Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Mlžná džungle >>>

Tady už jednou byla. Možná, že to bylo před rokem. Kdo ví. Ale znala tuhle stavbu, ačkoli nečekala, že na ni takhle jednoduše narazí a kdyby ji přímo hledala, nejspíš by ji hledala ještě hodně dlouho. Zkrátka se před Riccou zjevila zcela náhodně a Ricca se ukryla uvnitř. Naslouchala, jak déšť bubnuje do kamene a přitom kráčela do hloubky Svatyně.


Ricca zaplatí 5 mincí = 40 %
------------------------------
Síla 17 %/52 %
Vytrvalost 17 %/55 %
Rychlost 42 %/70 %
Obratnost 20 %/68 %
Schopnost lovu 30 %/55 %

TRÉNUJEME:
Síla ........................... +10 % => 27 %
Vytrvalost .................. +10 % => 27 %
Rychlost .................... +10 % => 52 %
Obratnost ................... +10 % => 30 %

Schváleno

Ricca se ocitla v druhé místnosti, kde už na ni čekal Mistr. Ona se mu uklonila a zavrtěla ocasem, přičemž pronesla zdvořile: "Zdravím, Vás, Mistře," Pochopitelně on ji neřekl nic nahlas, ale ona cítila, že její zdvořilost jej potěšila. A tak jako minule, místnost se proměnila na džungli, ve které ale nepršelo. Za to byla Ricca ráda, protože kdyby ano, byly by větvě a kořeny stromů kluzké a o mnoho hůř by se zdolávala dráha, kterou se ona měla dát. Vyrazila kupředu a drala se hustým porostem. Sice ji obratnost nechyběla, tedy jí to tak nepřišlo i když pravda byla, jak pochopila, jinde. Cítila, jak bylo obtížné zdolávat jednu překážku za druhou. Byl to náročný terén a její tělo dostalo, co zabrat.
Scenérie se změnila a džungli nahradila vysoká hora. Tu měla Ricca šplhat po strmém svahu vzhůru, až na vrchol a tak se do toho pustila, ještě dokud měla dost protáhlé svaly z džungle. Nechtěla, aby jí teď zatuhly a tak šplhala nahoru. Inu, občas ji tlapka podklouzla, jak se uvolnil nějaký ten kámen, jindy jí uklouzla na hlíně, do níž se její drápy zaryly, až vytvořily prasklinky. Párkrát sklouzla níž a musela šplhat ten úsek znovu, ale nakonec se vydrápala nahoru, kde na ni Mistr čekal.
Na řadu přišel boj a tak spolu bojovali Ricca a Mistr na samém vrcholu hory. Ricca se snažila Mistra kousnout. Jednou útočila svrchu, čili skočmo na Mistra, podruhé to zase zkoušela klamem útokem na jinou část těla, než naznačovala. A pak zase útočil Mistr a ona mohla sledovat, jaké postupy zaujímá on. Oběhnout, sledovat protivníka, a ve chvíli, kdy začne ztrácet soustředění - udeřit prudkým výpadem. Uskočit, uhnout a hnedka se otočit.
Nakonec se Mistr od Ricci otočil a po posledním útoku ji oběhl a pelášil pryč. Ricca chvíli zaraženě hleděla, jak se od ní vzdaluje, ale pak vyrazila přímo za ním. Pochopila, že boj skončil a nahradil ho závod s Mistrem. Brzy ho dohnala. Ale jakmile mu byla blízko, on jako by ještě nabral na rychlosti a začal s úskoky a kličky, načež i ona musela prudce měnit směr běhu. Tak zrychlovala a zpomalovala a učila se rychlosti jak v běhu, tak při změně směru. Konečně ten bláznivý závod skončil a Mistr se na Riccu usmál, že odvedla dobrou práci. Ona mu za to dala, co si žádal.

Když bylo po všem, chtěla najít Erena. Šel i on do Svatyně? Zůstal venku? Tak tyto otázky se dozví, nejspíš teprve, až s ním promluví. Opustila Svatyni a zjistila, že déšť již ustal a jenom kapky stékající z hustého porostu džungle, bubnovaly a zvonily z míst, kam dopadly a stekly.

