Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Jméno: Vino
Kolikrát jsem se účastnila: 0x
Preference: (NECHCI) Lissandru, Návku, Atroxe
Vytvoření týmů: Ty ♥

Děkuji za akci!

Poprosila bych zapsat:
30% slevu do PO
10% do vytrvalosti
10% do obratnosti
5% do schopnosti lovu

Pac a pusu, Vino

Zapsáno

//Daén přes Les Alf

Trochu se od Lissandry vzdálil, aby zbytečně nehledal pach tam, kde ona. Stále byl ale dostatečně blízko na to, aby věděla, kde se zrovna nachází. No neměl štěstí. Až když se Lissandra rozklusala, zvedl Vino hlavu a vydal se stejným směrem. Také ucítil slabý pach vysoké, která tudy musela projít, a tak jej následoval. Společně dorazili na kraj lesa. Přimhouřil oči a pohledem postupně začal sjíždět celé stádo, aby spatřil samce, ale nedařilo se mu. Někde tady být musel!
Hnědá vlčice jej překvapila, když ho vybídla k tomu, aby něco navrhnul. Nejprve jen zamrkal a tupě zíral, no poté pohled stočil zpět ke stádu a začalo mu to v hlavě šrotovat. Červený pták se vydal mezi stádo. Nejprve ho jen obletěl, zřejmě ho zkoumal, stejně jako vlci mezi stromy. Poté zakroužil nad jedním jedincem, který se pohyboval na pravé straně. Vino se na srnu zaměřil. Zdálo se, že byla zraněná, no nedokázal odhadnout, jak vážné to bylo. Kardinál zakroužil ještě nad jedním jedincem, který se pohyboval kolem prostředka. Ten se zase zdál trochu starší. Vypadá to, že máme dvě možnosti. Ten tvůj pták nám je právě ukázal. Ale nevím, jak těžké zranění má ta vpravo. Nejspíše zjistíme, která z nich je vhodnější kořistí teprve až začneme. Musíme je tedy nějak vyštvat, ať se rozběhnou, pak to poznáme lehce, začal formovat plán. Pohlédl na jeho spolulovce. Lissandra a Zinek z nich byli nejspíše v nejlepší kondici. Zdálo se, že na ostrovech už nějakou tu dobu byli, navíc jako součást smečky. On a Socoro se na ostrovech nepohybovali příliš dlouho, tím pádem neměli možnost zesílit. A Freki... Nevypadal zrovna fit. Musel to nějak popárovat, aby měli vybalancované obě strany. Dát Lissandru spolu se Zinkem nedávalo smysl, zbytek by byl moc slabý. Zinek a Socoro se znají, určitě tedy umí spolupracovat. Bylo by lepší, kdyby se drželi vpravo. Pakliže bude výhodnější zaútočit na zraněnou, budete blíž a ujmete se štvaní jako první. Já s Lissandrou už lovil, vím, že dokážeme spolupracovat. Vezmeme si prostředek. Postaráme se o to, aby se zbytek stáda nesnažil svého člena bránit a poté se k vám zleva připojíme. V opačném případě si pouze prohodíme role. Freki se bude držet trochu zpět, aby měl přehled o situaci. Pomůže té straně, která bude mít větší problémy, případně nahradí zraněného člena. Nikdy nevíme, co se při lovu může stát, prohlásil následně. Stále si pamatoval kopanec, který Lissandru odhodil - co kdyby se tehdy nezvedla? Někdo musel být v záloze. Frekiho váha na něj jistě musela mít nějaký dopad, nepředpokládal tedy, že by se dokázal po celý lov pohybovat stejně rychle, aniž by se unavil jako první. Proto mu přišlo lepší, aby se držel zpět a využil svou sílu tam, kde bude potřeba, v momentě, kdy bude potřeba. Nejlepší by bylo, kdybychom se při štvanici drželi na svých místech, tedy Socoro se Zinkem po pravé části zvířete, já s Lissandrou po levé části zvířete, Freki za zvířetem. Zablokujeme tak cestu, kudy by mohlo utéct. Poté už je to samozřejmé, musíme jej unavit a usmrtit, předpokládal, že všichni věděli, že se zvíře budou muset snažit poranit, aby bylo možné ho ve výsledku zakousnout. Tázavě se koukl na Lissandru. Dobré? Schváleno?

