Příspěvky uživatele

< návrat zpět

->úkryt

Uzkými chodbičkami se prochází opravdu těžce, zvlášt když ještě v tlamě drží ten kus dřeva. Jak se sem sakra dostal? Možná nějakými tajnými chodbami, kudy vlčice nikdy nešla… protože ještě neměla možnost se tu tak porozhlédnout a protože jí dřív taky Khan varoval, že ty chodbičky mohou být zrádné. Cupitá teda pomalu naučenou cestou ven, za ní tu a tam uslyší mávnutí křídel Trhoše, který svou kamarádku věrně následuje.
Už je vidět světlo! No konečně, skoro se zdá, že ta cesta ven trvá celou věčnost. Anebo je to tím, že je tak netrpělivá a chce se co nevidět vrátit za Alhou a tou vlčicí, co toho tolik ví a určitě se její rady budou hodit… Vyjde ven, ještě chvíli jde s kusem klacku dál od vstupu do podzemí… přece to nenechá hned vedle, ještě by dostala vynadáno. Tu v dálce někoho vidí. Dva vlčky. Sonora… tu taky viděla na srazu, a s ní někdo jde. Toho ale nezná. Pustí konečně klacek z tlamy a čeká, dokud nejsou dost blízko. „No Ahooj, ty jsi nový člen smečky?“ domýšlí si hned, proč by tu jinak byl? Nějaké diplomatické záležitosti nebo prostí návštěvníci, nic z toho ani vlčici nenapadlo.
„Já jsem Aerrav, no, no, zrovna po povodních uklízíme úkryt, půjdete se přidat?“ Rovnou nadnese otázku a střihne uchem. Prohlédne si oba vlčky a pokud s návrhem souhlasí, opět zapluje do úkrytu.

->úkryt

Camiya hned vysvětluje, co je tedy ten úpal a jak se chránit. Aerrav přikývne, přeci se musí dbát na to, aby se jí tu neudělalo mdlo. V úkrytu bylo příjemně, a na rozpáleném písku přeci jen netrávila tolik času. Alha to ale nevidí tak černě, vysvětluje, že hustá světlá srst nemusí být do pouště úplně nejhorší, což Aerrav opět zvedne náladu a začne vrtět ocáskem. „Já to věděla, že to není tak horké… ha, chápete, jakože poušt, horké,“ pokusí se o vtip a pokud nikdo nereaguje, tak to dovysvětlí a uchechtne se sama, neztráceje dobrou náladu.
Celkově Aerrav přijde, že je Alha hrozně milý. I soucítí a celkově se chová tak hezky. Občas na něm nechá vlčice oči dýl, než je normální, snad čekaje, že z něj vypadne něco hezkého. „A kam se přesouvat? Do hor by to bylo fajn, ale hádám, že tu teda bude dost… pouštních vlků? A kolikrát se stane, že se vytopí poušt!“ přemýšlí nahlas.
Černá vlčice povídá, že tu na ostrovech přeci nejsou všichni. „Cooo, japato, že jsi je ztratila?“ Vykulí oči bílá vlčice. Jak se stane, že někdo jen tak ztratí vlčata? Mezitím hrabe nějakou špínu, dokud nenarazí na nějakou velkou shnilou větev. „Hm, to musí ven,“ ale je moc velká… „Pozor na oči,“ pronese vlčice a v tu ránu vykouzlí uzounký paprsek světla, kterým větev přeřízne napůl. Jelikož je tu stále moc vlhko, nezačne to ani hořet, což je lepší, než vlčice čekala. „Jdu to vynést ven…“ houkne a do tlamy vezme velký kus dřeva.

