Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Kývl na něj, když mu potvrdil, že si to bude pamatovat. Samozřejmě to nemohl nijak vynucovat ani si tím být jistý, ale dodalo mu to alespoň krapet vnitřního klidu. Třeba si to fakt zapamatuje a bude opatrný!
Vino následoval Lycana, který pelášil za zajícem. Bedlivým pohledem zkoumal jeho pohyby a rozhodnutí. Samozřejmě syn dělal chyby, ale to bylo zřejmé, když byl tak mladý. A pokud to bral v potaz, tak se mu dařilo vlastně velmi dobře! Už se chystal, že bude muset zajíce dorazit on sám, když v tom se Lycan odrazil. Žíhaný zpomalil a nadšeně zavrtěl ocasem, když syn zajíce zakousl. „Dobrá práce!“ pochválil ho hned nadšeně. A ještě ho to bavilo! Perfektní! „Nechceš se stát lovcem? Máš na to talent,“ zavtipkoval a lehce do něj šťouchnul, no nebyl to tak úplně vtip, opravdu ho to zajímalo. Jen ho nechtěl příliš stresovat a tlačit do jednoho směru, tak to obalil do vtipu. Na jeho otázku přikývnul. „Když kořist vystopuješ, musíš pak vnímat všechno. Vidíš kořist, ale vidí ona tebe? Cítí tě? Musíš dávat pozor, jestli jsi dostatečně schovaný, kam fouká vítr. Nechceš, aby se stalo to, co teď, že tě spatří dřív, než vyběhneš,“ vysvětlil, ale rychle pokračoval, „ale přesto sis vedl opravdu skvěle!“

Souhlasně přikývl. „Snad ano,“ řekl a pokusil se ignorovat, jak mu srdce skoro skončilo v žaludku při představě, že by doma nebyla. Naštěstí pro něj Lycan měl neustále nové náměty a otázky, takže neměl příležitost se uvrhnout do další depresivní epizody. „Nepoznáš. To je ten problém,“ povzdechl si a lehce zavrtěl hlavou. Neměli žádné poznávací znamení, žádný konkrétní pach, nic. „Proto je lepší nikomu neříkat, do jaké smečky patříš a kde se nachází. Alespoň ne cizincům. Když už se pak s někým kamarádíš a víš, že ten vlk není špatný, až pak to můžeš brát v potaz,“ prohlásil a věnoval mu důležitý pohled. Nehodlal mít špiony z Chaosu na hranicích a doufal, že to syn pochopí.
Tak přeci jen toho zajíce Lycan rozpoznal! Pyšně na něj kývl a sám se přikrčil, no držel si dostatečný odstup, aby mu při stopování nijak nezavázel. Vítr, Lycane. Vítr, pomyslel si, když viděl, kam má namířeno. Nemohl to po něm křiknout - zajíce by tím zcela jistě vyplašil. Syn si to bohužel neuvědomil, což bylo zcela normální pro začínajícího lovce, a tak jeho pach přivál k zajíci. Ten začal pelášit a Lycan za ním. A za Lycanem Vino. Udržoval takovou rychlost, aby svého syna nepředběhl. Pokud by ovšem nastala situace, že by mu začala docházet síla a zajíce neulovil, nejspíš by trochu přidal a zajíce dorazil. Ale to předbíhal! Teď měl možnost vidět syna v akci a hezky zanalyzovat, jak mu to jde!

// Poušť

Vino se na synka usmál a přikývl. Slova z jeho úst ovšem zněla jako něco, co by měl otec říkat synovi, ne naopak. Žíhaný se trochu styděl, že ho jeho vlastní vlčata musela neustále nějakým způsobem podporovat. Ale k tomu ta rodina byla, ne? „To máš pravdu! Byť občas mám pocit, že Lissandra opravdu ví všechno,“ zasmál se. Třeba zrovna ona bude mít odpověď na jejich otázky! A pokud ne, tak tomu na kloub přijdou oni, jak Lycan říkal.
Jen letmo na něj kouknul, když řekl, že ani most nebyl příjemný. Měl pravdu - pohled mezi škvíry mostu rozhodně nebyl nejlepší, no Vino to stále preferoval k prvnímu průchodu portálem. Lycan ovšem věřil, že to zvládne, a tak se snažil ho příliš nevystrašit. „Jsou,“ přikývl souhlasně na jeho otázku ohledně smeček. Chvilku se odmlčel a zapátral v paměti, aby vylovil všechny informace. „Jedna sídlí v lese poblíž hor, do kterých míříme. Druhá sídlí v horách, támhle,“ ukázal na Hraniční pohoří, „a pak se ještě na ostrovech pohybuje společenství Chaosu. Není to úplně smečka, protože nevím o žádném území, které by jim patřilo, ale drží spolu. Ti ovšem nejsou přátelští a měl by sis na ně dávat pozor.“
V tom Vina trefil pach zajíce. Nebyl úplně lehce detekovatelný, když se zde linula vůně květin ze všech stran, ale také to nebylo nemožné. Zvídavě kouknul po synovi, zda se mu podaří zajíce poznat. Pokud ano - skvělé! Pokud ne, určitě by mu o tom řekl. Poté jej vybídnul k tomu, aby si vyzkoušel stopování.

