Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Nebyl moc nadšený z toho, že se někdo přiblížil. Okamžitě se otočil po narušiteli jeho klidu a cvakl zuby. Co to bylo za vlezlého jedince? To nemohl dát Zinkovi ten klid, pod kterým bažil? Ucouvl vzad a zvedl nespokojeně hlavu, aby si hnědého vlka přejel pohledem. ,,Pozdrav by neuškodil," vydal nespokojeně Zinek a sjel vlka pohledem.
Pak mávl rukou směrem k místu, z kterého cítil vodu. Měl to štěstí, že jí uměl vycítit. Nebo spíše ten vlk měl, Zinek žízeň neměl. Doufal, že ten hnědý nebude chtít doprovod, protože Zinkův nespokojený a nevrlý výraz jasně říkal, že se mu nikam nechce. I proto sesunul své šunky na zem a zůstal sedět. Hnědého sledoval dost... No, dost nespokojeně a snažil se poznat, jestli má nějaké agresivní škuby, bo tak něco. Prostě se nechtěl dnes rvát, neměl na to náladu. A co dodat, vůbec nechápal, proč na něj cizí vlci tak rádi útočili. Určitě to nemělo co dočinění s tím, že byl příjemný jak šmirgl papír na prdel.

>> Temný les

... Jak se dostal sem?
Zinek zmateně seděl v písku a drbal se za uchem. Přešel hory a teď najednou seděl v hromadě písku. Sklopil k němu hlavu a nadechl se... Aby kýchl tak hlasitě, že sebou třískl na záda. Zinek sjel po boku dolů z písku, aby následně udělal sud a převalil se na nohy, aby po duně zase sjel o něco níž. Tohle byla zábava! Ale pořád... Pořád měl sakra hlad. Napít se po cestě stihl, ale jídlo to nebylo.
Jenže... Cosi se šustlo na zemi. Něco malého... Najednou se žaludek ozval hlasitěji než kdy dřív a Zinek se vrhl z písku dolů za pavoukem, zatímco za ním jela lavina z písku, kterou sám strhl. Když konečně skončil tlapkami na té hnusné věci, pustil se do něj. Křupal... Docela chutnal. Ale jen rozdráždil hlad. Zinek se proto oblízl a rozhlédl se. Co by ještě zchramstl?

>> Les u mostu

Zinek zjistil, že šel stejným směrem jako naposledy, ale nijak na to nereagoval. Jen si držel směr. Tady v těchto končinách se nechtěl příliš zdržovat. Byla tu tma a nelíbilo se mu tu... A tak! Jednoduše tohle nebylo místo pro takového samce jako byl Zinek. Však tu ani nebyla zvěř, kterou by mohl lovit. Bylo tu... Jen zvláštní prázdno. Ticho a nářek stromů. Toto nebylo místo, kde by měl jen tak někdo zůstávat. No, rozhodně ne delší dobu.
Zvedl oči k obloze a nespokojeně se oklepal. Kam vlastně mířil? Kam plánoval dorazit? Nebyl si jistý. Ale tušil, že až na to místo dorazí, tak bude vědět.
Možná že hledal společnost. Možná že hledal jen ten kus žvance. A třeba něco úplně jiného. K sakru, jen se po tomhle území motal. To se mu moc nelíbilo. Chtěl jít na druhou stranu, ale když už byl tak daleko... Pak se kdyžtak vrátí.

>> Poušť

Spánek. Dlouhý a příjemný spánek. Zinka vlastně přepadávaly sny a špitaly mu o věcech, které se ještě nestaly... Ale nejspíše se stanou. Byl to zvláštní pocit, probudit se a tušit, že se všechno změní. Kdo ví jestli k lepšímu a nebo horšímu? Zinek tiše zafuněl a protáhl hřbet. Dlouze a hlasitě zívl, aby se nakonec spokojeně oklepal a podíval po okolí. Nikde nikdo, ale měl ten pocit, že tudy někdo prošel. Neodbytný pocit... Nepříjemný. Znovu si zívl a zastřihal ušima. Tak kam se dnes vydá? Co bude dělat? Možná... Půjde prostě nějakým směrem.
Vždyť ono se to vyvrbí, jako vždycky. Život se vždycky nějak vyvrbil. A Zinek... Ten se těšil na nějakou dobrou svačinku. Nejlépe, aby moc neutíkala. Směr, kterým se vydal, byl stejný jako ten, kterým přišel.

