Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Hraniční pohoří (Přes Temný les)

Z důvěrně známých hor jsem přešla do míst, na kterých jsem už taky byla. Tu jsem předtím při sněhové vánici ztratila sestru z dohledu, ale nakonec si sama dokázala najít cestu zpět, když byl sraz. Stále mě to udivovalo, aby ne. Bylo to poprvé co jsem zažila všechny roční období a teprve po druhé v mém životě se měli zase opakovat.
Nechápala jsem tu sílu přírody, tu která měla svou hlavu, dokázala se poměrně často měnit a zároveň měla všerůzné krásy, na kterém jsme dokázali nechat obě oči a kochat se jimi, ale zároveň v nás uměla vyvolat strach, například právě jak proběhla tehdy ta vánice v zimě.
Život byl rozmanitý a vztahy také. Jak to dopadne dál? To nikdo netušil, ale prostě jsem šla dál. Musela jsem jít dál.
Most byl vrtkavý stejně tak jako posledně, ale to mi tak nevadilo. Se zatnutou tlamou a svou vnitřní neohrožeností, jsem ho opatrně, ale hlavně rychle prošla na druhou stranu. Do druhé části lesa, který byl tak naprosto odlišný od toho tmavého a temného. Opravdu to svým způsobem vypadalo jako brána do jiného světa, i když jsem moc dobře již věděla, že není.

-> Mlžná džungle (Přes Les u mostu)

<- Úkryt Alatey

Zápis rychlohry 2/2
Vyrazili jsme s Hankou mimo území a po cestičce dolů. Tam kde jsme v blátě a kousku čerstvé trávy mohli sledovat stopy. Jelikož bylo jaro tak o stopy vůbec nebyla nouze. Stopy vedli všude možně a byly různých tvarů i velikostí. Hanka mi ochotně každou z nich popisovala a také nezapomněla sdělit o které zvíře se jednalo. I to jak dokážu rozeznat podobnosti stop od jiných.
Proto jsme se nejspíš také zastavili u jednoho křoví kde se nacházela malá tlapička tak nápadně podobná té naší.
Na vlče byla moc velká, ale na vlka příliš malá. Stopa lišky, která se tu ukázala. A tak jsem se dozvěděla různé základy a s tím se Hanka pro teď omluvila a rozloučila. Už jsem se moc těšila na další učení..
Konec zapisů

A tak jsem zůstala sama a s o něco lepší náladou jsem se rozhodla pro svůj další krok. Nyní jsem se chtěla vydat do té džungle a do svatyně, abych našla mistra a zlepšila sama sebe. Chtěla jsem být lepší a silnější, abych dokázala jak chránit rodinu, i když to nebylo mezi námi nejjednodušší, a abych dokázala chránit také smečku.. Chtěla jsem být prospěšnější verzí sama sebe...

-> Most (Přes Temný les)

<- Území

Vešla jsem do úkrytu a i když jsem se snažila všechny svoje starosti skrýt, pořád tam byly. Vzdychla jsem si, ale pořád jsem se snažila tvářit fajn.
Cipher jsem tu nikde neviděla ani necítila a tak se mi jen potvrdilo, že prostě jsem v Mokřadech její pach ztratila a domů už nedošla.
Zápis rychlohry 1/2
To však ke mě dorazila Hanka. Na jednu stranu jsem byla ráda. Mohli jsme si popovídat. Byla na jednu stranu taky smutná z toho, že má máma takové trápení s námi, ale také nás při výcviku hodlala srovnat do ladě.. Nebo se alespoň o to snažit.
A tak jsme se společně vydali trochu dál do jeskyně, kde jsme si začali povídat o krátkých základech lovu, na co si dát a nedát pozor. Také to, že můžu si dělat legraci jak chci, ale na Mátu, vlčici která dokončila lovecký výcvik před námi, nebudu nijak drzá a když budu chtít, může mi také pomoci s lovením.
S tím jsme se vydali ven na alespoň krátké základy hledaní stop...

