Příspěvky uživatele

< návrat zpět

VIDAR

Vše šlo podle plánu - tedy až na pád jejího společníka, se kterým měla spolupracovat. Teď leželo udržení kořisti od zbytku prakticky jen na ní, neboť Amatheos to ze země moc vykonávat nemohl. Vločka se však snažila jak jen mohla. Ve výsledku sob zakopl - nějak nepostřehla, jestli to bylo díky Amatheosovi nebo až o značnou část lovu později, adrenalin v jejích žílách tak zmátl její vnímání času, že to nedokázala odhadnout. Arryn se řídil dle pokynů, které na začátku dostali. Vločka sledovala, jak skočil po kořisti a svalil ji k zemi, div v jejích očích nezářily hvězdičky. Vypadal tak cool! Pár sekund váhala, zdali by se měla nějak připojit a pomoct. Přeci jen to nebyla součást toho, co jí předtím Vidar řekl, ale... Nakonec se přidala k Arrynovi a snažila se mu pomoci udržet soba na zemi, aby se nezvedl a zbytečně nemuseli lov prodloužit. Tak nějak automaticky předpokládala, že to ukončí Vidar. Byl to vedoucí skupinky! Proto se ani nesnažila soba usmrtit, jen přidržet u země. Zdali jí to šlo nebo zbytečně přidělávala práci Arrynovi, to už bylo diskutabilní.

Než se Vločka nadála, už se jejich směrem začalo přibližovat stádo sobů. Nadšeně zašvihala ocasem a sledovala Vidara. Čekala na nějaký povel, kterým by ji vypustil. Ale i když se rozběhla, nedala do toho hned všechno. Věděla, že teď nemá tak skvělou vytrvalost, a tak se snažila udržet svou energii na čas, kdy bude opravdu potřeba. Vidar úspěšně oddělil jedince od stáda a Vločka se rychle přesunula na druhou stranu, aby si sob nemyslel, že se může jen tak vrátit zpět ke stádu.
Snažila se uštědřit kořisti několik menších ran, aby ji oslabila. Vždy se rychle oddálila, aby náhodou nedostala kopanec - to samé však nešlo říct o jednom z jejich skupinky. Pád Amatheose jí vystrašil a bílá vlčice znejistila. Netušila, zdali by se měla zastavit a jít se ujistit, že je v pořádku nebo pokračovat ve své práci. Hlavně ani neviděla, jestli se světlý vlk po svém pádu zvednul! Nakonec však usoudila, že pokud se mu něco stalo, určitě by se o to Vidar postaral. Kdyby lov vzdala a ani se jim nepodařilo soba ulovit, pak by případné zranění Amatheose bylo pro nic, a to se nesmělo stát! Postupně však cítila, že jí docházejí síly.

VYDRA SKUPINA

Rozhodně jí potěšilo, že se Arryn snažil prokázat její schopnosti z předchozí zkušenosti, kterou spolu zažili při lovení. Ona to bohužel udělat nemohla - samozřejmě už tehdy byl famózní, ale od té doby se stal silnějším, a tak nechtěla, aby to nakonec vyznělo, že jej vlastně podceňovala. Místo toho se na něj usmála a lehce do něj šťouchla na poděkování. I ostatní se podělili o své schopnosti a zkušenosti. Vločka tedy usoudila, že Vidar měl nejspíš vše co potřeboval, aby jim rozdělil jejich role. A přesně tak i udělal! Zvěř zpomalit a otevřít útokům, zopakovala po něm s přikývnutím, aby si to zapamatovala. To zvládneme, ne? zeptala se a otočila se na Amatheose, který měl být v tomto úkolu jejím parťákem. I zbytek přidělených rolí odkývala. V její hlavě to všechno dávalo smysl, neměla žádné námitky. Ale když dorazil k Hance, nevěděl si s ní rady. Otočila se tedy na hnědou vlčici a zaujatě očekávala, pro co se rozhodne. Komu pomůže? Nebo si vybere nějakou zvláštní roli, která ještě nebyla zmíněná?

