Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Tajga

Přestože Vločka alespoň krapet znala zdejší hory a cestu na území smečky, padající sníh jí to značně kazil. Proto nebylo divu, že to dvojici trvalo o něco déle, než by vlastně mělo. Naštěstí ale skončila bílá vlčice a její kamarádka na správném místě. Musíme se dostat do úkrytu, prohlásila směrem k šedivce s menším úsměvem. Samozřejmě si to mohla domyslet - kam jinam by měly odnést věci? Ale mělo to i jiné důvody. Zdá se mi to nebo se ten sníh zhoršuje? zamyšleně se zahleděla směrem k obloze, ale rychle svůj pohled vrátila na cestu. Ještě aby se ztratila na území smečky, do které patří! Vločku však nic neodradilo ani nedemotivovalo. Když se jim podařilo se dostat k úkrytu, oddechla si. Zařadila se do vyšlapané cestičky - nebo alespoň toho, co z ní zbylo - a vyrazila dovnitř.

//Úkryt

Překvapeně na Tiaru vykulila oči, když se zmínila o poušti. Ty jsi už cestovala po poušti? A kdy? Jako tady na ostrovech? Kde je tady poušť? ihned začala vyzvídat a chrlit otázky. Samozřejmě by se tam ráda podívala, ale rozhodně tam nechtěla náhodou zabloudit, proto chtěla vědět, kde se nacházela, aby se té oblasti mohla vyhýbat a pak si hezky naplánovat výlet. Lehce se na ni usmála. Už aby to bylo! pronesla, když Tiara řekla, že pak bude moct být šťastná. Zároveň to Vločku nakoplo k tomu, aby se snažila svou kamarádku udržet co nejšťastnější i teď. Jako kdyby nestačila mlha, začalo při jejich hledání sněžit. Máš pravdu, už bychom se měly vrátit. Máme toho dost a pokud ještě vyčaruješ další věci, pak to bude perfektní, zazubila se a otočila se na odchod. Území smečky naštěstí nebylo daleko a tentokrát to nemusela ani brát přes tundru, takže to šlo mnohem rychleji.

//Alateyská smečka

Chápavě přikývla. To je pravda. Já bych třeba nemohla žít na nějakém fakt horkém místě, ale hory mi vyhovují. Tak někdo to může mít stejně, někdo opačně, někdo zase úplně jinak, spíš si to tak povídala pro sebe, pouze vyslovovala myšlenky nahlas, ale třeba na to Tiara měla reakci. Tak pak mam celkem štěstí, že jsem přišla až když už Alatey existovala, co? zazubila se na svou kamarádku. Jinak by zřejmě také skončila v nějaké jiné smečce - života tuláka už měla dost. Ráda slyšela, že se Tiara cítila už téměř stoprocentně rozhodnutá. Ještě před chvilkou zněla tak nejistě o popovídání si se svou alfou. Zřejmě jsem jí dodala trochu odvahy! zaradovala se světlá vlčice a zavrtěla ocáskem. Bez té mlhy by se teda hledalo vše snadněji, podotkla s menším povzdechnutím. Sice to bylo lehce demotivující, ale jako správného optimismu ji to neodradilo. Pro kožešiny šla Hanka a Arryn, ale není jich nikdy dost, takže určitě můžeme ulovit nějaké ty zajíce. Ale myslíš, že to všechno uneseme? optala se, když si uvědomila jakou nálož se sebou potáhnou. Ups, nad tím jsem možná měla přemýšlet dřív, pomyslela si.

Nadšeně zavrtěla ocasem, když se dozvěděla, že něco podobného jí řekl i Einar. Slyšet to nezávazně od více vlků zajisté musí být více uklidňující než slyšet to pouze jednou. Snad tomu i začne věřit a nebude se furt nazývat zbabělým zběhem, pomyslela si. Aha, aha, to dává smysl. Ale kdybys je dovedla do svojí smečky, neměla bys pak alespoň nějaké přátele, které bys znala? Už bys tam nebyla sama, protože bys tam měla je. Ne, to by bylo moc sobecké, promiň, tak nějak přemýšlela nahlas a vůbec jí nedošlo, co řekla. Tedy až dokud to neřekla, ale to už bylo příliš pozdě, aby to vzala zpět. Smutně po Tiaře koukla. Mohla jen doufat, že jí tímhle nedala brouka do hlavy. Rychle se snažila změnit téma. Já si taky myslím, že ano! Podle mě by bylo skvělé být ve stejné smečce jako jsi ty, zazubila se nadšeně a nadšeně poskočila. Ah! Máš pravdu, skoro jsem zapomněla, proč jsme sem šly, s lehkou panikou začala sbírat vše, co jí přišlo pod tlapu a myslela si, že by to mohlo mít nějaké využití. Už se určitě dávno měla vrátit!

