Příspěvky uživatele

< návrat zpět

>> Arryn, Hanka, Einar, Cinder <<

Věnoval dvojici vlků Arrynovi a Hance vřelé úsměvy. Těmi ostatně také nešetřil. Byl, paradoxně otevřený. Zcela jiný, než jak se projevoval ve své domovině. Možná to bylo dáno tím, co tam musel vykonávat a tím, že zde to bylo jiné. Vlci tady na ostrovech byli totiž vtaženi do jiného světa aniž by si to zvolili a možná právě to probouzelo v Xanderovi jakousi solidaritu a otevřenost, aby se každý cítil dobře. Jistě, někdy mu to nevycházelo, jako třeba první setkání s Taylorem, ale tak to prostě na světě fungovalo. Nic nebylo jenom černé nebo jenom bílé, existovalo mnoho odstínů i barev a stejně jako ty i vlci měli mnoho povah a vzorců chování, na kterých závisely reakce na Xandera. "Ještě jednou děkuji. Je to, vážně, skvělý pocit, když víš, že za tebou stojí smečka." Kdyby se znali lépe, asi by ji teď přátelsky drcl, ovšem sešlost na niž se nacházeli tomu nedávala tu pravou atmosféru na blbnutí. "Ale věz, že i ty, kdybys cokoliv potřebovala, neváhej za námi přijít. S čímkoliv." Pro rodinu a to i tu smečkovou, byl ochotný udělat cokoliv.
Ač byl, obvykle vždycky, ukecaný, jenom když neměl co říci nebo nechtěl říci něco zlého, mlčíval, nyní to bylo jiné. Mlčel a dával prostor ostatním. Však také své věci již vyřešil a to jej naplňovalo klidem se kterým sledoval dění a pozorně naslouchal Einarovi a i ostatním vlkům ze smečky. Tohle byla chvíle, kdy mohl o něco zase více poznat zdejší vlky, členy své smečky a své vlčí horské rodiny.
Občas se natiskl k Cinder a pořád bystře naslouchal ostatním členům. Einar se jevil jako pozorný alfa. Xander byl překvapený, když projevil tolik vřelosti a v podstatě žádal všechny, aby pomohli s přípravou doupátka. Měl-li být upřímný, překvapilo ho to a něco takového od vůdce ani neočekával. Proto když na něj padl Einarův zrak, děkovně se uklonil. Po té pohlédl na Cinder. Kde by se měla vlčátka narodit chtěl hlavně ponechat na jejím uvážení. Jestli zde ve smečkovém úkrytu nebo v úkrytu, který si našli na pomezí svahů pohoří a lesa.
Po Einarově výzvě, aby jmenovaní předstoupili se Xander ihned vyhoupl na tlapy a učinil právě tak, jak si jejich alfa žádal - předstoupil před něj. Svůj úkol a úkol Cinder, Vé a Vločky přijal jako samozřejmou věc a tedy kývl na Einara, že rozumí a je připravený úkol splnit.

>> Cinder, Arryn, Hanka <<

"...Arryn," doplnil jméno hnědého vlka Xander, protože s nimi byl na lovu. Tedy pomáhali mu, ale chápal, že v tom shonu si nemusela jeho jméno zapamatovat. Také nejspíš neznal jména všech členů Alatey. Určitě neznal jména vlčat, kromě zde zmíněných přítomných a Konvalinky.
"Eh..." nečekal, že jim někdo bude gratulovat, ale bylo to milé gesto. "Děkujeme za přání, je to od vás milé." Zazubil se na oba do širokého úsměvu. Chvíli koukal z jednoho na druhého, třeba tohle bude další budoucí pár, kdo ví. Prolétlo mu hlavou.
"To je dobré vědět, Hanko, dík za nabídku. Až nám budou lézt na nervy, víme kam je dát," zasmál se a mrkl na vlčici. Ale doufal, že jim na nervy nepolezou.

Jméno vlka: Xander
Glow up: kožich + přívěsky
Preference: Jedno z témat - 1.) divoká přírodní tématika or 2.) punk or 3.) něco crazy, základní zbarvení zachovat ale přidělat spíše nějaké .?. nechám na vás.
Nechci: Nic sladkého nebo pink. Měl by působit divoce, hrdě silně vyrovnaně nebo bláznivě divoce, ale ne jako magor.

Jméno vlka: Noir
Glow up: kožich + přívěsky
Preference: free hand šperky být mohou, mohou být i hezké ornamentální.
Nechci: ale samozřejmě nic jako srdíčka květinky a podobně (Kytky stejně nesnáší). nic jemného (ve smyslu gay look) nebo miloučkého (sladké barvičky duhovky atd).