Vydra skupina

S nadšením přivítala i dalšího vlka, který se k nim připojil. Bylo jí naprosto jedno, jestli se před nimi zrovna natáhl nebo ne - každému se to přeci jednou stane, ne? Proto to nijak nekomentovala, pouze vlka pozdravila a rovnou se mu i představila. Přeci jen to mohl být potencionální kamarád a při lovu už by nebyl na představování čas, tak to musela vecpat do konverzace ještě teď.
Se zářným úsměvem pohlédla na skupinku vlků, do které teď patřila. Vypadalo to jako dobrá parta na lov! Snad nejsem nejslabší, pomyslela si náhle a svraštila obočí. Nechtěla být ten, kdo jim to bude kazit. Ale ne, to je jedno. Někdo nejslabší být musí! A když to budu já, alespoň se nikdo z nich nebude cítit blbě. A pořád se můžu snažit! optimismus nakonec převládl. To už se ale skupinka tak nějak připravovala na odchod. Jsem připravená! Sice už nejsem nejzdatnější, ale mám spoustu zkušeností s lovem! rovnou odpověděla na dvě otázky, které zde zazněly. Pro některé to mohlo být poměrně úsměvné, když v jejich očích byla pouze mladou vlčicí, ale to si Vločka neuvědomovala. Hrozně se těším. Určitě se nám povede ulovit jeden z nejchutnějších kusů! prohlásila přesvědčivě při odchodu.

//Území

Z jejich konverzace je vyrušila ohnivá kulička, která se u nich rozsvítila. Když se Vločka rozhlédla, všimla si, že se jich po jeskyni rozsvítilo hned několik. Jé! vesele se k nejbližší z nich naklonila. Když zjistila, že jí to nijak nepálilo, zkoumavě se na ni tlapou snažila sáhnout. Nic se však nestalo, a tak si zklamaně zase sedla. Hmpf. Tak s tímhle si hrát nemůžu, no, pomyslela si s povzdechnutím.
Když Einar promluvil, vzhlédla k němu. Tak tam byl! To on rozsvítil tyhle ohníčky! Všechno to začalo dávat smysl. Při zmínce lovu našpicovala uši. To už je ráno? Pánejo, to to uteklo, špitla k Arrynovi a Hance tiše, aby nevyrušila jeho proslov. Se zájmem si prohlížela vlky, které Einar vyzdvihl. Předpokládala, že to byli členové smečky. Snažila si zapamatovat jména každého z nich, ale jak se znala, nejspíš jí to během lovu vypadne z hlavy a bude se na ně muset ptát znova. Ale dokud si je ještě pamatovala, musela si rychle vybrat! Hmm, tihle dva mají mít zraněné kusy a tak, že? Tak jednoho z nich. En ten týky dva špalíky..., její modrý zrak tikal z Vidara na Mercera a zase zpátky. Nakonec skončil na světlejším z dvojice.
Rychle se ještě otočila na Arryna a Hanku. Tak já se jdu přiřadit ke skupině! Hodně štěstí! usmála se na ně a rozešla se za Vidarem. Tak nějak očekávala, že půjdou do silnější skupiny vedené Einarem, proto si ani nevšimla, že šli oba za ní. Zdravím! pozdravila ho, ale pak si uvědomila, že vlastně nevěděla, jestli tohle měla nahlašovat jemu nebo Einarovi. Jmenuji se Vločka! Ráda bych se připojila k tvojí skupině, Vidare! řekla dostatečně nahlas, aby jí slyšel jak Vidar, tak Einar.

