Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Taťka mě napomenul abych mluvil pořádně. Já se snažil! "Dobře, pokusím se," řekl jsem co nejlépe jsem dovedl. Taťka mi poté vysvětlil že on byl taky dříve hnědý ale byl u toho.... obchodníka, a ten mu změnil barvu. "Juuu! A tati? Ten, no tu věc na zádech máš taky od něj?" zeptal jsem se a opět si dával pozor na každé vyslovené písmenko. Zatím se mi podařilo úspěšně vyhnout r. Potom mi taťka ještě vysvětlil že neměl tak pěkné dětsví, protože musel být silný. "Ale já chci být taky silný! Ale chci mít i pěkné dětství!" řekl jsem. "Já bych chtěl být lovec!" dodal jsem spokojeně. Solari a Niyara potom začali tátu prost, aby mje pustil ven. "Vytí je pěkně blbej nápad!" řekl jsem s úšklebkem Solari. "Ty to copak umýš?" zeptal jsem se. "Tati?! Naučíš nás, em, výt a ty bylinky?" zeptal jsem se ihned táty. Nechtěl jsem aby Solari a Niyari odešli! Chtěl jsem si s někým hrát! Máma a ostatní sourozenci byli pryč. "Jo a ještě lovit! Že mě naučíš lovit tati?! P - r - osím! Prosím!" prosil jsem. Ano! Bezchybně jsem i vyslovil r! "Tati já už mluvím pořádně! Řekl jsem pRosím!" cýskl jsem šťastně, při čemž to r vyslovil výrazně, aby to všichni slyšeli a začal kolem táty poskakovat. Bylo mi trochu líto že mě Solari s tím r předběhla. Já jsem se narodil jako 1., začal jsem chodit jako 1., začal jsem mluvit jako 1. a jako 1. jsem vyšel i z úkrytu! A teďka mě nějaká Solari předběhne s r! Cccc, však já jí to nedaruju! Teďka už budu ve všem ten první! Co, první, já budu ten úplně nejprvnější ze všech prvních!

Trochu posmutněle jsem sledoval hada letícího ven. Dobře, řekl jsem tátovi když mě pochválil i pokáral zároveň. Takže to byl had. Pomysle jsem si, abych si to zapamatoval. Táta mi potom řekl že ta světlehnědá vlčice je Solari. Cooo? Jakto? Vždyť Solalrli byla čelrlná, tak jakto že je teď hnědá?" zeptal jsem se udiveně. Taťka potom navrhl, že by nám žekl něco o nějakých bylinkách. Já chtěl! Znělo to zajímevě! Ale u Ségry a Niyari se moc s úspěchem nestkal. Tatínek nám potom řekl že on moc hry vymýšlet neumí, jelikož neměl moc veselé dětství. "Jakto?" zeptal jsem se. "Co se stane? A co je to lrlohoška?" zeptal jsem se. Potom se Solari vrhla na Niyaru a já na Solari. Ta mě ale kousla do nohy. A ne omylem ale schválně! Vypísknul jsem. "Au! Co děláš?!" vypískl jsem. "Když seš zlá tak já si budu hlrát s Niyalri!" dodal jsem naštvaně. Solari se potom začala lísat na taťku a prosit ho aby mohla s Niyari ven. Pche. Pomyslel jsem si ještě uraženě. A potom jsem skočil po Niyari a začal na ni "útočit".

