Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Mlžná džungle

Bráška měl asi pravdu, že se omlouval občas zbytecně, ale už to měl asi v povaze. Přeci jen .. putovali spolu tak flouho a on měl někdy pocit, jakoby byl nevděčný za to všechno, co pro něj bratr udělal. Zazubil se na něj nevinně, přikývl a sledoval, jak se Leto vzdaluje, zatímco se vzdaloval on sám. Vydal se džunglí, kterou se proplétal a nebylo to snadné. Nějaký čas mu to zabralo, ale šel po zvuku, který už znal. Věděl, že to byl obchodník, díky kterému získal svou první magii. Musel s ní zase trochu pohnout a třeba jednou bude užitečná. Možná by se mohl poptat na nějaké informace, ale možná bylo zajímavější si na vše přicházet sám. A tak se ocitl v lesíku, bylo to zvláštní kolik různých stromů tu eostlo, ale nebyl si vůbec jistý, jestli z nich má zkusit jíst. Zkoumání mu něco zabralo, ale nakonec odvahu nesebral, aby zkusil kousnout do ovoce na stromech. I když takhle na podzim už ho moc nezbylo. Snad to využijí zvířata. Usmál se pro sebe a vydal se dál. Jak se blížil k obchodníkovi, cítil několik neznámých pachů a takyeta. Jak se mu povedlo být tak rychle tady? To snad nebylo ani časově možné. A nebo prostě mu cesta sem zabrala víc než čekal. Ohlédl se po bráškovi, který ležel opodál od obchodníka a střihnul ušima. Pak se vydal k obchodníkovi.

Nákup
Stav účtu před nákupem - 266 Kšm, 3 rubíny, 18 mincí
Nakupuji do magie Zvěd:
3 level - 60 kšm
4 level - 70 kšm
5 level - 80 kšm
Celkem platím - 210 kšm
Stav účtu po nákupu - 56 Kšm, 3 rubíny, 18 mincí

Schváleno

A tak vypil lektvar, který už jednou pozřel. Rovnou se poptal na informace k magii a zaujatě přikyvoval nad slovy vlka, který mu to vysvětlil. Alespoň měl Yaro nějaká vodítka. Rozloučil se a vydal se za Letem. "Stihl jsi to rychle.. Jaké to bylo ve Svatyni?" usmál se na něj a lehl vedle něj. Až teď si všiml, že si Leto cestou stihl ulovit hada. Nebyl ale jedovatý?

// Zlepši své dovednosti (nákupem u Wua)

<- Tajné ostrovy (přes Les u mostu)

A tak kráčel za Letem pomalým krokem. Tentokrát nechával vedení lesem na něm, protože si vážně nebyl jistý, kudy to vlastně bylo a kudy by měl jít. Ale nějak se do džungle dostali. I zde byl terén dost podmáčený, ale zdálo se, že tu bylo poměrně prázdno. Hluboce se nadechl a vsál do čumáku všechny možné pachy, aby věděl, kudy jít. Cítil tu bránu do Svatyně.. Najednou věděl, kudy předtím šli se Stinou a vše se mu přehrávalo v hlavě. A tak Leta předběhl a pokývnul mu hlavou. "Pojď, už vím kudy. Ukážu ti, kde to je" zastřihal ušima a pohlédl pod tlapy, než se vydal dál. A tak chvíli vypadal, že bloudí džunglí, zatímco jen hledal pod nohama co nejpevnější a nejbezpečnější terén, kterým by měl jít, aby nikde nezapadl. Zamyšleně zkoumal půdu pod nohama, a sem tam prostě některá místa obcházel, aby neskončili opět ve vodě nebo co hůř.. A tak nakonec zastavil před branou do svatyně, na kterou pohlédl. Pořád ho taková místa nepřestávala fascinovat. Vydechl hluboce a pohlédl na bratra. "Tak tady to je.." vydechl s úsměvem, že konečně našel cíl. "Chceš jít dovnitř?" otázal se brášky a pohlédl na něj. To už ale v dálce slyšel známý zvuk vozíku toho obchodníka. Uši vystřelily vzhůru a natočil pohled směrem, odkud šel. Jak vůbec ten vozík furt sebou mohl tahat? I přes tohle počasí a nepříjemné podmínky.. "Já.. Já si asi skočím do obchůdku" rozhodl se najednou a usmál se na bráška. "Pokud chceš do Svatyně, tak se pak pro tebe zastavím. Bude to rychlovka. Sejdeme se kdyžtak tady" zazubil se na něj a střihnul ušima nejistě. Co když o brášku teď přijde? Ale bude to jen chvilinka, nakoupí a hned je zpátky..

