Příspěvky uživatele

< návrat zpět

JEDNODUCHÉ - 1 BOD

1) Zahraj, jak se tvému vlku zachytil jazyk o ledový rampouch. Jak ho asi dostaneš dolů? (Citra)
2) Chyť do tlamy vločku (klidně i s velkým V) (Vino, Citra)
3) Nauč mladšího vlka nové znalosti - a nebo se nech poučit starším vlkem! (Vino, Šalvěj, Citra)
4) Splň jeden ze smečkových miniquestů (Vino)
5) Napište báseň na téma zima - alespoň dvě sloky (Vino, Vločka, Šalvěj, Atrox, Citra)
6) Postav sněhovou sochu, sněhuláka, nebo něco jiného - samozřejmě ze sněhu (Vino, Citra)
8) Popiš, jak se tvůj vlk zotavil z uklouznutí na ledu (Vino, Citra)
9) Ohřej se v libovolném úkrytu (Vino, Citra)
10) Prozkoumej, jak zima ovlivňuje pouštní oblasti (Citra)

STŘEDNÍ - 2 BODY

2) Alespoň čtyřmi posty popiš, jak s jiným vlkem rozeznáváte různé stopy a následujete kořist (Vino, Citra)
3) Vyprav se k nějakému z vodních toků a porovnej, jestli je jeho led stejně pevný jako ten na ledovcovém jezeře (nutno odehrát na dvou oblastech) (Vino, Citra)
4) Prokaž svou odvahu skokem na nebezpečné kry! (rozbitý sever) (Vločka, Citra)
5) Zaskotač si s dalším vlkem ve sněhu a popište sněhové hrátky alespoň na 4 posty (nelze během nich plnit jiné úkoly) (Vino, Šalvěj, Citra)
6) Vyber si jedno ze severních území a během herního večera/noci sledujte polární záři (Vino, Citra)
7) Vyšplhej na rozhlednu na Dvojčatech a popiš výhled formou líčení na 500 slov (Vino, Vločka, Citra)
8) Nakresli svého vlka, jak olizuje rampouch - a přimrzl mu k němu jazyk! (Vino, Vločka, Šalvěj, Atrox, Citra)

TĚŽKÉ - 3 BODY

1) Nakresli svého vlka s alespoň jedním kamaráde, jak sáňkují (na něčem, co lze skutečně na ostrovech nalézt) (Vino, Vločka, Šalvěj, Atrox, Citra)
2) Popiš, jak tebe, tvou smečku, rodinu a nebo přátele zima ovlivňuje - alespoň na tisíc slov. (Citra)
3) Najdi léčivou rostlinu, kterou zachoval a pohřbil sníh (osud) (Šalvěj, Citra)
4) Navrhni a popiš zimní událost či festival, co by vlci mohli oslavovat (jméno, původ, proč tuto událost vlci slaví, atd.). Může být vyhotoveno s kamarádem! Alespoň 5 stran textu (můžete i přidat vlastnoruční obrázky) (Šalvěj)
5) Vytvoř za pomoci magie něco kreativního (Citra)
6) Napiš během trvání akce alespoň 31 postů (Citra)

Vino: 7 + 12 + 3 = 22 bodů -> Libovolná neznámá rostlina (Mlžatnatka fialová), 1 rubín, 1 kšm
Vločka: 1 + 6 + 3 = 10 bodů -> 1 mince, 2 kšm
Šalvěj: 2 + 4 + 9 = 15 bodů -> Libovolná neznámá rostlina (Vlčí oko žluté)
Atrox: 1 + 2 + 3 = 6 bodů -> 1 rubín
Citra: 8 + 14 + 15 = 37 bodů -> Vzácná magie (Mysl), 1 kšm

Vše po tento příspěvek zapsáno.
Všechny rostliny po tento příspěvěk zapsány.

