Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Při pohledu na šedivky stáhnuté uši Vino tázavě natočil hlavu do strany. On sám byl velmi loajální a nedokázal si představit, že by smečku opustil, ale za svůj život se už stihl naučit, že ne všichni to měli stejně jako on. Proto nechápal, proč to pro Tiaru bylo těžké rozhodnutí. Byla snad stejně oddaná jako on? I smečce, ve které dle jejích slov vlastně téměř nikoho neznala? Zajímavé. To by bylo poprvé, co se s někým takovým setkal. Chápu. Jen jsem ti chtěl připomenout, že tu ta možnost je, poznamenal a střihl ušima. Na její další slova přikývl. Ano, viděl, přitakal a usmál se na ní. Už skoro došli až k řece. No vidíš! Jsem tě předběhl. Třeba jsem ti dokonce přečetl myšlenky, zavtipkoval tmavý vlk a poté se sám zasmál. Takovou magii tady snad nikdo neměl, ne? Určitě ne. To by bylo moc silné! A určitě by si všiml, kdyby mu někdo četl myšlenky. Můžeš se se mnou o své pocity podělit. Celkem by mě zajímalo, jak se k tomu stavíš, vybídl ji k tomu, aby pokračovala, no poté od ní odvrátil pohled. Všichni okolo něj měli magie a dokázali je skvěle ovládat. On? On na tom nebyl tak dobře. Taky nevím, jak na tom s ovládáním magie jsem, prohlásil pouze. Opět nechtěl vypadat slabě, a tak fakt, že vlastně ani nevěděl, jestli nějakou má, velmi chytře vynechal.

//Daén

Když překročili hranice, ohlédl se za sebe, jako kdyby se snažil ujistit, že za ním nikdo nepřiletí a neseřve za to, že odchází. Ale ne daleko. Ani na dlouho! ohradil se v myšlenkách Vino a vrátil pozornost šedivce, která začala mluvit. I já se budu opakovat. Pokud si myslíš, že by se ti tady žilo lépe než ve tvé nynější smečce, pak můžu zajít pro alfu, odvětil prostě. I když bylo celkem vtipné si představit, jak se Tiara baví s Lissandrou. Jejich povahy... No, radši nic. Avšak neustále opakování toho, jak je zdejší les krásný, jej donutil přemýšlet o tom, jestli je území Zlaté smečky ošklivé. Jak to tam vůbec mohlo vypadat, když se divila tomu, že je zde tolik vlků? Pustá smečka - vždyť už to tam ani nemohlo smrdět jako smečka. Možná by se tam opravdu měl v budoucnu stavit a porozhlédnout se. Vlka co tahá věc plnou věcí? zopakoval po ní zamyšleně, ale rychle mu došlo, koho myslí. Ano, střetl jsem ho chvilku poté, co jsem se na tento ostrov dostal. Bohužel jsem neměl nic, co bych mu mohl nabídnout, takže od něj nic nemám. Ale viděl jsem ho, vysvětlil tmavý vlk. Proč? zvědavě se na ni zahleděl a čekal, co z ní vypadne. Proč ji zajímalo, jestli ho střetl?

Pravda, Vino nemohl tušit, zdali by Tiara byla ze světa nemrtvých nadšená nebo ne. Avšak jeho naivní představa, že šedivka byla přátelská a nevinná vlčice, jej nutila věřit tomu, že by se jí tam nelíbilo. Orgány zvířat nezní tak špatně. Nějaké bych si dal, podotkl a zbytek se rozhodl ignorovat. Vlastně to ani nebyla úplně pravda - snědl kus jejich úlovku, takže neměl hlad. Ale musel nějak změnit téma konverzace! Každý se rád baví o jídle, no ne? Nepodceňuji tě. Ani mně se tam nelíbilo! A to mám dobrodružství rád, snažil se před vlčicí marně obhájit. Lehce se na ní usmál.
Pořádně se protáhl a přikývl. Vodu tu máme, potvrdil a skoro vyrazil směrem k jezírku. Jenže jezírko bylo na území smečky, a tam Tiara nemohla. Potřásl hlavou a místo toho se vydal na sever. Okolo břehu zdejšího vodního toku už předtím několikrát proběhl, takže mu pro jednou nedělalo problém se v lese zorientovat. Věděl přesně, kam mají vyrazit! Nebo si to Vino alespoň myslel. Pojď, ukážu ti ji, zvolal za sebe na šedivku a nadšeně zašvihal ocasem. Z nějakého důvodu mu to udělalo radost. Zřejmě kvůli tomu, že se cítil užitečně - něco dělal. A dokonce pro dobro někoho jiného.

