Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Puma skončila dole, a Yaro ani nevnímal moc Leta, který se vydal do Alatey. Měl pocit, že jde za ním, ale asi někde uprostřed myšlenek usnul a už tam prostě nedošel. Unavený použitím magie i proběhlou cestou do hor, která byla v záplavové situaci dost nebezpečná a vyčerpávající, prospal nějakou dobu. Když se však konečně probíral k životu, cítil, jak mu kožíšek hřejí poslední paprsky slunce, které pomalu mizely, jak přicházela noc. Otevřel jedno oko a uvědomil si, že prostě usnul kdesi mezi svými myšlenkami a pohybem. Vyděšeně vystřeštil oči a vyskočil ihned na tlapky, když si vzpomněl na poslední události, které si pamatoval. Rozhlížel se kolem a zkoumal pohledem okolí dokud mu nedošlo, že vlastně voda už dávno opadla a den se zalil novým světlem.. Poslední sluneční paprsky mu vnikly do očí a malý vlk je přivřel, zatímco nastavil tvář západu slunce. Zastřihal ušima a vydechl hluboce, když vstřebával, co se odehrálo a že prostě někde tady na místě odpadl. Jeho bratra byl nejspíš už na území smečky nebo možná někde dál, ale přeci se o něj nemohl strachovat věčně. Byl dospělý, byli oba dospělí vlci, kteří měli své cesty.. Ačkoliv byli bratři a troufal si říct, že měli mezi sebou jedineční vztah. Nebyl to důvod pořád Leta následovat jako ocásek. Na chvíli oči úplně zavřel a nasál do čumáku všechny pachy, které se mu dostaly do čumáčku a až po chvilce konečně procitl opět do plného vnímání a vydal se již známou cestu k území smečky. Možná Leta najde tam, aby ho ujistil, že prostě jen někde zaspal. A možná potká někoho dalšího. Každopádně se potřeboval vzpamatovat. Velmi jej tížilo, že netušil, co se odehrálo kolem za tu dobu, co spal. Ale stejně se to nejspíš nedozví, nebo možná dozví, až přijde čas.

-> Území Alatey

Arne = 4b
3b -> rubín
1b -> 1 kšm

Warg = 3b
3b -> rubín

Yaro = 24b
15b -> 3 tlapky (zvěd)
5b -> 4 % (schopnost lovu)
3b -> rubín
1b -> 1 kšm

Shrnutí her
Arne byl na území s Vločkou, Warg se přesunul akorát do hor.
Yaro vyrazil s Letem mimo území, aby bráškovi ukázal Svatyni. Museli překonat most, který byl nebezpečný ještě víc než normálně. Narazili dokonce i na obchůdek. A taky strávili příjemné společné chvíle. Sice teda se Yaro skoro utopil ve vodě, ale Leto ho zachránil. Pak ho strhnul proud při cestě zpátky, ale do hor se naštěstí dostal. V horách narazili s bratrem na pumu, která je chtěla sežrat, ale díky Yarovu nápadu jí napomoci pádu dolů se jim podařilo pumy zbavit a zachránit si krky. Yaro se díky tomu sžil více i se svou magií Zvěd.

Názor
Já upřímně mám tyhle herní akce, které ovlivní celé ostrovy, hrozně rád. Pro mě je to zpestření her i života mých postav, ale nejen to.. protože tyhle akce vždycky ovlivní celé ostrovy, je zajímavé sledovat i osudy a příběhy ostatních vlků. Člověk si může vybrat úkoly, které mu sedí na plnění nebo plnit všechny. I za jeden splněný úkol je vždycky alespoň malinká odměna, což je motivační do budoucna. Plnil bych víc, kdybych nebyl zdravotně kdesi v háji, a to myslím, že na plnění jednotlivých fází bylo vždycky hodně času a ještě se úkoly mohly plnit třeba v další fázi, když to bylo možné. Za mě super.. a i kdyby to nebyla taková velká akce (už jen kvůli náročnosti), klidně by takových akcí mohlo být víc c:

Yaro:
- dvouroček
- rychlík

Arne - smečka (?)

Zapsáno.

