Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Hleděla jsem na svého opeřeného společníka, snažíc se vymyslet jméno, ale to už ke mě přišel jakýsi vlk. Nebylo to v těsné blízkosti hranic, a tak jsem na něj prozatím nespouštěla nic přísně nebo tak. Povytáhla jsem obočí, pach smečce nepatřil, ale přesto jsem ho jakoby znala. Byl cítit mým otcem, ale můj otec to také nebyl. ''Také zdravím.'' Střihla jsem uchem. ''My se známe?'' Zeptala jsem se narovinu, ''Máš pach někoho koho dost dobře znám, ale přesto tě nemám kde zařadit.'' Vysvětlila jsem svůj dotaz a čekala jsem s lehce nakloněnou na odpověď vlkovu. Byl svým způsobem dost podobný mému otci, ale přesto úplně jiný, mohli být rodina? Ne.. Přece.. Nebo ano?
''Jsem Vittani Virentem z Alateyské smečky, kde při její blízkosti stojíš.'' Pozvedla jsem čumák a hrdě vypnula hruď při svém představení se. Ne, hrdost jsem nikde cestou neztratila a v očích mi žhnuli ohnivé uhlíky.

<- Začarovaný les (Přes Tajgu)

Fialové stromy se postupně změnili na klasické, ty které jsem již znala a tak jsem již bezpečně rovnou mířila k hranicím smečky. Byla jsem od srazu celkem dlouho pryč.. Nějaká doba s rodinou, pak s Hankou, nakonec do svatyně, poznání nové tváře, obchod s Wuem.. Čas plynul jako voda o tom nebylo vůbec žádných pochyb...
Nakonec jsem skončila se svým malým okřídleným novým přítelem a konečně se z lesa již zkušeně začínám prodírat kamennou, strmou cestou nahoru vstříc smečce. Ale to mě zarazil kousek od hranic známý pach.. Natočila jsem hlavu a vydala se tím směrem. Musela jsem to přece prozkoumat! Co kdyby to bylo nějaké potencionální nebezpečí? Dobře, to asi přeháním, koneckonců mi ten pach připadá tak moc povědomý, že jsem nebezpečí snad zahodit mohla. V tom mi poštolka přeletěla přes čumák a já se zasmála, když jsem zastavila, ''Dobře, musíme ti vymyslet nějaké jméno.'' Přece na něj nebudu volat 'Hey, ptáku!'.

<- Vlčí jezero

A tak jsem neplánovaně opět zabloudila do mlhy, ale pokoušela jsem se držet jedním směrem, abych se v ní tentokrát znovu neztratila. Přesto jsem měla pocit jakobych v ní zase bloudila hodiny, ale přesto po nějakém čase začala mlha ustupovat, půda a okolí se zbarvilo do fialova a tím jsem se dostala postupně do lesa, který mi byl doposud také velkou neznámou.
Zaujatě jsem si jej prohlížela, obzvlášť stromy a jejich fialové listy. Bylo to takové netypické a neuvědomovala jsem si, že bych někdy z hory takový pohled viděla, ale to mohlo být i tím, že byl vidět klasický les- tam, kde byl úkryt mých rodičů. ''Jak na sebe asi budeme koukat teď?'' Zarazila jsem se při vzpomínce na to, co se vše v úkrytu odehrálo. Zhluboka jsem se nadechla a poté zdlouha vydechla, abych ze sebe tyto prozatím negativní myšlenky zase vypudila.

-> Hraniční pohoří (Přes Tajgu)

''Pokud chceš někomu pomoci, dej mu do ruky klíč, ale nech ho, ať si odemkne sám.''

<- Oblouky bohů (Přes Mlžné pláně)

Konečně! Ano, konečně. Vystoupila jsem z mlhy ven a pak stála v blízkosti oné hory, kterou jsem předtím viděla od těch obřích kamenů. Byla jsem ráda, že jsem byla venku z toho mlžného bludiště, ale.. co mě však zaujalo víc.. Tak voda a u ní? Nikdo jiný, než starý dobrý pan Wu! Teda.. Ne že bych někdy vůbec byla, ale... jeden o něm tolik slýchal.. A tak se k němu vydala a zaujatě si začala prohlížet jeho prazvláštní vozík na kolečkách..
A tak jsem se rozhodla pro některé z jeho věcí, stejně tak jako... jako mi nabídl společníka na cesty. Dravce, kterého našel zraněného a vyléčil, ale tak si zvykl na přítomnost vlka, že nechce odletět příliš daleko. ''Hm, proč vlastně ne?'' Přikývla jsem a mladá poštolka jakoby rázem si rozhodla ustlat na mých zádech, dost jasně jsem zacítila když se mi jeho drápy zaryly do kůže.. Nebýt má srst tak hustá, nedokážu si představit, že by to bylo cítit ještě více.
A pak spokojená s Poštolkou i s nově nabitými dovednostmi - a velmi dobrou náladou ze snězených sladkostí, které jsem od něj také vzala. Najednou jsem neměla potřebu pouštět ze sebe páru a prostě jsem spokojeně pokračovala!