Jméno vlka: Deinell
Glow up: kožich + přívěsky
Preference: zcela volná ruka (go crazy)
Nechci: -

>>> Einar / Cinder <<<

Druhá záležitost se týkala vlčat. Ano, Xander chtěl Alatey rozšířit o řady vlčat se svou milovanou. Přišli společně a líbilo se jim zde a jejich láska nehasla ale spíš naopak. Možná to tak viděl jenom Xander, ale spíš to tak mohli vidět i ostatní. Kdo ví, kolik si jich stačilo povšimnout kromě princezny Vé, ta si jistě všimla.
Druhé části se zhostila Cinder a Xander byl za to velmi rád, protože tím potvrdila, že to rozhodnutí cítí oba stejně a že ji do ničeho rozhodně nežene. Vypadalo to tak lépe, než kdyby, jako skoro vždycky, kecal neustále a pořád on. No, kdo ho znal věděl, že jeho tlama dokázala být téměř pořád akční, čili že ji jen málo kdy drží sevřenou mezi zuby.
Na přidělení profese se lehce uklonil: "Děkuji, budu se snažit jak nejlépe dokážu." Už teď se cítil o dost lépe. Konečně měl funkci, které se mohl věnovat a která mu přišla správná. Na požehnání se uklonil ještě víc rovněž poděkoval. Bylo skvělé, že měli požehnání jejich alfy. A věřil, že jejich vlčata budou mít skvělou smečku. Co víc si mohl přát. S poděkováním tedy poodstoupil od Einara, aby k němu také mohli další členové smečky a usadil se na původním místě, kde před tím leželi. A i tehdy stále hlídal ohně, aby se nepřihodilo nic, co by jejich domov mohlo narušit. Věnoval pohled také své milované a nešetřil úsměvem a z očí mu plál spokojený plamínek.

>>> Einar / Cinder <<<

Xander, jakmile padlo jeho jméno, okamžitě se hbitě posadil a poslouchal, co má Einar na srdci. Nepotřeboval, aby mu vůdce něco říkal dvakrát a proto, jakmile dostal úkol, okamžitě se začal starat o to, aby jej splnil s vycvičenou řádností. Postavil se a připojil se kde dvěma dalším jmenovaným a společnými silami vytvořili to, oč byli požádáni. Nebyl to pro něj problém, zapálit oheň a udržovat jej a když měli dřevo, bylo to o to snažší.
Jakmile ohneň hořel, hlídal jej, aby nikoho nepopálil a aby neuhasl. Dřevo bylo ale dobře vysušené a tak ohněň příjemně hřál a nekouřil. Poslouchal všechno. A když Einar konečně vyzval členy smečky, aby vyjádřili co mají na srdci, rozhlédl se kolem jestli není někdo, kdo by chtěl mluvit s alfou jako první.
Když přišla řada na něj, kývl na Cinder a počkal, až se k němu připojí a po té došel k Einarovi. Nechtěl křičet ani mluvit příliš nahlas.
"Einare," oslovil rezavého vlka. "Mám dvě záležitosti, které bych chtěl probrat," pohlédl na Cinder. Jistě, jedna byla silnější, ale tou nezačal. Začal tou, která byla pro smečku důležitější.
"Rád bych měl ve smečce nějakou profesi. Chtěl jsem být léčitelem, ale smečka má léčitele, tudíž budu dělat cokoliv, co je nutné. Ať už to je být bojovníkem nebo hlídačem či obráncem." První ze dvou záležitostí tedy byla vyřčena.

Nebylo to tak, že by se jejich rozhovor nesl jeskyní jako běžný hovor. Nikoliv. Zkrátka si Xander dával pozor, aby nikoho nerušili a zároveň byl pořád ve střehu a připravený zachytit jakékoliv informace, které by byly určeny členům Alatey. Co se týkalo zmíněných jmen, která Einar pronesl více nahlas, jako by se tak ptal všech, pohlédl na Einara, ale prakticky od lovu, který byl na podzim, se s nimi nesetkal. Byl ve smečkovém úkrytu celkem dlouho a za tu dobu neviděl ani jednoho z nich. I když, úkryt byl velký, mohli se klidně minout. Ale jelikož nevěděl, kde jsou, tedy zavrtěl hlavou.
Pořád čekal, co za zprávy nebo úkoly pro ně bude Einar mít. Ten však vedl rozhovor s bratrem. Přestal tedy mluvit, kdyby náhodou Einar chtěl něco říci i jim nebo ostatním členům.