-> Ovocný lesík

Nechtěl bráškovi způsobovat infarkty, ale zase jednou prostě dřív jednal než myslel. Omluvně se na něj zadíval a střihnul ušima. "Dobře tak.. Zpátky půjdeme portálem? Víš, kde je?" ne, že by portál byl příjemnější cesta, ale asi bezpečnější než most. Nebo si to alespoň myslel. A dokud se jeden dostal z louky do hor, byl stále na těhle ostrovech. Kráčel s jistotou, ale jistý si vůbec nebyl. Jeho orientace v prostoru nebyla nic moc a i teď nakonec selhala. Myslel si, že ten kousek prostě přeplave, ale voda byla příliš hluboká na to, aby to čekal. Sice to tedy měl čekat, ale naivita očividně neznala mezí. A tak skončil hluboko pod vodou. Než se vzpamatoval, začal se topit. A pak se nějak dostal nemotornými pohyby tlapek do všech stran, nad hladinu. Otřesený ale nakonec ucítil, jak ho Leto čapl za kůži a už ho tahal ke břehu. Chvilinku mu trvalo vzpamatovat, než mu opravdu začal hrabavě pomáhat, a tak se nakonec oba dostali na souš. Sotva popadal dech a vzpamatovával se z proběhlého šoku. Nebýt Leta, mohl tady umřít. "Omlouvám se, já.." netušil, co říct, a tak jen sklopil pohled. Vysušená srst byla opravdu lehčí, a tak se po chvilce vyškrábal na nohy a zamířil s bratrem zpátky do lesa. Tentokrát už snad správným směrem, kterým chtěli jít.

-> Mlžná džungle (přes Les u mostu)

<- Les u Mostu

Ani pro něj nebyl přechod mostu nijak příjemný, ale už to tu prostě tak nějak znal. Netušil, co si Leto prožil, jak se přesně ocitl na ostrovech, a tak netušil, jak moc nepříjemné to pro něj bude, ačkoliv to nejspí nebylo příjemné pro nikoho. Počkal na něj, až most překoná. "Nic mi není. Ty ale nevypadáš moc dobře.." poznamenal k němu a přivřel oči. Počkal, až se z toho Leto trochu vzpamatuje. "V pořádku? Omlouvám se, že jsem tě tak bez varování na ten most vytáhl" přivřel oči a sklopil trochu pohled. Pokračoval až potom, co se ujistil, že je Leto v pořádku a v bezpečí, alespoň co v rámci situace bylo možné. A pak se vydal směrem, kudy si myslel, že je ta džungle a svatyně. Jenže to by nebyl on, aby nepopletl cestu a neskončil na naprosto zatopeném území. Zarazil se přímo na krajíčku a přivřel oči. No voda nevypadala tak hluboká, aby se alespoň z částu nemohla přeplavat, a tak do ní pomalu vkročil. Snažil se plavat, ale zatím ještě dosáhl na dno tlapkami, takže mu to nedělalo takový problém. "No moc hluboce to nevypadá" prohodil k Letovi a jen co to řekl, špatné zhodnocení hloubky se mu vymstilo a zahučel pod vodu. Zatímco před chvílí ještě pohodově plaval, teď po něm byla akorát velká vodní kola a Yaro se plácal na dně. V mysli se mu rozlil chaos a projely mu hlavou vzpomínky. Však tohle už se jednou stalo, skoro totožně, když spadl do řeky.. A pak se ocitl tady na ostrovech. Že by se historie opakovala? Že by ale tentokrát nevyvázl živý? Odrazil se ode dna co nejsilněji dokázal a dostal čumák nad hladinu. "Leto!" křikl po bráškovi zatímco se topil. Jaktože najednou zapomněl, jak se plave? Však přeci uměl trochu plavat, alespoň natolik, aby se mohl nechat zachránit.

