Příspěvky uživatele

< návrat zpět

(---- Small(Přes Bad)
Cesta přes hory jej neskutečně bolela. Každý úder jeho tlapky do kamene a nebo jakkoliv do země mu již uzdravenou nohu drásal. Byla doba kdy se zranění vůbec neozývalo, ale pak zase byla doba, kdy na packu nemohl ani stoupnout. Podíval se na ní a povzdechl. Jak moc bude trpět než se to vše vrátí do starých stop či se něco napraví v jeho životě? Zavrtěl hlavou nad svou pomyslnou otázkou a vydal se dále na svou cestu.
Když konečně dorazil do temného lesa tak se oklepal. Jak moc nenáviděl toto místo a přesto se zde vždy ocitl. Odfrkl si a pak se rozběhl snad nejrychleji co mohl. Jeho kulhavý běh vypadal komicky, jako by na packu vůbec nešlapal a spíše jí jen táhl za sebou. Uměl využívat tři své další končetiny efektivněji než kdyby měl využívat všechny čtyry. Vydal se konečně k mostu, který musel přejít, aby se dostal do dalšího lesa... jak ironické.
---) Most

Když se zase probral, tak druhý vlk spal. Rozběhl se proto tedy zase zpět. Dlouho tu modrou vlčici jenž nejdříve pobláznila jeho srdce neviděl. To jej donutilo tedy i přes všechnu tu bolest jenž prožíval rozběhnout se směrem kam jej srdce táhlo. Netušil ani kam měl běžet. Podíval se proto tedy na nebe a povzdechl si. Jak já..proč to vůbec dělám. Honím se tu za přeludem jenž nikdy nemohu dostat. Pomyslel si s povzdechem a zpomalil. Nikdy nechtěl nikoho otravovat, ale...přeci jen se pořád honil za přátelstvím. Stáhl uši k hlavě a smutně se pousmál na vlka, kterého zanechával za sebou. Poslední pohled na jeho spící tělo a pak už se vydal přes hory a lesy na svou cestu.
----) Temný les (přes Bad)

-----)Temný les ( Přes Pityas)
Jeho cesta byla plná bolesti. Jak moc nenáviděl výšky a teď přecházel horské hřebeny. Dokonce se za to začal proklínat. Nenáviděl se tak moc, že si dokonce špatnou nohu několikrát nakopl o kámen, jelikož jí nemohl zvedat tak dobře jako druhou nohu. Když si uvědomil, že je docela vysoko a že by měl klesnout, tak učinil. Vyhlídl si totiž jezero, kde by se konečně mohl napít.

Konečně došel někam, kde mohl své hrdlo uhasit. Měl takovou žízeň, že se mohl zbláznit. Podíval se na něj a naklonil hlavu na stranu. Opravdu tam byl nějaký blázen, co se chladil? Však byla sakra zima. Vykulil oči a rozběhl se k němu. Ovšem nohy se mu kousek od něj zamotali a on spadl do vody. Nevýhoda mít špatnou nohu. "Hej... jsi v pořádku? Je zima a ty jsi v ledové vodě." Zeptal se vlka hned co se zvedl. Konečně se ale mohl napít. Učinil tak a pak zase zvedl hlavu.

Pomalu se vydal objevovat další území, jelikož nenašel nic, co by jej lákalo. Vlastně to vůbec hledal? Jestli hledal tu vlčici kterou viděl na té hoře, tak tu zřejmě neviděl. Nebo se její kožíšek zbarvil do jiných barev. Smutně sklopil hlavu a držel jí tak během cesty lesem. Šel za pachem vody. Cestou mu občas zakručelo v břiše, ale to se jal ignorovat, jelikož nebyl nejlepším lovcem a nikdy nebude umět jen tak skolit králíka. Neuměl ani pořádně běhat. Ale však pak se rozběhl za nějakým králíkem. Jeho tělo si těžko zvykalo na to, že zase běží, ale najednou ho měl. Skočil po něm a chytil ho v drastickém kotrmelci. Ale byl mrtvý. Vítězně se usmál a začal si na něm pochutnávat. Poté se vydal na svou další cestu.
----) Small(přes Pityas)