->Namarey

Camiya se zdá, že toho ví o žití v poušti mnoho, proto hned za jejími slovy následuje otázka od Aerrav: „A jak se mu mohu vyhnout?“ Hnědá pokračuje vyprávěním o svém nevlastním bratru. Sice Aerrav asi nikdy neviděla vlka s protivným obličejem, ale přikyvuje. „To tady máš hotovou rodinnou smečku,“ jen tak řekne, nečekaje žádné odpovědi.
A ještě strýce tu má… rodina Camiyi zdá se, ovládla Namarey a Aerrav poslouchá každé slovo. Přece nesmí zůstat pozadu, všechno musí dohnat, zjistit, jak to tu vlci mají a jak tu hezky zapadnout. Bílo žlutý vlk se hodí do řeči s Camiyou. „Ty jsi taky pouštní?“ zajímá se Aerrav. Ani donedávna nevěděla, že existují nějací vyloženě pouštní vlci. Teda, aspoň to ze slov Camiyi pochopila. Ona i Alhajoth však vypadali… prostě jako vlci.
Sice bílá vlčice ovládá magie, ani jedna z nich však v tuto chvíli není užitečná, zato hnědá vlčice si při úklidu vypomáhala… něčím. Běložlutý vlk se ptá, jestli tu má sourozence. „No, ne. Já je viděla naposledy tak… když mi byl rok. Teda. Já s jedním cestovala a poznávala svět, s Rouym, ale k němu svět nebyl tak hodný jako ke mně, není už naživu,“ neříká to nadšeně, ale zase jí ani není do pláče. Je to už dávno. Smrt patří k přírodě a nelze jí odporovat. Snad v nebi mu je dobře.

Camiya se diví, proč že vlastně severský vlk bydlel na poušti. Je pravda, že ve skutečnosti Khan nemálo nakecal bílé vlčici hory doly, snad aby aspoň do malé smečky někoho nalákal. Ale Aerrav si opravdu myslí, že je to v poušti fajn, minimálně po těch povodních a ještě když nad kontinentem panuje zima, tak se to tu zdá být celkem snesitelné. „slunce mi dělá dobře na kožíšek,“ jaký to nenáročný jedinec. Aby mohla zůstat mezi vlky, klidně by i na hlavě písek každý den nosila.
Aerrav poslouchá a přikyvuje. „Však vlčata jsou vlčata, dělají, co jim dospělý řekne,“ souhlasí. „A je bráška teď v pořádku?“ zajímá se. Když už všichni vyrostli, třeba už jsou všichni za dobro. Teď ví, že se má držet před Peisou na pozoru. Snad před ní taky neprořekne nějakou hloupost.
Hnědá vlčice naráží, že úkryt je celkem v dezolátním stavu, načež Aerrav opět přikyvuje. Trochu to tu páchne plísněmi nebo něčím velmi nepříjemným. Všude je nějaký nahromaděný písek a trocha bordelu. Do toho přichází světlý vlk a velmi slušně se ptá, zdali neruší. „Ne, vůbec, zrovna tady Camiya navrhla, že je tu nepořádek a že by se to tu mělo dát do kupy, můžeme rovnou začít, než přijde alfa, ať je překvapená!“ Mává ocasem, protože může být užitečná. Vezme do tlamy nějaký kus naplaveniny, asi dřeva, odnese ho k východu. „Tyjo, škoda, že tu nikdo neovládá třeba písek nebo vodu, to by teď bodlo...“

Camiya se s ní dá do řeči, což Aerrav vnitřně rozzáří ještě víc. Je to extrovertní vlk, který miluje pozornost a možnost s někým rozprávět. „No, já vyrůstala někde na severu, pak se dostala na tyto ostrovy a narazila na Khana, bylo to celkem přímočaré… proč bych měla původně být pouštní?“ nechápavě zamrká.
Velmi pozorně poslouchá, co jí vlčice o jiné, co si Aerrav domyslí, že je ta hnědá s puntíky a krátkým ocasem, povídá. „Cože, a co jsi udělala v minutlosti? Já v minulosti putovala s bratrem, ale zabil ho medvěd, když jsem se na chvíli vzdálila? Myslíš, že by mě taky odsoudila?“ zní to trochu hloupě, ale Aerrav jen chtěla rovnou Camiye říct něco o své minulosti, aby to nebylo tak jednostranné. Však jsou obě součást jedné smečky, není třeba před sebou skrývat nějakou minulost!
„Ó, jaké reformy? Máš nápady?“ už to z Camiye chce tahat. Ne proto, že by je chtěla ukrást a sama je prezentovat, ale proto, že je Aerrat tuze zvědavá. Třeba jí taky něco napadne! Všimne si dalšíhé příchozího člena smečky a hned, trochu víc nahlas, ho z dálky pozdraví: „Ahój,“ tak dobře se už dlouho necítila. Mohou nějaké jídlo nalovit všichni spolu...