Úkoly - akce Chladivý hrob
Ujisti se, že je člen tvé smečky v bezpečí (2b)
Pokus se plavat (1b)
Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody (1b)
Top se a nech zachránit (2b)

<- Temný les (přes Most)

Zdálo se, že by mělo každou chvíli svítat, ale déšť neustával. Možná nebyl dobrý nápad se vydat tímhle směrem, ale Yaro byl zkrátka neodbytný.. Asi by měl všechno více promýšlet a nebo se jen snažil být užitečný a dát bratrovi další způsob jak se stát silnější? A nebo chtěl vědět, jak na tom byl se situací druhý ostrov? Sám netušil, ale šel dál. "Tady na ostrovech je spousta zvláštních věcí, Leto. Takže já už se prakticky nedivím ničemu" zasmál se nad jeho slovy. "Nevím, jak to přesně funguje. Je tam prý vlk, Mistr, který ti dá úkol a ty ho musíš splnit. Myslím, že v tom budou nějaká kouzla.. A taky.." zamyslel se a zastavil na chvíli u mostu. "Stina potom vypadala hodně unaveně" takže to muselo být náročné. Most v tomhle období vypadal ještě nebezpečněji než předtím.. Za jedno prkénka vypadala kluzce a za druhé dřevo se mohlo rozmočit. Ale Yaro stejně na most vkročil a otočil se na bratra. Kdesi moc nimi hučela voda, rozbouřená vodou, která přibyla v důsledku dešťů. "Neboj se.. Jen dávej pozor kam šlapeš.." přivřel oči. "Možná jsme měli jít portálem, ale tohle je kratší cesta.." povzdechl si a rozešel se. Překonání mostu mu něco zabralo, a taky pořádný nervy, aby se nezřítil do propasti, ale na druhou stranu se dostal a počkal na Leta. "V pořádku?" vydechl. Měl takový pocit, že jej za tohle Leto zakousne.. Ale to by mu přeci neudělal ne? Počkal, až se Leto vzpamatuje a potom se rozešel lesem. "Myslím, že to bylo nějak tudy.." zamumlal si pro sebe cestou.

-> Tajné ostrovy

Yaro (1b)
Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí (S Letem)

Arne (1b)
Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí (S Vločkou)

<- Hraniční pohoří

Na bratra se maličko zazubil nad tím pokáráním. Prostě se jen rozvášnil o tom povídání kolem, že přestal dávat pozor, kam šlape. Naštěstí to ale ustál a nesklouzl se po zadku až do lesa. Musel být ale opatrnější, opravdu se terén pod jejich tlapkama měnil dost rychle a bylo by špatné, kdyby se někde zranili. A tak našlapoval pomalu, když scházeli z hor do lesa, kde vlastně nebylo vůbec nic vidět. Zamrkal a zamžoural do tmy. "Myslím, že máš pravdu Leto.. A za chvíli se začne půda sesouvat a všechno se zbortí.. Teda.." zarazil se nad svými až moc černými myšlenkami a zastavil se na kraji lesa. Zavrtěl nad tím trochu hlavou. "Třeba to dobře dopadne.. A voda nebude stoupat tak moc, aby zaplavila celé ostrovy kromě hor" povzdechl si a rozhlížel se po lese, teda spíš mžoural do tmy, než se zase rozešel dál. "To máš pravdu.. Ale je tak těžký něco cítit, když je všude mokro" povzdechl si. Pokud zvěř byla už schovaná, měli prostě smůlu, ale přesto se mohli podle něj pokusit najít nějaký bezpečný úkryt nebo něco. I když nejbezpečněji teď bylo v horách očividně.
Obrátil pohled na bratra, který o svatyni neměl tušení. "Jmenuje se to Svatyně, je tam prý takový vlk, který ti dá úkoly, abys zlepšil svoje fyzický schopnosti.. A platíš mu mincemi. Určitě jsi nějaké už taky nasbíral" pousmál se. Ale vlastně proč mu to místo neukázat, aby ho bratr našel. "Zatím jsem nebyl uvnitř, ale vlčice, která mě dovedla do smečky - Stina, mi ukazovala, kde to místo je" pousmál se a mrsknul ocasem. To byl na ostrovech sotva chvilinku.. A tak se vydal směrem k mostu.

