Příspěvky uživatele

< návrat zpět

"Ptačí ostrov," zopakoval Wiss pomalu. "Hm. To zní kupodivu i celkem dobře," uznal. Minimálně to už neznělo, jako když se někdo škrtí na ostružinovém šlahounu jako ten předchozí název. Bylo to normální jméno, jednoduché, a tak to černému vyhovovalo. Neměl rád přehnané komplikace záležitostí, které mohly být zcela prosté.
Arrow přiznal, že má taky hlad, na což Wiss jen přikývl a pak zase vyrazil kupředu. "Je to přece ostrov," podotkl. "Stačí jít pořád rovně a dřív nebo později zákonitě narazíš na jeho konec." A tyhle ostrůvky vážně nebyly nijak rozlehlé, že by museli běhat dlouhé kilometry, jen aby se dostali zase zpátky k moři. Ještě chvíli bylo třeba se prodírat křovím, ale pak se před Wissem opět rozevřela modrá hladina moře. Kožich mu už trošku oschnul, ale pořád byl navlhlý, takže už se tolik nezdráhal skočit zpátky do vody - bylo to totiž fuk. "Už jsi lovil ryby?" otázal se a zahleděl se skrze průzračnou vodu. Ryb se tu míhalo dost, ale všechny odfrčely do skrýší, když vlci cákali ve vodě a dělali vlny. Wissfeoh ale dobře věděl, že když budou klidně stát, ryby se zase vrátí.

Arrow se bez váhání pustil do křovinatého porostu a začal ho rozrážet vlastním tělem, takže černý se vydal za ním. Pořád se musel sice prodírat křovinami, ale aspoň trochu se mohl držet cestičky, kterou před ním v trní vytvářel černobílý mladík. Terén byl rozmanitý, porost byl rozmanitý, ale Wiss neviděl nic, kvůli čemu by mělo nějak extra cenu se sem vydávat a nechat si rozdírat tlapy od ostružiní a uši od šípkových větví. Nebylo tu nic, co by se nedalo najít i jinde. Aspoň že on si to užívá, pomyslel si kysele, když sledoval Arrowa, který vyskakoval na pařezy a plašil opeřence. Wiss by si nějakého ulovil, začínal mít celkem hlad, ale v tomhle nepořádku neměl nejmenší šanci. Byl rád, že se dokáže drát vpřed, natožpak běhat nebo skákat po ptactvu. "Hele," houkl na Arrowa po chvíli, když si už užil trochu toho požehnaného ticha, které nastalo, když se strakatý zabral do průzkumu. "Nechceš si ulovit něco k jídlu? Tady to asi nepůjde, ale někde, kde to není tak zarostlý, by mohlo."

"Tak to máš teda asi výhodu," povzdechl si černý, protože mladý vlk už vážně byl zmáčený jako ondatra. Když se pořád ještě vztekal kvůli vodě, černý jen pokrčil rameny - co mu na to měl říct? Poučení už dostal, jak s ním naloží, to byla jeho věc. Než by se s ním o tom dohadoval, vykročil do moře. Voda byla naštěstí celkem mělká, sahala mu někam ke břichu a chvílemi k bokům, ale plavat nemusel. Byla ale studená a on nebyl úplně spokojený s touhle jarní koupačkou. Vlastně si ani nevzpomínal, jestli se někdy koupal v moři. Nejspíš ne. Slanost vody ho odrazovala, stejně jako roztodivná havěť, která tam žila. Teď viděl jen ryby, ale věděl i o jiných tvorech, mnohem podivnějších, se kterými by se setkat nechtěl. Naštěstí na nic s klepety, chapadly nebo ostrými zuby nenarazil, než vylezl na břeh ostrova, který Arrow zvolil. Byl porostlý hustým křovím a Wiss na první pohled nic moc zajímavého neviděl. Zdálo se, že je čeká další prodírání otravným porostem. "Nechceš jít první?" posílal mladého, aby aspoň prorážel cestu, když už si to vymyslel.