Yaro:
Zamiř do bezpečí 1b
Vydej se hledat bezpečné místo (min. 5 postů) 3b
Projdi se po zatopeném území 1b
Nech se strhnout proudem (alespoň na tři posty) 3b
Setkej se tváří v tvář s predátorem 1b
Napiš post v horách (alespoň 4 po sobě jdoucí dny) 4b
Ubraň úlovek před predátorem (3 posty s Letem) 3b
= 16b (celkem všechny fáze 24b)

Warg:
Vydej se hledat bezpečné místo (min. 5 postů) 3b
= 3b celkem

Asi nebyl ideální nápad to, co mu vyplulo na mysl. Buď mohli ale zdrhat stále a čekat, kdy se kočka unaví a nebo se mohli pokusit s tím něco udělat. On to nemyslel úplně tak jí shodit dolů, ale Leto měl ostatně pravdu. Odskočil, když prudce zabrzdil, aby ho nesejmul svým prudkým zastavením. Leto nemohl čekat, že se Yaro rozhodne najednou tak zabrzdit s přiblblým nápadem v hlavě. "Shodit asi ne, ale.. kdyby jí uklouzla tlapa, tak skončí dole v tý vodě" vydechl nad svými myšlenkami, které si potřeboval nějak srovnat. Ale nebyl čas, ta kočka se blížila, takže se musel rozhodnout rychle a jednat. Zdrhat nebo bojovat? Snažit se jí poslat dolů? Yaro nechtěl riskovat, ale měl pocit, že pokud to nezkusí, nejspíš jí pak už neutečou. Hluboce se nadechl a odcouval stranou. Soustředil se na svou magii a najednou se před ním zjevil motýlek. Pousmál se a zamířil s motýlkem ke kočce, kterou naštěstí upoutal a už nebyli dva menší vlci jejím středem zájmu. Yaro vydechl a přivřel oči, cítil spojení s motýlkem a věděl, že je to teď na něm. A tak ho ovládal, aby kočku rozptýlil a Leto měl prostor přichystat magií pravděpodobně skluzavku dolů z hor. Teda tak siu to Yaro představoval, jestli to bylo proveditelný netušil. Kývl na Leta, aby mu dal signál, když nahnal kočku na kraj. Naštěstí šelma byla úplně pohlcená snahou chytit motýla, kterým Yaro manipuloval, aby ho nikdy nechytila. Bylo to ale čím dál těžsí, protože Yaro začínal být unavený.

//Napiš post v horách (4 / 4), Ubraň úlovek před predátorem (3 / 3)

Byl rád, že viděl brášku, že byl v pořádku, ale rozhodně nebyl rád, že viděl za ním tu obrovskou šelmu. Ještě, že Leto byl tak schopný v ovládání magie, protože jinak by je kočka už dávno sežrala. Nebo si to alespoň myslel. Leto jí přimrazil a oba se dali na útěk. Chtělo to něco vymyslet, jak se jí zbavit nebo se jí ubránit, ale nic ho moc nenapadalo, když utíkal jako o život. Tedy ono to nebylo jako.. Ono to bylo o život. Pohlédl na Leta, jestli nemá nějaký nápad, ale zdálo se, že jsou na tom úplně stejně. A přesto, když se zadíval dolů do údolí na tu velkou vodu.. něco ho napadlo. Zabrzdil prudce a rychle oddechoval, zatímco se ohlédl na bratra a taky se otočil, aby věděl, jak moc velký náskok měli. "Myslíš, že je blbý nápad se pokusit tu kočku shodit dolů?" zamyslel se a zastřihal ušima. Jo nápad to byl šílený a nemyslel to doslova. Prostě jen.. By mohla uklouznout a spadnout do tý vší vody, ale.. To nebylo tak snadné. Chtělo to něco vymyslet, aby měli alespoň trochu jistotu, že opravdu spadne. Jenže kočka byla v horách doma, byla obratná a oni jen dva vlci. "A nebo radši budeme zdrhat dál.." vydechl a sledoval obrys kočky, který se k nim blížil. Asi už se vysvobodila z ledové pasti, kterou jí přichystal Leto.

