Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Aetas byl z vlčat a jejich původu stejně překvapený, jako my všichni. A kdo by vlastně nebyl... Co se neúčasti na lovu týče, Ressovi se nesmírně ulevilo. Znovu se mu potvrdilo, že ne každá smečka je špatná a byl si jist, že tato je pro něj ta pravá. Jako poděkování pokýval s úsměvem na obě alfy. Tuto záležitost již tedy bral jako uzavřenou, může jen doufat, že se mu naskytne další příležitost ukázat, co v něm je.
Najednou ucítil ve stehně pichlavou bolest, okamžitě se otočil jejím směrem. Myslím, že raubíři se k nim opravdu hodí. Na tlapě měl Ress krev mladého vlčka, po chvíli nechápání mu došlo, že přezubuje. Další štípnutí, tentokrát na ocase. Původcem tohoto útoku bylo pro změnu druhé vlče. Oba se po svém činu s nářkem odebrali zpět na své původní místo. Ress se nad nimi musel pousmát. ,,Vy jste ale odvážní!" Pronesl s (tak trochu - dokonale - předváděným) úžasem. Poté se otočil k vlčeti, které se připravilo o jeden ze zoubků ostrých jako jehličky, ,,stává se z tebe pomalu velký vlk, ten zub je toho důkazem..! Za chvíli budeš moc ukazovat, jak moc jsou Yalorští silní a stateční!"
Ressovi bylo jasné, že s těmito vlčaty se nudit nebude. Už dva jsou schopní zabavit spoustu dospělých, co se bude dít po tom, co se probudí i třetí vlče? Do té doby se s nimi naučím zacházet, zatím jsem to vždy zvládl, s Navinovými vlčaty to jistě půjde taky - dřív nebo později se mi to jistě povede.

S nepřerušovaným úsměvem sledoval rodinou scénku mezi Navinem a vlčaty, bylo to moc pěkné. Jednou se třeba taky dočkám... Zatím se ale musím spokojit s hlídáním. Raději nad tím moc nepřemýšlel, nerad by se dostal do toho podivného spánku s otevřenýma očima - vždyť tu teď má práci! ,,Přeji úspěšný lov!" Zavolal ještě za odcházejícími vlky a pak se otočil zpět k vlčatům. Co si budem, moc nadšeně nevypadají... Chvíli přemýšlel a pak prostě jen začal mluvit, to mu ostatně jde nejlépe. ,,Váš taťka říkal, že jste z Yaloru. Zaslechl jsem, že je to opravdu moc zajímavé místo! Jistě na svůj původ musíte být pyšní, já bych tedy byl!" Trocha lichotek ještě nikoho nezabila, no ne? ,,Jinak... Já jsem Ress. A jaké jméno máte vy dva malý raubíři?" Tušil, že jeden z nich bude Atrox, ale který a jaké jméno mají ti další dva?
V tom do úkrytu přišel Aetas. Jeho otázky Resse vůbec nepřekvapily. Popošel kousek blíž k němu a přátelsky se usmál. ,,Zdravím Aete. Jsou to Navinova vlčata, pořídil si je v Yaloru a sem mu je donesla jejich matka, tak to alespoň říkal. Navin s Barnatt před malou chvilkou odešli na lov a tak jim je tady hlídám," odpověděl mu a doufal, že původ vlčat nijak nepopletl. ,,A... Chtěl bych se vám oběma omluvit, že jsem se nakonec nezúčastnil lovu. Zdržel jsem se na původním místě a pak jsem přes sníh nenašel vaše stopy a pach. A ke všemu jsem se trochu zamotal v lese," poslední část řekl sice smutně, zároveň se však z jeho hlasu dal zaznamenat i vztek, vztek na sebe samého. ,,Ještě jednou se vám tedy omlouvám a doufám, že mě tato chyba nebude stát místo ve smečce. Zároveň jsem však připraven nést následky." Nevěděl, jak to ve Zlaté smečce v podobných situacích chodí. V jeho bývalé smečce by jakákoli chyba znamenala vyhoštění z území a zákaz stýkání se se členy smečky...