Vlčice v přítmí nahodí nějaký výraz, avšak zatím Aerrav nechytá žádné úšklebky či cokoliv, co by dávalo najevo, že by Camiya byla nějak proti nové společnosti. Skarab přináší štěstí? Paráda, to abych si nějakého ochočila a byl pojízdným štěstíčkem. Ale počkat, má už Trhoše, ještě by chudák žárlil!
„Ano, Khan mě přijmul do Namarey a ukázal všechno. Byl to takový ohnivý oranžový vlk, měl vtipný klacek a rameni, ukázal mi, že poušť není až tak špatné místo,“ vypráví o svém alfovi, po kterém se slehla zem. Nemůže si nevšimnout, že vlčice povídá o betě, která ji přijala, nepříliš pozitivně. „Je s ní něco špatně?“ táže se, ne, že by se jí chtěla zastat, ale opravdu jí to zajímá. Má si na ní dávat pozor?
„Ano, byla, viděla jsem, že je nás hodně, ale jak byly ty povodně a tak, bylo to takový víc chaotický, takže jsem ještě ani nestihla se všemi promluvit a pořádně se seznámit. Zrovna Ushari jsem potkala během povodní a všechno ohledně Namarey mi pověděla, Díky ní tu teď zase stojím!“ povídá skoro pyšně, že mluvila s nynější alfou. Je to nezkušený člen smečky, je tak ráda z každé maličkosti.
„No a teď, když se počasí zase hodilo do klídku a nehrozilo, že by mě odnesla voda, jsem se vrátila na území, poznat víc členů a pomoct se vším, co zvládnu! Není třeba s něčím pomoct, když už jsme u toho?“ velmi nadšeně pokračuje, snad vlčice naproti ní mezitím neusla.

Packou se snaží brouka jemně dotknout, je fakt fascinující. A září. Aerrav se světlo moc líbí a pokusí se ho na sobě vytvořit. „Koukej maličký, já taky svítím!“ žvatlá napůl pro sebe, zatímco se mírně rozzáří a vykreslí si hodně primitivní až načmárané obrazce na srsti, které světélkují. Tu však slyší cizí kroky a nepříliš známý pach. Opět zhasne, avšak přicházející vlčice může ještě zahlédnout světlo, které najednou zmizne.
Než se naděje, je u ní tmavě hnědá vlčice neznámého jména. „Ano, no nejsou fascinující? Je to dlouho, co jsem tu byla naposled a pořád jsou stejně hustí. Já jsem Aerrav, byla jsem ve smečce ještě za dob Khana, ale poté, co zmizel, měla jsem za to, že zmizela celá smečka. Jsem ráda, že tu zase mohu být a dělat něco užitečného, a kdo jsi ty? A odkud jsi? A jak se ti líbí ve smečce, jsi tu už dlouho?“ bílá vlčice nejenže nedokáže zavřít tlamu, ještě si tmavou vlčici vesele obchází a s máváním ocasu prohlíží. Vypadá jako veselá kopa, což nemusí být problém, pokud však Camiya není bručoun.

