Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Odevzdaně zíral na Joseline, která se ho snažila uklidnit. Bohužel její zahuhlání o ročních obdobích slyšel a jeden se mohl jen divit, že Vina na místě netrefil šlak. Lissandra byla pryč dvě roční období? Ne dva dny? Ale roční období? Stejná Lissandra, kterou znal? To vůbec neznělo dobře. Jeho předchozí myšlenky o tom, jak by se ve smečce už neměl ani ukázat, postupně začala nahrazovat zapomenutá zodpovědnost. Musel se vrátit. Nemohl smečku nechat žít v nejistotě. Věřil sice, že se Delta mezitím pohyboval na území smečky a jako druhá beta zastupoval Lissandry funkci, ale nemohl to nechat na něm. A rozhodně nemohl nechat vlčata bez rodičů. Joseline se tak nepodařilo Vina rozveselit, ale alespoň se jí podařilo jej přimět se vrátit. „Určitě jo,“ přikývl, byť tomu sám moc nevěřil. Pokud tam nebyla celou dobu, nebylo pravděpodobné, že by se teď najednou vrátila na ně čekat.
Přestože se rozhodl, že se musí do smečky vrátit, měl z toho trochu úzkosti. Když to vydrželi celou dobu, určitě jim nebude vadit, když ještě den počkají, ne? Vino upřímně jen hledal, jak by svůj příchod mohl oddálit, no na druhou stranu s Joseline příliš času v jejím životě nestrávil, a tak to mohl zkusit nahradit alespoň teď. Alespoň jeden den nerušené zábavy mezi otcem a dcerou, bez jakéhokoliv stresu ze strany smečky a zbytku rodiny. Bylo to sobecké, ale pro jednou to Vinovi bylo jedno. „Chceš se po nich tedy podívat po ostrově? Viděla jsi vůbec...,“ odmlčel se a na chvilku se zamyslel, jak to zformulovat. Nějakým způsobem, který by nezněl tak blbě. „Byla ses někdy podívat po ostrovech?“ nakonec z něj vyšlo tohle. Upřímně to byl jen způsob, kterým chtěl přimět Joseline, aby se ještě nějakou dobu procházeli po ostrově. Mohl jí vzít třeba k tomu zamrzlému jezeru na severu a povědět jí o jeho příhodě ve světě mrtvých. Když už si tak vzpomněl na tamější jezero... „Pamatuješ, jak jste se sourozenci klouzali po jezeře? Tady je taky led, nechceš mi ukázat, jak ses zlepšila?“ s menším úsměvem kývnul k jezeru. Doufal, že by to mohlo trochu zlepšit náladu jak jemu, tak Jo.

Zdálo se, že Joseline jeho přiznání poměrně zaskočilo. Dokonce se zasekla ve své větě, což od ní snad ještě nikdy neviděl. Vždy toho měla tolik, co říct. Možná mi nevěří, uvědomil si a rychle odvrátil pohled pryč. Měl to očekávat. Proč by mu měla věřit, že byl tak dlouho pryč nedobrovolně? Jeho nepěkné myšlenky mu opět zahnala Jo tím, že zmínila něco, co ho vystrašilo. „Máma není doma?“ Vino náhle na všechno ostatní zapomenul. Lissandra jen tak ze smečky neodcházela. Rozhodně ne aniž by to ostatním řekla a rozhodně ne na tak dlouhou dobu, aby Jo mohla říct, že jí tam nějakou dobu neviděla. Něco bylo v nepořádku. Něco bylo hodně v nepořádku. „Jak... Jak dlouho už jsi jí tam neviděla?“ optal se raději, aby si ujasnil, jak špatné to opravdu bylo. Možná by se přeci jen měl vrátit. Lissandra by určitě očekávala, že v její nepřítomnosti bude zastávat svou funkci bety...