//Les Alf

Dýchej, zopakoval ještě jednou a chvilku na Tiaru mlčky zíral. Snažil se uklidnit sám sebe, aby na ní nevybouchl. Ne, rozhodně to nebyl společný sen. Ve světě mrtvých jsem byl společně s jiným vlkem, ale zároveň jsem slyšel i o dalších vlcích, kteří prožili podobnou situaci, ale vůbec jsem je za celou tu dobu v tom druhém světě neviděl. Bylo by fakt divný, kdyby to byl společný sen a ani jsme se nesetkali, odpověděl a podíval se do stejného směru jako šedivka ve snaze zjistit, jestli tam něco náhodou nezahlédla. Nic. Zřejmě se jí jenom nechtělo koukat na něj. Nemyslím si, že by se ti tam líbilo. Nebo vůbec, že by se ti takové dobrodružství líbilo. Je to moc depresivní pro někoho jako ty, sice bylo špatné vlky soudit tak rychle jako právě udělal, ale nemohl si pomoci. Tiara zkrátka působila extrémně optimisticky, což se do takových situací nehodilo. Už jenom svět mrtvých byl depresivní. Co kdyby se připletla do něčeho horšího? Nadzdvihl obočí a podezíravě sledoval tlapu, která ho šťouchla do hrudi. Nejsem, odvětil a rozhlédl se. Asi je na čase abych tě vyhodil, co? Ale jo, můžeme se po něm zároveň projít, přikývl a začal se připravovat k odchodu. Vzhledem k tomu, že se nehodlal vzdalovat příliš daleko, rozhodl se, že to nemusí oznámit Liss.

Ne, Tiara to nemohla nechat být. Musela se dál vyptávat. Netuším, také jsem o něm do té doby neslyšel. Vzhledem k tomu, že jsem ho já ani můj parťák nezabili, tak bych očekával, že stále existuje, ale netuším, jestli tady nebo v tom druhém světě, odpověděl monotónně a konečně se také posadil. Začínal mít ztuhlé nohy. Když ho však nařkla z lhaní, docela ho to urazilo. Proč bych ti měl lhát? Nestalo se to jen mě, jsou další vlci, kterým se to stalo, můžeš se zeptat jich, ohradil se a nespokojeně zašvihal ocasem. K čemu by mi bylo, kdybych si z ní dělal srandu? Vyloženě k ničemu, zafuněl, sledujíc dým, který tímto činem vytvořil. Připadal si trochu jako nějaké magické stvoření, které dokázalo chrlit oheň. Ještě jednou - nevymyslel jsem si to, zamračil se. Tohle ho z nějakého důvodu celkem naštvalo. Nechtěl, aby si o něm někdo myslel, že je lhář, fakt ne. Obzvlášť, když se jí svěřoval s něčím takovým! Hlavně dýchej, nemůžeš mít scénku před cizincem, připomenul si a zhluboka se nadechl.

Něco ho začalo svědět na břiše. Nejprve přešlápl a chvilku počkal, aby zjistil, jestli to náhodou nepřestane samo, ale nic takového se nestalo. Zvedl tedy zadní nohu a začal se škrábat. Občas nestihl zabrzdit a udeřil nohou do sněhu - kousek vždycky odletěl stranou. Ale obecně se mu dařilo škrábat fajn.
Přeci jen se tomu nedokázal vyhnout a Tiara dál vyzvídala. Existuje požírač duší či jak se to jmenoval. Sebral mi duši, objevil jsem se ve světě mrtvých. Rozhodl se, že si se mnou bude hrát a ukryl moji duši někde na dně jezera, takže jsem ji musel vylovit. Nic příjemného, opět se své vyprávění snažil udělat co nejkratší. Nerad hovořil o svých zkušenostech někomu, koho ani neznal, i když to byla veselá a milá vlčice. A už vůbec nechtěl mluvit o tomhle prokletém dobrodružství. Konečně se přestal škrábat a pohlédl na Tiaru. Co bude chtít vědět dál?

