Zarina

Magie

Základní element

Další elementy & magie

Vzácné magie

Speciální magie

Odznáčky

AKCE

POSTY

Pisálek 100 - 10 kšm
Známost 15 vlků - 15 kšm

MIMOHERNÍ

DLOUHODOBÉ

Odměna za Ročka - 2 mince a 2 rubíny

SMEČKA

PARTNERSTVÍ

EVENTY

Zarina je vcelku obyčejná vlčice. Tedy pokud ohlédneme od blyštivého modrého kamene na jejím krku a podivných čar, jimiž má protkané přední nožky; v davu by se rozhodně ztratila. Za předpokladu, že do vašeho zorného pole přece jen padne, potom vás pravděpodobně zaujme to, že se snad nikdy nemračí. I kdyby padaly trakaře a po obloze létala prasata (a že už něco takového skutečně zažila!) – trošičku ji to sice vykolejí, ale bude se snažit zůstat pozitivně naladěná a okolí povzbudit veselým úsměvem a nějakou tou poznámkou o tom, jak bude vše dobré.

Jedním z jejích charakteristických rysů je rozhodně schopnost empatického vnímání. Hravě se umí vcítit do ostatních a rozpoznat, kdy druhý potřebuje konejšivá slova nebo objetí a kdy její pouhou přítomnost, nebo naopak naprostou absenci (ačkoliv tahle varianta jí občas dělá problém). Vždycky se snaží ostatním porozumět a pomoci jim, a když jim fyzicky pomoct nedokáže, alespoň přihodí nějaké to pozitivní slovo. Umí fungovat jako taková houba, jež do sebe nasává všechny strasti a trápení. Problém je ovšem to, že i tak má často dojem, že dělá málo, a když není v jejích silách někomu onu pomocnou tlapku podat, velmi ji to trápí. Nejraději by všechny viděla šťastné a spasila celý svět. Syndrom spasitele jako vyšitý. Druhým nebezpečným faktorem je to, že zatímco do sebe nasává trápení ostatních, ta svá opomíjí. A pokud ji neustále straší v hlavě, potom si je stejně většinou nechává pro sebe, aby ostatní nezatěžovala. Jako by snad problémy někdy zmizely, když se z nich vypovídáte mechu.

Nemá ráda konflikty, a pokud to jde, rozhodně se prát nebude. Nebo spíše, nebude se prát, ani kdyby to šlo, protože to zkrátka a dobře neumí. Nerada lže, nemá moc ráda ani milosrdné lži, ačkoliv se vždycky snaží věci zaobalovat do takové jemnější a snesitelnější formy. Je diplomaticky založená, nedá se říci, že by byla perfektním diplomatem, protože na to je asi až moc optimistická a z části i možná naivní, ale snaží se argumentovat, jak nejlépe umí, a jde jí to to rozhodně lépe než cvakání zuby.

Na svůj věk byla vždycky poměrně vyspělá. Patrně tomu pomohl fakt, že i ve své rodné smečce měla funkci chůvy, tudíž musela přijmout zodpovědnost za svá rozhodnutí a nechovat se pošetile nebo nezodpovědně. Na jednu stranu je tu tedy vlčicí, jež se neustále usmívá a směje, má v kožíšku pokaždé nějaké pozitivní šplechty, na tu druhou někdo, kdo vlastně působí velmi vyspělým a vyrovnaným dojmem. Je pravda, že její přehnaný optimismus může věci zkreslovat a indikovat to, že je všechno, jen ne rozumná, jenže to není o tom, že by si Zarina neuvědomovala, že vše není zalité sluncem. Věci by se však pokazily, i kdyby myslela černě, a tak raději bude myslet růžově, uchovávat si naději a dělat vše proto, aby si později nemusela vyčítat, že se vzdala příliš brzy.

Jinak je však dost nekomplikovaná, rozhodně nepotřebujete nějaký obsáhlý manuál k tomu, abyste ji rozlouskli nebo se jí dostali pod kůži. Přátelé si tvoří tak nějak přirozeně a má je moc ráda! Jestliže jí záleží na celičkém světu, na přátelích potom jako na světech dvou.

