Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Temný les

Zasmál se nad myšlenkou Roseho, ''No, neměli bychom být lovci od přírody a umět to?'' Inu, ani kachna se nenaučí bez něčí pomoci létat, jak se má tedy vlk naučit lovit bez pomoci? To byly věčné otázky a žádné odpovědi, bylo to... stresující! Uzemněný pták, mrtvý pták. Nelovicí vlk, brzy mrtvý vlk. Když znovu Rose promluvil začal ho plně vnímat. ''Já jich poznal v té jeskyni spoustu, třeba Yrena, ale kdo ví co se stalo po velké vodě. Jestli vůbec žijí.'' Vzdychl a pohlédl na oblohu.
''Co nevymyslím? Hmm, snad nikdy nevymyslím nudné podměty. Třebááá... Ne, nic nudného mě nenapadá.'' Zasmál se. Byl přeci pán veškeré zábavy! A ta správná zábava se také nedala vymyslet, musela vždy přijít v ten správný okamžik. ''Všechno asi ne, ale rozhodně bych chtěl umět toho spoustu, abych řekl pravdu. Jak jinak bych tebe a Shine, třeba i Merlin, mohl jednou ochránit.'' Věřil že si s Merlin bude minimálně rozumět kvůli Roseho. Rose byl ten nejlepšejší vlček pod sluncem kvůli kterému by i do ohně skočil, aby mu mohl pomoci. ''To bez toho, abych se tě ptal budeš snad ty, ne? Ten někdo kdo mě vždy podrží, na koho bych se mohl vždycky spolehnout. V dobrém i zlém, Ro.'' Řekl až přeslazeně vážně, ale pak se začal smát.
--
Když zjistil, že Wyian pravdu zná, zatvářil se dost překvapeně a stočil odpověď úplně jinam. Wyian to chápal a dál do toho nešťoural, až se bude chtít sám od sebe s tím svěřit, svěří se. I když to Wyian věděl.
Téma se změnilo dál a hned bylo.. no, jiná nálada ve vzduchu, Zvláštní jezero. Z tohohle bych asi nechtěl pít ani kdybych byl ze žízně na pokraji sil.'' Tolik kostí okolo. Byl tak překvapen z tohoto pochmurného místa, že úplně zapomněl přidat svůj fantazijní pohled na svět, bylo to tak smutné místo. Teprve až znovu byla zmíněná jiná otázka se vrátil do reality, ''Jo, nemám nejmenší páru. Nejspíš by měl učit ty vlčata, ne? Matka by měla se starat a otec je živit? Já.. nevím..'' Nikdy svého otce nepoznal, neb si to nepamatuje, takže bylo těžké určit to, co by měl takový otec dělat. Pak přišlo opět na Merlin. ''Normálně bych asi řekl proč jsme to k spícímu obrovi teda nevzali tím portálem, ale je asi dobře že poznáváme i ostatní místa tohoto nadpozemského světa.'' Hlavně Wyian nikdy pořádně neznal svět a teď konečně mohl, se svým nejlepším přítelem. A v rámci rozveselení obou, ''Že by tě ti mojí skřítci konečně úspěšně natáhly?'' Zasmál se a ukázal na něj tlapkou. Nedíval se snad jen chvíli a už se z něj vlčecí rysy úplně vytratili.