-> Hraniční pohoří

<- Mokřady (přes Tajgu)

Aniž bych tušila co uvnitř mě jsou za pocity jsem se snažila tvářit pořád stejně sebevědomě. Nechtěla jsem si dovolit, že by někdo cizí mimo rodinu viděl takhle zdeptanou a zklamanou, smutnou...
Prostě jsem celkem již šikovně lezla po skalách nahoru a všimla jsem si zvláštních anomálií, ale těm jsem nějak v tuto chvíli nedávala žádnou váhu a snažila se odejít pryč. Ne pryč, spíš dojít úspěšně do smečky. Ač byly s rodinou nyní jen trápení, nemohla jsem stejně zapomenout na to, co jsem předtím chtěla udělat.. Musela jsem se to pokusit nějak přečkat, doufat že to zlepší a tedy mi nezbývalo nic jiného, než se to pokusit pro teď hodit za hlavu, ač nerada.. Musím a jen doufám, že se to příště zlepší. S tím jsem si povzdychla a s nic neříkajícím výrazem jsem vstoupila do úkrytu.

-> Úkryt Alatey

<- Úkryt (přes Tajgu)

Pach mě zanesl až do mokřad. Tak hluboko v lese jsem ještě nebyla.. Ale co bylo jasné.. To bylo jen to, že jsem její pach ztratila. Možná to bylo tou vlhkostí vzduchu, která se z bažin linula, možná ne... Ale jasný bylo to, že Cipher v tomto houští už nenajdu. ''Cipher!'' Zvolala jsem ve snaze, že by se mi snad mohla ozvat zpátky.. Zavolala jsem její jméno celkem dvakrát.
''Nevím jestli mě slyšíš, ale... doufám že na rodinu... na mě... nezanevřeš.. Mám tě ráda, sestřičko!'' Zvolala jsem do houští vod a stromů v naději, že by tu někde byla schovaná a slyšela mě. Koneckonců i když jsem strávila nějaký čas i s Enigmou, a kdysi jako malá s otcem pár chvil, Cipher mi byla momentálně stejně nejblíž, i když jsem se snažila najít cestu i k bratrovi a k rodičům. Měla jsem je ráda všechny.
Nakonec jsem to s hlubokým vzdychnutím vzdala a vrátila se do smečky. Třeba tudyma už stihla projít tam? A aniž bych věděla jestli tu byla, nebo ne.. S podivným pocitem uvnitř sebe, jsem se vydala nahoru...

-> Hraniční pohoří

(82 / 1)

Celá ta scenérie, celá ta situace. Potvrdila mi jen a pouze to, že naše rodina měla velmi rozvrácené vztahy a jen těžko se vůbec mohli dát dohromady. Podívala jsem se na otce, který mi šeptal svá slova. Málo jsem se na něj usmála. Ano, každý potřeboval svůj smutek vstřebat jinak.
To se pak Cipher vyhnula všem kontaktům matky i otce, zmínila to, že jsem byla jedinou kdo o ní projevil nějaký ten zájem.. Podívala jsem se na ní. Chtěla jsem něco říct, chtěla jsem ji zabrzdit, ale to už utekla pryč a Enigma se rozběhl za ní. Zůstali jsme tu jen my tři.
Podívala jsem se prvně na mámu, ta jistě po odchodu Iliany, po výlevu Cipher a jejím útěku a zároveň po útěku Enigmy hned za ní... Ta měla jistě teď asi nejtěžší období od chvíle kdy nás měla.. ''Já..'' Začala jsem a přišla jsem k ní blíže, pokud se nechala, objala jsem ji. ''Já vím, nebo alespoň to vidím, že to není s námi jednoduché... Ale.. neztrácej nad námi vůli, ono to se to zklidní, teď to jen nebylo jednoduché všechno vstřebat.'' Snažila jsem se znít dospěle, chápavě. Ale rozhodně jsem ji nechtěla poslat ke dnu jako to udělala Cipher.
Pak jsem se oddálila, jestli jsem byla v jejím objetí, a podívala se na otce, který taky víc mlčel. ''Já vás mám oba moc ráda. Každý jsme udělali nějaké chyby.. Ale jestli si to budeme navzájem vyčítat, tak se to nezlepší.'' Vzdychla jsem. Ač jsem doteď skoro nic neříkala, mlčela jsem a poslouchala, na tohle jsem se snažila tvářit dospěle a to, že chápu jejich bolest, nechápala jsem ji, ale přesto mě to uvnitř bolelo jako čert.

