Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Postovaná 7

//Les u Mostu

Vločka se radovala spolu s Princeznou a pomalu se vydala na cestu za poznáním. Měla v plánu s mladou vlčicí prozkoumat zákoutí tohohle ostrovu, s chtíčem najít nápovědy pro svého kamaráda k útěku domů. Ve svém nitru věřila, že si to Arryn rozmyslí, ale nevypadal jako vlk, který by svá slova jen tak změnil. Neměla čas se nad tím zamýšlet, protože vlče se rozběhlo rovnou k vodě. Měla problém ho dohnat, ale když se tak stalo, vydechla si a sledovala vlče jak se snaží vydolovat kraba ze skal. "Z něj se velmi nenajíš," řekla se smíchem a pohledem prošla po ostrovech. Nikdo tu nebyl s kým by se mohli seznámit. Vločka milovala nové známosti! "Máš babu," vykřikla vlčice jen tak z ničeho nic a ťapla vlče po zadnici. Se smíchem se rozběhla s větrem o závod. Vběhla do klidného moře zátoky a běžela k prvnímu ostrůvku, který se v ní nacházel. Skoro zaklopýtla o jednu ze skal, která ležela na dně moře, ale ani to ji nezastavilo od toho, aby se snažila utéci před hyperaktivním včetem.

Postovaná 6

Ještě dříve, než ji vlče odpovědělo, zamyslela se nad tím, kam by ho mohla reálně vzít. Chtěla projít celý ostrov, jen aby věděla pomoci Arrynovi v jeho snaze najít zadní vrátka z tohohle světa. Vločce se líbil a nevadilo jí, že tu zůstane. Chtěla však pomoci jejímu kamarádovi a sama trochu poznat okolí. Těšilo ji, že se Princezna vydá s ní na menší výlet a dělalo ji to ohromně šťastnou. "To je skvělé! Tak tedy hned pojďme! Mám plno energie, hihi. Ukážu ti jedno velmi pěkné místo pokud máš ráda vodu. Já ji přímo miluju!" zajásala Vločka a také se postavila na rovné tlapky. Lasičky zpozorovali, že se něco děje a šikovně vylezli na záda svých majitelek. "Na tom místě jsem poznala vlka, o kterém jsem ti vyprávěla. Byl velmi milý a moudrý. Rád by se však vrátil domů ke své rodině, proto hledá cestu pryč. Možná na naší cestě zjistíme něco, co mu pomůže. To bude super, nemyslíš? Pomáhat druhým mě náramně těší. I ty ráda vlkům pomáháš?" vyslovila hromadu dalších otázek a radostně se zasmála. Byla šťastná a věřila, že jejich výlet bude skutečně jedna velká zábava!

//Tajné ostrovy

Postovaná 5

Vlče, tedy Princezna souhlasila se jménem, ​​které jí Vločka dala. Šťastně vrtěla oháňkou ze strany na stranu. "Jsem ráda, že se ti jméno líbí! Bála jsem se, že nebude dostatečně dobré," řekla směrem k vlčeti a zamyslela se nad tím, co budou dělat teď. Jméno měli, zjistila i to, že se vlče neztratilo, ale zjevně se vydalo na svou mladickou pouť světem. Proto ji napadl super nápad! "Nechtěla bys se mnou procestovat tenhle ostrov? Cestovala jsem nějaký čas s jedním vlkem, ale ten se následně vydal na svou vlastní cestu. I ty by si určitě ráda poznala něco nového! Byla jsi tu už někdy?" pokračovala ve své zběsilé řeči a nevěděla se dočkat odpovědi vlčetě. Určitě bude kladná! Alespoň v to doufala. "Tato země je velká, ach. Ty ses tu narodila?" dodala nakonec a tázavě nadzvedla obočí, aby se přesvědčila o své úvaze, která jí přišla na um. Věděla, že se v tomhle světě vyskytují vlci, kteří se narodili v jiných zemích. Avšak s vlčetěm se ještě nesetkala. To znamenalo jedině to, že pokud zde žijí vlci, musí se i mezi sebou množit. Tak nějak to fungovalo přece! Uznale pokývala hlavou a spokojeně se usmála.

