Anakhi

avatar
KŠM: 51||Rubíny: 7||Mince: 3

Další charaktery


Uživatelské jméno Anakhi
Zobrazované jménoAnakhi
Skupina Vlci
Naposledy aktivní 15.2.2020 12:15
Zaregistrován od5.3.2019 14:29
Příspěvků 64, zobrazit >
Článků1, zobrazit >
Počet přihlášení 166
Poznámka
THE END

Měj se krásně, ty moje flekatá holčičko...

img

Informace

Jméno:Anakhi - Poslední dotek mrazu
Narozen:11. 12. 2015
Pohlaví:samice
Element:vzduch
Otec/matka:Accalia - Tančící sněhová vločka / Randall - Zuřící hurikán
Sourozenci:Lorette - Lovkyně snů, Bastien - Medvědí totem, Abella - Zbloudilá duše
Další vrh: Cynthia - Lví srdce, Jayden - Mrštný jestřáb, Aiskya - Pouštní bouře, mrtvý, mrtvá
Partner:...nemá...
Vlčata:...nemá...
Smečka:...nemá...
Postavení:Tulák
Úkryt:...nemá...

Magie

Základní element

Další elementy & magie

Speciální magie


Odznáčky

AKCE


POSTY


MIMOHERNÍ


DLOUHODOBÉ


SMEČKA


PARTNERSTVÍ


YALOR

TÝMOVANÁ


Povaha

Na první pohled Vás jistě zaujme záplava zrzavých chlupů, které se na sluníčku zdají skoro narůžovělé. A pak možná ty úchvatné, blankytně modré oči zářící jako ty neušlechtilejší diamanty. Není ani možné, aby se za nimi skrývalo něco zlého. Povětšinou v nich poskakují hravé jiskřičky. Ne nadarmo se říká, že právě oči jsou okny do duše, neboť při pohledu do nich neuvidíte nic než čistotu a dobrotu, jimiž zcela oplývá. Je to sluníčko. Nakažlivě optimistická, věčně usměvavá, neuvěřitelně sympatická. Kamkoliv přijde, rozzáří den každému, kdo je zrovna na dosah.
Přesto je tahle vlčice přeci jen trochu plachá, když se s ní poprvé setkáte. Pravděpodobně bude skromně klopit očka a přikyvovat, aby náhodou neřekla něco, čím by Vás mohla popudit. Jakmile si Vás ale maličko oťuká, okamžitě odhaluje svou bezelstnou a vřelou povahu, kterou si Vás okamžitě získá. Je opravdu těžké udržet si v přítomnosti téhle modrooké vlčice vážný či snad nazlobený výraz. A i přestože k ní nebudete vůbec milí, jí to vadit nebude. Stejně ve Vás bude vidět jen to dobré, ačkoliv budete zarytě tvrdit, že jste děsný drsňák a nikomu nic nedáte zadarmo. S touhle vlčicí roztává srdce každému, i tomu největšímu drsňákovi na planetě.
Od malička je velmi zvídavá. Potřebuje zkoumat všechno a všechny, nic jí nesmí uniknout. Často ji uvidíte v situaci, kdy něco nadšeně zkoumá nebo se v něčem vrtá. Je to takový malý génius, který se snaží přijít na všechno. Chcete-li ji zaměstnat, dejte jí nějaký logický úkol, hádanku, cokoliv nad čím by si mohla lámat hlavu. Je proslulá vynalézavostí a dokáže si poradit ve většině situací tak, aby využila co nejméně síly, čímž se dostáváme k dalšímu bodu její nepříliš složité povahy. Má tolik trpělivosti! Není nic, co by se nedalo nějak zvládnout. Po nějaké době se sice může začít vztekat, ale nevydrží jí to déle než pár minut. K problému se následně vrací a dívá se na něj ze všech možných úhlů.