Nakonec jsem se také postavila ke vchodu a znovu se na rodiče podívala, ''Podívám se po nich, ať se jim nic nestane.. A nezlobte se na nás.. Není to s námi jednoduché, ale jistě si všichni přejeme aby se to zlepšilo.. Jen to bude chvíli trvat..'' Řekla jsem a lehkými povzbudivými úsměvy oběma rodičům jsem z úkrytu také vyklouzla.
Venku jsem začenichala ve snaze chytit Cipheřin pach za kterým jsem se snažila vydat..

-> Mokřady (Přes Tajgu)

(81 / 2)

Byla to nejspíše srdcervoucí scéna, když jsme přišli o sestru. Máma ta skoro zkolabovala, táta se vypadal být velmi zaražen, ale zvládal to nejspíš o malinko lépe, než máma. Enigma ten se jal utěšovat mámu a vyzýval nás k tomu, abychom se přidali. Cipher se to naopak nezdálo. Byly jsme tu my tři, a máma truchlila na tou, která místo aby tady s námi utěšovala rodinné trápení, odešla.. Byla jsem z toho sice v šoku, nechápala jsem proč by opouštěla dobrovolně vše co tady měla, což jsem zmínila, ale nikdo na to nereagoval.
Podívala jsem se na Cipher, která dostala od táty vysvětlení, ''My si k ní nestihli, bohužel, vytvořit vztah, abychom dokázali truchlit jako máma..'' Začala jsem a podívala se na moment tam kde byl obraz předtím, ''Nevím jestli to byl jenom můj pocit, ale zdálo se mi že jsem neviděla její oblličej.. Jen, že mi byla podobná, svým způsobem.'' Respektive měli jsme obě kožíšek po otci, jinak bych ji asi také vůbec nepoznala.
Pak jsem se vydala k mámě, kterou jsem jemně olízla na tváři a pocítila na jazyku slanost jejich slov, ''Neboj se mami, my nikam nejdeme.'' Řekla jsem ji a pak se vydala k otci, kterého jsem se snahou utěšit jeho vnitřní žal také olíznutím po tváři..
A nakonec jsem se vydala k Cipher, ''Nejsi tu sama s touto myšlenkou.'' Zašeptala jsem a pak se vydala zase na stejné místo jak jsem seděla před chvíli. Já koneckonců nad tím netruchlila, jen jsem nechápala na co ta Iliana myslela.

(80 / 1)

Xander
Poslouchala jsem vyprávění otce, který mi řekl jak bych se mohla do té svatyně právě dostat, a mimo jiné mi taky řekl že to není až takové špatné, jen se tam pak po tréninku jeden cítí velmi unaveně, ale jakmile si odpočine, cítí jak jeho síly nabraly na síle. Usmála jsem se děkovně. ''Tak jo, ti pak řeknu jak jsem dopadla.'' Ušklíbla jsem se.
To už tu však byly ostatní. Když domluvila Cipher o křečce, tak i táta spustil něco dalšího. O Křínce. ''To zní celkem podobně.'' Ušklíbla jsem se, ale dle popisu zněla každá celkem jinak. Dokonce táta vyvolal pomocí země kořen, který mezi nás vytáhl, abychom jej zkusili. Po Cipher jsem se jala vyzkoušet i já. Kořen by zvláštní chuti, ale rozhodně to stálo za zapamatování do horších chvil lovu. Když už jsme u toho, už jsem se moc těšila až naše učednictví začne!

