Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Poušť (Přes Tichou Zátoku)

A tak jsem se nějakým způsobem vymotala z pouště a došla do zátoky.. Tam jsem se příliš nezdržovala, jelikož tam byla velká spousta pachů a nějak jsem se dnes.. nechtěla přivést do problémů. Proto jsem ji jen tak rychle prošla na její druhou stranu. Tam jsem se přebrodila přes vodu a vlezla do mlhy.
Byla jsem z ní trochu nesvá, co si budeme, ale.. šla jsem.
Po nějaké době jsem měla pocit, jako bych začala chodit v kruzích.. Nešla jsem okolo toho balvanu už? Určitě jo! ''Boha!'' Křikla jsem flustrovaně do mlhy, která se kolem mě jen stupňovala.. Na chvíli jsem se zastavila a pořádně se nadechla a vydechla.. Musela jsem vypustit trochu páry a soustředit se kudyma se vlastně pořádně vydat, abych se dostala z tohoto místa pryč. Moc se mi teda nevyplatilo chodit zde...

-> Oblouky bohů

<- Zubří pláň

Přes pláň jsem kráčela přes nějakou zátoku. Tam jsem využila první chvíle se pořádně napít, protože to už byla taky nějaká doba a navíc když jsem po cestování v portále skoro vrhla, jsem měla teď jednoduše pocit škrábání v krku a díky tomu taky celkem žízeň. A když jsem žízeň uhasila tak to došlo k tomu, že jsem se zase vydala na cestu.
Cesta trvala chvíli, ale nakonec jsem překročila hranice pouště. Ani jsem přesně netušila kde přesně mám jít, kde se ona slavná oáza nachází, a tak mě čekalo asi několik kilometrů pochod pouští. Vlastně jsem se ani příliš nezaobírala tím kudyma mám jít, prostě jsem šla kam mě vedl čumák.

-> Mlžné pláně (Přes Tichou)

<- Sněžné tesáky

A z hor jsem se dostala opět do nížin kde slunce nebylo přikryté mraky a opět pařilo v plné své síle. Kráčela jsem loukou a mířila směrem k oáze, kde by se měla nacházet čerstvá voda a pak jsem chtěla pokračovat směrem domů. Neměla jsem žádný speciální cíl, ale už jsem byla od smečky a rodiny nějakou chvíli zase pryč, doufala jsem že zlá situace už pominula a taky jsem se chtěla zase sejít s Hankou, ještě mohl být čas se něco dalšího přiučit, třeba bude ráda, že jsem stihla mezitím trénovat i s mistrem ve svatyni a chtěla jsem jednoduše vědět, že jsem se v tom lovu zlepšila. Tedy doufala jsem v to.
Pláň mi rychle utíkala tím jak jsem přemýšlela nad nejbližšími plány, které by se mohli prostě uskutečnit. A když ne... No, mohla bych se stejně nějakou dobu loudat prostě v okolí smečky. Bylo obdoví toulání, nyní je zase čas smečkového loudání.

-> Poušť (Přes Tichou)

<- Nejvyšší hora (Přes Červenou louku)

Portál se mnou pěkně zatočil. Kdyby to už nebyla nějaká chvíle kdy jsem jedla, asi by to jídlo taky skončilo venku. Začala jsem přemýšlet zda vůbec ještě někdy portál použiju, ale jakmile to po pár minutách přešlo, jsem se rozhlédla... ''Hm.. No uvidíme..'' Třeba se zkušenostmi to zas pak bude o něco jednodušší.. A nebo taky ne.
Když jsem byla v horách, tak tu bylo poměrně chladno a to mi pomohlo se vrátit na svou tělesnou teplotu. Ne že by tady byla teda úplně zima, ale nebylo tu takové horko jako v nížinách. Do kterých jsem mimochodem také znovu mířila. Ač jsem tyto hory ještě spíš neznala, díky zkušenostem z hory kde sídlí Alatey nebylo tak hrozné se v nich dobře pohybovat. Jeden už snad pouhým okem dokázal spatřit kde je bezpečné šlápnout a kde nikoliv. Ne že by tedy byl každý krok perfektní...