//Daén

Šel jsem za taťkou lesem, po czvíli jsem to tam začal poznávat. Oběvili jsme se u úkrytu! Táta vešel dovnitř. Stále jsem po cestě pofňukával. U úkrytu mě ovšem něco zaujalo. Začal jsem tam očuchávat jakousi kroutící se věc. Byl to jakýsi špagátek a plazil se pryč a přitom tak zvláštně syčel. Nastražil jsem ouška a sledoval ho. "Juuu" řekl jsem si pro sebe. Chvíli jsem ho pozoroval a pak po něm zkočil. Špagátek se zakroutil a vztekle zasyčel. Vymanil se mi zpodtlapek. Skočil jsem po něm znovu. A potom ho chytl do tlamičky. Ukážu to tatínkovi a on už se nebude zlobit! pomyslel jsem si spokojeně a rozešel se s tím do vnitř do jeskyně. Přiběhl jsem k tátovi a pustil užovku na zem. "Tati podívej!" výskl jsem. Všiml jsem si že had se zase plazí pryč a tak jsem po něm skočil a přidržel ho tlapkami. Tati! Už se nezlobíš? Já ti ulovil.....! pak jsem se zasekl. "Tohle!" řekl jsem nakonec. "Co to je?" zeptal jsem se ho. Potom jsem si všiml dvou vlčic, které jsem neznal. Jedna z nich voněla jako Solari, ale nevypadala tak. "Tati? Kde je Solali?" zeptal jsem se zmateně. "Já jsem Alrlow," představil jsem se. Táta se nás potom zeptal jestli se nechceme naučit nějaké bylinky. "Jooo!" řekl jsem nadšeně, i když jsem neměl páru co to je. Potom se zeptal hnědé vlčice jak se jmenuje a ona se představila jako Niayari. Světle hnědá potom po Niyari skočila. Zastříhla jsem oušky a vhl se na ně taky a "zakousl" se do Solariného ouška.

//Les Alf

Když mě táta došel, udělal pravý opak toho co jsem čekal. Myslel jsem si že mě pochválí za to jak jsem rychlý a že jsem našel Solari, alebon mě místo toho seřval. Stáhl jsem ouška k hlavě, dal ocas mezi nohy a svěsil hlavičku. "A-Ale já jsem ch-chtěl být lichlý a - a našel sem Solali," řekl jsem a přitom popotahoval. Táta se potom rozešel dál a já pomalu za ním. Vypadal jsem jako spráskaný pes, vlastně já jím byl. Nebo aspoň jsem se tak cítil. Po cestě jsem posmrmákaval. Chtěl jsem být hodný! Vždyť jsem dokonce běžel abychom tam byli rychle! Vždyțť jsem našel Solari! A navíc se snažil tatínka uklidnit, aby se o ni nebál! Nechápal jsem prostě, co jsem udělal špatně. Vždyť jsem šel rychle a všechno! A neutekl jsem jako Solari! Tak proč!?

//úkryt

//Ostříží zrak

Seskočil jsem ze skalky a doběhl tátu. "Malý vlk? A já jsem taky malý vlk?" zeptal jsem se. "Já neděláp klaviny! Já jsem zdolal holu!" řekl jsem a hrdě při tom vypjal hruď. Běžel jsem za tátou který přidal do kroku a tak už jsem mu málem nestačil. "Neboj tati, Solali je v požádku." řekl jsem a zavrtěl lehce ocáskem. "Podívej tati jak sem lichlý!" výskl jsem a rozeběhl se nejrychleji, co jsem uměl. "Jsem úplně nejlichlejší! zavolal jsem. U hranice smečky jsem udělal v podstatě sleiding stop. Hele tati! Tady to úplně jinak voní!" řekl jsem a začal očmuchávat hranici. Vlastně tam bylo cosi, co bylo cítit i na mamince, tatínkovi a dokonce i na mě! Tak prostě voněl domov. Za tou hranicí jsem ucítil pach, který mi byl jaksi povědomý. "Tati já asi cítím Solali!" výskl jsem a zavrtěl ocasem.

