Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Počet herních příspěvků: 15
Co udělal: Přežil... Což znamená, že Daén nepřišel o člena! :DD
Co zažil: Spolu s Azraelem a Shine se mu podařilo porazit další hlídku cizáků. Poté se konečně dostal z campu a vydal se na cestu zpět. Bohužel se ztratil a dostal se do Zauberwaldu, kde mu byla ukradena duše. Momentálně své duše spolu se Zeiranem hledají.
Splněné questy: Aktivista, umělec

TANEC MRTVÝCH - Vino + Zeiran
Post číslo 5

Vino se podíval na Havránka a otevřel tlamu, připraven říct, že to přeci musí mít něco společného s tím, jak ten podivný hlas mluvil o jejich duších, ale včas si uvědomil, že to mladý vlček neslyšel a on mu to neřekl, a tak tlamu zase zavřel. Upřímně tady nejsem moc dlouho, ale zatím z toho, co jsem zažil, nedávalo smysl skoro nic, podotkl a znovu přešlápl, nejistý tím, co mají dělat. Vlče rozhodně nesloužilo jako velká pomoc, místo toho se zajímalo o kytičky a králíky. Květiny pořád voní, ale nevím, jestli stejně. A králíci také existují…, zmateně sledoval poskakující vlče. Měli by s ním opravdu jít? Přeci jen ten hlas řekl, že jestli svou duši nenajdou, tak… Tmavý vlk se otřásl. Musí jí najít! A pouhým stáním na jednom místě toho nedocílí, takže nemůže být tak špatné, že je vlče trochu provede po okolí. Jo, porozhlédnout se můžeme, přikývl a udělal krok směrem k vlčeti, ale přesně v ten moment se vrátil onen hlas. Vino snížil hlavu k zemi a stáhl uši. Tentokrát zněl snad ještě děsivěji, ale hlavně hlasitěji. Neodvážil se zvednout zrak, takže netušil, že vlastník podivného stín měl jejich duše. Avšak slyšel každé slovo, které vypustil. Hra, znechuceně zopakoval po stvoření. Tohle pro něj byla jen hra? Vřely v něm emoce, které ani nedokázal vysvětlit, ale jedním si byl jistý. Tuhle “hru” musí vyhrát.
Jen co vše ustalo, opět se napřímil, ale jeho srst zůstala lehce zježená. S povzdechnutím se rozhlédl kolem sebe. Mrtvá voda? Kde by to mohlo být? Při cestě z bažin jsem na nic takového nenarazil a zbytek zdejšího ostrova neznám, poté jeho pozornost upoutala slova Havránka. Zamrzlá voda… Jo, Havránku, to dává smysl! přitakal, mile překvapen, že něco tak rychle vymyslel Nevím, jestli jsem to pochopil správně, ale myslím, že nám vzal duše… Což by mohl být důvod, proč jsme zde, ve světě mrtvých, přestože mrtví nejsme, spíš než aby to mladému vlkovi vysvětloval, znělo to jakoby Vino přemýšlel nahlas. Ještě se zastavil, aby se podíval na vlče. Pomůžeš nám? Určitě to tady znáš lépe než my, zeptal se s menším úsměvem, kterým se snažil zamaskovat svůj strach. Ať už zněla odpověď jakkoliv, sever byl momentálně jediné místo, které dávalo smysl, a tak pokračoval dál.

//Congelat (přes Common)

