Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Eren
Prosím o úpravu %. Děkuji moc!

Síla 4 % /85 % (+ o 5% jsem si dnes napsala u kola štěstí)
Vytrvalost 3 %/80 %
Rychlost 3 %/65 %
Obratnost 3 %/50 %
Schopnost lovu 2 %/70 %

Silný vlk - Eren vyrůstal s několika sourozenci a často se mu dařilo mezi nimi vynikat. Byl od malička hodně soutěživý a snažil se být tím nejlepším.

<<< Tajné ostrovy (přes Les u Mostu)

"On se tady někdy někdo objevil ze světa mimo ostrovy?" zastřihal jsem ušima. Tímhle teda Ricca zaujala mou pozornost. To mě ani nenapadlo. Já jsem se tady narodil a ostrovy jsou všechno, co znám. Zamyslel jsem se. "Tak to bych chtěl někoho takového potkat!" zavolal jsem zvesela, "a ty někoho zvenčí znáš?" zvědavě jsem se ještě doptal.
V tom nás vyrušilo počasí, které opravdu vypadalo nehezky... jak řekla Ricca. "Máš pravdu, měli bychom si najít úkryt." Dál jsem už jen přikyvoval. "Chápu tě. Sice máme opačný problém, ale vlastně dost podobný. Taky jsem moc rád, že jsme se potkali," usmál jsem se na ni. Souhlasil jsem se vším, co říkala.
Najednou se spustil liják a nebylo to nic příjemného. Moc jsem se neorientoval, a tak jsem věřil intuici Riccy a utíkal jsem za ní do jakési stavby, kterou nazývala Svatyní.

>>> Svatyně

5% u Erena do síly prosím ^^ děkuji.

Cítil jsem se tak zvláštně. Pochopil jsem, že Ricca není už jen obyčejná kamarádka. Je mezi námi speciální pouto, které jen tak něco nerozdělí. Tedy doufal jsem, že tohle kamarádství vydrží už dlouho. Opět jsem se zazubil po naší konverzaci. Trošku jsem se i zapotil, protože jsem neměl ve zvyku si takhle povídat o pocitech. Všechno je jednou poprvé. Pomyslel jsem si.
"To možná nikdy ani nezjistíme," zamyslel jsem se nahlas při úvaze nad velikostí ostrovů a samotného světa. "Nápodobně! A víš co? Jdeme! Ještě nás toho spoustu čeká," zaradoval jsem se s povyskočením kupředu. "No... a jak se ti tady vlastně líbí? Ve smečce jsi moc nebyla... já tam byl až MOC. Takže jsem rád, že mám možnost se s někým takhle porozhlédnout," začal jsem nové téma, "a musím říct, že žasnu nad tím, jak jsou ostrovy zajímavé a rozmanité..."

>>> Mlžná džungle (přes Les)

Zubil jsem se, až to nebylo možné, ale připadal jsem si naprosto svůj. Ricca na mě měla dobrý vliv a cítil jsem se s ní úžasně. "Nápodobně, Ricco! A neboj... taky se mám ještě hodně co učit," přiznal jsem, ač nerad. Před takovou Joseline bych tohle nikdy říct nemohl. Musel jsem se pořád chovat, jako ten silný brácha. Realita byla však trošku jinde... zatím. Na to, že by mi Ricca mohla říct úplně všechno, jsem chápavě přikývnul hlavou. "Musím přiznat, že je mi s tebou moc dobře. Jsem rád, že jsem tě poznal, Ricco," usmál jsem se. Nad otázkou, kam bych se vlastně chtěl podívat, jsem se musel hluboce zamyslet. "Hm... já ti ani nevím. Jsem rád, že jsem vůbec někam odešel. Zjistil jsem toho při naší cestě hodně. Svět je obrovský. Nedokážu si představit, co všechno je třeba i mimo ostrovy," zamyslel jsem se nahlas, "ale asi nemám určený nějaký cíl. Budu rád, když ostrovy prozkoumám co jen to půjde!"

<<< Most (přes Les u Mostu)

Ty stopy mi nepřipomínaly nic, co jsem zatím mohl znát. Takové podlouhlé čáry... "Asi tak," uchechtl jsem se po tom, co Ricca řekla, že by ji zajímalo, co ty stopy vytvořilo. Přemýšlel jsem nad tím totiž naprosto stejně. "Tak na to místo se musíme hned podívat," usmál jsem se na Riccu - velice mile. To jsem neměl ve zvyku. Na omluvu jsem zareagoval následovně: "V pořádku, já to na tobě viděl. Nemohl jsem tě ale nechat jít samotnou," zatvářil jsem se do toho hrdinsky. "Malá pauza by nám neuškodila," podotknul jsem. Na kopci jsem se cítil úplně úžasně. Od té doby, co spolu s Riccou cestujeme, jsem si tyhle výhledy zamiloval. Až se mi nechtělo domů. "Je to nádhera!"