//Tundra

Překvapeně na Tiaru zůstala hledět. Páni! Pomalu znáš víc členů Alatey než já! prohlásila ohromeně a zazubila se. A jak jsi na ně narazila? Proč jsi je odvedla zrovna tam? Jsou hodní? světlá vlčice na ni začala chrlit hromadu otázek. Když však její kamarádka začala mluvit, ztišila se a poslouchala. Během jejího vysvětlování místy přikývla, aby vyjádřila podporu nebo pochopení. Proč by si někdo myslel, že jsi zbabělý zběh? Ty přeci nemůžeš za to, že jsi našla štěstí někde jinde! zavrtěla nesouhlasně hlavou. Kdyby si to kdokoliv myslel, pak to nemůže být dobrý vlk. A ve vaší smečce jsou dobří vlci, ne? Takový, kteří to pochopí, protože by na tvém místě jednali stejně. Myslím si, že když to vaší alfě řekneš a vysvětlíš, proč takové rozhodnutí činíš, stejně jako jsi vysvětlila mně, pak se nebude zlobit ani si o tobě myslet nic špatného, pokusila se svou společnici podpořit pomocí optimismu. Pak se k ní přesunula blíže a drkla do ní čumákem. Ah! Nejraději bych šla s tebou, ale to by se jim už asi nelíbilo, dodala pak. Vůbec se jí nelíbilo, že z toho její kamarádka byla tak viditelně zoufalá. Už aby to měla za sebou, pomyslela si.

//Tundra

Vesele se zazubila, když se Tiara chytla její návnady s vlčaty a ihned se na ně začala vyptávat. Představ si to! A dokonce víc vlčic! přidala další informaci s horlivým přikyvováním. Jedna z nich se jmenuje Cinder! Moc jí neznám, ale Hanka jí zřejmě má ráda. A ta další... Ta další nevim, přiznala. Trochu se styděla, že o tom neměla přehled, ale vůbec se na to nechtěla ptát. Když to zjistila, byla na to nevhodná atmosféra. Zároveň Vločce vůbec nedošlo, že by Tiara Hanku nemusela znát. Nu což! Bylo jí sděleno něco mnohem důležitějšího! A jak ses rozhodla? Řekni, že ses rozhodla s námi zůstat, prosím! Prosím, prosím, prosím, s tím začala poskakovat kolem šedé vlčice a vrtět ocasem. Stále se pohybovala vpřed, jen trochu pomaleji, protože většinu své energie musela využít k tomu, aby šedivce při poskakování vůbec stíhala.

Nakonec tedy měla jít sama. Dvojice se oddělila, aby šla lovit a bílá vlčice se pomalým krokem vydala k lesu. Nechtěla pospíchat, kdyby se náhodou Doubravka vrátila, aby ji ještě zastihla. Když v dálce zaslechla své jméno, nastražila uši. Na pár sekund si opravdu myslela, že to byla její společnice, ale rychle jí došlo, že zněla jinak.
Když jí šedivá vlčice povalila do sněhu, začala se smát. I já tě ráda vidím! Co tu děláš? ani si neuvědomovala, jak moc jí přítomnost veselé vlčice chyběla, dokud s ní zase nebyla. Vůbec jí tulení a dušení nevadilo, naopak to uvítala a oplácela. Co se ti stalo? zeptala se zvědavě. Takhle jí nalákat na příběh a pak ho neříct! Hrůza, teď bude umírat zvědavostí! Chtěla jsem jít sbírat věci pro pelíšky vlčic, co čekají vlčata! Můžeš jít se mnou a pomoct mi, jestli chceš, les je jen kousek odtud, nabídla a doufala, že to Tiara přijme. Hrozně se jí tam samotné nechtělo. Ale možná by bylo fajn si pospíšit. Myslím, že už mě volají zpátky, dodala, když uslyšela vytí, které jí bylo povědomé. S tím trochu přidala do kroku. Snad ji Tiara následovala.