Mírně se mu protáhla tlama, když Arrow přišel s názvem "Arrsfeohova pláž". Jemu to tedy znělo, jako když se někdo dáví rybí kostí, ale co už. Jemu na těch jménech přece nesešlo. "Klidně." Přikývl, i když byl dalšímu ostrovu přiklepnut název po něm - opět, úplně to neschvaloval, ale vlastně mu to mohlo být fuk. "Chceš je všechny zkoumat? To se ale budem muset namočit," upozornil a povzdechl si. Asi měl ale očekávat, že na to nakonec dojde, co? Že si bude muset dostat sůl do kožichu a tohle všechno.
O soli se poučil i Arrow, který si bez zaváhání nabral plnou tlamu vody a pak se ještě ohrazoval, že to, co udělal, nebylo slepou důvěrou. "Ale že bys ochutnával opatrně, to se taky říct zrovna nedá," zasmál se tiše. "Tak to máš jako poučení pro příště." Pak už ale chtěl strakatý začít zkoumat ostatní ostrovy a černý se rozhodl neprotestovat, i když do vody se mu příliš nechtělo. Oteplovalo se, ale žádný hic ještě rozhodně nebyl. Třeba ale najdou něco zajímavého. "Tak fajn. Uvidíme, jestli tam je něco, co za to stojí," pokrčil rameny a vkročil do vody, která byla naštěstí dost mělká. Zdálo se, že v ní jsou i ryby, což by taky mohlo přijít k užitku. Snad to nejsou nějaké... piraně, zavrtěl Wiss hlavou a se šploucháním si to mířil k ostrovu.

Arrow si máchal tlapy v moři, zatímco černý radši zůstával na pevné zemi. Proti vodě nic neměl, ale na něho byla pořád ještě dost zima, nehledě na to, že zrovna dvakrát nemiloval sůl v kožichu. Mladík se přitom ještě rozplýval nad tím, že našli neobjevené místo a teď začínal vymýšlet nějaká "supr čupr" jména. "Jak chceš, mně je to asi fuk," pokrčil Wiss rameny, protože mu vážně nesešlo na tom, jestli to tady celé pojmenují šmahem nebo jestli Arrow těch jmen bude vymýšlet několik. Přejel pohledem ostrůvky, když byl tázán, který by se měl jmenovat po něm. Copak já vím, zabručel tiše, ale pak namátkovým výběrem namířil tlapou na menší ostrůvek s pár nízkými stromy: "Třeba tamten." Možná, kdyby se usadil na pustém ostrově, měl by konečně klid? Jenže ono ho to zas tak nebavilo, to si vyzkoušel, když pobýval pár týdnů o samotě v horách.
Nezpozoroval na Arrowově tváři jediné zaváhání, jedinou stopu nedůvěřivosti, vlček dal najevo pouze slepou důvěru, když se vrhl k vodě a hned si jí nabral plnou tlamu. U všech pekel, kdybych mu řekl, ať skočí z útesu, že vzletí k oblakům, on by to ten jouda snad i udělal. Tiše se ale zasmál, když viděl, jak kolem sebe strakatý plive a prská. "Každý by ji měl někdy ochutnat," uchechtl se. "A taky se naučit, že není třeba slepě věřit všemu, co ti někdo nakuká."

Byl rád, když to Arrow prostě nechal být. Aspoň nemusel dál vysvětlovat, kým je - či možná spíš kým byl? V poslední době se toho hodně změnilo. Už jaksi nevěděl, čím přesně je. Docela se mu začínalo hnusit jeho minulé já, ale to současné mu přišlo podivné a zvláštní. Myslel si, že na změnu je příliš starý, ale změny ho stejně dohnaly, jako asi nakonec dostihnou každého.
"Fajn, tak řekněme, že neobjevené je," pokrčil rameny, nemělo smysl se o tom hádat, i když upřímně příliš nevěřil tomu, že by sem nikdy nevkročila vlčí tlapa. Taková místa jistě na světě byla a nebylo jich málo, ale černý nevěřil, že jsou na těchto ostrovech. Ostrovy byly vlků plné a i když byly velké, byly také jasně ohraničené. Ve všech jejich koutech už nepochybně někdo byl, pravděpodobně dávno předtím, než sem černého tlapy vůbec kdy vkročily.
Arrow se začal zajímat o vodu a Wiss povytáhl obočí, když mu došlo, že ten malý jouda nezná ani moře - a to se narodil na ostrově, který jím je obklopen. "To je moře. Je to jako jezero, akorát mnohokrát, mnohokrát větší." Vtom mu svitla jiskřička inspirace. "Měl bys ho ochutnat, je v něm moc dobrá voda," pobídl vlčka se zcela vážným výrazem a nemohl se dočkat, jak se bude tvářit.