Vždycky byla, je a jistě i bude společensky založená. Než ji moře vyplavilo na ostrovech, chvíli se toulala. Ne však proto, že by zrovna dvakrát chtěla, ale aby se dostala na nové místo, holt takovou nepříjemnost musela podstoupit. Její srdíčko si však hned vysnilo přidat se do nějaké smečky a naštěstí se tam opravdu rychle dostala. Během svého působení na ostrovech a ke svému překvapení zjistila, že objevovat nová místa je vlastně neskutečně vzrušující a že je naprosto fascinující, kolik toho svět nabízí, ale rozhodně by se netoulala sama nebo trvale – v tom ji obzvlášť utvrdilo roční putování mimo ostrovy. Kolem a kolem pro ni vždycky bude hrát nejdůležitější roli domov. A ačkoliv mnozí tvrdí, že je tam, kde jsou jeho bližní, Zarina stejně potřebuje, aby měl její domov nějakou konkrétní vytyčenou hranici – a aby v něm rostly zlaté stromy.

Co se týče autorit, tak ty vždy uznává, i když má třeba názor, že si její uznání daný vlk nezaslouží, a snaží se dělat vše podle pravidel. Není zrovna ten typ vlka, který by něco riskoval, už proto, že se bojí možných následků. A vůbec, Zarina se bojí docela hodně věcí. Nebavíme se však o takových obyčejných, jako jsou hadi, pavouci nebo kojoti, ačkoliv to taktéž není příjemné. Zarina se bojí toho, co se může v budoucnosti pokazit, toho, že ztratí své nejbližší nebo že nenajde své životní štěstí, jež pro ni kromě smečky představují partner a rodina. Sice má na čumáčku neustále zaražené růžové brýle a snaží se takové nesmysly potlačovat, ale to neznamená, že jí to čas od času neujede a nepadne na ni naprostá úzkost z těch všech děsivých scénářů, které mohou nastat. Zejména proto, že některé z nich skutečně během jejího posledního toulání nastaly.

Dá se říci, že Zarina ve skrytu duše vždycky toužila žít jako v pohádce, nebo alespoň něčem, co se té pohádce blížilo. A ačkoliv ne vše je v jejím životě pohádkové, jedno se jí přece jen splnilo – svoje životní štěstí totiž už našla. Jmenuje se Míňa, a je to ten nejlepší básník a nejhezčí vlk, kterého kdy potkala. Kamarád a partner v jednom! Tedy, pardon, její rytíř v oslnivém stříbrném kožíšku.

Zarina se narodila jednoho poměrně mrazivého zimního dne do velké smečky, což tak nějak určilo, kam její kroky povedou v budoucnosti. Narodila se jako páté vlče z osmi, tak akorát po dvou bratrech – Zaimerovi a Zelrem – a dvou sestrách – Zishe a Zilye. Svým narozením naklonila váhy ve prospěch samicím a nakonec se stalo to, že se narodily samice ještě tři – jmenovitě Zersa, Zarrea a Zhea. Zarina tedy odmala vyrůstala obklopená vlky, což jí ovšem vůbec nevadilo, ba naopak – cítila se tak nejbezpečněji.
Její otec s matkou nebyli ani alfami, ani betami, ale byli ve smečce vážení a dostali od alfy Modřínové smečky povolení rozšířit již tak velkou smečku o další členy. Co už možná nikdo nečekal, bylo, že smečka přivítá nových tváří rovnou osm. Zarina vyrůstala po boku svých sourozenců a její vlčectví bylo poměrně fádní a, inu, bez traumat. Tu a tam se hůře sháněla potrava, byla tužší zima nebo ji, zejména bratři, pošťuchovali, ale jinak byly první roky jejího života zcela veselé. Většinou skotačila v lesích plných borovic, jedlí a modřínů, odkud jejich velká smečka dostala svůj název, a pro to, aby se vrátila domů, stačilo vylézt trochu příkrou horu s pohádkově zasněženými vrcholky.
Sotva dovršila dospělosti, začala jí být stará smečka příliš stísněná – asi jako každému mladému vlku, který toho nikdy moc nezažil a sotva vystrčil čumák z rodných hor a lesa. Ačkoliv bylo na jejím programu hlídání vlčat, nebylo to ono, hlavně proto, že vlčata dlouho vlčaty nezůstala a neustálý dozor nepotřebovala. I proto se Zarina rozhodla na vlastní tlapku vydat pryč. Zprvu toho nelitovala, potom zase ano, a pak zase ne, ovšem důležité bylo, že už byla na cestě a zpátky moc nemohla, protože… svým strachům se má přece čelit, ne?