//Tajga

//Úkryt Alatey

Vločka nadšeně šla se skupinou vlků po zasněženém území. Nemohla se dočkat, až začne pracovat! Chtěla to mít co nejrychleji hotové, aby pelechy mohla vlčicím ukázat v plné kráse a sledovat jejich reakce. Když Arryn navrhnul, že by se měli rozdělit, souhlasně přikývla. Nevadilo jí, že by s Doubravkou byla chvilku sama, alespoň by se s ní mohla trochu lépe seznámit. Mile se na vlčici usmála, ale ta se náhle rozhodla, že si musí odskočit. S tím také hned zmizela, a tak Vločka zůstala zmateně stát. Pohledem tikala mezi Arrynem a Hankou. Mám na ní počkat? Nebo jít sbírat sama? Nebo se připojit k vám? její myšlenky šly z mozku přímo do tlamy, vůbec se nerozmýšlela nad tím, co vlastně říká. Doufala, že její přátelé jí s rozhodnutím pomůžou. Co když na ní nepočkám a ona nás pak nebude moci najít? pomyslela si ustaraně a podívala se směrem, kterým Doubravka zmizela. Předtím něco šeptla Hance, přesměrovala tedy svůj pohled na ní, jestli náhodou nebude vědět něco víc.

Všichni se zase rozmluvili. Vločka si trochu oddychla, že se jí zřejmě podařilo obnovit alespoň částečně tu atmosféru, kterou měli předtím. Věděla, že na to nezapomenou úplně, ale tohle jí stačilo. Nemáš vůbec zač! usmála se na Doubravku.
Souhlasně přikyvovala, když se ostatní začali připojovat do vymýšlení věcí, které by bylo vhodné vzít zpátky na tvorbu hnízd. To všechno zní moc dobře, zazubila se na Hanku a Arryna. Vytvoříme jim ty nejpříjemnější pelechy, které kdy kdo viděl! prohlásila odhodlaně. Mech, kožešiny, tráva, kůra, chuchvalce srsti, snažila se zopakovat si všechno, co zatím vymysleli. Bylo toho tolik! Asi budou muset udělat více cest.
Byla nadšená, když slyšela, že Doubravka ráda pečuje o ostatní. Nás Einar předvolal a ptal se nás, co bychom chtěli za funkci. Takže spíš než přemýšlet nad tím, jakože to rozhoduje on, tak bych řekla, že to jenom schvaluje, odpověděla vlčici. Sama moc nevěděla, jak to chodí, takže se mohla podělit jen o svou zkušenost, ale neočekávala, že by se Einar choval jinak k Doubravce než k nim. Všichni si přeci byli rovni.
Naštěstí se k jejímu přemlouvání přidala i dvojice vlčic a Arryn vypadal, že byl přesvědčen a rozhodnut jít taky. To jsem ale ráda, pomyslela si s úsměvem. To zní dobře! Určitě by se to stihlo rychleji, souhlasně přikývla na jeho nápad. Po kratičkém protáhnutí se rozešla stejným směrem jako zbytek, aby náhodou nezůstala pozadu.