-> Nížina hojnosti

<- Most

Wyian se na Roseho sova poměrně ušklíbl. ''Ale nepovídej. Mě ale poměrně taky. Řekněme, že možná něco najdeme. Předpokládám, že stejně lovit neumíme ani jeden.'' Zasmál se, byl to ale spíš smutný fakt, že neumí lovit. Doufal tedy v štěstí a že najdou nějakou mršinu. Pak do něj drcl tlapkou, ''No prosím, budu vás chránit a přitom budu pán veškeré zábavy!'' Prohlásil odhodlaně. Bude všechno co si budou jeho milování přát, protože tak to prostě bylo! Bude pro ně ten nejlepší vlk, kterého by si mohl kdekdo jen přát, aby ho měli pro sebe, ale budou mít smůlu, protože už byl zadaný. Další jeho slova jej pohladila na egu, rozhodně by jednou chtěl, aby se jeho nepřátele báli jeho jméno i jen vyslovit. Byla to jeho malá touha, ale tu nahlas teď neříkal a prošel to tichým kývnutím hlavy.
Most dávno nechali za sebou a v temném lese dával pozor na své okolí, chtěl zkusit najít nějakou tu mršinu a proto zapojoval mimo zraku i svůj čumák. Jistě ho něco praští do čumáku.
Pak na další témata už vypadalo že se Rose nechce příliš bavit. Wyian nechápal proč, ale respektoval to. Nakonec mu něco do čumáku příletlo a tak se beze slov vydal hned za tím. Dovedlo ho to k mrtvé myšce. Ne příliš velké, Vzal ji do tlamy a pak ji položil před Roseho, ''Jez.'' Zazubil se.
Když došlo na předměty z podzemí podíval se na oblohu, přestávalo být takové šero. Nejspíš už bylo ráno. ''Kamínků nikdy není dost, hlavně těch lesklých.'' Souhlasil a pak natočil nad jeho neodřeklou odpovědí hlavu. ''Vlastně si jednou snědl vlčí oko.'' Dořekl za něj. Wyian to věděl, byl u té výhružky, že mu sežere i to druhé oko a i kdyby ne, když byl s Noirem Roseho popis seděl dokonale. A přesto to nikdy nevytahoval a měl Roseho dostatečně rád na to, aby tuto část minulosti přehlížel.
''Ale určitě měla Mamon i někoho druhého, někdo kdo by měl být tvůj táta, takže možná mě předrosteš a budeš po něm! Pamatuju si jakýsi útržek, než mě odnesli do podzemí, že jsem měl určitě mámu i tátu. I nějaké sourozence co mi byly podobní.'' Uvažoval. Měl jen lehké útržky minulosti, jinak si nic moc nepamatoval. Ale ještě aby ano, měl snad sotva pár týdnů, jestli vůbec. A na další věty se teda usmál. Urputilé odmítání, alespoň on to tak bral, jej celkem mrzelo a proto tohle téma také odbil pouhým nepatrným úsměvem.
''No to mi pověz ty, já ani nevím jak vypadá!'' Zazubil se, nevěděl jak najít Merlin. Teprve ji měl poznat přece!