Možná to bylo tím, že venku stále rytmicky pršelo, což uspávalo Vločky mozek, ale místy přestávala tak úplně vnímat, co se vlastně řešilo. Jen s úsměvem seděla a vrtěla ocasem. Na některé podněty však stále reagovala. Kdyby ti za to něco dal? A co bys od něj chtěla? Nějaké pěkné barevné kamínky? Nebo nějaké kytičky? zeptala se Hanky zaujatě. Zajisté i v tomto kraji světa bylo něco, co považovali zdejší vlci za drahocenné. Něco, čím by se odvděčili ostatním za jejich pomoc.
Nadšeně se zavrtěla. Hanka sdílela její názor, že magie jsou přirozenou součástí jejich života! Se zájmem se otočila na Arryna, aby si mohla dobře prohlédnout jeho reakci na to, co hnědá vlčice říkala. Vážně? zeptala se ho, když prohlásil, že se možná nechá zlákat. V jejích očích by vlk prakticky mohl vidět blýskající se hvězdičky, až tak jí to nadchlo. To by bylo tak super, dodala ještě. Poté přesunula svůj pohled zpět na Hanku, aby jí mohla odpovědět. Ano, ovládám vodu! Vždycky jsem ovládala vodu. Ale při příchodu sem mi přišlo, jako kdyby se ze mě část mé magické síly vytratila, odpověděla zamyšleně. Ještě neměla šanci si to opravdu vyzkoušet, ale něco jí na tom nesedělo. Už možná jen to, že nemohla slyšet žádné myšlenky - a to ani když se snažila!
Během jejich debaty o bahenních lázních zůstala zticha. Zatracená ospalost. Až když Arryn zmínil, že z ní bude hnědá vlčice, tak se probrala k životu. To teda! Pak budeme vypadat všichni jako sourozenci, zasmála se. Lasička, která se doposud snažila skrývat v husté srsti bílé vlčice, se konečně pořádně ukázala. Zřejmě ji velký počet vlků na jednom místě znervózňoval.

Při návrhu, že to vyzkouší na Arrynovi, ihned přesunula svůj zkoumavý pohled na jeho kožíšek. Hmmm, zamyšleně si prohlížela jeho stav špinavosti/čistoty. Upřímně to moc nedokázala rozpoznat, jak byl hnědý. Bylo to bahno? Nebo jen slepené chlupy? Šmodrchanice? Její špatný zrak? Jo, to zní jako dobrý nápad! prohlásila poté nadšeně, když uznala, že zkrátka nepozná, jak na tom Arryn je. Určitě to přijde vhod a ještě se ti to bude líbit! Pak budeš rád, že jsi mohl být vybrán na ukázku. Ale ne že pak za námi budeš furt běhat, ať ti čistíme srst! poškádlila ho s úsměvem. I když, mně by to asi ani nevadilo. Co tobě, Hanko, vadilo by ti, kdyby po tobě Arryn furt chtěl prošiškovat srst? zeptala se. Ano, slovo prošiškovat neexistovalo, ale to Vločku nezastavilo. Kdyby to zastavilo i jejich předky, nikdy by se pomocí slov nedorozumívali! Lov šišek zní jako zábava! Ale to jsou zdejší šišky živé, že je musíme lovit? zeptala se zcela vážně. Zažila toho tolik, že by jí něco takového nepřekvapilo. A tihle dva zřejmě měli více informací o tomhle světě než ona, takže by se nedivila, kdyby se od nich něco takového dozvěděla.
Roztomile se zachichotala. Tak to toho mistra musíš mít rád, když sdílí tvé preference, ne? usmála se na něj. Tak snad ses nechal vytrénovat v lovu, abys to zítra všem pěkně natřel! dodala ještě nadšeně. Těšila se, až ho uvidí v akci! Chtěla vidět, jak velká změna to bude, aby porovnala, jestli ten mistr fakt něco udělal. A co ty, Hanko? Sdílíš Arrynovo názor, že naše přirozené vlastnosti jsou důležitější než magie? Nebo ráda používáš magie na ulehčení života? položila vlčici otázku. Moc času na odpověď však neměla, protože na chvilku poodešla s Einarem o kus vedle. Doufala, že až se vrátí, tak jí to vysvětlí nějak podrobněji.
Děkuju! Chyběla jsem vám? Určitě jo, její ocas se opět rozvrtěl. Téma se přesunulo na zítřejší lov. Já si myslím, že to bude zábava, prohlásila pouze. Její mozek automaticky vyřadil jakékoliv možnosti úrazů nebo neúspěchů, takže to nejspíš viděla až moc růžově, ale co se dalo dělat. Skupinové koupání? Snad se z nás všech to jezero ještě vzpamatuje, aby pak nebylo navždy hnědé, zavtipkovala a lehce nakrčila nos nad představou hnědého jezera. Fujky!