// Palmová pláž

Žíhaný stáhnul uši k hlavě. Na chvilku se zamyslel, zda by náhodou neměl vymyslet nějaký příběh, který Lycana uklidní, ale nakonec se rozhodl, že je dostatečně velký na pravdu. „Nevím,“ přiznal tedy, byť se mu to poměrně příčilo. Nelíbilo se mu, že mu nemohl odpovědět lépe! „S tím pocitem jsem se sice párkrát setkal, ale ještě jsem nezjistil, co ho způsobuje. Ani jestli se to děje v nějaké specifické době, nic,“ zavrtěl hlavou a odvrátil od syna zrak. Pak se k němu ale otočil s menším úsměvem. „Ale když se na to oba zaměříme, třeba se nám podaří na něco přijít,“ dodal optimisticky.
Odhodlanost mladého vlka ho rozesmála. „Určitě ano! Ale pokud budeš chtít trénovat, tak to dělej na nějakém bezpečnějším místě, jo?“ Vino po něm mrknul, aby se ujistil, že s ním souhlasil. Další otázka jej však trochu rozhodila. „Je to pro každého jiné. Pro mě to bylo velmi nepříjemné, ale čím častěji to děláš, tím víc si na to zvykneš,“ pokusil se vyhnout přímému popisu jeho prvního setkání s portálem. Nikdo přeci nechtěl slyšet o tom, jak se mu několikrát obrátil žaludek a nakonec jej musel vyprázdnit. Třeba na tom Lycan bude mnohem lépe a bude s tím úplně v pohodě! Jako Lissandra! Má přece i její geny, ne?
„V poušti se nachází smečka,“ prohlásil náhle při průchodu pouští. Žíhaný ho ovšem vedl takovou cestou, aby se území velkým obloukem vyhnuli. „Jednou jsem tam byl na diplomatické cestě. Nemají nejvlídnějšího alfu, takže doporučuji se jim vyhnout,“ dodal pak. Netušil, že od té doby došlo v Namareyské smečce ke změně v hierarchii, jinak by jeho rada možná zněla jinak.

// Kvetoucí louka

Vino
- Pisálek (500)
- Sportovec -> 10 % do síly, 10 % do rychlosti

Šalvěj
- Pisálek (100)

Citra
- Roček
- Smečka (Maingar)
- Povýšení (Alfa)
-> za sekci Smečka 1 tlapku do magie Mysl, 1 tlapku do elementu Voda

Sindri
- Smečka (Alatey)

Zapsáno

Převod z hráče na hráče
Prosím z Vločky 8 mincí na Nerys!

Předem děkuji :>

Převedeno

Vino se na svého syna vřele usmál. Také byl rád, že s tím přišel zrovna za ním. „Uvidíme, zda po cestě potkáme něco, co bys mohl zvládnout ulovit. Určitě tě nechci hned poslat na vysokou. Můžeš si zatím vyzkoušet rozpoznávání pachů,“ mrknul na něj. Pak se ale trochu zasekl, když zjistil, že Lycan dlouho neviděl ani vlastní matku. Joseline tehdy říkala něco podobného a žíhaný tak mohl jen doufat, že se jeho partnerce nic nestalo. Za chvilku budu na území smečky a ověřím si to na vlastní oči, pokusil se uklidnit sám sebe.
Překvapeně na Lycana zamrkal. Tak nebyl jediný, kterému to tak připadalo? Tím pádem za to nemohla ta zatracená slavnost, na které byl. „Já... Chápu, jak se cítíš. Také mi to tak občas připadá,“ přiznal a zamyšleně se zahleděl do dálky. Chystalo se na ně opět něco? Byla v plánu ostrovů další pandemie, která by tentokrát místo magie brala čas? To nesmíme nechat dovolit, pomyslel si a zavrtěl hlavou. Žít bez magie bylo proveditelné. Ale bez času žít nešlo!
Z myšlenek ho vytrhla otázka na plavání. „Nikdy jsem to nezkoušel, ale myslím si, že ano. Jen na to budeš potřebovat netriviální sílu a vytrvalost. A umět dobře plavat,“ odpověděl mu po krátké pauze, kdy hodnotil vzdálenost od druhého ostrova a rozbouřenost moře. Mohl by to někdy vyzkoušet. „Tak tedy k portálu,“ přikývl a otočil se. Příliš se na cestu portálem netěšil, ale co by pro svá vlčata neudělal.

