Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Vítr si pohrává s jejím sněhovým kožichem, skoro si až připadá, že se místo na mostu ocitla na nějaké kládě uprostřed moře. Pohledem nakonec sklouzne dolů, možná by ji víc uklidnil pohled na moře, skály, cokoliv, avšak nevidí víc než hustou mlhu. Zatím se drží, pevně, rozhodne, že je nejlepší čas na to vyšplhat se zpět na most. Když už ale je téměř na vrchu, vítr jí olízne tlapu znovu a ztratí rovnováhu.
Naštěstí má stále v blízkosti Riveneth, která ji záchytne. „D... Dík,“ uculí se na šedivou, vždyť už jí přeci přiznala, že je ve stádiu tréninku, nikoliv na vrcholu svých sil. Proč by se za to měla taky stydět, nepřemožitelným se nenarodíš...
Vítr se zvedá čím dál víc, posledních několik metrů se Aerrav lepí na záď šedivé, možná i doufá, že v případě nouze nebude pomoc příliš daleko. Naštěstí z obláčků brzy vynoří druhá strana s pevnou zeminou a rozhodně žádnými vratkými prkny. Z posledního půl metru sněhová až radostí skočí na hlínu, zavlní ocasem, této zvládly. Teď chvíli nic nepoveděla, cítí určitý deficit v krku, přemýšlí, o čem načít tuto konverzaci. „Říkala jsi, že jsem tu nová. Jak ses sem třeba dostala ty? Kdy? Víš, kudy zase odtud zmizet? Ne, že by chtěla odsud Aerrav zdrhnout, na druhou stranu, jestli je cesta tam, určitě je nějaká i zpátky. Uviděla by ještě někdy svou rodinu?

->Temný les

->Les u mostu

Stojí před mostem a hledí na šedivou, teď se rozhodne být o něco sdílnější. Prý, že je tady život docela těžký. Aerrav nijak nezmění výraz, ale trochu si v duchu vzdychne. Holt celý život máš ještě před sebou, tohle zatím byl jen tutoriál. Teď přichází plný život! Kouká na propast mezi ostrůvkem, na druhou stranu není vůbec vidět. A pod ně též. Radši se už dolů nedívá, ještě by si to mohla rozmyslet. Není žádný strašpytel. A navíc, už jednu cestu zvládla, není to nemožné.
Šedivá, která se představí jako Riveneth, jde jako první. „To zní velmi... zapáleně,“ zazubí se na vlčici. Asi most taky už tolikrát prošla, vypadá, že ví, kam šlápnout. Aerrav jde těsně za ní, aby se jí neztratila v mlze a zároveň kopíruje její pohyby. Vypadá sice trochu rozviklaně, ale zatím se drží. Radostí, že jak jí to jde, mává ocasem.
Radost ale netrvá věčně. Po varování vlčice nedlouho poté začne foukat silnější vítr. „Jak dlouho to ještě trvá, to bychom mohl-“ doufá, že před bouřkou utečou, ale náhlý závan větru jí narazí do boku a ztratí rovnováhu. Uklouzne a zadní tlapka jí podjede do díry, kde chybělo prkno. „To je dobrý, to zvládnu!“ drží se zuby drápy dalších příček, jak se most houpe.