>> temný les

Hlásím Zinka! A nechám na tobě, s kým skončí. Zinek na mol, huhuhu.
No samozřejmě potřebuju někoho aktivnějšího, takže... By bylo fajn mít poslední slovo. No výhrady asi úplně jinak nemám xD slosování, výběr! Ate him!
(a všichni si tu hlásí pohlaví... No tak já chci samozřejmě samici)

>> Temný les

Jakmile přešel přes jakousi rozvyklanou lávku, co měla být post, už toho měl fakt dost. ,,Někdo se mě snaží, zbavit," usoudil. Pak zaklonil hlavu a... ,,Hestie, to je tvoje práce? To mě jako trestáš? A co jsem udělal tak hrozného?" prskal naštvaně na vzduchu. Les za mostem už byl aspoň normální a nebylo tam tak příšerné ticho. Zinek si konečně zívl. Jo... Tady by mohl složit hlavu, třebaže na chvíli.
Začenichal a necítil nic. Jen trávu, stromy, zvěř a vybledlé pachy. Nespokojeně zavrčel a pak se prostě rozvalil na mechu. No a co! Bylo to pohodlný a škoda mechu nebyla. To by byla spíš škoda Zinkových nohou. Odpadl prakticky, roztažený jak dlouhý tak široký na zeleném mechu, co s jeho hnědou tlamou a tlapama docela kontrastoval. Aspoň že na té černé to nebylo tak vidět - černá se vždycky prala líp jak bílá.

>> Laica Mar

,,Zatracení koně. Kéž by vychcípali, kdo se s tím má srát," stěžoval si Zinek tak jako do větru. Šlo poznat, že není úplně nadšenej z té otročiny a teď se ještě táhl takovým ponurým lesem bez života. ,,Zasranej les, zasranej ostrov, zasranej život," nadával už tak nějak ze setrvačnosti - a taky prostě proto, že mohl. Jako co, měl na něj teď někdo vyskočit z houští a poučit ho o jeho slovníku? No tak to asi těžko, že.
Už se chtěl jen někde schoulit a vyspat se. A taky nebyl špatný nápad si někde smočit tlapy,vypadal jako močálová příšera, se vší tou hlínou na tlamě a taky na tlapách - už jste slyšeli o tom, že na bílé jsou fakt hodně vidět fleky? Zinek jo. A slyšel o tom velmi dobře. Protože měl sakra bíle nohy! Pohledu na své zneuctěné drápy a pacičky se raději vyhýbal, ale chuť hlíny v puse ho vážně provokovala.
,,Posranej ostrov, fakt."

>> les u mostu

Zinek byl grogy. Ale zdálo se, že ta kopytnatá věc byl zachráněna. Tiše si musel odfrknout, jak pozoroval to drápání se nahoru. Nespokojeně se oklepal. No, bylo po všem. Mohl si jít vlastní cestou. To by ale musel prvně vědět, kam vůbec chce jít. Druhý vlk na lichokopytníky cosi houkl, jakoby mu rozuměli. Zinek na něj zíral jako na blázna. A pak? Pak se představil. Zinek otevřel tlamu, ale zase ji zaklapl. Ten velikán už byl na cestě kamsi pryč a Zinek tak jen otráveně zavrčel. Lopotil se tu pro co? Pro nic!
Jenže... Kam měl teď asi tak vyrazit Zinek? Přišel ze směru, že kterého i onen Lucian a nechtělo se mu jít stejným směrem. Celkově se cítil dnes podrážděně. A tak? Tak to zapíchl tam, kde ti bylo asi, nejblíž. Divnej, velkej a strašidelnej les. Zinek jen doufal, že nebude muset tlapat dlouho, protože ho sakra bolely nohy.

>> Temný les

// I já děkuji. Příště teda snad co dva dny, to post.