>>> Mlžná džungle

Tajné ostrovy (přes Les u Mostu) >>>

"Možná to nezjistíme na vlastní kožíšek, ale třeba by nám o světě za oceánem mohl někdo z dospěláků vyprávět." Napadlo ji, jak už zmínila, třeba jejich rodiče. Ti by svět mohli znát. "Občas se tady objeví někdo ze světa mimo tyhle ostrovy, tak takový vlk by nám mohl odhalit, jak asi svět tam venku vypadá." Jasně, nebylo by to takové, jako to vidět na vlastní oči a očichat si to vlastním nosem a oťapkat vlastními tlapkami, ale alespoň nějaké povědomí potvrzené někým, kdo ze světa přišel.
Zamířili do lesa a cestou si povídali. Bylo to příjemné. Ovšem také Ricca zaznamenal, že asi bude pršet. Zastříhala ušima a promluvila na Erena: "Hm, hm, asi nás zastihne liják. Jarní bouřka?" Zadívala se na oblohu, která docela rychle měnila odstín ze světlé modři na potemnělou modř svědčící o náhlé změně počasí. Ricca přidala do kroku: "Měli bychom se někde schovat." To už se však stromy měnily na hustý porost džungle.
"No, já nevím. Jsem ráda, že jsi ve smečce ty a taky Nico. Ale jinak nevím, co si o smečce myslet. Jak jsi zmínil. Já se pohybovala příliš dlouho mimo smečku a ty jsi zase byl příliš dlouho uvnitř. Myslím, že tohle poznávání se je skvělý plán, hihi." A aby byla upřímná, nezdálo se jí jako férové, aby byla ve smečce stále Omegou, když po rozhovoru s Deltou by měla býti Sigmou. Omegou byla příliš dlouho aniž by to zapříčinila. Ale tím se nechtěla trápit a hlavně tím zatěžovat svého nového kamaráda Erena.
"To ano, jsou rozmanité. Alespoň co jsem zatím mohla vidět. Musíme toho prozkoumat opravdu hodně, aby jsme před ostatními vlky nebyli za neznalce. Kdo ví, co by si o nás pomysleli." To už se spustil liják a Ricca spatřila po pár krocích již známou stavbu. "Hele, Erene, Svatyně! Tam se před jarním deštěm schováme!" Zakřičela, protože liják zesílil a aby ji Eren vůbec slyšel.

>>> Svatyně

(Březen)
Jméno vlka: Ricca
Počet příspěvků: 21
Postavení: Omega
Povýšení: Já nevím, myslela jsem si, že by už měla být Sigma, když mluvila s Deltou a ten ji teda řekl, že musí začít na nejnižší pozici, což je pro nové Sigma. Zahráno to je herně.
Funkce: xxx / Chtěla by do začátku být Průzkumník nebo Posel
Aktivita pro smečku: xxx
Krátké shrnutí (i rychlohry): Po rozhovoru s Deltou, by měla být tedy oficiálně čenkou Daénu. S Erenem se vypravili do hor ulovit nějaké hlodavce. Pak zamířili k jezeru v Němém údolí, kde mu Ricca chtěla ukázat oblíbené místo. Ricca si všimla podivné bytosti a následovala ji, ta ji dovedla do Tajgy, kde se setkala s mnoha vlky a jednou vlčicí a pumou a krkavcem pocházejících z jiného světa. Účastnila se hledání Iriesty a pak se s Erenem vydali na Tajné ostrovy.
Questy smečky: xxx