TANEC MRTVÝCH - Vino + Zeiran
Post číslo 4

Jen co se dostali ven, Vino se zhluboka nadechl. Smrad ho ještě chvilku štípal v čenichu, ale brzy opět ucítil čerstvý vzduch. Oddechl si, rád, že se jim podařilo utéct, ale poté se rozhlédl a zjistil, v jaké situaci se to vlastně nacházeli. Tohle… Nevypadá jako ten les, ve kterém jsme byli předtím, tmavý vlk přimhouřil oči a nedůvěřivě se zadíval na oschlé stromy. Kam se poděla ta zářivost barev? Kam se poděla ta kouzelnost? Skoro to vypadá jako bychom se dostali do jiné časové osy, pomyslel si.
Poté jeho pohled spočinul na vlčeti. Jeho prvotní pocit, že na něm něco nesedělo, se prokázal být pravdivý - a potvrdit si to mohl v momentě, kdy jeho tlapa prošla skrz Havránka. Vino zůstal zaraženě zírat. Duch? Jak jako duch? zamrmlal sám pro sebe nechápavě. Podíval se na Havránka, aby viděl, jestli je jediný, který to nechápe, ale když viděl jeho výraz, ujistil se, že jsou na stejné vlně. Měl mladý vlček snad pravdu? Zemřeli? Byli nyní duchové? Neumřeli, odpověděl mu instinktivně. Snad, podotkl v myšlenkách, ale rozhodně by to neřekl nahlas. Další slova vlčete však podpořila jeho názor. Vždyť o nás právě bylo řečeno, že jsme živí vlci! odfrknul si, snažíc se potlačit uraženost, kterou cítil. Přeci se nemůže nechat ovládnout svými emocemi jako normálně, Havránek byl pořád mladičký a byl by to celkem trapas... Ale pche, ještě aby mu nevěřil! Vlček se mezitím jal pokládat otázky. Neznáš někoho, kdo by nám mohl pomoci dostat se zpět? Vino se tedy připojil. Nejlepší by samozřejmě bylo, pokud by jim pomohl rovnou on. S očekáváním se zahleděl na vlče, no… Duši vlčete. Ducha? Jak ho měl v takovéhle situaci nazývat?

TANEC MRTVÝCH - Vino + Zeiran
Post číslo 3

Vino se na chvíli odmlčel, ponořen do vlastních úvah a teorií. Žádná z nich však nedávala smysl. Nevím. Také jsem něco takového ještě nikdy neviděl. Ani jsem o tom neslyšel, přiznal. Snad ho tím nevyděsil ještě víc, už takhle vypadal, že se každou chvíli zhroutí, což by tmavého vlka ještě více znervóznilo. Být na takovémhle místě sám? Nebo teoreticky s odrostlým vlčetem, které v ten moment nedokázalo fungovat? Ne, děkuji.
Jen co se ozval vlastník řezavého tónu, Vinovi se zježila srst na krku. Opět se rozhlédl, s marnou nadějí, že by ho tentokrát mohl spatřit, ale zase neviděl nic než tmu. Samotný hlas byl nepříjemný, ale slova, která tmavý vlk uslyšel, ho vyděsila víc než noční můra a tunel dohromady. Bez dalšího váhání se zakousl do Havránkova kožichu a škubl s ním směrem ke světlu. Sakra, pokud s ním pokaždé hnu jenom takový kousíček, bude to trvat věčnost…, poté však ucítil pohyb, a tak uvolnil svůj stisk. Havránek se opět postavil a nalepil se na jeho bok, ale alespoň pokračoval v cestě. Už jen kousíček, ujistil ho Vino, přestože to nemohlo být tak uklidňující jako tiché šeptání. Na jeho otázku raději neodpověděl. Ale nakonec se jim přeci jen podařilo zdolat kousíček, který jim chyběl k nalezení výstupu.