Radostné chvíle na sebe však nenechaly dlouho čekat, a to když se takřka hned po svém příchodu na Mois Gris setkala s alfou Zlaté smečky, Aetasem. Spolu s Tiarem a Ahvaryanem se tak přidala do smečky, které na jednu stranu se svým rodinným poutem připomínala její rodnou, a zároveň vlastně vůbec – už proto, že se rozpínala mezi stromy se zlatým listím; ty ji učarovaly již od prvního pohledu. Netrvalo dlouho a Zarina začala na vlastní tlapku poznávat, že Mois Gris nejsou jen tak ledajaké ostrovy, nýbrž ostrovy magické. Zjistila to poměrně drasticky – a to když ji uprostřed Tiché zátoky vcuclo zrcadlo do podivné alternativní reality, v níž na vlky útočila okřídlená prasata, bránil v cestě obrovský podivný kůň nebo rostl ještě podivnější strom. Nehledě na to, že tam rašily samé sladkosti a ona sama jednu takovou připomínala!
Její život se naštěstí na chviličku uklidnil, a to poté co se vydala s již známou tváří – Tiarou – na průzkum ostrovů. Nikdy sice nebyla tulácky založená, ale takové toulky po boku přítelkyně se jí vlastně zamlouvaly. Co v tu chvíli ještě netušila, bylo to, že se během návratu ze svých toulek setká s vlkem, jenž jí tak trochu udělá čáru přes rozpočet. Inu, už jen z toto titulu, že to byl Chaosan – a s Chaosany by se bratřit nemělo. Jenže Zarina se opět snažila i v někom takovém vidět dobro, a tudíž Excelsiora přivedla na území Zlaté smečky. A pak s ním putovala dál, dokud jim putování nezkazila nehoda ve Sněžných Tesácích. Ač se tedy s Excelsiorem po nějaké době zase rozloučila a usoudila, že není dobré se snažit změnit zlo, zjizvený vlk se jí rozhodně svým způsobem dostal pod kůži.
Aby Zarina náhodou nevedla až příliš poklidný smečkový život, narazila na prošedivělého Wua a opět zakusila kouzlo ostrovů na vlastní tlapku – to když jí na předních nohách vykvetly modré znaky a její kožíšek ztratil původní béžovou barvu od plecí po boky. Zarina nikdy vlastně úplně nevěděla, jaký je její vztah k magiím, hlavně tedy proto, že v Modřínové smečce se z toho žádná velká věda nadělala. Občas si někdo během tuhé zimy zatopil díky ohni nebo rozvířil vzduch, když bylo na jeho vkus až příliš velké vedro, ale tam to končilo. Sama Zarina moc magii nevyužívala, a ve chvíli, kdy zjistila, co umí magie provést, se jí dokonce začala – oprávněně – bát. To bylo v momentě, kdy při svém návratu do Zlaté smečky natrefila na Rhaaxina, jehož magie blesků byla otrávena. Ačkoliv to mladý vlček přežil, kvůli útoku vlastní magie to s ním vypadalo opravdu špatně, což Zarině opravdu na důvěře v magie (a ve vlky) nepřidalo.
Aby bylo tragédií pro smečku málo, u Vlčího jezera později narazila na Rhaaxinova bratra, totiž Atroxe. Tomu jeho vlastní magie sice neublížila, zato ho rozhodně vyděsila, když se náhle změnil jeho kožich – což pro změnu vyděsilo zase Zarinu. Do smečky se navíc museli vrátit s velmi tíživou zprávou – zemřel Navin, otec bleskových vlčat a věrný beta Zlaté smečky.
Dalším, velmi důležitým milníkem v Zarinině životě, byla cesta portálem na jižní ostrov. U Nejvyšší hory se tam totiž málem srazila se svojí, tehdy budoucí životní láskou! Inu, není se ničemu divit. Minkar byl džentlmen, pozitivní a hodný, a netrvalo dlouho, už spolu prozkoumávali ostrovy. Zažili děsivé podzemí i krásné vodopády, v nichž Minkar objevil krásný modrý přívěsek. A víte co? Věnoval ho Zarině! Zarina vždycky věřila na lásku, ale vypadalo to, že se jí láska se stejnou mírou vyhýbala. A najednou tu stál – její rytíř! Ovšem to, že je rytíř, jí trvalo zjistit dlouho, protože se navzájem pořád vykolejovali a Zarina si dokonce myslela, že Minkar ani nechce být její kamarád. Nakonec je musela probudit až patálie s medvědem na území Zlaté smečky a Renblin úsudek, že jsou spolu.
A tak se stalo, že princezna konečně našla svého rytíře a rytíř konečně našel svoji princeznu, a to ti dva už bezmála rok putovali bok po boku! Problém byl ovšem v tom, že sotva si všechno vyjasnili, Zarina… zmizela. Uprostřed konverzace o vlčatech, kterou sama zahájila.