//Daénská smečka

"Lo-háč" zopakoval jsem po tátovi. "A ploč šla Solali zpátky?" zeptal jsem se. "Vždyť ten výlet je šupel!" dodal jsem a rozběhl se za taťkou. Bylo toho tolik co oběvovat, a mi se teď vracíme jen kvůli sestře, která se rozhodla že se vrátí. Bylo to nefér! Přitom jsem po cestě zpátky vyděl tolik zajímavých věcí, na které jsem se chtěl zeptat! Tam rostla veliká žlutá kytka, tady lítal motýl, Před námi něco zašustilo v křoví... Bylo ovšem vidět že taťka je nervózní a tak jsem byl po tichu a běžel za ním. Potom jsem ai ale všiml menší skalky, kousek od nás. V očkách se mi cosi zalesklo a já se k té skalce rozběhl. U ní stál velký kámen, na keterý jsem vylezl a potom jsem se nějak vyškrábal na tu skalku. "Hele tati podívej!" zavolal jsem šťastně na tátu. Stál jsem na té skalce a rasostně vrtěl ocasem. Potom jsem seskočil a doběhl taťku. "Viděls?! Já jsem byl na hoře! Oooobrovité!" řekl jsem nadšeně. Potom už jsem ale šel poslušně za tátou až do amečkového lesa.

//Les Alf

Solari zaujal jakýsi zvuk. Zastříhal jsem ouškami, ovšem mě právě zaujalo něco, em, viditelnějšího. Kolem mích tlapek mi začal pochodovat velikánskej černej brouk s parožím. Narovnal jsem ouška a sklonil k němu hlavu, abych ho očuchal. Párkrát jsem do něj trochu žďuchl čenichem. "Hele tati! Co to je?" řekl jsem a zavrtěl ocasem. Z brouka jsem pohled neodvrátil a spíš do ně ještě jednou žďouchnul čeníškem. Brouku to neustál, přetočil se na záda a začal vtipně mácht nožičkama ve vzduchu. Trochu jsem se zachychotal a dloubnoul opět do brouka čenichem, aby se přetočil spátky. Potom na mě, ale taťka začal mluvit a já na brouka zapoměl. "Jooo, smečka! Výlet!" výskl jsem a věnoval tátovi opět plnou pozornost. Až teď jsem si všiml že Solari zmizla. "Kde je Solali?" zeptal jsem se táty a naklonil hlavu na stranu. Na tátovu poznámku o rodině jsem přikývl a lehce jsem se pousmál. "Anoo, jdeme!" řekl jsem a zavrtěl ocasem.

//postovaná 3

Tatínek mi vysvětlil že kořeny květinu posilují a vyživují. Naklonil jsme hlavičku na stranu. "Takže nás taky po-si-lují naše koženy?" zeptal jsem se. Byl jsem teď trochu zzmatený. Táta nám potom ještě vysvětlil jak to bylo s tím dědictvím. "Stlejda stlatil? A ploč stlatil?" Vlacet v čassse. Co je to časssss?" zeptal jsem se. Nechápal jsem i další význami - třeba hodinky, ale zaujalo mě to o těch bozích. " Bohové nás mají ládi?! Dali nám ho-din-ky! řekl jsem a začal radostně vrtět ocasem. Sice jsem nechápal co ty hodinky jsou, ale asi to bylo něco úžasného, když jsme to měli od bohů. Potom nám táta vysvětlil jak je to s umíráním. "Takže ty a maminka budete plach? A - ale já neču abyste byli plach!" kníkl jsem a přitisknul se k tátovi. "Já tě ču vidět!" dodal jsem smutně.