-> Zubří pláň

Nakonec se Walean tedy rozhodl odejít a poté, co jsem zůstala po pár minutách sama, jsem se posadila a podívala na oblohu. Chvíli jsem uvažovala co dál, ale nakonec jsem se pak zase zvedla a vypadala se na cestu. Prozatím jsem mířila tedy směrem k onomu portálu, který jsem tak věruhodně popisovala. Byl čas si ho samostatně vyzkoušet, abych byla v dostatečném přehledu pro příště, jo.
A tak jsem z hory sešla směrem na rudě zbarvenou louku na kterém jeden nezahlédl nic jiného, než vlčí máky. Kupodivu mě z toho celkem lechtalo v čumáku, protože tolik vůně jsem snad nikdy necítila. A mimo jiné jak už bylo takové vedro, tak jsem co chvilka vyplazovala jazyk, abych se tím trochu ochladila. Měla jsem poměrně hustou srst a moc jsem se na léto nepřesrstila, možná bych se mohla vydat na sever. Tam bych se mohla trochu schladit.
A pak jsem hopsla tím portálem, pokusila jsem se o to bez váhání, protože bych se pak určitě zarazila a nakonec se to rozhodla obejít.¨

-> Sněžné tesáky (Přes Červenou louku)

Řešili jsme tedy záhadu portálu a Walean, jak se později představil, byl asi rád že se dozvěděl alespoň něco nového. To jsme pak řešili i zdejší bohy, ale k těm jsem se taky jeho přílišné odpovědi nerozvinuli. Zamávala jsem ocasem a podívala se na východ slunce. Byl to hezký pohled a my měli prvotřídní výhled. ''Kdyby nebyly asi by si s námi hráli víc... Takhle se většinou nezapojují, tak alespoň něco probíhá v rámci možností fajn.'' Víc jsem k tomu asi taky neměla co říct.
Pak jsme se teda oficiálně seznámili a nastalo ticho, sledovali jsme oblohu. Kdyby to nebylo takové to trapné ticho tak možná to vypadalo z pohledu třetí osoby poměrně romanticky.
Nakonec jsem si odkašlala a na hnědého vlka se podívala, ''Inu.. Asi jsem tě ráda poznala? Nejspíš jsem ti řekla pro teď vše a jestli tě nic dalšího nenapadá, asi se vydáme zase každý svou cestou.' Posnažila jsem se na něj přátelsky usmát. Jestli by se mnou chtěl být zůstane, ale tak jsem mu neměla za zlé kdyby se vydal zase dál po své ose.

Byla jsem překvapená jak ten vlk byl natvrdlý a vše jsem mu musela vysvětlovat polopatě. Jenže to jsem se i dozvěděla, že on vlastně nemyslel to, jak se tu dostal. Na ostrovech už byl nějaký ten úplněk.. Tvářila jsem se pořád stejně- tedy jsem nedala najevo to, že jsem teda nepochopila já jeho. ''Jo, to myslíš tohle puf..'' Ušklíbla jsem se a podívala jsem se směrem na louku. Byla už sice tma, ale noc byla příjemná a šlo vidět moc pěkně. Oblohu zdobily zářivé hvězdy. ''Myslíš tamto.'' Poukázala jsem tlapou na portál, který byl na druhé straně louky a byl moc pěkně vidět, právě díky tomu že slunce už tak nezářilo. ''To je portál, ten vede na druhý ostrov.'' Odpověděla jsem jako kdovíjaký vševěd, i když sama jsem jim ještě nikdy neprošla, ale o portálu jsem už slyšela. A taky že jsem předtím vůbec nepochopila co myslel. Pěkně prostě otočeno, hehe. ''No a jestli takové puf nechceš dělat, je tu ještě starý most mezi ostrovy.'' Zašlehla jsem ocasem a podívala se opět na něj.
''A co se týče pro tu radost. Údajně tu jsou dva bohové. Matka a syn- Iris a Nero. Kteří si tu a tam hrají s našimi životy.'' Vysvětlila jsem ve zkratce, ''Ale sama víc nevím.'' Dodala jsem pak, než by se na to chtěl doptat dále.
Nakonec jsem se protáhla, ''Mimochodem, jmenuji se Vittani.'' Podívala jsem se na něj a u toho zastřihala ušima.