Cítil její nadšení a to se přenášelo pochopitelně i na něj. Takže i on se neubránil, aby nezamrskal ocasem, čímž ji jenom potvrdil, jak nadšený sám z té informace je. "Když jsem opustil naše doupě, strávil jsem nějaký čas tady v úkrytu s jedním z místních vlčat. A to mě dokonale přesvědčilo, že je to právě to, co chci. Být otcem." Když to říkal, nepatrně se ošíval, jak moc si přál Cinder povalit a líbat ji všude možně, ale byli oba tady na shromáždění a tak by toto chování nebylo vhodné. Zůstal tedy v relativním klidu. Pro všechny ostatní vlky zde to tak muselo vypadat. Musel se jevit tak, že jen v klidu leží vedle své partnerky a čeká na proslov jejich vůdce. Uvnitř byl plný touhy a nutkání Cinder líbat. Vychování však měl a tak se držel statečně. "Konvalinka se jmenuje a určitě se ti bude líbit. Tedy až ji znovu potkám, jestli se tady ukáže, tak ti ji představím." Nadšení z jeho hlasu bylo zřetelné a jasné i slepému, že svá slova myslí vážně.
"Pokud to tak cítíš, věř, že budu stát při tobě a klidně se dám také na profesi bojovníka." Nebylo to to, co by vyloženě chtěl, ale to v čem byl trénován ve své rodné smečce. Měl pro to předpoklady a tak by se tomu nebránil jen proto, že by dělal rád něco jiného. Konec konců, byl připraven splnit jakoukoliv funkci, kterou mu Einar přihodí.

Když už byla Cinder u něj, cítil hned mnohem lépe. Nejistoty, kde je a jestli je v pořádku se vytratily, protože byla tady a byla v pořádku. Ale on se nebál, že by se Cinder stalo něco takového, že by snad nebyla opatrná, ovšem třeba setkání s medvědem nebo špatný krok se mohlo přihodit každému. I tak věřil, že by se z toho mohla dostat živá. No, ale znáte ty pocity, kdy vás prostě straší temné stránky podvědomí a tak. A když máte někoho, na kom vám záleží, cítíte větší strach o něj než jste byli schopni cítit za sebe.
Když si lehla, pohlédl na rezavého vlka, jestli poví něco dalšího, nebo jestli ještě bude čekat na ostatní členy, než si lehl ke své partnerce. Pokud by bylo třeba, byl připraven na okamžitý vztyk. Ale teď nemusel.
Přiklonil se k ní a zašeptal ji do ouška: "Myslím, že jsem připravený být otcem, co ty?" Přesto, že s ní vedl tichý soukromý hovor, dával pozor na své okolí a hlídal, kdy začne Einar říkat cokoliv k nim. Prostě hlavní pozornost měl stále jejich alfa, ale dokud měli prostor pro tichou konverzaci, jíž by nerušili ostatní, nechtěl jenom mlčet. To byl prostě on. Upovídaný vlk.
"Už jsi přemýšlela, jakou funkci bys pro smečku chtěla vykonávat?" To ho také zajímalo. žádnou neměli, možná by se hodilo něco, co by mohli dělat společně. Ale byl připravený vzít cokoliv, co by bylo důležitější a potřebné.

Posadil se a bedlivě sledoval úkryt. Na venek ale působil klidně. Nebyl to totiž žádný těkavý pohled kterým by házel z místa na místo, ale vyrovnaný a prohlížející si postupně se připojující členy smečky do níž sám patřil. Některé vlky viděl poprvé, jako třeba vlčata, jiné už viděl předtím, ale třeba ještě neměl čas si s nimi promluvit, což by rád napravil, ale ne teď. A pak tu byli ti, co zde zatím ještě nebyli. Třeba Astrid, Mercer, Vé a Cinder.
Proto čekal a s napětím sledoval, kdo ještě dorazí. Pokývnutím hlavy zdravil příchozí vlky, jako třeba Vidara a vlčata Shine. Někdo se nakonec přeci jenom ukázal. Někdo, kdo byl pro Xandera důležitý. Jeho partnerka, která jej brzy vypátrala pohledem žhavých oranžových očí. Elegantní, klidná a vyrovnaná, Cinder tak jak ji znal. On by se k ní nejspíš přihnal jako rozverné pako, ale nyní bylo spíš na místě ukázat, že přeci jenom pochytil nějaké to slušné vychování a možná také to, že... dospěl? Neměnilo to však nic na tom, že se na ni usmíval a oči mu rovněž plály nadšením z toho, že ji vidí.
Alfa přímo k němu ještě nemluvil, tak si mohl dovolit Cinder věnovat přivítání a otřel se o její krk. "Rád tě vidím. Stýskalo se mi." Měl tisíc a jednu novinku, co by ji chtěl říci, ale nemohl teď, takže se spokojil s tím, že pořád čekal, co k nim alfa Einar bude mít.