Několikrát švihl ocasem. Stále za nimi nikdo nepřišel. Smečka mu zřejmě věřila, že to zvládne vyřešit sám. A Vino se tu mezitím bavil s cizinkou jako kdyby to byla nějaká kamarádka, kterou dlouho neviděl a potřeboval si povyprávět všechno, co mezitím zažil. Ale co mohl dělat? Bylo těžké uniknout kouzlu šedivky, která se chovala jako malé zvědavé vlče. Chová se víc jako vlče než Havránek, podotkl černý vlk v duchu a zvědavě čekal, co z ní vypadne tentokrát. Ani já jsem je neviděl, jen jsem o nich slyšel. Podivnosti... To už je něco jiného, to jsem zažil. Ale upřímně si nemyslím, že je to něco, co bys chtěla slyšet. Nebo tě snad taky zajímá, jaké to je být ve světě nemrtvých? neříkal to s velkým nadšením. Šlo velmi lehce poznat, že tohle téma nebylo jedno z těch, které by měl v lásce. Možná by k tomu neměl takovou averzi, kdyby to po něm předtím Lissandra nevyzvídala.

Přestože se bavili o rozpadu jeho smečky, nemohl si pomoci a musel se zasmát. Děkuju, ale nevím, jestli jsem zrovna alfa materiál, s jeho kolísající náladou, kdy v jednu chvíli mohl vřeštit na celý les a o pár minut později pohodově lovit spolu se smečkou? Těžko si vlk představil, že někdo takový by měl být jeho alfa. Ale už se nechtěl vracet ke své rodné smečce. Přemýšlel o tom během svých cest až příliš. Místo toho poslouchal Tiaru, která žila... Podivně podobným způsobem jako on. To je zajímavé! Také jsem se narodil alfa páru. A než se smečka rozpadla, vyšplhal jsem se na gammu, snažil se ukázat, že mají něco společného. Fakt, že byl v téhle smečce lovcem, vynechal. Netušil proč. Upřímně jsem si o nich ještě nestihl vytvořit dostatečně jasnou představu. Zatím na mě spíš kálí a nechávají mě napospas osudu, než aby se mi snažili pomoci, přiznal a zamračil se při vzpomínce na cizáky a posmrtný svět. Ne, sakra, nemohl se kvůli tomu zase naštvat. Měl by zhluboka dýchat!

Vino během konverzace udržel svůj typický optimismus, tedy až na nějaké části, například to, že všechno časem omrzí. V tom případě jej však opravila Tiara. Když myslíš, pak ti tvůj názor brát nebudu, odpověděl a kdyby zrovna nestál, pokrčil by rameny. On sám si myslel, že všechny věci i vlci časem omrzí. Jen na některé si zvykneme tak, že si dále namlouváme, že tam ta láska je. Ale to přece té chuděře říct nemohl, toho si byl vědom i on. Protáhl se a zamlaskal, očekávaje, že se zeptá na nějakou další otázku ohledně smečky - proto sem přeci přišla. Místo toho se ale zeptala na otázku ohledně jeho minulosti, načež se na vlčici překvapeně zahleděl. Jsem z daleka. Tedy alespoň myslím. Nevím, jak daleko jsou ostrovy od mého rodného místa. Většinu svého života jsem strávil ve smečce, do které jsem se narodil. Také jsem byl kandidátem na příští alfu, ale smečka se rozpadla, a tak jsem cestoval. A pak jsem se dostal sem, ani nevím jak, snažil se osekat svůj životní příběh tak, aby z něj dostala dostatek informací, ale zároveň toho neprozradil příliš. Nerad se dělil o svá tajemství. A ty? Asi taky nejsi místní, co? sice řekla, že o sobě taky povypráví, ale přeci jen ji k tomu pobídnul.

Bylo vidět, že Vino cítil značný zmatek z náhlé změny nálady šedivé vlčice. Přísahal by, že by příchodu sem byla perfektně šťastná. Proč je teď najednou tišší a jde z ní cítit něco smutného? Jeho vina to být nemohla! Pokud tě nebudou poslouchat, pak jsou to špatné alfy, odpověděl s naprostým klidem a sám si tak šťouchnul do vlastní alfy, která nebrala jeho názor jako opravdový názor, ale smála se mu, jako kdyby to byl dětinský výlev zlosti. Což byl, ale zároveň to byl názor! A vzhledem k tomu, že mají smečku, určitě budou dostatečně chytří na to, aby tě vyslechli, dodal ještě poté. Na její slova přikývl. Jak jsem říkal, taková normální smečka, není nás tu moc, ale ani příliš málo. Ale ani já neznám všechny členy, prozradil jí a švihl ocasem, doufaje, že alespoň tohle ji trochu pomůže. V tomhle ohledu nebyl nejlepší. Utěšování mu nešlo. Když začala chválit jejich území, rozhlédl se po okolí. Ano, pěkná lokace a území, ale zvláštní terén, ve kterém se ani já pořádně nevyznám, to však nemohl říct nahlas. Nemohl házet špínu na vlastní smečku. Trochu ho vystrašilo, když vyskočila na všechny čtyři. Chtěla se snad začít procházet po území? Mám vůbec právo na to ji provést po území? nejistě přešlápl. Možná to měl fakt nechat na Liss. Všechno časem omrzí, prohlásil nakonec.