Pozvedla jsem obočí, když se ze sebe snažil vykoktat teda o co šlo, na co se chtěl zeptat. Že to zní bláznivě. Tomu věřím, když se celý tváříš bláznivě. Pomyslela jsem si pobaveně. Pak, že se procházel a najednou to bylo zcela jiné. Než jsem stačila cokoliv říct, tak to ještě doplnil. Bylo to nějaké a poté zase jiné. Byl tady.
Lehce jsem se zasmála, ale pak jsem se zase zatvářila vážně. ''Mě osobně se to nikdy nestalo.'' Odpověděla jsem ledabyle a cukla jsem rameny, jako kdyby mi bylo jeho problémy zcela fuč. A jakože většinou byly mi věci cizích vlků zcela fuk, žejo. ''Ale budeš jeden z mnoha co zde byly prostě přemístění ´pro něčí radost. Někdo by ti snad i mohl říct i z nudy zdejších bohů.'' Odpověděla jsem. ''Já patřím k těm, co se zde narodili, takže nějaké puf jsem fakt nezažila, ale tohle je magické místo kde čas od času se zjeví někdo mimo ostrovy. Mí rodiče taky nepochází odsud, ale zvykly si. Ty si jistě taky zvykneš.'' Opět jsem to zakončila s pozvednutým obočím. Byla jsem zvědavá na jeho reakci.

Procházela jsem zrovna cestičkou, a původce pachu se mi konečně ukázal. Tmavý zjizvený vlk, který na první pohled nevypadal zrovna dvakrát přívětivě a tak jsem si udržovala bezpečnou vzdálenost. Tedy.. do chvíle, než promluvil. A to pak napovědělo i jeho tělo. Choval se zvláštně, nervózně. ''I já tě zdravím.'' Nakonec jsem promluvila. Oproti němu o dost sebevědoměji a mé tělo nedalo byť žádný náznak o tom, že bych byla nervózní. Vlastně vůbec.
Pak ze sebe vysoukal, že by se chtěl na něco zeptat a tak jsem povytáhla obočí zvědavě a zastřihala zvědavě ušima, ''Jen se ptej.'' Byl viditelně starší, než jsem byla já a přesto se chtěl na něco zeptat? Možná byl jeden z těch co se zde nenarodili a jen tak se tu zjevili aniž by to chtěli? Možné to je. Ale to mi na to odpoví jeho dotaz.

<- Ostříží zrak (přes Rokli)

A za loukou mě čekala další štěrbina. Ta se však zdála mnohem více širší, než ta předchozí a tak jsem se cítila mnohem lépe a nešli na mě úzkostné stavy jako předtím v té předchozí. Bylo zvláštní uvědomění, že na mě šli takové úzkostné pocity, žejo.
No, ale to už jsem zase stoupala na horu. V horách jsem se cítila vskutku dobře a bylo mi v nich asi nejlépe co jsem tak už o sobě stihla za tu dobu zjistit. Byla jsem i dobře huňatá a dobře stavěná pro to, abych v horách a v zimě dokázala přežít. Letní sluníčko bylo těžké přetrpět, bylo mi docela dost vedro, ale snažila jsem se nic nedávat najevo.
No... a to mě zaujal něčí pach. Neznala jsem ho, ale byla jsem tedy v horách s někým a ne sama. I když mi samota nevadila. A tak jsem se vydala za tím pachem, ale původce jsem ještě nespatřila.

<- Dračí průsmyk (Přes Severní hory)

Ztěsňující průsmyk jsem nechala daleko za sebou a dostala jsem se až do hor. V těch jsem se poměrně už s lehkostí pohybovala a téměř automaticky jsem si dokázala určit, která cestička byla bezpečnější, a které bych se raději měla vyhnout.
A tak jsem hory téměř snad až proskákala a dostala se na jejich druhou stranu.
Opět jsem se tedy dostala na louku, která se na druhé straně hory nacházela. Už nahoře, když jsem se rozhlížela jsem viděla, že na téhle části ostrova je spousta hor a luk. Méně lesů. To jsem viděla jen jeden, a když to sečtu s tím u mostu.. No, nahoře u nás na horním ostrově bylo těch lesů o něco víc.
Ale to jsem teď nějak neřešila, prostě jsem.. přes luku pokračovala zase dál. Teď to tak víceméně profičím a pak to možná projdu z jedné strany k mostu zase postupně a tentokrát mnohem hlouběji.

