Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Čas s Jainou mi utíkal rychle a než jsme se nadáli, bylo horoucí léto a my na cestě do hor za smečkou. Nikdo jsme nemohli tušit jak by mohlo setkání s nimi dopadnout, ale nejspíše ani jedna jsme si s tím moc hlavu nedělali. Prostě jsme šli tam, kam nás tlapky dostanou. ''Máš pravdu.'' Souhlasila jsem s jejími slovy, proč otravovat rozděleně, když to jde vyřešit při jednom.
A ač se mě ptala, moc na výběr mi nedala, nebo spíše příliš nečekala. A rovnou se k horám vydala a já jsem jen ji dohnala. ''Snad jen někde neopatrně nezahučíme do příkopu, nebo tak.'' Řekla jsem. Ach, jak se mi dostávalo na hory kdysi... Moje křídla.. scházela mi.
''Jsem upřímně zvědavá na vlky zdejší smečky a na samotného Alfu. Vůdců už jsem poznala za svůj krátký život mnoho a byly nejrůznějších povah.'' Pověděla jsem dost zamýšleným tónem.

-> Hraniční pohoří

S úsměvem jsem přikývla na její slova. ''Taky jsem byla kdysi ve smečce. Pak pár let jsem spíš cestovala se svým partnerem.. A teď jsem tu. A asi se do té smečky vrátím.'' A to jsem tu smečku měla kdysi zdědit. Možná by bylo jednoduší se pokusit smečku založit, než se přidat do zajetých kolejí. Vytřepala jsem tuhle myšlenku z hlavy, bylo to nesplnitelné a nemožné. Tím jsem věnovala Jaině opět plnou pozornost, hlavně protože znovu mluvila. ''To zní rozumně.'' Přikývla jsem. Měla recht. Jak jsem se já sama mohla nechat rozhodit? Byla jsem na sebe v tomhle lehce naštvaná. Už dávno jsem mohla mít něco za sebou a místo toho jsem se tu loudala a nevěděla pořádně ani proč.
Na její dotaz jsem tím pádem souhlasně kývla. ''Ano. Zvažuji to. Jestli tam máš namířeno hned, tak tam prakticky můžeme vyrazit spolu a obě se o tom něco dozvíme?'' Navrhla jsem s patrně milým úsměvem.

Přikývla jsem k jejím slovům. ''Jsi celkem dost bystrá vlčice.'' Kývla jsem uznale. Netuším proč jsem ji složila vlastně poklonu, ale potřebovala jsem si udělat alespoň v něčem nový start a začít znovu. Byla jsem tu už dost dlouho a za celou dobu jsem neudělala nic, už dávno jsem mohla na tom být o dost lépe, než být teď jen tělo bez duše, bez cílů.
''Nikdy jsem nikomu tolikrát nepřiznala, že by měl pravdu. Tobě hned po několikáté..'' Zasmála jsem se a pak hned zase zvážněla. ''Ty se do smečky chceš přidat?'' Podala jsem otázku, třeba by taky chtěla zjistit něco více o té v horách? A kupodivu hned na to se na ní ptala.
''Moc ne, bohužel. Jen jsem o ní slyšela, že tam je. Pachy tam jsou taky cítit ve velkém množství, ale.. ne, bohužel víc nic nevím.'' Jak jsem dokázala být užitečná, tak moc jsem dokázala být teď neužitečnou. Ještě že to nevidíš strejdo, vedl by sis tady mnohem lépe, než jsem si tady vedu já. Ty Alfuješ a já.. se sotva snažím přežít. Tady se však k vedení smečky nedostanu, na to jsem byla až moc.. no, v téhle situaci ztracená a nerozhodná. Doma by se mi tohle nestalo.