// Napiš post v horách (3 / 4), Ubraň úlovek před predátorem (2 / 3)

Zdálo se, že to fungovalo. Cítil spojení s tím motýlkem a opravdu to nebylo už tak hrozné jako na začátku. I když se motýlek občas zasekl nebo letěl ne zrovna tam, kam potřeboval, ale Yaro nebyl v orientaci tak dobrý, aby určil jestli letí správným směrem. Jen běžel za ním, protože chtěl najít svého bratra. Jakmile Leto motýlka uviděl, už nebyl daleko od něj, ale najednou si všiml něčeho, co nebylo úplně .. no.. Nevypadalo to rozhodně dobře. Zabrzdil téměř na místě a sledoval motýlka, který kmital před bráškou, zatímco on zíral za něj, přimražený na místě, nebyl chvili schopný vůbec uvažovat a motýlek se po chvilce rozplynul. Pohlédl na bratra a přivřel oči. Něco mu tohle setkání s kočkovitoun šelmou připomínalo. Jenže ani tenkrát nebyli tak silní, aby čelili pumě a Yaro pochyboval, že jsou dostatečně silní teď. "Zdrhej!" křikl na bratra z plných plic. Že by si nějaká kočka dělala zálusk na hada, kterého Leto ulovil? Neměl nejmenší tušení, však i pro jednoho vlka to byla sotva jednohubka, natož pro takovou kočkovitou šelmu. Nebo jí zkrátka jen vadili na území nebo.. prostě měli smůlu a připletli se jí do cesty a chtěla sežrat je dva. Neměl nejmenší tušení, ale ubránit se jí mohli jen tím, že utečou někam do bezpečí, možná za hranice smečky .. Jenže zase přivést šelmu na území byla blbost! Něco musel rychle vymyslet. Zmateně pohlédl na bratra, jestli nemá nějaký nápad nebo řešení téhle situace. Na nic ale nečekal a sám se rozběhl co mu nohy stačily.

// Napiš post v horách (2 / 4), Ubraň úlovek před predátorem (1 / 3), Setkej se tváří v tvář s predátorem (1b)

<- Nížina hojnosti

Promáčená srst a tělo mu připadalo tak neskutečně těžké! A přesto se nějak doplazil až na vrchol hor, kde to už znal. Rozplácl se na zemi a oddechoval hluboce, aby nabral sílu. Na chvíli se dovolil zavřít oči, jen na malý moment, aby se uklidnil z proběhlého šoku, kdy byl unášen proudem kdo ví kam. Ale brzy se probral. Nemohl tu zůstat jen tak ležet.. Navíc tu bylo neskutečně moc vlků, kteří se očividně přišli skrýt před velkou vodou. Také.. Kam jinam by šli? Cítil i Leta někde dole, doufal, že je v pořádku, ale musel to prověřit, takže se zvedl na nohy, které se chvíli třásly, jako kdyby uběhl maraton a pomalu, prve vratce se rozešel po známé cestičce. Následoval pach brášky, který cítil, ačkoliv bylo těžké určit jeho přesnou polohu, když bylo vše mokré a stále pršelo. Skončí tohle někdy? Nebo navždy zůstanou uvězněni v horách? Možná i zvěř utekla právě sem a stejně tak predátoři, kteří se snažili přežít.. Něco mu říkalo, že to brzy zjistí, ale teď bylo důležité najít Leta a ujistit se, že je v pořádku a proud mu nedal tolik na zadek. Přivřel oči, a pak se najednou před jeho čumákem objevil malý motýlek. Třepetal se ve vzduchu, jako kdyby mu chtěl něco říct. Na chvíli se zastavil. "Copak? Ty snad víš, kde Leto je?" přivřel oči a sledoval ho, ale nic se nedozvěděl. Místo toho se motýl rozletěl kamsi do dálky.. Zatím ho viděl, ale.. Nebyl si jsitý, jestli se rozhodl sám nebo ho vyslal on, ale v ten moment věděl, kam míří. Směrem k lesu. Rozběhl se za ním a necítil hned takovou závrať jako poprvé, když motýlka použil. Navíc už nebyl takový hlupáček, aby si něco nezjistil o tom, co ho čeká s touhle magií dál. A teď přesně věděl, co dělá!