Těžko říct, co se dělo. Krom toho, že Zinkovi packy brněly a bolely. Nechtěl nad tím přemýšlet. nekonečná a ubíjející práce, co mu nepřišla absolutně nijak vhod. Nakonec, co on z toho bude mít, že to vlče vytáhnou? Nic. Absolutně nic. Pohledem sjel na vlka po svém boku. Jediný důvod, proč ještě hrabal, byl on. Nechtěl mu připadat jako padavka a tak jen jako tiše bručel. A hrabal.
,,Jestli to brzy nebude..." zabručel tiše Zinek na slova druhého vlka a jednoduše pokračoval. Na jeho obličeji byl škleb, poněkud nepříjemný, jak vlk už chtěl tomu všemu konec.
Nakonec jen ustoupil a posadil se. Nechal ho, ať si s tím poradí jak bude chtít. On už vážně ztratil zájem ještě něco dělat.

Zinek odstoupil od díry, teď to za něj vzal ten druhý Vlk. No jo, měl větší tlapky a to tedy i znamenalo, že by mu měla jít praxe rychleji. Bylo to tak? Matka zatím neútočila, jen poplašeně běhala kolem. A hřebec... Vzal roha.
,,Ha! To ti patří ty agresivní koule," odplivl si Zinek vesele. Že to říkal zrovna on. Ale stejně... Jen ať zdrhá! Mimo ta kopyta bude mnohem lepší něco dělat. Sedl si naproti klisně. ,,Tak poslouchej. Když budeš řvát, nikdo ti nepomůže. Akorát tak odejdem. A věř mi, že se mi chce," bručel na klisnu poněkud naštvaně. ,,Vůbec nejlepší by bylo, kdybys kopytu začala taky hrabat." Nohy ho brněly, ale... Nenechal v tom šedého samotného. Nechtěl tu postávat jen předtím on a tak si stoupl k jeho boku a začal hloubit taky. Klisna zatím nic nedělala, tak nebylo proč ji hlídat.

,,Ptáš se, jak to jde?!" zvýšil hlas Zinek. Zněl docela dopáleně. Zjevně ho tohle nebavilo a to, jak tu všichni běhali kolem a jak ho tlapky začínaly bolet... ne, to nepomáhalo. A vlastně jej to docela i sralo. Nespokojeně si sám pro sebe zavrčel.
,,Nejlepší by to bylo vzdát a zmizet. Co s tím asi tak uděláme?" držkoval šedivý vlk polohlasem, zatímco se mu tlapky barvily do hněda od hlíny. A to naštvání v jeho očích bylo docela jasné. Co zkoušel druhý vlk jej nějak moc nezajímalo a to i díky tomu, že vlastně sám unavovat své tělo, místo toho aby šel a třeba něco ulovil. To už se ale zastavil a naštvaně se podíval na hřebce, který přiletěl otravovat Zinka i s tím druhým šedým. Naštvaně stáhl uši a měřil si ho. Co měl dělat? Co měl říkat? On teď jen hrabal, k tomu moc komentářů nešlo. Tedy, vedle toho, jak moc jej to iritovalo. Zasraní koně, kéž by vyhynuli... stejně mu jejich maso nikdy nechutnalo.
,,Ale táhni do prostor, kde slunce nesvítí už!" cvakl po koni zuby, jelikož jej jen rozptyloval a dráždil. Tohle byla pohroma a Zinek měl čím dál tím větší chuť od toho odejít. Protože co tu asi mohl dělat? Skákat do díry nehodlal a ven... asi mládě moc lehce nedostanou.

Zinka pěkně sralo, jak klisna pořád nabíhala. V jeden moment uskočil bokem a zavrčel na ni. Byl připraven ji nehezky štípnout do zadku, aby ji poslal do háje, ale to už se přiřítil další z psovitého pokolení. Nespokojeně se zavrtěl. Chtěl být sám. Chtěl mít klid. A měl pocit, že to byl jeden z těch vlků, co je cítil na Pityasu. A taky důvod, proč odtamtud odešel.
Ostatní ho následovali jako smrad. Nelíbilo se mu to. ,,No super. Tak se v první řadě postarej o toho koně, nebo mu už prokousnu ten otravný ksicht." A tobě taky, když mě budeš otravovat.
Zinek nikdy nebyl společenský typ a neměl rád, když ho někdo vyrušoval. Ať už splašený kůň, nebo cizí vlci. Byl z toho akorát nervní a napružený. Do díry, co už stihl vykopat, zarazil čenich a zuby zarazil do drnu. Pak sebou začal škubat, jak drn trhal, aby si ulehčil práci. Když jej vytáhl, měl hlínu všude. Jenže tam nekončil, hrabal vesele dál. Dorazila další vlčice a začala se ptát, co má dělat. Zinek pouze zasténal a pokračoval v hrabání. Nějak neměl potřebu odpovídat. Byl to prostě bručoun - s ostatními toho nechtěl mít moc společného.