-> Prokleté jezero

Zaujatě jej poslouchal. Třeba to mělo něco do sebe. Ale podle toho co jim tehdy řekla Shine oči se barví podle čtyř elementů. Podle Merlin také, aspoň to co říkal Rose. Jaký element by mohl existrovat šedý? Poprvé i Wyiana napadla; prázdnota. Velké nekonečné nic. Ale stále si to nechtěl připustit. Jeho malý Rose přece nemohl být bez magie. To nepřipadalo v úvahu! ''Hm, a není lovení spíše vlastnost vlka a záleží jen na něm jak je dobrý lovec?'' Pouvažoval zamyšleně. Nedávalo smysl aby existovala magie na lovení. Nebo ano? ''Bleh.'' Nechutně se zašklebil, ''Radši naplním svůj život chráněním těch co mám rád a ničením těch co ubližují těm co mám rád.'' Řekl až přespříliš vážně. Někde uvnitř jej bylo zakodované to, co zapomněl. To kvůli čemu se doopravdy narodil. Měl být nástroj k zabíjení, bez citů. Nejspíš by byl je i ztratil po tom co zmizel Yren, ale... byla tu Shine a byl tu Rose. Ti ho drželi při zdravém, vcelku veselém postavení. Hlavně Rose.
''Nemusíš mě pořád přesvědčovat. Věřím ti a navíc, jistě ji uvidím a budu mít možnost posoudit sám.'' Zazubil se. Ale byla tu jiná věc která jej ohledně Merlin trápila. ''Co když já ji však uznám tak úžasnou jako ji popisuješ, ale ona mě zavrhne?'' To bylo důležité. Tolik plánů bylo a tak málo jistoty, že si spolu sednou oba. Wyian však chtěl věřit že ano. Nechtěl kvůli tomu přijít o Roseho. Už teď si bez něj neuměl představit některé chvilky.
''A co ty víš? Třeba má Wu nějaké bratrance nebo tak. Třeba byl i v té dimenzi, vypadal jinak.. Někdo ty předměty musel přece vyrábět, ne?'' Samy od sebe se asi neobjevili jen tak. Nebo ano? Kolik toho o světě se budou muset ještě dozvědět. ''A i kdybychom nezjistili jak funguje, myslím že ti sluší i jako ozdoba.'' Zazubil se ještě nakonec, byl to prostě fakt.
Co se týkalo skřítků, konečně vypadalo že tomu uvěřil! Jo, časoví skřítci zněli určitě ze všech nejpravděpodobněji, to určitě! ''No, já žádného určitě nesnědl a stejně jsem vyrostl.'' Kývl rameny beznadějně. ''Hele a vůbec máš co říkat. Neviděl jsem tě pár dní a taky si o pár čísel větší! Třeba mě ještě přerosteš!'' Vlčata přece rostla pomalu každý den, a po nějaké době šlo vidět i nějaké ty změny. Dokonce už musel mít i trvalý chrup!
Zažil někdy lásku? Ne, nezažil. To s Corinne bylo pouhé oblbnutí hloupým okřídleným vlkem co si z nich dělal srandičky! ''Tak s takovou jako byla ta Corinne bych mít vlčata teda nechtěl. Byla tak zahleděná do sebe! Pche!'' Nechutně se zašklebil, že by malém přeslechl další Roseho slova, ale nepřeslechl. Podivně to Wyiana rozveselilo. ''Ty, Rose. A je láska skutečně jen pro holky, když to pořád předhazuješ?'' Zeptal se. Nevěděl ještě že s láskou se nemohlo takhle nadarmo, ale rozhodně si nemyslel že by milovat mohli jen holky. A že by to museli být vždy jen kluk a holka. Bylo to... zvláštní. Nakonec se přistihl nad svou myšlenkou a rázně zavrtěl hlavou; ''Ále, stejně jsme mladí, jistě máme čas!'' Nadhodil po chvíli jakoby nic a zakoukal se na most. Byl u něj znovu a opět. Teď po něm přešel! ''Jasně, přejdeme.'' Odpověděl na Roseho slova. Sledoval ho jak jde první a šel za ním, a byl připraven kdykoliv zasáhnout kdyby se náhodou most rozhodl zrovna teď nespolupracovat. Na tomhle místě rozhodně nebylo v plánu o Roseho přijít, a vůbec nikdy.