Území >>>

Přeci jenom se rozhlížel kolem. Viděl však akorát Shine a šedého vlka a vlčata. Ty však vůbec nerušil. Maximálně, pokud si ho Shine všimla, tak ji pokývl hlavou na pozdrav. Pokud si ho však nevšimla, šel dál. Konvalinku neviděl. Tu by pozdravil velmi rád, kdyby na ni narazil. Dva z jejich sourozenců už totiž byli o něco větší, než když se setkal s malou vlčkou. I ona už musela být větší a možná i zjistila spoustu zajímavých věcí. Alespoň v jejich očích to musela být kupa zajímavých informací. To ho nutilo, aby nasadil úsměv na tvář a do úkrytu už vstupoval jako vlk zahloubaný do jakýchsi představ a vizí budoucnosti, kdy on sám je otcem a poučuje vlčata o životě. Ta představa se mu líbila.
Z úvah ho ale vytrhl Einar, kterého vzezření zaznamenal a jakmile se tak stalo, vydal se přímo k rezavému vlku.
"Zdravím, Einare." kývl mu na podrav. "Jsem zde." dodal.

Oáza klidu (na území Alatey) >>>

Nechával Mielei u nich v úkrytu v Oáze klidu, takže by s tím neměl být problém. Leda, že by Cinder přišla do úkrytu dřív než-li on. Ale však ona byla rozumná vlčice a určitě nehrozilo, že by z Mielei udělala dvě nebo tři nebo víc malých kousíčků. Z toho tedy až zase tak velké obavy neměl. Nyní tedy opustil vlastní úkryt a zamířil výš do kopců a do údolí, kde se smečka vyskytovala nejčastěji. Původní plán byl, že se podívá do smečkového úkrytu, aby zjistil, jestli tam není jeho drahá polovička, neboť on sám tam před pár dny byl poměrně dlouho. Však jeho původní plán se změnil v okamžiku, kdy zaslechl vytí jejich alfy Einara. Jenom přidal do kroku, protože už byl vlastně docela blízko. Einar svolával smečku. Možná bylo nutné něco vyřešit. Možná se chystal další lov, nebo nějaká smečková záležitost. Tak či tak se to už brzy dozví.
Nakonec, když se přehoupl přes vrchol kopce a dorazil do údolí, zjistil, že do úkrytu přeci jen půjde, protože Einara v údolí neviděl a cítil jeho pach mířící právě do úkrytu. Ani Cinder nebyla v údolí nikde vidět a dokonce ji necítil. Mohla být buď v úkrytu už nějakou dobu, nebo tady nebyla. I to měl zjistit už brzy.

>>> Úkryt

(216)
Tajga (na území Alatey) >>>

"To ano, ale kdo ví. Co se zdá obyčejné, může mít sílu nepoznanou. Nic víc jsem k této rostlince jako odpověď nedostal." Předával to, co dostal. "Když jsi se mnou, bude to v pohodě." Snažil se ji povzbudit a tak na ni mrkl a šli dál.
Jejich úkryt byl na území smečky v části, kde se rozprostírala stále Tajga, ale zároveň začínalo hraniční pohoří. Tedy někde na pomezí. Xander střihl ušima a snažil se nasát pachy z okolí, jestli ucítí nebo uslyší svou partnerku. Ale také nemusela být v jejich úkrytu. Přeci jenom, když odcházel, byla ještě zima. A teď? Teď bylo léto. Ani netušil, jak se to stalo. Čas tak rychle utíkal. Chtěl ji vidět, obejmout a políbit.
Po pěšince, která byla spíše daná tím, že by tam měla být, než-li by tam skutečně byla vyšlapaná, se vydal do svahu. Pak vyskákal několik kamenů nahoru a byl ve svahu u ústí jeskyně na terase. Zavětřil, ale jeskyně byla prázdná. Cinder v ní nebyla. Povzdychl si, ale nechtěl přenášet nepříjemné pocity na svého hosta tak se podíval dolů na Mielei.
"Cinder tady není," oznámil mladé vlčici. "Ale to nevadí. Můžeš tady na mě počkat a já se půjdu podívat ke smečce, jestli není třeba tam a ukázat se alfovi, aby věděl, že jsem v pořádku." Doufal, že nebude pryč příliš dlouho.