Joseline vypadala naprosto nedotčeně nějakým traumatem a zároveň z ní necítil žádnou nenávist vůči jeho osobě za to, že se na smečkovém území tak dlouho neukázal. Částečně ho to uklidnilo - možná to přeci jen nebylo tak hrozné. Možná pochopí, že on za to vlastně nemohl. Na druhou stranu mu to přišlo až příliš dobré, aby to byla pravda, a tak v tom začal hledat nějaký háček. „Lycan?“ Vino tiše zopakoval jméno dalšího svého vlčete a nervózně přešlápl. Dramatická pauza, pro kterou se Joseline rozhodla, mu se stresem vůbec nepomáhala. Hlavu už měl plnou všeho hrozného, co se mu mohlo stát, ale pak z mladé slečny vypadlo, že byl neupravený. Tmavý vlk konečně vypustil dech, který nevědomky zadržoval. Takže je v pořádku, domyslel si.
To znamenalo, že dvě vlčata ze čtyř byla ok. Možná jeho absence přeci jen nezpůsobila nic hrozného! To ho však donutilo přemýšlet zase o tom, zda byl vlastně ve smečce potřebný. Rok se tam neukázal a zdánlivě se nic nehorázného nestalo, vlčata ho nehledala-- A přesně to mu Jo rychle vyvrátila, když řekla, že se ho Eren a Elvean asi vydali hledat. Zase to v něm způsobilo divný mix emocí. Na jednu stranu ho hřálo u srdce, že se o něj zajímali, na druhou ho zabolelo u srdce, že k něčemu takovému vůbec muselo dojít. „Nejsou. Já...,“ odmlčel se a pohlédl na Joseline. Měl by jí to říct? Nebude to znít jen jako výmluva? Na druhou stranu si zaslouží vědět, kde celou tu dobu byl... Je vůbec dost stará na to, aby to pochopila? Zavrtěl hlavou ve snaze utišit tu změť myšlenek, která se mu točila v hlavě. Nakonec se rozhodl pokusit vykomunikovat, co měl na srdci. „Nemohli mě najít. Joseline... Když jsi mě viděla naposledy, přinesl mi osud jakousi pozvánku. Domluvil jsem se s Liss--,“ zastavil se a rychle se opravil, „s mámou, že tam půjdu. Jenže všechno bylo nasáklé magií a... Myslím, že tam čas utíkal rychleji. Přijde mi jako včera, co jsem odešel, ale uběhlo tolik času.“ Jak jednou začal, už nemohl přestat. Vysvětlení se mu hrnulo z tlamy jak lavina. „Moc mě to mrzí,“ dodal pak tiše.

Vino se při svém přemýšlení zahleděl do dálky. Byl tak zabraný do svých myšlenek, že dokonce postupně přestal vnímat své okolí. Možná proto si nevšiml, když z hor "přišla" mladá vlčice. Až v momentě, kdy na něj začala hulákat a rozběhla se jeho směrem, zjistil, že tu byl i někdo další. Překvapeně se postavil, připraven skoro na vše - až na to, co ho opravdu čekalo. Nazvala mě... Tátou? Vino jen překvapeně zamrkal, když mu došlo, co vyšlo z její tlamy.
Konečně na ni pořádně zaostřil a prohlédl si ji, jen aby si uvědomil, že se opravdu jednalo o jeho vlče. I kdyby jej zklamal čenich, podoba tam byla. „Jo...?“ ani nedokázal vyslovit její celé jméno. Cítil, jak se mu svíral krk a srdce se rozbušilo silněji, než kdyby právě přeběhl celý ostrov. „Co tady děláš? Stalo...,“ hlasitě přehltnul a zhluboka se nadechl, „se něco doma?“ Vino dělal co mohl, aby ze sebe dostal alespoň pár slov. Bylo to na něj trochu moc a samozřejmě měl před očima jen nejhorší situace. Vždyť právě přemýšlel nad tím, co všechno se jim mohlo stát! A najednou se mu objevila dcera před čenichem? To nemohla být náhoda.

// Oblouky bohů

Konečně se mu podařilo vymotat se z mlhy. Přestože to nebylo úplně pohoří, kam původně měl namířeno, alespoň už viděl na své okolí. I minimální pokrok byl pokrok. Než se vydal hledat jeskyni v horách, usadil se u jezera, ke kterému došel. Jeho kožich byl stále poměrně mokrý z průlivu a zima, která venku byla, mu rozhodně nepomáhala uschnout. Možná proto tady ale chtěl zůstat sedět. Protože mu to bylo nepříjemné, a tak alespoň částečně mohl přemýšlet o jeho kožichu a nesoustředit se plně na svou rodinu. Upřímně je chtěl vidět. Přestože je neviděl vyrůstat, chtěl alespoň vědět, jestli jsou všichni v pořádku a jak vůbec po tom roce vypadají. Na druhou stranu si připadal, že toho není hoden. Jedna konkrétní myšlenka ho ovšem děsila víc, než všechny ostatní . co když se jednomu z vlčat něco stalo? Něco, co mohl lehce zastavit, ale protože tam nebyl, tak se někomu přihodilo něco hrozného. To samo o sobě v něm vyvolávalo touhu se nikdy nevrátit. Dokud je neuvidí, mohou navždy žít v jeho myšlenkách jako šťastná malá vlčata.