// Vydej se hledat bezpečné místo (5 / 5), Napiš v horách post (1 / 4)

<- Spáleniště (přes Temný les)

Zdálo se, že proud měl navrch nad tělem malého vlka, který se na nějakou dobu ztratil pod hladinou vody. Jeho tělo bylo unášeno proudem kdo ví kam, to snad věděl jen proud, ale.. Když vynořil hlavu, ulevilo se mu, že viděl opět hory. Sice v dálce, ale viděl. Z plic vykašlal všechnu vodu, které si loknul a pokusil se chytit velkého kamenu, kolem kterého ho zrovna hnala voda. Zdálo se, že byl na nížině, která byla také zatopená a opravdu to vypadalo, že jediné bezpečné místo budou na nějakou dobu hory. A taky doufal, že je bráška v bezpečí. Hluboce se nadechl, zatnul drápy do kamene a.. Ačkoliv si myslel, že se udrží, nakonec znovu skončil ve vodě a proudu, který jej unášel dál. Musel k horám, jiná cesta nevedla, nebo ještě skončí kdo ví kde, třeba na nějakém jiném ostrově jako v minulosti, když se zřítil do řeky. To se ocitl pak tady na ostrovech a nikdy už nevěřil, že Leta uvidí, ale stalo se.. A teď to přeci nemohlo skončit! Vysílení tréningem mu nepomáhalo, ale zdálo se, že s hodně velkou snahou se konečně vytrhl z nejsilnějšího proudu, který jej smetl. Semknul pevně čelisti a zapojil všechny svaly, aby se pomalu.. po kousíčku.. přibližoval k horám až.. Nakonec se vynořil z vody zmoklý jako slepice a pod tlapami cítil pevnou sem. To byla neskutečná úleva! Každým dalším krokem byl pomalinku výš a výš.. Až našel cestu, kterou se bezpečně mohl dostat do hor. A v ten moment, kdy jeho tělo bylo kompletně z vody venku, se vysíleně rozběhl vzhůru za bezpečím.

-> Hraniční pohoří

// Vydej se hledat bezpečné místo (4 / 5), Nech se strhnout proudem (3 / 3)

<- Temný les

Proud jej unášel dál od hor.. Kupodivu, přeci jen voda prostě netekla do kopce, ale z kopce. A připadalo mu, že každým centimetrem, kdy se snaží ve vodě plavat a dostat se do hor, se akorát dostává od hor čím dál tím dále. Brášku neviděl, ale věřil, že s jeho schopnosti se mu podaří do hor dostat. On byl prostě nemehlo, který.. No prostě neměl zkušenosti a celá tahle situace mu připomínala situaci minulou. Snažil se nepanikařit, protože to by mu nepomohlo.. A pokud si Leto myslel, že dospěl, nejspíš měl pravdu. Snažil se něco vymyslet, co by mu pomohlo. Větev začínala být rozmáčená a skutečně ani nebyla tak silná, aby jej úplně unesla. Na to by musel chytit nějakou kládu. Ale pak se najednou o něco zasekla a s tím Yaro zůstal viset v proudu, který se ho snažil strhnout hlouběji a dál od místa, kam chtěl. Frustrovaně si zakňučel nad tou zdánlivě bezvýchodnou situací a přivřel oči. Ohlédl se pořádně kolem.. Snažil se sáhnout na dno, ale voda byla příliš vysoko. Viděl jen .. ohořelé stromy? Cože? Kam se to sakra dostal? Zavrtěl hlavou a vyšplhal na větev, která zůstávala zaseklá nejspíš mezi kmeny. Balancoval tlapkami na větvi jako předtím ve svatyni, když musel lézt po kmenech, aby se vytrénoval. Skousl si pysky a zadíval se, kudy by mohla vést cesta, když se pod ním větev prolomila a on zahučel do vody. Opět cítil sílu proudu, který jej naštěstí nehnal k moři, ale od něj. Nejspíš se musel v místě, kde byl, utvořit malý vír, který zatím nechtěl jeho smrt.