Cinder + Enigma + Cipher
To už máma děkovala, výhradně nejspíš Cipher za to, že se rozhodla o svých poutích podílet s informacemi. Myslím, že máma byla ráda že vůbec jsme se takhle dokázali skoro všichni sejít a konečně si jako rodina popovídat.
To na mě se spíš zamračila, stejně tak jako sestra, po tom co jsem se zeptala na to, zda nám aspoň rodiče povypráví jak se seznámili. Ne, to bylo špatně. Sklopila jsem ušiska a podívala jsem se na bratra, který se pak ujal slov. Moc toho nezažil, ostatně jen to jak jsme byly spolu a pak mi na chvíli zmizel z dohledu.
Pak jsem se teda konečně zase narovnala, přece tu nebudu ležet jako hromádka neštěstí, které každý všechno vyčítá. A s tím jsem se konečně posadila, i když jsem doposud ležela a po posunky se dostala do rodinného kruhu. ''Já nejdřív byla s Třezalkou, která mi ukázala louku, tu kousek pod horou, pak jsem potkala Yara a Leta, kteří mě nenechali umřít hlady a chvíli se o mě starali, pak mě nasměrovali domů kde jsem potkala Cipher se kterou jsme se dostali za most a naučili se tam taky něco nového o bylině, pak jsme tam potkali jednu vlčici, která tvrdila že je Einarova sestra, ale přišla vánice a tak jsme se tak nějak všichni poztráceli a pak jsem potkala Enigmu a spolu jsme zkusili svůj první lov, a pak jsme se všichni sešli ve smečkovém úkrytu na srazu a pak... to už všichni znáte.'' Shrnula jsem co jsem za tu dobu stihla já. Vidíte, defakto pořád jsem teď byla s rodinou, jsem hodné dítě!

Iliana
To už v úkrytu zafoukal větřík, který přitáhl jakousi vůni a fialové okvětní lístky. Zvedla jsem hlavu, protože ty vytvořili jakési okno ve kterém šel vidět obraz. Vlčice mě podobná stála na kraji nějakou chvíli než vstoupila do portálu a zmizela, byla pryč. Iliana? Otec to taky jejím jménem okomentoval. Vlčici jsem neviděla do obličeje, snažila jsem se matně vybavit její tvář, ale nešlo to... Podívala jsem se po rodině a lehce natočila hlavu na stranu, než jsem se podívala do země a pak zase nahoru, ''Já myslela.. že se nejde odsud dostat.. Ale.. proč..'' Otec ji poznal, musela to být přece naše ztracená sestra ne? ''I kdyby se odsud dalo dostat, proč by odcházela, má tu rodinu, smečku..'' Ne, nedávalo mi to smysl. Třeba něco, co jiné vlky táhlo sem, tam právě Ilianu táhlo pryč?

(79 / 15)

Xander
Přikývla jsem, když otec potvrdil to, že se jednalo o svatyni. Ovšem nic víc dalšího mi k tomu neřekl, ''Myslíš že to zvládnu? Teda doufám že jo, o tom snad jakože nebudeme pochybovat, že bych nějak úplně selhala.. Ale.. no.. víš jak.'' Mluvila jsem k němu zamyšleně, ale to už mě v přemýšlení přerušil zvuk z venčí.
Všichni
První vlezla máma s tím, že již jsou tady, ''Ráda vás zase vidím a jsem ráda že jsme se až tak od sebe neztratili, usmála jsem se jejím směrem, za ní Enigma a následně Cipher. Zdálo se, že za celou dobu nezavřela tlamu, což se pro mě díky tomu stával pro sestru chartistický znak. A jen díky tomu jsem ji pořádně dokázala od Enigmy rozeznat. Za tu dobu co jsem s nimi jednotlivě stihla nějaký ten krátký čas strávit, Enigma mluvil značně méně a držel se hlavně u mámy, zatím co Cipher dokázala o něčem neskutečně povídat a být tím zaujatá.. A taky mi to pak mimo jiné potvrdili její slova, protože zrovna rodině vykládala venku zrovna o plazivci, který jsme spolu vyposlechli na louce za mostem.
Pak začala mluvit o další květině, O jakési křečce. Jakože ve větších množstvích dokázala způsobit křeče. ''Páni, To si stihla za tu chvíli najít další? To koukám, hezký!'' Pochválila jsem ji a lehce zamávala ocasem. To už přišla řeč na křečky obecně, čemuž se ozval otec a jal se vysvětlování.
Pak jsem si odkašlala, ''Hmm, co budeme teď dělat? Sedneme si do kruhu a budeme si vyprávět příběhy? Třeba nám můžete říct jak jste se poznali,'' Navrhla jsem po chvíli s úšklebkem na rodiče a přesto zůstala v takovém polosedě do kterého jsem se už předtím přizvedla.