// Ledovcové jezero

Tak nějak nečekal, že by Joseline hledala přátele mezi jiným druhem zvířat než vlky. A už vůbec ne mezi netopýry. Zřejmě na ní v jeskyni udělali opravdu dojem, protože teď s nějakým chtěla procestovat svět. „Nebylo by lepší, kdybys měla nějakého vlčího kamaráda?“ zeptal se opatrně. Zase ji za to nechtěl nijak hanit.
Nad jejími komplimenty se musel jen zasmát. Bohužel zase tak skvělý nebyl, ale zároveň to nehodlal tvrdit nahlas. To, že si o něm myslela jen dobré věci… Vlastně se mu to líbilo. Třeba se to eventuálně stane i pravdou. „Je tu vždycky zima, jo,“ potvrdil s kývnutím. No neznělo to jak tvoje nejhorší noční můra, Joseline? I když teď, když dcerce ukázal i pár dobrých stránek zimy, tak třeba změnila názor.
Joseline byla stejně fascinovaná polární září jako on. Nebylo tedy divu, že jej následovala k horám. V noční tmě bylo poměrně těžké najít nějakou pořádnou cestu nahoru, která by měla alespoň nějakou jistotu toho, že se pod nimi sníh nezhroutí. Ale osud se nad dvojicí slitoval. Záře osvítila menší cestičku, jak kdyby je sama lákala, aby se šli podívat nahoru. Vino samozřejmě využil situace a po vyšlapané trase se vydal, jak by jen mohl odmítnout? Zavedla je až na rozhlednu, kde se žíhaný vlk usadil a zvedl pohled k překrásné obloze.
Perfektní směsice světel, kterou se pyšnila záře, jej hypnotizovala. Za normálních okolností by zajisté obdivoval i hlasité výkřiky hvězd, které se snažily upoutat pozornost vlků skrz jejich svit, ale dnes to byl jen marný pokus žárlivých sourozenců. Ani měsíc, byť vypadal ještě majestátněji než obvykle, jej nepřinutil na něj hledět s takovým obdivem, jako hleděl na polární zář.
Tiše rozjímal i nad nekonečnem plání, které se před ním rozprostřely. Vypadalo to, jak kdyby někdo namočil štětec do bílé barvy a jedním tlustým tahem vytvořil čáru, byť teď v noci barva ztmavla na šedou, místy narušenou nějakým odleskem světel. U oceánu se pak táhlý pruh změnil ve stříkance světlé barvy na tmavém pozadí, jak se ostrov štěpil v kry, které pomaloučku pluly po tmavém moři. Když zamžoural očima, přišlo mu, že tam spatřil i cosi, co svítilo fialově. Zahodil to však pouze jako výplod jeho fantazie, myšlenka, že by se tam měl nacházet portál, ho ani nenapadla. Ne, byl příliš zahleděný do krásy zdejšího okolí, aby vůbec dokázal nějak pořádněji přemýšlet.
Vino pohledem vyhledal jezero, od kterého se před chviličkou přesunuli. Zajímalo ho, jak asi bude odraz záře vypadat z této výšky – a nezklamalo ho to. Vlastně to vůbec nepůsobilo jako pouhý odraz, ale jako prodloužení oblohy. Jak kdyby se klikatící barvičky nespokojily s velikostí jejich původního plátna a převzaly tak moc nad ledem z jezera, kde pokračoval jejich příběh. Zajistily si tak roli hlavní postavy dnešní noci, bezkonkurenčně.
Na chvilku se zahleděl i na les a hory, které odtud mohl vidět. V porovnání s nádherou severních území se však jejich normální krása měnila v tuctovost, něco, co by vlk mohl spatřit prakticky kdekoliv. Proto na nich příliš dlouho nelpěl. Postupně se mu však vracel rozum, který výhled na několik minut ukradl. „To je teprve pohled, co?“ hlesnul k Joseline, když si konečně vzpomněl na to, že s ním byla dcerka.

