a její rozlámané tělo? Freki... Došel by tam vůbec?

Upřeně se na Lissandru podíval a snažil se pochopit, co to právě kecala. Množina znaků v jeho hlavě... Myšlenkový svět... Reálný svět... Převedení... Asi už to začínal trochu chápat, i když hnědá vlčice používala dle Vina až příliš složitá slova. Prostě si to neměl představovat, tečka. Aha, odpověděl a na chvilku se odmlčel. Hej, arogantní jsi zatím nebyla, opravil ji s úsměvem. Alespoň si nepamatoval situaci, ve které by se zachovala arogantně - možná ji ze své paměti raději vymazal, aby si o ní nemyslel jen špatné věci. Počkat, něco mu došlo. Takže si to nemám představovat, ale jen to myšlenkou vyvolat, chápu to dobře? zeptal se, aby se ujistil. Ale jak si můžeš být jistá tím, že jsem si to představoval? dodal rychle poté a naklonil hlavu na stranu. Šlo to až tak jednoduše poznat? Jen z toho, že seděl a měl zavřené oči? Hm. V tom už po něm Lissandra chtěla, aby vyčaroval další ostružiny. Zmateně na ní koukal. Můžu to zkusit, i přes dobrou náladu se na ni při jejím zvýšení hlasu nehezky podíval. Podíval se na keř, ale nemohl si pomoci a stejně myslel na ostružiny. A nic se nestalo. Opět.
Vyslechl si její povídání o Zlaté. To zní fakt špatně, povzdechl si a zavrtěl hlavou. Copak tady na ostrovech nebyla smečka, kterou by nevedl někdo chladný? Počkat, nemají alfa pár? A jejich druhá alfa? doufal, že ta by to mohla nějak vyrovnat. Tady však nikdo na vyrovnání chladnosti nebyl. Snažila se o to, ale jak mohla Lissandra sama vidět, zřejmě ho toho moc nenaučila.

Pomalu se odsunul od keříku - už se napapkal dost. Nebo si to alespoň myslel, ale třeba se za pár minut rozhodne, že to přeci jen nestačilo a opět se na něj vrhne. Síla myšlenky? Vždyť o to jsem se teď pokoušel, ne? zeptal se. Stále nějak nechápal, jakou metodu myslela. Ale snažil se to pochopit, fakt se snažil! Ale vždyť se tady právě snažil převést sílu svých myšlenek do magie, tak to dělal správně, no ne? Zastřihal ušima a pohledem sledoval červeného ptáka, který si pochutnával na ostružinách. Musím říct, že když jsme na něj tehdy narazili spolu, měl mnohem hezčí věci než teď. Asi si je někdo musel koupit a on ty serepetičky nestihl doplnit, prohlásil a snažil se udržet svůj pud skočit po ptáčkovi. Zatím to není jídlo, připomenul si a odvrátil pohled. No nevím, jestli se mu podaří na mě hodit ptáka. Třeba tě skrz něj špehuje, zavtipkoval a široce se zazubil. Při zmínce o šedivce nadzdvihl obočí. Nápadnice? To určitě. Ta mi nápadnici chtěla najít, ale rozhodně ne sebe. Jmenuje se Tiara a přišla jako průzkumník ze Zlaté smečky, vysvětlil a chvilku se zamyslel nad tím, jak by Liss měl shrnout informace, které se dozvěděl. Prý mají neustále prázdný les. Zřejmě moc jako smečka nefungují, tak jsem jí nabídl, že pokud tam bude i nadále nespokojená, může přijít sem a požádat tě o místo tady. Furt básnila o tom, jak je to tady super, pak už se jejich konverzace přesunula spíš na téma osobních záležitostí. O tom Liss říkat nemusel.

Hm. Takže to nebylo jednodušší? Proč mu to tedy navrhovala? Moc nechápal pointu, kterou to mělo, ale jeho dobrá nálada mu zabraňovala v tom, aby se kvůli tomu naštval. Nedělej si ze mě srandu! Když to není jednodušší, tak je jedno, jestli to budu dělat tak či onak, ne? zeptal se a skoro vyskočil z kůže, když vedle něj z ničeho nic vyrostl keř. Tupě na něj zíral a poté pohled vrátil zpět k Liss. Ale já ho nepřepínal! Jen jsem se soustředil, snažil se uhájit svou metodu. Když by nenamáhal svaly, tak by také nezesílil, ne? Když mozek přirovnávala ke svalu, pak by to mělo být stejné? S těmito myšlenkami se obrátil ke keříku a začal mlsat. Šťastně si při tom pobrukoval. Chtěl jsem od něj schopnost umět víc magií najednou. Ale zároveň mě donutil koupit si nějakou věc, kterou jsem měl sníst. Nevím, co to bylo. Každopádně jsem mu tím určitě udělal radost, odpověděl se svou nacvičenou odpovědí a opět se na ni usmál. Přívěšky jsou skvělé. Ale bohužel jsem u něj zrovna žádný neviděl. Možná příště, olízl si tlamu a znovu se vrhl na ostružiny.