Zmateně sledoval mračícího Zinka. Ne. Chvilku po tom požáru jsme se rozdělili. Zůstala s Azraelem... A pak jsme se viděli až když na mě zaútočila hlídka. Pomohla mi a pak šla za vlčaty, snažil se mu co nejpodrobněji popsat jeho vzpomínky na černou vlčici. Chudák, přišel tam s ní a teď zřejmě netuší, kde je. Musí se cítit provinile, že ji tam dotáhl, ne jako někdo, pohledem se zabodl do Lissandry. Situace mezi Zinkem a Socoro se vyvíjela vskutku zajímavě, a tak se do toho nijak nemotnoval, aby je nenarušil. Netušil, proč na něj Zinek po prohlášení, že je Lissandra skvělá, mrknul. Tušil snad, co se mezi nimi stalo? Když kolem nich začal pobíhat, už nehulákal, takže to neslyšel. Hm. No, to je jedno, mávl nad tím tlapkou. Freki se zřejmě konečně vzpamatoval, ale Vino stále nechápal, jak by si Lissandra mohla myslet, že si s ním bude rozumět. Opět se připojil a mluvil na alfu, aniž by je pozdravil. To učinil až později. Jo. Vlci tady fakt neumí zdravit. Ani jeden z nich, to pouze utvrdilo Vinovu teorii. Nazdar, kývl na něj a poté se zvedl, aby následoval Lissandru na lov.

//Ostřízí zrak přes Les Alf

Zmateně natočil hlavu do strany. Zinek mluvil jako kdyby tam Lissandra při té vlně ještě byla, ale ona v té době už zmizela z jeho přítomnosti, takže vlastně netušil, kde se nacházela. Každopádně ji tam nenašel. Před, při a po vlně jsem ji neviděl, takže nevím, jestli se praštila do hlavy. Když se mnou ještě byla, nic takového se nestalo, snažil se, aby ho další vzpomínání na její absenci znovu nenaštvalo. Překvapivě se mu to zatím dařilo, ale kdo ví, jestli bude stejně úspěšný i nadále, pokud to Zinek bude chtít rozebírat podrobněji.
Poté začalo divadlo. Vino jen tiše sledoval, jak se situace vyvíjela. Jeho zvědavost mu nedovolovala rodinné drama ignorovat. A co máme říct? Že Socoro vidíme? zeptal se Zinka. Nebo měl mu vůbec říkat Zinek? Tak je to Zinek nebo Caelum? zcela upřímně se mu nad tím nechtělo příliš dlouho přemýšlet, a tak se spokojil s tím, že je to Zinek. Třeba své předešlé jméno nechtěl používat, to by dávalo smysl.

Šedý vlk se k nim konečně připojil. A. Konečně. Ho. Pozdravil. Alespoň doufal, že to nebylo mířeno jen na Lissandru, Socoro a Frekiho. Ostatně na Socoro se vůbec nepodíval a na Frekiho také moc ne, zdálo se, že jeho zrak byl upřený především na hnědé vlčici a Vinovi. Zdravím, kývl jeho směrem. Jaký to den. Lépe bych to vystihnout nemohl, podotkl v myšlenkách. Avšak když začal mluvit o nějakých rostlinkách a odvaru, zůstal na něj jen zmateně zírat. Zcela upřímně netušil, co takový odvar měl být, ale předpokládal, že něco smečce prospěšného, jinak by ho nepřipravoval. Shine, zopakoval. Měl jediné štěstí, že předtím Lissandra objasnila, kdo ta Shine vlastně byla. Naposledy jsem ji viděl před tím, než na nás nějaký blbec spustil tu vlnu. Skočila k vlčatům, vypadala v pořádku. Po probuzení jsem ji neviděl, takže netuším, jak na tom je, odpověděl stručně, když mu Lissandra předala slovo. S ostatními jsem se ještě nepotkal. Bohužel jsem po cestě také přišel na nějakou dobu o duši, to, že vypadal líp, se rozhodl ignorovat. Ještě aby ne, když se zrovna umyl!
Socoro na Zinka promluvila. Ale oslovila ho jiným jménem. Zmateně se zahleděl na šedého a poté na cizinku. Huh? přivřel oči a sledoval, co se bude dít dál. Zdálo se, že se znají. Možná proto ji Zinek ignoroval? Vino si do teď myslel, že je prostě jeho zvykem ignorovat všechny ostatní, dokud nezjistí, že jsou přijati do smečky. Lissandra se mezitím přesunula vedle něj. Měl chuť si odsednout a dál hrát uraženého, ale udržel se a zůstal na místě. Na slova, která zašeptala, však nereagoval ničím jiným, než tichým zabručením.