// Mlžné pláně

Přesně jak očekával. Nedařilo se mu. Místo toho v mlze spatřil nějaké podivné kameny. Huh? Vino se zastavil kousek od nich a na chvilku se zamyslel. Přísahal by, že mlhou už několikrát procházel a ještě se mu nepodařilo na tuhle podivnost narazit. Rychle myšlenku ale zahodil, však se nejednalo o nic zvláštního, v mlze se zkrátka špatně orientovalo a tak se nemohl divit, že skrývala věci, které ještě nenašel. Není to žádné znamení. Jen náhoda, rychle z hlavy vysekal jakékoliv špetky naděje, že to může být znamení a stane se něco dobrého. Poté si všiml siluety podivné vlčice, která se v okolí kamení pohybovala. Upřímně neměl chuť se s někým bavit, nehledě na to, že vlčice působila trochu divně. Kdo tak intenzivně zírá na kameny? Rychle se tedy otočil a odešel dřív, než si jej mohla všimnout.

// Vlčí jezero

Prosím 4% do vytrvalosti, děkuji pěkně :>

Zapsáno.

// Písčiny

Upřímně se chtěl vyhnout podivnému lesu, nejlépe navždy. Přišlo mu, že všechno špatné se mu dělo právě tam. Minimálně to tam začalo. Proto při přeplavání stočil směr trochu víc do strany a skončil tady. Úžasné. Ještě bych se mohl třeba ztratit, pomyslel si, když se rozešel mlžnou plání vpřed. Pamatoval si, že sousedila s nějakým pohořím, kde by mohla být jeskyně, do které by se mohl na nějakou dobu zašít. Jenže orientovat se v mlze bylo dost složité, takže mu nezbývalo nic jiného, než se motat a doufat, že jej cesta přivede k horám. Jenže to by byl naivní, kdyby si myslel, že se mu něco takového podaří. Hlavně ať neskončím u toho zatraceného lesa, zamračil se. Hledání cesty mu alespoň částečně pomohlo nemyslet stále na negativní věci, co jen co se mu podaří najít hory, nejspíš ho to zase pohltí.

// Oblouky bohů

// Zrcadlové jezero

Ani si neuvědomil, že jej dohnala vyčerpanost. Přeci jen přeplavení úžiny nebylo jen jednoduché mávnutí tlapou, a když pak ještě přelézal zdejší hory, nakupilo se to. Už byl příliš mentálně a fyzicky unavený na to, aby se dokázal přeplavit na druhý ostrov. Rozhodl se tedy ulehnout a na chvilku si odpočinout.
Přestože se o to nesnažil, na krátkou dobu usnul. Sny mu však nepovolili vyprostit se ze spárů depresí, ba naopak. Sice si nepamatoval, co přesně se mu zdálo, no probudil se s rozbušeným srdcem a naježeným kožichem. Zřejmě to tedy nic příjemného nebylo. Ani ve snech nemám klid duše, pomyslel si s uchechtnutím a zavrtěl hlavou. Na chvilku zvažoval, zda by prostě neměl zůstat tady. Na jediného vlka tu nenarazil a většina ani nedokáže na zdejší ostrov přeplavat. Mohl by tady hnít sám až do konce života. Něco ho však volalo na druhý ostrov, a tak se nakonec rozhodl odejít.

// Mlžné pláně

// Kočičí luka

S povzdechnutím pokračoval svou cestou po maličkém ostrově. Kdyby se včas nevzpamatoval, nejspíš by pokračoval a prošel by až do jezera. Naštěstí jej zastavila bolest hlavy, kterou pocítil při vstupu na břeh. Nepohlédl však na svůj odraz v jezeře, aby mohl být překvapen dvojím odrazem. Upřímně se nechtěl vidět. Postupně si však začal klást i trochu zvláštnější dotazy - jak vůbec dokázal přežít? Za celou tu dobu nejedl a nepil. Rychle si to vysvětlil podivnou magií, která se na plese nacházela. Přeci jen předpokládal, že mohla i za zrychlení času. Jenže to nebylo vůbec dostatečné vysvětlení, znělo to spíš jako výmluva. Lissandra by mu beztak nevěřila. Však mu nevěřila ani tehdy, když byl chycen ve světě mrtvých. A vlčata? Jak by jim měl vysvětlit, že jeho nepřítomnost nebyla jeho chybou?

// Písčiny

// Sakura

Postupně jej pohlcovala deprese. Zajisté tomu nepomáhalo to, že byl sám a reálně ani nevěděl, jestli měl nějakého přítele, kterému by se mohl se svými momentálními myšlenkami svěřit a získat tak nějakou zpětnou vazbu. I kdyby někoho takového měl, opravdu by mu řekl, že nemá pravdu a nemá nad tím tak přemýšlet? Však i onoho přítele by nejspíš viděl jednou ročně. Čím víc nad tím přemýšlel, tím horší to bylo. Zároveň se však nedokázal zastavit a přemýšlet nad něčím lepším, optimističtějším. A nebo možná zkrátka nechtěl. S jeho momentálním emocionálním rozpoložení by se jeden vůbec nedivil, kdyby si chtěl schválně způsobit ještě více bolesti. Už vůbec nepřemýšlel nad tím, kam jde, ani nezkoumal jeho okolí, jak byl jeho původní plán. Však proč by to dělal?