>>> Zlatá smečka

Nic neříkal, jenom přemýšlel co je to vlče zač. Zároveň se však snažil zapamatovat cestu k úkrytu, nechtěl znovu spát pod kořeny stromu. Netrvalo moc dlouho a oba (tedy... všichni tři) už stáli před dírou v zemi. První šel dovnitř Navin s vlčetem, Ress ho nechal sejít po cestičce dolů a pak se vydal za nimi.
V úkrytu byla Barnatt a Athai. Když se ale pořádně podíval, všiml si dalších dvou vlčat, naprosto stejných, jako je to, co nesl Navin. Nejspíše sourozenci. ,,Zdravím," pronesl s úsměvem a potom se posadil. Poslouchal rozhovor mezi vlčicemi a modrým vlkem, čímž se dozvěděl, jak se sem vlčata dostala. Yalor. Už teď to místo neměl rád, ale pokud tam jsou vlčice znásilňující bezbranné vlky, hnusilo se mu ještě víc...
Jakmile mu Navin položil otázku, oči se mu rozzářily radostí. ,,Mohl. A jak rád!" Šťastně zakýval hlavou, ouško v kývání pokračovalo o chvíli déle. Přiklusal blíž k nim a přátelsky se usmál. Jediné, co mu dělalo starosti byl fakt, že vlčata vůbec nezná a ony neznají jeho - a teď nejde jen o jména. Ale co, strejda Ress si poradí!

Jakoby z dálky slyšel nějaký hlas, probudilo ho však až šťouchnutí. Nespal moc dlouho, ale v takovém počasí to dostatečně stačilo na to, aby nepříjemně promrzl - vždyť se stále trochu klepal. Není čas na zahálení, mechci být ledovou sochou... Vymanil se z kořenů a jakmile měl kolem sebe prostor, protáhl se a dlouze zívnul. Jeho zachráncem byl Navin, ,,díky za probuzení, asi jsi mě zachránil od totálního promrznutí..." Jeho hlas zněl upřímně, uvnitř byl ale naštvaný sám na sebe - co ho to napadlo usnout v mrazu uprostřed lesa?! Až teď si všimnul, že modrý vlk v tlamě drží malý uzlíček, vlče, které neznal. Je vlk, kdo je tedy jeho matka? Kde se tu najednou vzalo vlče? Vrtalo mu to sice hlavou, ale vlastně byl rád. S vlčaty se odjakživa cítil dobře.
Navin už pomalu mizel mezi stromy, Ress se tedy dal do pohybu, nechtěl se znovu ztratit a věřil, že tento vlk ho z bludiště stromů vyvede. Za chvíli už šel v těsném závěsu za ním. Do čenichu mu udeřilo několik známých a čerstvých pachů, smečka je jistě blízko. Vrací se z lovu... Na kterém jsem nebyl. Otráveně si povzdechl nad sebou samým, svoji neúčast bude muset vysvětlit a na to, že se ztratil v lese, vážně pyšný nebyl.

>>> Úkryt Zlaté smečky

Nejdříve zpovzdálí sledoval rozhovor Acci a Marcose, kteří odešli stranou. Potom se všichni rozutekli do lesa. Než se vzpamatoval, byli pryč... Vydal se tedy po pachu za nimi, nechtěl si nechat lov za žádnou cenu uniknout. Bohužel mu ale nepřálo počasí. Padající sníh zasypal stopy a překryl pachy. I když si Ress snažil před lovem les co nejvíce projít a zapamatovat si tak, kudy se kam dostane, pod sněhem to tu vypadalo úplně jinak. Připadalo mu, že chodí stále v kruzích, ještě to tu neměl vůbec zažité a tak se mu smečku nepodařilo najít. ,,Že já hlupák pozoroval ty dva... Vždyť přijdu o tak důležitý lov! Co mám teď sakra dělat?!" I když neměl ve zvyku se vzdávat, momentálně byl bezmocný. Chůze ve vysokém sněhu ho zmohla, několikrát mu sněhová peřina přikryla překážku a on si tak natloukl čumák. ,,Teď by se hodilo vědět, kde je smečkový úkryt... Otázkou však je, jestli bych ho vůbec našel, když bych věděl, kde se nachází. Vždyť teď nejsem schopný najít ani cestu zpět nebo ven z lesa," bručel si tiše pro sebe. Zalezl si pod kořeny jednoho ze stromů, které trčely ze země a tak představovaly alespoň trochu stříšku, schoulil se do klubíčka a za chvíli usnul.

Hloupý vlk, vždyť mrzne!