TANEC MRTVÝCH - Vino + Zeiran
Post číslo 2

Vino přimhouřil oči a čekal, až v neznámého něco vypadne. Říct své vlastní jméno přeci nemohlo být tak těžké, ne? Nebo má snad amnésii? Co když má amnésii a já jsem jediný z nás dvou, kdo si něco pamatuje? Ne, ne, ne. Nemám dost znalostí na to, abych mu vysvětlil, co to Mois Gris je a už vůbec ne na to, abych mu dokázal říct, kde se to vlastně nacházíme. Vždyť to sám nevím! nad tou představou tmavý vlk opět znervózněl. Musel by ho totiž odvést za Lissandrou, ta byla jediná o které věděl, že by mu dala správné informace. Ale jak se odtud vůbec dostat pryč? Naštěstí po nějakém tom koktání konečně začal znovu mluvit jako normální vlk. Vino si oddechl a lehce přikývl. Já jsem Vino, odpověděl, ovšem jedna věc mu utkvěla v hlavě. Proč mu trvalo tak dlouho se představit - vymýšlel snad nové jméno, protože mu nevěřil? Nervózně přešlápl. Možná jsem si měl také vymyslet nějaké jiné jméno, uvědomil si, ale už bylo pozdě. Ovšem pokud to nebylo jeho jméno, nemělo cenu mu tak říkat, a tak se Vino rozhodl, že to pro něj bude Havránek.
Jakmile vyrazili směrem ke světlu, přišlo mu, že se začalo vzdalovat. Se zamračením se rozhlédl kolem sebe, přičemž se ujistil, že ho Havránek stále následuje, ale neviděl nic, co by mu mohlo jeho teorii potvrdit. Pouze temnota. Přidal trochu do kroku, jen kdyby měl náhodou pravdu, tak aby se jim podařilo zachytit světlo dřív, než kompletně zmizí. Šepot, který na něj s každým krokem působil víc a víc, jej z nevysvětlitelného důvodu táhl k sobě. Byl to naprostý opak toho, čím si prošel v podivném portálu. Tam mu šepot škodil, prolínal se v jeho hlavě, ponižoval ho, nabádal ho k věcem, které dělat nechtěl, ale hlavně se časem stal tak hlasitý, že přes něj neslyšel ani vlastní myšlenky. Ne. Tento byl tichý, tak tichý, že Vino místy začal pochybovat, jestli je ještě stále doprovází, ale i přes znepokojující situaci ho dokázal částečně uklidnit. To, že by se z něj mohlo vyklubat něco, co jim ve výsledku ublíží, ho vůbec nenapadlo.
Když spatřil siluetu malého vlčete, zpomalil. Co tady dělalo malé vlče? Havránkova slova však zněla rozumně. Možná se zde ocitli všichni, kteří se v ten moment nacházeli v tom podivném lese, přitakal, ale když viděl, že se vlče rozběhlo směrem pryč, opět přidal do kroku. Tedy alespoň v rámci svých mezí, přeci jen se ještě cítil poměrně polámaný a noční můra, kterou při spaní měl, mu zrovna nepomohla si odpočinout. Počkej! křikl po mláděti. Upřímně mu na vlčeti něco nesedělo, ale nedokázal přesně určit co. Přesto nechtěl, aby takový maličký tvor cestoval v tomhle odporně lepkavém tunelu sám. Ještě pak jeho rodiče zjistí, že jsem ho viděl a nechal být, a všichni ví, co jsou takové matky schopné udělat. To by bylo nejlepší řešení, ale bohužel si nemyslím, že je to sen. Viděl jsem tě spát, ale sám jsem byl při vědomí. A pak jsem se najednou objevil tady…, navíc by bylo opravdu divné mít společný sen, ale to už nestihl říct.
Tunelem se totiž ozval nechutný smích. Vino ihned sklopil uši a nakrčil čumák, což odhalilo řadu ostrých zoubků. Ale nemohli se jen tak nechat vystrašit! Jestli je tohle jenom nějaký blbý vtip, něco ve Vinovi se stále snažilo udržet optimismus. Třeba je tohle jen vtip nějakého zvráceného vlka.
Starší z dvojice pokračoval dál, ale jen o několik metrů. Poté se ohlédl, aby na Havránka promluvil. A Havránek nikde. Co to...? z řezavého smíchu ho bolely uši a rozhodně mu chtěl utéct co nejrychleji, ale přesto udělal několik kroků zpět. Havránku? zvolal do temnoty, když v tom ho uviděl ležet na zemi. Co měl sakra dělat s naprosto vystrašeným vlkem? Nemohl ho tady nechat, ale nechtěl tady zůstat! Mohl by se ho pokusit odtáhnout, ale… Vlček byl vyšší než on. Vyzáblý, ale vyšší. A Vino neměl zrovna moc síly nazbyt. Zahleděl se na světlo a poté zpět na vlčka. Havránku, to nemůžeš, nemůžeme tady zůstat, nemůžu tě tady nechat, ještě jednou se podíval za světlem. Opravdu si nevěděl rady.