-> Začarovaný les (Přes Mlžné pláně)

Nákup
Účet po schválení převodů -> 286kšm / 43rub / 12min
Převody -> 43 rubínů -> 430 kšm / 12 mincí -> 480 kšm //= 1 196 kšm
Nákup ->
<čtvrtý level tlapky je z kola štěstí>- 5 až 11 lvl do Ohně(80+90+100+110+120+130+140= 770)
- Element Země(180kšm), Element Vody(180kšm) = 360kšm
- 2 až 10 level do Země
(50+60+70+80+90+100+110+120+130= 810 kšm)
2 level do Vody (50kšm)
770+360+810+50
Na tohle vše bude využita sleva 30% a 10% = 40%
Nákup bez slevy -> 1990 kšm -> sleva 796 kšm
Pokračování bez využití slevy
- Poštolka pestrá (za dovedení Sivataga- zakreslit- póza a zbarvení posláno)
Cena nákupu - 1194 kšm
Účet po nákupu - 2kšm / 0rub / 0min

Schváleno

<- Mlžné pláně

A teď to skutečně vypadalo, že na chvíli se soustředit, zastavit a tak.. Konečně začalo mít nějaký účel! Mlha se začala rozestupovat a a přede mnou se zjevili... opět kameny... Jenže čím blíže jsem byla, tím mi začali připadat mnohem zajímavější o to bez diskuze, tyčili se dost vysoko nade mnou, byly rozestavěné v jakémsi kruhu. Zvědavost byla silnější a tak jsem vlezla do vnitřku onoho pomyslného kruhu. Každý z nich měl na sobě něco vryté. Ale ať jsem to snad zkoumala ze všech stran jakkoliv, nějak jsem na jejich hlubší význam nepřišla. ''Možná to bude pak vědět táta, nebo máma.'' Nakonec jsem tedy svou zvědavost zase uzavřela do škatulky a rozhodla se pokračovat v hledaní cesty pryč odsud, samozřejmě..
A tak jsem se vrátila do mlhy a do bloudění v ní. Co mi ale trochu pomohlo, tak že jsem přes rozestoupenou mlhou zahlédla horu.. A tak jsem se snažila mířit jejím směrem.

-> Vlčí jezero (Přes Mlžné pláně)

<- Poušť (Přes Tichou Zátoku)

A tak jsem se nějakým způsobem vymotala z pouště a došla do zátoky.. Tam jsem se příliš nezdržovala, jelikož tam byla velká spousta pachů a nějak jsem se dnes.. nechtěla přivést do problémů. Proto jsem ji jen tak rychle prošla na její druhou stranu. Tam jsem se přebrodila přes vodu a vlezla do mlhy.
Byla jsem z ní trochu nesvá, co si budeme, ale.. šla jsem.
Po nějaké době jsem měla pocit, jako bych začala chodit v kruzích.. Nešla jsem okolo toho balvanu už? Určitě jo! ''Boha!'' Křikla jsem flustrovaně do mlhy, která se kolem mě jen stupňovala.. Na chvíli jsem se zastavila a pořádně se nadechla a vydechla.. Musela jsem vypustit trochu páry a soustředit se kudyma se vlastně pořádně vydat, abych se dostala z tohoto místa pryč. Moc se mi teda nevyplatilo chodit zde...

-> Oblouky bohů

<- Zubří pláň

Přes pláň jsem kráčela přes nějakou zátoku. Tam jsem využila první chvíle se pořádně napít, protože to už byla taky nějaká doba a navíc když jsem po cestování v portále skoro vrhla, jsem měla teď jednoduše pocit škrábání v krku a díky tomu taky celkem žízeň. A když jsem žízeň uhasila tak to došlo k tomu, že jsem se zase vydala na cestu.
Cesta trvala chvíli, ale nakonec jsem překročila hranice pouště. Ani jsem přesně netušila kde přesně mám jít, kde se ona slavná oáza nachází, a tak mě čekalo asi několik kilometrů pochod pouští. Vlastně jsem se ani příliš nezaobírala tím kudyma mám jít, prostě jsem šla kam mě vedl čumák.