-> Nejvyšší hora (Přes rokli)

<- Les u mostu (přes Luku)

A tak jsem přes les se dostala na tu louku na které jsme předtím byly s Cipher a nakonec až poměrně daleko za ní jsem se dostala k zvláštní propasti. Brzy mi došlo, že to bylo něco jako rokle. Prostor se rozšiřoval a byl zdoben stěnami z kamenů. Tu a tam jsem měla pocit, že se na mě snad půda sesype a tak jsem prostě přidala do kroku. Měla jsem tu poměrně stísněný pocit, ale přece jsem se tvářila statečně. Nebudu se přece ukazovat ve špatném světle a to ani tehdy, když mě nikdo nevidí.
Hned jakmile jsem se dostala na druhou stranu jsem prostě šla zas dál, a rozhodně jsem se cítila lépe, když jsem věděla, že už nehrozí aby mě někde zavalilo kamenní.

-> Ostříží zrak (Přes Severní horu)

<- Svatyně

A tak jsem se dostala ven ze svatyně a cítila jsem snad bolest celého těla. Vydechla jsem a na chvíli se posadila. Cítila jsem se na jednu stranu dobře, ale zároveň jsem byla fakticky z toho unavená.
Našla jsem si noru a pak.. usnula.
Spánek asi nějakou dobu trval, protože jsem se probrala v době kdy už slunce bylo nad obzorem. Ztuhlé svaly o náročném tréninku byly tak či onak, ale už jsem nebyla alespoň pocitově tak zmožená. Protáhla jsem se pořádně a zase se vydala na cestu. U mostu jsem se však zastavila a rozhlédla se. ''Možná bych mohla..'' Ani jsem o nahlas nedořekla. Věděla jsem přesně co tím myslím. Nemusela jsem se hned vracet zase domů a mohla jsem trochu zkoumat okolí druhého ostrova. Abych byla trochu v obraze, kde a co.. ''Tak.. hurá na průzkum.'' Přikývla jsem si rozhodně a od mostu se zase vydala na druhou stranu.

-> Dračí průsmyk (Přes Luku)

15 mincí = 120 %
- Trénink bude probíhat - v lovu => 14%+61% = 75% a budou to plné procenta
- Trénink také proběhne - v rychlosti => 8%+52% = 60% a to budou také plné procenta
- Trénink na závěr bude - v obratnosti => 7%+7% = 14% po tréninku
61+52+7=120
Po schválení tedy budou dovednosti vypadat takto
Síla 13% /78%
Vytrvalost 6% /67%
Rychlost 60% /60%
Obratnost 14% /70%
Schopnost lovu 75% /75%
A stav mincí 0
Schváleno

<- Mlžná džungle

Vešla jsem do svatyně kde se mi naskytl pohled na starého vlka. Jeho pohled mi byl na jednu stranu celkem nepříjemný, ale měla jsem pocit jako bych přesně věděla na co ten vlk prostě myslí.
Došla jsem k němu a něco mi říkalo, že jen správné před ním sklonit hlavu a tak jsem raději poslechla svůj instinkt a učinila tak. ’’Zdravím, chtěla bys se zlepšit ve svých schopnostech.’’ Zmínila jsem očividnou věc a tak… se stalo. Vlk se zvedl ze své pozice a já tušila, že bych ho měla následovat a tak jsem ho následovala.

Lov
Zavedl mě do jakési části svatyně. Bylo v něm spoustu rostlin, prostoru a hned se mi dokázalo pořádně zavětřit spousta a spousta pachů. Ovšem stále jsem následovala mistra. Brzy na to se zastavil u jedné stopy. Pohlédla jsem na ní. Tu jsem si pamatovala od Hanky!
’’Zajíc..’’ Vydechla jsem a on se na mě podíval a měla jsem pocit, že souhlasí. Taky jsem teda tak trochu tušila, že tohle bude tedy trénink v lovu a mým cílem bude zajíce ulovit. Mistr zůstal stát u té stopy.
Takže jsem hádala, že nejlepším učitelem si v této chvíli budu jen já sama a to jak si dokážu poradit.
Následovala jsem další a další stopy, postupně jsem ve větvích také nacházela kousky šedivé srsti a pach poměrně sílil, zvlášť u bobků, které se pod křoviskem nacházeli.
Netrvalo dlouho a následování stop mě dovedlo k zaječí noře. Postavila jsem se nad ní a trpělivě vyčkávala. Netušila jsem jak dlouho to trvalo, ale už od Hanky jsem věděla že jsem při lovu musela být prostě trpělivou.
Nakonec šedivý kožich s dlouhýma ušima postupně vyhopsal z nory ven, ale jakmile zajíc spatřil vlka nad sebou, který mu okamžitě zatarasil vstup do nory tak dal se na útěk. Následovala jsem ho co mi síly stačili.
Chvíli probíhala obrovská honička mezi stromy. Výhradně jsem měla co dělat vyrovnat se mu s kličkami, ale nakonec se mi podařilo zajíce zachytit za krk, když jsem jej dostala do pasti mezi dva obrovské kmeny stromu a prokousnout mu tepnu tak, že mi brzy v sevření tlamy vydechl naposled a vykrvácel.
Mrtvý, nehybný šedivý kožich jsem donesla na místo odkud jsem začala. Mistr jen přikývl a pohledem mi naznačil, že ho mám opět následovat. Netušila jsem co dělat s mrtvým tělem zajíce a tak jsem.. si ho prostě nechala. A mistra následovala dále.