TANEC MRTVÝCH - Vino + Zeiran
Post číslo 1

Vše se událo příliš rychle. Nebylo to tak dlouho, co teprve objevil spícího cizince, když tu ve tmě uviděl něco neobvyklého. Jakési zářící oči, ze kterých vyprchalo světlo života. Až příliš mu to připomínalo situaci s podivným portálem, kdy také nejprve viděl siluety a oči mezi stromy, nacházejíce se kus od něj. Zamrkal očima, aby se ujistil, že si s ním nezahrávala jeho vlastní mysl, ale jen co je zavřel, už je znovu neotevřel. Upadl do spánku. Z noční můry se mu zvýšil tep. Hrudník se mu zběsile pohyboval nahoru a dolů, avšak každý nádech i výdech způsobil pichlavou bolest. Jediné, co tmavý vlk slyšel, byl nepříjemný smích, ze kterého se mu po určité době začala točit hlava. Avšak nemohl si lehnout, aby točení přestalo, neboť nic neviděl. Připadalo mu, že se vznášel ve tmě. Bez stěn, bez dna. Ale stejně rychle jako to přišlo, tak to zase odešlo. A v jeho hlavě bylo podezřelé ticho.
Pomalu se začal probouzet. Tento pomalý proces byl značně urychlen, když do něj něco vrazilo. V tomto případě to nebylo něco, ale někdo. Vino se rychle - tedy, jak nejrychleji mohl - vydrápal na nohy a zadíval se na vlka, jediné stvoření, co v té tmě šlo jakžtakž vidět. Ahoj..., odpověděl a oddechl si. Nezdálo se, že byl jedním z cizinců, kterým se při rvačce podařilo uprchnout. Rozhlédl se kolem sebe a stáhl uši, značně znepokojen tím, co viděl a cítil. Tma a smrad. V hlavě se mu střídala jedna otázka za druhou. Kde to jsou? Proč tu jsou? Kudy pryč? Můžou vůbec pryč? Cizincova slova ho zarazila. Mrtví? zopakoval po něm. Byl snad v tak špatném stavu, že kvůli zraněním zemřel, aniž by si to předem uvědomil? Možná mu adrenalin tlumil bolest... Ale proč tu byl i tento mladý vlk? Nevím, odpověděl na rovinu. Ale doufám, že ne, dodal ihned poté. Musel se přeci vrátit do smečky. Nemohl jen tak zemřít!
Jakožto starší z dvojice mu přišlo, že musel zachovat chladnou hlavu. Nebo tak alespoň působit, i když to bylo extrémně těžké. A to nejen kvůli jeho povaze! Vnitřně ho totiž sužovala stejná úzkost, strach a panika jako neznámého. Přesto se mu podařilo mluvit bez většího kolísání hlasu. Možná kvůli jeho zkušenostem z bažin, podivného portálu a mangrov. Měl by si na tyto podivnosti začít zvykat? Sice se mi tahle situace vůbec nelíbí, ale určitě se z toho nějak dostaneme, snažil se ho povzbudit svým optimistickým smýšlením, ale sám si nebyl jistý, jestli tomu stoprocentně věřil. Jak se jmenuješ? sice to nebyla ideální situace na seznamování, ale byl to jeden ze způsobů, kterým se mohl pokusit přenést pozornost na něco jiného, než na to, že jsou uvěznění bůh ví kde. V tom uslyšel šepot. Přestože byl příjemný a něco v hloubi duše ho nutilo mu věřit, nijak ho neuklidnil. Slyšíš to taky? zeptal se neznámého a ještě jednou se rozhlédl kolem sebe. Snad to nebylo opět jen v jeho hlavě. V tom uviděl malé světýlko. Hele, není támhle východ? kývnul směrem ke světýlku a udělal krok vpřed. Poté se opět otočil na neznámého, čekajíc, zdali ho bude následovat. Co jiného mohli dělat? Ať už ho mladý vlček následoval nebo ne, Vino měl namířeno k záři.

