Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Červená louka

Doběhli k jakési hoře. Fautovi/Rosovi/Pavoukovi a po novém Kameni opět fantazie fungovala fantazie na plné obrátky, měl svůj vlastní svět a to mu tiše Wyian záviděl. Neuměl se tak ponořit do svých myšlenek a proto když stáli u podomní cestičky, která vedla nejspíše nahoru řekl že se jedna o onoho obra, který zrovna spí. Wyian se zasmál, jeho bratr byl pln tolika energie! Opět do něj drcnul, ''No dovol, nejsem těžkej!'' Vytasil na něj hravě zoubky v úsměvu. ''Kdepak, bráško.'' Zavrtěl hlavou, ''Budeš pro mě Pavouk.'' Mrknul a kráčel jiným směrem od spícího obra. Čas plynul rychle, když se jeden skvěle bavil a ačkoliv možná se zdál Wyian tichým a nebavicím se, bavil se neskutečně, jen to neuměl dát dostatečně najevo, což v jistém smyslu byla i docela škoda. Pak navrhl hru a Wyianův ocásek se rozvrtěl z leva doprava, nebo možná zprava do leva? Jakým směrem se vlastně rychle vrtějící ocásek pohyboval? A kdo to věděl, když si to neuvědomoval ani vlastník toho ocasu? To byly tedy teorie!

-> Rokle

<- Přes portál- Sněžné tesáky

Objevil se na jednou na zcela jiným místě, to tedy. Možná kdyby tedy bylo jiný období, než je teď, ale to Wyian opravdu nevěděl. Znal tmu a pak už tuhle zimu. ''Copak já řekl že mi s tebou není dobře?'' Drcnul tlapkou do něj lehce a prošel portálem...
Nad jménem prohrnul nos, tedy, aspoň to tak vypadalo, protože to mu říct nechtěl, ale zároveň se prořekl, že to jméno skutečně má jiné. ''Já? To není v mých silách ti dát jméno. Budu ti říkat pavouku, dokud se mi nerozhodneš svěřit sám.'' Zazubil se na něj a tím dal vlastně i najevo, že to z něj nutit nebude. Wyian nebyl na vlče úplně dutým. I když byl mladý, nebyl úplně hloupým a typickým vlčetem. Tedy, alespoň si to myslel.
Pak se radoval nad tímto místem. S úsměvem na tlamě se rozběhl za ním, tedy jej skutečně následoval. ''Tohle.. Teorie s obry zní teda přesvědčivěji!'' Určitě pokud byly trpaslíci malí a dělali tunely, určitě přece nemohli vybílit tak velký prostor! A nevědomky běželi k horám užívajíc si prozatím to okouzlující bílé a tiché prostředí.

-> Nejvyšší hora

Poslouchal oba se zájmem. Faust, alias Rose si mluvil neustále své. Obdivoval jeho fantazii. Nazval jej krabem poustevníkem. ''Hm. Ten určitě cestuje! Šel bych nejraději objevovat něco nového, tady už je nuda!'' Řekl mu jen. Pak ještě chvíli poslouchal o magiích a Faustovu poznámku o tom, že takové vlky pouštěli přešel mlčením a pouhou tichou myšlenkou, o tom pochybuji. Shine je neoficiálně pozvala do rodiny. Wyian byl rád, měl někoho za kým v nouzi bude moct zajít, ale věděl že když má tu možnost, chce vyrůst v silného vlka, který o pomoc nežádá, ale mít nějaké místo kde jste vždy vítán? To, je hezké. Nikdo nechce být úplným samotářem. ''Hele, a pavouku a určitě je tvé jméno Rose? Nebo jsi jen nechtěl říct Shine? Myslím, že tě Niran oslovoval jinak.'' Zamyslel se. Za nic si nemohl vzpomenout jak, ale tušil že Rose to nebylo. Taky bylo možné, že ho ani nijak neoslovil, ale.. třeba to z něj dostane? Ale, vesměs mu to bylo jedno. Konečně se hýbali z místa a jejich žaludek byl víceméně naplněn. To stačilo ke spokojenosti vlčete. Sledoval krajinu okolo sebe. Pamatoval si jen matně na něco takového, kam mu paměť sahá byl zatuchlý vlhký pach a temné studené zdi jeskyně. ''Páni, to vypadá zvláštně! Určitě za to mohou trpaslíci?'' Poukázal na mihotavý vzduch, alias portál. Velmi odhodlaně šel přes něj aniž by si dobře rozmyslel kam přesně vlastně míří.