Postovaná 4

Studánkovými zraky pozorovala malé vlče, které se jí snažilo odpovědet na její otázky. Přestože si o Vločce mnozí myslí, že se jí mozek zastavil ve vývoji, rozuměla tomu, že vlče určitě nepromluví. Alespoň ne v nejbližší době. Možná se jen bálo mluvit před ní? Sněhové vlčici to nevadilo, alespoň měla trochu obzvláštnení v jejím obyčejném životě. Měla však vnitřní potřebu toto mládě chránit. Jakoby bylo její vlastní. Vlče si získalo její sympatie od prvního momentu jejich setkání. "V pořádku, tak budeme muset komunikovat spolu jen takovýmhle stylem, dobře?" položila mu kontrolní otázku a zamyslela se už nad tím, jak vlče vlastně pojmenuje. Určitě by mu neříkala 'yo ty pojď sem'. "Protože mi tvé jméno neřekneš a já nevím číst myšlenky, pokud něco vůbec takového je možné ... budu tě muset nějak pojmenovat. Nejsem v tom nejlepší, ale ... vypadáš jako taková sněhová Vločka! Ach ne počkej, tak se jmenuji já. Hmmmm, je to o dost těžší než jsem si myslela, " zamumlala vlčice a až nakrčila své čelo, jak se moc snažila vymyslet jméno pro mládě. "Oh! Co si myslíš o jménu Princezna? Vypadáš jako jedna z nich!" řekla se širokým úsměvem a máchala svou oháňkou jako taková veverka na energeťácich.

Postovaná 3

Sněhová vlčice upřeně hleděla na vlče, které ji mělo odpovědět na otázku. Slova z její tlamy nevycházeli ani po několika minutách. Vločka by se nejraději poškrábala za hlavou a přemýšlela nad tím, proč je tomu tak. Jenže místo toho pokračovala ve svém monologu. Vlče jí odpovědělo alespoň pohybem hlavy. "Dobře, tak to zkusíme jinak. Umíš mluvit?" zeptala se vlčete napřímo. Odpověď předpokládala, ale musela se ujistit. Mezitím se dozvěděla, že vlče má svou lasičku od pana Fu tak jako ona. Vločka se vesele usmála a zamávala ocasem ze strany na stranu. Byla ráda, že její lasička si našla kamaráda. "Ztratila ses?" položila po chvíli otázku, když ji konečně došlo, že tak mladý vlk by se určitě netoulaj daleko od domova. Možná se v blízkosti nacházela smečka? To bylo více než pravděpodobné! Avšak žádnou na své cestě sem do tohoto lesa necítila. Možná někde dál na sever? Vločka měla zase kopu otázek, na které neměla dostatek odpovědí. Jen si ztěžka povzdechla. Nevzdávala to, ani nebyla smutná. Přemýšlela nad tím, jak co nejlépe komunikovat s vlčetem, aby si porozuměli a mohli najít společnou souhru. Vločka i po tak krátké době začínala k vlčeti pociťovat sympatie a soucit.

Postovaná 2

Vlče se pomalu posbíralo na rovné tlapy. Na první pohled vypadalo v pořádku. Vločka si mohla vydechnout. Nerozbila ho. Padl jí kámen ze srdce. Znepokojoval ji ale fakt, že vlče za celou dobu nevydalo ani hlásku. Natočila hlavu ze strany na stranu a uvažovala, zda mu nemohla způsobit otřes mozku. "Jak se jmenuješ? Já jsem Vločka!" zkusila vyzvat vlče ke slovu. Nedocházelo jí, že by mohlo jít o němého jedince. S něčím takovým se ještě nesetkala. "Hm, pokud si v pořádku, mohla by si alespoň pohnout hlavou?" zeptala se ho nakonec a vyčkávala na jeho reakci. U toho se pomalu posadila na zadek a rozhodla se, že přijde na kloub jeho "nemoci". Hranostaj zpoza Vločky nahlížel na druhou lasička, která se nacházela u vlčete. Sněhová vlčice zastrihala ušima a překvapeně na něj pohlédla. "Páni! I ty máš stejnou lasičku jako já! Podívej se jaké jsou stejné," zajásala nadšeně a ocas jí létal ze strany na stranu, když pozorovala dvě lasičky jak k sobě nacházeji cestu. Byly tak roztomilé! Vločka by se na ně mohla dívat celý den, ale byla tu přece mladá vlčice. Proto svou pozornost - po chvilkové ztrátě, vrátila zpět na vlče. "Začala mě pronásledovat odkdy jsem byla za takovým podivným šedivým vlkem. Fu nebo Mu, Wu nebo nějak tak se mi představil. Znáš ho?" pokračovala ve své aktivní snaze o navázání komunikace. Samozřejmě, že ji nevadilo, ani kdyby vlče nepromluvilo ani slovo. Měla dost energie na to, aby vyprávěla celé hodiny sama samoučká!

