Příspěvky uživatele

,,Dobře, bude mi ctí!" Lehce sklonil hlavu a galantně se tak vlčici poklonil - tak, jak je to pro Resse přirozené. Dělalo mu velkou radost, že se Ayshi už alespoň chvílemi směje, zároveň ho to více ujistilo v tom, že má na vlky stále ještě dobrý odhad. Její otázka ho ale maličko vyvedla z dobrého rozpoložení. Kde vlastně leží Zlatá smečka? ,,Přesně to popravdě nevím, vím jen, že se nachází v tomto lese. Myslím si, že bude stačit prostě procházet lesem a jakmile narazíme na více pachů, budeme se jistě blížit k hranicím smečky." Byl spokojen, jak dobře to vymyslel. ,,Tak co, můžeme jít?" Nečekal ani na odpověď, rovnou se rozešel hlouběji do lesa.

Že by konečně začala otevírat své srdce a ukazovala svou pravou tvář? Musel se usmát. ,,Pravda, cestování v jednom není vůbec zábavné, spíš naopak..." Její úsměv ho zahřál u srdce. ,,Moc rád! Ale budu upřímný, chtěl jsem teď jít navštívit Athai, měla by tu mít někde smečku." Bylo mu líto, že nemohl s Ayshi cestovat, ale slíbil Athai, že se ve smečce ukáže. Zajímalo ho, jak to dopadlo, jestli se ten Aet vrátil a prostě jak se ji daří. Pak ale dostal nápad: ,,Co když bys šla se mnou a potom bychom mohli cestovat - společně?

Začínal se v Ayshi docela ztrácet. Připadala mu milá, ale přesto se snažila chovat chladně. Proč to dělá? Úsměv je mnohem lepší než vrčením nakrčený čumák... Nebyl schopný to pochopit, ale řekl si, že se mu třeba za nějakou dobu otevře, tak ji dá čas. ,,Já už tu budu něco kolem dvou let. Za tu dobu jsem potkal dost zajímavých vlků a co se míst týče, uchvátila mě snad všechna. Hlavně ta rozmanitost - jdeš po louce a z ničeho nic jsi na poušti a hned zase v lese. To mi přijde opravdu kouzelné..!" O přírodě a svých objevech by byl schopný mluvit věčně, chtěl být ale slušný, tak si raději příliš nepouštěl tlamu na špacír.

,,Těší mě, Ayshi," řekl s lehkou úklonou hlavy - nenucenou, naprosto přirozenou. ,,Tak to vážně nechápu, ty mi jako žádný zabiják vůbec nepřijdeš. A to mám na vlky docela dobrý odhad..." Vůbec mu to nešlo do hlavy. Třeba to je jen nějaká její póza. Něco, jak vzbudit respekt, nebo..- Raději se ze svých myšlenek zase rychle vynořil, nechtěl, aby mu něco uteklo... OPĚT.
,,Jak dlouho tu už vlastně jsi? Objevila jsi nějaká hezká místa?" Když by teď řekla 'ne' a on to neměl nesměřováno za Athai do smečky, nejraději by ji chňapnul za ucho a zavedl ji třeba do Ovocného lesa, nebo snad k Tiché zátoce,.. Je tu přeci tolik nádherných míst!

S nastraženýma ušima naslouchal každému slovu zelenooké vlčice. ,,Nechci být nezdvořilý, ale mé jméno se skloňuje Ressi, nikoli Resse." Bylo to snad poprvé, co někdo zkomolil jeho jméno. Nelíbilo se mu to, proč tedy vlka neopravit, no ne? ,,Nemám potřebu se tě bát, nevidím v tobě totiž žádného zabijáka. A i když bych se třeba pletl, bránit se umím." Musel se nad tím pousmát. ,,Jaké jméno máš ty? Pokud ti tedy nemám říkat Zelenooká Vražedkyně." Natočil hlavu tázavě na stranu, přičemž se mu zhouplo jeho nenarovnané ouško. Rád oslovuje vlky jménem, přijde si k nim více roven a hlavně je to podke něj slušné.

Pokud si má hlava děravá dobře vzpomíná, tak týmované jsem se již jednou zúčastnila. Jelikož mě tato hra ale baví, ráda bych se zúčastnila znovu, přihlašuji tedy Resse. Co se výběru týče, upřednostňovala bych osobní výběr.

A pokud by to nevyšlo jako hráč, ráda pomihu i jako PORODCE ^^

Pokud se stihnu do smečky dostat (týden tu teď nebudu, ale tak třeba jo, no :D), tak se s Ressem ráda zúčastním.

Když tak kráčel dál zlatavým lesem, najednou ho vyrušilo šustění v keři opodál. Chtěl si sice najít společnost, ale kručení v jeho břiše bylo silnější. Přilehl tedy a plazením se dostal blíže k onomu keři. Mocně se odrazil a keř jedním ladným skokem přeskočil. Zajíc, kterého Ress vystrašil, se okamžitě vydal na útěk. Než se Ress stihnul poskládat zpět na nohy, zajíc zmizel mezi strom. Tak se nejspíš budu ještě nějakou chvíli spokojit s prazdným žaludkem..- Pokrčil nad tím rameny. Z jeho přemýšlení ho ale vyrušilo pozdravení, které šlo z opačné strany keře. Keř tentokrát jen obešel. Stála před ním hnědobéžová vlčice se zelenýma očima. Rychle ji přejel pohledem a když usoudil, že mu nehrozí nebezpečí, s úsměvem se posadil. ,,I já tě zdravím. Mé jméno je Ress." Tón jeho hlasu byl galantní a zněl mile, ostatně... Takto k vlčicím mluví vlastně pokaždé, když v nich nevidí nebezpečí.