Odhad na situaci měl správný, Aetas mu to svými slovy potvrdil - jako poděkování za odpověď mu Ress pokýval hlavou, nechtěl zbytečné mluvit. Takže se porvali... Ale proč sakra? Barnattina otázka položená rváčům mu na jeho myšlenky odpověděla, nejspíš se tedy poprali kvůli něčemu, co se odehrálo v Yaloru. Blázni, takhke se zřídit... Nebyl schopný to pochopit. Byl moc rád, že Navinův stav se lepšil a zvládl se už i sám postavit, stále to ale nebylo stoprocentní. Mozná ani padesáti, stále nebyl schopný se udržet ve stoje na nohách. Nechtěl se do tohoto rozhovoru nijak zapojovat, svůj obrázek si už udělal. Nesoudil však nikoho, nebyl u souboje a neznal podrobnosti.
Athai oznámila, že lov bude teď a taky říkala, že mají jít jen ti, co chtějí a zvládnou to (po zdravotní stránce). Pohodil ocasem ze strany na stranu, měl radost, že se bude moct konečně předvést. Narovnal se a vypnul hruď, čímž dal najevo, že se s ním rozhodně může počítat. Teď už jen čekal na další pokyny.

<<< Zlatý les

Snaha zapamatovat si co nejvíce z lesa se vyplatila, takřka vůbec nebloudil a už se dostal na území smečky. ,,Teď jen najít ostatní.." brumlal si pod vousy a zrychlil do svižného poklusu. Nasával každý pach a snažil se najít ty nejčerstvější, nejlépe i více pachů na jednom místě.
Čenich ho opět nezradil, za chvíli už slyšel hlasy a blížil se ke smečce. A mám vás! ,,Zdravím," začal zvesela, pak se ale pořádně rozhlédl a viděl tu spoušť - spousta krve, Navin ztěžka dýchal a byl celý od krve; vypadalo to, že se popral s vlkem, kterého Ress ale neznal. Okamžitě ho napadlo, že je to cizinec a pokusil se napadnout smečku. Došlo mu ale, že by se s ním pak všichni nebavili - v rámci možností - v klidu, hlavně sněhobílá vlčice. Museli ho tedy znát... ,,Co se tu stalo? Mohu nějak pomoci?" prohodil tak nějak ke všem, rád by pomohl jak s léčením, tak by pro smečku i někomu vyprášil kožich. Nejraději ze všeho by ale věděl, co se tu přesně vlastně stalo, Ressovy domněnky jeho mysl na dlouho jistě neutiší.

<<< Bull Meadow

Občas se o Shay při chůzi lehce otřel, nemluvil, všechnu pozornost věnoval jejim slovům a nechtěl jí do vyprávění skákat. Jakmile domluvila, řekl: ,,Páni, to muselo být zajímavé... Každopádně jsem moc rád, že bohové udělali dobré rozhodnutí a dovolili ti se vrátit." Možná Perla z jejího vyprávění bude to malé vlče, které se Ressovi zakouslo do ocasu chvíli po jeho příchodu na ostrov - na jméno si už přesně nevzpomínal, ale nějak podobně jistě znělo.
Nastal čas loučení... Jakmile ho Shay obejmula, zapřel se o ni a tím objetí prohloubil. Olízal ji srst na krku a jakmile se od něj odtáhla, tak i čenich. ,,Jsem rád, že jsem tě poznal a ještě raději, že vím, že jsi naživu a v pořádku... Ať se ti daří, moje malá Xern! Ne sbohem, na shledanou..!" volal ještě za ní. Posadil se a sledoval, jak mu mizí mezi stromy. Po tváři mu stéká jedna osamocená slza, je to pro něj těžké, ale musí to tak být. Už teď mu chyběla...
Musím jít ke smečce, lov jistě brzy začne. Zvedl se tedy a šel, dřív, než si to rozmyslí a rozběhne se za Shay.

>>> Území Zlaté smečky

,,To bylo o fous..." zamumlal lehce udýchaně, když se posadil po svém výpadu proti lampionu. Shaynina smečka šla směrem k lesu, ve kterém po chvíli i zmizela. Kdy asi začne lov? Neměl bych se tam už pomalu vrátit..? Čas ho začínal tlačit. Byl tak moc rád, když mu Shay nabídla doprovod. ,,Bude mi ctí, má dámo!" usměje se a pokračuje, ,,s návštěvou počítám. A ať je to co nejdřív, jinak prohledám celý ostrov a najdu si tě sám!" Naoko se tvářil straaaaaaaaašně moc vážně, pak mu to ale nedalo a začal se smát.
Zvednul se, doklusal Shay a po jejím boku vkročil do lesa. ,,A co jsi vlastně dělala celou tu dobu ty? Chci vědět všechno..!"

