Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Seděl tam v tom hnusném počasí a už zvažoval, že prostě vypadne. Hleděl do země a nějakého zrzka na obloze si ani nevšiml. Měl hřbet naklepaný kroupami na řízek, a kvůli čemu vlastně? Situace se zdála být jakž-takž pod kontrolou a chtěl se vůbec vybavovat s tou mladou vlčicí, Artume? Ve chvíli, kdy dospěl k rozhodnutí a začal vstávat se na něj ona ohlédla a nadskočila div že ne metr do výšky, jako by byl nějakým zjevením z pekla a ne jen starým zmoklým bručounem. Zase byl akorát pro legraci - ale proč? Co ji na něm pořád tak drásalo? "Tak bacha, aby sis z mojí tiché tajemnosti necvrkla do kožichu. Takhle se lekat je známkou černého svědomí, mimochodem," dodal a pomalu si zase sedl. S odcházením byl konec.
"Někam se vypařil, asi si porovnat peříčka," pokrčil rameny. Myslel původně, že půjdou pryč spolu, ale nebyl Zeiranova chůva. Však on se zase objeví. "Už jsem byl taky na odchodu, jen jsem chtěl nejdřív vidět, jestli to Usměvavá rozdýchá," kývl hlavou směrem, kterým se početná rodinka vypařila. Nakrčil čelo. "My dva jsme se asi neměli šanci oficiálně představit, co? I když je zřejmé, že to pro tebe není žádná překážka," šťourat do něj dovedla dost dobře i bez toho. "Wissfeoh," představil se i tak, aby dostál aspoň nějaké základní slušnosti a taky aby mu nějaké jméno nepřidělila sama. Taky bych si měl vymyslet nějakou přezdívku, připoměl si, ale jeho mysl zůstávala v tomhle směru prozatím stále prázdná.

Scar
"Supr," zakoulel očima, když ho Scar informoval, že zde léčitele momentálně nevedou. Kolem se navíc začínalo motat až nepříjemně velké množství vlčat. Co to tady bylo ve vodě, že byli zdejší vlci tak děsivě plodní? "Moudrá ani nevím, kdo je," zahučel, "ale můžu jít klidně vyhlížet." To ještě zvládne... Vlastně byl rád, že se vzdálí od toho frmolu.

sám - zpovzdálí sleduje situaci
Vyhlížel a vyhlížel, ale viděl leda tak kulový. Z nebe se snášely vytrvalé provazy deště a do zad ho občas trefila nějaká ta kroupa. Usměvavá si skutečně nemohla vybrat lepší čas na to nechat se zmrzačit. Prostě nádhera. Přestávalo ho bavit zírat do deště a nevidět nic. Stejně tím ničemu nepomáhal. Otočil se tedy nazpět... a ejhle. Šaman se vynořil z docela jiného směru. Společně s tou divnou vlčicí. Tedy, nebyla až tak divná, jen... O co jí šlo, hm? nakrčil lehce čelo. Během srazu na něj pořád vrhala nějaké pohledy, pak mu strčila do kožichu tu kytku - a on nebyl žádná váza, nebo byl? Musel jí ale přiznat, že jestli se snažila vzbudit zájem, povedlo se jí to. Byl vlastně docela zvědavý. To byl také jediný důvod, proč zůstal na místě a nevytratil se do podzimní plískanice, když ho teď už nebylo třeba. Místo toho se dál poflakoval opodál a čekal, jestli se mu nenaskytne příležitost s vlčicí prohodit pár slov.

Scar, Allavanté, Zeiran

Alfy je přivítaly samou chválou, což se mu pochopitelně líbilo. Kdo by nebyl spokojen, když mu někdo hladil ego? Ovšem co ho překvapilo byla zpráva, že by se měl stát betou. Trochu zvedl hlavu, překvapeně zamrkal, ale to byly jediné viditelné známky, které na sobě nechal znát. Pár vteřin tu informaci vstřebával, než kývl. "Rád tu pozici přijmu," prohlásil. Ovšem jméno, to si ještě promyslet nestačil a bohové věděli, že nebude celé roky vystupovat pod první kravinou, která ho napadne. "Ještě si to nechám projít hlavou," řekl Scarovi, který podobnou informaci předával ještě i Corinne, a pokývl i Usměvavé, která ho utvrdila v tom, že není kam spěchat. Než se tedy zase někam rozběhla. Stejně tak se vypařil i Zeiran. Klasika. Nějak moc mu to ale asi nevadilo. "Taky už půjdu. Ale budu se asi zdržovat někde poblíž," zabručel směrem ke Scarovi, nechtělo se mu nikam trmácet.