(78 / 14)
<- Tajga

Vešla jsem do úkrytu v závěsu hned za otcem a začala se rozhlížet. Bylo to tu útulné, cesta byla na půl skrytá před zraky cizích a přesto úplně jednoduchá. ''To chápu.'' Reagovala jsem tedy na otcovu odpověď, kterou mi dal na mou otázku. I on netušil na jak dlouho to bude, nezná všechno na ostrovech, stejně jako neznáme my. A tedy jsem pak přikývla a vybrala si jeden koutek tohoto úkrytu kde jsem se posadila a nastražila jsem uši k jeho dalším slovům. ''Já bych se pak až se rozejdeme mimo jiné jakmile si ještě povykládám s Hankou, chtěla zastavit do... uh.. jak to jen říkali... Do tý svatyně?'' Zamyšleně se mi pohnul ocas, ''Ale potom bych tě třeba mohla najít a mohla bych jít s tebou!'' Dodala jsem a podívala se směrem do výklenku kde byly pomalu poslední paprsky světla. ''To jsme šli až tak popředu? Snad brzy dorazí i ostatní.'' Naklonila jsem hlavu na stranu a na místě se pak uvelebila do lehu, vchod jsem hypnotizovala a čekala na příchod ostatních, Snad se nic nestalo? Vyšli jsme zároveň..

Chápavě jsem začala přikyvovat hlavou. ''Chápu. Dobře.'' Řekla jsem jakmile mi přiznal, že i jeho kdysi sprdnuli, že chtěl pomoci. Dost to znělo blbě, opravdu že za dobré myšlení spíš potrestají, že?
Zavrtěla jsem ocasem, když otec souhlasil, že půjdeme napřed. O to dříve se pak budu moct vrátit na území, A u toho oběhnout další místa, haha Spokojeně jsem mířila za otcem, který mířil do jeskyně, do úkrytu který se kousek od hranic, ale spíše v lese, nacházel. ''To není zase tak daleko. Proč jste si s mámou nenašli někde nahoře, ještě blíže k území?'' Zeptala jsem se jej zvědavě, ale to už jsem kráčela dovnitř a začala zvědavě těkat očima po okolních zdech.
''Hmm.'' Zamručela jsem po chvíli, ''Myslíš, že tvůj úkol k povýšení bude na dlouho?'' Zeptala jsem se po chvíli, aby řeč nestála a v tu chvíli jsem si holt vzpomněla na jeho úkol, který musel splnit, aby se stal Gammou.

-> Oáza Klidu

<- Úkryt Alatey (Přes území Alatey)

Poodešla jsem ven a územím jsme si to namířili do lesa, který tu byl hned za horami. Do něj jsem předtím dojít ještě nestihla. Zavrtěla jsem nad tím hlavou a zase jen tiše následovala svou rodinu.
Pokračovalo povídání o tom, že co jsem udělala nebylo špatné, i když bylo. Na to už jsem měla jen jednu jedinou odpověď, ''Chápu. Každý dobrý skutek je po zásluze potrestán.'' Řekla jsem na to a pak se zastavila. Byly jsme tu jen já a táta. Máma s Enigmou a Cipher ještě nikde. ''Myslíš, že bys mi mohl ukázat ten úkryt dřív, než přijdou ostatní, tati? Ráda bych si ještě šla povykládat s Hankou ohledně toho lovu. Nerada bych abych na příštím srazu musela říct, že jsme se pořád míjeli, víš?'' Připomněla jsem tu předchozí část kdy se Einar na pár vlků zlobil, protože se nestihli věnovat svým učedníkům! A navíc... chtěla jsem něco dělat. Udělala jsem na taťku hezká prosebná očíčka.

Cinder

Podívala jsem se na mámu, když mě zmínila. Samozřejmě, na tohle kázání jsem celou dobu čekala mami! Potlačila jsem to, abych protočila očima a jen se na ní dívala, přičemž jsem pak, jakmile domluvila, jen lehce sklopila uši. Dobře, dobře. Možná že byla chyba to, že jsem se vrhnula Alfovi přímo pod tlapy. Nakonec jsem tedy se staženýma ušima lehce dozadu pomalu přikývla, ''Dobře. Omlouvám se, že jsem v ten moment udělala zbrklé rozhodnutí mami. Příště si víc rozmyslím jak se projevit a nebudu vbíhat Einarovi přímo pod tlapy.'' Tohle chtěla slyšet? Jistě. Udělala jsem možná chybu, ale udělala jsem ji pro správnou věc. Pak jsem se na ní ještě omluvně pousmála a podívala se na tátu.