<-Kvetoucí louka přes namareyskou smečku

Bělostná vlčice brzo nechává zasněženou krajinu za zády a nyní se brouzdá na pokraji sněhu a pouště. Je už přítmí, takže ani tady není kdovíjak teplo, ba naopak. Kupodivu je to poprvé, co jí dojde, že huňatý kožich se v poušti hodí mnohem více, než si doteď mohla uvědomovat. Je holt chytřejší než si myslí. Anebo vůbec a tento fakt je čirá náhoda, ale to si nepřipouští.
Cítí všudypřítomný pach, který moc dobře zná. Smečka, domov. Dlouho tu nebyla, ale její mozek si to stále pamatuje. Po paměti, jak jí to kdysi ukazoval Khan, jde kolem oázy a tu je taková škvíra. Zapluje dovnitř a pokračuje. Najednou se ozve jakési zahoukání, což zprvu vlčici nehorázně vyleká. „Kdo tam?!“ Otáčí se a snaží se zachytit pach. Najednou jí na kožich něco přistane. „Trhoši, ty žiješ!“ nadšením mírně poskočí a přitulí se ke svému mazlíčkovi. „Kdepak jsi byl, copak jsi všechno zažil, viděl jsi Wuwiho?“ vyzpovídává sovičku, i když ví, že jí sotva odpoví víc než houknutím.
Putují dál chodbičkami, sleduje obrázky a přecijen po notné chvíli se objeví v hlavní síni. Sic Aerrav nenese žádnou potravu, nese aspoň sebe jako pomoc. Avšak, nikdo tu zrovna není. Jen světélkující broučci. Jestli tu Trhoš přebýval celou dobu, asi se nenudil, brouků a jiné havěti v okolí tu bylo až až. Co bílou vlčici nenapadne, jde si jednoho takového broučka prohlédnout z blízka.

->slané jezero přes hraniční pohoří

Cestou přes pohoří si vlčice užívá sněhu, ten jí není cizí a ráda si v něm pošlape. Ocasem vlní a cestou si něco potichu pozpěvuje. Všechno je krásné bílé, dokud nezačně zapadat slunce, pak jen trochu bílé a trochu oranžové od západu. A pak už jen tmavé, i když sníh stále dost světla odráží, aby víděla aspoň trochu na cestu.
Mezi horami a skalisky se ozývá slabý zvuk, snad milionkrát odražen a skládán zpět, takže není přesně jasné, co to bylo, ale připomínalo to vytí. Toho si však Aerrav nevšímá a vesele pokračuje dál. Vycházi z pohoří a zapluje do louky, nyní pokrytou celou sněhem. To je ale krásná podívaná! Vlčice za sebou nechává stopy, které asi budou brzo dalším šněžením zasypány, a ona pokračuje přes hranice až domů, do Namarey.

-> Úkryt Namarey přes Namareyskou smečku

Smečka řešila a dořešila. Aerrav je oficiální členkou Namarey a opět se cítí poněkud víc v bezpečí. Prohlédne si všechny přítomné, jsou to teď její rodina. Ale pak se již dál nevyjádřila a poradu již mlčky doposlouchala. Brzy byla ukončena a rozpuštěna, Aerrav ještě chvíli setrvávala na místě. Byla nadšená, že je součást něčeho většího, i když stále neví, co se stalo s Wuwim.
Tu se konečně počasí uklidnilo. Přestalo pršet a duha na chvíli ozdobila nebe. Ještě chvíli se Bělostná poflakovala kolem, kochala se tím, jak nakonec všechno dobře dopadlo a teď byl čas, aby zamířila do smečky. Nijak nespěchá a cestu do pouště si celkem užívá. Hopká a kouká, kde co lítá. Stará Aerrav.
Prochází skrz pohoří, kde již začalo sněžit, ale nezůstává, pokračuje dál na louku…

-> Kvetoucí louka přes hraniční pohoří

aerrav: 15 bodů:
-15 % do svatyně za 12 bodů
-1 rubín za 3 body

rodion: 20 bodů:
-3 tlapky do ohně za 15 bodů
-4% do síly za 5 bodů

dík dík
názor dopíšu někdy dneska

Rodion:
1.
× Vydej se hledat bezpečné místo (3b)
× Ulov si na horší časy (2b)
× Pokus se plavat (1b)
× Projdi se po zatopeném území (1b)
2.
× Zauvažuj nad nejlepší akcí pro přežití potopy (3b)
× Ubraň úlovek (3b)
× top se a nech zachránit (2b)
× Po promočení si udělej horký odvar z trychtýřku (2b)
× Zlepši své dovednosti (1b)
× Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody (1b)
× Zamiř do bezpečí (1b)
Fáze 1: 7 b
Fáze 2: 13 b
Fáze 3: 0
Fáze 4: 0
Rodion celkem: 20b

