Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Ha! Přeci jen mu nahrála do karet. Tak jak původně zamýšlel, neznámá vlčice - no, vlastně teď už věděl, že se jmenovala Tiara - mu postupně začala prozrazovat, kdo je a proč tu je. Možná toho dokonce řekla až moc. Těší mě, Tiaro. Já se jmenuji Vino a jsem... Odtud, až v tenhle moment si uvědomil, že vlastně netušil, jak se zdejší smečka jmenovala. Jak se mohl někam připojit, aniž by věděl, jak se jmenuje? Nebo mu to snad Lissandra řekla a on to zapomenul? Ne, určitě mu to neřekla. Něco takového by si pamatoval. Trapas, pomyslel si a skoro si povzdechl, ale včas se zastavil. Ne před cizinkou!
Když o tom tak přemýšlel, řekl mu někdo už o Zlaté smečce? Nemyslím si, že jsem o tvé smečce slyšel, odpověděl zamyšleně. Vzpomínal si, že se alfa zmiňovala o Chaosu. Ale o Zlaté? Hmm. Třeba by se jí na to mohl zeptat výměnou za pár odpovědí na její otázky. Ale nejprve musel zjistit, jaké otázky vlastně měla. Z jejích slov to nešlo poznat. Na jaké informace se chceš zeptat? Nehodlám ti prozradit něco, co by mohlo oslabit smečku, prohlásil na rovinu. Rozhodně se nehodlal stát katalyzátorem další války. A už vůbec nechtěl být důvodem, proč by jejich smečka prohrála.

Nevadí. Cokoliv co viděl, tak... Viděl. Asi. Ale ani neměl čas se nad tím dlouho zamyslet, protože se na území smečky objevil nějaký cizinec. Alespoň Vino si myslel, že to byl cizinec. Pach vyčníval mezi ostatními a nepůsobil ani krapet povědomě. Z ostatních členů, které neznal, alespoň vycítil vůni zdejšího lesa. Tenhle? Nic.
Poklusem se vydal vstříc neznámé vlčici. Ať už chce cokoliv, Vino to mohl v klidu vyřešit a poté cizince buď odvést k Liss nebo vykopnout. Alespoň se naše drahá alfa nebude muset namáhat a může si užít chvilku volna s... Ním, ať už je její cokoliv, sarkasticky se uchechtl při vzpomínce na její odchod se Sarem a rychle zavrtěl hlavou. Nechtěl se k vetřelci dostat ve špatné náladě. Konečně spatřil rýsující se obrys sedící vlčice a zpomalil. Zřejmě si byla vědoma toho, že si nakráčela přímo na území smečky, když byla schopná si sednout a čekat. Ahoj, oslovil šedivku a zastavil se kousek od ní. Vyčkával, zdali z ní něco vypadne nebo se bude muset začít vyptávat. Že by se chtěla připojit? tipnul si. Proč jinak by chodila na území smečky, když se mu mohla vyhnout?

Moc děkuji za skvělou akci! :) Trochu nervů, ale hodně zábavy.

Dokumentace penízků, abych věděla, co jsem dostala: 40 kšm, 10 rubínů, 3 mince

Od tebe poprosím:
3 tlapky do země
50% slevu do svatyně
speciální magii (ozvu se, až ji vymyslím)