-> Portál na Červenou louku

Musel se zasmát nad Faustovou poznámkou. ''Jo, seš divný pavouk.'' Podpořil jeho nejasné myšlení. Ačkoliv by to nahlas nepřiznal obdivoval tu jeho fantazii. Měl i Wyian takovou fantazii, kdyby se snažil ji pustit z uzdy? Já jsem.. krab! Nene, co je vůbec krab? Nakonec jen se vzdychnutím zavrtěl hlavou. Tak fantazie nejspíš nebyla jeho silná stránka. Za to ale doufal si tvrdit že přemýšlení jo, nad tím by jednou i mohl vynikat. Wyian sledoval naprosto každičkou reakci Fausta. Pak se i on rozhodl, že můžou začít znovu. Wyian byl rád, nejspíš už totiž nebude nazýván zrádcem a dokonce mu sdělil že by mu Niran odpustil! Ale tlapku na srdíčko. Co přesně vlastně se stalo, že byl nejdřív tím zlým? Jen to, že chtěl utéct a poznat něco nového? Ani to nezmiňoval, pak se věnoval tedy jen zajíci. Nakonec se však Faust ujal svých fantazii a Shine se jej zeptala na jméno. Něco zahuhňal s plnou tlamou, ale pak se opět rozkoktal. Wyian přimhouřil podezřívavě oči, ale jen na moment. ''To zní jakoby sis to právě vymyslel. Vždyť to zní jako jméno pro holku.'' Oznámil mezi sousty jednoduše, ale dál následně najevo, že se mu do toho nebude plést, je přece Faustova věc jak se bude nazývat. ''Tak tedy... Rose... Měli bychom podniknout nějakou malou akci, na počest toho, že jednou najdeme své milované.'' Zazubil se černobílý. ''Jako bratři..'' Mu vlastně jednom ujelo, měla to být pouhá myšlenka. Pak si dal tlapku před pusu a zatvářil se překvapeně. ''Že já to řekl nahlas?'' A začal se smát. Pak se začalo povídat o magiích. Shine o něm určila, že by mohl ovládat vodu, nebo vzduch. Upřímně se o té myšlence oklepal. ''Komu se objevila magie, toho už jsme neviděli. Nevím jestli bych nějakou magii chtěl mít.'' Nevěděl že ji má vrozenou, nevěděl že ta barva očí právě že souvisí s jeho očima. Pak se začali bavit o přívěscích, on žádný neměl. Proto do poslední části nějak neměl moc zapojit. Jen věděl, že pokud skutečně magii má, jakože ji má, tak ví že ji nechce. Nechce ji teď, nechce ji nikdy. Ale kdo ví, názory malého vlčete se často mění..