Vzdálil se od mumraje, který na vyhlídce panoval. Chvíli si lehl stranou od všech, čistil si rány a odpočíval. Měl pravdu ve svých odhadech, vážně ho bolelo celé tělo. Doufal, že i Zeiran bude ještě týden rozlámaný a rozbolavělý, ale jedna část jeho mysli se tomu nápadu potutelně vysmívala. Zeiran byl mladý. Jasně. Ale to ještě neznamená, že já jsem stařec. Konec konců, nakopal jsem mu zadek. Ať to je jak chce, tohle jsem dokázal. S tím si položil hlavu na tlapy a na chvíli se oddal dřímotě.

Allavanté, všichni
K sobě ho přivedl pach krve. To nebylo až tak divné, vždyť se tu nedávno bojovalo, ale většina šrámů už zasychala. Teď se už nikdo nekuchal, všichni spíš kecali mezi sebou... tak co to cítil? Někdo se rozhodl dát si odvetně po hubě tak krátce po aréně? Zvedl hlavu, to by určitě chtěl vidět.
Nebyly to ale horké hlavy společenstva, byla to Usměvavá. Viděl ji, jak se opodál potácí, potácí... kácí se na zem poblíž ostatních. Super. Boží. Měl co dělat, aby nezakoulel očima. Chtěl si chvíli odpočívat, to mu to musel pořád někdo kazit? I když takhle uvažoval, zvedal se na nohy a zamířil k vlčici a ostatním. Mohl být rozmrzelý, ale nebyl úplně lhostejný - krom toho se mu alfa docela zamlouvala, byla by asi škoda, kdyby tu jen tak vydechla naposled. I když se nezdálo, že by to mělo dojít tak daleko, pokud mohl soudit. Když přišel v narůstajícím dešti blíž, viděl, že se jí dýchá asi špatně, ale dýchala. Narozdíl od toho, s kým se porvala, jak její slova naznačovala. Přejel ji ještě jedním pohledem, usoudil, že kdyby se jí snažil pomoct, spíš ji dorazí, takže zvedl hlavu a otočil se směrem k ostatním. "Nějaký léčitel?" protáhl.

//Luka

Zeiran
Měl samozřejmě namále, ale tvářit se mohl jak chtěl. Pro jednou se mu něco vydařilo a tak se mínil hřát na výsluní svého úspěchu - mohl se jenom snažit to příliš neometat Zeiranovi o čumák, ale trošku si odpustit nemohl.
"Nedělej si naděje," ušklíbl se. "Na infarkt se ještě nechystám." Přesto si rád dopřál chvíli na oddech, dostal pořádně zabrat. Než přijde čas na skutečný odpočinek, museli se však ještě ukázat před alfami a proto se příliš dlouho nezdržovali a vydali se zpátky do kopce. Bolelo ho sice celé tělo, ale zvládl ještě zatnout zuby.

Zeiran, Scar, Allavanté (+ okrajově kdokoliv se pohybuje kolem, too much for me)
Dav na vyhlídce příliš neprořídnul, alespoň jemu se to tak nezdálo. Naštěstí najít tmavý kožich Milosti nebylo příliš těžké. Nacházel se v přítomnosti Usměvavé, kolem se motali i další vlci a vlčata. Wiss lehce zakoulel očima. "Cirkus," zamrmlal směrem k Havranovi s mírným úšklebkem. Věnoval ostatním přítomným obvykle jen nicneříkající pohled, jeho zájmem byly především alfy. Až když stanul před nimi, uvědomil si, že moc neví, co se vlastně chystá říct. "Máme hotovo," vypadlo z něj nakonec.