Jen co se dostal na břeh, začal se kolem něj tvořit vítr. Nemohl říct, že by to bylo dvakrát příjemné, ale splnilo to účel. Když Lissandra skončila, opravdu byl suchý. A taky mu srst sem tam trčela do různých směrů, což vyvolalo poměrně komickou vizáž. Děkuju, odpověděl se stejně sarkastickým tónem a otočil se na Socoro, která popošla blíže k Frekimu. Poté se jeho zrak přesunul k modrému ptáčkovi, který seděl na větvi poblíž. Už skoro padá sníh a ty ptáci pořád nedokážou zavřít zobák, povzdechl si.
Vlčice se zbytečně strachovaly o zfetovaného vlka. Přišlo mu to směšné. Jediné, co on udělal bylo, že oblízl nějaké houby, které mu Lissandra zakázala lízat. A najednou ho obě kontrolovaly jak maminky. A jemu se jedna vysmála a jedna ho tak nějak ignorovala, přitom si prošel mnohem horší situací. To má příště také olízat houby, aby uznaly, že je v nebezpečí? Mysli optimisticky, připomenul si najednou Vino. Něco, na co ve svém záchvatu vzteku zcela zapomněl. Optimisticky..., zopakoval trochu jasněji. Nemohl být uražený na věky věků, ale bylo těžké začít se chovat jako kdyby se nic nestalo. Připravenější už asi nebudu, odpověděl. Nejraději by si poťapkal na rameno, že tentokrát nevypustil nic sarkastického. Optimista, prohlásil v myšlenkách ještě jednou.

Při svém pomalém valení se z vody zaslechl něco o vlčatech, přesněji to, že je má Socoro ráda. Zastavil se a chvilku přemýšlel nad tím, zdali tady nějaká vlčata jsou. Kompletně totiž přeslechl Lissandřino vysvětlení nově příchozího vlčete, a tak moc nechápal, o čem se ty dvě bavily. Pakliže by se řídil podivnými stereotypy, zkrátka by skončil na tom, že když jsou vlčice samotné, tak se pokaždé baví o vlčatech, protože nemají co jiného probírat, ale on byl samozřejmě chytřejší než typický vlci a věděl, že to není pravda. Ale ptát se na to momentálně také nechtěl, takže měl smůlu.
Vino zůstal stát ve vodě tak, že mu dosahovala po břicho. Když se Lissandra vrátila od Frekiho, musel se nad tím, co z ní vyšlo, zasmát. Nechce mít někoho na svědomí, jo? pomyslel si pobaveně a zakroutil hlavou, no přesto se začal zase sunout ven. Houby tohle, houby tamto. Náhle ho do čenichu praštil pach, který částečně znal. Nebo si to alespoň myslel, nebyl si tím však zcela jistý. Jak že se to jmenoval? Zinek? snažil se rozpomenout, neboť s šedým vlkem nikdy nemluvil, a tak se mu ani nikdy nepředstavil. Věděl to jen ze slov Lissandry.