// Poušť

Lycan se jej snažil uklidnit s teorií, že zbytek sourozenců je doma. Samozřejmě za to byl rád, ale zároveň se cítil blbě. Slabě. To on by měl uklidňovat svého syna, ne obráceně! Tyto myšlenky však rychle odešly, když mladý vlk dodal, že by je mohli potkat cestou. „No, je pravda, že už jsem narazil na Joseline a teď na tebe. Vůbec bych se tím pádem nedivil,“ pousmál se a pobaveně zavrtěl hlavou. Nechtěl si ovšem dávat plané naděje, aby pak nebyl zbytečně zklamaný.
Na poděkování jen kývnul hlavou. Pak se mu ale lehce zablesklo v očích. „Lov, jo?“ zopakoval po něm, nadšení v jeho hlase zřejmé. Joseline lov příliš nešel a nevypadala, že by se o něj nějak extra zajímala. Ale Lycan! Lycan si to sám vyžádal! Tak přeci jen někdo bude následovat v jeho stopách lovce. „Tak to jsi přišel za správným vlkem. Jsem lovec smečky! Pokud se, uh, vaše máma nerozhodla, že když jsem tam tak dlouho nebyl, tak mi ten titul sebere,“ prohlásil - první část hrdě, druhou už spíš jenom tak zamrmlal, byť stále šla slyšet. Možná doufal, že jej i tentokrát Lycan podpoří, řekne mu, že s Lissandrou promluvil a prodlevu v jeho návratu chápe... „Každopádně,“ odkašlal si, „nejlepší způsob, jak se naučit lov, je skrz praxi. Možná něco můžeme na cestě domů ulovit, co ty na to?“ Vino se pokusil setřást nepříjemné myšlenky a místo toho se soustředit na to, co bylo přímo před ním.
S úsměvem sledoval Lycana jak zkoumá louku na druhé straně vodní plochy. Spokojeně švihl ocasem, když zmínil portál. „Ano, přesně tak! Je to portál a vede do hor daleko od domova, přestože se nachází poblíž naší smečky. Fascinující, že?“ Vino přitakal a ohlédl se za sebe, přibližným směrem, kde se nacházela druhá strana portálu. „Preferoval bys, kdybychom se vrátili tvou původní cestou skrz most? Nebo chceš vyzkoušet cestu portálem? Volba je na tobě,“ žíhaný na něj hodil zvědavý pohled.

// Duny

Nemohl udržet úsměv, který se mu na tváři vykouzlil, když Lycan opětoval jeho nadšení ohledně jejich setkání. Možná si celé to, že ho vlčata musí nesnášet, protože tam tak dlouho nebyl, vymyslel? Zatím se k němu Joseline i Lycan chovali mile. Snad podobný přístup bude mít i Eren a Elvean... A snad jsou v pořádku. To, že je Lycan neviděl, se žíhanému totiž vůbec nelíbilo. „Bylo by fajn se po nich porozhlédnout,“ zamrmlal, ale upřímně netušil, jak něco takového reálně udělat. Bylo zřejmé, že se vlčata rozprchla po ostrovech. Měl je snad zase celé projít, aby měl vůbec šanci je najít?
Z myšlenek ho vytáhla synova odpověď. „Jsem rád, že si to uvědomuješ. Z chyb se vlk učí a tentokrát se ti nic nestalo, tak si z toho nemusíš dělat moc velkou hlavu. Jen už to příště nedělej,“ zazubil se na něj a lehce do něj drcnul hlavou. Pak se ale trochu zarazil. „Co bys chtěl naučit?“ optal se zvědavě. Bohužel netušil, co jeho potomci uměli a co se jim nikdy neukázalo. Jedním si byl ovšem jist - o portálu určitě ještě neslyšel!
Dovedl syna až ke kraji pláže, kde vlny sahaly na jejich tlapky. „Vidíš tu louku na druhé stráně?“ Vino čumákem ukázal na druhý ostrov, na který z pláže šlo při trochu větší námaze přeplavat. Lycan si tam zároveň mohl všimnout třpytícího se čehosi - portálu. „Něco, co tě tam zaujalo?“ optal se s šibalským úsměvem. Rozhodně to nebyl žádný test, Vina jen zajímalo, jak na takovou nepřirozenou věc Lycan zareaguje. A nebo mu to bude připadat zcela normální? Přeci jen se na ostrovech narodil a magie by mu tedy neměla být cizí. Kdo ví!