Věc se měla tak. Nejdřív stála u Minkara a pak najednou nestála, protože ji vcuclo cosi jako těch několik let zpátky, jenže s tím rozdílem, že se ani náhodou neobjevila ve světě cukrovinek. Tentokrát se objevila vlastně na zcela obyčejném místě, a když chvíli putovala, uvědomila si, že to místo zná. Byl to její rodný domov! Jenže jak tak ťapkala dál a dál, zjišťovala, že je ta realita celá pokroucená. Viděla hory, které ji celé vlčectví obklopovaly, kráčela lesem, v němž si se svými dvěma bratry a pěti sestrami hrávala na schovávanou a v němž ulovila svého prvního králíka. Jenže to všechno byly jen vzpomínky a její fantazie – ve skutečnosti bylo vše pohřbeno pod ledem a byla tam neskutečná zima.
Zarina nerozuměla, co přesně se přihodilo. Byla zvyklá na to, že některé zimy byly tužší, ale že se přihodí až taková katastrofa? To ji nikdy nenapadlo! A co se s její rodinou jen přihodilo? Modřínová smečka vycítila, že se blíží tuhé mrazy, a stihla změnit svoji polohu dříve, než skutečně dorazí. A možná, že to byla jakási krutá hříčka osudu a celá její rodina jednoduše umřela. To by to ovšem nebyla Zarina, kdyby se i přes děsivé odhalení nesnažila pořád dokola opakovat, že je určitě vše v pořádku.
S těžkým srdcem to místo opouštěla. Byla tak blízko Modřínové smečce, a přesto ji dělila taková dálka... A možná by tam i bývala zůstala, už kvůli tomu nostalgickému pocitu. Ale to poslední, co chtěla, bylo, aby ji přikrášlili hladoví kojoti, kteří brázdili krajinu. A tak se vydala pryč. A ťapkala a ťapkala. Modřínová smečka nebyla nikde k vidění a Zarina… Zarina nevěděla, co má dělat. Věděla jen, že cítí neskutečné prázdno.
A pak se podívala na krásný modrý šperk, jenž jí visel na krku, a najednou věděla přesně, kam jít…

Zajímavosti

- Poměrně mohutná vlčice. Výškově nadprůměrná (nikoliv extrémně). Stavbou těla 'krev a mlíko'
- Má huňatou a dlouhou srst, uzpůsobenou životu spíše v chladnějších podmínkách – žila ve smečce v horách
- Miluje maliny, borůvky a ovoce všeobecně – i vzhledem ke své mírumilovné povaze preferuje rostlinnou stravu, ačkoli se ani té masité samozřejmě nevyhýbá
- Modrý kamínek na krku objevila u vodopádů, respektive ho dostala jako dárek od toho nejlepšího básníka pod sluncem (Minkara)

Vlastnosti

Síla 12 %/30 %

Vytrvalost 10 %/70 %

Rychlost 21 %/60 %

Obratnost 17 %/60 %

Schopnost lovu 15 %/30 %

Slevy, bonusy a poukazy

• Slevy do Putovního obchůdku: /
• Bonusy do Svatyně: 40 %, 20 %
• Poukazy: /