Spělo to ke konci, cítil to v kostech. Nemohl už vydržet o moc déle. Až do poslední chvíle netušil, kdo z nich vlastně bude vítězem. Wiss se pral statečně a začalo se mu opět dařit, i když i Zeiranovi se ještě podařilo uštědřit mu pár dobře mířených. Když ho však pomocí magie dostal na zem, bylo prakticky po všem. Stačil ho sice ještě hryznout do tlapy, ale Wiss viděl, že už nemůže. Vzdálil se od něj na pár kroků, obezřetný, kdyby se po něm náhodou přece jen chtěl ještě vrhnout, ale stačilo mu se dívat, aby si byl celkem jistý, že to se nestane. Pomalu se posadil. "Kdo je stařík teď, co?" pronesl udýchaně a přes vlastní únavu se ušklíbl. Měl toho taky dost. Boky se mu prudce zvedaly a klesaly, v utržených ranách ho štípalo a vsadil by ocas na to, že ho zítra bude bolet celé tělo. Hřál se však v triumfálním pocitu vítězství, který to všechno zastiňoval. Dokázal to. Ach ano, skutečně to dokázal. Zkušenost stáří vítězí nad drzým zápalem mládí... I když v hloubi duše věděl, že to bylo jen o vlásek a s pořádnou dávkou štěstí.
Dopřál si chvíli, aby popadl dech - to asi potřebovali oba. Když si byl celkem jistý, že ho na místě neskolí infarkt, zvedl se zvolna zase na tlapy. "Tak pojď, ptáčátko, nebudeme tady zaclánět," šťouchl do Zeirana čenichem, když kolem něj procházel, a s pokývnutím směrem k Hlídač se vydal nahoru na vyhlídku. Rád by se někam zašil a lízal si rány, ale tušil, že by se neměli jen tak vypařit. Chtěl ještě prohodit pár slov s alfami. Kdybys prohrál, to bys to viděl jinak, co?

//Na Vyhlídce

Aréna 8
21 HP
3 MP, 5 FP, +2 k šanci na zásah

Bylo to k vzteku, jak se mu pořád nedařilo Havrana udolat. A to se mu tentokrát i docela dařilo! Jenže ani jeden z nich se samozřejmě nechtěl vzdát. Zeiranově útoku na ucho se vyhnul, ale jeho tlapu přitom musel pustit. To nevadilo, uši měl otrhané dost i tak a stejně se nechtěl dlouho zdržovat. Ještě, že tak, protože kdyby zaváhal, už by se nejspíš válel po zemi. Ani tentokrát se však nenechal povalit a alespoň se ohnal po Zeiranově ocasu, který se mu příhodně prohnal před tlamou (útok 1). To už se však po něm hnala další magická loutka. Stejně jako předtím, ani tentokrát mu neublížila - až trochu pochyboval o užitečnosti těchto výtvorů.
Přesto ho loutka vyvedla trochu ze soustředění, protože další Havranův útok už svůj cíl našel. Wiss tiše zavrčel a cvakl Zeiranovi ze strany po krku (útok 2), aby ho od sebe mohl odtrhnout. Jakmile se mu podařilo vzdálit, otevřel pod tlapami okřídleného zrádné trhliny (útok 3 magický) a skočil proti němu, aby do něj vrazil a zkusil ho povalit, dokud bude - snad - vyvedený z rovnováhy (akce).

Aréna 7
29 HP
3 MP, 5 FP, +2 k šanci na zásah

Černý doufal, že už se mu podaří zápas úspěšně ukončit. Už se to muselo chýlit ke konci, nebo ne? Ovšem nedařilo se mu. Nějak nemohl Zeirana dohnat. Na moment nastal útlum v jejich aktivitě, kdy dostali chvilku popadnout dech, ale nebyla to příliš dlouhá doba. Nebyl čas ztrácet čas - a samolibý úšklebek na Havranově tváři ho opět trochu vybičoval. Sice nic nahlas neřekl, ale Wiss věděl i tak. Věděl moc dobře.
Chtěl mu tlápnout na jeho plášť, čemuž ovšem uskočil a stačil sklonit hlavu právě včas, aby Zeiranova facka padla vedle. Když už byl takhle nízko, chňapl mu zuby po kotníku (útok 1). Jenže to už schytal také zásah kamením. Kruci, vážně to nebylo příjemné! Doufal, že šlahouny, které s hvízdnutím zasvištěly vzduchem směrem k Havranovi, taky pěkně štípnou (útok 2 magický). Dlouho ale nestál na jednom místě, už když vyvolával magii, byl znovu v pohybu. Díky tomu unikl Zeiranovým zubům, které opět cvakly naprázdno. Možná i jemu docházely síly? Wiss po něm skočil a pokusil se drápy zasáhnout jeho rameno (útok 3), jakmile se vrátil na zem všema čtyřma, vyvolal si štít (akce), aby se mohl lépe uchránit před protiútokem.