-> Temný les

<- Na vyhlídce

Zasmál se nad jeho prouděním mysli. ''Skutečně myslíš že by mohla magie jídla existovat? Možná někde v alternativním vesmíru.'' Zavrtěl hlavou. ''Ale jo, to by jeden nemusel už nikdy lovit.'' Zasmál se nad tou představou. Ale na druhou stranu, to kdyby jeden jenom ležel v nějakém úkrytu a jídlo si vyčaroval byl by to pěkný tlusťoch, žádný šamstr pro všechny.
Pak zauvažoval nad jeho dalšími slovy o Merlin, ''A třeba mezitím co ji hledáme se zase o tom učí a bude to vědět. Když je tak chytrá, určitě se učí rychle.'' Nechtěl tvrdit že by to nemohla vědět. Dost Roseho zaujala a tak ji chtěl prostě poznat a vytvořit si svůj zájem. ''Ále, jestli má ráda zábavu tak odloží všechno jen aby poznala i mě.'' Zazubil se, považoval se za vtipnýho, i když tomu tak nejspíš nebylo. Byl jen mladý a naivní, ale rozhodně byl odhodlaný.
Pak ukázal jeho fialový náramek. ''Hm. Co ten vlk obchodník? Ten by ti nemohl poradit? Měl všelijaké podobné věcičky. Třeba to měl Niran od něj.'' Zauvažoval nahlas. Takovou věc nikdy nevěděl, takže mu nedokázal poradit jak by mohl ten náramek používat.
Co se týkalo výšky, nejspíš sranda skončila. Rose prostě nechtěl mu uvěřit! To byl pěkný malér! Nejspíš nezbývalo nic jiného přiznat, než že prostě výškou dospěl. ''Tak to byly skřítci času... Nejspíš si prostě řekli že je na čase být vyšší. Dobrá zpráva je, že víc už doufám neporostu.'' Přiznal tedy nakonec.
''Musí být milování jenom pro holky? To zní skoro jako by naši někde ztracení otcové taky byly holky.'' Zamyslel se nad jeho slovy. Rose byl ve svých citech.. zvláštní a Wyian bez vysvětlení taky odpověď neznal.
''Hm, třeba bych byl dobrý vůdce nějaké skupiny.'' Zazubil. Zaslechl i jeho Fa- stejně jako si pamatoval předtím jeho fst, když mu říkal jméno s plnou pusou, než z něj vypadl Rose. Wyian od začátku věděl že nejspíš mu nikdy neřekne to jméno a respektoval to. Ale třeba ještě jednou se přeřekne a jeho skutečné jméno si odvodí! Zatím tedy byl u Fast.
Pak.. spadl.. ''Nevymlouvej se na moje skřítky.'' Začal se smát, ''Jednoduše si přiznej že jsi se nekoukal pod nohy.'' No nenechá se přece potrápit zadarmo!

-> Most

Co jiného by mohl dělat se vzduchem? "Hm, třeba odehnat mraky, když bude bouřka!" Vyhrkl to první co ho napadlo. "Když říkáš, že je Merlin tak chytrá co se týče magií tak copak bychom měli hledat někoho dalšího? Vždyť bychom si vystačili sami!" Oponoval. Nač by hledali někoho dalšího kdo by se mezi pletl? To tak! "Nikdy bych tě nikde nenechal." Řekl vážně. Že si jednou za čas zajdou na výlet to nevadilo, ale aby ho opustil a nechal někde? To nikdy! "Tak, došli jsme k závěru že hora je spící obr a létající skřítci ti nejsou po chuti?" Zasmál se. Kde byly teda hranice jeho fantazie? Jak se měl ještě víc dostat do jeho světa, který by s ním dokázal sdílet? Pak zmínil že je zamilovaný stále do Corinne, "Ha, to tak!" Zamračil se nad tou představou, "Ta by mi bulíky na nos věšela!" Rozlobil se nad tou představou, že by byl do ní pořád zamilovaný. Byl rád, že to zmizelo stejně rychle jako to přišlo.
"Nemusím být velký jako titáni. Stačí mi mít jen sílu vás všechny chránit a nikdy neztratit." Zazubil se jednoduše. Nepodceňuj se! Díky tobě bychom byly všichni spolu!" Nebyl zbytečný, byl tou největší součástí jejich životů. Pak nad další otázkou se zamyslel. "Inu." Podíval se na hvězdy, ty svítící světlušky na nebi. "Nevím. Možná jsme, možná nejsme. Rozhodně vím, že patříš mě." Ani si neuvědomil význam těchto slov. Patřili k sobě jako měsíc a hvězdy, tak si to alespoň myslel. Jak to bylo ve skutečnosti, kdo ví?
Pak se mu najednou nikam nechtělo, ale nakonec vyrazili teda hledat Merlin.

