Příspěvky uživatele

< návrat zpět

TANEC MRTVÝCH - Vino + Zeiran
Post číslo 19

//Ledové pláně

Konečně dorazili k jezeru. Vino začínal pociťovat lehkou nervozitu, ale nevěděl z čeho. Zkrátka měl špatný pocit. Zdálo se mu to až příliš lehké, když to porovnával s povídáním o Požírači. Z toho, co jim stařec řekl, zněl Požírač jako těžký soupěř, proti kterému budou muset vymyslet kdoví co, aby se jim podařilo se dostat do světa živých. Opravdu byl jejich jediný úkol najít rybáře? Neudělal by to... No... Zkrátka těžší? Vždyť se vlastně za celou tu dobu ukázal jen jednou, aby jim oznámil, že jim sebral duše. Neměl bych si stěžovat na to, že máme poměrně lehký návrat, připomenul si. Po očku sledoval svítící kuličku. Ne, že by Havránkovi nevěřil, ale chtěl si být jistý, že ji neupustí, až začne mluvit. Rybář použil nějakou magii, která rozehřala kus ledu natolik, že se odlomil od zbytku a rozpustil se. Rozhodně to bylo zvláštnější než oheň jeho družky, ale neměli čas se bavit o magiích, i když to Vina zajímalo. Děkujeme. Za všechno, i staříkovi poděkoval a při jeho odchodě zašvihal ocasem.
Opět se ocitli sami. Asi bychom se měli ponořit, co? zeptal se Havránka a zahleděl se na vodu. Určitě je to ledové, povzdechl si a ještě jednou se otočil směrem ke kuličce. Chvilku zvažoval, zdali by ji neměl raději vzít on, ale věřil, že když se jí Havránek ujal, dokáže se o ni postarat. Nezapomeň na tu svítící kuličku. A doufám, že umíš zadržet dech déle než pár sekund, usmál se na něj a otočil se k vodě. Jen co Havránek na jeho výraz neviděl, úsměv mu opadl. Doufám, že já dokážu zadržet dech déle než pár sekund, zamrmlal poté a rozešel se k díře v ledě. Potápění nebylo něco, co by kdy zkoušel, takže neměl tušení, jestli se neutopí. Vnotřil do vody nejprve přední packu, tu však ihned vytáhl. Zima! Počkal, dokud se k němu Havránek nepřipojil a až poté se neochotně vrhl do vody.

TANEC MRTVÝCH - Vino + Zeiran
Post číslo 18

Vino si nebyl jistý, jestli ho oheň opravdu hřál, nebo jestli byl tak zvyklý na to, že oheň hřeje, až se mu při pohledu na něj začalo automaticky dělat tepleji. Ale to bylo vedlejší, hlavně, že už nepociťoval zimu. S trochou žárlivosti se zahleděl na tři duchy, kteří si pochutnávali na rybách. I on měl hlad. Přeci jen nejedl tak dlouho a stále měl živé tělo. Až se vrátím, musím se prospat a poté vyrazit na lov. Třeba se Lissandra opět vydá se mnou, jakožto optimista už počítal s tím, že se odtud dostanou, a tak začal plánovat, co dál.
Rybářova družka konečně promluvila. Vino jí zaujatě sledoval a přikyvoval. Alespoň někdo chápal, že nemají času nazbyt, ani když hřání se u ohýnku bylo velmi příjemné. Naklonil se, aby viděl, kam vlastně zalezla, ale ve výsledku beztak nic neviděl. Vrátila se s nějakou kuličkou, kterou převzal Havránek. Děkujeme, usmál se na ni tmavý vlk. Moc nechápal, proč by potřebovali něco uspat, když jimi zdejší tvorové proplouvali. Jako vlče a medvěd. Chtěla snad, aby to použili na Požírače? Fungovalo by to na něj vůbec? Netušil, co ho v jezeře opravdu čeká. Před odchodem se Vino stihl rozloučit s družkou a ještě jednou ji poděkoval. Poté nezbývalo nic jiného, než následovat rybáře k jezeru.