Shine odešla a Faust došel z němu a vyrazil dál do jeskyně. Nejspíš měl tmavé místa rád. Dřív, než však něco stihl říct, mluvil najednou o vesmíru a galaxii a o všem možném. Což byla změna, dost velká změna, doposud mluvil jen o podzemí. Wyian se musel upřímně zasmát. ''Jsi zvláštní. Nejsi tak hrozný, když tu tě tu tak na půl poznávám.'' Řekl, poměrně vesele. Už se netvářil tak vážně a smutně. ''Hele, co tak udělat Shine radost a začneme znovu. A třeba je jednou můžeme najít. Oba jsme někoho důležitého ztratili, ale když neztratíme naději, jednoho dne na ně možná narazíme.'' Byl teď najednou jako otočený o stošedesát stupňů. Ono to malé blbnutí toho vlčka dokázalo vážně zvednout náladu, i když to možná nebylo extra úmyslné. Odhodlaně polkl a vydal se za ním hlouběji. ''Co mi víme a třeba to nebyl žádný trpaslík. Existují vůbec?'' Zamyslel se. Bylo to rozhodně k zamyšlení, existují trpaslící, elfové a nebo jsou vlci ve světě sami? Neznal nic jiného a proto byl naprosto v šoku, když se Shine vrátila s malou chlupatou věci, co měla dlouhé uši. Vyvalil na to bulvy a s třepajícím ocasem, hravá nálada, na to hleděl a podíval se na to snad ze všech světových směrů. ''Co to je? To vidím prvně!'' Podíval se na Shine s otázkou, určitě za tu chvíli co byla pryč šla vidět změna i v jeho náladě. Konečně se uvolnil. Očichal si zajíce, už tedy moc vábně nevonil, ale hlad, hlad byl najednou intenzivnější, tolik měl chuť to ochutnat a pak, co nechal si třeba Fausta prvního kousnout, sám s velkou námahou odrhl zadní nožku a pustil se do překusovaní. Bylo to studené a tuhé už, ale bylo to tak dobré, konečně se mu plnil žaludek něčím jiným, něčím novým! Tolik byl rád, že Shine poznal a že Faust už jej neobviňuje. Dokonce si začínal myslet, že kdyby se poznali za jiné situace mohli by být i dobrými přáteli.

<< Bašta (Přes Bull Meadow)

Černobílý vlček pomalu nabíral svalovou hmotu i přesto, že nejspíš snad posledních pár dní nejedl, vlastně neměl ani pořádně na jídlo chuť, ale věděl že když by mu někdo hodil kus žvance moc by neváhal. Byl zvyklý se s ostatními vlčaty občas o ten malý kus co jim dávali prát. Kráčel ve stopách velké černé vlčice a vlastně pomalu nevědě na koho Faust promluvil. Chvíli tedy na něj hleděl s pootevřenou tlamou. Pak se opět díval před sebe, ''Ne, pamatuju si jen trávu a pak jsem strávil v podzemí většinu času.'' Odpověděl mu jednoduše, znovu mu pohled už také nevěnoval. Možná, možná by mohli uzavřít to o zrádcovství. Kdo ví, třeba by si mohli i nějak rozumět? Zažili dost podobnou šokovou věc, zmizení toho nejbližšího. Ale, ten nejbližší byl pro oba někdo jiný a na jiné straně. Nakonec stanuli před jeskyní, kdy ji šla Shine prozkoumat a tak skončil před ní sám s Faustem. Faust měl mnoho otázek a jedna z posledních, když Shine byla chvíli pryč mířila na Wyiana. Tedy, nebyla to úplně otázka, jako spíš konstatování jasné věci. ''To jo, nejspíš bychom se bez ní vyprovokovali kvůli úplným nejasnostem a kdo ví jak by to skončilo..'' Kývl ramenem. Věřil že by s Faustem dokázal si i rozumět, ale přemlouvat ho rozhodně k tomu, že není zrádce, nebude. Hleděl do útrob jeskyně a ovál ho studený pot. Nějak moc se do zatuchlé temnoty vracet nechtěl, co když jej opět zavře? Chtěl věřit, že Shine taková není. Pak se vrátila, že je to tu bezpečné. Pomalu se vydal k jeskyni s očima hodil po Faustovi. ''Jdeš?'' Zazubil se, ne falešně, prostě přátelsky. Došel ke vchodu a vydechl mrazivý vzduch. Očividně se zrovna Wyianovi do jeskyň vracet nechtělo, možná kdyby se něěkdo zamyslel, tak by zjistil že tam možná opravdu zažil něco traumatizujícího. Ale, nad tím se vlčecí mysl jen tak nepozastaví. A vlastně si lehl jen na její okraj, ne tak aby ležel ve sněhu, ale ani nezmizel v úplné tmě uvnitř. Čekal tedy na Shine a jako důkaz mu uvnitř bříška se lehce ozvala opereta oznamující 'mám hlad'.