-> Les u Mostu

''Létat?'' Zopakoval po něm a snažil se sám sebe představit s křídly. Nakonec zavrtěl hlavou, ''Ne, to asi nebude možné.'' Nedokázal vypustil té fantazie zase tolik, aby si představil že mu vyroste něco co má být součástí těla už po zbytek života. ''Radši budu s tebou tlapkami pevně na zemi!'' Zazubil se. Pak zase mluvit o Merlin. O to víc rostla touha ji poznat, musela být opravdu unikátní. A třeba se nemuseli ani dělit jeden o druhého a mohli žít všichni spolu! Ale to nejspíš byla pořád vzdálená budoucnost, ale už teď věděl, že Roseho nedá nikomu jen tak. Musel rozhodně Merlin poznat! ''A třeba pak všichni zjistíme jaký element je ten tvůj!'' Uzavřel tak celou tu debatu. Určitě musel mít něco extra speciálního, vždyť i ti vlci z podzemí měli šedé oči a přesto nějaké magie ovládali, ne?
Tak Rose věřil na tolik věcí, ale na skřítky co mohli Wyiana vytahat za uši ne? Zasmál se, ''A co by ne? Třeba měli křídla, nemuseli být velcí!'' Trval pořád tedy na svém. Ne, nechtěl si připustit vedle Roseho svou dospělost.
''Neříkám, že se nedokážeš ochránit sám!'' Oponoval mu, ''Ale budu chránit tebe, Shine, i Merlin když to bude třeba! A až jednou najdeme Nirana a Yrena tak i je! Jen si to představ, velký ochranář Wyian!'' Zastřihal ušima, švihl ocasem a postavil se tedy opět na tlapky. O paměti kývl, ''To jo, tak začněme plnit můj mozek těmi důležitými vzpomínkami! Jdeme hledat Merlin!'' Horlivě přikývl. Už měl zase dost sil. Nechal však, aby šel první Rose. Wyian ani nevěděl kde se totiž setkali!

Bavil se o magiích. Wyian se zamyslel, ''Takže magie se barví podle očí.'' Zamumlal si zamyšleně, ''Já bych mohl mít vzduch teda, já mám o dost světlejší modré oči, než je voda, spíš jako obloha!'' Zauvažoval. ''A ty.. ty bys mohl mít třeba nějaké stíny, nebo tak!'' Připustit, že by šedá měla znamenat něco jako, bez magie bylo bylo prostě něco nemožného. Pokud by Rose neměl element, určitě by ho nechtěl mít ani Wyian! Pak přiznal strach z vody.. ''Jo...'' Vlastně tenhle strach sdílel společně s ním. Jen díky Shine přežili, proto se Shine stala nedozírnou součástí jejich života díky tomu.
Pak se zase bavili o tom stejném, jak jinak, bylo to téma s tolika odpověďma! ''Jo! To bychom byly taková úžasná parta jakou svět neviděl!'' Zazubil se a zavrtěl ocasem. Pak přišlo na jeho výšku, ''Vždyť jsem řekl že mě nejspíš nějací skřítkové vytahali za uši, aniž bych si toho všiml!'' Připomněl mu svá slova předtím. Těžko se přiznávalo, že čas s nimi dělal nehorázné divy. A nedalo se to zastavil. Pořád však mezi sebou měli celý život, celý společný život! Zasmál se nad dalšími slovy, ''Ale ty prosímtě! Určitě musím být na hledací výpravu dost odpočinutý! Kdo tě bude chránit jinak před málery!'' Zazubil se nevinně. Síla bylo něco co tolik chtěl, aby dokázal ty které miloval ochránit. Pak vyprávěl o nějaké Manon a Wyian ho nadšeně poslouchal, ''Takže tady by mohlo být místo kde ses poprvé objevil!'' Nebo narodil, i takhle by se to dalo říct, ''Vzpomněl sis! To ti závidím! Já kromě Shine si nemůžu vzpomenout na nic!'' Kapka smutného tónu v hlase se odrazila, ale jinak měl neskutečnou radost, že si vzpomněl na něco. Wyian měl z událostí vsugerovaného pouze Yrena, pak je zbytek zahalen mlhou a pak jen Shine. Shine která mohla být jeho mámou a nejspíš proto je zachránila. Jak to bylo ve skutečnosti? Nejspíš by ho musel někdo pořádně udeřit do hlavy!