//Tundra

Vločka jen zavrtěla hlavou. Netuším, kam zmizela. Předtím jsem je viděla s nějakým šedým vlkem a než jsem se nadála, všichni zmizeli, i on, vysvětlila Hance. Snad je neukradl, pomyslela si, ale tuto myšlenku rychle zavrhla, nebylo přeci možné, aby nějaký cizinec přišel a ukradl tolik vlčat ze srdce smečky. Někdo by ho zastavil.
Nastalo ticho. Bílá vlčice se snažila nenápadně pokoukávat po ostatních, no moc nenápadné to teda nebylo - na první pohled šlo poznat, že se snažila zjistit, jak moc je to zasáhlo. Přestože jí magie ostrovů vrátila mladé tělo, nedokázala jí sebrat vzpomínky, které za svá léta zažila. Přišlo jí tedy, že byla její povinnost, aby jako nejstarší navrátila veselejší atmosféru, hlavně když už několik smrtí zažila. Musela být lépe vybavená na to, jak se s tím vypořádat. Dřív, než dokázala něco vymyslet, prolomila ticho Hanka. To je dobrá připomínka, přitakala. Máte nějaké nápady, co by mohlo sloužit jako podestýlka? Kromě mechu, ten už Hanka zmiňovala. Když jsme čtyři, možná by šla sehnat i nějaká kožešina z menších zvířat, zároveň tím naplníme naše žaludky. Nebo smečkové zásoby, mrkla během toho na Hanku. Doufala, že nějaký ten lov by ji mohl vrátit trochu dobré nálady, říkala přeci, že jí z něj mravenčí v tlapkách!
U Doubravky si však nebyla jistá, jak pomoci. Je od tebe opravdu milé, že jsi se přidala a hned se zajímáš o ostatní. Myslím, že všechny zmiňované vlčice budou moc rády, že mají někoho jako jsi ty ve smečce, usmála se na ni. V hlavě jí šrotovalo, co by mohla říct nebo udělat. Přemýšlej, Vločko, přemýšlej! Vím, že je brzy, ale už jsi přemýšlela nad svou funkcí? Když mám připravit hnízda dvě, tak předpokládám, že tady bude ještě víc vlčat, než jsem původně myslela. Možná bych potřebovala nějakou posilu, druhou pečovatelku. Hlavně když se mám starat o celou smečku, ne jenom o vlčata, přestože to bylo myšleno spíše jako vtip, možná by nebylo od věci, kdyby na to nebyla sama. Snad přivedení na jiné myšlenky zafunguje, pomyslela si pak a přenesla pohled na Arryna.
Ah. Už ho šla přemlouvat, aby na hranice nešel - určitě nechtěla, aby teď byl sám. Naštěstí se nabídl, jestli vlastně teda nepotřebují pomoc. Já bych tvou pomoc uvítala! Netuším, co vlastně všechno budeme nakonec potřebovat odnést, ani kam pro ty věci půjdeme, ale určitě bych se cítila líp, kdybys šel taky. Pokud najdeme něco, na co nebudeme mít sílu, můžeš to vzít za nás. A jestli se vydáme mimo smečku, tak můžeš dávat pozor, že se nezapleteme do nějakého nebezpečí. Protože my budeme soustředěné na hledání materiálů, chápeš, ne. A pokud budeme fakt lovit, tak by bylo mnohem lepší, kdybys tam byl taky, protože ti to fakt jde, snažila se najít co nejvíc důvodů, proč by měl jít také.

Držet morálku! To byl skvělý nápad! Musela se držet, aby na Hanku neskočila radostí. Přesně vystihla práci, kterou Vločka chtěla plnit, ale nedokázala náplň té práce zformulovat do slov. Myslím, že jsi na to kápla, zazubila se na ní a zavrtěla ocáskem. Mravenčení v tlapách? To nevím, jestli zažiju, ale nějak to určitě poznám, pomyslela si při pohledu na své tlapky. Ale kdo ví, třeba ji vlastní tělo překvapí.
Bylo ji vysvětleno, kdo je Cinder. Chápavě přikývla. Vybavovala si nějakou vlčici s oranžovou barvou na čele. Páni, to bude vlčat! Už teď je tu těch mladých vlků tolik, vlastně ani pořádně nevím, kde se tady vzali. A hned přibudou další! nadšen si poskočila. Přeci jen měla vlčata ráda. Jen doufala, že jí Cinder bude věřit natolik, aby jí mohla pomoct o ně pečovat. Nanosit nějakou podestýlku je to nejmenší, co mohu udělat, takže s tebou ráda půjdu najít nějaký ten mech, dodala pak s úsměvem.
Vločka si začínala myslet, že i s Doubravkou budou dobré kamarádky. Vlčice měla takovou milou auru. Přesně vím, jak se cítíš, přikývla na její poznámku o tom, že se těší. I bílá vlčice měla při prvním přijetí do smečky podobné pocity. To už se ale Arryn ptal, zdali se stalo něco vážného. Hanka však převzala slovo - přeci jen o tom incidentu věděla značně víc než Vločka - a Doubravce i Arrynovi vysvětlila, že vybuchl sever. Měla jsem se fajn! Kromě toho, že se venku dělo něco hrozného, no. A to teda, vlčat tu bude dost, ale zatím se ta, co tu byla, někam vypařila, odpověděla mu pak na otázku mířenou přímo na ní.
Einarova slova ji překvapila. Heřmánka sice neznala, ale smrt si nezasloužil nikdo, hlavně pokud byl mladý. Měl toho jistě tolik před sebou... Rozhodně to bílé vlčici sebralo alespoň část její šťastné energie, kterou většinou měla na rozdávání. Proto na Einarovu poznámku, že by měla vystavět dvě hnízda, jen přikývla, místo aby se vyptávala pro koho bude to druhé. Bohužel neměla ani žádné novinky, které by mohla sdílet a přesunout tak své myšlenky na něco hezčího. Ale to už se jejich alfa zase balil a odcházel. Vysoce postavení jedinci toho mají tolik na práci, pomyslela si a s úžasem sledovala, jak odchází.