Jen co mu ten otravný červený pták sedl na hlavu, začal Vino stříhat ušima, doufajíc, že pohyb okolo něj jej odežene. Stačilo, že nechal, aby mu Lissandra kálela na hlavu, nepotřeboval, aby se k tomu připojil ještě její ochočený mazlíček. Ve svém tichém boji si ani neuvědomil, že se fialová vlčice přesunula. Vlastně ani nevnímal konverzaci vlčic na břehu, jediné, co tak nějak pochytil, byl plánovaný lov, na který se alfa chtěla vydat. Ponořil hlavu ještě o kousíček víc a odfrkl si, což vytvořilo pár bublinek, a poté se začal pomalu vracet z vody na suchou půdu. Co to předtím říkala Lissandra o sušení?
Všiml si nového příchozího, který se opodál vybavoval s pařezem stromu. Když jej Lissandra oslovila, pochopil, že to měl být onen vlk, se kterým by si dobře rozuměl. S tímhle já mám vycházet? Vždyť se baví s pařezem místo s Lissandrou. Je snad slepý? natočil hlavu, aby mu pohlédl na oči a zjistil, zdali náhodou nemají zašedlou barvu. Ale nevypadal... slepě. Upřímně mu trochu ranilo ego, že si hnědá vlčice myslela, že by si sedl s něčím takovýmhle. Až tak blbý zase není!

Dobrá historka tohle, dobrá historka tamto. Je mi to naprosto k ničemu, mrmlal si v myšlenkách nespokojeně. Opravdu v tom neviděl žádná pozitiva, ale možná, že až se smíří s celou situací, bude své zážitky opravdu vyprávět jako historky.Třeba by dokonce mohl Liss popsat ten zatracený svět mrtvých, který ji zajímal. Ale nic z toho v jeho momentálním rozpoložení nepřišlo v úvahu.
Vodu měl pouze do půlky nohou. Plánoval se totiž očistit postupně, nechtěl hned celý skočit do vody, jen kdyby mu to náhodou připomenulo situaci v ledovém jezeře. Nehodlal se sesypat před alfou a potencionálním členem. Avšak nebylo mu dopřáno klidu, Lissandra jej popostrčila magií a on skončil celý ve vodě. Naštěstí se nezdálo, že by měl nějaké trauma, neboť se cítil v pohodě, nesvírala ho úzkost. Proto na to nic neřekl. Ponořil se do vody ještě víc, až tak, že mu ven koukal jen čenich - aby mohl dýchat - a horní část hlavy. Takový hezký aligátor. Sklopil uši a zamračil se na vlčice, které stály na břehu.

Socoro se moudře nestavila ani na jednu stranu tohoto... Mohl tomu vůbec říkat argument? Bylo to až příliš jednostranné na to, aby se to dalo považovat jako hádka. Tak pak z celého srdce doufám, že se ti zde zalíbí. A že tě zdejší alfa nezatáhne do žádných situací, kde prakticky poběžíš po boku smrti. Alespoň ne dřív, než budeš mít možnost vyjádřit své rozhodnutí, ještě jednou se na ní usmál.
Zatracená loajalita. Proč musel být věrný? Proč musel ještě stále poslouchat rozkazy Lissandry? Tyto myšlenky se mu honily hlavou celou cestu k jezeru. Kdyby měl jinou povahu, už by tady dávno nebyl. Když začala kecat o zdejších vodních tocích, Vino naprázdno otevíral tlamu a podivně se u toho kroutil, čímž se jí snažil zesměšnit, aniž by to viděla. Přeci jen šel za ní a oči na zadku neměla.
U jezera si všiml další neznámé vlčice, která zářila nepřirozenou barvou. Předpokládal, že to byl další člen smečky, kterého neznal. Lissandra jej opět vyzvala k tomu, aby se očistil. To určitě, pomyslel si a zamračil se na ní, ale přesto udělal několik kroků do vody.

Hmmm, vyšlo z Vina nezaujatě. Život dikobraza by byl jednodušší. Nemusel bych se zaobírat žádnou alfou... Které jméno by čirou náhodou bylo Lissandra... Jó, to by byl krásný život, mluvil tak nějak do éteru, neboť nebyl otočený směrem k Liss, ale rozhodně tím odpovídal na její narážku. Místo toho jeho pohled spočíval na Socoro, která nic o dikobrazech neříkala. Na doplnění však neměl nic chytrého, co by mohl říct, a tak zůstal mlčet. Nadále sledoval pouze Socoro, jako by tam Lissandra vlastně vůbec nebyla. Ano, až tak uražený byl! Žádný Freki mě nezajímá, odfrkl si. Proč by si s ním měl rozumět? Neměl důvod s ním vymýšlet nic, co by se jí dotklo. Vino sice ano, ale ten Freki určitě ne. Předpokládám, že tu jsi kvůli smečce. Už ses rozhodla? zeptal se Socoro slaďoučkým hlasem.