Když tak Hanku poslouchala, začala se lehce předklánět, avšak byla do jejích slov tak zažraná, že si to ani neuvědomila. Naštěstí to nedošlo do fáze, kdy by se musela chytit než spadne, pouze se prudce zaklonila, aby seděla zase narovnaná. Proč mě to nikdy nenapadlo? To zní tak chytře. Hanko, ty jsi normálně génius! nemohla si nápad se šiškou vynachválit. Vločka se vždy spoléhala na svou magii vody, pomocí které většinou dokázala vyčistit srst, ale na různé brmbolce a šmodrchanice to nestačilo. Když Arryn navrhl, že teď tu jsou dvě, začala horlivě přikyvovat a trochu v sedě pohopsávat. Jo, jo, musíme to zkusit! Chci to vidět od tebe, abych se to správně naučila! zazubila se na ní jako malé vlčátko, které se mělo přiučit něčemu novému.
Při jejich dalších slovech zůstala zticha, protože jim nechtěla kazit představy, když si tím sama nebyla jistá. Ostatní adepti sice vypadali opravdu fajn, ale pořád jí trochu mrzelo, že se vlastně zajímali jen o Einara. Nic s tím však nemohla udělat, a tak o tom přestala přemýšlet. A to je jenom na svaly? zeptala se a představila si nabušenou Hanku, která má svaly větší než Arryn. Musela se kousnout do jazyka, aby se nezačala smát. Takže iluze? Nebo teleportování? Hm, i když ono je to asi jedno. Ale ráda bych si to vyzkoušela! A když se tam Hanka chce podívat taky, určitě jí nebude vadit, když půjdeme spolu. Takže doufám, že nás tam jednoho dne zavedeš, Arryne! prohlásila nadšeně a ťukla do něj ramenem. I když si nebyla jistá, jestli to s její momentální silou vůbec cítil.
Zatímco se ti dva bavili o Einarovi, Vločka se rozhlédla po úkrytu. S nastevřenou tlamou zírala na množství vlků, kteří se zde sešli. Bouřka zřejmě všem připomenula, jak sladké je pohodlí a bezpečí smečky. Áááá! vykřikla vyděšeně, když se u nich Einar zjevil. Své okolí totiž nějak extra nevnímala, když byla tak okouzlena sledováním vlků a vlčic. Hoj! Ahoj, haha, dodala rychle, aby nevypadala jako totální trdlo, ale srdce jí z toho šoku stále bilo o sto šest. Mě? Mě. Jasně. Můžeš. Můžete? Můžeš, odpověděla, zatímco se snažila uklidnit samu sebe. Netušila, zdali měla přejít na ten jejich podivný způsob mluvení, který zněl až příliš formálně, ale rozhodla se, že ne. Neznělo to z její tlamy správně. Poodešla s ním tedy o kus vedle. Nevadí! Jen mě to překvapilo. A donutilo přemýšlet o tom, proč jsi to udělal! ujistila ho, už zpět ve své kůži. Rozhodně to nebyl záměr, se kterým jsem sem přišla, ale hrozně se mi tu líbí, Einare! Moc ráda bych tady zůstala, zazubila se na něj. S přikývnutím se vrátila zpět k dvojici a sedla si na stejné místo jako předtím. Jako kdyby se nic nestalo.