>>> Alatey

Jméno vlka: Xander
Počet postů: 25
Postavení: Sigma
Povýšení: x
Funkce: ? (Co bude třeba)
Aktivita pro smečku: x
Krátké shrnutí (i rychlohry): Xander se po smečkovém lovu a krátkém odpočinku vydal společně s Cinder na prohlídku území jejich smečky. Našli si svůj vlastní malý úkryt a začali si jej upravovat dle své libosti. Také se domluvili, že by chtěli založit rodinu. Pak se Xander vydal zpátky do úkrytu smečky, kde se seznámil s Konvalinkou, vlčetem smečky a nakonec se vydal na toulku, kde v Začarovaném lese potkal Mielei se kterou se zatím vrací na kontrolu smečky.
Smečková minihra: x

Začarovaný les >>>

Usmál se na ni mile. Přikývl: "Ano, to jsme. Když budeš chtít, můžeme být přátelé. Možná to bude chtít více času strávit spolu, ale mě to problém nedělá." Xander byl, jak se ukázalo na ostrovech, přátelský vlk. Nedělalo mu problém poznávat nové tváře. Dokonce si i našel místo, kde se hodlal usadit a tak nějak se nejspíš i smířil s tím, že se ocitl právě tady na ostrovech. Jestli existovala cesta z nich? Možná ano, možná ne, ale jak už pochopil, hledat ji a nezajímat se o zdejší život by byla možná ztráta času.
"Určitě budeš. Jsi vnímavá, a až poznáš lépe zdejší kraj, určitě se brzy zlepšíš a budeš na sebe hrdá." A i kdyby nebyla stejně dobrá jako její sestra, bude dobrá zase jinak v něčem jiném. "Každý má něco v čem je lepší než ostatní. Jenom musíme najít to, v čem vynikáme."
Mezi tím se dostali s Mielei z lesa do Tajgy. Vonělo to zde po jehličnanech a když sem dorazili, bylo už k večeru. Ještě bylo odpoledne, ale obloha byla zatažená tmavými mračny. Xander se podíval na nebe, které bylo temné a spíše jako by věštilo něco zlého. "Asi se strhne pořádná průtrž mračen." Přemýšlel nahlas. Vítr, který je hnal kupředu, tlačil jim do kožichů, až měli pocit, že možná, když zapůsobí kousek magie, tak i vzlétnou, trochu zmírnil své nárazy. Ještě neustal. Ještě ne, ale jestli to měl v plánu, to Xander netušil.
Říkal si, že by se za Solf stavil, jakmile bude zase někde na druhém ostrově.
"Tak jo, jakmile bude příležitost, ukážu ti další rostliny." Pronesl, ale ihned se zamyslel a pak na to řekl: "Ale jednu ti přeci jen ještě mohu ukázat. Tedy doufám, že se mi to podaří." Začal se soustředit s cílem vyvolat jednu rostlinku, která jej napadala v souvislosti s počasím, které na Mois Grisu vládlo. Nebo alespoň chtělo zavládnout v následujících hodinách.
Nejdříve se nedělo nic, ale po té se před Xanderovýma předníma tlapama vytvořil hrbolek z hlíny a z něj vyrašil stonek rostliny. Na něm vyrostlo několik stvolů a ty obrostly malými špičatými a podlouhlými lístečky. Nakonec vykvetly modré kvítečky. Pět okvětních lístků se stkvělo na každém z nich. Xander otevřel oči a pohlédl před sebe na rostlinku."Tohle je Pršivka potulná. Asi je to obyčejná bylina. Nic moc neumí, ale něco ano. Tak jako Začarované stromy, měla by tato rostlinka putovat po louce. Asi hlavně za deště." Snažil se vzpomenout si, co se dozvěděl od vlka bylinkáře. "Po utrhnutí ze stonku a lístků vytéká bílé mléko. Ale nejspíš ani to k ničemu není. Nebo o tom nevím. Asi by se to dalo ještě zkoumat." Zasmál se a nechal ať si Mielei rostlinku prohlédne sama, jak uzná za vhodné.
Po té zamířil k území smečky a do části, kde měli úkryt on a Cinder.

>>> Oáza klidu (na území Alatey)

Penízky poprosím připsat na účet Bryce, děkuji pěkně.