Příspěvky uživatele

Jasně, takže se dostal do nějakého kultu, který vyloženě si mastil nad tím, že se někdo serve do krve. Kam se to proboha dostal? Jasně, Nira by nebyla nadšená, že byl najednou pacifista, ale i samotný Valkerian byl rozumný tím, že viděl kdo na to měl se rvát s někým a kdo zas ne. Xaden přivřel oči po slovech Alduina a podíval se na Taniu. "Fajn, podvolím se vaší hře, ale chci prvně jistotu toho, že mi neudělá nic, co by ze mě nadosmrti udělalo postiženého. To fakt nechci tady až do konce expirace tady pobíhat třeba bez jedné nohy. Mám poselství Temné mlhy, které ještě musím šířit a nechci se setkat s bohem smrti dříve než bude nutné." Olízl si pysky. Rozhodně jim dá tedy to co chtěli oni.
Nadechl se a zase s klidem vypustil snad skoro neslyšně dech ze svých úst. Taniu už viděl bojovat. Vybavoval si v hlavě její pohyby. Tohle byl celé proces na pár sekund než packou shrábl hlínu do packy. Mrštil jí Tanie do očí a pak udělal proti ní výpad. Nebyl to souboj na život a na smrt. Bylo to jen něco, co mělo ověřit to, že na to měl.

Xaden vycenil tesáky a díval se na něj jako kdyby mu momentálně řekli dobrý vtip. Oklepal se a vzdálil se od vlčice. "Nira by na tebe dost možná byla pyšná." Zato nejspíše Gowther by jen nesouhlasně zavrtěl hlavou. Ale koho zajímal jeho otec. Byl odpadem celého rodu, že se od něj raději distancoval. Že se raději rozhodl pro něco tak slabého. Podíval se na Alduina, když řekl další větu. Povytáhl obočí. "Děláš si ze mě právě momentálně prdel? Jak ti mám dokázat, že jsem toho vhodný, když mi právě vyfluslo moře a nemám sebemenší špetku své síly." Zeptal se ho Xaden a šlehl nespokojeně ocasem. "Nejsem psychopat dost velký na to, abych riskoval svůj krk pro uznání kohokoliv. Na to jsem nepřežil souboj s vlastní babičkou a nedostal její uznání, abych tu zemřel. Mám šíření, které musím dostanout." A na moment jako kdyby ho ještě okolo pacek obmotaly šlahouny mlhy černé jako duše samotné Tanii. Jenže ta se rozplynula stejně rychle jako se tam objevila. Olízl si pysky. "Nebudu se pouštět do souboje, když nemám jasné že přežiju. Pokud by mě nezabila do momentu, než bys jí ty řekl, tak fajn. Ale předtím nehodlám bojovat jen tak. Fakt tak šiblej na hlavu nejsem." Odvětil Xaden a šlehl zase ocasem.

Xaden zařval bolestí v moment, co se do něj vlčice zakousla. "Ty sis první otevřela tlamu na mě, takže nedělej že jsi něco víc. Nejsi. Jsi mo.k." Byl snad Xaden nějak vychovaný? Ne. Spíše se nepáral jen tak s někým, kdo se mu snažil ublížit. Zavrčel a podíval se ještě na vlka s křídly co se na ně rozhodl jen tak čumět. Byl to on? Sakra práce, až moc dobře poznával ten pach. Smrděl jako jeho otec. Jak nechutné. "Hej, budeš tam jen tak tupě čumět a nebo pomůžeš svému synovci?" Když se k němu nebude hlásit on, tak se k němu přihlásí prostě Xaden. Nebyl někdo, kdo by se prostě jen nechával. Olízl si tesáky a podíval se na něj. Od vlčice se pokusil dostat. Ale Xaden měl velice značnou nevýhodu procent. Byl jako moucha či komár, co si dovoloval na medvěda. Jo, to je spíše vhodné přirovnání.

Dobře, tuhle reakci Xaden nečekal. Překvapeně povytáhl obočí a podíval se na Taniu. "Ne, řekl bych, že v tomto mám svůj úsudek nezastřený. Tak mi aspoň ku**a řekni, kde to do p****e sem. Když jinak odmítáš se se mnou bavit!" Zavrčel na ni Xaden a nakrčil svůj čenich. Upíral na ni pronikavě modré oči. Jak moc litoval, že neměl své magie. Jinak by jí ukázal a rozhodně by si na něj takto nedovolovala. Přesto mlčel. Díval se na ni nabroušeně. V očích mu div netančila temná mlha, která kolovala jeho tělem. "Nemůžu za to, že jsi totální 3,14ča je základ odpovědět aspoň na otázky, když se tě někdo ptá. Máš štěstí, že nemám své magie jinak bych tě tu na místě probodal černou mlhou! Tak mi ku*** odpověz, kde se to nacházím!" Zamručel nespokojeně ke konci a jeho srst byla naježená jako kdyby byl samotný Xaden ježkem.

<--- Mělká pláž
Už ho tak akorát štvalo, jak cítil ve svém kožichu písek a krystalky soli. Měl odpověď jak se sem tedy dostal a proč ho tak moc bolely plíce, ale další odpovědi na otázky, třeba na tu proč neměl magie, neměl. Byl z toho zmatený. Jakou oběť by si na tohle vyzpovídávání mohl ulovit? Jakou nebohou bytost, co by zažila Xadenovu nabrušenost? To docela bude riskantní, když narazí třeba na Ávu.
A pak v dálce ji viděl. Byla tam jedna z mála samotná. Nikdo v jejím okolí nebyl a tak se to zdálo zcela dokonalé k tomu, aby se k ní přiblížil. "Čus, měl bych na tebe pár otázek. Začnu rovnou. Kde to sakra sem a proč nemám své magie? Se.. mi to a docela rád bych po tomto místě cestoval rychleji." Začal ihned neurvale. Jo, tohle byl přesně vlk, který věděl jak se seznamovat, akorát že vůbec. A kord ještě takto naběhnout na Taniu? Hah! Šílenec to byl! Velký šílenec a vůbec se toho nebál.

<--- Odněkud
A tak se od své milované babičky dostal bůh ví jak do vody. Nejspíše se musel ztratit během svého cestování mlhou. Což rozhodně nechtěl. Na tom území se mu žilo relativně dobře, mohl šířit osvětu a nedělat si hlavu z toho, že se občas porval. Jenže teď?
Probral se a zaskučel bolestí. Hlava jej bolela, plíce jej bolely a on byl neznámo kde. Zaskučel znovu a postavil se na nohy. Zamrkal a uvědomil si, že tohle území je pro něj neznámé. Že sakra neví, kde se nachází a to ho docela štvalo. Zaskřípal zuby a rozhlédl se. "Fajn, tak tohle bude docela problém... co to je za místo?" Ptal se sám sebe nahlas. Vonělo to podivně. Chtěl se zase pohybovat tak, jak byl zvyklý, jenže... nefungovalo to. "Moje magie... jsou pryč... co je tohleto za zku... místo." Ve skutečnosti Xaden nadávku dořekl, ale mládež kazit nikdo nechce. V nelibosti šlehl ocasem a vydal se směrem k dálkám. Aby se nějaké nebohé oběti zeptal, kde to sakra byl.
--> Bašta