// Vyšplhej na rozhlednu na Dvojčatech a popiš výhled formou líčení na 500 slov

// Ledové pláně

Vino pohodově švihnul ocasem. Zdálo se, že jeho plán fungoval. Ha! Přeci jen nějaké ty mozkové buňky ještě měl. „Kam bys ji chtěla vzít? Můžeš tam ze sněhu vytvořit další. Pak všichni budou vědět, že jsi tam byla!“ prohlásil. Třeba kdyby takhle trénovala, tak by časem i pochopil, co vlastně socha znázorňovala.
Souhlasně přikývl. Vskutku byla hezčí, ale záleželo na tom vůbec? Přišlo mu, že důležitější bylo využití, ale každý na to asi mohl pohlížet jinak. „Léčitelem jsem nebyl, ne,“ zasmál se, „ale jako beta musím být připraven zastoupit i jiné funkce, než jen tu, kterou mám oficiálně přiřazenou.“ Vino hrdě vypjal hruď a mrknul po Joseline, jestli jí to stále přišlo dostatečně cool.
To už se ale dostali k jezeru, které si až moc dobře pamatoval. A ne z nejlepších důvodů. Nu což, když tu teď byl s dcerou, třeba si tu vytvoří lepší vzpomínky! „Koukej, tady je ten led mnohem pevnější, než byl na předchozím jezeře. Takže se fakt nemusíš bát, že by ses někdy propadla. Je totiž zamrzlé i mimo zimu. Zajímavé, co?“ s tím několikrát zadupal na ledovou plochu, aby podpořil svá slova názornou ukázkou. Led samozřejmě ani nezakřupal. Zajímalo by mě, kolik vlků by se na něj muselo postavit, aby se vytvořila alespoň jedna prasklina, pomyslel si a zadíval se na tlustý kus ledu pod jeho tlapkami.
Příliš hluboko ale neviděl. Jezero totiž odráželo polární záři, kterou Vino nějakým způsobem dokázal do téhle chvíle tak nějak úplně vypustit. Užasle obrátil pohled k obloze. Chvíli jen tiše stál a obdivoval změť barev, která se vlnila na tmavém pozadí. Nemohl si vzpomenout, kdy něco takového viděl naposled. Vlastně ani nevěděl, zda něco takového někdy viděl. „Pěkný, co?“ prolomil konečně své ticho špitnutím k Joseline, ale nepouštěl záři z očí. „Pojď, zkusíme najít nějaký lepší výhled,“ vybídl dcerku, když konečně odlepil oči od oblohy.

// Dvojčata

// Vyprav se k nějakému z vodních toků a porovnej, jestli je jeho led stejně pevný jako ten na ledovcovém jezeře (nutno odehrát na dvou oblastech) (2/2)

// Vyber si jedno ze severních území a během herního večera/noci sledujte polární záři