//Congelat

TANEC MRTVÝCH - Vino + Zeiran
Post číslo 17

Co vůbec Havránek udělal, že proti sobě poštval tuhle obrovskou obludu? Měl hledat kůži, ale místo toho našel medvěda, nějakým způsobem ho rozčílil natolik, aby jej následoval, a poté ho přivedl za ním? Opravdu měli štěstí, že na ně medvěd nemohl šáhnout, stejně jako na ně nemohlo šáhnout vlče. Protože pokud by se jich mohl dotknout, asi by se momentálně nacházeli v trochu jiné situaci...
Vino se otočil na Havránka, který se začal nekontrolovatelně smát. Nechápavě na něj zůstal hledět. Zbláznil se? proběhlo tmavému vlkovi hlavou. Ani by se tomu nedivil, sám si začínal myslet, že se z toho všeho brzo zblázní. Otočil se zpět na medvěda, avšak v tom se ozvalo hvízdnutí. Medvěd se vydal za ním a Vino si brzy uvědomil, že míří k úkrytu starce a jeho družky. Může duch ublížit jinému duchovi? netušil, jestli to bylo možné, ale přesto se raději rozběhl za medvědem. Jeho obavy však byly marné. Rybář medvěda označil jako Fiškuse a začal ho škrábat na hlavě. Jo, taky jsem se zbláznil, podotkl. Aniž by si toho všiml, Havránkovi se podařilo najít kůži, kterou si rybářova družka ihned vzala. Fajn, tohle mají z krku. Teď pomohli rybářovi a jeho družce, tudíž by neměl být problém, když jim to oni oplatí, ne? A nejlepší způsob, jakým jim to oplatit, je zaměřit se na získaní jejich duší a navrácení do světa živých.

TANEC MRTVÝCH - Vino + Zeiran
Post číslo 16

Vino kývl. Dobře, bylo příjemné vidět Havránka, který už nepůsobil tak vystrašeně a demotivovaně jako předtím. Já se tedy půjdu podívat támhle, čenichem ukázal na jejich levou stranu a aniž by čekal na Havránkovu odpověď, rozešel se pryč. Párkrát se ještě podíval za sebe, aby si byl jistý, že se mladý vlček najednou nevypařil, ale stále tam tu zmenšující se černou skvrnu viděl, což ho uklidnilo. Začal se tedy zajímat více o nalezení té podivné kůže. Jak vůbec měla vypadat? I když, najít v téhle hromadě šedého popelatého sněhu cokoliv by byl úspěch, takže asi nepotřebovali znát přesný popis.
Vino našpicoval ouška a narovnal se. Vsadil by se, že právě slyšel své jméno. Otočil se směrem, ve kterém zanechal Havránka, a co neviděl. Mladý vlk se k němu řítil plnou rychlostí a za ním... Cosi, co bývalo medvědem. Tmavý vlk zůstal stát a s vytřeštěnýma očima zíral na blížící se pohromu. Co mám dělat? Co mám dělat, co mám dělat, co mám dělat, začala se v něm hromadit panika, což rozhodně nezlepšil fakt, že se Havránek rozhodl ukrýt za ním. Nakonec se tedy postavil do pozice, která by mu umožnila lepší útok, a zavrčel. Lední medvěd na nic nečekal. Jen co se dostal k nim, rozmáchl se, aby odhodil Vina a dostal se k Havránkovi. Jenže stejně jako předtím prošla tlapa vlčete skrz Havránka, i tlapa medvěda pouze proplula tělem tmavého vlka. To medvěda nejspíše překvapilo, neboť zůstal na několik sekund bezhybně stát, no poté ze sebe vydal nepříjemný zvuk a ještě jednou se do něj snažil uhodit. Nic. Vino se vítězoslavně ušklíbl. Na tohle zcela zapomněl!