Nechápavě naklonil hlavu do strany a přimhouřil oči. Dokážu to i bez toho? zopakoval po ní. Šla snad magie trénovat několika způsoby? Znala nějaký jednodušší postup? Možná proto jí ta magie tak šla. Našla si svůj efektivnější způsob, kterým obešla těžkou práci při učení se. To by bylo super znát, pomyslel si a švihl ocasem. A jaký? zeptal se, aby opravdu pochopila, že ho to zajímalo. Přeci jen mu nemohla číst myšlenky. Náhodou jsem u Wua zrovna byl! Je na té planině, kde jsme lovili, prohlásil hrdě, ale neřekl jí, co od něj chtěl. Kdyby zjistila, že jsem zažádal o vylepšení mé magie, ale stejně mi to nejde, určitě by se mi vysmála, pomyslel si. Chudák nevěděl, že když neupřesnil zlepšení magie země, zlepšilo se mu něco jiného, o čem ani netušil, že umí. Když se zeptá, řeknu jí jenom to, že jsem chtěl umět víc magií. A že mě donutil koupit si nějakou tu podivnou věc, rozhodl se a vrátil pozornost hnědé vlčici. Partička vlků. Z některých jsem žádný zápach necítil, z některých mi přišlo, že mohou být zdejší, snaha o zmírnění starostí, které mohl Vino jasně vidět, tam byla. To, že si nebyl jist, zdali byli zdejší, vynechal.

Snažil se, opravdu se snažil. Ale magie ho zkrátka nechtěla poslouchat! S Tiarou se o procvičování magie bohužel nebavil dostatečně dlouho na to, aby zjistil, jak jinak to zkoušet než takhle. Měla mě před odchodem naučit, jak vůbec tu kytku vytvořit, pomyslel si, když ho do nosu praštil pach Lissandry. Blížila se. Vino však zůstal sedět a se zavřenýma očima nadále zkoušel vyvolat ze země rostlinu. Nemyslel si totiž, že by šla za ním. Ale světe div se, opravdu se zastavila u něj! Přesto se dál soustředil na květinu - možná se přišla jen podívat, co to sakra vyvádí, a pak půjde dál. Tmavý vlk otevřel oči až když promluvila. Kdyby mi vyskočil z hlavy a nechal vyrůst kytku, tak by mi to nevadilo, zazubil se na hnědou vlčici. Ta podivná věc od Wua dělala zázraky. Takhle dobrou náladu už dlouho neměl! Lepší? Zase tolik jsem se od našeho posledního setkání nezměnil, prohlásil a prohlédl si vlastní tělo. Fakt neviděl žádnou velkou změnu. Možná kvůli tomu, že ho viděl každý den? Když se něco postupně mění, ani to vlkovi nepřijde. Nic moc se nedělo. Do lesa přišla nějaká partička vlků, ale na území smečky nešla. Zůstala mimo hranice, odpověděl a nenápadně se podíval na místo s odrhnutým sněhem, aby zjistil, jestli se tam ta kytka náhodou neobjevila.

//Ostříží zrak

S velkým úsměvem se vrátil zpět na území smečky. Teď, když zažehnal hroznou hrozbu ve formě cizince - ano, měl na mysli Tiaru - tak netušil, co dělat. Žádný další cizí pach tady necítil, takže neměl koho vyhánět. Z úkrytu se kořist zřejmě jen tak nevypařila a silně pochyboval o tom, že by ji smečka stihla tak rychle sežrat, takže by nejspíš nikoho nepřekecal na lov. Navíc se vrátila Lissandra, tudíž nemohl dělat ani žádné voloviny. To, že chtěl obnovit hranice smečky, mu kompletně vyklouzlo z hlavy. Pomalejším krokem se mu podařilo dojít poblíž jezera, ale stále nešel přímo k němu. Co kdyby tam ještě byl Sar! Usadil se, rozhlížeje se po okolí. Co teď? Hmmm, ocas se mu samovolně pohyboval ze strany na stranu. Možná bych mohl procvičit magii! Jako mi ukazovala Tiara, napadlo ho, ale pak si uvědomil, že když tady šedivka není, nemá jak získat kytku, kterou by mohl nechat rozkvést. Hm, přimhouřil oči a zahleděl se na část země, kde sněhu bylo méně. Dokázal by nechat vyrůst květinu i on? Neměl jinou možnost, než to zkusit. Jinak se nezlepší! Proto zavřel oči a začal si intenzivně představovat postupný růst květiny.