Zřejmě se z toho vyvlíknout nedokázal. „Nevím,“ přiznal pak a povzdechl si. Měl by to nechat tak? Nebo se to snažit nějak trochu vysvětlit? Nakonec zvolil druhou možnost. „Víš, to místo, odkud jsem... Neměli jsme tam žádné magie. Proto to pro mě není tak přirozený koncept jako pro jiné vlky, kteří s tím žijí od narození. Nevím tedy, jak zjistit, jestli mám nějaké další. Ale tobě to určitě půjde mnohem lépe. Určitě máš po mámě přirozený talent!“ Vinův stud z neznalosti magií však rychle nahradila radost z toho, že se Joseline její jméno líbilo. Tak se asi žádné přejmenování konat nebude.
Dcerka přijala jeho žádost s otevřenou náručí a sama se jala plácat sněhovou sošku. Když ho pak konečně vyzvala, aby se podíval, už nemusel (velmi nenápadně) předstírat, že ještě pracuje a jen mu tam čirou náhodou zajel pohled, ale mohl se doopravdy kouknout, co vytvořila. No. Vlka mu to teda nepřipomínalo. Když ho ale Joseline vyzvala, jestli pozná, co to je, došlo mu, že se nejspíš jednalo o něco jiného. Chvíli na to mlčky koukal. No, rozhodně to mělo uši. „Samozřejmě, že jo! Kdo by to nepoznal? No rozhodně jsi vyhrála Joseline, je to krásný. Takové tvary! Takový talent,“ doufal, že když dceru zavalí komplimenty, tak zapomene, že vlastně tak nějak neodpověděl. Nechtěl jí lámat srdíčko.
Vřele se na ní usmál. „No, když jsi udělala tak skvělou sochu ze sněhu, tak ti teda určitě musím říct o nějaké další rostlině,“ na moment se zamyslel, kterou by mohl zkusit popsat. „No, tak třeba takový Trychtýřek. Ten vypadá nějak takhle...,“ a s tím se opět vrhnul do popisu vzhledu byliny. Pak ještě rychle zmínil i k čemu ho mohla Joseline využít. A než by se snad mohla vzpamatovat a zeptat se ho na podobiznu sněhového výtvoru, vydal se pryč.

// Ledovcové jezero

// Splň jeden ze smečkových miniquestů

// Mokřady

Nad otázkou o jeho vlastních magií se na pár sekund zastavil. Joseline, kdybys jenom věděla, že vůbec neměl tucha! „No, ovládám element země. Jako ty. Mám přece zelený oči, ne?“ dostal ze sebe nakonec, byť to bylo jak tahat něco z chlupaté deky.
Mladá mysl zřejmě opravdu řešila věci, které Vina nikdy nenapadly. Třeba to, zda se kytkám jejich jména líbí. „To nevím. Ale co tvoje jméno? Líbí se ti? Taky sis ho nevybrala sama,“ připomenul jí s mírným úsměvem. Snad na něj a na Lissandru teď nesešle slohový útvar o tom, jak hrozné její jméno je. Přinejhorším se mohla vždycky prostě přejmenovat.
Oho, Joseline zřejmě učení se rostlin chytilo! Jenže dvojice už se přesunula na místo, kde byl sníh o něco konzistentnější než v zátoce. A ne tak ošklivý jak v mokřadech. Pruhovaný tedy mohl dát do provozu svůj plán "zpříjemnit Josie zimu" - první bod byl něco z toho sněhu vyrobit, aby si uvědomila, že s ním může být i větší zábava než ho jen pohazovat kolem. „Naučím tě další, když mi dokážeš, že umíš udělat lepšího vlka ze sněhu než já,“ prohlásil pak a šibalsky mrknul na svou dcerku. Jen mu ukaž, Josie!
Vino sám pak začal hrnout sníh na jednu hromadu a občas ho trochu zmlátil packou, aby byl kompaktnější a líp držel. Se zdejším náhodným větrem nechtěl riskovat, že mu hromádku prostě odfoukne. Byl do toho tak zakoukaný, že vůbec nevnímal, co dělala jeho dcera. Kdyby ho chtěla sabotovat, nejspíš by mohla. Kdyby chtěla kopírovat, nejspíš by také mohla. Postupně se z neforemné hromádky sněhu začal tvořit jakýsi útvar podobný... Ničemu. Vino se sice snažil, aby se jeho sněhulák - vlkulák - podobal trochu na Joseline, ale vůbec se mu to nepovedlo. Ale vlka to možná trochu připomínalo. Když jeden přimhouřil oko. Nebo dvě. No a jak na tom byla Josie? Konečně kouknul jejím směrem.