-> Les u mostu (přes Most)

<- Úkryt Alatey (přes území)

S bráškou souhlasil, přeci jen byl vždycky chytřejší a silnější, ale teď byl rád, že ho tak trochu prostě popostrčil. Bylo lepší se věnovat něčemu užitečnému a nejspíš nechat déšť, ať smyje stopy chmur a smutku.. Možná to znělo bláhově, ale neměl příliš chuť si neustále připomínat, že smrt číhá všude kolem - to ostatně věděl už od malička. A přesto uměl mít radost z maličkostí, které se objevovaly na denním pořádku. A sice pršelo.. Ale možná bylo lepší zjistit situaci venku, než sedět na zadku a nic nedělat. Pohlédl na Leta a usmál se jemně. "Ani mě se ten déšť přímo nelíbí.. Sice bude voda pro přírodu, ale na druhou stranu.. Jestli bude takhle vydatně pršet dál, nejspíš prostě se spoustu území zatopí, zvířata se schovají a.." zarazil se a přivřel oči. Opravdu moc mluvil a nekoukal příliš na cestu, takže mu v jednu chvíli podjela tlapka na kluzkém bahně. S pár nemotornými záškuby svého těla nakonec ale nabral rovnováhu a nesvezl se po zadku kdo ví kam. "Uh.. To bylo o kousek" zamumlal si pro sebe a oddechl si. "Mohli bychom se pokusit něco ulovit, dokud to jde a nebo.. najít nějaké místo, kam se schovat kdyby tahle deštivá situace pokračovala" navrhl. Zdálo se, že v pohoří nebyli jediní, ale to se těžko určovalo, když bylo všechno nasáklé vodou a pachy se tak rychleji ztrácely. Jen doufal, že nebude vadit, když se poohlédnou kousek dál. A tak vyrazil směr les, kudy už párktár prošel. "Mimochodem byl jsi někdy na druhém .. menším ostrově? Je tam džungle, kde se nachází svatyně a tam můžeš vytrénovat své fyzické vlastnosti" napadlo ho. Nebylo od věci to Letovi ukázat, pokud to místo neznal.

-> Temný les

Leto

Oddechoval hluboce, jak se snažil opět nabrat dech, který ztratil sdělením všech těch slov a důležitých informací. Přeci jen mu to musel říct, i když by to bratrovi někdo nejspíš řekl později také. A pak se na něj zadíval a povzdechl si. "Asi máš pravdu.. Možná kdybychom tam byli.." zavrtěl hlavou. Nemělo smysl nad tím přemýšlet a trápit se tím, co mohlo být kdyby.. Už se to stalo a Cinder byla.. pryč. Nemohli už s tím nic udělat krom toho, že by se Leto snažil předejít další podobné situaci a kdokoliv ze smečky také. Přeci jen.. Byli v tom spolu? Nebyli na to sami. "Co kdybychom teď šli obejít hranice, podívat se kolem..? Možná to není ideální nápad, když pořád tak prší, ale alespoň zmapujeme trochu území a zjistíme situaci venku.." navrhl. Možná to Letovi pomůže přijít na jiné myšlenky. A možná se jim podaří třeba sehnat něco k jídlu, protože zásoby se budou hodit, když do smečky přibudou další vlčata.. Dloubnul do bráchy čumákem a vydal se ven z úkrytu

-> Hraniční pohoří (přes území)

Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí 1b

Leto - druhý odstavec

Pozoroval dění v tichosti, nechtěl se motat do situace, která mu nijak nenáležela. Navíc čekal, jestli se Leto vrátí. Skutečně dřív, než Stina stihla odpovědět, vítr zvenčí mu přivál do nosu pach Leta. Otočil se k němu a oči se mu rozsvítily. Byl tak rád, že je zpátky, ale jen mu věnoval pokývnutí, protože nechtěl rušit přípravy na pohřeb Cinder. Povzdechl si a trochu sklonil hlavu. Přeci jenneměl magii země ani vody, aby pomohl, jak Einar potřeboval. Na nesení kožešiny s jejím tělem už taky samci byli a brzy se vydali ven. Váhal, jestli jít taky, ale nakonec se rozhodl, že nebude rušit soukromou chvilku rodiny a těch nejbližších přátel a zůstal uvnitř. Místo toho se zvedl a došel k Letovi.
Chtěl mu předat informace, aby také věděl na koho si dát pozor. Bylo to velmi důležité a když se úkryt prakticky vyprázdnil, protože většina byla venku, nikoho svým mluvením alespoň nevyrušoval. "Leto, jsem rád, že jsi v pořádku" usmál se na něj jemně a hlavou se otřel o jeho bok, než si sednul vedle něj. "Poslouchej.. Alfa mluvil o vlcích, které našli a kteří mají co dočinění se smrtí Cinder.." řekl k němu vážně a snažil se vzpomenout na všechny detaily.. Bylo jich mnoho, ale možná když začne, sám si to zopakuje a bude si to lépe pamatovat. "Byl tam vlk s křídly, netopýřími, mluvila o něm Cinder.. A měl bílou hřívu jako Xander. Bílé znaky po těle.." soustředěně se zadíval před sebe a nakrčil obličej, jak se snažil vzpomenout na zbytek. "Vlčice, která měla hnědou srst do zrzava. Černý vlk bez kousku ucha se zeleným kabátcem a nějakou modrou věcí na noze" pohlédl rychle na Leta, jestli jej stíhá a pokračoval hned dál. "Další hnědá vlčice, s fleky. Černý vlk s bílými čarami na zadku a stehnech a maskou na obličeji. Další vlčice vyšší, černá srst s bílým flekem na zadku a na tváři.. A s rudými znaky" na chvíli se musel zastavit, aby chytil dech, protože to ze sebe sypal tak rychle, aby na nic nezapomněl, že zapomínal dýchat. Věděl, že mu to musí všechno říct, aby Leto měl potřebné informace a aby se jim mohl vyhnout. Přeci jen usnadní práci i ostatním, kteří toho teď mají dost. "Pak tam byla vlčata. Převážně v tmavých barvách.. Tmavé vlče se světlými znaky na těle, jakoby skvrny od plísně. Bílé vlče s černými znaky. Bílošedé vlče s jasnými zrzavohnědými pruhy přes záda" řekl vůbec všechno? Přesně tak, jak to říkal alfa nebo..? Doufal, že neudělal chybu. A pak si vzpomněl ještě na jednoho.. "A šedý vlk s hnědým čenichem, náprsenkou a břichem, a další šedivý vlk měl tmavší fleky a bílý pruh přes čumák" tak.. To bylo všechno nejspíš.. Očima zkoumal prostor před sebou, jakoby se snažil vzpomenout jesatli něco ještě nezapomněl, ale na nic už nemohl přijít, ať se snažil sebevíc. A tak věnoval vážný pohled Letovi. "Vím, že jsi chtěl zkoumat ostrovy, ale teď.. Víš jaký jsme měli štěstí, že jsme museli být zavření na území smečky?" v očích mu prolétla starost. Zvlhly mu oči a čumákem vrazil Letovi přímo do krku. "Slib mi, že na sebe budeš opatrný prosím.." zamumlal k němu.