Pokud se pod Vločky ocasem nacházela nějaká špína, teď už byla dávno pryč. Metala s ním totiž ze strany na stranu jako s koštětem. Hanka? Taky mě moc těší, Hanko! Mimochodem, máš moc hezkou srst. Pečuješ o ní nějak speciálně? zeptala se zaujatě a zkoumavě naklonila hlavu na stranu. Ah, také by chtěla mít tak krásnou srst! Určitě musela být i hebounká, však to šlo poznat od pohledu. Na druhou stranu Vločky bílá srst byla možná místy zašpiněna od bahna, nebyla si tím úplně jistá, neboť to nijak důkladně nezkoumala. Hehe, neboj! Já se neztrácím, ujistila Arryna, přestože to nebyla úplně tak pravda. Ale v jejích očích se vždy ztráceli vlci jí, ne ona jim! Hlasitě se zasmála, ale vzápětí zalapala po dechu. Vy tu jste taky kvůli smečce? To je ale náhoda! prohlásila nadšeně. Přestože to z úst kteréhokoliv jiného vlka mohlo vyznít sarkasticky, Vločka to myslela naprosto vážně. Určitě tady bylo spoustu jiných smeček, na které se mohli přijít podívat, ale oni si vybrali zrovna tu, do které zabloudila i ona. Jé, ty jsi mě hledal? To jsi nemusel, ale je to od tebe milé, zazubila se na hnědého vlka. Přišlo jí roztomilé, že se o ní tak obával. Obzvlášť když si vzpomenula na všechny ty nebezpečné události, které v minulosti zažila. Tady už jí nic nepřekvapí. Mistr? zopakovala po Hance zaujatě, oči velké jak dva měsíce, a poté přesunula svou pozornost na Arryna, který to trochu rozvinul. Páni! A nechal sis zlepšit fyzičku? A ty, Hanko? A to za to nic nechce? A jak to dělá? Používá na to nějakou magii? vychrlila další nával otázek. Tohle téma jí zajímalo! Třeba by se mohla zase dostat do stejné kondičky jako když byla mladší. Teda, teď už zase byla mladší, ale stále slabá, měla na mysli dřív, ještě než se stalo to s omlazením. Další otázka jí trochu zarazila. Co dělala? Zamyslela se, což šlo opět lehce vyčíst z jejího výrazu - měla přivřené oči a její pohled směřoval ke stropu jeskyně. Potkala jsem jednu takovou milou mladou vlčici! Moc toho nenamluvila, teda spíš vůbec, ale bylo mi s ní fajn. A pak zmizela. Tak jsem jí šla hledat a skončila jsem tady! Ale líbí se mi tu, tak přemýšlím, že tady zůstanu, ukončila svůj výčet s přikývnutím, jako kdyby sama sobě potvrzovala, že to bylo všechno.