//Les Alf

Nad její poznámkou se zasmál. Pokud se tady na jaře objevíš, pak tě určitě s radostí přijmeme, ujistil ji, přestože si nemohl být jist, zdali vůči ní Lissandra nebude mít nějakou nevysvětlitelnou zášť. Ale nezdálo se mu, že by byla ten typ vlčice, u kterého by se takových věcí musel bát, tak by to mělo být v pořádku. Hmm, zabručel pobaveně, když opět začala tvrdit, že by si měl najít vlčici. Život přeci nebyl jen o partnerských vztazích, ne? Ale to už nechtěl dál rozebírat, ještě by se jejich konverzace vrátila k tomu, že mu někoho najde. Konečně se jim podařilo dojít až na kraj lesa. Vino s Tiarou vyšel i pár kroků na planinu, aby se neřeklo. Tady už se vyznáš? ujistil se a podíval se na ní. V koutku oka spatřil staršího vlka s vozíkem a zazubil se. Hele kdo tu je, špitl směrem k šedivce a kývl na Wua, který tlačil tu svou podivnou přepravní věcičku přes planinu. V tom ho něco napadlo. Víš co? Zkusím si u něj něco koupit. Ty teda asi půjdeš? zeptal se a ještě jednou se rozhlédl. Budu se těšit na naše další setkání. A nezapomeň, že už budu silnější! na rozloučenou na ní vyplázl jazyk - šedivky téměř vlčecí povaha se na něm zřejmě poznamenala.
Poté se rozběhl ke stařečkovi. Dalších několik minut bylo naplněno zkoumáním předmětů, haštěřením o ceně a jiných čistě obchodních záležitostí. Wu byl zkušeným obchodníkem. Možná proto Vina nakonec přesvědčil ke koupi něčeho, co mu přišlo téměř nepotřebné. Ale tak dlouho, dokud mu stařec vyhověl s tím, kvůli čemu přišel, mu to nevadilo. A nebo to bylo kvůli dobré náladě, kterou ta nepotřebná věc vyvolala? Kdo ví. Rozloučil se s Wuem a vyrazil zpět na území smečky.

//Daén

NÁKUP
Aktuální stav účtu: 561 kšm, 28 rubínů, 14 mincí

Co kupuji:
• 4. slot pro magie - 100 kšm
• 2. level magie Mysl - 50 kšm
• předmět Cukrová hůl - 50 kšm --> ihned použito
Celková cena: 200 kšm

Stav účtu po nákupu: 361 kšm, rubíny a mince zůstanou nedotčeny


Schváleno
Cukrová hůl - 1 - tlapka do magie

Vypjal hruď a přikývl, čímž potvrdil slova šedé vlčice o jeho výjimečnosti. Jsem! přitakal rychle. Jen počkej. Já ti ukážu! Musím se dostat do formy co nejrychleji, alespoň měl motivaci k tomu, aby něco začal dělat. Protože jsem ještě skoro nikoho nepotkal, dodal poté, aby odpověděl na její otázku, i když to tak úplně otázka nebyla. Sice si dost dobře pamatoval, že při svém příchodu vypadal jako totální ubožák - a ostatně při příchodu z bažin vypadal taky jako bahnivé strašidlo - ale to neznamenalo, že to musela vědět i Tiara. Mhm. Proběhneš se, objevíš nové věci, dostaneš se na území smečky, řekneš všechno alfám, pochválí tě, všechno bude fajn. A když tam nebudou, tak prostě budeš pokračovat dál ve svém objevování, prohlásil rázně, jako kdyby šedivce právě naplánoval, jak má strávit následujících pár dní. Teoreticky to opravdu udělal, ale...
K žádnému škádlení už nedošlo, za což byl Vino rád. Je to super, usmál se na ni a zastřihal ušima. Samozřejmě, že si tmavý vlk všiml návratu alfy, ale nijak extra to neřešil. Byla na území smečky, když na Tiaru narazil, takže neviděl důvod, proč by se teď mělo něco změnit jen kvůli tomu, že se vrátila. Ale šedivka měla jiný názor. Zřejmě jí to povídání o smečce dodalo naději a chtěla se podívat na území co nejrychleji. Jo, asi máš pravdu, podíval se za sebe a pak zpět na Tiaru, připraven se rozloučit a otočit se, no nestihl to, neboť šedivka promluvila jako první. Jasně. Zapeklitost zdejšího terénu znal na vlastní kůži. Jasně, nemusíš se bát. Tudy, tmavý vlk kývl směrem, kterým se následně vydal. Rozhodl se, že by bylo nejchytřejší ji zavést na pláň, kde nedávno lovili. Měla by to tak blíž k portálu a blíž ke smečce! Já jsem fakt génius, pochválil se spokojeně.