//doplňuji přechod

//Ostříží zrak

//postovaná 3

Tínek nám začal vysvětlovat co jsou to ty kořeny. Kořeny mají květiny a stromi a taky mi? Teda vlastně rodina. Byl jsem z toho chvilku zmatený a přeříkal jsem si to v duchu ještě jednou. Možná jsem to pochopil. "Takže kytky a stlomy mají koženy ktelé je dží. A naše lodina má taky koženy ktelé ji dlží..... po hlomadě?" zhrnul jsem si nahlas. Zkusil jsem vytrhnout nějakou kytku. Ze spodu je vyseli taková vlákýnka která byla před tím pod zemí. Ukázal jsem ty vlkákýnka tatínkovi. "Tohle jsou kořeny kytky?" zeptal jsem se pro jistotu. "Ma-r-ciové. Jsme Marciové!" zopakoval jsem po tátovi a zavrtěl ocasem. Jediné slovo u kterého se mi podařilo vyslovit r. "Pyšní?" to mě zaujalo. Zvedl jsem hlavu, narovnal se a začal kráčet takovým hrdýn krokem. "Jsem Marcia!" řekl jsem radostně. Potom mě zaujalo další slovo. Dědictví. Než jsem se stihl zeptat co to je, předběhla mě ségra a tak jsem jenom na její slova přikývl a čekal co nám táta řekl. "Sami? Nebudeme sami! Budeme spolu! Já, ty Solali, Aklos, Licca a Maminka!" řekl jsem, po tom co se Solari zeptala proč budou naším stínem.

//postovaná 2

Rozešli jsme se lesem. Poklusával sem vedle tatínka. Byl jsem hrozně zvědaví kam šla mamika s Akrosem a Riccou. Proč jsme nešli všichni? pomyslel jsem si. Ani jsem si ze sourozenci nestihl pohrát. Koukl jsem na Solari. S tou si můžu hrát! Už jsem chtěl na Solari zkočit a rozpoutat "rvačku",začal nám tatínek něco vyprávět. Nastražil jsem ouška a začal jej poslouchat. Řekl cosi o tom že mamince by se to asi nelíbilo. "Mamce nežeknu! Bude to ta-jemtví!" řekl jsem taťkovi a zavrtěl ocasem. Teď už jsem měl pro černou vlčici lepší název než "hle", teď jsem věděl že se jmenuje Máma. Potom jsem začal tatínka poslouchat. Říkal něco o tom že máme nějaký původ, nějaké kořeny. "Co sou koženy?" zeptal jsem se táty. Sou větlem, stínem, odlazem na vodní hadině. Co to vse je?" zeptal jsem se zase taťky bylo toho tolik co jsem ještě nevěděl!

Jméno: Arrow
Příspěvky: 2 (ale dlouhé! )
Postavení: sigma
Povíšení: -
Funukce: Až vyrostu, chtěl bych být lovcem!
Aktivita pro smečku: -
Zhrnutí: Tatínek odešel pryč a tak maminka vzala Arrowa a jeho sourozence ven. Potom se vrátil tatínek a přinesl jim srnu a tetu. Teď se chystá jít s tatínkem, tetou a Solari na průzkum.
Questy: -