TANEC MRTVÝCH - Vino + Zeiran
Post číslo 15

//Rozbitý sever

Čím dále od ker byli, tím lépe se Vino cítil. Nejraději by se vrátil zpět do lesa, tahle kombinace zimy, sněhu, ale hlavně nedostatku přírody, se mu vůbec nelíbila. Ve smečce na mě čeká hezký úkryt, ve kterém se budu moci prospat. A nebude tam žádný sníh, led, nic. Musím to vydržet, snažil se povzbudit sám sebe. Rybář a vlče se spolu dál bavili, ale tmavý vlk je přestal vnímat, neboť už neřešili nic, co by ho zajímalo.
Zvědavě natočil hlavu na stranu. Vážně se z té jejich skály kouřilo? Um... Nic jsme tam neudělali, co by způsobilo oheň, ne? Nezapálili jsme jim to tam? Prosím, že jsme jim to tam nezapálili, koutkem oka sledoval reakci rybáře, ale ten se netvářil překvapeně. Vlastně to vůbec neřešil. Bylo to normální? Možná už se vrátila ta jeho družka a něco dělala. Jo, to muselo být ono. Když došli až ke skále, ukázalo se, že měl Vino opravdu. Opravdu to bylo způsobeno družkou, která uvnitř rozdělala oheň. Hm, takže jim zůstávají magie i do posmrtného života? poznamenal, protože nevěděl, jak jinak by mohla oheň vytvořit. Spolu s Havránkem zůstali stát venku, přeci to byli velmi zdvořilí vlci, vůbec jejich úkryt předtím nenavštívili. Když je stařec obeznámil s tím, že jim zmizela ingredience, Vino si na chvilku myslel, že to musela být ta ryba, kterou Havránek předtím snědl. Naštěstí to byl nějaký kus kůže, což nebyla Havránkova vina. Tedy alespoň doufal, že jim tam nežral i kůži. Půjdeme se porozhlédnout, přikývl ke starci a vydal se spolu s Havránkem zpět do sněhové pouště.
Nějakou dobu šel spolu s Havránkem. Nechtěl ho opustit, protože se bál, že se ztratí. Třeba přijde znovu ta bouřka a co pak! Jenže když nic nenalézali, uvědomil si, že by bylo mnohem rychlejší se rozdělit. Asi to bude snazší, když se rozdělíme. Trefíš zpátky? zeptal se Havránka a otočil se směrem ke skále, která díky své velikosti byla jakžtakž vidět i v téhle vzdálenosti.

TANEC MRTVÝCH - Vino + Zeiran
Post číslo 14

Zkusil na rybáře promluvit ještě jednou - konečně se otočil. Možná to přeci jen bylo sluchem. A poté začala konverzace mezi rybářem a vlčetem. Vino mlčky poslouchal jejich rozhovor, snažíc se z jejich slov pochytit co nejvíce informací. Vždy, když se jich na něco zeptal, nadechl se, aby mu odpověděl, ale vlče ho předběhlo. Asi protože nemuselo dýchat, mohlo prostě mluvit. Proto tedy jen přikyvoval, aby rybář pochopil, že vlče mluví pravdu a on se vším co říká souhlasí. Divný stín, jo, duše pod jezerem, jo. Děkujeme, vmáčkl se konečně do jejich konverzace. Přišlo mu, že rybář celou tuhle situaci bral na lehkou váhu. Chápal, když to dělalo vlče, ale tohle byl starý vlk, no přesto se zde smál, když jejich životy závisely na jeho schopnosti dostat se do jezera. Zvláštní.
Společně se vydali zpět. Musel se soustředit na vlastní skákání, ale jedním okem kontroloval Havránka, aby náhodou neuklouzl. Zároveň se snažil dál vnímat rybáře, který jim začal vyprávět o tom podivném stínu, který tohle všechno způsobil. Tak Požírač duší, jo? zopakoval po něm Vino. Takové ošklivé jméno, dodal ihned poté. No, myslím, že dva vlky uvězněné mezi životem a smrtí vidíš znovu, pousmál se jeho směrem a skočil na další kru, kde musel chvilku stát, aby získal balanc. Nedá se porazit? tmavý vlk si nebyl jistý, zdali slyšel správně. Co mají tedy dělat, pokud nejde porazit? Takže pokud ho přechytračíme, nechá nás být? zeptal se do éteru, aniž by očekával, že mu starý vlk odpoví.
Konečně se ocitli opět na pevné půdě. To Vinovi bylo mnohem příjemnější, než nestabilní kusy ledu. Dobře, přikývl na slova rybáře a následoval ho. Nehodlal mu říct, že v jeho jeskyni už byli. Ne. Nope. Co kdyby se náhodou naštval?