(--- Jezero smrti
Konečně se jeho tlapka dotknula jehličí. Les byl snad ještě horší než jezero. Zhluboka se nadechl a zavřel oči. On byl přeci jen Marcia, bál se snad sám vlastního stínu. Nikdy by nemohl dostat nadvládu. Prudce zastavil, až jeho packy byly zabořené ve zmrzlé zemi. Nikdo z Marciů nic nedokázal. Většina se rozplynula kvůli své magii času a jiní? Vlci jako on byli předurčení ke zkáze. Temné myšlenky zahalili jeho mysl. Pořád nevěděl jak moc si mohl dovolit a kam to mohl dotáhnout, ale jistě chtěl udělat něco velkého. Jak moc by matka byla proti? Jak moc by moji sourozenci trpěli kdybych se vrátil vzít si to co mi patří? Pomyslel si a nakonec udělal krok vpřed. To on rozhoduje o tom, čeho nechá svůj mozek se bát. To on jako jediný vlezl kdysi ve své domovině do kvílejících skal! Vydal se dál. S tím, že tu na něj jistě něco čeká. Něco, co jej sem táhlo.

(----- Poušť
Taylor se lehce pousmál, když konečně viděl jezero. Více méně příjemná změna oproti poušti. Zhluboka se nadechl, aby cítil vítanou vlhkost vzduchu. Poté však stáhl uši. Rozhodně se nehodlal plavit přes jezero a proto si vyhlídl zelenější část. Všude kolem panovala atmosféra jenž by dokázala jednoho přinutit se zabít. Neotálel a rozběhl se raději pryč. Jsou místa na kterých by jeden moc dlouho nezůstával. Spíše ho polil ledový pot. Strach z neznáma a toho, že je na tomto místu sám. Nikdy by nebyl schopný se zabít, smrti se bál. Jako každý živý tvor nevěděl co přijde po ní. Existuje snad peklo? Pfp, větší peklo než žít pod nadvládou Garmadonů neexistuje. Nikdy už se nenechá ovládat větším rodem. Nyní je tu jen on, je tu jen jeho svobodná vůle a je tu jen jeho rozhodnutí. S tím se vydával dál. Dál za novým zítřkem.
----) Temný les

(((((--- Zauberwald
Nenáviděl poušť. Hned jak na ní vstoupil si totiž rozbil tlamu. Zanadával a zvedl se. Nikdy nebude nejlepší na běh po písku. Nikdy nebude nejlepší na to vůbec běhat. Vyfrkl pár zrn písku z čumáku a rozběhl se dále. Měl před sebou ještě dlouhou cestu, kterou by hodně vlků neocenilo, ale on je jiný! On si věcí váží a vlastně... proč se vůbec vydával takhle daleko? Někdy stačilo věci najít blízko... ale on nebyl takový. On se raději vydal dál a rozhlížel se po okolí, jestli nenajde něco super, co by mohl pak prohledat. Jenže nenašel nic, nic co by jej nutilo se vrátit a tak běžel za pachem vlků dál.
-----)) jezero smrti

Zvedl se. Dlouho spal a noha jej bolela. Naposled se podíval na les a vydal se pryč. Krásná zkušenost to byla, však jak měl vědět, že takto si přátele nenajde? Lehce si povzdechl a podíval se na packu. Křuplu mi sice při tom za krkem, jak moc se nehýbal, ale zato se pak cítil protažený. Rozběhl se směrem pryč. Nikdo by neřekl, že apokalypsa skončí tak rychle a vůbec že nějaká začne. A taky... jak moc se to tu změnilo? Bude mu někdo vyprávět příběhy starého území nebo on bude muset tvořit nové příběhy? Odfrkl si a šlehl ocasem. Má možnost se rozhodnout, může si vzít zpět rod, až si bude jistý, že jej chce. Vždy měl tu možnost, vždy se mohl cítit jako doma. S lehkým úsměvem běžel dál. Za osudem, co jej čekal a co pro něj již někdo uspřádal.