<- Bažiny

Černobílý vlček stále mlčky kráčel za vlčicí. Vlastně by si možná i povídat chtěl, ale on, béžový, by mu zase určitě plivl do čumáku to, že je jakýsi zrádce a uplakánek. Kdy on vyronil slzu? Ano, křičel když zasáhl blesk Yrena, ale, skutečně jinak ani jediná kapička slané slzy. Už tohle dobrodružství chtěl mít z krku. Spíš Fausta chtěl mít už z krku. Jeho tělo, ač hubené z dlouhé absence jídla i tak nabíralo jakousi tělesnou hmotu jak pomalu rostlo. Podle všeho, když je pak jen poslouchal se Faust chtěl tam vrátit, nejspíš doufal že tam ten jeho Niran pořád bude. Wyian se otřepal, nejspíš tam mohl být i Yren, ale rozhodně nebylo na plánu cestovat a hledat je s Faustem. Stále mlčel, byl zamyšlen hluboko v sobě, prostě jen sledoval kam jeho tlapky šlapou a občas pohled zvedl, aby se podíval kde vlastně jsou a trošku se začal v místě ostrovů už orientovat. Tedy spatřil, že míří směrem k jakési hoře.

-> Sněžné tesáky (Bull Meadow)

< Mangrovy

Stále kráčel vedle Shine. Mlčel, myšlenky mu však utíkali k hezkým místům, které mohl prozkoumávat s Yrenem. Kéžby tak tu s ním byl. Možná kdyby se nechal odhalit jen těmi obyčejnými strážnými, kteří by je určitě dovedli jen za matkou, nemuselo se stát taková tragédie jaká se stala. Nemusel znovu vidět tvář toho, jenž pobil většinu jeho původní smečky. Tiše si vzdychl. Dokonce snad jakoby slyšel myšlenky bézového. Tedy neslyšel, ale úplně vnímal že se stále na něj koukal znechuceně. Malý Wiyan stále nemohl pochopit proč. Každopádně to neřešil, už nechtěl. Pak se podíval na Shine, zdála se mu milá. Nakonec i on zpozoroval jak se bažiny snad pomalu blíží ke konci a v ten moment se tedy i ozval béžový. Jo, také ho zajímalo kam míří, ale mlčel. Nechtěl, aby si o něm béžový myslel ještě něco horšího. Prostě mlčky kráčel vedle velké a díval se pod tlapky.

> Bašta

Takže 40KŠM do kasičky a slevu taky zapsat.
Děkuji, děkuji! :)

Zapsáno

Wyian jen pomalu kývl hlavičkou, když se vlčice představila jako Shine. Na Fausta už nějak nehleděl, ignoroval ho. Podle Wyiana byl jen zaslepen nevysvětlitelnou a zcela zbytečnou nenávistí, ale už to nekomentoval. On přišel o někoho kdo ho možná mohl mít víc rád, než ostatní. Ale Wyian věděl své, určitě by ho pěkně potrestal za každičký čin, který by vykonal špatně. Když se Shine vydala směrem pryč, do nějakých bažin, černobílý vlček se zařadil po její pravý bok. Mezitím co ona udělala snad jen dva kroky, Wyian jich udělal několik a to ještě v poklusu. Nechával za sebou svou minulost, už nikdy nebude nic jak to bylo. On má šanci poznat vnější svět, mimo stěny hnízda. Bude to prožívat i za něj. Za svého nejlepšího kamaráda Yrena, který pravděpodobně nepřežil. Nemohl přežít tolik rychlých ran. Ale třeba.. třeba ano? Nevzdával se své tiché naděje. Rozhodl se, že jakmile bude mít dost sil, bude jej hledat. Bude trénovat víc než kdokoliv jiný, aby ho našel. Yrene, jestli žiješ, já tě najdu přisáhám. A pak už nás nic nerozdělí. Pomyslel si odhodlaně, plně rozhodnut že už nikdy nikdo, kromě Yrena neobsadí místo jeho nejlepšího přítele. Věděl však pokud ho skutečně jednou najde, dost možná on už nebude brát Wyiana stejně, možná ho bude nenávidět za to, že ho tam nechal, ale... ale on nechtěl. Byl odnesen tou vlčicí dřív, než stihl cokoliv udělat.. Yrene, tohle mi odpusť...