// Postav sněhovou sochu, sněhuláka, nebo něco jiného - samozřejmě ze sněhu

// Tajga

Hodil po ní mírně zmatený výraz. Jo, zima byla občas peklo, ale stále to bylo součást roku! Proč chtěla tak moc slunce, jaro, léto? Stále mu to nedocházelo, ale nehodlal se v tom příliš pitvat a zkrátka vymyslel, jak by toho mohla dosáhnout. „Asi by to někdo mohl mít i jako magii,“ uznal, „máma má třeba takového divného fénixe. Tak ty bys klidně mohla mít ovládání počasí! Akorát netuším, jak se taková magie dá získat, to se musíš zeptat matky nebo Wua.“ Vino se nikdy neptal na původ fénixe, co tehdy viděl, když Socoro skoro umřela. Alespoň si to nepamatoval. Prostě další Lissandřina magie, ale nikdo jiný ji neměl. Tak to určitě muselo nějak fungovat i na ostatní magie, ne?
Joseline se při představě nalezení nových kamarádů ihned cestování víc zamlouvalo. Pruhovaný byl rád, že přišel na nějakou motivaci pro svou dcerku, ale radši na to nic neřekl a jen kývnul. Ještě by řekl něco trapného a přešlo by ji to!
Nad jejím pozorováním se musel zasmát. „Řekl bych, že je pojmenuje ten, co je první najde. Ale většina už má jméno opravdu dlouho, takže se už jen předává z generace na generaci. Časem se třeba i trochu zkomolí a tak,“ vlastně to byla dobrá otázka, zase se nad ní nikdy příliš nezamyslel. Sakra, ta děcka ho ještě něco naučí, ne? „Ale je to zajímavé, ne?“ zkusil pak položit další otázku, aby zjistil, zda takové povídání o kytkách bude něco, co by mohlo dcerku zajímat.

// Ledové pláně

// Tichá zátoka

Pobaveně sledoval měnící se emoce Joseline, které projektovala na svůj obličej jak na filmové plátno. „Chtěla bys ovládat počasí? Proč?“ zeptal se jí překvapeně. Počasí mu vždy připadalo jako naprosto přirozená věc a ani ho nenapadlo, že by ho měl on sám měnit. Na druhou stranu, dcerka byla narozená na ostrovech, kde magie byla všudypřítomná, tak na to zřejmě měla jiný úhel pohledu. Vino se nad její další odpovědí pousmál. „Tak to musíme najít nějaké tvé vrstevníky! Doma totiž najdeš maximálně tvé sourozence, pokud se tam během mé nepřítomnosti nepřidali nějací noví mladíci,“ škádlivě po ní mrknul. Ale kde taková odrostlá vlčata hledat? To ani on sám nevěděl.
Dobře, to už bylo vážně divné. Lissandra jim neukázala ani žádné základní rostliny? Něco se muselo stát, už to nemohl dál zazdívat. Před Joseline se ovšem nechtěl znovu hroutit. „Samozřejmě! Třeba takový Plazivec lékařský. Stačí to rozkousat a nanést na rány. Vypadá...,“ v krátkosti popsal, jak daná bylina vypadala a doufal, že si to Josie dokázala alespoň trochu představit.

// Mokřady

// Zdravím, bohužel ti v tomto příspěvku nemůžeme uznat úkol "Vyšplhej na rozhlednu na Dvojčatech a popiš výhled formou líčení na 500 slov" :< Sice neočekáváme, že celých 500 slov bude jen a pouze líčení, ale v tvém postu je ho zkrátka až moc málo...