//Mlžné pláně

Samozřejmě, že neměl takové štěstí, aby trefil směr, kterým chtěl jít. Sice se konečně dostal z mlhy, ale bohužel nebyl u hor, nýbrž se objevil v jakémsi podivném lese. Stromy zde hrály nepřirozenými barvami - tedy, nepřirozenými alespoň pro Vina, rozhodně ještě neviděl fialové stromy… Červené, žluté, oranžové, takové barvy by ještě pochopil. Ale fialové? I když… Tohle je Mois Gris, možná bych se neměl tak divit, pomyslel si. Les působil kouzelně, ale o to mu momentálně nešlo. Kde sakra byl?
Černý vlk se nechtěl vrátit do mlhy, a tak se raději rozešel do lesa, snažíc se najít cestu, pomocí které by mlžnou pláň mohl obejít. Nějakou najít musel, ne? A tak bloudil mezi fialovými stromy až dokud neucítil pach nějakého cizince. Zastavil se a rozhlédl se, avšak nikde ho neviděl. Ovšem pokud ho najde, mohl by se zeptat na cestu! A tak změnil svůj cíl z hledání cesty na hledání vlka. Brzy se podle pachu dostal až k jakémusi dutému kusu stromu, ve kterém vlček dřímal. To Vina zarazilo. Netušil, jaké reakce by se mu postalo, pokud by toho chudáka vzbudil, ale zároveň nechtěl jen tak zahodit skvělou šanci na zorientování se.

//Bašta (přes Bull Meadow)

Přeci jen měl pravdu. Opravdu na pláni nalezl řeku, ze které se s úlevou napil a uhasil tak žízeň. Poté pokračoval dál, hledíc na hory ve snaze najít místo, kudy by byl výstup s jeho rozbolavěným tělem nejsnazší. Někde nějakou cestičku, která by vypadala relativně bezpečně, přeci najít musel, ne? Čím déle šel, tím více přestával věnovat pozornost horám - místo toho se ponořil do svého vlastního světa, světa myšlenek. Když tady existuje ono božstvo, které má mít zdejší obyvatele rádo, proč nám nepomohlo? Ani jednoho z těch bohů jsem za celou dobu neviděl. Ani nějaký náznak, rada, nic. Přitom cizinci útočili na jejich ostrovy a jejich vlky, tak proč s tím nic neudělali? Jsou to opravdu hodní bohové? Možná si to Lissandra jenom vymyslela. Ne... Proč by si něco takového vymýšlela? Když mi řekla o Wuovi, také nelhala, to jsem si už mohl ověřit. Možná se tedy spletla, možná ji bohové obelstlili, aby vypadali mile… Ale možná nám bohové prostě věřili, že to zvládneme bez jejich pomoci...
Zastavil se a zaraženě se rozhlédl. Nevědomky se dostal až na část pláně, která byla zahalena mlhou. Upřímně si nebyl jistý, jestli by se měl vlastní hlouposti smát nebo nad ní plakat. A teď co? vyslovil otázku do neznáma. Horko těžko viděl na vlastní čenich, takže bylo nemožné, aby rozpoznal, kterým směrem hory ležely. Nezbývalo mu tak nic jiného, než se nějakým směrem rozejít a doufat, že se trefil.

//Zauberwald

//Mangrovy (přes Bažiny)

Počasí mu rozhodně nehrálo do karet. S povzdechnutím se zahleděl na ztmavlou oblohu. Vypadá to, že bude brzy pršet, podotkl a trochu přidal na tempu, aby se stihl dešti vyvarovat, ale jeho tělo ho rychle upozornilo, že takhle to nepůjde, a tak znovu zpomalil. Byl opravdu takhle unavený, nebo to způsobovalo nepříjemné dusno, které zavládlo Mois Grisem? Skoro se to zdálo jako příliš velká náhoda. Není přeci možné, aby jeden z těch cizáků měl přívěšek, který by mu umožňoval... Zavrtěl hlavou, aby se zbavil nepříjemných myšlenek. Alespoň už je po všem. Teď by mohl být zase klid, ne? naivně položil řečnickou otázku - jeho optimismus se zřejmě vrátil. A pokud bude pršet, alespoň to ze mě smyje všechen ten bordel, jeho kožíšek totiž nebyl zrovna v nejlepším stavu. Srst měl částečně pokrytou bahnem a zcela upřímně smrděl. Kdo ví, co v té vodě v mangrovech vůbec bylo. Krom mrtvých těl, samozřejmě.
Už se nacházel téměř na druhé straně území, když tu si najednou uvědomil, že měl žízeň. K jezeru, které mu předtím Lissandra ukázala už se vracet nechtěl. Nejen že by to bylo zbytečné vláčení se tam a zase zpátky, ale nechtěl riskovat, že by uklouzl. V jeho momentálním stavu by se tomu vůbec nedivil. Proto se rozhodl, že místo aby začal stoupat do hor, projde nejprve pláň vedle nich. Třeba se mu podaří najít nějaký vodní tok.