-> Bažiny

Wyian jen odevzdaně zavrtěl hlavou, všechny snahy o vysvětlení, že skutečně tohle malé vlče nebylo takové jak si o něm myslel, byly marné. Už mu neodpovídal, podíval se jen na velkou, ''Jak se jmenuješ ty?'' Zeptal se jen a rozhlédl se okolo, pořád tu byl dost těžký a smradlavý vzduch. Pořád ho bolela hlava a tento vzduch tomu nepomáhal. Už by mohli vyrazit. Střídavě koukal na vlčici a okolo sebe. Kromě béžového, toho cíleně již přehlížel. Nechtěl mu dát tu šanci ho poznat, proto se už mu odmítal prosit. Nechtěl se mu už prosit, sám ve svém nitru věděl, že nebyl takovým za kterého ho měl. Přežije s ním tu chvíli, věděl že dlouho nezůstane na stejném místě jako on a on byl rozhodnut zůstat s vlčicí dokud jej bude tolerovat. Možná to mohla být jeho jedinečná šance, získat něco podobného rodině. Minimálně se rozhodl vyjímečně ji dát svou důvěru hned, zbytek bytostí... jako byl béžový, by ji museli získat snahou. Ale on se snažit nebude. Naposledy se nakonec na vlče podíval, bylo to jen snad vteřina, pak znovu jeho modrý zrak přešel na vlčici, ''Těžce se tu dýchá...'' Knikl, jen aby to slyšela ona.

Samozřejmě, béžový si nenechal vysvětlit nic. Proč ho vlastně tak nenáviděl? Protože neměl tu sílu snažit se někoho bránit. Wyian znovu zavrčel, ačkoliv to možná neznělo kdo ví jak hrůzně, je to vlče. ''Kdyby byl tak úžasný, tak tomu utekl stejně jako my!'' Byl tak egoistický a takové vlky on neměl rád. Nakonec je velká černá rozsekla. Inu, on byl rozhodnut jít s ní, jak se rozhodne ten béžový bylo na něm. Pomalu, stále třesoucíma nohama, došel k černé.. ''Chci s vámi..'' Špitnul tiše, aby ho zaslechla jen ona a oči sklopil k zemi. Pak se jen letmě k béžovému ještě pootočil.. ''Nemusíš mi věřit... ale věz, že nebyl on, ani kdokoliv další tak dobří jak ti nakukali.. Zmizelo mnoho vlčat co neprošli jejich výcvikem a pokusy, nebyl bys na tom pravděpodobně jinak..'' Řekl, stále se koukajíc spíš do země. Věděl, že mu stejně věřit nebude, myslel si tvrdohlavě své. Dál jen čekal kudyma se vydá velká, aby ji mohl následovat..