// Mělká pláž

Tmavý vlk hodil po dceři lehce znepokojený výraz. Byla v pořádku? Co ten náhlý nával negativity? „Chápu, ale tak to zkrátka je. Ani doma by ses tomu nevyhnula. V zimě je zima, v létě zase horko, vlk si zkrátka vždy najde něco, na co si může stěžovat. Ale zároveň jde vždy najít i něco hezkého!“ Vino se pokusil najít něco pozitivního, co by mohl Jo ukázat. Pak ho napadlo, že by mohli něco postavit ze sněhu, ale k tomu by bylo třeba se přesunout někam, kde ten sníh je trochu pevnější. Na plážích to bylo takové eh.
„Samozřejmě, že mimo smečku mám přátele,“ ohradil se, ale nějak dál to nerozváděl. Upřímně netušil, koho z nich stále mohl považovat za přátele. Vždyť ani nevěděl, kdo z nich se na ostrovech ještě nacházel! Aby se Josie dál nevyptávala, rozhodl se tedy konverzaci obrátit zpátky k ní. „Také by sis měla nějaké najít. Bude se ti to hodit, mít jen malou skupinku známostí ve smečce není vždy nejlepší. Někdy prostě chceš mluvit i s někým jiným. Nebo už sis stihla nějaké najít?“ zeptal se a zvědavě po ní kouknul.
Zkoumání zasaženého území bylo nakonec vlastně poměrně nudné. Naštěstí nenašli žádného zraněného jedince, jen trochu zničené území, rozházené větvičky, a tak. „Kdybychom opravdu našli někoho zraněného, pak bychom mu pomohli. Proto je dobrý se nespoléhat vždy na léčitele, ale znát trochu i sám. Víš o nějakých léčivých rostlinách?“

// Tajga

Převod z hráče na hráče
Prosím z Vina 190 kšm na Artume!

Předem děkuji :>

Převedeno.

Jeho šibalský úsměv mu zmizel z tváře. Joseline zřejmě propadala sezónním depresím podobně rychle jako on. „Ještě před chvilkou jsi mi tvrdila, jak tam jsou sourozenci a všechno je v pořádku. Co ta náhlá změna?“ zeptal se jí. Ani jeho hlas už nenesl ten nádech pozitivity. „Tak se ho zbavíme,“ prohlásil pevně. Zabíjet vlky rozhodně nebylo jeho forte, ale pokud by to znamenalo, že by tím zaručil bezpečí jeho rodiny a smečky, nebylo by to zas tak těžké rozhodnutí.
Nad její otázkou se na chvilku zamyslel. Tenhle vlk? Ne. A co tenhle? Ten taky ne. Tamten? Ne. Prošel snad každým, koho si pamatoval, ale ani jednoho z nich nedokázal přiřadit ke Zlaté. „Myslím si, že ne,“ odpověděl zcela pravdivě. Údajně se Zlatou měli dobré vztahy, ale když se sám s žádným z výše postavených nesetkal, nepřišel si úplně komfortně, že by tam měl s dcerou nakráčet a požádat o úkryt před vánicí. Navíc, když se tak koukal, vítr už tam vlastně vůbec nebyl tak silný... „Zdá se, že se to přesunulo. Měli bychom se podívat na následky,“ kývnul hlavou, aby ho Joseline následovala. Kdyby to bylo opravdu špatné, nejspíš by se měli rychle vrátit a zbytek smečky na potencionální nebezpečí připravit. A jinak... Jinak asi mohli pokračovat v cestě. Den ještě neskončil a Vino měl v hlavě ještě spoustu míst, které chtěl Jo ukázat.

// Tichá zátoka

Alespoň Joseline jeho pád pobavil, jak bylo zřejmé ze smíchu, který z jejího směru slyšel. Doufal, že to trochu pomohlo v boji proti její nervozitě ohledně vánice. Nezastavilo ho to však od hodil jejím směrem ne-zrovna-nadšený výraz, který by se dal popsat jen jako bombastic side eye. Pomaličku ze začal zase škrábat na nohy.
Její otázka ho na chvilku zastavila. Zamrznul ovšem jen na pár sekund, než se zase rozhýbal, jak kdyby se nic nestalo. Sám nad tím přemýšlel. Často. Jeho vnitřní optimista mu tvrdil, že ano. Ale optimismus je optimismus. Nebyl si zcela jist, jaká bude v tomto případě realita. Stačilo mu však, že z toho měl takové deprese on, nechtěl tím zatěžovat ještě i Josie. „Neříkala jsi přece, že je svoláme? Myslíš, že by tě ignorovali? Tebe?“ odpověděl a žertovně do ní šťouchnul.
Rychle se snažil vymyslet nějaké téma, které by Jo odvrátilo pozornost. „Aaa! Úplně jsem ti zapomněl ukázat hranice smečky, jak jsme byli v lese!“ došlo mu najednou. Téma se zdánlivě našlo samo. Upřímně to ale nebyl zrovna nejlepší čas na takové věci jako ukazování hranic, když zrovna utíkali před vánicí...