"To jen proto, že mě pořádně neznáš," zamrmlal Wiss, který se vskutku nepovažoval za prototyp dokonalého otce. Navíc mu bohatě stačilo, že na něj z jakéhosi jemu neznámému důvodu lepila kdejaká moisgrisská omladina. Zatím je všechny udržel při životě po dobu jejich setkání, pravda, ale aby měl vlastní vlčata, která by musel při životě udržovat mnohem déle a ještě dohlížet na to, aby z nich vyrostlo něco aspoň trochu přijatelného? Ne, na to nebyl dost zodpovědný. Navíc už jednou dokázal, že jako otec je leda tak velkým selháním. Nemusel ničit další životy.
Zatímco Wiss měl od křovin za chvíli úplně rozšlehaný čenich a ze šplháni po kopcích mu hořely tlapy, Arrow byl doslova ve svém živlu. Černý nad tím jen zakroutil hlavou. Blázen, naprostý. Trvalo to nějakou dobu, která mu přišla jako nekonečné hodiny, ale nakonec se octli na místě, které bylo klidné, odlehlé a nebyla tu ani vlčí tlapa. "To nevím," pokrčil rameny a vykročil dál od křoví směrem k vodě. "Může být neobjevené, může taky být jenom málo navštěvované. Jistotu mít asi nemůžeme."

//Les u Mostu

Možná měl radši mlčet, protože to vypadalo, že svými moudry o životě Arrowa akorát tak deptá. Proto by mi nikdo neměl pořád podstrkovat svoje děcka, povzdechl si. "Tak jsem to nemyslel," zabručel. "Já tvýho tátu neznám, takže nemám ponětí, co chce a co nechce dělat. Jen to tak prostě z toho vyprávění vyznívá. Ne každý je stavěný na to, být rodič." Kráčeli vpřed a terén se zhoršoval. Křoví houstlo, cesta se zvedala do kopce, ale zatím to celkem šlo. "No, přesně kvůli tomu, co jsem před chvílí říkal," pokrčil rameny, když se Arrow zeptal, proč ta vlčata nikdy neměl. "Nebyl bych dobrý táta."
Jak šli dál, křoví se pořád zhoršovalo. Wiss byl rád, že plášť, co má na zádech, je asi aspoň trochu magický a nezaplétá se do větvoví, jinak by se na něm asi oběsil. Šplhali po kamenitých kopcích a i když se černý snažil vybírat nejschůdnější cestu, i tak měl co dělat, aby si nezvrtnul nohu. "Pořád se ti to objevitelství tolik líbí?" obrátil se na Arrowa. Jemu tedy moc ne. Přišlo mu to jako věky, ale nakonec se křoví rozestoupilo a oni stanuli na zvláštním místě. Wiss tu ještě nikdy nebyl. Bylo tu moře a v něm... jakési ostrůvky. "Hmm."

//Vyhlídka

Černý trošku litoval, že vůbec něco o Arrowově otci říkal, protože to teď musel vysvětlovat. A měl pocit, že neexistuje žádný hezký způsob, jak to říct. Ale proč by se tím vlastně měl zatěžovat, že? Život taky nebyl hezký a nedával si záležet, aby neranil něčí city. Čím dřív si to Arrow uvědomí, tím líp pro něj. "Protože někteří vlci by je neměli mít, když se o ně pak nechtějí starat a nechají je napospas." Cítil se prohnile, když ta slova pronášel. Teď si hraješ na moralistu, ale udělal jsi to samé. Lehce potřásl hlavou. Nevěděl jsem to. A kdyby to věděl, zachoval by se jinak...? Rád by řekl, že ano. Ale tehdy byl jiný. Mladší, hloupější. Sobečtější. Třeba by neměl Arrowova otce soudit tak tvrdě - nebo by ho snad měl soudit ještě tvrději? Netušil. Nevěděl. Zatímco Arrow vesele poskakoval kolem, nadšený z toho, co je čeká za objevitelská dobrodružství, černý se poněkud ztratil v myšlenkách. A tak sebou lehce trhnul, když na něj mladý uhodil s otázkou. "Ne," lež mu splynula z tlamy lehce, jako po másle. "Nikdy." A vlastně to nebyla úplně lež, ne? Nebyl otcem, byl jen... tím, kdo zavinil jejich vznik. Ale nebyl v jejich životě, v životě jejich matky a ani nevěděl, že existují, dokud neuplynulo několik let. "Hele, tady to vypadá otravně a nepřístupně," stočil radši Arrowovu pozornost jinam a začal se prodírat skrz husté křoví. Bylo vskutku velice otravné. Ale aspoň mladý pozná, co obnáší objevování neobjevených míst.