Ricca odpočívala. Tady u vody, cítila, že její odpočinek byl intentenzivnější, než jinde. A byla zde s někým s kým si rozuměla a to se ji nestávalo často. Vlastně kromě Nica si ani nevybavuje s kým v podobném věku, jí bylo dobře. Neměla příliš známostí a ráda by to změnila. Mohla doufat v to, že tohle byl další z drobných krůčků.
Zazubila se na Erena. "I mně je s tebou tak lehce." Cítila se mnohem lépe, když byla ve společnosti někoho, s kým mohla mluvit normálně. "Ó ano, svět je obrovský. Já nevím, jaké to je mimo tyhle ostrovy. Možná to ani nikdy nezjistíme." Chtěla by to vědět? Možná ano, možná ne. "Třeba je to hodně podobné, jako tady. Možná je to ale větší. To by asi věděli naši rodiče." Asi se jich na to ani nikdy neptala. Moc si toho nepamatuje z té doby. Povzdechla si tiše.
Potom ale zavrtěla ocasem a zvedla se na tlapky. "Také jsem ráda, že to můžeme spolu prozkoumat. Tak, co kdybychom to zkusili projít támhle?" Kývla hlavou k lesu směrem na jih. Erenovi bylo jedno, co uvidí, tak mohli jít tam.

>>> Mlžná džungle (přes Les)

Byla mu skutečně vděčná, že ji nenechal samotnou. Jak se totiž ukázalo, měla se ještě pořádně co učit, aby dokázala rozpoznat stopy pořádně. Ano, v Temném lese se spletla. Kdyby dávala lepší pozor a nebo kdyby se více soustředila na prostor kolem sebe či si lépe pamatovala pach Erena, mohlo by ji dojít dříve, že ji hledá. "Děkuji. Já, ač se mi to nelíbí, pořád jsem dost Ňouma. " Přiznala mu to tak lehce, jako by to snad ani nedokázala říci svým sourozencům! S Erenem se cítila volná. Byli jí s ním příjemně. "Někdy se mi tohle stává. Asi jsem moc hr a nebo mám pocit, že jsem toho hodně promeškala." další přiznání. "Jako bych ti mohla říci úplně všechno, Erene." Ricca cítila, že by tenhle vlček mohl být její dobrý kamarád. A kdo ví. Byla moc ráda, že není opět sama.
"Je to krásné místo. Někdy bych se chtěla podívat na ty ostrůvky. A co bys rád viděl ty, Erene?"

Most přes Les u Mostu >>>

Ty zvláštní stopy ji skutečně zajímaly. "Jsem zvědavá, co ty stopy vytvořilo," přiznala se Ricca. Vedly do míst, kde už jednou byla. Tenkrát pršelo. Nebo to byl sníh? "Tady za tím kopečkem je moc hezké místo, Erene. Takové jsi ještě určitě neviděl. Bude se ti líbit." na tváři se jí usadil úsměv. Byla teď šťastná. "Promiň, že jsem tak vyrazila kupředu. Ten tvor mě dočista omámil. Ale jestli chceš, tak si tady můžeme odpočinout. Je to příjemné místo a vhodné k relaxaci."
Překonali kopec a naskytl se jim pohled na moře a ostrovy roztroušené po obzoru. Zastavila se, aby prohlédla na Erena, "vidíš? Není to krásné místo?"
A byla by se posadila, kdyby neuviděla vozíček a vedle něj vlka. "Vidíš ho? Tak to on udělal ty stopy." stopy skutečně vedly přímo k obchodníkovi.

Ricca se u obchodníka zastavila a prohlížela si, co nabízel. Uchvátilo ji něco a o to se s obchodníkem dohodla:

Nákup
301 kšm, 13 rubínů a 5 mincí

Světlo - 170 KŠM + 3 rubíny
Motýlí plášť - 150 kšm + 3 rubíny
_______________
320 kšm + 6 rubínů
Zaplatím 8 rubínů a 300 kšm

Na účtu Ricce zůstane 1 kšm, 5 rubínů a 5 mincí.

Schváleno

Po nákupu se vrátila k Erenovi.