Hanka, Doubravka, Arryn, trochu Einar

Nadšeně se na Hanku zazubila, když souhlasila s rybolovem. Cítila se tak šťastně, až nemohla stát na místě. Začala tedy přešlapovat, ale rozhodně ne z nervozity. Jenom prostě nějak musela dostat všechnu tu přebytečnou energii ven!
Vločka nadále kulila nad popisem oči. Div se zem neotřásla! No páni! pomyslela si udiveně. Einar je dobrý alfa, nechtěl, aby se členům jeho smečky něco stalo, přikývla na její poznámku o tom, že to nechal na vlastním uvážení vlků, zdali se chtěli přidat nebo ne. O Arryna samozřejmě měla trochu strach, ale na druhou stranu to byl fakt silný vlk, který se s tím, co tam našli, dokázal vypořádat. Ať už to bylo cokoliv. A pokud tam byl. Taky jsem ho neviděla, přestože jsem byla celou dobu v úkrytu, přidala ještě dodatečně k poznámce o tom, že ho Hanka nikde neviděla.
Nad jejím popisem pečovatelek se zasmála. Také jsem si to vždycky představovala jako práci s vlčaty. Proto jsem Einarovi navrhovala, že v době, kdy smečka nebude mít vlčata, budu zastupovat funkci lovce. Ale on řekl, že budu pečovatelkou pro všechny vlky, ne jenom vlčata. Tak teď víc přemýšlím nad tím, co to znamená být pečovatelkou pro všechny, doufala, že by jí třeba mohla Hanka poradit. Musela se však zasmát. To si piš! Smečka přece nemůže být o hladu! přidala se k jejímu vtípkování, ale upřímně to ze sebe měla problém přes všechen ten smích dostat.
Zmateně naklonila hlavu do strany. Cinder? Možná to jméno zaslechla, možná se jí ta vlčice představila, ale momentálně si Vločka prostě nemohla vzpomenout, kdo to sakra byl. Abych pravdu řekla, nevím, kdo to je. Ale jestli chce mech, tak ho rozhodně můžeme jít někam najít. Vlastně by to mohla být součást mojí funkce! Komfort a tak! chrlila myšlenky z tlamy, aniž by se nějak dlouze rozhodovala o tom, jestli je vhodné to říct nebo ne. Podle mě to zní jako skvělý plán, souhlasně zakývala a zazubila se. Einarův úkol, který dostala během smečkové schůze, jí nějak vypadl z hlavy. Ups.
Překvapeně nastražila ouška. Někdo nový? Konečně se setká s někým novým! Nadšeně hleděla na vlčici, která se představila jako Doubravka. Zdravím! Já jsem Vločka. Vítej ve smečce! mile se na ní zazubila. Ocas se jí začal pohybovat ze strany na stranu. Doubravka vypadala mile. A jakoby to nestačilo, přidal se k nim i Arryn. Arryne, ahoj! Kde jsi to celou dobu byl? Nestalo se ti nic? Šel jsi za tím světlem? hned ho zavalila hromadou otázek. Z periferního vidění si všimla blížící se siluety. Natočila hlavu, aby viděla - Einar! Usmála se jeho směrem. Hezky se jim to všechno scházelo!