Až když mu syn potvrdil, že mu nic není a Vino si tedy mohl být jistý, že ani žádné vnitřní bolesti, které na první pohled nespatřil, nemá, zrelaxoval. „Dobře,“ přikývl, no na druhou stranu se teď trochu strachoval, jestli jeho syn nebyl příliš slabý, když se mu nedařilo vyškrábat na dunu. Z toho by Lissandra radost neměla a žíhaný nechtěl, aby Lycanovi bylo zbytečně vynadáno. Ale pokud to ani jeden z nás nezmíní... Pak by to mělo být ok, pomyslel si.
Zdálo se, že nakonec přeci jen celou cestu domů stráví se svými vlčaty - část s Joseline a část s Lycanem. „Samozřejmě, že můžeš,“ přikývl na jeho otázku. Kdo by odmítl vlastní vlče? „Moc rád tě vidím,“ prohlásil tiše, stále trochu neohrabaný v oblasti rodičovské lásky. Na jeho vyprávění ho zarazily hned dvě věci. První byla zmínka Joseline. Tu jedinou z druhého vrhu vlčat na své cestě potkal a vůbec se mu nelíbilo, že ani jeden z nich příliš nezmiňoval zbylé sourozence. „Co ostatní sourozenci? Ty jsi neviděl?“ rozhodl se na rovinu zeptat. Jakmile vyřešil první věc, zaměřil se na druhou. Jak jako nevěděl, co tu dělal? Ztratil se? „Neměl by ses jen tak vrhat hledat neznámé vlčice, když si nejsi jistý cestou,“ podotkl, v hlase špetka kárání. Nemohl se na něj ovšem zlobit. „Nejlepší způsob, jak se naučit chodit po ostrovech, je nejprve zmapovat území okolo domova. Jakmile si budeš jistý, že se vyznáš po lese, horách a loukách v okolí, pak můžeš postupně rozšiřovat svůj svět. Tím si zajistíš, že vždycky budeš vědět, kudy domů,“ prohlásil a významně po něm kouknul, aby zjistil, jestli si to bral k srdci. Pak ho něco trklo. „Pojď, něco ti ukážu,“ kývl na syna a rozešel se.

// Palmová pláž

Lycan nejprve pouze zvedl hlavu, což ve Vinovi spustilo další vlnu obav. Nemohl se zvednout? Ublížilo mu zde něco, co paralyzovalo jeho tělo? Trochu přidal do kroku, ale pak měl co dělat, aby stihl zabrzdit. Přeci jen utíkat dolu z duny nebylo nejchytřejší rozhodnutí, které mohl udělat, a tak přestože zastavil, písek pod jeho vahou ještě chvilku putoval a kutálel se dolu, takže Vino dojel kousek pod Lycana. Ten si mezitím stihl sednout, takže jeho zranění zřejmě nebylo tak vážné. Tedy, reálně nebylo žádné, ale to Vino nevěděl.
„Jsi v pořádku? Není ti nic? Proč tu jen tak bezvládně ležíš?“ zeptal se zmateně a pořádně si syna prohlédl, kdyby náhodou viděl nějakou bolístku. Pátravým zrakem nic nenašel, a tak vydechl úlevou. S o něco chladnější hlavou - byť v takovém teplém počasí moc chladná nebyla - se mohl zaměřit na otázku, kterou mu Lycan položil. „Vracím se domů,“ vypadlo z něj po chvilce zamyšleného ticha. Netušil, jak to zformulovat. Zároveň ho nechtěl zahltit tím, co se mu na jeho cestě s Joseline stalo. A tak mu podal nejjednodušší verzi, co dokázal. „Co tady děláš ty?“ opětoval pak otázku, přestože tak nějak tušil, co se mu dostane zpátky.