Postovaná 1

Od společného lovu s Arrynem uplynula jistá doba. Vločka se stočila do klubíčka a upadla do hlubokého spánku pod jeden jehličnatý strom. Spánek byl hlubší, než si mohla vlčice představit, protože v něm prospala zázračně několik dní. Lov a příchod do této země ji zmohl. Lasička spokojeně odpočívala vedle ní. Během jejího spánku belasou srst pokrylo uschlé jehličí a listy, které opadali z okolních stromů. Nerušený spánek této dvojice brzy nemile přerušila cizí, mladá vlčice, která v plné rychlosti zakopla o sněhový kožich Vločky. Zděšená vlčice se probrala ze spánku a upřela své studánkové zraky na narušitele. V první moment si myslela, že ji napadla družka kance, jehož zabila spolu s Arrynem. Jenže nakonec zjistila, že jde o mladou vlčici, která se při pádu zamotala sama do sebe a její setrvačnost zastavil až jeden ze stromů. Vločka si vydechla a vyskočila na tlapky. Otřásla se a popošla opatrně směrem k vlčeti. "Jsi v pořádku? Nezranila ses?" přenesla jemně a pečlivě směrem k uzlíku končetin a uší. Opatrně šťouchla čenichem do vlčete a pokusila se mu pomoci se rozplést. Na moment se však lekla, že si vlče něco u pádu zlomilo a tímto činem by jej mohla jen více zranit. Jenomže jako věčný optimista pokračovala v záchraně vlčete, ať jsi ho může pozorně prohlédnout.

Když si uvědomila, že divočáci poblíž nich kvůli její otázce zpozorněli, věnovala Arrynovi omluvný úsměv, kterým se mu snažila dát najevo, že se přeci jen snažila nepokazit jejich lov. Přestože slyšela, že z tlamy hnědého vlka něco vyšlo, bylo to příliš tiché na to, aby dokázala rozeznat, co se jí snažil říct. Byla připravená tedy znovu riskovat vystrašení divočáků a zeptat se, jestli by to mohl zopakovat, ale než to stihla udělat, Arryn vystřelil ke kořisti. Sekundu nebo dvě jen zaraženě civěla a mrkala ve snaze se vzpamatovat, ale jakmile si uvědomila, co se právě stalo, vyběhla za hnědým vlkem. Adrenalin, který jí začal pumpovat v těle, jí přivodil úsměv. Aniž by dále zdržovala, přidala se k Arrynovi ve štvaní divočáka. Chtěla využít každé příležitosti, kdy zrovna vykopávalo po Arrynovi a nemohlo se tak bránit před ní a doufala, že Arryn udělá to samé, až bude naopak vykopávat po ní.