Aréna 6
33 HP
3 MP, 5 FP, +2 k šanci na zásah

Vlci si vyměňovali útoky a boj stále nebyl rozhodnut. Tu schytal nějaký šrám Wiss, tu zase Zeiran - nic příliš vážného, ale ani žádné obyčejné fackování. Krev tekla, leč přiměřeně. Kdo zvítězí? Zatím se to zdálo být celkem vyrovnané, chvíli měl navrch jeden, chvíli druhý.
I Zeiran dovedl vládnout zemi a kořeny kolem tlamy pěkně zabolely. Nestačil jim uhnout. Jen co se vymanil z jejich sevření, šel znovu do útoku. Nemohl se nechat odradit únavou, i když už funěl a trochu ho začínalo bodat v boku. Jen, když setrvá v pohybu, má nějakou šanci. Zeiran se mu znovu ohnal po zátylku, ale tentokrát už se Wiss nenechal. Následoval Zeiranův úskok a pokusil se mu chňapnout po slabině, než mu zmizí z dosahu (útok 1). Samotnému se mu podařilo vykrýt další útok na stehno, vytrhl se dřív, než Havranovy zuby porušily kůži. Úskokem se vzdálil a pod Zeiranovýma nohama vytvořil zrádnou trhlinu (útok 2 - magický). Doufal, že ho to dostatečně zaměstná. V další chvíli se totiž odrazil a skočil mu po hřbetu. Pokusil se mu zahryznout do kůže za krkem (útok 3) a zároveň se na něj pověsit tak, aby ho vyvedl co nejvíc z rovnováhy (akce).

Aréna 5
38 HP
3 MP, 5 FP, +2 k šanci na zásah

Boj se stával náročnějším, než by mu bylo milo. Cítil, že se zadýchává, rány ho pálily a sil se nedostávalo tolik, co dřív. Nejsem stařec, krucinál! rozčiloval se v duchu a okamžitě schytal zásah kamením. "Gah!" vyšlo z něj jakési frustrované vyštěknutí. Byl možná unavený, ale ještě to nevzdával. Zeiran se na něj sice snesl z výšky, ale Wiss mu vyklouzl poměrně snadno, stejně jako se vyhnul kousanci do slabin. Přitom se opět pokusil zahryznout do jednoho z Havranových křídel (útok 1). Aspoň jedno peří na památku prostě chtěl! Využil chvíle, kdy byl Zeiranovi blízko, aby se po něm i ohnal drápy a pokusil se mu uštědřit další rány (útok 2).
Jenže Havran měl stále navrch, i když se mu pár útoků nepovedlo. Čapl ho potupně za krkem a tlačil ho k zemi. Černý vyvolal znovu kořeny, které útočily druhému vlku na krk a snažil se tak vymanit z jeho sevření (útok 3). Jakmile měl tím či oním způsobem opět volnost pohybu, vyrazil proti němu a pokusil se mu podrazit tlapy (akce).

Aréna 4
58 HP
3 MP, 5 FP, +2 k šanci na zásah

Ačkoliv Wiss spíše spoléhal na svou obratnost, nedalo se Havranovi upřít, že jí také poměrně oplýval. Proto jeho další útok opět vyšel naprázdno a ke všemu se země pod jeho tlapami začala rozpadat. Černý chtěl uskočit, ale nebyl dost rychlý, aby magickému útoku uprchl. Než se stačil vyprostit ze země, už byl Havran u něj a štípanec na krku jasně značil, že utrpěl další zásah. Z hrdla se mu vydralo frustrované zavrčení, tohle mu ani trochu nevyhovovalo! Oplatil Zeiranovi útok zuby, pokusil se ho chňapnout za ucho (útok 1).
Snad ho vlastní vztek vybičoval k tomu, aby se víc snažil, protože dalším útokem už Zeirana zasáhl, i když magii zvládl vykrýt štítem. Ten jeho se okřídlený pokusil překonat pomocí křídel, avšak Wiss ho dokázal vykrýt a uniknout zubům, které se po něm sápaly. Nestihl však už uniknout nárazu většího vlka a jeho hrubé síle zkrátka vzdorovat nemohl, ani se nenadál a už byl zase na zemi. Okamžitě proti Zeiranovi vrhl pomocí magie jeden větší valoun - mířil na boky, přece jen mu nechtěl rozbít hlavu (magický útok 2) a snažil se postavit na nohy. Jakmile dostal šanci, zuby se ohnal po jednom z jeho křídel (útok 3) a zovu si vyvolal štít, aby se chránil před odplatou (akce).