Opravdu to bylo tak. Růst bylo něco v čem se čekat nedá a na všech si vybíral svou daň. Naštěstí Wyian už víc doroste a tak ho Rose může jednoduše rychle dorůst! To bylo fér, ne? Ohledně toho co je očarovalo horlivě přikývl. ''To teda najdeme! Dovolovat si udělat z nás blázny!'' Horlivě zavrtěl hlavou na souhlas. A že Rose koktal? Tomu se tak těžko věřilo, vždyť nezavřel pusu jak byl den dlouhý! Ukázalo se, že ho pořád má dost čím překvapit.
Po chvíli kdy si Rose lehl k Wyianovi to nepřišlo divné ani jemu. A tak prostě na viditelném místě leželi namáčknutí na sebe. Komu by to přišlo divné, že? Vždyť byly nejlepší přátelé! S pobavenými jiskřičkami a trošku zvednutým egem naslouchal jeho dalším slovům, které jeho tolik jako kamaráda vyzvedlo, v očích se zasmál. ''Ty jsi ten nejlepší kamarád v celé galaxii!'' Co vlastně taková galaxie byla, to nevěděl, ale rozhodně byla jeho láska větší, než celé to nekonečno! ''Fajn! To musím tu Merlin někdy poznat! Musím sám posoudit jak je úžasná!'' Zatvářil se tak vážně jak jen dokázal. No přece musel poznat tu, která jeho Roseho tak očarovala a zda si ho vůbec zaslouží jako kamaráda! Musel přece chránit ty které miloval, ať už to milování bylo ve smyslu přehnané lásky, ve smyslu kamadíčkování, či ve smyslu.. kdo ví jakém. Přísahal si, že nechce vidět své nejbližší smutné, už nikdy... ''Tak až si trochu odpočinu, musíme ji najít!''

Ta radost, že ho vidí byla neskutečná. A zdálo se i, že z druhé strany to bylo stejné. Nad jeho poznámkou se musel zasmát, ''To jo, třeba mě vzdušní skřítkové vytahali za uši, když jsem si zrovna nevšiml!'' S ním fantazírovaní šlo samo, s ním by si jeden těžko chtěl připustit, že už je ve světě dospělých. Na jednu stranu si to poblíž Roseho nechtěl ani připustit, ale na druhou stranu, mohl teď chránit toho koho miloval! Mělo to své výhody a jeho objetí mu tedy nadšeně opětoval. Pak nadšeně spustil o nějaké vlčce. Zaujatě jej poslouchal. Trošku ho píchl však nějaký osten žárlivosti. Znělo to jako by ta Merlin Wyiana nahradila! Mezitím co povídal si lehl, snad jakoby chtěl být na úrovni Roseho a udělal to celkem intuitivně. Nejdřív reagoval však na tu první událost, ''Mě taky něco očarovalo! Choval jsem se taky jako naprostý idiot před nějakou vlčicí Corinne a před dalšími dvěma. Pro ty jsem byl úplným bláznem! No, hned jsem potom radši zmizel. Dívali se na mě jak na pomatence!'' Sdělil tedy svou podobnou zkušenost s tím omámením. Taky si to mohl jen nalhávat, možná by se s ním pak zase normálně bavili, ale nechtěl nic riskovat. Pak řekl, že Merlin je jeho nejlepší kamarádka. Sklopil uši a udělal ten typický smutný obličej, ''Ty si na mě zapomněl.'' Zakňučel. Samozřejmě, chytrost a údajná krása Merlin ho zaujala, co by ne. Ale nejdřív chtěl vysvětlení proč za tu chvíli někdo nahradil jeho místo nejlepšího kamaráda! Ty vztahy byly tak komplikované, vždyť Wyian prohlásil Roseho jako první za svojeho!