Xander

Tam jsem zastřihala ušima na jeho slova, ''To nevadí. Nyní jsme si vše vysvětlili a myslím že nebude tak těžké znovu trávit spolu víc času.'' To jsem se však podívala i na mámu, bylo to na oba. Možná nebudeme spolu tak často a tak moc, ale pořád to po tomhle vysvětlení si mohlo být o dost jednodušší. Nedívat se na všechny mezi sebou se staženým ocasem a prostě postupně na tom od základů pracovat. ''Tak... snad ji dřív či později najdeme.'' Reagovala jsem na odpověď ohledně naší sestry. Začínala jsem asi věřit na slova Enigmy, dost možná byla mrtvá...

Dále

Nakonec táta vyhlásil, že se můžeme jít podívat do toho úkrytu, že nám ho ukáže, abychom mimo Avaru věděli o tom druhém, což mi přišlo jako fajn metoda! Jo, byly jsme všichni v úkrytu příliš dlouho a tak jsem nadšeně zavrtěla ocasem, když se táta vydal ven, Cipher vyhlásila závod a vyběhla hned za tátou. Nadšeně jsem drbnula do Enigmy, rozvrtěla se ocasem ještě více a vyběhla ven rovnou za tátou a Cipher. Konečně jsme mohli zase ven!

-> Tajga (Přes Alatey)

Rodina

Trpělivě jsem čekala na své sourozence, kteří se teda ujali přiblížit blíž ke mě, máma si ještě odskočila za Hankou a táta se mezitím ujal prvních slov. To se už přidala i pak máma s gratulací, na jenž jsem děkovně kývla a opět se jen beze slov na ní usmála. a pak žádost o neutrápení Hanky. Já mlčela ze všech nejdéle. Nejdříve se po rodičích vyjádřila dvojčata. Cipher a poté Enigma. Zraky se pomalu upírali na mě jako někoho kdo byl zticha nejdéle. Nejdřív jsem se podívala na dvojčata, ''Mezi námi asi aktuálně problém nevidím. Teď jsme spolu tak na střídačku, tedy.. alespoň já s vámi,'' Koneckonců nevím kdy se ti dva viděli naposledy spolu, vyjma teď tento smečkový sraz, ''Nějaký čas strávili.. A myslím, že když na tom zapracujeme i díky společnému učednictví u Hanky, dokážeme si najít zlatý střed našeho vztahu.'' Tím jsem se na ně usmála, jako sourozenci jsme nejspíš nemuseli mít takový problém o navázání vztahu, přišli jsme o většinu našeho života všichni úplně stejně.
Pak jsem se podívala na tátu, ale přesto jsem ještě mluvila ke všem, ''Ač si asi všichni myslíte, že jsem s tátou strávila nejvíc času, není tomu tak.. Defakto jsem i jemu frnkla hned z území pryč.'' Přiznala jsem. Naposled si nejspíše totiž všichni pamatovali, že jsem s ním odešla poprvé z úkrytu. Moc dobře jsem si totiž všimla toho, že jsme tu tak nějak byly ve vztazích k rodičům rozdělení, když jsem doposud byla jen tichý posluchač. ''Tati. Moc mě mrzí, že jsem ti zmizela z dohledu předtím.'' Stáhla jsem omluvně ouška dozadu. Pak se můj pohled stočil na mámu, ''Mami, mrzí mě že se skoro neznáme a budu moc ráda, když se postupně pokusíme.. náš vztah napravit.'' Podívala jsem se i na tátu, ''Stejně jako i s tebou.'' Kývla jsem a pak jsem se ohlédla po sourozencích, jestli měli ještě co dodat.
Pak se ozvala Cipher ještě k naší nejmladší sestře, která byla nezvěstná. Neurčitě jsem se rozhlédla kolem a pak jsem zakotvila pohled doprostřed našeho rodinného kruhu, ''Sice Alfa zmínil.. svého syna.'' Naprázdno jsem polkla, ''..Tak ještě máme naději, že Ilianu najdeme, ne?'' Zvedla jsem hlas v dotaze. Když se bavilo o rodinném úkrytu, který jsme měli mít, to jsem opět jen tiše naslouchala.

Díky teda...
Tak zas příště.
Procenta do síly