Jen na konci otázka na Stinu

Nehodilo se, aby mluvil. Xander vypadal, že potřebuje prostor a brzy se k nim přidala i Cipher. Tu vlastně moc neznal. Věnoval jí jen pohled a zůstal stát u vchodu do úkrytu, zatímco sám hleděl ven do deště. Byla to pochmurná atmosféra. Přivádělo jej to na myšlenku, jestli zbytek rodiny ještě žije. A pak jako zázrakem se ve vchodu objevil zrzavý alfa. Ale zbytek ne. Zůstal však stát na místě, jen k němu pokývl. Dokonce zůstal i když začal mluvit a i když Xander šel ke své partnerce.. I když Cipher zmizela. Hleděl do deště a poslouchal. Čekal na Leta.. ale ten nepřicházel. Byl si alfa vážně jistý, že jsou všichni v pořádku? Zachvěl se a otočil pohled k Hance, která se s další vlčicí vydala pro kožešiny. Potom sledoval, jak připravují Cindeřino tělo na pohřeb, ale nic neřekl. Pohled opět stočil ven. "Leto, kde jsi..?" vydechl si pro sebe.. Možná jen doufal, že ho nikdo neuslyší. A v hlavě si mezitím opakoval popisy vlků, které alfa přinesl. Snad si něco alespoň zapamatuje, aby to mohl sdělit Letovi, až se vrátí. Musel být v pořádku.. Přeci o něj nemohl přijít znovu, když už se nedávno setkali. Bylo to jako zázrak, že se potkali na ostrovech. Po chvilce se posadil a stočil pohled dovnitř. Tiše kývnul na Stinu, která se postavila poblíž vchodu. "Nevíš, kde je Leto?" špitnul k ní tiše, zatímco sledoval její tvář.

Tak já to tedy zkusím no.. Chtěl bych přihlásit Yara, protože proč ne.. Je potřeba hnout s jeho sebevědomím a zapojit ho do smečky. Pro něj bych si asi přál nějaký ten vývoj magie Zvěda, tlapičky do něj nebo tak c: (a nějakou tu cool jizvičku?)

Jméno vlka: Yaro
Počet postů: 8
Postavení: Sigma
Povýšení: Povýšil z omegy na sigmu
Funkce: Dostal novou fukci lovce
Aktivita pro smečku: Přemýšlel o svém budoucím uplatnění pro smečku, zúčastnil se srazu
Krátké shrnutí (i rychlohry): Setkal se s Letem, kdy spolu vedli rozhovor o Yarově budoucím uplatnění pro smečku. Obešli spolu hranice, které Leto označil, a pak se vydali na sraz, kde dostal zpátky svou roli sigmy a funkci lovce.. A taky se strhlo drama okolo Cinder.
Smečková minihra: Jednoduché - promluv si se členem smečky (Leto)

Jméno vlka: Arne
Počet postů: 7
Postavení: Sigma
Povýšení: xx
Funkce: Vlče
Aktivita pro smečku: Učil se své magii a trávil čas s otcem. Dorazil na sraz. Učil se lovit králíka.
Krátké shrnutí (i rychlohry): S tátou u jezera se učil plavat a poznával tak svou magii. Pak se vrátili na území a začal smečkový sraz, kde se učil lovit králíka. Po dramatu s Cinder byl odveden hlouběji do úkrytu a teď otravuje Vločku svými otázkami.
Smečková minihra: Jednoduché - promluv si se členem smečky (sourozenci)

Hanka, Xander

Byla tu opravdu zvláštní atmosféra, necítil se v tom vůbec dobře. Byl to sice život, ale nebylo to fér.. Kdyby vlčice umřela stářím bylo by to o něčem jiném. Ale ona byla mladá, měla před sebou život se svými vlčaty.. A to všechno rozbořili dva vlci, kteří sem přišli bůh ví proč. Nebylo to fér! V očích se mu zaleskly slzy, které ale potlačil. Už takhle tu bylo mnoho těch, kteří se hroutili kvůli milované matce a vlčici.. On s ní neměl prakticky žádný vztah, znal jí od pohledu, ale i tak cítil obrovský soucit. Alfa se rozhodl jednat, za ním se vydalo spoustu vlků a i Leto. Původně ho chtěl zarazit, ale neudělal to.. Jeho bratr musel jít svou cestou, ale i přesto uvnitř cítil ohromný strach. Co když o něj přijde? Bráška byl jediná rodina, kterou měl. Věděl, že ačkoliv není nejsilnější ze všech, rozhodně je schopný. Od malička se staral o něj, dokázal se postarat o sebe i o druhé. Byl prostě naprosto úžasný. Ale snad nepotká nebezpečí, které ho bude stát život.
A pak přišel požadavek od Hanky. Podíval se na ní nechápavě. Jak by zrovna on mohl zabránit komukoliv, aby vešel do úkrytu? Ale byli v oslabení, kdyby kdokoliv chtěl, právě teď měl volnou cestu k těm nejslabším. Smrt si vzala jeden život, ale nemusela si brát další, a tak se nakonec v jeho pohledu promítlo odhodlání. Zvedl se na nohy, které se prve chvěly jako slabé proutky ve větru, než se srovnal. "Provedu" potvrdil Hance a vydal se za Xanderem ke vchodu. Jenže s tím mu pomalu docházelo, jak vlastně i on kdysi ohrozil smečku a tíha vlastní viny na něj pomalu dopadala, takže k němu došel prakticky se sklopenou hlavou. "Mrzí mě tvoje ztráta" špitl k němu a kouknul po něm očkem, než se postavil vedle něj a zadíval se ven před úkryt. "A omlouvám se.." povzdechl si tiše. Venku hustě pršelo, snad všichni venku najdou stopy, které potřebují naleznout a hlavně doufal, že se všichni vrátí zpátky sem, domů.. živí a zdraví. Jen promočeni deštěm.