// Zlatý les

Přestože se Vino nechal zlanařit Joseline do hry, po očku stále kontrolovat počasí a vítr. Chtěl se ujistit, že jádro vánice se nepřesouvalo jejich směrem. Jinak by museli o dost zrychlit. Jenže dokázala by to Joseline? Se zdravou dávkou strachu pohlédl na svou dceru, která naštěstí bylo o něco dál než on. „Jen počkej,“ po jejím provokování trochu přidal na tempu a netrvalo dlouho, než se objevil přímo za jejím ocasem. Naštěstí se zdálo, že vítr naopak začal utichat, takže zřejmě mířili správným směrem. Rozhodl se tedy dát Joseline ještě trochu šanci a přestože se jí prakticky lepil na ocas, ještě se ho nijak nedotýkal.
Co opravdu neočekával byl dceřin pád. Běh v takové blízké vzdálenosti měl tedy ještě jinou nevýhodu než to, že ho neustále sprchovala sněhem. Nedokázal včas zastavit. Pokusil se dceru alespoň přeskočit, ale ani to se mu moc nepodařilo, a tak zkrátka přeletěl přes její tělo a skončil na zemi, podobně rozpláclý jako ona. Neměl jsem si s ní pohrávat, tohle je karma, pomyslel si a zkrátka zůstal ležet na zemi. „Souhlasím,“ vypustil pak odevzdaně.

// Zaskotač si s dalším vlkem ve sněhu a popište sněhové hrátky alespoň na 4 posty (nelze během nich plnit jiné úkoly) (4/4)

// Zubří pláň

Přestože nejspíše utekli z toho nejhoršího, takové sněhové vánice zkrátka nekončí jen kvůli tomu, že z louky vlk uteče. I v lese stále foukal vítr a Vino mohl jen doufat, že nebyl dostatečně silný na to, aby začal převracet stromy. Chtělo by to, aby se přesunuli ještě někam dál. Nechtěl však způsobovat Joseline příliš velkou paniku, už takhle vypadá chudák celá rozrušená. Bude tedy muset nějak vymyslet, jak ji nenápadně přesunout, aniž by to přímo řekl. „To teda!“ přitakal a ohlédl se zpět, aby se ujistil, že se mu za zády neodehrává nějaká naprostá apokalypsa. „Asi jo. Se mu nelíbilo, že si hrajeme bez něj,“ zavtipkoval.
Joseline naštěstí vyřešila jeho dilema o tom, jak se přesunout na další území. Chvilku mu trvalo se vzpamatovat z rány mezi oči, hlavně kvůli tomu, že se mu sníh dostal i do očí. „Jen počkej, až tě chytím!“ Vino žertovně zakřičel po prchající Josie a rozběhl se za ní. Nahodil ovšem poměrně ležérní tempo, aby to pro dceru bylo trochu zábavnější. Nikoho by přeci nebavilo, kdyby je ten druhý hned chytil, ne?

// Mělká pláž

// Zaskotač si s dalším vlkem ve sněhu a popište sněhové hrátky alespoň na 4 posty (nelze během nich plnit jiné úkoly) (3/4)

Vyhodnocení výplat:

Joseline = 10 kšm (1 kšm) + (7 kšm) + (2 kšm)