Pokývala jsem hlavou. "A nebo se najde nový." Mihla jsem rameny. Ne že bych teda nějak chtěla Raziela vyměnit, ale proč bych ho měla pořád nahánět? Byla jsem s ním už od svého dětství a možná jsem se na něm přivázala až přespříliš. Vzdychla jsem a pak se zase podívala na Jainu. Nejspíš jsem ji připadala divná.
Nad jejími plány jsem pokývala hlavou. "Asi bych se po letech měla přidat také k nějaké. Možná bych konečně našla nějaký smysl toho žít tady." Možná jsem víc mluvila k sobě v tomhle. Možná bych mohla naše plány naplnit bez něj? Šlo by to vůbec?
Ohledně otázky na smečky, zda o nějakých vím jsem nepatrně kývla hlavou. "Vím o třech. A také jen z doslechu. Přemýšlela jsem o nahlédnutí do té v horách." Podívala jsem se na horu kus od nás. "A pak by měla být na spodní části Ostrova v lese, Daénská tuším? A ve Zlatém lese Zlatá. Někde kus od hory kde je portál." Matně jsem vzpomínala co sněženka tvrdila.

Chvíli bylo ticho, chvíli se uvažovalo. Pak došlo na představování se. Představila se celým jménem. Ach, jak já se dlouho nepředstavila i svým rodem.. Ale teď už jsem to zpětně netvrdila. ''Také mě těší, Jaino.'' Vynutila jsem si jeden přátelský úsměv a při jejich dalších slovech jsem se rozhlédla. ''To jsem za tu dobu poznala.'' Souhlasně jsem tedy kývla. ''Máš recht. Měla bych se přestat litovat, věčně tu nahánět svého partnera, se kterým jsem se tu dostala, a prostě začít žít zdejší přítomností.'' Vzdychla jsem. Měla bych možná tyhle smečky obejít? Přidat se do ní? Možná tu prostě začít nový život? Možná znovu najít toho starce z vozíkem a nový život začít v novém kožichu? Inu.. to si asi ještě rozmyslím. ''Ty už sis tu vyhlídla jak život tady začneš? Třeba se inspiruji.'' Podívala jsem se zpět na Jainu zvědavě.

Řekla, že to nebyla.. Jo, to mi potom došlo, když jsem ji viděla se stejnými příznaky. Ale ponechala jsem to bez poznámky. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Cítila jsem se jaksi.. no ne ve své kůži. ''Máš recht.'' Oklepala jsem se a zbytky zježené srsti z předchozí nervově vypjaté situace se srovnali pěkně na své místo.
Jsem koneckonců Allari z rodu Virentemů a ti se nikdy nebáli, vždy se výzvám postavili čelem. Dost možná mi v očku prošla jakási jiskra.
Začenichala jsem a někde po louce se ke mě dostal pach, který mi byl jakýsi povědomý. Takoví jaký jsem cítila pouze ve své domovině.. Takový jací mají pouze příbuzní. Ale nakonec jsem nadtím zavrtěla hlavou. Něco se mi zcela jistě zdálo.
Opět jsem tedy věnovala pozornost zrzavé vlčici. ''Koneckonců mi nic nejspíše stejně nezbývá, že.'' Uchechtla jsem se. ''Jak dlouho? Myslím že... tohle byla moje druhá zima tady?'' Ve vlčím světě se dál čas a roky počítat jenom dle toho, zda si vlk hlídal roční období. Minimálně jsem to tak alespoň dělala já. ''Už bych si asi zvyknout měla.'' Dodala jsem spíše pro sebe. Možná kdybych se pokusila naplnit alespoň v tomhle světě svůj životní úděl? ''Jsem Allari, mimochodem.'' Na etiketu se však nezapomíná nikde.

Ještě chvíli jsem se dávala do kupy, ale brzy jsem se konečně cítila mnohem lépe. Všimla jsem si, že s lesa mířila i ta druhá. Možná ji bylo taky zle? Možná jsem ji křivdila, že za to mohla ona? Pche, kdo ví jestli.
Když přišla blíže, povytáhla jsem obočí. ''Nevíš? Já měla pocit, že jsi za to mohla ty. Že ses mi chtěla vysmát.'' Zabručela jsem a pak jsem protočila očima. ''Promiň, od doby co jsem na tomhle příšerném ostrově se mi všechno jenom kazí. Kdysi jsem hleděla k výšinám, dnes je tady ze mě troska.'' Vzdychla jsem. Začínala jsem být vskutku z tohohle místa zoufalá. Snad se Razielovi dařilo mnohem lépe. Kde jsou ty plány o tom, že založíme spolek vlků, kteří by pomáhali ostatním? Ne-li časem smečku? Skutek, utek. Měla jsem zůstat tehdy doma, mohla jsem mít vše, byla jsem někdo. Tady jsem byla nikdo. Můj zamračený pohled jsem přesunula k vlčici. ''Pardon, nemohu si na tobě vybíjet svou minulost. Nedokážu se jenom smířit s životem tady.'' Klesla jsem až k omluvám. To to se mnou dopadlo.