Tiše na Lissandru hleděl, no šlo poznat, že v něm stále bublal vztek. A to jak díky jeho výrazu, tak zježené srsti, která se po celou dobu jejich konverzace ještě nevrátila do původní polohy. Opravdu netušil, jak té vlčici vtlouct do hlavy to, že udělala něco špatně. Snažil se o to, fakt se snažil. Několikrát. Ale ona z toho prostě nic nepobírala a on nechápal, jak něco takového vůbec může být možné. Co jí chybělo? Mozek? Srdce? Něco určitě, protože takhle by se normální vlk zkrátka nezachoval. Ani vlčice. Když k němu natáhla tlapu, výstražně cvakl zuby, aby si uvědomila, že nechce, aby na něj šahala. Jen ať si tu její tlapičku strčí někam. Ne, jeho odpověď byla opět velmi strohá. Ale poté si uvědomil něco, na co zcela zapomněl. Ta nová. Socoro. Ta ho určitě chápala, že? Otočil se tedy na ní, kompletně ignorujíc Lissandru. Co myslíš? Skvělá alfa, že? Vůbec tě to neodradilo? zeptal se jí s úsměvem na tváři. Ten však rychle zmizel, když se hnědá vlčice začala smát. Opět v něm začala bublat zlost, tentokrát mnohem silněji. Poprat se s ní nemohl. Slovy to také nefungovalo. Co měl sakra dělat?

Stále nechápal, jak se mohla probudit a první co jí napadlo bylo, že by se měla vrátit zpět, aniž by se po něm porozhlédla. Kdyby se to stalo jemu, rozhodně by se nevracel zpátky. Nejprve by prohledal bažiny, aby se ujistil, že se tam Lissandra nenachází, až poté by se vrátil zpět na území smečky! Takže najednou ses chtěla vracet do bezpečí? Myslel jsem si, že přece chceš skákat po hlavě do situací, kde můžeš zemřít, opět nedávala smysl, tedy alespoň pro Vina. Možná, že kdyby jí dokázal vidět do hlavy, její chování by pro něj bylo jasnější. Ale bohužel nic takového nedokázal. Jo, pardon, zapomněl jsem. Musela jsi běžet zkontrolovat, dle tvých vlastních slov, prázdné území! Raději si zanechala člena smečky za sebou, i když jsi věděla, že je dost pravděpodobné, že tam někde je. Jasně, chápu. Naprosto racionální rozhodnutí, který by udělal každý, ani on si neodpustil sarkasmus, který kapal z každého vysloveného slova. Vino měl momentálně tunelové vidění, a tak opakoval to samé stále dokola, aniž by si to pořádně uvědomil. Ne, odpověděl stručně na její otázku.

Lissandra se zkrátka vždy musela chytit toho, co nebylo ve Vinovo sdělení důležité. Nemohla se prostě zaměřit na to celkový obraz situace, ne. Proč, povzdechl si. Samozřejmě, že zajímá! Zajímalo. Zajímá. Zajímalo--, na chvilku se utišil, oči směřující nahoru, což bylo normální, když nad něčím hluboce přemýšlel. A momentálně přemýšlel nad tím, zdali jeho strachování o její osobu bylo stále aktuální. Zajímá! Pořád jsi moje alfa, nakonec došel k tomu, že její zdraví a bezpečí pro něj bylo stále důležité, i když ho momentálně neskutečně štvala svou neschopností pochopit celý tenhle incident. Nechápavě na ní zůstal zírat, když se zvedla. Plánovala snad jen tak odejít? Nezdálo se tak, neboť se jen přešla napít a opět se vrátila. Ale stejně! Jak mohla v téhle situaci v klidu pít? V tom případě tě tedy nezajímají pouze noví členi? Nepřišlo ti divné, že ses najednou někde probudila, když jsi naposledy byla se mnou? Bylo ti to jedno? stále mu přišlo, že z ní nedostal dostatečně přesvědčivou odpověď, která by ospravedlnila to, že na něj hodila velkého bobana a ani ho nešla hledat. A jak víš, že jsi to nedokázala ovlivnit? Vždyť si přeci nic nepamatuješ, tmavý vlk se zamračil.