Aerrav:
1.
× Pokus se plavat (1b)
× Projdi se po zatopeném území (1b)
× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí (1b)
2.
× Ubráň svůj úlovek (3b)
× Zauvažuj nad nejlepší akcí pro přežití potopy(3b)
× Po promočení si udělej horký odvar z trychtýřku (2b)
× Ulov si na horší časy(2b)
× Zamiř do bezpečí(1b)
× Zlepši své dovednosti (1b)
Fáze 1: 3b
Fáze 2: 12b
Fáze 3: 0
Fáze 4: 0
Aerrav celkem: 15b

pro celou namarey, představení

Okolo panuje celkem chaos, vlci se tu spolu baví o všemožných věcech, o momentální počasové katastrofě a tak nějak obecně. Co se tak Aerrav rozhlížela, nevidí jediného známého vlka. Ve smečce, jak jí znala ona sama, však moc členů ani nebylo, Wuwi asi zmizel a Khan s ním. Pohodí ocasem a přemýšlí kam zaplout, nějak se jí ale navázat nějaký oční kontakt, cokoliv, navíc alfa nevypadá nadšeně, že tu panuje taková anarchie.
Po chvilce ale začne mluvit a pokyne ke klidu. Nových vlků, zdá se, je více, a ti, včetně Aerrav, se mají představit. Předstoupí a než začne mluvit, krátce si všechny projede a zkouší zapamatovat co nejvíce tváří. „Jsem Aerrav, byla jsem součástí smečky za dob Khan-faniho, předtím, než zmizel. Avšak poté, co jsem se dozvěděla, že smečka stále žije, nečekala jsem ani vteřinu, abych se vrátila…“ snad to je to, nač se alfa ptala. Jde pár kroků zpět a čeká na další pokyny. Vlkům, které potkala již pohoří, věnuje jeden pátravý pohled. Je tu tolik duší… tolik kamarádů…?
Další slova Aerrav mírně překvapí. Koukne na Ushari, která ji sem zavedla a pobaveně se usměje. Vypadá překvapeně.

<-Namarey

Cesta je těžká a už téměř neschůdná, Aerrav si musí dávat neskutečný pozir, aby nikde nezapadla nebo aby jí neodnesla voda. Drží se s ostatními, je napůl vzrušená a napůl znepokojená ději v okolí. Déšť se zhoršuje, pod nohama to čvachtá, pak už i brouzdá. Je celkem pomalá a trochu zaostává, přichází o něco později jak většina.
Jakmile jsou na místě, trochu opodál zaujme místo s ostatními a poslouchá. Alfa již začala mluvit, a tu k ní došel další z členů a… Nebyl sám. A hle…Vždyť ty vlky viděla už v hraničním pohoří, předali si několik slov. Ale teď vypadají trochu semletě. Přijde si trochu, že překáží a neví, jak být víc užitečná. Je tu trochu chaos, že prostě stojí dál a sleduje, co se bude dít a jestli bude moct nějak zakročit.

//post ještě zpět v minulosti, pardon :‘(
Počasí se ne a ne zlepšit. Ushari jí vysvětlí plán. A taky poví, že ve smečce žádná vlčata nejsou. A s těmi by si zrovna rozuměla! Dostanou se až na území, kde se postupně objevují další členové Namarey… a nikdo známý. Všechno vypadá tak jinak, ale Aerrav se i nadále snaží nevykolejit se. Chvilku jí to trvalo ale snad je doma.
Pozdraví přítomné vlky a po straně čeká, co bude dál. Tady zůstat nemohou, to je všem jasné. A v tu chvíli se objeví i alfa. Vlčice se nejdřív rozhlíží, ale pak prozatím mlčky následuje všechny tam, kde alfa naznačila, že má skrýš. Všechno je tak narychlo a chaotické, že Aerrav ani neví, co dělat a říkat, a tak mlčky následuje novou alfu Namarey i její členy.

→ Slané jezero (rychlý přesun přes Kvetoucí louku a Hraniční pohoří)