<- Začarovaný les

Čím déle jsem v tom lese byla, tím víc mi bylo zle. Ale jaksi jsem nedokázala pochopit proč? Jaké síly božstva zasáhli tentokráte? Netušila jsem..
Jakmile jsem z lesa odešla, pocítila jsem úlevu. Chvíli jsem měla ještě co dělat, abych obsah žaludku nepustila ven a že tím že jsem tam měla prázdno.. No, žaludeční šťávy by se zvraceli celkem těžko.
Nakonec se mi podařilo se uklidnit a rozhlédla jsem se. Byla jsem na louce. Skvělé místo na to, aby jeden něco ulovil, ale musel být ještě víc trpělivý, než v lese. Vzdychla jsem a podívala se směrem k lesu. Té vlčici ke které jsem předtím došla se neudělalo zle? Mohla za to nějakým způsobem ona!? Pro sebe jsem si zavrčela. Tenhle Ostrov jsem opět začínala nesnášet.. A to jsem si zrovna na něj zvykla.

Čím déle jsem čekala na odpověď, tím zvláštnější pocit se mi rozvrhl v žaludku. Jednalo se zprvu o kručení, takže jsem to dala za vinu hladu, ale každou minutou se přidávali další a další příznaky. Co se to se mnou dělo? V očekávání jsem být rozhodně nemohla být. Teď
Jsem s Razielem strávila hrozně málo času, takže by ani nebylo z čeho, být v očekávání.
"Já... asi se musím.. vzdálit." Na sucho jsem polkla k vlčici. Jestli mě viděla při neůspěsném lovu, to jsem nevěděla, ale věděla jsem, že zvracet mě určitě neuvidí. S knedlíkem v krku jsem se rozběhla pryč.
Pocítila jsem značnou úlevu, když jsem se od toho místa vzdalovala. Čím to bylo? Netušila jsem, ale jakmile jsem z lesa se dostala pryč, ta nečekaná bouře se pomalu uklidňovala.

-> Květoucí louka

Ještě chvíli jsem nadávala a brblala nad neúspěšným lovem a až když jsem se konečně uklidnila, rozhlédla jsem se. Z dálky mě pozorovala jakási silueta. Nebo už mi hrabalo? Kdo ví, už jsem neměla co víc ztratit a tak jsem se vydala blíže.
Brzy jsem zjistila, že se jednalo o hrdě vypadající vlčici. Tak mě tak napadlo jestli neviděla můj neúspěšný pokus. To by bylo teda trapné. ''Zdravíčko, Asi jste to viděla, co?'' Pokusila jsem se o nevinné zklamané pootočení hlavinkou. Otázat jsem se musela holt vždy na plnou tlamu, neboť jinak se jeden odpovědí pak nedočkal. Vlčice byla zajímavýho zbarvení. V našem světě podobně vypadali huskyové, psi vlkům zdálky podobní. Byla kříženkou? Možná. Dál jsem prozatím mlčela.

<- Tajga

Ještě to trvalo chvíli.. Nakonec až konečně v to podivném lese ten pach zesílil. Konečně jsem to někam zařadila, zajíc. A tak jsem se po stopách vydala a hledala jsem i ty viditelné. Čenichala jsem, větřila, trvalo dlouho, než jsem našla jeho momentální skrýš. Můj lov začal, plánování, běhání, chytání..
Skončilo to neúspěšně, a tak můj žaludek bude o něco déle na prázdnu. ''Sakra práce, to abych se na to akorát vybodla!'' Zaklela jsem a nahlas vzdychla. Posadila jsem se pod jedním ze stromů a přemítala. Snad jsem číhala jestli alespoň nějaký myš nepřeběhne. Taky jsem mohla sežrat svou věrnou lasici, že, ale ta byla po mém boku už nějakou řádku měsíců. A tak jsem jen pozorovala se zamračeným výrazem své okolí.