Aréna 3
76 HP (po navýšení)
3 MP, 5 FP, +2 k šanci na zásah

Zprvu se mu příliš nedařilo, ale k něčemu jeho prvotní neúspěchy byly přece dobré. Donutily ho se víc snažit. Neměl ostatně ani jinou možnost, pokud chtěl v souboji vyhrát - či alespoň neprohrát zcela trapným způsobem. Nešlo sice o život, ale jeho hrdosti by takové pošramocení zcela jistě neprospělo. Praštil drápy Zeirana po čenichu a stačil tlapu uklidit z dosahu, než skončila v jeho tlamě. Možná k tomu napomohl i déšť kamínků, kterým okřídleného zasypal. Postupně se mu povedlo vymanit z Havranovy nadvlády. Shodil ho ze sebe na zem a ještě mu uštědřil pěkný kopanec.
Vyskočil na nohy a zuby zaútočil ze strany na Zeiranův krk (útok 1), chtěl ho pozdržet na zemi co nejdéle, ale k tomu bohužel neměl šanci. Z druhé strany se po něm cosi sápalo. Ucítil dotek ve své srsti, ale podařilo se mu uhnout, než ho dřevěný bojovník mohl poranit. Co to kruci je? blesklo mu jen hlavou - tohle ho nikdy nenapadlo, ale dumat nad tím teď se příliš nehodilo. Ani netušil jak, snad s využitím veškerých instinktů a mrštnosti, se mu podařilo uhnout jak z dosahu loutky, tak i od Zeiranových tesáků, které mu jen neškodně sjely po stehně. Svým dalším útokem mířil Zeiranovi zuby na plec (útok 2), ale kryl se štítem, tudíž to neměl až tak snadné. Opět proto povolal svou magii, kořeny se obtáčely Havranovi kolem boků a byly připraveny ho hezky zmáčknout (útok 3 - magický). Uskočením se snažil opět na moment zvýšit vzdálenost mezi nimi a při té příležitosti si vytvořil svůj vlastní štít (akce).

Aréna 2
56 HP
3 MP, 5 FP, +2 k šanci na zásah

Jeho první pokus o útok přišel ubohý i jemu. Jen Zeiranovi zlehka prohrábl srst, načež se málem oběsil na kořenech, které se zničehonic vynořily ze země. Krk ho pěkně zabolel a ani se mu nepovedl náraz, který chtěl, když už se z kořenů vymanil. Zavrčel, co to mělo být? Přece se uměl prát. A teď to Havranovi ukáže! Chňapanec po jeho boku už našel svůj správný cíl, ale nevyhnul se palčivé bolesti, když ho větší vlk vytahal za ucho, jako by byl jen usoplený smrad, kterého je třeba zpacifikovat. Z hrdla se mu vydralo další vrčení, ani si nestačil užít krátkého úspěchu, když jeho trní Zeirana zasáhlo, protože byl vzápětí prachsprostě převálcován, zmuchlán na záda na zem pod Havrana a ohryzáván. Rozcvička skončila. Musel se začít pořádně snažit!
Ohnal se drápy druhé tlapy Zeiranovi po čenichu (útok 1), když ho teď měl na dosah. S trochou soustředění opět přivolal svou magii a nasměroval sprchu štiplavě ostrého kamení z blízkého okolí na Zeiranova záda (útok 2 - magický). Tohle postavení mu ovšem ani v nejmenším nevyhovovalo, potřeboval se vymanit z téhle hloupé pozice. Možná to ale nebylo až tak zlé - třeba tím mohl trochu získat, bude-li mít štěstí. Propletl své přední tlapy s nohama okřídleného a snažil se mu je podrazit, aby to teď byl pro změnu Zeiran, kdo se válí v prachu (akce). Pak by mohl získat navrch. Aby si ještě pomohl, či alespoň využil příležitosti, zadními vší silou vykopl proti břichu druhého vlka (útok 3), které se rovněž nacházelo v příhodné pozici.