// Zrcadlové jezero

// Malé hory

Přelézat oné "hory" se nakonec zdálo být mnohem jednodušší, než Vino původně očekával. S lehkým překvapením hleděl na holé stromy. Až teď, po tak dlouhé době, si uvědomil, jak dlouho byl pryč. Na tu zatracenou oslavu přišel někdy na jaře. Tak jak mohla být zima? Celkem ho to vzalo, až si z toho musel sednout. Všechna ta předsevzetí, která sám sobě dal. Jak bude lepším otcem, jak bude otcem, který bude přítomný v životě svých vlčat. A teď se mu podařilo to zničit. Zase. Zase zmizel ze smečky, kde má zastupovat Lissandru, a ze života své rodiny. Chvilku jen seděl a zíral, zatímco se mu v hlavě rojilo spoustu ošklivých myšlenek. Měl by se vůbec vracet? Je toho hoden? Možná už tam ani nepatří. Však vlčata už si zvykla na život bez něj a Lissandra bude jen naštvanější, pokud se vrátí. Možná by bylo lepší je nechat si myslet, že někde zemřel. Možná by měl najít nějaké místo, kde doopravdy zemře. Možná...

// Kočičí louka

// Průliv

Jen co se mu podařilo dostat se na - pro něj nový - ostrov, vyrazil k nejvyššímu vrcholu, co viděl. Přeci jen z takového místa by si mohl prohlédnout okolí lépe, ne? Bohužel, nejvyšší místo nebylo zrovna dvakrát vysoké. Vino si ani nebyl jist, zda to mohl považovat za hory. Spíš by to nazval kopce, hlavně když to porovnal s jinými horami, které na Mois Grisu za tu dobu navštívil. Když se však konečně dostal na jeden z vrcholů, uvědomil si, že i přes jejich poměrně nízkou výšku to stačilo na to, aby viděl na celý zbytek ostrova. Dokonce viděl i na ten fialový les, ve kterém se předtím nacházel. Zřejmě poměrně malý ostrov, pomyslel si při pohledu na břeh. Na ostatních žádný bod, kde by viděl na celý ostrov, nenašel. Nebo možná spíš ještě nenašel? Kdo ví, jestli něco takového existuje. Ale kopce takhle uprostřed ostrova..., lehce otráveně si povzdechl. Snad je nebude muset přelézat pokaždé, kdy se bude chtít dostat na jedno z území kolem nich.

// Sakura

V Ý P L A T Y ~ D U B E N - P R O S I N E C
Prosím vyplňte následující kritéria níže do komentářů pod tento příspěvek, děkuji!

Jméno vlka: Honzík
Počet příspěvků: herní příspěvky za měsíce, ve kterých jste hráli
například -> 10 (duben), 1 (červen), 5 (září)
Postavení: aktuální herně odehrané postavení
Povýšení: Pokud jste byli tento měsíc povýšení a máte to herně zahrané, můžete si napsat o jednorázovou odměnu...
například -> povýšení ze sigmy na kappu
Funkce: aktuální herně přidělená funkce / funkce, kterou byste chtěli pro vašeho vlka
například -> lovec / chtěl bych být lovcem
Aktivita pro smečku: Co jste pro smečku udělali? Zachránili jste někoho? Sdíleli jste užitečné informace s členy? Plnili jste svojí funkci? (např. jako lovec jsem ulovil srnu pro celou smečku)
Krátké shrnutí (i rychlohry): všechno co jste za tyto měsíce stihli zažít
Questy smečky: -individuální položka-

Čas máte do půlnoci 31. 1. 2024

// Modrák

Podivným lesem proběhl poměrně svižně. Když už totiž věděl, kam měl namířeno, nechtěl se nechat zbytečně rozptýlit něčím, co by ho po cestě mohlo potkat. Až když se dostal na břeh, tak se zastavil. Zkoumavě jej obešel z jedné strany na druhou, jeho pohled upřený na ostrov v dálce. Vskutku neviděl nic, co by jej spojovalo s tímhle ostrovem, a tak mu nezbývalo nic jiného, než plavání. Uf. Ale byla poměrně zima. V ten moment si nejspíš měl uvědomit, kolik času opravdu uběhlo od chvíle, co vyrazil na onu oslavu, ale vůbec ho to netrklo. Zřejmě mu tam trochu i zdegeneroval mozek. Nu což, přes den mi srst zase vyschne, pomyslel si a opatrně se začal plavit na druhou stranu. Místy to s ním trhalo a i jeho mohutné tělo proud dokázal hodit někam naprosto jinam, než měl namířeno. Naštěstí už měl vybudovanou nějakou tu sílu a vytrvalost, aby se úspěšně vrátil na svou původní trasu a bezpečně se dostal až na opačnou pláž.

// Malé hory