Horlivě přikyvovala. To teda jsme! prohlásila a následně se zasmála. Opravdu se jí společnosti šedé vlčice líbila, připadalo jí, že jsou si celkem podobné, a tak to bylo poměrně osvěžující, když se jí většinou dařilo vždy skamarádit s takovými, no, jak to Einar předtím nazval, mrzouty. Pff, ale vždyť jsme tam tehdy byli jen čtyři. Teď si to právě zavařil, když to prohlásil takhle před všema, to za ním všichni poběží, řekla pobaveně. Pokud se chtěl vyhnout pozornosti, mohl jim to opravdu říct postupně a vyřešit to s každým zvlášť. Proto si Vločka nemyslela, že by to bylo kvůli tomu, no zároveň tento názor šedivce nehodlala vymlouvat. Když na ní Tiara opět promluvila, bílá vlčice se na ní alarmovaně otočila. Dobře, uznala s úsměvem, ale v hlase šla rozpoznat kapka smutku. Zcela totiž zapomněla, že tohle nebyl její domov. Přestože padla řeč o jejich úkrytě a tak, nikdy si pořádně neuvědomila, že Tiara patřila někam jinam. Rozhodně neměla právo na to, aby ji tady držela. Znám, znám! Arryn je jen kousek od nás, tak se přesunu k nim, určitě jim to vadit nebude. Hehe, děkuju! Určitě ti o tom příště popovídám, zazubila se na ní a sledovala, jak přešla k Einarovi.
Vločka tedy vyrazila za Arrynem a jeho novou společnicí. Ahoj! křičela po nich jen co se dostatečně přiblížila. V ten moment si vzpomněla na to, jak Einar přivítal Tiaru. Rozhodla se to napodobit, s tím rozdílem, že se o Arrynovu hruď otřela prakticky celým tělem, dokud nestála na druhé straně. Rozhodně trochu větší ňufání než bylo třeba, ale tohle byla Vločka. Od ní nikdo nemohl očekávat malá gesta. Jen doufala, že ho ocasem nešvihla do obličeje, to jí v tom momentě totiž nějak nedošlo. Já jsem Vločka! představila se pěkné vlčici s úsměvem. Její pohled poté na chvilku těkal mezi vlčicí a Arrynem. Jak jste se měli? Zažili jste něco? Co tady děláte? vychrlila na ně první vlnu otázek a usadila se.

Když Tiara pochválila její nápad, hrdě vypjala hruď, ale její zadek jí prozradil. Ocas se jí totiž začal pohybovat tak silně, že jej následoval i zadek, takže vypadala, jak kdyby se pohupovala. Já jsem věděla, že se mnou budeš souhlasit! Jsem tak ráda, že jsem tě potkala. Jsi super, prohlásila se širokým úsměvem. Poté se obrátila ke vchodu a spolu s šedivou vlčicí sledovala nával vlků. Páni, těch je, hlesla tiše. Kdyby se to všechno přidalo ke zdejší smečce, mohla by si udělat tolik kamarádů... Znělo to tak hezky. A taky to byl rozhodující faktor, který ji přiměl pokusit se získat zde místo. Když se Einarův hlas rozlehl okolím, lehce sebou cukla, neboť nečekala, že někdo promluví tak hlasitě. Stačilo to však k tomu, aby měl na pár sekund veškerou její pozornost. Jo. Fakt je alfa. No, ups... Proč to neřekl hned! při uvědomění, že se k němu chovala možná až příliš přátelsky, když to mohl být její budoucí vůdce, si nemohla pomoci svraštit obočí. Rychle jí to zase ale přešlo. No a co! Tak se bude kamarádit i s alfou. Nic, co by ve svém životě ještě neudělala. Vlastně se ve všech smečkách se svou alfou kamarádila. Ha, takže jsem neudělala nic špatného, pomyslela si optimisticky, aniž by si uvědomila, že ne všichni mohli sdílet její názor na věc. Možná by bylo fajn, kdybychom..., otočila se za zrzavým vlkem, ale dřív než stihla navrhnout, že by bylo fajn si s ním jít promluvit, přišla k němu jiná vlčice. Vločka jí samozřejmě znala, a tak se na ní přátelsky usmála. Pro jednou však použila svůj mozek a uvědomila si, že by asi nebylo nejlepší je rušit. Pohledem tedy zabloudila zpět na Tiaru a čekala, co z ní vypadne.