>>> Zlatý les

,,Jsi nádherná, úžasná, dokonalá, krásná,.." Když by to mohla poslouchat pořád tak ať si to užije. ,,Ale hlavně jsi MOJE milovaná Shay!" mrknul na ni a přátelsky zavrtěl ocasem. Takhle šťastný už dlouho nebyl.
Pozoroval, jak kolem něho s plameny na zádech poskakuje. Nejraději by ji svalil do trávy, olízal ji celý obličej a pořádně ji znovu obejmul, ale bál se, že by mohla chytit tráva. A pokud by se požár přenesl i na les, mohl by ohrozit smečku. Proto raději jen točil hlavou a neustále se na Shay díval. ,,To bych určitě nedovedl... Jsi moc šikovná!"
Koutkem oka zahlédl, že se skupina vlků dala do pohybu, okamžitě mu z úst zmizel úsměv. ,,Ach ne..." Bylo mu jasné, že Shay bude muset jít. Zbývá jim jen pár minut. Pořád přemýšlel, že půjde s ní, ale nemohl si dovolit přijít o smečkový lov. Zahleděl se na chvíli do lesa, když v tom z něj vyletěl lampion. Mířil rovnou na ně. ,,Pozor!" zakřičel ve výskoku a chytil lampion do tlamy. Odnesl ho kousek stranou, položil ho a rychle se vrátil k Shay. Pořád mu zůstalo "otcovské" chování, nemohl dovolit, aby se jeho holčičce něco stalo...

,,To jsem si říkal taky... A pak jsi mě tu překvapila ty! Je ale pravda, že tohle překvapení bylo milé, moc milé - ne jako krtci." Zasmál se a doufal, že Shay nebude vadit přirovnání ke krtkům. Myslel to dobře a věřil, že ona jeho humor chápe, to ho tedy uklidnilo.
A bylo to tu... ,,Já vím, jsi už velká a umíš se o sebe postarat - taky aby ne, když tě učil někdo tak úžasný," zazubil se, ,,ale stačilo s tou žádostí o přijetí do smečky jen pár hodin počkat a už bych se ptal jiného alfy..." Zajímavé, jak taková chvilka může vlkovi pozměnit budoucí život. ,,Ale tak co, alespoň si budu pořád udržovat kondičku a neztloustnu, když si občas zaběhám mezi smečkami." To by snad ani nebyl Ress, aby na každé pochmurné věci nenašel něco pozitivního. Už se ke smutku nechtěl vracet, chvíle se svojí nejoblíbenější vlčicí si přeci musí naplno užít.
To už se před ním Shay nakrucovala ze všech stran. ,,Vždyť jsem už říkal, že ti to moc sluší - mám ti snad znovu zopakovat, že jsi nádherná?" To co přišlo pak ale otevřelo Ressovu tlamu dokořán a oči mu to vyvalilo, div že nevypadly z důlků. ,,Jak jsi to udělala?!" Jakmile se trochu vzpamatoval, zvedl se a šel si to prohlédnout zblízka. Vždyť ona hoří!

Musel se pousmát. ,,Abych se nezačal bát! Ne... Samozřejmě nepochybuji o tvých schopnostech, ale víš co, dvě tlamy jsou víc než jedna." Přitiskl se k vlčici ještě víc, chtěl ji pořádně přesvědčit o tom, že svému "taťkovi" může kdykoli cokoli říct, kdykoli ho požádat o pomoc, že on tu pro ni VŽDY bude.
Když Shay řekla to o smečce, jakoby Ress na chvíli spadl z růžového obláčku, na kterém se teď vznášeli, jen oni dva. No jo... Vždyť ona má smečku a já taky. Každý jinou. Její smečka se stěhuje, nebudu vědět, kde ji najdu... Co když půjdu s nimi, abych věděl, kde usídlí? Ne, brzy jistě bude smečkový lov, toho se musím zúčastnit. Proč jsem se jen přidával do Zlaté smečky, mohl jsem teď jít klidně se Shay a přidat se do jejich smečky... Proč to nemůžeme mít alespoň jednou jednoduché?! Docházelo mu, že jim nezbývá hodně společného času, proto nechtěl čas plýtvat přemýšlením a raději se zase hodně rychle vydrápal na onen zmiňovaný obláček - zpět za Shay, dokud ji tu ještě má.
,,Když jsem se v zimě vzbudil a nikde tě neviděl, vydal jsem se tě hledat. V lese nám povolila bohyně krátké setkání, to mě ještě více utvrdilo v tom, že tě prostě najdu. Tak jsem začal putovat po ostrovech... V zátoce jsem potkal vlčici, Athai. Povídali jsme si a dozvěděl jsem se, že její partner je alfou Zlaté smečky, ale že ho už dlouho neviděla. Slíbil jsem jí tedy, že se časem přijdu do smečky podívat, abych zjistil, jestli se Aetas (ten její partner) probudil a jak se jim teď daří. Pak jsem na dlouhou dobu usnul. Když jsem se probudil, vydal jsem se do Zlatého lesa, toho, co je teď za námi. Tam jsem potkal další vlčici, trochu podivínka, ale jinak je docela dajn. Společně s ní jsem byl svědkem toho, jak nějaká díra vysála hned dva vlky. No a potom napadli smečku dva obrovští krtci, kteří to tam chtěli celé zničit a zabít nás. Tak jsme bojovali. Po boji jsem se rozhodl do smečky přidat, v ten moment se mi to zdálo jako moc dobré rozhodnutí - nyní nám to ale komplikuje situaci..." Poslední část řekl poněkud smutně.
Zavrtal se hlavou ještě o trochu víc do Shaynina kožichu a čekal na její reakci. Popravdě byl rád, že ji jeho dlouhá mluva neuspala.