Krásný vztah má také k vlčatům, s nimiž ráda tráví čas a stará se o jejich blaho. Nebyla by schopna kterémukoliv svému svěřenci ublížit, ať už by ji tyranizoval jakkoliv. Je natolik trpělivá, že si bez protestů nechává tahat za ocas, kousat uši, oslintávat čumák i prozkoumávat tlamu. Její hranice tolerance se pohybuje opravdu vysoko, proto se nestává, že by se nechala jen tak něčím vyvést z míry. Je velice těžké ji naštvat, ale pokud se Vám to skutečně povede, nikdy jí to nevydrží dlouho. Veškeré negativní emoce po ní jen stékají, aniž by se jí nějak více dotkly.
Netouží být středem pozornosti, ve větší společnosti vlků je nervózní a mnohdy ji zachvacuje panika. Více si rozumí s jedním vlkem, případně malou skupinkou, v níž nehraje moc důležitou roli. Raději sedí opodál, poslouchá a nezapojuje se, dokud není tázána, což z ní dělá naprosto nekonfliktního jedince cítící se nejlépe v přítomnosti svých bližních. Nejraději splývá s davem a své názory nemá potřebu ventilovat. Pokud se jí něco nelíbí, buď to dá slušně najevo, nebo přijme věci tak, jak jsou.
Anakhi je přirozeně submisivní typ, díky čemuž chová až posvátnou úctu k výše postaveným a respektuje dominantní jedince. Ostatní jedinci, v jejichž blízkosti se objeví, pociťují většinou nutkavou potřebu ji chránit. Už jen proto, že se velikostí a často i chováním podobá vlčeti. Cítí-li se v ohrožení, drží se v co nejtěsnější blízkosti jedince, u něhož má jistotu ochrany. Často se na dominantnější jedince fixuje a je schopná trpět veškeré jejich nálady jen kvůli vlastnímu pocitu bezpečí. Nezná agresi ani násilí, pokud se někde schyluje ke konfliktu, stáhne se a do ničeho se neplete. Schovává se za silnějšími vlky a drží se co nejdále od epicentra konfliktu. Sama nejraději všechno řeší v klidu a většinou tím, že sama ustoupí. Je to pro ni zcela přirozený reflex.
Na ostatní působí naivně a lehko zmanipulovatelně, už jen proto, že je to poměrně citlivá dušička, která se nechává ovládat svými emocemi. Především pak smutkem, strachem a radostí. Všechno prožívá mnohem intenzivněji, a proto jsou její reakce často nepřiměřené. Zvykla si však na to, že ji jiní vlci podceňují a ona se jim to ani nesnaží vyvrátit. Vlastně jí to docela hraje do karet, protože moment překvapení je vždycky ten nejlepší.
Pokud hledáte pravého přítele, Anakhi je tou pravou osobou. Těžko byste hledali spolehlivějšího a věrnějšího vlka. Její loajalita nezná hranic a pro přítele by do ohně skočila. Pokud potřebujete vyslechnout, postěžovat si nebo pomoci, je tu pro Vás. Ona zkrátka potřebuje být potřebná. Nezradila by své blízké za nic, ani kdyby ji mučili a vyhrožovali. Nemá ale ráda lži a přetvářky. Pakliže ji zklamete, už s ní nepočítejte. Anakhi totiž sice odpouští, ale nikdy nezapomíná. A to může být v některých případech problém.