//Alatey

Bílá vlčice se konečně dostala ze svého polospánku. Dopomohl jí k tomu pohled na obrovský úkryt zdejší smečky, který zahrnoval nespočetně schodů, oblouků... Zkrátka všeho, co zaručovalo dobré místo na hraní schovky. A přesně to bylo první, co jí napadlo. Ale nejprve by bylo dobré to tady prozkoumat, přesně jako vyzdvihla Tiara. Porozhlédla se kolem sebe - Einar už byl pryč, ale spatřila jiného známého. Ocasem mrskala ze strany na stranu už předtím, no když jí do očí padl Arryn, mnohonásobně-krát zrychlil. Tiaro! vyhrkla najednou a obrátila se na šedou vlčici. Co takhle to tady pořádně prozkoumat a pak si zahrát na schovku? Právě jsem viděla někoho, koho znám, takže bych je mohla zkusit přemluvit, jestli by nechtěli hrát s námi, navrhla a několikrát nadšeně poskočila. Své hopsání zastavila až při další otázce. Zatím to tady vypadá fakt hezky! Horské prostředí mi připomíná místo, kde jsem se narodila, takže by mi vůbec nevadilo, kdybych tady zůstala. Možná se pak zeptám alfy, až přijde, odpověděla a ještě jednou se rozhlédla kolem. Kdyby žila tady, nikdy by se nenudila! Poté si uvědomila, že jí vlastně Tiara zvala i k nim. To ale neznamená, že se mi tvoje smečka nezamlouvá! Pořád bych se tam chtěla podívat, ale tady je to fakt hezký, dodala poté ještě.

Spánek byl, i přes nepříjemné počasí, opravdu sladký. Občas sice lehce kopla do Tiary, ale rozhodně to nebylo úmyslné, zkrátka to bylo přirozené. Často ve spánku běhala a skotačila, což se muselo nějakým způsobem odrazit i na realitě. Odpočívání však nevydrželo dlouho, alespoň v jejích očích to byla chvilička, než jí něco štíplo do zad. Pootevřela jedno očko, aby se podívala na toho neplechu, který to udělal, no rychle jej zas zavřela ve snaze navrátit se do snu, který právě měla. Nespokojeně zabručela. Ještě chvilku..., pomyslela si, zvyklá na svou magii myšlenek, pomocí které dokázala vštípit své myšlenky do hlavy ostatních vlků. Tu při svém příchodu na Mois Gris však ztratila, a tak ji nikdo nemohl slyšet.
Spánek jí však nechtěla dopřát ani Tiara, která se jala ji řádně profackovat. Neee, zafňukala. Musela použít všechnu svou sebekontrolu, aby opět neusnula. Místo toho otevřela oči a zmateně sledovala, jak se šedá vlčice protahuje. Co? Proč? v polospánku nedokázala ani pořádně formulovat věty. Následně byla chycena za krk jak malé vlče a tažena. Počkej, počkej, zvládnu jít sama, ale kam jdeme? snažila se zorientovat ve svém okolí. Než se nadála, už se nacházela u úkrytu zdejší smečky.