Divočák, divočák! Jak dlouho už jsem takového divočáka neměla? nad tím se chvilku musela zamyslet. Určitě to pár let bylo. Bohužel takové zvíře nedokázala porazit, když byla sama a ještě navíc stará. Ale teď? Teď to bylo něco naprosto jiného! Měla mladé tělo a společníka, který jí s lovem plánoval pomoct! Hehehe, nemůžu se dočkat, až ho ochutnám, libovala si v duchu spokojeně. Pro ní už to byla hotová věc. Něco jako nevydařený lov odmítala přijmout. Kdepak jsi, zašeptala velmi tiše - samozřejmě neočekávala, že jí divočák odpoví, ale zkusit to mohla! V tom už ale Arryn bílou vlčici upozornil, že něco měl. Rychle se přesunula jeho směrem, až dokud se mu prakticky nenalepila na zadek, pak zpomalila. Máš nějaký plán? zašeptala, aby náhodou nevyplašila nic poblíž. Zároveň však byla příliš zvědavá na to, aby celou cestu jen mlčela. Když neustále vyzdvihoval přirozenost vlků, Vločka byla přesvědčená, že určitě musel mít nějaké super triky, pomocí kterých si lov usnadní, když odmítá používat magii.

Ubohá lasička netušila, co ji čekalo. Nedokázala rozluštit vlčí řeč, a tak neměla nejmenší tušení, že se dvojice vlků chystala lovit. Možná by pak bývala následovala Vločku ve stromech místo jejího kožichu, ale netřeba filozofovat nad tím, co se nestane. S našpicovanýma ušima se otočila na Arryna, který navrhl divočáka. Ha, toho už jsem dlouho neměla, pomyslela si a jedním velkým líznutím odstranila sliny, kterým se podařilo utéct z její tlamy. Divočák zní suprově, prohlásila a zasmála se nad jeho uvažováním. Ve Vločky případě to šlo jedním uchem dovnitř a druhým ven. Plýtvání potravou, přirozená regulace - o něčem takovém nikdy příliš nepřemýšlela. Dobře, dobře, odpověděla a nasála zdejší pachy, aby mohla být alespoň částečně užitečná. Když rozpoznala divočáka, kterého měl Arryn na mysli, opatrným krokem se vydala mezi stromy. Směr divočák! zašeptala - nebo se o to alespoň snažila - k Arrynovi.

//Křišťálové jezero

Lehce nakrčila čenich. Ďáblův nástroj? S takovou analogií musela Vločka být démon z pekel, když ji celý svůj život používala a dokonce měnila drahé kameny a květiny za další takové schopnosti. Ale proč to dělat složitě, když to jde jednoduše, zamrmlala s povzdechnutím. Ale nebyl důvod to s ním řešit. Zdálo se, že byl zkrátka příliš tvrdohlavý, aby změnil svůj názor, přestože se jednalo o takovou skvělou vymoženost. Část s lidmi kompletně ignorovala. Nebylo to ani tak vědomě - její mozek už dlouho filtroval nepříjemné vzpomínky v oblasti lidské rasy. To těžko. Když nemáš rád magii, určitě jsi musel najít spoustu způsobů, jak něčeho dosáhnout bez nich. Takže si myslím, že v oblasti lovu budeš umět mnohem víc věcí! usmála se na něj a doufala, že ho tím alespoň trochu podpořila. Hm, mně je asi jedno, co ulovíme. Jídlo je jídlo, nadšeně zavrtěla ocasem. Když se vydala za ním do lesa, trochu zvážněla, aby nevylekala případnou kořist.

Když uslyšela jeho odpověď, protočila očima. Rozhodně to však nebylo myšleno zle, spíš to měla být vtipná reakce na jeho tvrdohlavost v oblasti magie. Tak to je smutný. To bys mě raději nechal umrznout? zastřihala ušima a zvědavě naklonila hlavu do strany. Její pohled byl permanentně zafixovaný na hnědém vlkovi, aby jí neunikl ani nejmenší náznak zapochybování, který by jí stačil ke spokojenosti. Při zmínce jídla se jí automaticky rozpohyboval ocas ze strany na stranu. Páni! Už jsem dlouho nelovila ve dvojici! Nebo ve skupině! No prostě už jsem příliš dlouho lovila sama. Tohle bude super! prohlásila nadšeně a široce se na něj usmála. Zbytek toho, co říkal, její mozek vyfiltroval. Měla tunelové vidění jen a pouze na lov. Skoro se rozeběhla na sever, ale jeho otázka ji zarazila. Haha, ještě aby ne! pomyslela si. Samozřejmě! Sice na to tělesně nevypadám, ale ve své bývalé smečce jsem zastávala funkci lovce, prohlásila hrdě a vydala se za ním. Avšak jeho tempo bylo příliš pomalé. Proto se neustále snažila přidávat do kroku, aby ho trochu rozpohybovala.