//Postovaná 1

Nikdo se na můj oběv podívat nepřišel. Uraženě sem stáhl uši do zadu, když přišel táta a místo toho, aby se podíval co jsem našel mě okřikl. "Ale..." kníkl sem. Otočil sem se a nechal tu modrou tekutinu, modrou tekutinou a vydal se za ostatními. Potom sem si všiml že táta přivedl někoho nového. "Ahoooj!" výskl sem a rozběhl sem k vlčici, která se jmenovala Eleanor. Nebo teda tak jí aspoň říkal tatínek s maminkou. "Ahoooj Eleanol já sem Alrlow," představil jsem se. Najednou sem zaslechl jak maminka mluví o tom lovu. Otočil sem se na ni a našpicoval uši. "Lof - ne?" řekl sem trochu smutně. "Táta ob-ed," zopakoval jsem po mámě a pohlédl na tu obří, chlupatou, hnědou hromadu na zemi. Chtěl sem to obejít, ale zakopl sem o cosi tlustého a tvrdého co z toho čouhalo. "Auuuu!" Polekaně a bolestivě jsem vypískl. Pěkně sem si naryl čeníšek. Vyhrabal sem se na ťapky. Najednou jsem si všiml že to hrouda má hlavu a že ta tvrdá věc trčí z té hlavy. "Ma-so," zopakoval sem po mámě a zahlédl jak z té hroudy kus odkousla a snědla. Zvědavě sem k ní došel. Pod hnědou srstí se skrývalo cosi rudě červeného "Maso?" řekl sem si pro sebe. Brácha, který jak sem pochopil se jmenoval Akros, se do toho taky zakousl a vytrh taky kus toho masa. "Juuuu, " udělal jsem a taky zkusil svími malinkými zoubky se do toho zakousnout. Bylo to tuhé, ale do tlamičky mi vnikla lahodná chuť. Začal sem s tím škubat. Trochu sem při tom i tak legračně vrčel. A pak sem kobečně kus utrhl. Jak to najednou povolilo, nečekal sem to a překulil se na záda. Postavil sem se a kus masa vítězoslavně držel v tlamě. Potom sem ho chtěl po vzoru mámi rozkousat a sníst, ale šlo to těžko. Nakonec se mi přece jen podařilo maso nějak pokousat a polknout. Bylo moc dobré. Olízl sem si tlamičku, která byla ještě od krve. Potom si mamka zavolala Riccu a Akrose a někam s nimi odešla. Proč jenom je? Pomyslel sem si. Chtěl sem jít za nimi, ale v tom mě zavolal táta. Naklonil sem hlavičku na stranu a podíval se na něj a na tetu. "Poz-ná-va-cí vy-chá-zku? Ob-chod-ní-ka? Magí? Lof!" zopakoval sem vesele. "Anooo! Magí! Lof! Chodník!" výskl sem a rozběhl se za tátou. Při tom sem kousl Solari škádlivě do ocásku.

//Tak nevím jestli mám psát, když je to u mě jasné, ale tak pro jistotu

Odměny samozřejmě na Arrowa

tlapičku poprosím do země (kam jinam že)

Moc dík ❤️ Odměny jsou bezvadný Moc děkuji za obrázek! Fakt moc se povedl! Jak se dostanu k PC tak půjde na profil! ❤️ ❤️

Zapsáno

//Úkryt Daénské smečky

Vyběhl jsem ven a tam počkal na maminku a sourozence. Světlo se mi zařízlo do očí a nějakou dobu mi trvalo než sem se rozkoukal. "Plní! výskl jsem. "Juuuu!" udělal jsem, když jsem spatřil tu dálku. Všude plno zelené a hnědé a modré a, a, no prostě přenádherných barev. Už to nebyla jen šedá, byly to opravdové barvy. S úžasem sem se rozhlížel okolo sebe. To co řekla maminka mě moc neuspokojilo. "J-á plvní!" řekl jsem a pobouřeně svrašil obočí. Potom nám maminka začala sdělovat něco o území na kterém jsme byli. "L- les," zopakoval jsem. "Les Af," pokračoval jsem s opakováním dál. "Aénká ssssssmecka, pa-cho-vou što-pu," zopakoval jsem ještě jak domluvila. "Táta! Had! Lof!" přikyvoval jsem. "Jooo lof!" pískal jsem. Potom jsem si ale všiml něčeho opravdu zajímavého. Uslišel jsem kdesi v lese šum. Naklonil jsem hlavičku ze strany na stranu a vydal se tam. Šel sem tak rychle a tak potichu že si toho možná ani nikdo nevšim. Prodral jsem se křivím a došel k čemusi modrému. Byli to v jakémsi hliněném koritě a teklo to. Pozoroval jsem jednu stranu toho koryta. Teklo tt daleko, předaleko. Někam, kam už sem neviděl. "Juuu, hle!" výskl sem přes celí les. Ještě jsem nevěděl jak maminku oslovit a tak sem to udělal takto. Potom sem přišel blíž k té tekoucí věci a naklonil se. Normálně tam byl další vlk! Chtěl sem si s ním hrát, ale ze všeho nejdřív sem ho chtěl ukázat mamce. "Hle! Hle!" udělal jsem opět velice na hlas, aby přišla co nejdřív a počkal tam.