Předem děkuji! :>

Zapsáno

//Úkryt

Jen co se Vino vyškrabal z úkrytu, neotálel a vydal se na průzkum lesa. Když o tom tak přemýšlel, vlastně moc smečkového území zatím neviděl. Stále mu to všechno přišlo jednotvárné a vůbec se mu zde nechodilo dobře. No jak jinak to změnit než tím, že se tady bude procházet? To bych musel umět něco opravdu úžasného, abych se naučil terén jen tak, pomyslel si s menším úsměvem. Taková schopnost by na druhou stranu byla fajn. Mohl by se naučit, jak vypadá terén celého ostrova, aniž by se po něm musel projít. Ale to teď nebylo důležité. Teď se chtěl podívat na les, který se stal jeho domovem. Jedním si byl však jist - nehodlal se přibližovat k Liss a Sarovi. Chtěl si držet odstup.
Vše se zdálo normální. Sníh, jehličnany, keře, ještě víc sněhu. Zkrátka normální les v zimě. V tom ucítil nevysvětlitelný chtíč přijít blíž k jednomu ze stromů. Huh? bylo to podezřelé, no nedokázal ovládnout své tělo a aniž by si to uvědomil, nakráčel si to přímo k němu. Z ničeho nic se zpoza jehličnatého stromu objevil podivný vlk. Podobně jako Lissandra i tento vlk byl zamotán do různých látek, ale vypadal úplně jinak. Zkoumavě si neznámého prohlédl od čenichu až po ocas. Celkem se mu líbil ten nádech zelené barvy, kterou měl v kožíšku, ale nejprve chtěl zjistit, co je zač. Uhm, zdravím, ale--, než však stihl dokončit svou větu, vlk se zachichotal, položil cosi na zem a po sněhu to šoupl blíž k Vinovi. Tmavý vlk sledoval, jak se věc dostala až k jeho tlapkám, poté zvedl pohled, aby se zeptal, co to má být, ale podivné stvoření už bylo pryč. Netušil, že se právě setkal se skřítkem, který mu předal dárek. Hrabe mi? zeptal se sám sebe a chvíli zůstal zmateně stát na místě.

Vino na poděkování pouze přikývl a usmál se. Poté jen tiše seděl a čekal, jestli někdo z nich něco nadhodí nebo ne. Určitě se o to někdo postará, odvětil s jistotou. Přeci nebyli jediní dva členové, kteří ve smečce fungovali, no ne? On už to rozhodně tahat nechtěl - nejen že už na to zkrátka neměl sílu, ale ani chuť. Po chvilce odpočinku se přesunul k úlovku, aby si také odtrhl kus a pořádně se nažral. Lissandra zřejmě opět nehodlala jíst první, ale pokud ano, beztak bylo pozdě. Freki už jí této možnosti zbavil, když odtrhl maso a přinesl ho Socoro. A tak ani on sám nerespektoval tohle smečkové pravidlo a najedl se spolu s ostatními členy.
Když monochromatický vlk promluvil, zdvihl k němu Vino pohled. Dobře, odpověděl, aby potvrdil, že jej slyšel, ale nepřišlo mu, že by to bylo pozvání, aby se k němu připojil. Zkrátka mu to oznámil jako hotový fakt - proto se nesnažil se k němu hned přidat. Záhy si ale uvědomil, že pokud neodejde, zůstane tady sám se Socoro a Zinkem... Což, zcela upřímně, neznělo jako ideální dvojice, se kterou by chtěl momentálně trávit čas. Nic proti nim neměl a ano, sice by se mu líbilo odposlouchávat jejich rozhovor, aby se dozvěděl, jak se vůbec znají, ale zároveň mu přišlo, že to bude extrémně nepříjemné, snad až trapné. A tak se rozhodl, že jim nechá soukromí. Asi se taky půjdu porozhlédnout po lese, oznámil s úsměvem a poté se vypařil ven. Nehodlal však jít dál než sahalo území smečky, byl mimo až příliš dlouho.

//Daén

//Daén

Freki měl pravdu, Vino se opravdu těšil na volno. Matně si vzpomínal na místo, kam se měla kořist odložit. Viděl ho, když mu to v jeskyni Lissandra ukazovala, a tak sebe a spolutahatele nasměroval tak, aby to měli co nejkratší. Než tam však stihli dorazit, Freki se při pohledu na Socoro odpojil. Zůstal na svého parťáka zdrceně hledět. Počkej, ne, potřebujeme to odtáhnout..., pomyslel si, ale nevyslovil to nahlas. Když se nevracel, lehl si poblíž kořisti. Fajn, tak to bude tady. Sám to tahat nehodlám, unaveně přivřel oči.
Freki se ještě mihnul, aby odtrhl kousek masa a odnesl ho Socoro. Překvapeně sledoval vlka, který se zdál plný energie. Jak? Vino byl totálně znavený... Po chvilce odpočinku se zase zvedl. Stejně jako Freki i on urval kus masa a odnesl ho k zmíněnému parťákovi, kde ho položil na zem. Usmál se na něj. Ty si taky zasloužíš kus žvance, odůvodnil tento náhlý dárek. Přeci jen odvedl kus těžké práce! Sám plánoval jíst až za chvíli. Poté se otočil směrem k Socoro a Zinkovi. Jsi... Jsi v pořádku? zeptal se a sjel vlčici pohledem. Koutkem oka sledoval Zinka, kdyby se náhodou ujal slova a vysvětlil jim, jak se o zranění postarali, když s Frekim táhli kořist.