// Nížina hojnosti

V hlavě se mu točila jedna myšlenka za druhou a žíhaný měl co dělat, aby se z toho všeho nezbláznil. Setkání s jeho mladší sestrou - to bylo tak divné říct! - ho opravdu vzalo a rozhodně oddálilo jeho odchod domů. Musel si to nejprve srovnat v hlavě. Kdyby se ve smečce objevil po tak dlouhé době a ještě v emocionálním stavu kopnutého vlčete, Lissandra by s ním vytřela podlahu. A tak se coural a dával se do pořádku. Jenže pak přišel další skok. Zase jen mrknul a zdálo se mu, jak kdyby se čas zastavil. Tohle už není vtipné, pomyslel si nespokojeně. Byla to ta slavnost v podivném lese, co za to mohla? Bude se mu to teď dít pravidelně? Nespokojeně vydechl. Zřejmě už neměl čas na courání.
To se mu ale dostal do nosu podivně známý, ale zároveň neznámý, pach. Našpičatil uši a rozhlédl se po okolí. Rozhodl se svět, že po něm začne házet jedno vlče po druhém? Býval by se i bál jeho reakce, ale s Joseline to bylo poměrně klidné setkání, tak doufal, že tohle se bude nést v podobném duchu. To už si ale všimnul svého odrostlého vlčete ležícího v písku a zdravý rozum šel mimo něj. Umíralo mu dítě?! „Lycane!“ Vino se rozběhl za ním, byť v tom písku a horku byl jeho běh trochu... limitovaný.

Vex reakce byla... No, byla to reakce. Vino upřímně netušil, jak odpovědět. Mohl jen doufat, že se Vex se situací nějak smíří a časem sama uzná, že on její neštěstí nezpůsobil. Kdyby žil ubohý život bez štěstí a radosti, byla by spokojenější? Proč? Neměl ovšem čas se zeptat. Jeho mladší sourozenec zmizel a žíhaný se nehodlal hnát za někým, kdo o to zjevně neměl zájem. Možná čas o samotě byl pro ní teď to nejlepší.
Otočil se k dceři, kterou tohle celé zjevně poměrně vzalo. Naštěstí na pomoc přišla Cyra, která se nabídla, že Joseline odvede domů. Vino černé bojovnici věnoval děkovný úsměv a jejich plány jim odkýval. Sám teď potřeboval trochu prostoru, aby si v hlavě vše utřídil. Byl tedy opravdu rád, že se situace takhle vyřešila. Joseline se dostane domů - pod dozorem. Cyra si vybuduje bližší vztahy s dalším členem smečky. A Vino se nebude muset nutit působit před Joseline šťastně, jak kdyby se nic nestalo.

// Duny

Vex, Joseline, okrajově Cyra a zbytek okolí

Tmavé kolegyni věnoval úsměv a menší kývnutí. Možná by nebylo na škodu, kdyby se s ní Joseline trochu seznámila. Přeci jen navazování vztahů se členy smečky nebylo nikdy na škodu. Jenže než to stihl navrhnout, semlelo se spoustu věcí. Hlasitý odchod Cipher, příchod nějaké další vlčice, která totálně ukradla Minkarovu pozornost (vlčice ho nějak vyhledávají, ne?), ale hlavně celá ta šaškárna s Vex.
Jeho původní teorie byla rychle vyvrácena, když začala mluvit o rozpadu smečky. O tom by nevěděla, kdyby byla vyhnána. Příběh, který mu převyprávěla, v něm vyvolával nepříjemné pocity. Přenesl svou váhu na druhou nohu a chvilku mlčel, jak si to snažil nějak urovnat v hlavě. To dalo Joseline prostor na vyjádření názoru. A upřímně? Souhlasil s ní. „Pokud je to, co říkáš, pravda, pak mě to opravdu mrzí,“ stále si nebyl úplně stoprocentně jistý, zda vlčici věřit. Ale to mu určitě nikdo nemohl zazlívat, kdo by hned věřil náhodným kolemjdoucím, že jsou sourozenci? Zabere to trochu času, než se s tím vnitřně smíří. Nedokázal si však představit, jak těžký by takový život musel být. „Chápu, že pokud tě neustále přirovnávali k nám, pak sis ke mně musela vybudovat negativní vztah. Musím ale souhlasit s Joseline, že za to nemohu. Tvůj hněv by měl být směřovaný k našim rodičům, ne ke mně,“ netušil, zda tím jenom nepřihazoval dříví do ohně, ale netušil, jak touhle situací navigovat jinak, než že zkrátka řekne svůj názor. „Minulost už nezměním, ale pokud budeš někdy něco potřebovat, pokusím se ti pomoct,“ dodal pak ještě.

Vyhodnocení výplat:

Zinek = 35 kšm (18 kšm + 17 kšm povýšení)
Ricca = 10 kšm (3 kšm) + (7 kšm)
Joseline = 15 kšm + 1 % vytrvalost
Eren = 8 kšm (2 kšm) + (6 kšm)
Nuntis = 1 kšm (1 kšm) + (0 kšm)
Vino = 30 kšm (10 kšm) + (20 kšm + pírko fénixe)