Zdálo se, že z toho incidentu obě vlčice vyšly bez zranění. Vločka si musela oddychnout. Ještě že tak! Musela se však zasmát nad Hanky slovy. Víš ty co, nikdy jsem ryby nezkoumala natolik, abych zjistila, jestli jsou vlastně zdravé. Můžeme se někdy vydat k nějaké řece a pořádně tomu přijít na kloub, navrhla nadšeně. Představa, že se spolu vydají na nějakou túru jí značně nadchla. Nejprve s tím ale musela Hanka souhlasit.
Bílá vlčice překvapeně vykulila oči. On vybuchl sever?! zeptala se a přestože se snažila nekřičet, byla značně hlasitější než předtím. Slyšela jsem, že tam bylo něco modrého na obloze nebo co, ale netušila jsem, že vybuchl. Teda. To bych možná šla taky a nezůstávala tady... Ale zároveň si myslím, že s mou novou funkcí bych se měla starat o členy, co jsou tady, chápeš, ne? snažila se z ní dostat nějaký souhlas o tom, že udělala správné rozhodnutí. Teď se totiž cítila trochu blbě, že nešla pomoct.
I já tě ráda vidím! prohlásila s širokým úsměvem. Chtěla si s ní popovídat už dřív, ale nějak to nevyšlo. Furt do toho něco lezlo! Děkuju! Ale gratulace samozřejmě patří i tobě. Snad nalovíš něco dobrého, zazubila se a lehce do ní šťouchla. Samozřejmě to myslela spíš jako hravou poznámku, nechtěla po ní, aby ihned vyběhla a doplňovala smečkové zásoby.

Chvilku trvalo, než se bílá vlčice ze svého náhlého pádu a kutálení vzpamatovala, ale jakmile si uvědomovala, kde se nacházela a co se právě stalo, tak se začala sunout pryč, aby náhodou nějakou částí svého těla nedrtila Hanku. Panebože, promiň, omluvila se hned a stáhla uši i ocas. Tohle opravdu nebylo to, jak si představovala, že s Hankou naváže konverzaci. Mohla jen doufat, že na ní vlčice nebude naštvaná. Ale vzhledem k tomu, že se ihned vrhla zkoumat, zdali je Vločka v pohodě a není zraněná, tak to vypadalo, že byla bílá vlčice v suchu. Ne, vůbec nic mi není, neboj! Tobě jsem taky neublížila, ne? Nebo jo? Nebolí tě nic? pohledem ji celou prozkoumala, ale neviděla žádné viditelné zranění, takže doufala, že nic závažného nezpůsobila. Ale ne všechna zranění šla vidět, proto se musela stejně zeptat. Nic se nestalo, alespoň myslím. Co by se mělo stát? zeptala se trochu zmateně. Očekávala nějakou apokalypsu? Pokud ano, Vločka by to chtěla vědět, aby včas mohla schovat všechny členy smečky do bezpečí.

Vločka se svou nerozhodností seděla tak dlouho, až jí většina vlků, se kterými se mohla bavit, odešla. Teď jich tu zůstalo opravdu málo. Pár vlčat, které ale nechtěla rušit, protože už se bavila s nějakým šedým vlkem. Cítila i Einara a jednu z těch výše postavených vlčic, ale zdálo se, že jsou spolu, tak je nechtěla rušit. Co kdyby řešili něco důležitého, nějaké smečkové věci? I ona věděla, že do takových záležitostí by zatím neměla strkat čumák. Pleskla s sebou tedy o zem a čekala, jestli do úkrytu nepřijde i někdo jiný. A přišel! Hanka, její zachránce! S tou se totálně můžu jít bavit! Určitě si budeme mít tolik co říct! pomyslela si nadšeně a zvedla se, ale když viděla, že si to vlčice zamířila do pelechu, úsměv jí zase klesl. Měla by jí nechat vyspat. Opravdu by měla.
Rozhodla se tedy nepřepadnou nebohou vlčici a místo toho se začala procházet po úkrytu. Po nějaké době jí to však nedalo. Hanka už by mohla být vyspatá, ne? s tou myšlenkou vyrazila za ní. Hanko? zašeptala opatrně, když byla u vlčice. Nebylo to dostatečně hlasité na to, aby jí to vzbudilo - snad. Zároveň by to vlk, který byl vzhůru, slyšel. Zase, snad. Na tom však nezáleželo, neboť s Vločky dalším krokem elegantně zakopla o vlastní nohu a odkutálela se k Hance, o kterou se nárazem zastavila.