Podobně jako Freki i Vino byl splachovací. Takový komín, kouří se z něj jen ve chvíli, když je v krbu zapálený oheň. Ale zdálo se, že Liss neustále přikládala a přikládala... Povzdechl si a otočil se na společníka. Přál bych si, aby měla trochu víc... Emocí? Nevím, co vlk potřebuje na to, aby si uvědomil, že v téhle situaci je patřičné pomoci. Ale jo, i to poděkování by bylo lepší než nic, přitakal nakonec a zvedl se ze země. Kdyby věděl, že někdo takový existuje, nebo měl stejné tradice jako lidé, zeptal by se Ježíška, jestli by mu nemohl dát lepší Lissandru. To by byl fakt skvělý dárek.
Opět se ztratil ve vlastních myšlenkách. Byl by tam strávil klidně několik hodin! Za tu dobu by se snad i ta Lissandra vrátila a odtáhla by laň za něj. Ale Freki jej z myšlenek vytáhl a donutil ho vrátit se myšlenkově k jejich momentálnímu úkolu. Byl jako taková hvězdička, která v noci září na cestu, aby se neztratil. Dáme! odpověděl odhodlaně a pohlédl na kořist. Už se nemohl dočkat, až se do ní bude moci zakousnout, kus odtrhnout, a hezky si na něm pochutnat. Při tom pomyšlení se mu automaticky začal hýbat ocas ze strany na stranu. Člověk by řekl, že vypadá jako dítě, které nadšeně čeká na vánoční pochoutky od maminky. Ty měl přeci každý rád. Něco jako cukroví, tomu neodolá žádné dítě! I když u vlků to nedává moc smysl. V tomto případě se přeci nejednalo o nic sladkého, ale o maso. Možná se na toto přirovnání hodí spíš řízek, ten někteří lidé mívají místo kapra. A je to maso. Pravděpodobně ne z laně, ale je to blízko.
Ah, Socoro, skoro by na tu chudinku zapomněl! To zní jako plán. Doufám, že bude v pořádku. Ale pokud se nebude cítit na vycházení z jeskyně, alespoň ji to tam hezky ozdobíme..., odmlčel se a zadíval se na laň, zkoumajíc, co z toho by mohli využít jako ozdobu, něčím z té laně? Jediné, co ho napadalo, bylo darovat ji kůži. Aby se jí na té ledové zemi lépe spalo! Neuvědomil si, že v jeskyni byl mech, který nahrazoval funkci kůží.
Déle už zdržovat nechtěl. Uchytil laň a podíval se na Frekiho, pobízejíc ho pohledem k tomu, aby udělal to samé. V tom pocítil na čenichu něco studeného. Zmateně zašilhal, aby spatřil, co ho to studilo, ale marně. Odpověď však přišla sama. Zaujatě se zahleděl na poletující vločky a usmál se. Phvní znvíh! zvolal, ale laň nepustil, a tak z něj vyšla zkomolenina. Vlastně ani nevěděl, proč ho to tak rozradostnilo. Zima nebyla pro vlka dobré období. Všude zima, málo potravy... Ale Vino měl prostě takový typ povahy, že z toho měl radost. Kdyby byl člověk, nejspíš by zpíval koledy hned prvního prosince. Ale byl pouhým vlkem, a tak se mohl maximálně radovat ze sněhu.