//Ledové pláně

TANEC MRTVÝCH - Vino + Zeiran
Post číslo 13

Sice to nevypadá jako místo, kam by vlci běžně chodili, ale ani to jezero nevypadalo jako místo, kde by vlci běžně lovili, zkonstatoval Vino s menším úsměvem a otřásl se. Zatracená zima, proč se to muselo stát zrovna v chladnější době a ne když svítilo sluníčko a bylo téměř nemožné v kožichu přežít.
I Havránek spatřil neznámého vlka na jedné ze vzdálenějších větších ker. Přeskákat? Nemá to být stařec? Ale na druhou stranu je mrtvý, tak možná proto, natočil hlavu lehce do strany a zadíval se na Havránka. Tomu to dneska pálilo, protože netrvalo dlouho a našel cestu, po které by šlo přeskákat za ním. Ještě že tě tady mám, podotkl směrem k mladému vlkovi a přesunul se za ním. Havránek se rozhodl, že zkusí odolnost ker jako první. Vinovi tedy nezbývalo nic jiného než nervózně sledovat, jak skočil na první kru, která se pod ním hnula. Nevypadalo to však, že by měl nějaké větší problémy. Vlče ho následovalo, samozřejmě bez problému, jakožto duše nic nevážilo a tak se pod ním kra ani nepohla. Proto se asi ten rybář dostal až tam, uvědomil si a konečně vstoupil na první kru. Pomalu pokračoval za Havránkem. Dával si extrémní pozor, aby náhodou nezahučel do ledové vody, ale nakonec se v suchu dostal až na kru, kde rybář lovil ryby.
Přistoupil blíž. Zdravím, oslovil vlka, ale nedostalo se mu žádné odezvy. Um, potřebovali bychom vaši pomoc..., pokračoval, ale stále nic. Pohlédl na Havránka, zdali něco nevymyslí i tentokrát. Měl by jít ještě blíž? Možná ho neslyšel, protože byl moc starý? Možná s nimi prostě odmítal komunikovat... Třeba by byl ochotnější jim pomoci, kdyby pro něj něco udělali. A nebo ho má zkusit přemluvit vlče?

TANEC MRTVÝCH - Vino + Zeiran
Post číslo 12

//Ledové pláně

Rozhodl se nijak nereagovat na Havránkovo fňukání a naříkání, přestože si ho byl plně vědom. Zajisté přežijou a on si za pár let uvědomí, jaký trapas to tehdy byl, fňukat tam a ztrácet naději. Nemusel mu to ještě zhoršovat tím, že by se mu za to vysmíval nebo tak. Sice je tu jen sníh, ale to jsem si myslel i předtím. A našli jsme tu jeskyni! Tak určitě najdeme i toho vlka, že? otočil se směrem k vlčeti, které s Vinem souhlasilo. Zlatý optimismus, to jediné tmavého vlka drželo nad hladinou.
Vůbec mu nevadila blízkost mladého vlčka. Dokonce oceňoval, že do něj občas narazil. Připomínalo mu to fakt, že mají pořád živá těla. Mají šanci. Postupně se společně dostali až na druhou část plání, kde půda končila a jediné co následovalo byl led. Tedy, kusy ledu, také známé jako kry. To Vina rozhodilo, neboť nečekal, že se dostanou na místo, odkud není kam jít dál, tak rychle jako se stalo. No..., zamlaskal a rozhlédl se po okolí. Možná jsme se minuli a šel zrovna lovit k jezeru, navrhl spíš sám pro sebe než pro Havránka s vlčetem. Ale opravdu se museli tahat zpátky k jezeru bez rybáře? Bylo to demoralizující. V tom však v dálce uviděl jakousi siluetu. Zamhouřil oči a soustředil se na vzdálenou kru. Opravdu to vypadalo jako silueta vlka. Hele... Támhle..., ani nevěděl, co na to říct. Byl to vůbec onen rybář? Snad jo. Ale pokud jo, jak se tam dostal? Ale hlavně jak se k němu mají dostat oni?