<- Most (přes Les u mostu)

Z lesa se mu podařilo dostat a tedy jiným směrem. Konečně pořádně viděl, když už nic jiného. Podařilo se mu dostat na jakousi vyhlídku. Chvíli hleděl na vodu pod ní. I na vodu měl špatné zkušenosti! Ale jen díky Shine to přežil. On i Rose.. Což mu připomínalo, proč se od Wisse oddělil. Hleděl z vyhlídky dolů, doleva, doprava, za sebe.. Když v tom.. Béžový kožich nedokázal přehlédnout. Z Wyiana už byl kus vlka, jen co byla pravda za těch několik dní co se neviděli. To mu však nezabránilo v radosti, ''Rose!'' Zvolal, snad aby si jej béžový vlk všiml. Možná už měl výšku dospělého, ale byl to furt ten stejný Wyian. Před ním bude vždycky stejný, byl to jeho bratr, nejlepší přítel. Tak rád ho viděl. Zdravého a v pořádku a když už byl aspoň velký, dokáže ho chránit před případným nebezpečím a nebo mu lépe pomáhat najít Nirana a on sám by mohl najít Yrena! Tolik plánů, tak málo času!

<- Temný les

U mostu se opět díky svému váhání dost zdržel. Byl to most v tak hrozném stavu, že by se mohl snad kdykoliv zhroutit. Možná kdyby měl magii země mohl by si udělal vlastní most, ale on měl vítr a ještě k tomu ještě neměl nikdy možnost to trénovat. Upřímně stále nepřekonal strach z toho, že komukoliv se objevil element zmizel a už se neobjevil. Dlouhé minuty, alespoň takhle to Wyianovi připadalo, stál před mostem. Díky dešti to nejspíš i dost klouzalo a proto nakonec.. stejně šel. Kroky dělal opravdu pomalu. Třikrát si rozmyslel kam svou tlapku položí. Nakonec most se mu podařilo přejít a byl zase v druhé části lesa mostu. Vydal se někde směrem odkud přišel. Doufal, že Roseho najde tam, kde ho nechal. Pak si uvědomil, že tím směrem budou nejspíš pořád Noir a ostatní, proto vybočil ze svého směru. No.. a vyšel tedy úplně někde jinde.

-> Na vyhlídce (přes Les u mostu)

Wyianovi udělalo radost, že Wissovi udělal nejspíš svou hláškou radost. Aspoň to si myslel. Nejspíš díky tomu Wiss na Wyiana jen tak nezapomene. Zároveň mu zvedl ego, když řekl, že jej rád poznal. ''Třeba se zase někdy uvidíme.'' Zazubil se, ''Měj se!'' Řekl ještě a otočil se. Někde směrem k mostu, bylo na čase najít zase Roseho. Chyběl mu. Bylo to celkem vzácné a co jiného tedy dělat, než tento pocit rovnou ukojit a najít ho, že? V lese byla poměrně tma, větší než obvykle, protože už večer byla ve svém vrcholu a nadcházela úplná noc. Pak začalo i pršet a to k viditelnosti teda příliš nepřidávalo... Wyian přidal do kroku a chvíli bloudil mezi stromy. Stromy byly dost podobné, takže díky nim se také ještě o dost hůře orientovalo, ale nakonec se mu podařilo opět dojít k tomu vrátkému mostu.

-> Most

Takže jejich utkání skutečně se uchýlilo ke konci a Wyian se nad vlkovou poznámkou ušklíbl. ''To jistě. A třeba když sis to teď procvičil zase dobrý budeš.'' Řekl Wyian upřímně. Snad mu proběhlo hlavou i to, že by mohl něco Wyiana naučit, ale když se podíval vzhůru spatřil mezi stromy i kousek oblohy. Už bylo docela pozdě. ''Těší mě.'' Řekl na představení se černého. O to byl zajímavější, že obě jejich jména začínali na W. Nebylo to zrovna tradiční písmenko co se jmen týkalo. Znovu se podíval vzhůru, nejspíš by měl najít zase někoho víc známějšího, nebo se někde na noc schovat. No, rozhodně bylo v jeho tváři poznat, že asi začíná někam spěchat. ''Jsi strašně fajn a rád bych si tu s tebou povídal dýl, ale nejspíš se budu muset už vrátit.'' Řekl tedy nakonec. Neměl se sice oficiálně kam vrátit, ale to černý- tedy Wissfeoh nevěděl. ''Rád jsem tě poznal a díky za cennou lekci. Když už si to jeden vyzkouší bude to časem jednodušší použít.'' Řekl ještě a jako celkem slušně vychovaný vlk ještě si počkal na odpovědi.