Minulost

Byl zrovna prosinec, když roku 2015 povila pouštní vlčice 5 nádherných, zcela bezbranných a slepých mláďat. Na svět přišla v jedné pískové noře, kterou jejich otec vyhrabal přesně pro tento účel. Jelikož arabští vlci nežijí ve velkých smečkách, Accalia a Randall vedli jen malou, sotva čtyřčlennou skupinku vlků. Neměli stálé území, byli to kočovníci putující po všech možných koutech světa. Díky své neuvěřitelné schopnosti adaptace dokázali přežít téměř kdekoliv. Jen s potravou byl trochu problém, jelikož na poušti našli sotva jednoho, dva hraboše. Byli ale rozhodnutí, že jakmile vlčata trochu povyrostou, přesunou se jinam.
Po 12 dnech se vlčatům otevřela jantarová očka, ale stále neměla žádná jména. Je totiž obecně známo, že vlčata arabských vlků se většinou nedožijí prvního půlroku života, protože se stanou kořistí nějakého predátora. Accalia zastávala názor, že truchlení pro vlče beze jména nebude tak bolestivé.
Po třech týdnech se zvědavá, stále bezejmenná, vlčata odhodlala poprvé vylézt z nory. Smečka se vydala na lov a noru zůstala hlídat jen samice pečovatelka. Snažila se udržet mláďata v bezpečí nory, ale jedno se jí prosmýklo okolo nohou a vylezlo na světlo. To rozhodnutí se mu stalo osudným. Zahlédl ho totiž letící dravec, jenž neváhal ani vteřinu. Zmocnil se nebohého vlčete a ve svých spárech ho unášel pryč. Ani vlčice, která se po něm sháněla, nedokázala zabránit katastrofě. A tak zbyla jen čtyři vlčata. Tři samičky a sameček. Accalia s Randallem pro své zesnulé vlče několik dní truchlili, ale brzy přišlo tolik starostí, že neměli čas nad tím přemýšlet.
Jak se ukázalo, i kojoti měli zájem o jejich vlčata. Skupinka riskovala své životy, aby vlčata uchránila. Naštěstí většina útoků probíhala v době, kdy všichni byli přítomni. Až do jednoho dne. Kojotí smečka podnikla útok v době, kdy vlci byli na lovu a jediný, kdo s vlčaty zůstal, byla pečovatelka. Byla to jasná přesila a pečovatelka při obraně mláďat přišla o život. Jeden z kojotů vytáhl z nory nebohé štěně a zatřásl s ním. Štěně naříkalo, ale ani to kojota nezastavilo. Už se zdálo, že je vše ztraceno, když se na kojota vrhla rozzuřená vlčí matka. Accalia se zakousla kojotovi do šíje a strhla ho k zemi. Osvobozené vlče okamžitě zalezlo zpátky do nory a přitisklo se ke svým přeživším sourozencům. Zbylí dva vlci nakonec zahnali kojoty na útěk a jednoho z nich zardousili. Oko za oko, zub za zub. Pečovatelka byla pomstěna a bylo načase najít bezpečnější úkryt. Vlčata byla dost stará na přesun a natolik silná, aby zvládla překonat určitou vzdálenost.
Putovali několik dní, střídali se v nošení mláďat, až narazili na opuštěnou puklinu v jeskyni. Uvnitř bylo teplo a sucho, dost bezpečno pro vlčata. Území nebylo teritoriem žádné jiné smečky a potravy zde byla hojnost. Skupina se tu usadila na dobu, dokud vlčata nedosáhnou půl roku života. Mezi tím je učili vše o lovu, hierarchii i základním přežití.
Vlčata rostla a sílila. V půl roce dostala svá vlastní jména a začaly se projevovat jejich magie. Nejstarší černá samička s hnědým pálením a zelenýma očima získala jméno Lorette. Jejího kaštanového bratra s bílými a černými odznaky a rudými zraky pojmenovali Bastien. Následovala další samička pískové barvy s bílými a zrzavými odznaky, jejíž oči nabraly studánkově modrou barvu – Abella. Poslední z vrhu byla maličká, droboučká samička s narezlou srstí a bílými odznaky, jejíž zraky se zabarvily do barvy modré jako samo nebe. Pro ni však jméno neměli. Nevěřili, že by se mohla dožít dalšího měsíce.
Jenže právě tahle samička všechny překvapila. Nejen, že přežila další půl rok, ale dokonce získala i jméno.

„Naše malá, sladká Anakhi,“ vydechla s úsměvem Accalia a opřela se o svého partnera.

A byla to i Anakhi, kdo jako první objevil svou magii. Událo se tak jednoho dne, když její sourozenci byli příliš zaměstnáni hrou, než aby si všímali své sestry, která se úpěnlivě soustředila na jeden seschlý keřík. Jeho listy zachrastily a spadly.