TANEC MRTVÝCH - Vino + Zeiran
Post číslo 11

I Havránkovi došlo, co si Vino myslel, že zde objevili. Zastřihal ušima a přikývl. Myslím, že by zde mohl žít. Nebo... Nežít? když už byl mrtvý, mohl to stále nazývat žitím? Co to vlastně bylo? Bytí? Jen doufal, že se tím nedotkl vlčete, ale to se zdálo být v pohodě. Asi už dávno přijalo fakt, že je mrtvé, takže takovéhle poznámky jej neovlivnovaly. Přijde mi to logické. Nemyslím, že v takovéhle zimě by se chtělo ubydlet mnoho vlků. A ty ryby..., na jednu se zahleděl a olízl si čumák, ale na rozdíl od Havránka byl lépe vychovaný a dokázal se udržet. Nají se ve smečce! To mohl přidat na seznam svých motivací. Na další Havránkova slova začal Vino přikyvovat. Má pravdu, není tu. A když není tady, kde by mohl být? Určitě musí být někde poblíž, nevzdaloval by se zbytečně daleko od své jeskyně. Ale kam jít? U jezera nebyl. Je tu ještě nějaké další jezero? při přemýšlení začal kroužit kolem jeskyně a zastavil se až když zavadil tlapou o Havránka, který momentálně ležel na zemi. Neumřeme, odpověděl mu hned a zamračil se. Nemůže být daleko. Pojď, půjdeme se po něm ještě jednou porozhlédnout. Přinejhorším se vrátíme sem, několikrát do něj šťouchl. Poté se přesunul k východu, vylezl ven a pokračoval v cestě, doufajíc, že jej ostatní následují.

//Rozbitý sever

TANEC MRTVÝCH - Vino + Zeiran
Post číslo 10

Jen co bouře zeslábla natolik, že Vino opět viděl a mohl se odlepit od skály aniž by ho sejmul vítr, rozhodl se porozhlédnout se kolem. Hledal rybáře? Ano, ale momentálně ne. Hledal Havránka a ducha, bez kterých by bylo nalezení rybáře zcela zbytečné. Je tohle jak se cítí rodiče? Na jednu sekundu z toho spustíte oči a ono to zmizí? Všechno to zmizí? Kde jsou ti dva, pomyslel si znepokojeně. Jednou také chtěl mít vlčata... Snad se mu takhle rychle neztratí. Co by to byl za tátu? Stejně jako měl přehnané reakce vzteku, i úzkost v něm začínala narůstat víc a víc. Ztratil jediné tvory, kteří mu mohli pomoct. A i kdyby ne, ztratil ty, kterým mohl pomoct! Co budu dělat...
Netrvalo dlouho než mu ta jednolitost krajiny začala lézt na mozek. Navíc si čím dál tím víc začínal uvědomovat, že mu je zima. Sice to pocítil jen co vstoupili na území, ale díky přítomnosti Havránka a ducha mohl myšlenky na zimu potlačit. Nyní, když byl sám, se mu to tak jednoduše nedařilo. Šedo, šedo, bílo, šedo, nic, malá skála, zase nic... Větší skála. Neustále to samé, ať se podíval kamkoliv. Navíc se ani nemohl vzdálit příliš daleko, protože tolik toho Havránek určitě nestihl ujít. Navíc by mohl riskovat, že nakonec bude chodit v kolečku... Počkat. Viděl předtím větší skálu? Ještě jednou se ohlédl a vskutku tam byla o něco větší skála než ta, za kterou se ukrýval. Zaujatě se k ní přiblížil a byl by ji obkroužil, kdyby nespatřil škvíru, do které se mohlo vejít hubenější tělo. Ať už hubenější tělo starého vlka, hubenější tělo mladého vlka, nebo zrovna vyzáblé tělo Vina, který se rozhodl, že se podívá dovnitř.
Když do ní strčil hlavu, spatřil to, co hledal. Havránka a vlče. Tak tady jste, zamrmlal tiše a oddechl si. Vypadalo to, že Havránek zrovna dojídal rybu, což tmavého vlka donutilo rozhlédnout se po jeskyni, kde těch ryb bylo víc než dost. Ryby a kožešiny. Vecpal se dovnitř a pocítil příjemné teplo, něco co nečekal, ale uvítal. Hledal jsem vás... Myslel jsem, že jste šli za mnou, netušil jsem, že mě nebylo slyšet, přiznal se sklopenýma ušima. Poté mu však něco docvaklo. Něco důležitějšího než omlouvání se. Vlk co loví ryby. Ryby. Blízko jezera. Myslíte, že tohle je...?