//Na Vyhlídce

Slézali dolů z vyhlídky a Wiss se ještě mračil pod vousy. "Nečertím se. A začala si ona," načechral lehce srst na krku, ale dál už se tím nezaobíral - zatím. Později bude muset zjistit, o co jí jde a proč si vyhlédla zrovna jeho, ale teď na to nebyl čas.
Scházeli dolů směrem ke Scarovi, který zatím byl pouhou postavičkou v dálce. Otočil se napůl k Havranovi, který prohlásil, že ho nechá začínat. Vrátil mu mírný úsměv a kývl. "Tak díky." Možná mu tím poskytoval výhodu, možná v tom zase naopak viděl šanci vysledovat jeho slabiny a pohyby, ale Wiss se rozhodl na to koukat radši optimisticky.
Dorazili na místo, ale Scar už tam nečekal. Metelil kamsi pryč. "No to je pěkné," utrousil opláštěný a protáhl si hřbet, až to zapraskalo. Byl by si přál, aby to jeho klouby teď nedělaly. Nechtěl o sobě vážně přemýšlet jako o staříkovi, ale když tohle slyšel, co měl asi dělat? Brzy k nim však seběhla vlčice. Pamatoval si, že ji viděl předtím, když se scházeli u jezera. "Zdravím," kývl jí na pozdrav, vyslechl si úvodní slova, ale už sám příliš neměl, co by řekl. "Tak jdeme na to," vydechl jen a blýskl pohledem po Havranovi, když jim Hlídač povolila začít. Postavil se naproti jemu a zhluboka se nadechl. Je to tu.

Aréna 1
80 HP
3 MP, 5 FP, +2 k šanci na zásah

Přikrčil se a vyrazil kupředu. Cítil, že tohle nebude jen tak - věděl, že Zeiran je silnější a i když neměl při boji létat, stále se mohl ohánět dvěma končetinami navíc. Přesto doufal, že se neukáže v tom nejhorším světle, i když trochu cítil zrezivělost svých bojových schopností. Jakmile se dostal dost blízko, zamířil drápy na Zeiranovu plec (útok 1) ve snaze ho pořádně zadrápnout. Jakmile měl tlapy zpět na zemi, dal se opět do pohybu a vší silou do vlka vrazil ramenem s úmyslem ho vychýlit z rovnováhy (akce). Teď se tedy octl vedle něj a nechtěl ani na chvíli zastavit, cítil, že by měl spoléhat spíš na svou rychlost, než na hrubou sílu. Snažil se tedy držet stále v pohybu. Tesáky se ohnal po Zeiranově boku (útok 2), přičemž ze země na druhé straně vlka poslušně vyrašily trnité šlahouny a sápaly se mu po stehně (útok 3 - magický).