„Mami, tati! Já to dokázala!“ vykřikla Anakhi a tlapičkou ukázala na popadané listy. Patřičně hrdý Randall ji olízl po hlavičce a pochválil ji: „Ty jsi moje šikovná holčička.“


Po této události se samozřejmě ani sourozenci nenechali zahanbit a postupně i oni objevovali své magie. Lorette získala magii země, Bastien oheň a Abella vodu po otci.
Byl čas opět změnit destinaci. Skupinka při svých toulkách po světě narazila na smíšenou smečku vlků. Jejich počet čítal asi 8 různě starých vlků. Smečka přijala toulavé kočovníky mezi sebe na zimu pod podmínkou, že s prvním jarním dnem zmizí. Mladým vlkům pobyt s dalšími zástupci druhu prospěl a někteří si dokonce ve smečce i mimo ni našli partnery. Bastiena okouzlila neznámá sněhově bílá vlčice, jež se přitoulala ze severu. Rozhodl se společně s ní odejít. A než stihl napadnout první sníh, Bastien byl pryč. Anakhi svému bratrovi vždy přála jen to nejlepší, avšak i tak jeho odchod oplakala.
Další, kdo smečku opustil těsně před koncem zimy, byla Abella. Následována dvěma dalšími samicemi opustila smečku a vydala se vstříc životu na vlastní tlapu. I její odchod Anakhi velice zasáhl, ale vyrovnávala se s tím mnohem lépe, nežli prvně. Ona sama se rozhodla ve smečce zůstat, na rozdíl od sestry Lorette, jež zmizela s rodiči s prvními sněženkami. Všichni její rozhodnutí respektovali, i přesto ho Accalia oplakala. Anakhi ještě dlouhou dobu vzpomínala na smutný pohled matky a hrdý pohled otce, když jí mizeli za obzorem.

„Slib mi, že nikdy neztratíš samu sebe. Slib mi, že nikdy nenecháš nikoho, aby ti vzal to, kým jsi.“ Hlas otce Randalla jí zněl každou noc před spaním v hlavě. A ona přísahala, že ho nezklame.

Byl květen, země se začínala oteplovat a vše bzučelo. Příroda hýřila všemi barvami a býložravci se začali slézat na okolní louky. Anakhi vyhnal z jeskyně hlad a ona s myšlenkou na lahodné maso zamířila do vysoké trávy. Nedaleko se zrovna páslo stádo srn. Ty ale nebyly jejím cílem. Zazřela nalevo od sebe mladého a nezkušeného zajíce. Přikrčila se a jako správný lovec vyčkávala na svou šanci. Byla opravdu trpělivá, což jí hrálo do karet. Už v okamžiku, kdy vyrazila, byl úspěch předvídatelný. A opravdu. Za pár vteřin už zrzavá vlčice triumfálně třímala v zubech svou kořist. Osud tak chtěl a ona si nestihla ani sníst svůj oběd, jelikož ji v čumáku polechtal neznámý pach. Zvedla hlavu, aby se rozhlédla a zjistila, kdo je původcem té neznámé vůně. Jak se ukázalo, byl to nedůvěřivě vyhlížející mladý vlk se zajímavým zbarvením. Anakhi se za ním vydala, představila se mu a seznámila ho s existencí místní smečky. Saskei – jak později zjistila, že se jmenuje, se přidal k nim do smečky a ona ho naučila vše, co se magií týče. Vysvětlila mu, jak se věci mají a za pár dní se z nich stali nerozluční přátelé.

„Magie ohně je velký dar, Saskeii. Nesmíš ji brát na lehkou váhu, můj bratr Bastien jí také vládl. Dokázal s ní věci, o nichž se mi ani nesnilo. Věřím, že i ty to jednou zvládneš, příteli.“ – Anakhi v rozhovoru se Saskeiem.