<- Ledovcový jezero (přes Ledovcový pláně)

Zmrzlé území jsem procházela dlouho, když jsem hledala kudyma ten les vlastně zase byl, ale nakonec se mi to povedlo. Dostala jsem se tedy tímhle zpět do lesů.
Zavětřila jsem a hledala tak něco... Něco jsem opodál skutečně cítila, ale měla jsem to jaksi zmlhavené.
A tak jsem lesem kráčela a snažila jsem se držet nějaké té stopy, věděla jsem zároveň, že jsem tím mířila do toho druhého podivně zbarveného lesa. Třeba má budoucí kořist byla právě tam? Možná tam najdu svého drahého? To jsem nevěděla. Věděla jsem jen jediné dvě věci. Potřebovala jsem ukojit zvyšující hlad, stejně jako najít zase svůj smysl pro život, bo jsem tu začínala být ztracená.

-> Začarovaný les

<- Ledovcové pláně

Už dávno jsem byla se dostala k jezeru, kde jsem snad ztratila vědomí nebo co. No každopádně s Razielem jsem již dávno nebyla a nikde jsem necítila ani jeho pach. Protáhla jsem se a vydala se zase dále.
Kdoví jak dlouho jsem ve zmrzlých pláních strávila, ale pociťovala jsem i určitou slabost abych momentálně element použila. A tak jsem se vydala vlastně zpět, do lesů kde jsem si potřebovala nejspíše ulovit nějakou svačinku a nabrat nějakou sílu zpět.
V myšlenkách jsem si přemítala poslední událostí, byla jsem s Razielem, hledali jsme úkryt, chtěli jsme navštívit smečku v horách. Ušklíbla jsem se. Raziel byl vlastně kdo ví kde.

-> Tajga (přes Ledový pláně)

<- Tajga

Cesta z lesa byla poměrně dosti tichou. Až na otázku zda něco se bude nacházet v zimě. Lehce jsem pokývla rameny při chůzi. ''Můžeme jen hádat. A nevím jak ty, minimálně já tady ještě nebyla, takže když tu nic nebude, alespoň se tu porozhlédneme a budeme vědět co tu hledat příště.'' Odpověděla jsem mu.
Na ledové pláni lehce přituhlo, ale díky tomu že bylo příjemné odpoledne a sluníčko zářilo na obloze. V noci asi přituhne mnohem více, ''Asi se porozhlédneme okolo a pak se vydáme k té hoře, vypadá to, že bychom ji neměli ztratit z dohledu, tak uvidíme co bude.'' Dodala jsem a věnovala pohled svému muži. ''A mezitím bychom mohli vymyslet něco o tom, že bychom třeba založili nějakou tu skupinu rytířů, nebo tak.'' Nejdřív detaily, potom činy. ''No a na závěr najít nějaký úkryt a třeba.. kdo ví?'' Šibalsky jsem na něj vytasila tesáčky v úsměvu.

-> Ledovcové jezero

Když jsme si vyznali lásku, objali se. Bylo vše v pořádku. ''Vždyť já vím.'' Hlesla jsem však ještě. Věděla jsem, že byl schopný pro mě zabíjet. Nepotřebovala jsem k tomu ani císařovo oko, kterým jsem kdysi vládla dokonale. Teď už to byla minulost. Bylo tady a teď.
''Najdeme si nějaký ten hezký domov a pak se zkusíme kouknout po tý smečce, co říkáš?'' Změnila jsem po chvíli téma a sama se postavila na nohy. Když jsem tedy už nebyla v objetí, tak jsem mu ještě olízla láskyplně tvář a podívala se okolo. Třeba najdeme něco právě v těch horách. No a nebo jinde. Každopádně na jednom místě jsme stáli už dost dlouho a přece to nebylo zase tak dávno co jsme se shodli, že od vlků od kterých jsme se něco chtěli dozvědět, musíme se víc hýbat a méně stát na jednom místě a tak jsem se, s občasným otočením hlavy zda Raziel jde též, rozešla směrem, kterým jsme mířili víceméně.

-> Ledové pláně