Hraniční pohoří přes Temný l. >>>

"Erene! Našel jsi mě. OH, to jsem tak ráda. Já, já nevím, co to bylo. Viděl jsi to taky? Ten tvor, dovedl mě na místo, kde se přihodila zvláštní věc." chtěla mu to hnedka povědět. Ovšem, znovu pocítila nepříjemný pocit houpání, jak se most pod jejími tlapkami hýbal že strany na stranu. Čím blíže byla středu mostu, tím intenzivnější pohyby zažívala. Nebyly příjemné, protože nebyly přirozené. Vlčice obvykle nezdolávala takovýto druh překážek, jako byl tento zvláštní most. Spojnice mezi dvěma ostrovy.
Kráčela opatrně. Někdy byla nucena rozkročit se do široka, aby ji pohyb mostu nevyhodil do strany. Bylo čím dál těžší se na mostě udržet. Oddechla si teprve ve chvíli, kdy spatřila konec mostu a mohla doběhnout do lesa.
"Byla tam skupinka tří tvorů a hledali tady nějakou Iriestu, neviděl jsi někoho toho jména?"
Vydala se hlouběji do lesa, ovšem nešla po svých stopách zpět, ale v lese ji zaujaly jiné stopy. Takové zvláštní dvě dlouhé linky. "Vidíš tyhle zvláštní stopy? Podíváme se, kdo je tady zanechal." Pustila se po nich.

>>> Tajné ostrovy přes Les u Mostu

Bylo po všem. Ricca se rozhlédla a neviděla nikoho z vlků, ba dokonce ani Lokiho pumáka. Jako by se po všech zem slehla. Ona se vlastně neslehla, pukliny v zemi po souboji zůstaly. Kam se všichni poděli?
Uvědomila si, že někde cestou ztratila Erena a že si vůbec, ale vůbec neuvědomuje, kde se to mohlo stát. Šel vůbec s ní? Ona si myslela, že ano, ale jak tomu vlastně bylo, to neměla nejmenšího tušení. Měla by se vrátit stejnou cestou, ovšem přes ledové pláně se jí rozhodně jít nechtělo. Napadlo ji však, že by se mohla vrátit na cestu po které šla a jestliže by ji Eren následoval, musel by na ní zanechat svůj pach! Ach, ano! A tak už déle nečekala, patrně neměla už ani na co a vydala se tam, kde byl ten temný les. To byla nejbližší cesta. Alespoň jedna. A zjistí, jestli je Eren na tomhle ostrově. A tak vyrazila horami dál k lesu.
V lese se snažila zjistit, zda tam není čerstvá stopa mladého vlka! Našla ty své. Ale jeho stopy ne. Takže mohla usoudit, že do lesa se nedostal.
Vkročila na most, kde si potvrdila, že tudy vážně mladý Daéňan skutečně nešel. A nebo ano! Počkat. Musela si to ověřit, ale pamatovala si jeho pach správně? Něco zaslechla! Hlas byl to on! Neztratila ho, jako Ansera.

>>> Most přes Temný l.

Zápis rychlohry Noramu 2/2

Protože si všimla, že jednoho vlka, tedy přesněji vlčici, přeci jenom zná i když to bylo už dlouho, kdy se viděly naposled, rozhodla se, že půjde se skupinkou, se kterou jde právě ona vlčice. A tak se připojila k pumákovi Lokimu, Rhaaxinovi. Mielei, Citře a Sivatagovi. Zamířili do hor, aby se tam poohlédli jestli nenajdou nějaké stopy po hledané Iriestě. Brzy na to, sovička Mielei hlásila, že se před nimi něco děje a Loki s Riccou se pustili napřed, aby to prozkoumali. Narazili na skupinu neznámých vlků, kteří mezi sebou bojovali. Jejich souboj zasáhl i je. jelikož se k nim šířila prasklina v zemi, která způsobila sesuv půdy. Ricca se snažila udržet, ale nakonec ji sjely tlapky a ona se nedobrovolně svezla na loučku. Sesuv ohrozil i ostatní, kteří zůstali níže a ti byli nuceni se dát do pohybu.
Jakmile se Rhaaxin objevil v dohledu, poznal některé vlky a zaútočil na skupinu. Tak se strhl boj i mezi cizáky a jejich skupinou. Citra se díky své výšce dostala přes prasklinu k Ricce a obě se tak pokusily zachránit jednoho vlka, který se zdál být důvodem, proč spolu ti cizinci bojovali. Rhaaxin s Mielei se snažili útočit na vlky s nějakými přívěsky a jeden bílý zaútočil i na Riccu. Zatímco Citra odváděla toho zachráněného někam stranou. Ricca se snažila použít magii vody a nejdříve se pokoušela vlkovi znemožnit boj tím, že ho začne topit, přičemž ji pomohl druhý vlk, co byl patrně na té straně, jako Ricca. Potom, když na ni znovu zaútočil, prskla mu do očí vodu a zaútočila zuby.
Země se otřásala, létaly kolem blesky a pak oslnivé světlo, které Riccu ochromilo. Část skupinky se propadla do rokle a pak vlci prostě utekli.