//Úkryt

Vločka na šedivku překvapeně pohlédla, její tlamička lehce pootevřená. Ani ona nebyla součástí zdejší smečky! To je ale náhoda! Nemyslela jsem si, že první, koho zde uvidím, bude cizinec, ne člen smečky, zazubila se a nadšeně zavrtěla ocasem. Určitě to byl osud. Snažil se jim naznačit, že mají být kamarádky. Nic jiného to být nemohlo! Zlaté stromy? zopakovala po ní zamyšleně a snažila si vzpomenout, jestli během života něco takového viděla. Že by tam byl věčně podzim? A je to daleko? zeptala se zaujatě. Přeci jen se mohla přijít někdy podívat, ne?
Tiara a Einar! Máte hezká jména. Jdou lehce vyslovit, to je velké plus. Potkala jsem spoustu vlků, u kterých jsem potřebovala výslovnost trénovat. A stejně si myslím, že kdyby byli v nebezpečí, trvalo by mi déle vyslovit jejich jméno než je zachránit. Ale hele. Tiaro! Einare! Jednoduché. Super, rozkecala se bílá vlčice a kompletně ignorovala fakt, že to bylo úplně mimo téma konverzace. Prostě se s nimi chtěla podělit o jejích myšlenkách. Určitě! Všichni můžeme být kamarádi! zajásala směrem k šedivce. Poté se utišila, aby se o nich také něco dozvěděla. Jo, co ty tu děláš? podporovala Tiaru v myšlenkách a horlivě kývala hlavou ke všemu, co řekla. Jo, co tu děláme my dvě? následně podporovala i Einara, opět s kýváním. Co tu děláme my dvě? zopakovala, tentokrát nahlas, když si uvědomila, že v jeho otázce byla zahrnutá taky. Hledám svou kamarádku! Je to taková mladší vlčice a moc toho nenamluví. Má světlou srst, takovou bílou a šedou s černými znaky! A oči má modré. Není náhodou zdejší členkou? Cítila jsem její pach poblíž, ale pak jsem ho ztratila, vysvětlila a omluvně se na Einara usmála. Nepřišla jsem sem dělat bordel, dodala ještě rychle, aby ji náhodou nepodezříval.
Rychle zavrtěla hlavou. Pff! Určitě není mrzout, jenom jsi ho špatně odhadl nebo pochopil, přestože to Einar neřekl jí, ihned se toho chytla a snažila se mu to vyvrátit. Chudák zdejší alfa. Takhle o něm mluví členové. Nově příchozí dvojici Tiara představila jako Xandera a Cinder. Ahoj! Já jsem Vločka! bylo první, co po nich křikla, když přišli. Při návrhu na nalezení úkrytu se Vločka konečně podívala na oblohu a překvapeně kníkla. Byla tak zažraná do všech těch nových kamarádů, že si vůbec neuvědomila, jaké špatné počasí se k nim přihnalo. Na pár sekund zamrzla na místě, no Einarův hlas ji ukotvil zpět do reality. Už běžím! odpověděla a přesně jak řekla, tak i udělala. Rozběhla se za ryšavcem, div do něj nevrazila, obzvlášť, když poté zpomalil. Ooo, přijímání do smečky! To už jsem dlouho neviděla. Ty jo? tak nějak se vetřela do konverzace partnerů a Einara, no její otázka byla směřována na Tiaru.

První kontakt, který na zdejším území měla, se vyřítil z jiného směru než očekávala. To však Vločku nezastavilo od toho, aby ji radostně pozdravila. Ahoj! odpověděla šedivé stejně hlasitým tónem a její ocas sebou několikrát cukl. Pak přišla otázka, kterou bílá vlčice vskutku nečekala. Členkou smečky? Vůbec! Právě jsem sem přišla a čekám, až mě někdo vyzvedne. Co ty? Ty jsi členkou zdejší smečky? zasmála se.
Po jejich krátkém rozhovoru ucítila pach dalšího vlka. Zaujatě se otočila směrem, kterým přicházel zrzavý vlk. Ten už, jak se zdálo, opravdu patřil do smečky, neboť znal název zdejšího území. Děkuji za přivítání! prohlásila Vločka mile a zazubila se na něj. Když oslovil šedivku, bílá vlčice hlasitě zalapala po dechu. Já se ani nepředstavila! Pardon, pardon. Jsem Vločka. Ty jsi teda Tiara? A co ty? ihned napravila svou chybu a rychle tuto situaci obrátila k dvojici, která si vypadala poměrně blízká. V nadšení z nových známostí zcela zapomněla, že by se měla omluvit. Fakt, že byla na smečkovém území, byl pro její mozek momentálně druhořadý. Měla tady dva skvělé adepty na přátele! Ale zřejmě to nebylo dost, neboť se k nim začala blížit ještě další dvojice. Víc kamarádů! Co nejvíc kamarádů! jásala v myšlenkách a začala se rozhlížet kolem, aby si všechny pořádně prohlédla.