-> Nížina hojnosti (přes Temný les)

// Vydej se hledat bezpečné místo (3 / 5), Nech se strhnout proudem (2 / 3), Projdi se po zatopeném území (1b)

<- Temný les (přes Most)

Byl rád, že jej Leto nenechal pozadu a prostě na něj počkal. A jak se zdálo, nečekal vůbec dlouho, protože dle toho, co říkal, byl za chvilinku venku. Neměl vůbec sílu mu odpovědět, takže jen střihnul ušima a usmál se. Chtěl si odpočinout, jenže dle těch všech zvuků hučící vody kolem, si teď prostě nemohl dovolit lehnout a usnout tady.. Musel překonat most, a pak vylézt do pohoří, aby se dostali do bezpečí. Jenže to se lépe říkalo, hůř se to dělalo. Navíc když jej bolelo asi tak úplně všechno. Nadechl se, že něco řekne, ale nakonec jen sevřel čelisti k sobě a zadíval se na most, který musel překonat. Mohl jen doufat, že to stihne, než hladina vody stoupne nad jeho úroveň a zaplaví ho. Vypadalo to hodně děsivě ten most teď překonávat a skutečně srdce mu bušilo strachem. Ale vydal se za Letem po mostě na druhou stranu.
Leto už byl nejspíš na druhé straně zatímco on most teprve překonával. Pořádně se houpal ve větru a jeho tlapky klouzaly na dřevěných prkénkách, zatímco to vůbec nevypadalo stabilně ani bezpečně. Leto mu zmizel z dohledu už někde v půlce, jelikož mu překonávání mostu šlo opravdu pomalu a hlavně jej bolelo tak nějak všechno. Ale nakonec se přeci jen ocitl na druhé straně. Temný les vypadal temnější než normálně. Ohlédl se po bráškovi, ale viděl jen, jak ho sebral proud. "Leto!" křikl po něm. Opravdu měl pravdu, když si myslel, že v lese bezpečno za chvíli nebude. Bez myšlení se rozeběhl za bratrem, ale to už mu tlapky podsekl dravý proud čehosi co bývalo kdysi malým neškodným potůčkem. Jeho tělo se svezlo do vody a musel se opravdu snažit, aby to uplaval a neutopil se. Bratra chvíli viděl a chvíli ne.. Pádloval tlapama, ale proud jej odnášel kamsi dál. A pak viděl velkou větev, po které chňapl čelistí. V momentě, kdy jí držel v zubech, přes ní přehodil tlapy, vynořil hlavu z vody a hluboce se nadechl. Rozhlédl se kolem, ale brášku úplně ztratil z dohledu. V hlavě mu znělo jen to, že se musel pokusit plavat směrem k horám, aby si zachránil krk a větev, za kterou se držel zuby tlapy ho alespoň lehce nadnášela.

-> Spáleniště

// Vydej se hledat bezpečné místo (2 / 5), Nech se strhnout proudem (1 / 3)

<- Svatyně (přes Mlžnou džungli)

Vylezl ze svatyně a vyzvedl brášku, který na něj čekal a nebo následoval jeho stopy. Upřímně řečeno se cítil akorát na to si lehnout, usnout a prospat celý podzim, ale to by v současné situaci nebylo úplně vhodné. A tak se pomalu rozešel. Nemluvil, vstřebával v hlavě ty zážitky, co se udály ve svatyni a upřímně řečeno z toho byl lehce zmatený. Jak to mohlo vůbec fungovat? Však to bylo hrozně zvláštní, ale to asi magie prostě byla, ne? Každopádně se museli s bráškou dostat zpátky na území a do bezpečí, aby podali informace ostatním, jak to vypadá i jinde na ostrovech. I když si vzpomínal, že alfu netrápilo, co se stalo na druhém ostrově, daleko od nich, když jim o tom vyprávěl Xander na srazu. Zamyšleně se zastavil. Bude vůbec v horách bezpečně? Kde jinde by teď bezpečně mělo být? Hlava se mu na chvíli točila z těch všech úvah a musel si sednout, aby si srovnal myšlenky. Možná jen bylo zbytečné nad tím přemýšlet. S touhle situací stejně nejspíš nikdo nic neudělá.. Možná by se sešli všichni z vlci na ostrovech, kteří ovládají vodu a něco by s tím třeba zmohli. A nebo taky ne. Zavrtěl hlavou a zadíval se zamyšleně před sebe. Teď bylo důležité se dostat do hor.. A pak se uvidí. Jenže tahle situace spoustu vlků a zvířat donutí se stahovat do hor. Nebude tam pak.. převlkováno? Jak se všichni vejdou do hor? Upřímně se bál, že tohle ještě není konec a jestli hladina bude stoupat, možná nakonec ani hory nebudou bezpečné.