----)) Poušť

Taylor na něj nevěřícně koukal. "Opravdu se tohle stane, když tu sem poprvé?" Zahučel Taylor naštvaně a scvakl zuby. Nenáviděl tuhle schodu náhod. "Co ty víš, třeba je starší než vypadá." Zkusil vlka obměkčit Taylor. Nevěděl že zrovna tohle tady probíhá a možná kvůli tomu se rozhodoval, jestli to tu opravdu stojí za hřích.
Vlezl si ke kraji a začal si pomalu zlizovat levou zadní packu. "Takže tohle tu není běžné, že?" Zeptal se a olízl si zase packu. Noha zacukala bolestí a on se podíval na malé vlče. "Nakonec asi nebude starší než vypadá, ještě k tomu je albín. Zvláštní, jeho rodiče asi predátory neřeší." Zamručel Taylor a konečně se přestal olizovat.

Cukl sebou, když okolo něj běžel cizinec. Zvedl se a rozběhl se pomalu za ním. "Hej, co se tu děje?" Zeptal se ho a snažil se jej svým tempem držet. Jeho packa bolela, ale dokázal běžet. "Jsem tu nový, ale hádám že jsem se objevil asi v nedobrou dobu." Snažil se odtušit Taylor a důkladně si jej prohlížel. Jeho písková srst vypadala rozhodně lépe než nějaká bahenbí srst. Taylor si odfrkl. "Je tu nějaká apokalypsa nebo se snad zlobí bůh?" Snažil se zjistit co nejvíce. Přeci jen mu to pak pomůže. "A jak se to tu vlastně jmenuje?" Zeptal se jej nejistě a zatřihal tmavým uchem.
Rudé oči upíral kamsi dopředu, aby se nestalo, že by zakopl díky faktu, že na jednu nohu blbě došlapoval. Mlčel a běžel dále vedle cizince. Sic s těží, ale zatím se mu vše dařilo tak jak chtěl. Život někdy byl tak moc divný, vlastně co bylo tohle? Proč se mu tohle stalo? Tiše si pro sebe zaskuhral a olízl si rychle světle hnědý čumák. Snad mi odpoví na vše co bych chtěl..vypadá jako zdejší.

(-příchod z místa bůh ví kde

Když po dlouhé době ucítil zase pevnou půdu, tak myslel, že snad padne na zem a věnuje jí několik nepříjemných vlčích polibků. Taylor však rychle propadl realitě, která okolo panovala. Hotová apokalypsa. Nečekal, že přijde do nového světa tak moc nejistý tím, jestli tu chce vůbec být. Nebe bylo tmavé tak, že by se v něm vlk s černou srstí dokázal úplně s klidem zamaskovat a zima jenž byla nepříjemně lezavá? Oklepal se podobně jako se otřásal lehce povrch ostrova. Ne, proč se vydal právě sem? Stáhl uši ke své hlavě zakňučel. Nechtěl tu být, nechtěl nic než jen klidný život. "Ach, bože, čemu jsem se zase obětoval?" Dodal tiše a pokusil se udělat pár kroků. Nic co by se nedalo zvládnout. Nádherné prostředí i v tomhle hrozném nečasu mu aspoň trochu dodávalo pocitu veselých nových zítřků na které by ještě chvilku dál věřil.
Miloval lesy, miloval jejich vůni a svůj pocit v nich. Vykročil zase pomalu dál, ale pak sebou cukl. "Jak vlastně dál?" Zeptal se sám sebe tiše a sedl si. Zvedl svou zadní packu a začal se škrabat za světlejším uchem. Nebyl zrovna jeden z těch, kteří by se vyznali v cizině hned při prvním pohledu. Jeho talent byl někde hluboko skrytý že o něm ani sám Taylor nevěděl, jestli vůbec nějaký měl.
Díky jeho představivosti si začal území představovat mimo zimu, jak krásné by to tu bylo? "Jak rád bych byl za to, kdyby tu bylo teplo a já si to nemusel jen představovat." Povzdechl si a cukl sebou při dalším lehčím otřesu půdy. Dokonalé, Taylore, umíš si vybrat domov. Promluvil sám k sobě v hlavě a raději seděl dále na svém místě. Hledat úkryt v neznámu, když nevěděl jak moc nebezpečné to bylo nepřicházelo vůbec v jeho mysl. Raději myšlenku vytěsnil a soustředil se jen na pozitiva. Brzy jistě někdo přijde hledat úkryt!