Uběhlo několik let, v nichž se událo mnoho dobrého i zlého. Mezi tím dobrým především Saskeiovo úspěšné stoupání po žebříčku hierarchie. Stal se totiž gammou a získal si tak velký respekt. Na rozdíl od něj, Anakhi si držela místo omegy. Ne proto, že by něco provedla, ve smečce byla naopak velmi vážená. Tam totiž panovala jiná pravidla. Omegy tam nebyly nic potupného. Měly za úkol udržovat ve smečce klid a pozitivní náladu. Nikdo s ní nezacházel jako s hadrem, všichni k ní byli velice milí a plní úcty. A ona svůj post zbožňovala. Skoro stejně, jako zbožňovala svého letitého kamaráda Saskeie. Nebylo chvíle, kterou by netrávili společně. Ať už spolu prozkoumávali jeskyně, lovili ryby u jezera nebo dováděli s vlčaty. Možná je někdy napadlo, že by mohli tvořit pár, ale nikdy k tomu nedošlo. Oba byli spokojeni s tím, jaký jejich vztah je, nechtěli ho měnit. Proto zůstal v zóně přátelství a ani jednomu nic nechybělo. Nebo si to alespoň myslela Anakhi. Saskeiovi se začalo stýskat po rodné smečce. Anakhi to věděla, ale nemyslela si, že by to zašlo tak daleko, aby se rozhodl odejít. Ale stalo se. Anakhi to zasáhlo, ale nedávala to na sobě znát. Chtěla jen, aby byl šťastný. A nakonec… i jí chyběla rodina. Zastesklo se jí po matce i otci, dlouho o nich neslyšela. Se Saskeiem tedy uzavřeli dohodu – on se vrátí za svou rodinou a ona také. Jakmile toto splní, Anakhi se za ním vydá, aby se opět mohli setkat. A jak si slíbili, tak se i stalo. Oba dva se vydali svou cestou s příslibem, že se jednoho dne opět setkají. Kdyby však Anakhi věděla, jak dlouho to doopravdy bude trvat, pravděpodobně by si to rozmyslela. Ale cesty zpět už nebylo.

„Až se setkám se svou rodinou, vrátím se za tebou. Jen na mě do té doby nezapomeň, ano? Nerada bych Ti pak připomínala, jak skvěle umím kousat.“ – Anakhi, kterou neopouštěl humor ani v okamžiku, kdy se se Saskeiem loučili.

Putovala mnoho dní a nocí. Nevěděla, kde by její rodina mohla právě v tu chvíli být. Znala jejich toulavou povahu. Chvíli byli tam, chvíli zase tady. Jenže ona měla jednu nepopiratelnou výhodu – vedl ji instinkt a hluboký cit k bližním. Našla je daleko na západě, v jednom vyprahlém údolí. Přibrali k sobě dva nové pouštní vlky, jelikož starý beta samec zemřel žalem po své zesnulé družce krátce potom, co opustili smečku. Randall svou dceru vítal s radostným mručením a pořádným olíznutím, ale matka nikde. Anakhi se na ni zeptala a otec se zatvářil tajemně. Zavedl svou dceru do nory v písku. Bylo obrovským překvapením, když shledala svou matku stočenou v klubíčku. Prvně se obávala, že je nemocná, ale jak zjistila, ochraňovala tři malé štěněcí uzlíčky. Vlčata už měla otevřená očka a pozorovala svou starší sestru s neskrývaným zájmem. Anakhi se radostí rozplakala a ten den strávila v obležení maličkých.

„Seznam se se svými mladšími sourozenci, holčičko,“ zašeptal jí do ucha otec a ona cítila, jak se usmál. „Tohle je Cynthia, Jayden a ta nejmladší je Aiskya,“ pronesla její matka, čumákem ukazujíc na každé jednotlivé štěně.