<<< Bull Meadow

Jakmile se mu nad hlavami objevuje zlatavé listí, stává se z úmorného horka alespoň trochu snesitelné teplo. Nadšeně se hned rozhlíží po korunách stromů, nemůže se toho pohledu nabažit. ,,No není to tu nádherné?" Mumlá si sice jen pro sebe, zároveň to však vystihuje všechny jeho momentální pocity. A když už jsme u toho 'pro sebe'... I to by se mohlo brzy změnit! Do čenichu nasál hned několik pachů a jelikož se na něj usmálo štěstí, spousta z nich bylo i docela čerstvých. Nejprve chtěl z plna hrdla zavýt, aby tak na sebe upoutal pozornost. Potom si ale uvědomil, že někde v blízkosti je smečka. No a dělat tu zbytečný povyk není nejlepší nápad... Proto se raději vydal dál lesem, hezky v klidu a potichu.

<<< Tichá zátoka

Písek se pod jeho tlapami měnil v trávu, která byla čím dál tím vyšší. Mezi stébly trávy byly k vidění i nejrůznější druhy květin hrající všemi barvami. Když mu kolem hlavy proletěl pestrobarevný motýl, instinktivně po něm chňapnul. Když si ale potom uvědomil, na jak křehké stvoření jeho tlama zaútočila, zastyděl se a byl rád, že minul. Nejraději by se svalil do trávy a naslouchal bzučení hmyzu a cvrlikání ptáků, ale hrozilo, že by opět usnul. A on chce přeci navštívit Athai! V tu chvíli vylezlo z poza mraku sluníčko, se kterým přišlo i mnohem větší teplo, takřka okamžitě. Raději to vzal nejkratší cestou poklusem rovnou do lesa, jehož zlaté listy nabízely ukrýt před přímým sluncem.

>>> Zlatý les

,,Možná se později stavím, teď ale ještě ne..." Nechal ji odejít, sám se schoulil do klubíčka a usnul.
○○○
Jeho spánek byl bezesný, i tak však dlouhý. Možná by spal ještě déle, když by se pod ním nezačala otřásat zem. Bylo to silné. První jen rozmrzele zamžoural po okolí, když však otřesy neustávaly, zvedl se a zmateně se rozhlédl kolem. Nebylo znát, odkud to jde... Bohové to zařídí... No ne snad?! Nechtělo se mu nic řešit, vždyť se právě probudil! Posadil svůj línej zadek raději do písku a hleděl do vln zátoky.
V tom si vzpomněl na Athai. Jak asi postupuje se smečkou? Najednou si byl jistý, musí se tam jít alespoň podívat. A kdo ví, třeba v tom kouzelném lese najde svůj nový domov...
Když už měl zadek z písku nepříjemně otlačený, vstal a vydal se těsně kolem hladiny směrem na východ, tam, kde byla ta louka s vysokou trávou. Voda mu olizovala tlapky, noha míjela druhou a on se blížil ke hranici území.

>>> Bull Meadow

V tom počtu akcí jsem si nebyla jistá, ale asi máš pravdu :D

+ Destiny - Zúčastnění se 15 neherních akcí - NEHERNÍ MANIAK
+ Destiny - První příčka ve 3 akcích - ZLATÝ VLK

+ Ress - Dosáhnutí hranic u obratnosti - GYMNASTA

Destiny
- 364 postů - PISÁLEK
- Všechny tlapky ve vrozeném elementu - ELEMENT
- Dosáhnutí hranic u síly, vytrvalosti a rychlosti - SILÁK, VYTRVALEC, RYCHLÍK
- 2 roky na MG - DVOUROČEK
- Dřívější členství ve Zlaté smečce - SMEČKA
- Uzavření partnerství - LÁSKA
- Zplození vlčat - VLČATA
- Zúčastnění se Yaloru - YALOR

Ress
- 118 postů - PISÁLEK
- 1 rok na MG - ROČEK

Viděl, že Athai (nejspíše nad jeho slovy) přemýšlí a tak jí dal čas. Zatím se zadíval na hladinu a sledoval, jak se voda roztéká po písku a pak se zase vrací zpět mezi své přátele, ostatní kapky. Je úžasné mít se kam vrátit.. Možná ho k této myšlence zavedlo to povídání o smečce, možná je ale pouze podivín. Ať už je to cokoli, je načase vrátit se zpět do reality a naslouchat slovům, která Athai právě říká.
,,Věřím, že to pro smečku dopadne dobře!" Svá slova doplnil úsměvem. Nevěděl, jak zareagovat, a proto raději jen dodal trochu optimismu - to by mu šlo. Co to s tebou je? Nějak jsi vypadl ze cviku. Konverzace ti už moc nejdou, starý brachu..! Vnitřní hlas, ten tu tak chyběl.