Rychlost+Obratnost
Jeho kroky nás zavedli do další části. Také to vypadalo jako poměrně prostorná místnost. Tělo zajíce jsem pustila na zem. Bylo zde spousta volného prostoru, ale později se také objevila opět džungle a tam byla spousta nástrah a překážek. Naprázdno jsem polkla a na starého vlka vedle jsem se podívala.
Tak jen naznačil a já pochopila. Tohle budu muset proběhnout. Udělala jsem pár kroků dopředu a připravila se k výběhu. To se však rozběhl i starý vlk a já na něj překvapeně zírala.
To pak jsem teda jen klapla patry o sebe a rozběhla se za vlkem. Stal se z toho závod a mě se moc dobře nedařilo jej dohnat.
Chvíli mi trvalo, než jsem přišla na to jak správně u toho dýchat a kdy je dobré ubrat rychlost, třeba v zatáčce a pak naopak na rychlosti přidat, když jsem se dokázala po obratu pořádně vyrovnat.
Když už jsem dokázala zjistit jak moje vlastní rychlost funguje, tak jsem už starého vlka konečně dokázala pomalu dohnat, ale to už začala trať mít své překážky a kolem nás začali být stromy a čím hustěji jsme běželi, tím bylo potřeba víc skákat, vyhýbat se, ohýbat se.
Vlk to všechno procházel až příliš hladce, ale asi se nebylo čemu divit, jestli to denně trénovat s místními, kteří za ním docházeli na výcvik, už to všechno znal a nic mu takové tratě nedělali.
Ani nebudu povídat, že jsem si na překážkové trati aspoň třikrát nabila tlamu, když jsem z jednoho skoku nevychytala větev, či kamení hned na to.
Proběhl se mnou celou trasu asi ještě dvakrát a teprve napotřetí jsem vesměs dokázala s ním držet rychlost a vychytat mnohem více překážek bez pádu.

Byla jsem velmi unavená a tlapy se mi celkem třepali. Vlk nademnou stál zdá se ve své plné síle a já před ním znovu sklonila hlavu. ’’Děkuji za zkušenosti… Řekla jsem a s rozloučením jsem vysloveně se rozhodla upalovat ze svatyně, tak že jsem i zapomněla na tělo zajíce, které jsem si původně plánovala vzít sebou. Byla jsem si však jistá, že až to bude možné, až opět naberu síly budu se chtít vrátit. A nebo taky ne. Kdo ví?

-> Les u Mostu (Přes Mlžnou)

<- Most (Přes Les u mostu)

A tak jsem most nechala za sebou a pokoušela se začít orientovat v tom světlém lese. Jak mi otec říkal, někde u tohohle lesa by se měla nacházet cesta do džungle a v ní také ona slavná svatyně.
Byl fakt, že čím hlouběji jsem se snažila zajít, tím mi bylo jasnější, že se mi do té džungle nakonec podařilo dostat. Stromy začínali být víc u sebe a kolem mě se nacházela spousta lián a vystouplých kořenů.
Značně mi v tomto místě pomohl převážně ten fakt, že jsem pocházela z hor a už jsem nějakou tu mrštnost měla, ale pořád jsem nebyla v tom dost dobrá. Chtěla jsem být lepší...
Pak se stromy tak zvláštně rozprostřeli a přede mnou se nacházelo houští, kolem něj čouhalo kamení zvláštních tvarů a tak jsem neváhala a vstoupila jsem dovnitř..

-> Svatyně