-> Mlžné pláně (Přes Tichou)

<- Sněžné tesáky

A z hor jsem se dostala opět do nížin kde slunce nebylo přikryté mraky a opět pařilo v plné své síle. Kráčela jsem loukou a mířila směrem k oáze, kde by se měla nacházet čerstvá voda a pak jsem chtěla pokračovat směrem domů. Neměla jsem žádný speciální cíl, ale už jsem byla od smečky a rodiny nějakou chvíli zase pryč, doufala jsem že zlá situace už pominula a taky jsem se chtěla zase sejít s Hankou, ještě mohl být čas se něco dalšího přiučit, třeba bude ráda, že jsem stihla mezitím trénovat i s mistrem ve svatyni a chtěla jsem jednoduše vědět, že jsem se v tom lovu zlepšila. Tedy doufala jsem v to.
Pláň mi rychle utíkala tím jak jsem přemýšlela nad nejbližšími plány, které by se mohli prostě uskutečnit. A když ne... No, mohla bych se stejně nějakou dobu loudat prostě v okolí smečky. Bylo obdoví toulání, nyní je zase čas smečkového loudání.

-> Poušť (Přes Tichou)

<- Nejvyšší hora (Přes Červenou louku)

Portál se mnou pěkně zatočil. Kdyby to už nebyla nějaká chvíle kdy jsem jedla, asi by to jídlo taky skončilo venku. Začala jsem přemýšlet zda vůbec ještě někdy portál použiju, ale jakmile to po pár minutách přešlo, jsem se rozhlédla... ''Hm.. No uvidíme..'' Třeba se zkušenostmi to zas pak bude o něco jednodušší.. A nebo taky ne.
Když jsem byla v horách, tak tu bylo poměrně chladno a to mi pomohlo se vrátit na svou tělesnou teplotu. Ne že by tady byla teda úplně zima, ale nebylo tu takové horko jako v nížinách. Do kterých jsem mimochodem také znovu mířila. Ač jsem tyto hory ještě spíš neznala, díky zkušenostem z hory kde sídlí Alatey nebylo tak hrozné se v nich dobře pohybovat. Jeden už snad pouhým okem dokázal spatřit kde je bezpečné šlápnout a kde nikoliv. Ne že by tedy byl každý krok perfektní...

-> Zubří pláň

Nakonec se Walean tedy rozhodl odejít a poté, co jsem zůstala po pár minutách sama, jsem se posadila a podívala na oblohu. Chvíli jsem uvažovala co dál, ale nakonec jsem se pak zase zvedla a vypadala se na cestu. Prozatím jsem mířila tedy směrem k onomu portálu, který jsem tak věruhodně popisovala. Byl čas si ho samostatně vyzkoušet, abych byla v dostatečném přehledu pro příště, jo.
A tak jsem z hory sešla směrem na rudě zbarvenou louku na kterém jeden nezahlédl nic jiného, než vlčí máky. Kupodivu mě z toho celkem lechtalo v čumáku, protože tolik vůně jsem snad nikdy necítila. A mimo jiné jak už bylo takové vedro, tak jsem co chvilka vyplazovala jazyk, abych se tím trochu ochladila. Měla jsem poměrně hustou srst a moc jsem se na léto nepřesrstila, možná bych se mohla vydat na sever. Tam bych se mohla trochu schladit.
A pak jsem hopsla tím portálem, pokusila jsem se o to bez váhání, protože bych se pak určitě zarazila a nakonec se to rozhodla obejít.¨

-> Sněžné tesáky (Přes Červenou louku)

Řešili jsme tedy záhadu portálu a Walean, jak se později představil, byl asi rád že se dozvěděl alespoň něco nového. To jsme pak řešili i zdejší bohy, ale k těm jsem se taky jeho přílišné odpovědi nerozvinuli. Zamávala jsem ocasem a podívala se na východ slunce. Byl to hezký pohled a my měli prvotřídní výhled. ''Kdyby nebyly asi by si s námi hráli víc... Takhle se většinou nezapojují, tak alespoň něco probíhá v rámci možností fajn.'' Víc jsem k tomu asi taky neměla co říct.
Pak jsme se teda oficiálně seznámili a nastalo ticho, sledovali jsme oblohu. Kdyby to nebylo takové to trapné ticho tak možná to vypadalo z pohledu třetí osoby poměrně romanticky.
Nakonec jsem si odkašlala a na hnědého vlka se podívala, ''Inu.. Asi jsem tě ráda poznala? Nejspíš jsem ti řekla pro teď vše a jestli tě nic dalšího nenapadá, asi se vydáme zase každý svou cestou.' Posnažila jsem se na něj přátelsky usmát. Jestli by se mnou chtěl být zůstane, ale tak jsem mu neměla za zlé kdyby se vydal zase dál po své ose.