-> Temný les (přes Most)

//Vydej se hledat bezpečné místo (1 / 5)

<- Ovocný lesík (přes Mlžnou džungli)

Platím 10 mincí -> 80 %

Vytrvalost 15 % + 20 % = 35 %
Rychlost 14 % + 26 % = 40 %
Obratnost 16 % + 20 % = 36 %
Schopnost lovu 15% + 14 % = 29 %

-> 20 + 26 + 20 + 14 = 80 %

Jakmile našel svatyni, zastavil se před ní, aby na bránu pohlédl. Pak pohlédl na bratra, byl odhodlaný jít dovnitř. "Jdu tam.. Buď tady počkej, a nebo jdi napřed, dohoním tě potom" pousmál se na něj, pak už jen pohled směřoval dopředu. Vešel dovnitř a tentokrát.. jako poprvé, když se se Svatyní setkal, neměl pocit, že by mu něco bránilo vstupu. A pak najednou stanul před vlkem, který na něj shlížel, mlčenlivě, ale pevným pohledem. Zadíval se na něj a sklonil hlavu. "Jsem tu, abych se zlepšil ve svých vlastnostech.." pronesl k němu s úctou. A pak vytáhl mince, které před vlka položil. Nestačil ani mrknout a vše se najednou rozplynulo..

Vytrvalost
Když zvedl hlavu, byl někde ve skalách. Opravdu to bylo divné, přesně jako mu říkal Leto. Pohlédl vzhůru a přivřel oči. Rychle pochopil, co se po něm žádá, musel se dostat na vrchol. A tak přiměl své tlapky k pohybu a vydal se po strmém srázu vzhůru. Pečlivě vybíral místa, kam šlápnout, a přesto když viděl padající kámen, lekl se a musel uskočit. Jenže teď se nemohl vzdát, musel vytrvat, aby dosáhl vrcholu nebo .. alespoň se dostal co nejvýš. Takhle to tedy fungovalo, takhle musel zesílit.. Tím, že se bude snažit a půjde.. A tak šel, šplhal po strmém útesu a dával pozor kam šlape a pokaždé, když už se do toho dostával, spadl nějaký kámen a on musel odskočit. Bylo to jako prokletí, jako kdyby krajina testovala jeho výdrž. Zvedl hlavu a upřel jí na vrchol. A znovu začal šplhat vzhůru a čím výše byl, tím víc ho bolely tlapy a dech se zdál těžší a těžší. A přesto se nevzdával, protože kdyby to teď udělal, ničeho by nikdy nedosáhl a nikdy by nezesílil. Přivřel oči, každý krok ho začínal neskutečně bolet, ale i tak pokaždé zvedl tlapu, aby udělal další a další krok po strmém povrchu vzhůru. Pociťoval, jak gravitace působí na jeho tělo a když se ze skal uvolnil další kámen, připlácl se ke stěně a doufal, že ho nezasáhne. Naštěstí se mu minul. Rychle, hlasitě dýchal, ale upřel pohled opět vzhůru, a pak najednou vyběhl jako kdyby mu únava dala jakousi sílu. A tak běžel po strmém povrchu a sotva popadal dech, zatímco mu tlapky klouzaly, ale už byl skoro nahoře! Teď to nevzdá. Jenže v ten moment se všechno kolem změnilo.