>> Pityas

Pokračoval směrem k místu, které mu vyhovovalo víc, než ten nacpaný plac. Nespokojeně se oklepal a vyfoukl. Protáhl se a pokračoval v chůzi. Viděl to na klidné odpoledne. Něco uloví, nají se, napije se a někde složí hlavu, aby mohl dobře trávit. A pak? Pak se uvidí. Třeba se vydá podívat, kde se tu nachází ty pitomé smečky, co mu mohly tak moc komplikovat život. Moc se mu nelíbilo, když se do jeho uší zakousl zvuk vysokého volání. Zasténal. Na tohle vážně neměl náladu. Zhrzeně si povzdechl a s přivřenýma očima se vydal směrem, odkud se to ržání ozývalo. Jeho krok byl klidný, pomalu až znuzený. Uši měl až naštvaně přitisknuté k hlavě a jeho výraz taky moc neříkal. Brzy mu padl pohled na koně a na jámu, kolem které běhal. Z jámy se ozývalo ržání. Nejrychlejší by bylo snad, kdyby Zinek prokousl hrdlo nebohému zvířeti, aby se tak netrápilo. Jistě si při pádu něco zlomilo.
Zavrčel na zběsilou klisnu, aby ji odehnal dál od sebe a jámy a sám se přikrčil k okraji, ze kterého shlédl dolů. Mírně se zamračil a pak si odfrkl. Mládě vypadalo neklidně, ale volalo strachy a ne bolestí. Nebylo zraněné i po takovém pádu. To se vlkovi moc nepozdávalo. Jak se tam dostalo, aby vyvázlo tak lehko?
Rozhlédl se okolo sebe. Jak ho měl k sakru dostat ven? Teď by se hodila země. Možná tak začít hrabat a vytvořit mu nějaké schůdné místo, aby mládě vyšplhalo. Byla by škoda, kdyby tam zahynulo. Nikdo by se k němu dostal, nemohl ho sežrat i přesto, že by to byla mršina. No... trochu naštvaně zafuněl a sjel mládě ještě jednou pohledem.
,,Toho budu ještě litovat...." a začal hrabat. Vypadalo to na pěkně dlouhou práci, byl na to nakonec sám. Neměl element země. Jen své tlapy. A byl pěkně nasupený. Proč to sakra vůbec dělá? Asi aby to zvíře zmlklo a už ho nerušilo.

Samozřejmě poprosím odměnu na Zinka. Gratulace vítězům. :>

Zinek na pár okamžiků prostě zůstal stát na místě, jakoby se zasnil. Jednoduše nevěnoval té malé, živé hroudě žádnou pozornost. A ta? ta využila příležitosti. Zinek si povzdechl. Jen sledoval mizející ocas a zakroutil očima. Smutné, vážně smutné. Nakonec se však sám vydal ještě jednou pořádně a hltavě napít.
Nakonec si oblízl tlamu a zvedl hlavu. Cítil další vlky a nebyli příliš daleko. Proto se rozhodl konečně vypadnout. Moc se mu nelíbilo, že by měl trávit svůj čas v přítomnosti cizáků. Ne že by ta hrouda chlupů nebyla cizí, ale bylo to malé, pitomé štěně. Odfrkl si a ušklíbl se. No... pro jednou se mu třeba vyplatí, když se zvedne a odnese svůj zadek jinam. Pak by mohl i něco třeba ulovit. Něco by si dal, vážně...
Sám pro sebe spokojeně zavrněl, zatímco sledoval pohybující se kořist. Ta však pláchla - byla na Zinka příliš malá a proto ji nechal utéct tak snadno. Jeho kroky zamířily pryč od skupinky cizích vlků, které nezahlédl. Naštěstí. Třeba by ho nutili, aby se k nim přidal.

>> Laica Mar