//Ostříží zrak

Stáhl uši blíž k hlavě a zamračil se, oči upevněné na šedivce. Chápal, že to byl vtip, proto nezačal nadávat, ale moc se mu to nelíbilo. Kdepak. Vypadal jsem skvěle. Pořád vypadám skvěle, prohlásil s náhlým nárůstem sebevědomí, které bylo probuzeno hnusnou poznámkou šedivky. Její další slova jej donutila si povzdechnout. Už to tu bylo zase. To území Zlaté smečky bylo fakt neustále prázdné? Přeci jen bylo možné, že Tiara jen přeháněla. Třeba se ti poštěstí a na někoho tam zrovna narazíš. A pokecáš s nimi. A skamarádíš se, tmavý vlk ihned vychrlil nejlepší možné řešení a přikývl, hrdý na své mozkové buňky, které stále dokázaly vymyslet optimistické scenário. No, zamyslel se nad soukromou konverzací s Lissandrou. Po tom, co se do ní tak opřel... Netušil, jestli si s ní chtěl pokecat sám. Bylo by lepší, kdyby tam byl ještě Freki nebo alespoň ta Socoro. Sakra, i Zinek by byl fajn. Ale Sara tam moc nechtěl, aby pravdu řekl, byl mu nesympatický. Nevím, můžu to zkusit, prohlásil nakonec, protože tím nechtěl Tiaru zatěžovat. Jsem lovec, odpověděl s úsměvem a jen čekal, až si z něj zase začne dělat srandu, že s tímhle tělem přeci nemůže být lovec.

Když se do lesa nahrnula várka nových pachů, nejistě přešlápl. Nejsou na území smečky. Zatím, uklidňoval se, no přesto se přes jeho stěnu optimismu dokázala probojovat obava, že by to mohli být členové onoho Chaosu, o kterém mu Lissandra říkala. Třeba chtěli další válku! Byl tedy připravený kdykoliv vyrazit na území smečky, aby se ji před nimi pokusil ubránit. Avšak zdálo se, že se ohledně toho nemusel stresovat, neboť stejně rychle jako se pachy objevily, tak zase zmizely. Značně se mu ulevilo a mohl se lépe soustředit na slova šedivky.
Přimhouřil oči, ale stále se usmíval. Přijdu jí..., otočil hlavy, aby se podíval na vlastní tělo. Náhodou! Od příchodu na ostrovy vypadám mnohem lépe. A moje kondička je taky lepší než byla, prohlásil hrdě a zašvihal ocasem. Přemýšlel jsem, že se po ostrovech pořádně podívám. Ale nejsem průzkumník jako ty, abych mohl odcházet na výpravy. A teď jsem byl dlouho mimo území smečky, tak chci strávit nějaký čas zase tady, prozradil vlčici a zahleděl se za sebe směrem k hranicím. Přišlo mu, že po dobu jeho pobytu na ostrovech byl víc mimo smečku než ve smečce, což nebylo vhodné. Obzvlášť pro novějšího člena. Ale určitě se najdou i věrní jedinci. Vidíš to moc negativně, použil slova, která mu před chvilkou řekla, proti ní a vyplázl jazyk.

28 kšm prosím na Vina. Děkuji za akci!

Vino se vrátil zpět k šedivce a zašvihal ocasem. Nejprve se na vlčici vděčně usmál, no poté přesunul zrak někam mezi stromy. Ucítil pach cizince, no stále se nacházel mimo území smečky, takže na něj nemohl jít hulákat. To ovšem nebyl důvod, proč od ní odvrátil zrak. Způsobila to její slova. Kdyby byl člověk, zajisté by zrudl, ale naštěstí byl vlk, který byl pokrytý srstí. Děkuju, ale nemyslím, že musíme někoho hledat. Ona se časem najde sama. Každopádně rozšíření známostí by bylo fajn, uznal s přikývnutím hlavy. Víc kamarádů by se hodilo. Přišlo mu, že jich moc neměl. Koho vlastně mohl považovat za přítele? Radši nad tím ani nechtěl přemýšlet, protože se bál možného závěru, že žádné kamarády vlastně neměl. Tak dlouho tu ještě nejsem. Prozkoumal jsem jen část, když jsem šel na procházku s alfou a když jsem se vracel, vysvětlil a svraštil obočí. Proč se neustále vracel k tomuhle tématu? Už se nechtěl bavit o tom, jak ho tam nechala a co se mu pak stalo. Vysněná vlčice? zamyslel se a na chvilku se odmlčel. Někdo, kdo mi bude věrný? vyznělo to spíš jako otázka, no nic moc ho nenapadalo. Nad svou vysněnou vlčicí příliš často nepřemýšlel. Nechtěl si udělat zbytečně vysoké nároky a pak všechny zájemce odmítnout.