//Úkryt? Tentokrát to nechávám na tobě! :D

Zdálo se, že jeho slova donutila Frekiho přemýšlet. Vino byl však příliš zabraný do laně, a tak si toho ani nevšiml. Slyšel jen slova, která nakonec vyšla z tlamy silnějšího vlka. Jo, to opravdu bylo, přitakal a býval by to nechal být, no uvědomil si, že neobjasnil, jak se situace vyřešila. Ale duši mám zpátky, takže to alespoň dobře dopadlo, dodal rychle, aby si Freki nemyslel, že tady chodí jen jeho skořápka. Stejně mi situace fialový les znechutila. A pokud mluvíme o stejném místě, pak zkrátka není bezpečné, rozhodně ho nehodlal dát na seznam území, které by chtěl navštívit ještě jednou. Nejraději by se tam nikdy nevrátil, ale až se rozhodne ostrovy pořádně prozkoumat, nejspíš tím místem bude muset projít. Třeba se mi poštěstí se mu vyhnout, přeci jen netušil, jestli okolo něj nevede jiná cesta.
Oddechl si. Netušil, co by dělal, kdyby Freki nesouhlasil s pauzou - zřejmě by někde odpadl a už nevstal. Ubohý černobílý vlk by pak musel tahat nejen laň, ale i jeho. Jenže tenhle pocit štěstí brzy vyprchal, když kolem nich prošla Lissandra. Nazdar, zamrmlal směrem k Sarovi, ale na víc se nezmohl. Jediné, co ho alespoň trochu rozveselilo, byl fakt, že Frekiho to překvapilo také. Přeci jen nejsem ten blázen já. Ostatní si taky myslí, že to není normální! To jenom Socoro nic neřekla, protože se chtěla líbit vůdci smečky, zkonstatoval v mysli a okopíroval Frekiho polohu. Bohužel. Je to realita, odpověděl a zhluboka se nadechl. Tohle bude ještě nějakou chvíli rozdýchávat. Jo, na pilno. Leháro u jezera je zřejmě důležitější než odnešení kořisti do úkrytu, odfrknul si.

Opravdu tahal z posledních sil. Nemyslím si, že to dokážeme tímhle tempem dotáhnout až do úkrytu. Budeme si muset dát nějakou delší přestávku, jinak padneme, unaveně vydechl a vyplivl kus laně, za který tahal. Fialový? zopakoval po něm zamyšleně. Ten les, ve kterém přišel o svou duši byl také fialový. Jednalo se o stejný les? Byla to jen náhoda? Mluvilo se o Mois Grisu, tak si nemohl být jistý ani jednou z možností. Také jsem narazil na les, který hrál do fialových barev. Byl zvláštní... Po určitém čase, co jsem v něm strávil, mi byla odcizena duše, i on se podělil se svým krátkým příběhem, aby si Freki nepřipadal, že o něm nic nevěděl. Lehce se otřásl nad vzpomínkou na svět nemrtvých.
Co tmavého vlka překvapilo byl známý, ale zároveň neznámý pach, který v lese ucítil. Chvíli mu v hlavě šrotovalo, ale poté mu paměť přeci jen nadhodila jméno, které danému vlku patřilo. Sar? Ten podivín, zřejmě byl také součástí zdejší smečky, aniž by o tom Vino věděl. Nu což. Možná se s tím dredáčem seznámí později, teď byl s Frekim. Ani nevíš jak moc se těším, až si budu moci lehnout a odpočívat, přeci jen šel na lov hned po tom, co se vrátil z jeho dlouhého dobrodružství. Zasloužil si nějaký ten oddech.
Vlci už byli jen kousek od úkrytu, ale v tu chvíli Vino rezignovaně pustil laň a sednul si na zem. Víš co, začal a na chvilku se odmlčel, aby popadl dech. Už nemůžu. Nechceš si dát na chvilku pauzu? Třeba... Třeba se sem mezitím někdo dostaví, kdo to po nás převezme, jeho optimismus stále nevyprchal, avšak síla už byla dávno pryč. Vlk by měl znát své limity a tohle byl jeho. V tom se k nim začala přibližovat Lissandra, ale místo aby jim pomohla, jen je obeznámila se situací a šla dál. Mlčky zíral na vzdalující se siluety. Fakt bych od ní měl přestat očekávat rozumná rozhodnutí, zavrtěl hlavou a obrátil se na Frekiho, doufajíc, že něco řekne, aby odvrátil jeho pozornost a on se tak zbytečně nerozčiloval nad tou zatracenou hnědou vlčicí.