//Tajné ostrovy

"Pro mě ani moc ne," zamrmlal si černý spíš jen pro sebe a potřásl hlavou. "Ale jestli mě budeš chtít zase nutit běhat, tak příště někde na rovince. Na tohle už nemám věk," dodal pak ještě k Arrowovi a opět se podivil nad tím, že podle všeho stále pro mladého vlka dělal víc, než jeho vlastní otec... a to dělal jenom naprosté minimum, aspoň z jeho pohledu. "Tvůj táta asi žádný vlčata mít neměl," podotkl. Třeba to byla nehoda. Tak jako ty vedlejší produkty Wissova bouřlivého mládí, které pobíhaly někde po světě... ale on aspoň v jejich životě nebyl, aby jim ho ničil. Těžko říct, co bylo lepší.
Nevěděl, jak poznat neobjevené místo a ani se tím upřímně nijak zvlášť nezatěžoval. Nebylo to nic pro něj příliš podstatného, ale Arrowovi na tom evidentně záleželo. "Fajn, můžeme se po něčem poohlédnout," pokrčil rameny, protože mu to stejně bylo celkem fuk. "Ale velké naděje bych si nedělal. Tyhle ostrovy jsou hodně osídlené a vlci tady prolezli každý kout a škvíru." S tím začal sestupovat z kopce zase dolů. Nejdřív ale vrhl poslední pohled na ten výhled, co se odtud otvíral. Byl vážně hezký, to musel uznat i on.

//Les u Mostu

Strakáč zdrhal do kopce rychlostí namydleného blesku a Wiss se pachtil za ním. Nejspíš by ho dohnal, kdyby se jen o něco víc snažil, ale on se popravdě zase tak moc nesnažil. Však ten kopec byl šíleně strmý, už po pár metrech ho pálilo v hrudi a vůbec, na tohle začínal být opravdu už asi moc starý. Býval jsem taky jako mladý takhle šíleně nabuzený? Nevybavoval si to. Pokud věděl, byl malej hajzlík, ale jestliže někdy takhle pošašeně lítal všude možně, pak už to muselo být tak dávno, že si to ani nepamatoval.
Sledoval Arrowova záda před sebou a už vážně skoro viděl, jak se ten kašpar zřítí dolů, ale naštěstí to ubrzdil. Wiss k němu už jen zvolna doklusal. "No, vidíš to," vypravil ze sebe udýchaně a postavil se vedle. Přejel kraj pod nimi očima. Výhled to byl vážně celkem působivý. Ale Arrowovy otázky ho moc netěšily, obzvlášť, když ani nevěděl, co by mu na to měl říct. "Asi dost blbě," pokrčil rameny. "Ale myslím si, že většina míst tady je už stejně objevená. To bychom se museli vydat na nějaké obzvlášť odlehlé, skryté a těžko přístupné místo, aby se dalo aspoň uvažovat o tom, že tam ještě nikdy nikdo nebyl."

Mladý vlk se toho starého snažil přesvědčit o tom, jak je hrozně šplhat po horách, procházet se po skalách a všelijaké další kejkle, z jejichž představ Wissfea akorát tak bolely klouby. "Fajn, však já ti to neberu. Klidně si šplhej, kam chceš, ale až já nebudu poblíž," pokrčil rameny. Prostě nechtěl mít nic společného s tím, až se ten mladej někde na skále zabije. "Jo, to by asi šlo," odkýval Arrowův návrh jména onoho pomyslného pohoří. Přišlo mu to sice pořád jako dost hloupé jméno, ale pravděpodobnost, že nějaké nové hory vážně objeví, byla skoro rovná nule, takže na tom stejně nezáleželo.
Louka, po které šli, se náhle zvedala do kopce a zdálo se, že nahoře končí prudkým srázem. Černý se domníval, že by odtamtud mohl být slušný výhled, ale Arrow to celé zase vzal s šíleným nadšením. Zatímco Wiss stačil udělat pár prvních kroků do kopce, strakatý vyletěl vpřed jako neřízená střela. "Hej! Brzdi!" houkl za ním, protože v duchu už viděl, jak se Arrow nahoře nezastaví a zřítí se z útesu dolů, ale pochyboval, že ho vlk vůbec slyšel. Nebo že ho poslechne. Zakoulel očima a přiměl své tělo k běhu. "Na tohle jsem moc starej," mrmlal si pod vousy, zatímco funěl do kopce, aby strakatého mladíka dohnal.