Rychlost
Kolem najednou nebyla skála a tlapy tak šíleně nebolely jako před chvílí. Byl najednou na pláni a než se stihl vzpamatovat, mistr se rozeběhl. "P-Počkej!" křikl za ním a bez přemýšlení vyrazil. Ani se nestihl vzpamatovat z toho proběhlého prvního zážitku a už měl běžet jako o závod? Tedy ono to jako závod vypadalo. Přidal do kroku, natáhl ho a celá krajina se najednou zdála rozmazaná, jak rychle běžel za někým, koho nikdy nemohl dostihnout. Ale to nebylo všechno, protože mistr občas zatočil a on se musel rychle rozhodnout, jestli ho bude následovat, a nebo mu zkusí nadběhnout. Zkusit mu nadběhnout neznělo jako špatný nápad, a tak přidal ještě trochu víc do kroku, aby ho předběhl. Jenže mistr byl rychlejší a minuli se sotva o kus! Yaro se přikrčil, snažil se, aby jeho tělo nemělo tak velký odpor vzduchu a mohl běžet rychleji. Stále však o dost zaostával. Chtělo to rychle něco vymyslet nebo ztratí mistra brzy z dohledu i na tý rovný pláni. Taktiku.. Jenže na ty nikdy nebyl dobrý a pokud si nepohne v rozhodování, mistr mu uteče. Odrazil se, udělal několik dlouhých skoků jako nějaká potrefená srna a opět se rozběhl. Zabočil vlevo, pak vpravo, udělal pár další zatáček a cvaknul zubama opravdu kousek od chlupatého ocasu. Jenže v ten moment, kdy už srovnal krok téměř alespoň s jeho ohonem, se opět okolí rozplynulo a přetvarovalo.

Obratnost
Najednou byl zpátky v džungli. Nechápavě zamrkal. Do snad do té svatyně ani nedošel a pohrávala si s ním vlastní mysl? Ne, určitě to byla jen magická atmosféra svatyně. Ale co teď? Musel najít cestu ven, a tak se prve pomalu rozešel, aby nezakopl o všechny ty kameny a větve, a pak přešel jeho krok do klusu. Vypadalo to jako překážková dráha, kterou musel překonat, aby se dostal dál. Skvělé, vypadalo to docela jako zábava, dokud si teda nezamotá nohu do liány a nebo někde nezakopne a nerozbije si čumák. Snažil se plně soustředit, ale zdálo se, že cesta opravdu nebude tak jednoduchá. Musel vyskočit na padlý kmen, po něm vylézt nahoru, přelézt na další kmen.. Vybírat pečlivě cestu a hlavně být obratný jako nějaký malý predátor. Tedy počkat.. On byl přece šelma, tak trochu predátor. Zavrtěl nad tím hlavou a v ten moment ztratil balanc a skončil na chvíli zamotaný do liány. Trvalo opravdu chvilku, než se z toho vykroutil a prokousal tu potvůrku a spadl na zem, odkud se musel nějak dostat dál. Když šplhal po kmenech, alespoň se zdálo, že měl větší rozhled o tom, kam jde. Ale ani tady dole to nebylo tak špatné. Tedy krom.. hadů.. Větví a kamenů, které musel přeskakovat a kterým se musel vyhybat. Každá noha musela pracovat individuálně, pokud se tu nechtěl přizabít, ale dařilo se! Pomalu ale jistě viděl světlo na konci tunelu a upříimně už se mu z těch pohybů začínal vařit mozek.

Schopnost lovu
Najednou se však ocitl opět na nějaké pláni a tam před ním byl zajíc.. Tedy on nebyl úplně jeden, ale jeden by mu stačil. Jeho žaludek hlasitě dal najevo, že by něco snědl. Přeci jen vydal výkon, jaký nevydal za celý život. Olízl si tlamu, připlácl se k zemi a sledoval ušáka. Snažil se vnímat směr vzduchu, a být tak, aby k zajíci vzduch nepřivál jeho pach. Když byl dostatečně blízko, vyrazil za ním, ale zajíc si ho přeci jen všiml. Tedy oba dva a začali prchat. Yaro byl chvíli zmatený tím, za kterým se má vydat, ale to bylo přeci jedno! Hlavně, že dostane alespoň jednoho. Přidal, přikrčil se a začal zajíce honit, ale ten byl rychlejší a pořád kličkoval, z čehož se mu motaly nohy. Přece to nemůže vzdát, a tak se pokusil mu nadběhnout, aby ho lépe dostal. Něco mu však říkalo, že to stačit nebude. A tak se kousek od něj odrazil a přiskočil k němu. Tlapkou ho připlácl k zemi a když už se ho chystal zakousnout, vše kolem najednou zmizelo.