//Les u mostu

Bílá vlčice hrdě vypjala hruď. Samozřejmě, že to zní zajímavě! Bylo to zajímavé! A vlčata by to určitě ráda poslouchala, prohlásila sebevědomě a několikrát přikývla. Mezitím co si hrála ve vodě, lasice se snažila udržet na jejím hřbetě. Zřejmě se jí nelíbila představa, že by měla spadnout do vody. Ovšem Vločka na její existenci zcela zapomněla - jinak by ji zajisté odložila na suché zemi. Když už konečně měla dost všeho skotačení, pomalu vylezla z jezera zpět k Arrynovi. Čirou náhodou neovládáš vzduch, abys mě usušil? zavtipkovala a otřásla se, ignoruje fakt, že většina kapek letěla jeho směrem. Jasně! A kudy chceš jít? Tam? Nebo tam? Nebo snad tam? Nebo taky tam! začala se otáčet na všechny možné strany, někdy ukázala jedním směrem i několikrát, přestože se snažila, aby měli co největší výběr. Tolik možností, kudy mohli vyrazit! Vločka si přeci nemohla vybrat! Otočila se tedy k hnědému vlkovi a čekala, až zavelí, kudy by chtěl vyrazit. Jo, tohle je slušnost. Přeci jen mu pomáhám. Nemůžu o všem rozhodovat, pomyslela si a v myšlenkách pochválila samu sebe.

Vločku Arrynova otázka zaskočila. Jak jejich výpravy vypadaly? No, snažila se zapátrat v paměti, ale ta léta života se na ní podepsala. Vždy si pamatovala, že něco zažila, ale přesnosti už úplně ne. Víš, těžko se to popisuje. Pokaždé to bylo trochu jiné. Někde v krajině se zkrátka objevilo nějaké zlo! A pak se čirou náhodou - zřejmě osud - sešla skupinka vlků, které se podařilo tu hrozbu porazit a zajistit bezpečí tamějších vlků, snažila se mu popsat "bojové výpravy" a neznít příliš všeobecně, ale bylo to těžké. Nad jeho další poznámkou se usmála. Doufám, že jo. Chybí mi to, odpověděla, aniž by si uvědomila, jak špatně to mohlo znít. Chybělo jí, že se místy objevilo zlo? Ne, chybělo jí, že se mohla pomocí týmové práce takového zla zbavit. A najít si spoustu nových kamarádů. Malý... skřítek? zopakovala po něm nejistě a zamyslela se, jak asi vypadal. Vůbec si takového tvora nedokázala představit. Tak to jo, prohlásila pak s pokrčením ramen.

S přiblblým úsměvem se na Arryna zahleděla. Takže i on chtěl vědět věci o její domovině. Zajímavé. Vlky tady asi hodně zajímá minulost, pomyslela si, aniž by si uvědomila, že i ona sama se hrabala v historii hnědého vlka. Pokrytectví. Prostě jsme s ní žili. Normálně. Ale jednou jsem se dostala do takové krajiny, kde se magie využívala k boji proti zlu. To bylo fajn, to se mi líbilo, nad vzpomínkou na všechna její dobrodružství zavrtěla ocasem. Ty jo, zajímalo by mě, jestli takové situace zažiju i tady, prohlásila - spíš pro sebe, ale rozhodně se nebránila odpovědi. Když už byla takhle v klidu, rovnou se napila, ale pak pokračovala ve svém skotačení a hrátkám ve vodě. A jak víš, že tady jsou bohové? zeptala se a zahleděla se na jeho skloněnou postavu. Chvilku přemýšlela nad tím, zdali by si měla vypomoct magií a chrstnout mu trocha vody do obličeje. Byl by to přeci jen nevinný vtip, který by ho možná přinutil, aby se k ní přidal a začal si také hrát! Nakonec se však rozhodla, že to neudělá. Ha, přeci jen jsem dospěla. Už se vůbec nechovám jako vlče, pomyslela si, hrdá na své rozhodnutí.