Stejně jako Riccu mě zaujal podivný vozíček, vedle kterého postával šedý vlk. Neváhal jsem a šel jsem se za ním podívat. Sledoval jsem, jak si Ricca dohodla nákup, a tak jsem si řekl, že bych to mohl zkusit taky. Konečně jsem našel využití pro ty kamínky, které jsem s sebou celou dobu nosil. Zeptal jsem se obchodníka, co bych si za ně mohl pořídit, a ten mi poradil:

Nákup:
(Eren má 74 kšm, 5 rubínů a 5 mincí)
Koupí Mystery box - 50 kšm
____________________
Zaplatím 50 kšm
Erenovi zůstane 24 kšm, 5 rubínů a 5 mincí

Mystery box - 4 - Hrst třpytek
Schváleno

Po nákupu jsem se vrátil zpátky k vyhlídce za Riccou.

<<< Hraniční pohoří (přes Temný les)

Spadl mi kámen ze srdce, když jsme se znovu potkali. "Ricco, viděl. Co to mělo být? Bylo to hrozně zvláštní. Celou dobu jsem čekal. kam tě ten tvor zavede... a vlastně ani nevím, kdy se ztratil," odpověděl jsem Ricce se zmatením ve svém hlase.
Opět jsem si hlasitě polknul, když jsem musel přejít ten hrozný most. Už zase... já ten most fakt nesnáším! Ani jsem nevěděl jak, ale stejně jako minule, jsem most přešel. Nebylo to nic příjemného. Mám snad strach z výšek? Nebo z toho, jak je ten most nestabilní?! Zamyslel jsem se na okamžik.
Už jsem se vrátil k realitě a k otázce, kterou mi Ricca pokládala. "Neviděl." Zastřihal jsem ušima, když zmínila stopy, které se objevily v lese. Posledně tady určitě nebyly. Vydal jsem se za Riccou.

>>> Tajné ostrovy (přes Les u Mostu)

Na chvíli jsem šedohnědou vlčici ztratil z dohledu. Potřeboval jsem si trošku oddychnout. Šlo vidět, že toho měla nachozeného více, než já. To abych si trošku zlepšil kondici," pomyslel jsem si. Cítil jsem se kvůli tomu špatně, ale co se dalo čekat? Tohle všechno je teprve přede mnou. Počínaje dneškem.
Jakmile jsem Riccu opět objevil, tak jsem si uvědomil, že ta podivná levitující bytost je pryč. Posbíral jsem všechny síly, abych Riccu opět dohnal. "Ricco!" štěknul jsem po ní. "Co se stalo?" doplnil jsem otázkou. Kam naše cesta vedla? Uvědomil jsem si také, že se vracíme zpátky.

>>> Most (přes Temný les)

<<< Tundra (přes Ledové pláně)

Najednou se k naší skupince přidal další vlk. Nemluvě o tom, kolik jsme jich cestou potkali. I když mi bylo jasné, že tady bude mít Ricca na práci něco, čemu nerozumím... musel jsem jít za ní. Tolik mi pomohla a tohle byl jediný způsob, jak se jí alespoň trošičku odměnit. Nebo takhle jsem to alespoň vnímal. Bytost, kterou Ricca sledovala stále nezastavovala. Konečně jsme se však ocitli na místě, které mi připadalo povědomé - i když jsem tady určitě nikdy nebyl. Nohy mě už poměrně dost bolely, a tak jsem zaostával. Stále jsem ji měl ale na dohled. Jestli mě ona vnímala? Kdo ví. Byla hodně zamyšlená, ale chápal jsem to.

>>> Hraniční pohoří

<<< Temný les (přes Nížinu hojnosti)

Až mě z toho putování začínaly bolet nohy. Nenechal jsem se však odradit. Čím dále jsme byli, tím víc mě to vlastně bavilo. Nejdříve nádherné a nekonečné jezero, potom nebezpečný most, nakonec strašidelný les... a teď? Zasněžené krajiny, i když už sníh vlastně nikde jinde nebyl a začínalo jaro. Zvláštní. Netušil jsem, jak moc jsou ty naše ostrovy kouzelné. Byl jsem stále zvědavější, kde je naší cesty konec. Kam nás ta bytůstka táhne? Co je cílem naší cesty? V hlavě se mi přehrávalo milion otázek, na které jsem neznal odpověď. Doufal jsem, že se to co nejdřív změní. A Ricca? Ta byla jako smyslů zbavená. Nevěděl jsem, jestli vůbec ví, že za ní poslušně jdu.