Tundra (přes Ledové pláně) >>>

Chladná krajina se zpočátku zdála ještě docela útulná, dokud se z Tundry Ricca neocitla na ledových pláních. To se teprve krajina změnila na nepříjemnou a kousavou. Ricce se dokonce zdálo, že až nehostinnou nebo alespoň nepohostinnou. To nebylo nic moc pro ni. Ale musela sledovat onu bytůstku.

Zápis rychlohry Noramu
Když se před ní poprvé zjevila, upoutala Riccy pozornost! A ona za ní musela jít. Šla dost daleko. Zpočátku běžela, ale potom už jenom šla. Přes druhý ostrom, přes Most, přes Temný les, Nížinu, Tundru, Ledové pláně, až sem. Tady! Bylo tu už několik vlků, které neznala. a Zvláštní trojice, která patřila k sobě, ale rozhodně nepatřila k někomu z těch ostatních vlků, kteří sem byli přivedeni podobnými bytůstkami, jako Ricca. Troji byla vlčice, puma a krkavec. Ale nebyli to obyčejní tvorové, oni mluvili a chovali se, no, na Riccy pohled až trochu moc nadřazeně. Ale někoho hledali a chtěli pomoc od zdejších vlků. Hledali nějakou Iriestu, která měla být naposledy spatřena zde. Něco takového potvrdil i žlutě zbarvený vlk, který se později stal součástí pátrací skupinky, v níž byla i Ricca. Selaine, jak se jmenovala ona vlčice, která sem přišla v doprovodu pumáka Lokiho a krkavce Raevera, vlky nakoce nechala, aby se rozdělili do tří skupin, které budou pátrat po okolí. Ricca se přidala k Lokimu a zamířila do hor.

>>> Hraniční pohoří

Temný les (přes Nížinu H.) >>>

Temný procházela docela nerada. Tohle místo se jí nelíbilo a hlavně proto, že tu vládlo, docela děsivé ticho a nebylo zde moc dobře vidět. Občas zakopla o nějaký ten klacek. Takže měla pocit, že má zadní tlapky už řádně okopané a odřené. A nejspíš i měla. Takže byla ráda, když se konečně vynořila z lesa a ocitla se na pláni. Tady si nebyla jistá, jestli byla. Možná ano, ale spíš ne. Ta bytůstka ji však hnala dál.
Tentokrát nic neřekla. Pokračovala tou nížinou až k oblasti, kde byl opět sníh. Zřejmě zde díky podmínkám neroztával ani v létě. A nebo roztál teprve až byly opravdu horka. To nevěděla. šla dál. Cítila, že je zde chladnější vzduch, než v nížině.

>>> Tajga (přes Ledové pláně)

Les u Mostu (přes Most) >>>

A opravdu! Ještě chvíli kráčela Ricca lesem a procházela mezi stromy, vedena tou zvláštní ve vzduchu plující bytůstkou, která ji pořád vábila a hnala kupředu, až došla k Mostu.
Pořád tu byl a pořád nebylo skrz něj vidět na druhou stranu. Jako by mlha, která začínala někde vepředu, byla pernamentní součástí mostu. Ten tak vypadal, jako by se vytrácel do nekonečna a neměl vlastně vůbec žádný další konec.
Zastříhala ušima, zavětřila a vykročila na most.
Věděla, že si musí dávat pozor, že most není bezpečný a dokonce i párkrát škobrtla, jak se konstrukce nečekaně škubla. Mohly to způsobit Erenovy tlapky? Závan vzduchu? Kdo ví.
Ona však nakonec došlápla na pevnou půdu temného lesa.