//Mlžné pláně (přes Bull Meadow)

//Camp cizáků

Zmatek. Tímto slovem by se dala charakterizovat situace, do které byl Vino vhozen. Když viděl, že se Azrael rozběhl k jednomu z vůdců, následoval ho. Černá vlčice se vydala stejným směrem, ovšem místo k vůdci se vrhla k vlčatům. Způsobily její rozhodnutí snad mateřské pudy? Nebo věřila, že se o vůdce zvládnou postarat? Kdo ví. Černý vlk nestihl udělat ani jeden jediný krůček směrem k vůdci a už byl odhozen rázovou vlnou, která mu vyrazila dech. Než k němu dorazila voda, stačil se ještě zhluboka nadechnout a pevně doufal, že se zrovna nenadechl naposled. Poté ztratil vědomí, možná kvůli silám, co do něj tak rychle narazily, možná protože jeho oslabené tělo narazilo do čehosi tvrdého…
Pomalu otevřel oči a jakmile si uvědomil, kde to vlastně leží, udělal prudký pohyb hlavou ve snaze rozhlédnout se a zjistit, zdali je v bezpečí. Místo toho pocítil pulzující bolest. Uhodil se do hlavy? Nebyl si jistý, ale rozhodně to nechtěl příliš dlouho zkoumat. Vyškrábal se na všechny čtyři a ještě jednou se rozhlédl, tentokrát pomaleji. Viděl pouze hrstku mrtvých těl, která jej donutila se ošít. Nikde žádný z těch, které znal. Měl bych… Měl bych se vrátit zpět, ještě si netroufal území smečky, do které se nedávno připojil, nazývat domovem. Lissandra už určitě také byla na cestě zpět a Vino na ní měl spoustu otázek. Byl však dezorientovaný a chvilku mu trvalo, než se vůbec rozpomenul, kterým směrem by se měl vydat. Nakonec se přeci jen rozešel pomalou, místy až kulhající, chůzí směrem k baště.

//Bašta (přes Bažiny)

Děkuji za akci!

46 bodů -> libovolná magie z PO (40b), 1 mince (5b), 2 kšm (1b)

CELKOVĚ PŘIPSAT:
30 kšm + 2 kšm ==> 32 kšm
2 mince + 1 mince ==> 3 mince
libovolná magie ==> iluze
10% ==> 5% do schopnosti lovu a těch dalších 5% do síly

S láskou Vino ♥

Zapsáno

Znovushledání - A&V&S

Konečně se naskytla příležitost. Azrael sice neznehybnil nohy cizáka, ale podařilo se mu trefit jeho ocas. Jen co to Vino spatřil, skočil po něm. Vítězoslavně z něj strhl kroužek a aniž by si toho všiml, kámen v jeho zubech praskl. Bez dlouhého rozmýšlení kroužek odhodil co nejdál, aby se k němu ani jeden z cizinců nedokázal snadno dostat. Dost možná skončil v bahně, podobně jako přívěšky a náramky cizáků z bažin, ale to už černý vlček nemohl vědět. Nyní bylo na nich, zdali cizího vlka nechají utéct nebo ne. Nezdálo se totiž, že by se mu ještě chtělo bojovat. Vino o krok odstoupil od zadních nohou melírovaného a zůstal stát. Stačilo mu, že musel být svědkem smrti jednoho z nich, nepotřeboval vidět umřít dalšího. A rozhodně ne kvůli němu. Rozhodnutí, co s ním - zdali ho nechá utéct, bude ho chtít vyzpovídat, bude se ho snažit usmrtit - tedy nechal na Azraelovi. Alespoň se ukáže, jestli patří mezi ony chaosácké ovečky nebo je jedním z těch, o kterých Lissandra řekla, že nejsou úplně ztracení.
Konečně se otočil směrem k černé vlčici, která se musela s vlkem vypořádat sama. Oddechl si, když viděl, že dokázala cizince spoutat kořeny. Chtěl jí poděkovat, ale to mohl udělat až tenhle chaos skončí. Nezbývalo mu tedy nic jiného než kývnout a doufat, že se na něj zrovna dívala. Poté svůj zrak obrátil směrem k vůdcům a vlčatům. Neměl tušení, co se tady vlastně dělo... Avšak pokud by se černá vlčice nebo Azrael rozhodli, že zaútočí na vůdce, šel by s nimi, přestože by asi nebyl velká pomoc. Ale kdyby je nechal napospas osudu, když ho zachránili před hlídkou, co by to o něm vypovídalo?