Byla jsem překvapená jak ten vlk byl natvrdlý a vše jsem mu musela vysvětlovat polopatě. Jenže to jsem se i dozvěděla, že on vlastně nemyslel to, jak se tu dostal. Na ostrovech už byl nějaký ten úplněk.. Tvářila jsem se pořád stejně- tedy jsem nedala najevo to, že jsem teda nepochopila já jeho. ''Jo, to myslíš tohle puf..'' Ušklíbla jsem se a podívala jsem se směrem na louku. Byla už sice tma, ale noc byla příjemná a šlo vidět moc pěkně. Oblohu zdobily zářivé hvězdy. ''Myslíš tamto.'' Poukázala jsem tlapou na portál, který byl na druhé straně louky a byl moc pěkně vidět, právě díky tomu že slunce už tak nezářilo. ''To je portál, ten vede na druhý ostrov.'' Odpověděla jsem jako kdovíjaký vševěd, i když sama jsem jim ještě nikdy neprošla, ale o portálu jsem už slyšela. A taky že jsem předtím vůbec nepochopila co myslel. Pěkně prostě otočeno, hehe. ''No a jestli takové puf nechceš dělat, je tu ještě starý most mezi ostrovy.'' Zašlehla jsem ocasem a podívala se opět na něj.
''A co se týče pro tu radost. Údajně tu jsou dva bohové. Matka a syn- Iris a Nero. Kteří si tu a tam hrají s našimi životy.'' Vysvětlila jsem ve zkratce, ''Ale sama víc nevím.'' Dodala jsem pak, než by se na to chtěl doptat dále.
Nakonec jsem se protáhla, ''Mimochodem, jmenuji se Vittani.'' Podívala jsem se na něj a u toho zastřihala ušima.

Pozvedla jsem obočí, když se ze sebe snažil vykoktat teda o co šlo, na co se chtěl zeptat. Že to zní bláznivě. Tomu věřím, když se celý tváříš bláznivě. Pomyslela jsem si pobaveně. Pak, že se procházel a najednou to bylo zcela jiné. Než jsem stačila cokoliv říct, tak to ještě doplnil. Bylo to nějaké a poté zase jiné. Byl tady.
Lehce jsem se zasmála, ale pak jsem se zase zatvářila vážně. ''Mě osobně se to nikdy nestalo.'' Odpověděla jsem ledabyle a cukla jsem rameny, jako kdyby mi bylo jeho problémy zcela fuč. A jakože většinou byly mi věci cizích vlků zcela fuk, žejo. ''Ale budeš jeden z mnoha co zde byly prostě přemístění ´pro něčí radost. Někdo by ti snad i mohl říct i z nudy zdejších bohů.'' Odpověděla jsem. ''Já patřím k těm, co se zde narodili, takže nějaké puf jsem fakt nezažila, ale tohle je magické místo kde čas od času se zjeví někdo mimo ostrovy. Mí rodiče taky nepochází odsud, ale zvykly si. Ty si jistě taky zvykneš.'' Opět jsem to zakončila s pozvednutým obočím. Byla jsem zvědavá na jeho reakci.

Procházela jsem zrovna cestičkou, a původce pachu se mi konečně ukázal. Tmavý zjizvený vlk, který na první pohled nevypadal zrovna dvakrát přívětivě a tak jsem si udržovala bezpečnou vzdálenost. Tedy.. do chvíle, než promluvil. A to pak napovědělo i jeho tělo. Choval se zvláštně, nervózně. ''I já tě zdravím.'' Nakonec jsem promluvila. Oproti němu o dost sebevědoměji a mé tělo nedalo byť žádný náznak o tom, že bych byla nervózní. Vlastně vůbec.
Pak ze sebe vysoukal, že by se chtěl na něco zeptat a tak jsem povytáhla obočí zvědavě a zastřihala zvědavě ušima, ''Jen se ptej.'' Byl viditelně starší, než jsem byla já a přesto se chtěl na něco zeptat? Možná byl jeden z těch co se zde nenarodili a jen tak se tu zjevili aniž by to chtěli? Možné to je. Ale to mi na to odpoví jeho dotaz.