>>> Tajga (přes Ledové pláně)

<<< Les u Mostu (přes Most)

Najednou jsme se objevili ve zvláštním, strašidelně vypadajícím lese. Tohle teda vůbec není, jako náš les Alf. Pomyslel jsme si zděšeně. Při tom, co jsem zaslechl různé zvuky mi proběhl několikrát mráz po zádech a zježila se mi srst. Stále jsem si namlouval, že to vlastně nic není. Jen jsem trošku vyděšený - a aby ne! Všechno to pro mě bylo úplně nové a všechna místa nemohla být úplně vlídná a dokonalá. Cupital jsem za Riccou mnohem rychleji, protože jsem se chtěl dostat z toho hrůzného místa co nejdříve pryč. Zdálo se to však jako věčnost. Jako by ten les byl nekonečný. Ještě, že jsem nebyl sám. Bylo to k zbláznění! Už jsem ani nedoufal... konečně jsme se dostali z toho pekla ven.

>>> Tundra (přes Nížinu hojnosti)

<<< Dračí průsmyk (přes Luku)

Absolutně, ale absolutně jsem netušil, kde to jsme. Věřil jsem však své kamarádce a doufal jsem, že objevíme něco zajímavého. Sám jsem byl zvědavý, kam nás ten divný tvor (pokud se tomu tak dalo říkat) vede. Slepě jsem ji následoval. Na nic jsem se neptal. Pouze jsem jí naslouchal a následoval, jako ocásek. Pozoroval jsme les, kde se Ricca naučila lovit. Při její připomínce jsem se pousmál. Představil jsem si ji, jako malou vlčici, která určitě zažila spoustu nezdarů, než byla technika lovu trošku vypilovaná. Vyděšeně jsem se podíval na most, který nevypadal zrovna stabilně. Ricca si s tím však nedělala hlavu, takže jsem dělal, že je mi to vlastně úplně fuk. Nahlas jsem polknul a most jsem nějakým způsobem přešel - úplně zpocený a vystresovaný.

>>> Temný les (přes Most)

<<< Němé údolí (přes Severní hory)

Pozoroval jsem tu podivnou, levitující věc. Absolutně jsem netušil, co to znamená. Už od matky jsem věděl, že jsou ostrovy plné magie. Hádám, že dřív nebo později se něco takového mělo stát. Následoval jsem Riccu. Snad ví, co dělá. Snad to není nějaká past. Přemýšlel jsem nad celou touhle situací.
Po celou cestu jsem sledoval okolí. Sledoval jsem jezero tak hluboké a tajemné... sledoval jsem hory, které byly to největší, co jsem měl možnost za svůj život spatřit. Dlouho jsem čekal na tento okamžik. Konečně budu mít své rodině co vyprávět. Postavil jsem se na vlastní nohy - s pomocí Riccy. A byl jsem vděčný.
"Ani mi neříkej... celé je to pro mě úplně nové. Nestačím se divit, co všechno je mimo smečku," odpověděl jsem.

>>> Les u Mostu (přes Luku)

Po cestě jsme si udělali pauzu a myší jsme se nadlábli. No, jestli se tomu tak dalo říkat. Byl to spíš zákusek, ale hlad dokázal zahnat poměrně slušně. Podíval jsem se na jezero. "Je to fascinující," usmál jsem se na Riccu. "Kolik máš sourozenců?" odvážně jsem se zeptal. Byla to skvělá příležitost se lépe poznat. Sám jsem vzpomínal na Jo, Lycana a Elvean. Jak se jim asi daří? Co dělají? Dospělost nám už klepala na dveře a každý jsme si šli svou cestou. Snad se brzy zase potkáme. Chyběli mi.
"To chápu," přikývl jsem na připomínku Riccy, že jsou vzpomínky kousavé. Bylo to tak. "Někdy je to hořkosladké, že?"
Vůbec bych si nevšiml, ale jakmile vlčice poukázala na tu podivnou, levitující věc, tak jsem se zarazil. "Vidím," odpověděl jsem s otevřenou pusou a následoval jsem svou kamarádku.

>>> Dračí průsmyk (přes Severní hory)

Položil jsem myš na chvilku na zem. Musel jsem se zeširoka usmát, když mě vlčice tak hezky pochválila. To bylo prostě moje! "Děkuji! Nápodobně... bez tebe by to nebylo tak jednoduché," vrátil jsem Ricce pochvalu. A bylo to tak! Dokázala skvěle zareagovat. Bylo to skoro jako procházka růžovým sadem. Nečekal jsem, že nám to takhle půjde. "Asi jsme prostě dobrý tým," podotknul jsem.
Nastražil jsem uši, když začala mluvit o nějakém svém oblíbeném místě. "Tak jo, proč ne. Stejně nemám nic lepšího na práci," zavrtěl jsem ocáskem a následoval jsem Riccu, opět s myší v tlamě. Přeci ji nesním úplně sám.

>>> Němé údolí