//asi zůstanem ještě tady, v úkrytu je teď celkem dost vlků, tak ať se jim tam nemotáme :D

Počet herních příspěvků: 47
Co udělal: Zúčastnil se smečkového lovu a spolu s Frekim odtáhl kořist do lesa
Co zažil: Dokončil své dobrodružství se Zeiranem - nakonec se jim podařilo najít duše a vrátit se do světa živých. Poté se s ním rozloučil a vydal se zpět na území smečky, kde došlo ke střetu názorů mezi Vinem a Lissandrou. Zároveň se seznámil se Socoro a Frekim. Připojil se k nim Zinek a společně se přemístili na Ostříží zrak, kde ulovili laň, kterou momentálně táhnou do úkrytu.
Splněné questy: Aktivista (asi 2x -> jednou za miniakci a jednou za smečkový lov), věrný, pisatel

//Ostříží zrak

Při tahání si Frekiho odpověď nechal projít hlavou, aby pak mohl odpovědět, až se zase zastaví. Tak to jsi tu mnohem déle než já. Asi bych se od tebe mohl něco přiučit, nadhodil optimisticky. Fajn, možná není tak špatný. Možná jsem byl jen zaslepen frustrací vůči Liss a odsoudil ho kvůli tomu, co řekla, moc brzo, přiznal si a kdyby zrovna nebyl zakousnutý do laně, nejspíše by si i povzdechl.
Přišlo mu, že mu dolní čelist každou chvíli upadne. Sakra, ve dvou je tohle fakt dřina, zavzpomínal na časy, kdy jeho bývalá smečka chodila na lov. Tehdy kořist nikdy netahala dvojice, tak mu to přišlo mnohem jednodušší... Snad jo. Třeba někdo, kdo na lov nešel, když se Lissandra a Zinek starají o Socoro. Myslím, že jsem viděl nějakou fialovou vlčici u jezera... Tak zde určitě musí být někdo, kdo les hlídal, Lissandra by přeci nenechala les naprosto prázdný, ne? Zároveň však nevěděl, jestli vlci či vlčice, které na území smečky zůstali, neměli na práci něco jiného. Upřímně mu začínalo Frekiho být líto. Většinu svých sil vypotřebovali na lov, oba. A teď ještě museli táhnout laň.

Přestože na laň byli jen dva a šlo jim to značně pomaleji, než kdyby jim pomáhali ostatní, ať už s taháním či s magií, stále s kořistí alespoň dokázali hýbat. Až Socoro odnesou do bezpečí, vrátí se, aby nám pomohli? Asi by bylo lepší, kdyby zůstali u ní, aby se jí nic nestalo, zatímco tahal, přemýšlel Vino nad různými možnostmi, dle kterých by se situace mohla dál vyvíjet. Tak nějak tušil, že Zinek nejspíš nebude chtít Socoro opustit, alespoň na jeho místě by nechtěl. Vlčice, se kterou se léta neviděl, se přeci jen zranila. Ale zase ho neznal natolik, aby dokázal předpovědět jeho myšlenky. A Lissandra... U té vůbec nic netušil.
Když na něj Freki při jedné z přestávek promluvil, lehce sebou škubl. Tak nějak neočekával, že se bude chtít pouštět do konverzace. Vůbec ne dlouho... Co ty? odpověděl rychle a opět se zakousl do laně, aby ji Freki netahal sám. Na planině to ještě šlo. Až dojdou do lesa, terén jim to rozhodně neusnadní. Po tomhle si fakt zasloužím alespoň jeden celý den pouze spát, pomyslel si-

//Daén

Nakonec se jim společnými silami podařilo laň dostat na zem. Zinek se ihned rozběhl za Socoro a Lissandrou, což znamenalo, že smrtící ránu měl na krku on a Freki. Přestože to na začátku lovu neočekával, byl vlastně rád, že se Freki účastnil také, jinak by na tohle zůstal sám, a to se mu nezdálo ideální.
Uvolnil svůj stisk až když si byl jistý, že zvíře nedýchalo. Narovnal se a hrdě si prohlédl laň u jejich nohou. Poté svůj pohled přesunul na vlčice a Zinka. Lissandra to zvládne, ať už se tam děje cokoliv, a Zinek nejspíš také, ale u toho neviděl jeho magické schopnosti, tedy až na to, co udělal s jejich kořistí. A tak to nemohl říct stoprocentně. Určitě jsou. Věřím jim, odpověděl Frekimu dřív, než si vůbec stihl uvědomit, co mu vyšlo z tlamy. Věřil Liss stále? Sám si tím nebyl jistý, měl ohledně celé te situace smíšené pocity. Připraven, usmál se na něj a uchopil se kořisti, aby mu pomohl s taháním. Sice věděl, že Lissandra měla způsob, jak celé přenášení ulehčit, ale ta měla momentálně příliš práce se Socoro. Nikomu neuškodí, když se kořist pokusíme odtáhnout, ne? pomyslel si.