Vlčice byla stále dost vlídná, což bylo dobrým znamením, avšak ten druhý, béžový. Wyian stáhl uši. Nechápal význam jeho slov. Nechápal co je zrádce. ''Nevím z čeho mě jako osočuješ?'' Štěkl, jeho výraz byl k němu úplně necitlivý. ''Mám rád to, že žiju měl jsem snad se přidat doprostřed toho všeho a přijít o svůj život!? Stačí že jsem z pouhé vlčecí hry prišel o svého nejlepšího kamaráda, kdy jej tvůj přítelíček zasáhl bleskem!'' Křičel, nechtěl si to nechat líbit. Sám béžový na to všechno přeci jen hleděl a sám nic nedělal. Jestliže uvěří tyto lži béžovému, byl připraven odejít, nechtěl aby se na něj i tato vlčice pak koukala zpatra... Zaslechl její vlídný hlas.. ''Wyian...'' Hlesl tiše, snad aby to slyšela jen ona, chtěl ji věřit, že všechno bude dobré, chtěl věřit tomu, že ona může být tou světlou nadějí jejího života, ale béžový... béžový všechno zničil jen pár slovy. ''Neznáš mě abys mohl o mě tvrdit, že jsem... zrádce... Nevíš co jsem prožil, byl jsem s nimi.. mnohem déle, než ty a je to již dlouhá doba co jsem spatřil čistou oblohu...'' Hlesl tiše znovu, i když věděl, že si nic nenechá zřejmě vysvětlit. Byl tam tak dlouho, chtěl někoho kdo by ho mohl naučit žít ve volné přírodě, jistotně by teď sám nepřežil a věděl to. Pořád měl vše zhroucené, žil, ale cítil se jakoby umíral..

< Camp

Najednou před vlčkem se objevila černozlatá vlčice a všechno následující se odehrálo tak strašně rychle. Řev, výbuch, voda, černota... Necítil nic, bylo mimo a když se probudil, oslnilo ho jasné světlo, takové jaké už spoustu měsíců neviděl a skoro zapomínal jak to vypadalo. Ačkoliv jej třeštila hlava, vyskočil na nohy a to že zavrávoral ho nezastavilo v prudkém otočení. ''Yrene, dokázali jsm...'' Chtěl říct radostně, ale v půlce věty se zastavil a radost zmizela, Yren tu nebyl.. Byla tu jen ta vlčice a ten běžovej. Teď ho bolest hlavy sejmula a roztočila se mu ještě víc, znovu upadl. Očima hleděl všude okolo, prostě jej neviděl, byly tu jen ti dva. Zakňučel a podíval se směrem k velké, přisoukal se k ní jako malý umírající tvoreček, žádající o pomoc, neměl nikoho, byl tak sám. Pokud byla hodná, lepší naději než ji neměl. Ale co když už nebude tak laskává? Byl životem tak ztracen...

Faust, Noir - Niran

Ledabyle se podíval na béžového vlka, kdo ví jestli byl starší, nebo mladší.. A uchechtnul se. ''A co mám dělat? Nikoho neznám, život skončil dřív, než začal. Neudělal jsem nic a mluví se u o mě jak kdybych spáchal atentát, můj jediný kamarád možná nepřežije. Poraď mi co dělat, kromě koukání na tu krvavou paseku, rád se přiučím.'' Řekl k Faustovi ledabyle, byť možná i chladně, tak jak by normální, uvnitř zlomené vlče normálně nemluvilo. Chtěl jen někoho komu bude důvěřovat, koho může nazvat rodinou, kdo ho zachrání z toho všeho. Najde se vůbec někdo? Přežije vůbec někdo útok jeho ''smečky''? Podíval se na toho druhého, A ty, tys vypadal tak odhodlaně a nadějně a stejně se na sebe teď podívej, vzali ti oko.. A ještě chvíli budeš kňourat, sám ti seberu to druhé!'' Zavrčel, všechno se hroutilo, byl ten chudáček co mu všechno vzali.. Byl to jen malý drobek, co chtěl naději a tu mu zašláply jak brouka. Jeho oči pak zabloudili k tělu Yrena, bojoval s touhou ho vzít za srst na krku a odvést od toho všeho. On byl jediná jeho rodina a neví jestli se mu vrátí..