Pohlédl vzhůru a zmateně zamrkal, byl zpátky ve svatyni. Cítil se jako kdyby urazil tu největší vzdálenost za celý svůj život. Měl pocit, že má těžké nohy a skoro se bál i pohnout. Ale to byl úděl tréningu. Co jiného by to jinak bylo? Pomalu se zvedl na tlapky, oklepal se a usmál se na mistra. "Děkuji za cennou lekci" poděkoval mu, ale pak už cítil, že by měl jít. Hlavně musel najít Leta a vrátit se co nejrychleji na území, aby je voda neodnesla někam do moře a kdo ví kam dál.

-> Les u mostu (přes Mlžnou džungli)

Schváleno

Byl rád, že si Leto našel místo, kde si odpočinout. Přeci jen v tomhle nelehkém čase bylo těžkéo najít nějaké místo, kde by prakticky nic nehrozilo. Měli by se možná vrátit zpátky na území, už takhgle jim ten výlet zabral nějaký čas a možná by bylo vhodné přinést informace, jak na tom je zbytek ostrovů. Zdálo se ale, že Leto ačkoliv spal, vnímal. A než k němu došel, už byl Leto vzhůru, a tak se nemusel cítit blbě, že ho vzbudil. Pousmál se na něj a zastřihal ušima, znělo to zvláštně.. Byla v tom určitě nějaká magie, ale zdálo se, že byl Leto unavený podobně jako tenkrát Stina. Očividně si to vybíralo nějakou daň na vlcích, kteří absolvovali v té svatyni něco, ať už to bylo cokoliv. Možná šlo opravdu o fyzický tréning, ale jak to bylo možné, neměl tušení.. "Zajímavý" zavrtěl ocasem. Že by to zkusil taky? Nejspíš na tom opravdu nic nebylo a jen se Yaro zbytečně bál vstoupit.. Ale možná by měl. Ohlédl se po lesíku, připadalo mu, že všude kolem hučí voda a to neznělo zrovna moc dobře. Možná by měl vypilovat své fyzické schopnosti, aby měl lepší šance na přežití, pokud se voda vytrhne ze žlabů, její proud strhne všechno v dosahu a taky.. Leto měl pravdu. Měli by se vydat zpátky. "Měli bychom se vrátit.. Mám pocit, že bezpečno bude teď už jen v horách" povzdechl si a otočil pohled k bratrovi. "Ale ještě se stavím ve svatyni.. Přesvědčil jsi mě, že to není nic čeho bych se měl bát.. A já nechci mít celý život strach, Leto" řekl mu pevně. Zamířil k džungli, kde už byli. A přesně věděl, kde se svatyně nachází. Ještě pár návštěv a možná skutečně najde svatyni jednoho krásnýho dne na první dobrou. Před svatyní si mohl Leto odpočinout a nebo jít dál.. Dohonil by ho, kdyby se tam zasekl příliš dlouho. Opravdu nechtěl ohrozit svého bratra svými nápady.

-> Svatyně (přes Mlžnou džungli)

// Zamiř do bezpečí 1b

Yaro
Ujisti se, že je člen tvé smečky v bezpečí (2b)
Pokus se plavat (1b)
Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody (1b)
Top se a nech zachránit (2b)
Zlepši své dovednosti (nákup Ovocný lesík) (1b)
= 7b

Arne
Zamiř do bezpečí 1b
Ujisti se, že je člen tvé smečky v bezpečí 2b
= 3b

Celkem za obě fáze:
Yaro - 8b
Arne - 4b