Musel si dávat pozor, aby do něj panikařící laně nenarazily. Možná proto si nevšiml, že se k nim blížila pohroma. Byl totiž příliš zaujatý vlastní bezpečností při přesunu ke zraněné samici, než aby se paranoidně rozhlížel po okolí, zdali je náhodou nečeká něco horšího. No tentokrát se mu to moc nevyplatilo. Když se ocitl vedle laně, začal ji otravovat, stejně jako i Lissandra a pravděpodobně ostatní lovci. Snažil se způsobit co nejvíce zranění, dokud ještě mohl běžet stejně rychle jako kořist. Napadlo ho zakousnout se do zraněné nohy, ale to se zdálo příliš nebezpečné, když s ní ještě dokázala kopat. Musel se tedy smířit s tím, že ji museli nejprve trochu unavit. Když vedle něj Lissandra zařvala, polekaně sebou trhl a ohlédl se za vlčicí, jejíž jméno vyšlo z její tlamy. Socoro? Vino nejprve netušil, co jeho alfu rozhodilo, ale brzy to zjistil. Zhrozeně sledoval, jak jelen - jehož absenci považoval za šťastnou náhodu, jak ironické - vrazil do vyhublé vlčice. No nejhorší bylo, že tmavý vlk s tím nemohl nic dělat. Neměl dostatek síly, aby se odpojil a jelena porazil. Neměl ani magii, kterou by dokázal Socoro ochránit. Nic. Lissandra se vrhla za ní a vyslala Frekiho, aby se k nim připojil. S těžkým srdcem se otočil zpět k lani. Netušil, jak Zinek zareaguje - emoce mohou dělat hodně, takže zde byla pravděpodobnost, že se také odpojí, aby šel ochránit Socoro. Pak by na skolení laně zůstal sám s Frekim... Už jen trošičku, připomenul si a zakousl se lani do stehna, čímž se ji snažil svalit na zem. Samozřejmě se to neobešlo bez několika ošklivých kopanců, které ho chtě nechtě donutili se na chvilku pustit. Ale už nebyla dostatečně silná na to, aby jej odkopla pryč. A tak se vždy zahryzl znovu. Cítil, že se síla z jejích zadních nohou pomalu začala vytrácet a laň brzy skončí na zemi.

Zdálo se, že všichni s plánem tmavého vlka souhlasili. Oddechl si. Nepokazil jsem to, haha, nadšeně zašvihal ocasem, ale dlouho se radovat nemohl. Lissandra to po něm ještě jednou shrnula a poté se začala sunout vpřed. Následoval tedy její vedení a pomalu se plížil směrem k srnám. Musí to vyjít, povzbudil se, přestože mu stále přišlo zvláštní, že nikde neviděl jelena, který by zdejší stádo chránil.
Hnal se za starší srnou, avšak ještě do toho nedával všechno. Musel si šetřit trochu energie, aby potom neodpadl, když budou štvát vybranou kořist. Pohled mu neustále skákal mezi srnou před ním a srnou, kterou měli na starost Zinek a Socoro. Snažil se zjistit, která z nich vypadala jako jednodušší cíl, což netrvalo dlouho. Zraněná samička se Socoro a Zinkem v patách byla přeci jen o něco pomalejší. Podíval se na Lissandru, doufajíc, že to vycítí a koukne na něj. Hlavou naznačil, že by se měli přesunout a pomoct ostatním oddělit srnu od zbytku stáda. Poté se začal sám opatrně - aby nedostal žádný zbytečný kopanec - přesouvat. Kdyby jej Lissandra předtím neviděla, tak teď si toho musela všimnout určitě.

//Neumím česky, je to laň, ale už se mi to nechce opravovat... :D