Znovushledání - A&V&S

Na maličký moment černému vlkovi problesklo hlavou, že dva na jednoho nebylo zrovna fér. Ale stejně rychle jako tato myšlenka přišla, tak zase odešla. Oni se na něj přeci také vrhli dva. Pronásledovali ho, dokud se zde neobjevil Azrael a ta černá vlčice, kteří se mu rozhodli pomoct. A Vino silně pochyboval, že plánovali bojovat férově po jednom. Takže se to dalo považovat za oplatu! Nehledě na to, že tak či tak zaútočil on sám na oba dva. Ale neměl je takto podceňovat! Nepřítel by se nikdy neměl podceňovat! To je snad nikdo nenaučil?
Když viděl, že se cizincův ocas blíží k jeho očím místo tlamě, zavřel je. Jeho reakce však byla příliš pomalá a pár chlupů ho přeci jen dloublo do očí. Přesto dokázal zahnat slzy a vrhnout se mu na zadní nohu. Podařilo se jim ho společnou silou dostat na zem. Vino pořád chtěl nějakým způsobem dostat kroužek dolů z jeho ocasu, ale zároveň se bál, že pokud přesune svou pozornost z jeho zadních nohou na jeho ocas, podaří se cizákovi ho odkopnout a nějak se postavit, což nechtěl riskovat. Nadále tedy útočil na zadní končetiny vlka. Cákající bahno bylo nepříjemné a vzbuzovalo vzpomínky z prvního boje v bažinách. Musel přivřít oči, aby mu do nich náhodou nevletělo a na chvíli ho neoslepilo. Mohl teď vůbec něco dělat? Nechtěl být opět závislý na magiích jiného vlka, v tomto případě Azraela, ale asi mu nic jiného nezůstávalo. Nemůže mu tou podivnou pavučinou či co to bylo zamotat nohy? pomyslel si, když jeho směrem přiletěl další cákanec bahna.

Znovushledání - A&V&S

Kdyby Vino neměl zrovna vlastní problémy, zajisté by šel černé vlčici na pomoc. Ale vzhledem k tomu, že momentálně bojoval s gravitací o udržení se na tlapkách, neměl čas se jejím směrem ani poohlédnout. Proto musel spoléhat na to, že její výška nebyla jen na okrasu, ale šla ruku v ruce i s větší sílou, než by taková vlčice normálně měla. Pak by si totiž měla s druhým cizákem umět poradit, že? Doufal v to. Nechtěl poté přijít do smečky, potkat Zinka a mít první konverzaci o smrti jeho… Známé.
Tmavý vlk se musel držet, aby se neusmál, když viděl potíže melírovaného. Úsměv se uprostřed boje zrovna nehodil. Snad to bahno uškodí jen jemu a ne i nám, pomyslel si, už s trochou vážností, a hodil po Azraelovi nejistý pohled. To on ho způsobil, ne? Nemělo by se mu to vymstít. V tom však spatřil svou šanci. Nepřemýšlel tolik o znovunalezení jeho cti, tu ztratil příchodem na Mois Gris a asi ji nikdy nenalezne, ale chtěl jim alespoň trochu ulehčit souboj. Místo toho, aby mu skočil po krku, zaměřil se spíše na zadní část vlka. Přesněji jeho ocas - chtěl mu sundat kroužek s krystalem, který mu nejspíše umožňoval ovládat vzduch, stejně jako přívěšky a náramky hlídky v bažinách. Dávalo to smysl. Pakliže by se mu to nepovedlo, spokojil by se alespoň se zraněním zadních končetin melírovaného. Přeci jen se hůř útočí, když vlka bolí odrazové nohy.

Herní část
- Vino
- Dvojice -> Zeiran
- NPC
- Zauberwald

Neherní část
- Vino
- Pokročilý asi?