Zachytit se na zádech černého se k Wyianově údivu podařilo, ale vzhledem k tomu, že nezaťal drápy úplně, tak se další manévr Černého podařil. Ovšem Wyian nečekal, že černý se jeho váhou nechá úmyslně stáhnout a tak se zřítili k zemi a Wyian se z toho šoku pustil jeho srsti. Nestihl už zareagovat a tudíž se nevysmekl. A tak mu hleděl přímo do očí. Oficiálně, kdyby to byl skutečný souboj právě by tohle byl Wyianův konec. Byl přitlačen váhou černého. V jeho očích však nebyl strach. Bylo v nich nadšení a adrenalin a navíc bylo logické, že tento souboj vyhraje stejně černý. Byl dospělý a silnější ve všem směrech. Tohle byl konec souboje. ''Jsi dobrý.'' Zazubil se, ne že by mu podlézal, byl to prostě fakt. S černým si tedy zatím užil nejvíce zábavy, než s každým jiným. Výjimkou byl tedy Faust, ten byl výjimkou naprosto ve všem. Byl to prostě jeho nejlepší kamarád, nevlastní bratr a kdo ví co všechno. Možná by se měl asi zase vydat ho hledat? Slíbili si, že se brzy potkají. ''Jsem Wyian.'' Nakonec si černý zasloužil znát jeho jméno.

Černý svůj dopadl taktak vyrovnal ještě na tlapky. Ve Wyianových očích proběhla celá scénka naprosto zpomaleně, jako kdyby jste romanticky běželi po pláži. Když se však otočil svět okolo byl opět zrychlený, ale nevnímal to. Soustředil se jen na černého. Zahlédl jeho pohled a na poznámku se ušklíbl. Černý se dostal do delší vzdálenosti a opět k Wyianovi vyběhl, dřív než stihl si pomyslet 'vlk k vlkovi sedá'. Dřív, než černý do Wyiana narazil ramenem, opět se mu před očima spustilo plno věcí co mohl udělat. Snad o nanisekundu to však stále jeho reakce zpomalovali a tak po nárazu zavrávoral. Kdyby černý použil více síly, už by to nejspíš nevyrovnal. Ovšem povedlo se mu se srovnat a vyzkoušel dřív, než se černý otočí opět na něj, mu vyskočit na záda. Zda se mu to podaří, bylo zatím ve hvězdách, ale nebyl rychlý a jeho reakce taky stále byla nejspíš pomalejší na rozdíl od černého, ale pořád nejspíš později ocení vlka co se snažil, než vlka co se dal na útěk. Mezitím však i na půl uvažoval, že nemusel by utíkat, mohl by využít zdejší terén a jelikož pořád nebyl úplně dorostlým a rychlým, dokázal by s terénem lépe pracovat. Zvlášť když přicházela pomalu a jistě tma. Černý by sice se ve tmě ztratil mnohem víc, ale nakonec stejně ho prozrazoval onen svítící předmět na tlapce. Možná se ho později zeptá co to vlastně je. Nyní se však soustředil na jejich víceméně přátelské utkání. Alespoň Wyian to jako přátelské bral. Ve snu by jej teď nenapadlo útočit vážně a proto zuby nepřipadali zatím v úvahu a drápy při skoku na záda použil případně jen pro udržení se, pokud se mu to podařilo a to by je ještě nezatínal příliš hluboko, jen aby se udržel déle než sekundu.