TANEC MRTVÝCH - Vino + Zeiran
Post číslo 9

Vino by si měl začít zvykat, že zde je možné opravdu všechno. Sice si to sám neustále opakuje, ale ve výsledku je stejně překvapený, když něco zjistí. Jako třeba ten kouzelný les. Nebo vlk s křídly. Ale křídla by jim hledání opravdu usnadnila. Jak krásné by bylo jen vzletět a urazit nespočet území mnohem rychleji než chůzí či během! Bohužel ani jeden z nich křídla momentálně neměl, takže se beztak museli plahočit po pusté krajině. Byla by však křídla výhodná ve sněhové - pokud tomu mohl říkat sníh, sice to bylo šedé, ale nic jiného ve studených oblastech nikdy nespatřil - bouři? Jen co se ukryl u skály, začal opět trochu vnímat. Mohl více otevřít oči, které doposud měl pevně zavřené a jen místy je trochu pootevřel, aby se ujistil, že do ničeho nenarazí. Díky tomu také našel tuhle skálu, ale to bylo vedlejší. Důležité totiž bylo, že nikde okolo sebe neviděl Havránka ani vlče.Havránku? zvolal do prázdnoty. Nic. Bohužel ani on neslyšel prosbu, aby počkal. Určitě šel za mnou, jen mu to trochu trvá, ale je mladý, má ještě dobrý zrak, určitě viděl mou siluetu, která šla tímhle směrem, ujišťoval sám sebe mezitím co čekal. Jenže nikdo nepřicházel. A tak čekal dál. A dál. A stále nic. Bouře ještě neustala, ale začala opět slábnout.

TANEC MRTVÝCH - Vino + Zeiran
Post číslo 8

//Congelat

Otočil se na Havránka, aby mu odpověděl. Nemyslím si, že duše zanikají, odpověděl, přestože si nebyl jistý. Pohledem se přesunul na duši vlčete, která by to Havránkovi mohla objasnit. Přeci jen už tu pár let muselo být, jestli zanikají, mělo by to vědět. No, neměl by mít úkryt někde poblíž? Chodil sem lovit ryby, tak určitě nemohl mít úkryt na druhé straně ostrova, alespoň v to tmavý vlk doufal.
Možná mu přeci jen neměl dávat naději, že by je mohli jít hledat. Havránek totiž tak nějak pochopil, že by se neměli zbytečně starat o jiné - mrtvé - vlky, když šlo o jejich životy. Ale nevypadal nejšťastněji, což ho zabolelo u srdíčka... Obzvlášť když se jednalo o otce mladého vlka... Jenže poté co mu Vino řekl, že se je můžou pokusit najít, opět se na "rybáře" zcela vykašlal. Zastavil se a když si uvědomil, že teď okolo nich není nic, ani to zatracené jezero, povzdechl si. Zkusíme najít všechny tři, jo? dodal, aby ho zase vrátil do reality.
Tvůj otec měl křídla? zeptal se nejistě. Vlci přeci nelítají? Ale... Havránek vypadá jako vlk. Takže jeho otec by měl být vlk. Tak jak? z jeho myšlenek ho však vytrhl závan větru. Nejprve to byl jen menší závan, který rozvířil podivný šedivý sníh kolem jeho tlapek. Postupně ale nabíral na síle a aniž by se Vino nadál, do očí mu vletělo několik vloček. Rychle je zavřel a přikrčil se k zemi, snažíc se odolat větrnému tlaku. Drobné kousky ledu mu však neustále vrážely do obličeje. Havránku, pojďte za mnou! snažil se křiknout na mladého vlka a vlčecí duši, avšak nebyl si jistý, jestli jej bylo slyšet. Jediné co věděl bylo, že mu právě do tlamy vletěl ten hnusný šedý sníh. Pomalu se začal plazit dál až dokud nenarazil na menší skálu, u které se skryl až dokud sněhová bouře nepřestala. Jenže... Kde byl Havránek a vlče?