I nadále se na šedivku usmíval, aby ji náhodou nenaštval nebo neurazil. Ale nezdálo se, že by se to dalo docílit tak jednoduše. Ba naopak, zdálo se, že naštvat ji by bylo poměrně těžké. Upřímně to ale nechtěl zkusit, takže pravdu zřejmě nikdy nezjistí. Ne, hádal jsem se poslední dobou až moc, napomenul sám sebe a vrátil pozornost cizí vlčici. Určitě ta možnost existuje. Pokud si myslíš, že by se ti tady žilo lépe, pak bych tě mohl dovést k alfa samici a představit tě. Určitě by tě ráda uvítala jako členku. Ale zároveň tě nechci krást tvé nynější smečce, upřesnil Vino. Ha... Bylo mu té ubohé vlčice líto, ale zároveň nemohl vypadat jako někdo, kdo krade členy ostatním smečkám. Copak by tak vytvořil smečce dobrou vizitku? Vůbec. A nemůžeš si o tom promluvit s alfou? navrhl po chvilce přemýšlení. Nic lepšího ho nenapadlo. Kolik nás tu žije? zopakoval po ní a zamyslel se. Lissandra. Já. Freki. Zinek. Uh, asi Sar. Socoro bych taky mohl započítat, ne? Hodím do toho i to vlče, ať to vypadá, že je nás tu dost. A pak tu je ta vlčice, kterou jsem viděl u jezera a cítil v jeskyni. To je kolik? matika nebyla Vinova silná stránka. Určitě nás je přes osm, prohlásil nakonec.

Vino si nedokázal představit, čím jiným by to mohlo být, než magií. Vždyť celý tenhle svět - všechny zdejší ostrovy - fungoval na principu magie, no ne? Kdyby to nebyla magie... Jak jinak by se listy udržely na větvičkách stromů během studených dnů? Pokud ti bylo řečeno, že nikdy nespadnou, pak tam určitě budou i v momentě, když se vrátíš. Přece nemají důvod ti lhát, ne? usmál se na vlčici a švihl ocasem. Aniž by si to uvědomil, začal samovolně pohybovat tlapou. Vždy trochu sněhu odhrnul a poté ho zase nahrnul zpět a uplácal. My si tady žijeme, hlavou mu probleskla jedna vzpomínka za druhou, nejprve jeho výměna názorů s Lissandrou, poté lov, počátek přátelství s Frekim, zraněná Socoro, celkem normálně. Taková běžná smečka, víš co myslím? Vino se lehce zasmál. Teoreticky nelhal, bylo to normální, ve smečce byl vždycky někdo, koho vlk nemusí, ale zároveň i někdo, koho má rád. Jsme poměrně noví, dodal poté, když si vzpomněl, že se do smečky připojil v době, kdy pořádně nebyly určeny ani hranice. Což mi připomíná, že bych je měl někdy v blízké době obejít a obnovit, poznamenal v duchu.

Vino jen několikrát zakýval hlavou, aby dal najevo, že s Tiarou souhlasí. Moc zajímavé, ano. Tajemná smečka, ano. Při jejím vyprávění udělal podivnou grimasu. Chování Chaosáka znělo naprosto nesmyslně, což podivně dávalo smysl. Přeci jen, kdykoliv o nich slyšel, jejich chování nedávalo smysl. Tak proč by mělo dávat smysl při útoku na Tiaru? Jsou to darebáci, ujistil šedivku a svraštil obočí.Ani ti lepší z nich nejsou nijak skvělí. Jen mají více inteligence a hned po tobě bezdůvodně neskočí, řekl bych, dodal poté a vzpomněl si na Azraela. Sice to byl mizera, ale alespoň bojoval po jeho boku.
Zastříhal ušima a zahleděl se na sever. Šel by vidět i odtud? trochu nad touto realitou pochyboval, ale nehodlal to vyslovit nahlas. Něco ohledně Tiary ho nutilo cenzurovat vlastní slova - jako kdyby se bavil s vlčetem, před kterým si musel dávat pozor, aby neřekl něco, co ho rozbrečí. Jenže Tiara byla dospělá vlčice. Mají listy? zopakoval překvapeně a zvědavě natočil hlavu na stranu. Takže tam máte nějakou magii, která je drží na stromech? Protože co vím, tak listy vždycky opadají, vyzvídal dál a kompletně ignoroval fakt, že se zatím zeptal na víc otázek než ona. Určitě přijdu na návštěvu, až budu mít čas, ujistil ji s úsměvem, přestože netušil, jestli se v blízké době vydá mimo území smečky. To nezní jako moc dobrá smečka, zamumlal a kouknul na Tiaru, aby zjistil, jaká bude její reakce na takový komentář.