>>> Tundra (přes Nížinu H.)

Dračí průsmyk (Luka) >>>

Když prošla průsmykem, ocitla se na louce, kterou trochu znala. Tady ztratila Ansera. Ten se o ní postaral, když byla nemocná a naučil ji lovit. Díky němu uměla ulovit myši. Vydala se ho hledat, když měla zůstat na místě v lese u mostu. Ale ona šla sem a zde viděla přízrak. Nebo tak to nějak bylo?
Přes louku se dostala právě do toho lesa, kde se to odehrálo. Bylo to, prakticky nedávno, ale jí to připadalo, jako kdyby to bylo před mnoha lety. Čas si uměl s myslí vlka pohrát, když chtěl.
Tak či tak, houkla zvesela: "Tady je ten les, kde jsem se naučila lovit." Mluvila na Erena, ale vůbec nevěděla, jestli je sní, nebo ne. Kdyby ano a na něco se jí ptal, nejspíš by mu neodpověděla, protože byla jako omámená tou medúzou.
"A tady kousek dál je takový divný most a přes ten přejdeme, Erene. Možná tě trochu poleká, to se ti ani nebudu divit, není to příjemný, ale dostaneme se tudy na druhou stranu. Na ten další ostrov."

>>> Temný les (přes Most)

Němé údolí (přes S. hory) >>>

Sledovala toho tvora, který se tak podivně vznášel ve vzduchu, jako by se snažil plavat. Alespoň tak to Ricce připadalo. Ty pohyby, které vytvářel. Běžela za ním, když však začala stoupat do hor, nechtělo se jí zrovna lézt po hřebenech.
Hor měla trošku plné zuby. Tedy, ne, že by se do hor už nechtěla vidat. Jo, ale věděla, jak jsou tyhle hory vysoké a také zrádné. A po roztátém sněhu dokázaly být i nestabilní a kluzké a proto se také pustila roklí mezi horami, jakmile to bylo možné.
Cestou, kterou si zvolila, ještě nikdy dříve nekráčela a tak mohla poznat další místo na ostrovech.
"Erene? Tohle zvláštní rokle, že? Ty skály vypadají jako hlavy nějakých obrovských tvorů." Promluvila na vlka, aniž by tušila, jestli jí jde v patách nebo ne. Sledovala neustále toho tvorečka, který ji, jakoby zcela okouzlil.

>>> Les u Mostu

Furijské hory >>>

Slezli z hor Furijských kopců a ocitli se na krásném místě. Ricce se tady líbilo. "Vidíš? To jezero? Je tak velké a klidné. Pamatuji si, jak mě sem s bratrem vzala máma a taky jsme tady potkali máminu kamarádku a seznámili se s její dcerou. Pamatuji si, jak bráška chtěl, aby Mielei byla jeho kamarádka a moje ne," Ricca se zasmála. "Bláhový bráška. Sice jsem se s Miel od té doby neviděla, ale myslím si, že ani on ne." Vlastně ani jeho od té doby neviděla. Naposledy viděla druhého bratra, kterého se tenhle snažil také obrátit proti ní.
Ach, nespokojeně mlaskla. "Vzpomínky dokáží být kousavé."
A potom si všimla, něčeho zvláštního. Levitovalo to kolem ní, bylo to maličké, jako nějaká medúzka a jako by jí to snažilo se ukázat cestu.
"Vidíš to také? Chce, abych za tím šla."
Nevěděla, jestli to Eren také viděl, ale rozběhla se za tím tvorem.

>>> Dračí průsmyk (přes S. hory)