"Měli bychom, nikdo jiný to asi neudělá," odsouhlasil, naštěstí to vypadalo, že už boje dole spějí k nějakým koncům. Snad už tedy přijdou brzy na řadu. Začínalo mu to tady být dlouhé.
Nechal Zeirana, ať do něj dloubá, i když nechápal, co ho k tomu pořád tak svádělo. Vypadal tak... dloubatelně? "Jo. To mi zní jako dobrý plán," kývl, ale Havran v momentě začal vypadat jaksi deprimovaně. Wiss popravdě netušil, co se stalo - a Alduin si ke svému příchodu nevybral ten nejlepší moment. Opláštěný s ním většinou nemíval problém, ale nelíbilo se mu jeho rýpání do věcí minulých (či to, co za rýpání považoval) ani náhlý nezvaný vpád do cizí konverzace, kterou ještě ke všemu předtím poslouchal. "Jen konstatuju fakta. Bavili jsme se mezi sebou,"
pokrčil rameny, ale Alduin se tvářil ublíženě, stáhl se stranou a černý popravdě moc nechápal proč. Neměl dojem, že by toho řekl až tak moc. Tak si buď uraženej, zakoulel v duchu očima.
Zachytil přitom pohled Artume, kterou si pamatoval jen jako vlčici, která mu chtěla oháňkou vymetat sople z čenichu a na kterou přitom ani nijak víc nereagoval, protože jeho jednokolejný mozek nedokázal vnímat tolik vjemů naráz. Teď si ho prohlížela dosti kriticky. Odolal dětinskému pokušení na ni vypláznout jazyk. I k ní jen pokrčil rameny. Co po něm jako chtěla? Jestli něco, bude muset přijít a říct mu to, protože odmítal reagovat na nějaké významné pohledy a náhodná otření. Nakašlat. Z toho už jsem vyrostl.
Byl připraven svou pozornost věnovat opět Havranovi, když je Allavanté pobídla, aby se pustili do svého souboje. Konečně na ně došla řada. "Jsem ti v patách, mládě," postavil se a vyrazil za Zeiranem, od kterého schytal další strkanec. Snad bude mít šanci mu jich pár oplatit. Než však sešli z vyhlídky, Artume tu byla zase. Tentokrát mu hbitě do kožichu strčila kvítek. Slečno? Krk se mu naježil. Slečno? Mrštně ze sebe květinu ometl. "Co po mně do háje chceš?" vyštěkl po ní - mělo to znít naštvaně, a také trochu znělo, ale stejnou mírou mu z hlasu zazníval zmatek. Vážně tu vlčici vůbec nechápal. Však ji ani neznal! Nedovedl ani přijít s žádnou chytrou poznámkou, a ona stejně už mířila pryč. Natáhl krok, aby dohnal Zeirana. Tohle bude řešit později.

//Luka

Téma vlčic bylo snad lepší opustit. Sám Wiss měl pocit, že jim asi nikdy plně neporozumí. Třeba bude mít Zeiran větší štěstí... a třeba taky ne.
Úplně nečekal, že se jeho ledabylá poznámka promění v přednášku o přílišném zevšeobecňování. "No jo, no jó, dobře," máchl tlapou ověšenou cetkami a zavrtěl hlavou: "Tak teda v mém případě to tak bylo. Nebo by to tak bylo, kdybych byl vážně takový stařec - což nejsem. Mile rád ti to předvedu a potom si povíme," poušklíbl se, už se taky těšil, až se do toho budou moci konečně pustit. Vysedávat tu, zatímco kolem narůstal hotový dav, mu přestávalo být příjemné. Nejraději už by se vrhl do víru dění nebo se odklidil někam stranou, ale ani jedno z toho nemohl, dokud nepřijdou na řadu.
Jenže boje dole se táhly jako smrad. "Jo. Vypadají celkem vztekle," pohlédl úkosem k těm mrňatům, co byla zrovna nejlépe na dohled. "Možná těm dole nikdo neřekl, že se nemají hladit a objímat, ale prát se?" Proč by to jinak trvalo takovou věčnost? Možná byl čas vážně relativní... Jakmile se začal trochu nudit, čas zpomalil do nesnesitelné míry.
Zeiranův nápad ho pobavil a také se mu zasmál, ovšem bylo v tom i zrnko vážnosti. "Hmm, no, nevidím důvod, proč by se to nedalo spojit," řekl po chvilce zamyšlení. "Kdyby se ti nechtělo samotnému, klidně bych se připojil." Byla to šance se více zapojit do dění ve společenstvu a něco se dozvědět, stejně jako to byl zároveň i způsob, jak zabít čas. Černý oceňoval obojí.
Už už se nadechoval, že ještě něco dodá směr nových vlčat v Chaosu, když se u nich zjevil Alduin. Samozřejmě si nemohl odpustit hned na úvod vytáhnout na povrch tu starou historku. Wiss trochu nakrčil čenich. Copak to nikdy nepřestane připomínat? "Já zase slyším, že ses naučil mluvit jako vlk. Oba jsme tolik vyrostli," povzdechl si, když se teď podle všeho měli zabývat konstatováním ponižujících faktů z minulosti si, a teatrálně si otřel suché oči. "Ale díky," dodal potom krátce, než Alduin zaměřil svou pozornost na Zeirana. Bavili se o křídlech (která byla, pravda, na Šamanovi taky nová) a potom z něj vypadlo, že vlastně poslouchal, o čem se bavili. Wiss nakrčil čelo. "To není zrovna nejslušnější," protáhl.