Přeci jen se mu nepodařilo zastavit přicházející povzdechnutí. Zavřel oči a na chvilku se odmlčel. Přišel čas na to, aby sám sebe ztrapnil. A nebo by měl skočit po její návnadě a tvářit se, že je to velké tajemství, které nikomu nesmí prozradit? Uhhh... To by asi nebylo nejideálnější řešení, když se jednalo o průzkumníka z cizí smečky, ale... Nemůžu ti ho říct, protože ho sám nevím. Alfa mi ho neřekla. Takže to asi je celkem velké tajemství! usmál se na šedivku a zakýval hlavou, jako kdyby se snažil sám sebe přesvědčit, že přesně taková je pravda. Totálně.
Překvapeně zamrkal. Tebe skoro zabil? zamračeně se podíval na místo, kde nic neviděl, ale určitě to muselo bolet. Já jsem o nich hlavně slyšel. S jedním jsem se setkal, ale to nám šlo o život, tak byl schopný spolupracovat. A prý je jedním z těch lepších, no, odpověděl a sledoval, jak se vlčice vrtěla. On sám pořád postával, nechtěl si na studenou zem sedat. Upřímně na její otázku ohledně barvy ani odpovědět nechtěl. Bylo to jasné, ale když jí to dělalo radost, nechtěl jí tu možnost vzít. Teď když o tom mluvíš, možná, že jsem ten les z dálky viděl. Ale nevešel jsem dovnitř, matně si vzpomínal na jakousi změť zlaté barvy, kolem které prošel, když se snažil dostat zpět z bažin. Zelená smečka? zopakoval po ní a zasmál se nad tím, jak to znělo. Dobře, mezi námi zdejší smečce můžeme říkat Zelená, přišlo mu to až příliš roztomilé na to, aby její nápad zamítl. I když Lissandra by určitě měla jiný názor. Celoročně? Takže vaše stromy vypadají jako ty naše, ale ve zlaté barvě? zeptal se a pohlédl na jehličnany, ze kterých se skládal zdejší les.

Tiara po něm ihned hodila otázku, na kterou Vino neměl odpověď. Samozřejmě, že to bylo první, co by chtěla vědět. To bylo normální. Jen on zřejmě nebyl normální, když se na to Liss nezeptal. Děkuju, každopádně ti nemůžu říct, jak se zdejší smečka nazývá, odpověděl opatrně a doufal, že se nezačne vyptávat proč. Prostě proto! Proto... Protože to neví. Ne, ne, ne. To nemůžu říct. Musím vypadat jako rozumný člen smečky. Udělat smečce dobrou vizitku, připomenul si. Chudák Vino netušil, že jeho tlama je rychlejší než mozek a určitě se v blízké budoucnosti prořekne s nějakou blbostí.
Nadšení neznámé vlčice bylo chytlavé. I jemu se lehce rozhoupal ocas, přestože si to sám neuvědomoval. Dobře, lehce se na Tiaru usmál a poté se rychle rozhlédl po okolí. Nikde nikdo. Měl by zůstat tady? Nebo by ji měl vykopnout a až pak se s ní bavit? Ale na druhou stranu nemůžu jen tak vykopnout diplomatického průzkumníka z cizí smečky, sakra, z všeho toho přemýšlení jej začínala bolet hlava. Jo, Chaos znám! Rozhodně nejsou milí, ihned se cítil v její přítomnosti mnohem lépe. Když si myslela, že Chaos byl plný zlých vlků, její smečka nemohla být podobná. Ne? Pokud se tedy neuměla nějak mistrovsky přetvářet, což doufal, že ne. Kde tedy ta tvá Zlatá smečka leží? Už víš, že my se nacházíme tady, nakonec také nadhodil otázku.