Hltal s úsměvem každé její slovo, stále tak nějak nemohl uvěřit, že má zase svoji malou-velkou holčičku u sebe. ,,Tak to jsem moc rád, že máš stabilní domov a přátele. Jenom jestli se tam o tebe hezky starají, protože jestli ne-.. To bych si to šel s nimi ihned vyřídit!" Trochu nedůvěřivě se na krátkou chvíli otočil ke smečce, do které nyní Shay patří. Hned se ale zase zahleděl do jejich krásných očí. ,,Když jsi mi zmizela, slíbil jsem si, že tě jednou najdu, ať to trvá jakkoli dlouho, i když bych musel projít celé ostrovy a klidně i víc... No a teď jsi si spíše ty našla mě. Důležité je, že nás osudy zase poslaly k sobě. Už nikdy tě nechci takto ztratit!" Sevřel jí znovu do pevného objetí. Čenich zabořil do její světlé srsti na ramenou a zhluboka se nadechl jejího pachu; zpět do srsti jí vrátil teplý vzduch. Celý tento proces několikrát opakoval, nemohl se toho nabažit, byla pro něj jako jeho osobní droga.

Kdo ví, jak dlouho by ve vysoké trávě spal, když by ho něco nevzbudilo... Přesněji někdo. Najednou válel s tím někým na sobě sudy trávou. ,,Co to sakra děláš?! A kdo vlastně -" probral se a zapojil všechny smysli. Podle vzhledu si nebyl jistý, ale pach přeci nelže. A ty oči, musí to být ona!! ,,Bohové tohoto světa, kousněte mě, jestli já pořád nespím! To by pak byl moc krásný sen... Propána, Shay!" Začal jí vracet objetí a postupně ji olízal snad celou tvář. Srdce mu šťastně plesalo, tep se mu zrychlil, nedivila bych se, pokud by byl v tento moment nejstasnejšťastnějším vlkem pod sluncem.
Jakmile se se Shay pořádně přivítal, začal hned mluvit - měl toho tolik co říct! ,,Moje milovaná Shay, jak já se o tebe bál! Kde jsi se tu vzala? A jak se ti vlastně daří? Strašně jsi vyrostla a hodně se změnila... Moc ti to sluší, moje nejdražší!" Když by nemusel dýchat, nikdo a nic by ho v mluvě nezastavilo. Jelikož chtěl ale na všechny svoje otázky znát odpověď, raději nepokračoval a napjatě čekal, co z vlčice "vyleze".

<<< Zlatý les

Nyní už šel Ress krokem, neměl kam pospíchat. Upustil zajíce do vysoké trávy, sám si udusal kolečko a pak se v něm spokojeně vyválel - na tohle nebude starý NIKDY. Následně se vrhl po své kořisti a pomalu ji pojídal. Všiml si velké skupinky vlků kus od něj, ale nechtěl jim věnovat příliš pozornosti. Proč taky, když může jíst? Jídlo je dokonce i důležitější než společnost, no ne?
V klidu zajíce snědl, olízal si co nejvíce krve z kožichu a pak se spokojeně vyvalil. ,,Mít plné břicho je fajn," zamumlal si pro sebe a rozhodl se, že pro využití času bude pozorovat onu skupinu vlků. Co asi řeší? Co když je to další smečka? Nechce třeba obsadit území Zlaté smečce? Ne, to by tam jistě nestáli a nepovídali si, museli by jednat rychle... Z toho všeho přemýšlení se mu klížila víčka. Netrvalo dlouho a skutečně usnul.