Z dní se staly týdny a z týdnů měsíce. Anakhi strávila se svou rodinou celé tři měsíce a podílela se na výchově svých mladších sourozenců. Dozvěděla se, že původně jich bylo pět – stejně, jako jich předtím, ale dva zahynuli při útoku pumy. Nebylo to radostné zjištění, avšak ani to nezabránilo Anakhi, aby si každou chvíli užila. Neuběhl den, kdy by si na Saskeie nevzpomněla. Jakmile štěňata vyrostla, popřála mnoho štěstí jim i rodičům a vydala se za svým přítelem přesně tak, jak kdysi slíbila. Jen doufala, že na ni opravdu nezapomněl. Děsila ji jen samotná představa toho, že bude sama v novém, obrovském světě. Strachovala se, že Saskeie nenajde. Odhodlání ji však neopouštělo, zatnula zuby a pokračovala v cestě.
Trvalo mnoho dní toulek, ptaní se na cestu a hledání té správné cesty. Nicméně, všechna trpělivost se nakonec vyplatila. Vlčice dorazila na místo, které vypadalo jako ráj. Jako opravdový vlčí ráj. Dorazila do nového světa, aniž by zde kohokoliv znala, aniž by měla jakékoliv informace. Ale když urazila tak dlouhou cestu, nemohla se vrátit. Musela dokončit to, proč přišla. Co jí Osud přinese, to už je ve hvězdách.


Zajímavosti

~ svým původem se řadí mezi vlky arabské
~ vzrůstem je opravdu maličká, měří kolem 43 centimetrů a váží v průměru 14,5 kg, což z ní oficiálně dělá nejmenšího a nejméně vážícího dospělého vlka na Mois Grisu
~ atletické tělo vypovídá o velmi dobré kondici, žádné extra křivky u ní nehledejte, lehce vystupující žebra také nejsou ničím neobvyklým
~ dlouhé a hubené nožky z ní dělají skvělého běžce na dlouhé vzdálenosti, rychlost a obratnost jí také nechybí
~ uši jsou v porovnání se zbytkem těla větší, přizpůsobené k rozptýlení tělesného tepla
~ má velmi přívětivý, sladký a konejšivý hlas
~ neumí výt, za to ale umí štěkat (a to hodně vysokým a intenzivním tónem)
~ v létě má řídkou srst, ale chlupy na zádech jí dlouho zůstávají, naopak v zimě je srst dlouhá, ale ne tak dlouhá, jako u „severních“ vlků
~ nikdy nelovila vysokou zvěř, její doménou jsou především zajíci, myši, menší antilopy, gazely a mršiny – nepotřebuje tolik jíst, má malý žaludek, a proto jí stačí jen málo
~ nepohrdne ani lesním ovocem a medem, když na to přijde
~ její největší slabinou je čich - cítí o dost hůře než ostatní, ale za to je velmi bystrá a zrak i sluch má lepší než většina ostatních tvorů, je také velmi citlivá na vibrace, které jsou jí obrovským pomocníkem při lovu
~ vedle vlčího pachu je cítit po jahodách


Vlastnosti

Síla 1%/15%

Vytrvalost 4%/77%

Rychlost 4%/80%

Obratnost 14%/78%

Schopnost lovu 2%/30%


Předměty

Maso Křiklouna neonokrkého
Maso z cizokrajného tvora není vhodnou potravou pro vlky, ale pro Zanusky. Vhodná lahodná návnada pro jejich ochočení (viz Zanuskové)
Vlci je mají zahrabané na určitém místě, nebo v úkrytu. Nelze nosit sebou!
USCHOVÁNO
1ks
(prsa)
Naděje v temnotě
Magická lahvička, kterou je možno nosit na krku - vydává slabou záři, kterou dokáže vlk aktivovat pomocí mysli a lehkém tření tlapkou o lahvičku. Při opravdu intenzivní snaze rozzáří i půl jednoho území. Svítí od doby pár vteřin až po dobu celé noci. Poté je třeba jí opět dobít na sluníčku.
Pokud vlk nechce tento předmět nosit ve formě lahvičky na krku, síla se ukryje v jeho hrudi, kterou pak několikrát musí přetřít tlapou pro aktivaci. Světlo vyletí z jeho hrudi a usadí se podobně jako přívěšek pod krkem, kde poté svítí. Protože světlo není nijak chráněno, může po delší době lehce pálit a svědit.
AKTIVNÍ
Aktivace přetřením tlapkou po lahvičce s jasným úmyslem světlo vyvolat.