Tak nějak reakce na všechno dění, pohled na Leta, Hanka

Uklidil se zpátky někam ke kraji, když Einar pronesl nad ním rozsudek. Měl novou šanci, a ačkoliv si vhlavě usmyslel, že by mu mohla sednout role průzkumníka, nic nenamítl nad jeho rozhodnutím. Měl to říct prostě rovnou, ale to už bylo jedno. Snad mu nové učení přinese nové zkušenosti. Věnoval krátký pohled Hance, než se opět zadíval do země. Cítil Letův pokus a věnoval mu ne zrovna nadšený výraz. Samozřejmě, že to s ním bráška myslel dobře. Ale to neznamenalo, že musel být za každých okolností nadšený a veselý. Kam vůbec zmizela jeho radost?
Kýval na nové informace o rozdělení smečky a sledoval odhodlanost těch, kteří se rozhodli jít na vyšší pozici nebo se o to pokusit. Připadal si na jednu stranu hrozně, protože on na to prostě neměl odvahu. Mohl být vůbec rád, že byl přijat a stejně to už stihl zkazit. Ale obdivoval zároveň všechna "vlčata", která měla tu snahu jít výš. Mírně se pousmál, ale neměl na to jak reagovat. Musel začít u sebe, aby byl smečce přínosem a začít myslet trochu jinak. Všechny ty zadané úkoly v něm vzbuzovaly pochybnosti, jestli by i on nějaký úkol někdy zvládl. Uvidí se.. Možná mu to vyhovuje, jak to právě je.
A pak.. Se v jediný moment z toho klidného povídání a srazu stala situace plná strachu a paniky.. Pohlédl na Cinder, která se zjevila v úkrytu a padla na zem. Byla velmi zraněná, už se k ní přihnali léčitelky, vlčata odváděli zase jiní hlouběji do úkrytu. Byla to jeho chyba? Cítil strach a jeho malé tělo se chvělo aniž by si to uvědomil. Žádného jiného vlka s křídly než Einara neznal. Takže opravdu netušil, která bije a jen vyděšeným pohledem koukal po všech kolem. Mohl by vůbec něco v takové situaci udělat? Místo sezení tady jako trubka a zírání na všechny? Asi nebylo co. Nesměl se motat pod nohy těm, kteří se snažili dělat svou práci, kteří pomáhali. V očích se mu objevil smutek nad ztrátou pro Xandera a jeho vlčata, která se dost možná blížila. I on kdysi ztratil svou rodinu.. Jediný, kdo mu zůstal byl Leto, kterého vyhledal pohledem. Nedokázal si představit přijít ještě o něj. A pak se přeci jen zvedl na roztřesené tlapky a upřel pohled na Hanku. "Můžu také zůstat s vlčaty.." pronesl směrem k ní a Einarovi. Hlas se mu zachvěl, ale snažil se zůstat silný. "Nebo můžu přinést kožešiny, dřevo pro léčitele.." napadlo ho ještě, co by mohl udělat místo toho zírání do prázdna.