//Severní hory přes Dračí průsmyk

"No a co?" odsekl Wiss, kterého upřímně Arrowovo stěžování si na nudu začínalo celkem otravovat. "Já nejsem žádná vychovatelka a ani tvoje máma, abych ti vymýšlel aktivity. Jsem jenom náhodný tulák, co si v pohodě žil svůj život, než ses mu napletl do cesty a dělám ti tady šaškárničky jenom z vlastní dobré vůle, víš?" potřásl hlavou. Nerad by, aby na tohle mladý vlk zapomínal. Černého k němu nevázala žádná zodpovědnost, rodinné pouto ani smečka a i když by ho asi jen tak neopustil a nenechal ho umřít uprostřed ničeho... no, nic mu v tom ani nebránilo.
"Já si nic nezlomím, protože neposkakuju kolem jako potrefená horská koza," utrousil. Nebo jako blbeček. Raději zvolil cestu objevování, někde mimo hory, kde každou vteřinu nehrozí, že Arrow přijde na způsob, jak se efektivně zabít. "Jo, třeba. I když na takovým jméně by si asi leckdo zlomil jazyk," uchechtl se Wiss a kráčel pokud možno rovnými stezkami, aby z hor byli co nejdřív venku. A opravdu, brzy se octli na otevřené louce, která se zvedala do kopce. Pěkně tu foukalo, až černému jeho plášť vlál na všechny strany. "Hele, horolezče, támhle z vrchu budeš mít taky dobrej výhled," ukázal Wiss tlapou a sám se hned začal šplhat do kopce.

Arrow byl plný života, plný energie, plný nadšení. Chtěl něco dělat. Už zase. Wiss to nechápal - v porovnání s tou nezastavitelnou silou, jakou bylo odrostlé vlče, si připadal ospalý a pomalý. Jemu se už nechtělo nic, možná tak spát... natožpak aby se s Arrowem honil po horách. "Však si tu magii klidně trénuj, na to mě nepotřebuješ," zabručel Wiss. "Jsem si jistej, že přijdeš na něco, co můžeš vyzkoušet. Nechat povyrůst trávu můžeš vždycky." Trochu mu přišlo, že Arrow neumí zrovna příliš přemýšlet sám za sebe. No, třeba se to časem naučí. Nebo taky ne. Někteří vlci k tomu nedospěli nikdy.
"Závodit nebudeme," ohradil se černý. "Nechci mít nic společnýho s tím, že si zlámeš vaz na namrzlý horský stezce. Ale... pro mě za mě se můžeme jít někam podívat," pokrčil rameny a rozhlédl se. Ale kam? A nebylo to nakonec jedno? "Tak pojď," houkl na vlka přes rameno a pomalu, beze spěchu vyrazil. Hlavou mu bleskla krátká myšlenka, co by na to asi řekla Kall. Divila by se, že se tahá s cizím mládětem? Možná ne. Možná by jí to nepřišlo divné.

//Na Vyhlídce

Chvíli se skrývaným zděšením sledoval, jak Arrow začíná jaksi funět a skřípat zuby, snad nezačne bulet? Na to Wiss nebyl stavěný. Neměl ponětí, jak utišit plačící vlče. Nebo kohokoliv, když na to přijde. Pořád si ještě dobře pamatoval, jak to dopadlo, když chtěl pomáhat Nuse - ta vlčice ho teď nejspíš absolutně nesnáší a on taky neměl nejmenší zájem ji ještě někdy vidět. Kozu pitomou.
Naštěstí to Arrow ustál a Wiss celé téma rodiny už radši přešel bez dalšího slova. Rozhodl se radši se zaobírat magií, kterou chtěl mladý ovládnout. Bylo dobře, že ovládali ten stejný element, protože černý žádné jiné magie neměl a asi by jen těžko mohl flekatému radit s něčím, co sám neznal. Když kolem nich vypučely bílé kvítky, rozhodl se to teď zkusit Arrow. Zahleděl se do země a nejdřív se nic nedělo, ale po chvíli začal černého nohu obepínat slaboučký šlahounek, který u mladého vlka vyvolal poněkud... větší nadšení, než Wiss považoval za nutné. "Hm, to by šlo," pokývl hlavou a bez větší námahy se z liány vymanil. Asi by tím mladík nespoutal ani krysu, ale když sem Wiss přišel, taky uměl sotva povzbudit růst trávy. A teď si mohl se zemí dělat skoro co chtěl... Arrow se tu narodil, takže ho asi brzo v magických schopnostech překoná. "Pro začátek. Časem ta magie zesílí. Možná to urychlíš, když budeš trénovat."