TANEC MRTVÝCH - Vino + Zeiran
Post číslo 7

Vlče se jalo vysvětlovat, co to ta duše vlastně je. Vino jen přikyvoval, rozhodně to znělo líp, než to co řekl on. Jak dlouho je to vlče vůbec mrtvé...? Stárnou tady vlci? tmavý vlk se musel držet, aby se nezačal ptát na milion dalších otázek ohledně tohoto světa. Vůbec o tom co se děje po smrti neměl vědět, ale právě to krmilo jeho zvědavost ještě víc. Jenže tentokrát to musel opravdu překousnout a soustředit se na to, co ohrožovalo jejich život.
Nezdálo se, že by Havránek ovládal magii, která by jim mohla pomoci. A Vino sám neměl žádné schopnosti, které by vlky dostaly do jezera. Kdyby tady jenom byla Lissandra..., povzdechl si a pohlédl na vlče. Mělo pravdu, museli někoho najít. Rybář? A pamatuješ si ještě, jak ten rybář vypadá? optal se pro jistotu, ale naštěstí si to vlče pamatovalo. Dobrá tedy, měli bychom se porozhlédnout-, aniž by stihl dokončit větu, zdálo se, že Havránek si konečně uvědomil, kde se to vlastně nacházejí. Zrovna v ten nejhorší moment. Mlčky hleděl, jak si začal vzpomínat a jmenovat vlky a vlčice, které by zde mohl najít. Vino lehce sklopil uši a hodil po něm nechápavý pohled. Teď chtěl hledat nějaké své známé? Havránku, na to nemáme čas, zašeptal jeho směrem a natočil hlavu na stranu. Neslyšel jsi snad ten stín? Můžeme tady umřít, když ty duše nenajdeme. Můžeš je najít, až opravdu zemřeš a budeš tady moct trávit spoustu času, a čím déle vysvětloval, tím více si uvědomoval, jaká blbost to z Havránka vyšla. To, jakým způsobem odmítl hledání "rybáře" Vina jen trošilinku naštvalo. Chápal, že je stále mladý, ale jak mohl být tak... Tak nezodpovědný! Zhluboka se nadechl a začal počítat od nuly do pěti. Poté zvolil jiný způsob. Víš co, pomůžu ti! Určitě někde putují po ostrovech. Co nejdřív prozkoumat..., rozhlédl se kolem sebe. Pusto prázdno. Uh, třeba, támhle? čenichem poukázal do náhodného směru a doufal, že mu na to Havránek skočí. Brzy na to se tím směrem rozešel, aby na Havránka dal ještě větší tlak. Vlče ho následovalo.

//Ledové pláně

Děkuji za akci!

Na Vina připsat:
2x třetí místo -> 60 kšm a 6 rubínů
1x první místo -> 40% sleva

Zapsáno

TANEC MRTVÝCH - Vino + Zeiran
Post číslo 6

//Zauberwald (přes Common)

Byl rád, že od vlčete slyšel přitakání. Ujistil se totiž, že tady netvrdí nesmysly, ale že celou tu věc s duší odhadl stejně i někdo další. Avšak jak měl Havránkovi takovou duši vysvětlit? Duše… Duše je to, co je uvnitř tebe. Co vlka dělá vlkem, plácnul to první, co ho napadlo a doufal, že to Havránek nebude roznášet dál a učit to všechny své kamarády. Nad slovy mladého vlčka lehce svěsil uši. Ani Vinovi se to nelíbilo, no neměli moc možností. Vlče se je ale snažilo rozveselit, což opět probudilo jeho optimismus. Nejsou na to sami! Sice jejich mrtvý společník zatím nebyl velkou pomocí, ale to se vždy mohlo změnit. Jako třeba teď, když se nabídl, že jim ukáže zamrzlou vodu. Budeme moc rádi!
Jen co se dostali na zmrzlé pláně, pocítil Vino závan zimy. Ponurá a studená krajina rozhodně nemohla působit kladně na mentální stav vlků, kteří už tak byli poměrně rozhozeni z toho, kde se to vlastně ocitli. Když konečně dorazili k zamrzlému jezeru, tmavý vlk si všiml čehosi pod ledem. Sklonil hlavu, aby se mohl lépe podívat na cosi modrého, ale přes led to bylo těžké. Pomoc? Tady…? rozhlédl se kolem sebe, avšak nikoho neviděl. Nevím, špitl ještě směrem k Havránkovi, aby odpověděl na jeho otázku, než se vydal o kousek dál ve snaze najít otisky či pach, který by je mohl zavést k někomu, kdo by jim byl schopný pomoct. Mohl jen doufat, že opravdu našli jejich duše a pulzující modrá věc nebyla nějaká zdejší příšera.