A je pokoj. Rys si jde svou vlastní cestou a Aerrav čeká, co bude teď. A nebo si šedivá dělala celou dobu srandu a teď se mi vysměje a odejde. Mám pocit, že to asi nedopadne dobře... pokradmu okukuje vlčí čarodějku. Kupodivu, vlčice je ochotná Aerrav vést, ukáže směrem a vydá se opět někam, kde by měl být podle všeho ten vratký most. Aerrav poslušně následuje, ne že by měla být jakkoliv na šedivou vázaná, ale třeba nebude zas takový bručoun. Vypadá, že se tady vyzná a kde co ví, zůstává otázkou, zda-li by byla ochotná se podělit. I Když, ptát se teď, to asi nedopadne dobře. Bude lepší, když teď Aerrav nebude provokovat a raději se zmínit o jiných tématech. „Asi no... Je vidět, že jsem tady na ostrově nová, ale popravdě to tak nechci nechávat. Já měla předtím perný den, chtěla jsem si pročistit mysl od starostí a ták,“ přemýšlí, jak navázat nějaký přátelštější kontakt. I bohové občas potřebují oddych. I když tahle vyšší existence se nudí tak nějak konstantně, Aerrav není úplně vhodný kandidát na zabavení. „Jsem Aerrav, ze severu,“ nakonec se rozhodne představit. Jestli spolu půjdou ještě dlouho, bylo by fajn aspoň vědět, jak se oslovovat. Ať už si šedivá myslí o Aerrav cokoliv, z nějakého důvodu se jí ještě nezbavila, i když by určitě mohla, snad i vskutku zajímavými způsoby. Možná to není úplně nejlepší nápad, vzadu za ušima Aerrav cítí, že to asi nedopadne dobře. Ale už je v tom namočená až po uši, zpátky necouvne! Vyjdou z lesa a na okraji se houpe onen vratký mostík. Jaká je pravděpodobnost, že šedivá má v plánu Aerrav shodit?

->Most

Predátoři 6 KONEC

Je vidět, že šedivá Aerrav přímo opovrhuje. Na co je takové žití, když žijete na špičce hory a na všechny shlížíte z kilometrové dálky? Není tam nahoře zima? A trochu... Smutno? Možná někomu vyhovuje všemu rozkazovat a slabým se smát, ale v tom případě nejsou o nic lepší. Jejich pýcha je jejich největší slabina. Bohužel, bílá zatím nemůže světu nic dokázat, když se na tyto podivné ostrůvky dostala teprve před pár dny. Ale jestli někdy v budoucnu i ona bude moct ovládat nějaké magické schopnosti, zapřísáhne se, že bude pomáhat ostatním. Těm slabším, jako je Deiron či Deinell. Přátelům, jestli si tady na ostrově vůbec nějaké udělá. Třeba mezi „kanibaly“, jak je šedivá označuje, si nějaké udělá. Určitě to bude minimálně zajímavá zkušenost, kterou pak může sdílet dalším vlkům. Stejně, jako varovat před touhle vlčicí. Ještě vědět, jak se jmenuje, to si pak budou všichni moct dát pozor!
Rys toho má pěkně dost, stejně, jako Aerrav. Tlapa rysa kupodivu přestává bolet, jelikož tříska byla uvolněna. Naposled rys po Aerrav zasyčí a rozběhne se naproti šedivé, v náhodnou chvíli však ucukne, skočí na strom a ztratí se v houští.
Sněhová se na něj ještě chvíli kouká, bohužel tato kočka asi nedokáže úplně vyjádřit své city, avšak vlčice doufá, že rysovi pomohla. „Tak, a teď kudy k těm kanibalům?“ olízne se, jakoby nic. Sic ji z tlapy teče pramínek krve, trochu udýchaně, ale vesměs opět v náladě, kdy má chuť bombardovat šedivou otázkami. Sama toho moc nemá co říct, co taky, ale třeba se to pokusí zamaskovat výmluvami..

Predátoři 5

Šedivá všechno sleduje z povzdálí a vypadá, že se náramně baví? Aerrav by zajímalo, co jí na tom vlastně baví. Čeká, až ji rys prokousne v záchvatu agrese hrdlo či co? Něco na ní pokřikne, sněhová už moc nevnímá. To se jí toho namluví, když na sobě nemá rysa. Zděděného, agresivního a kdoví co ještě skrývá pod svýma úzkýma očima.
Jelikož Aerrav udělala už své, nehodlá díky pomoci rysovi umřít. Obdobně jako předtím packnul rys vlčici, nyní před kočkou rychle švihne tlapou ona. Rys se po tlapě ožene a drápne vlčici do lokte. Aerrav se naštve a hlasitě zaštěká, takže přeci jen rys z ní sleze. Avšak na ní syčí též, je to tedy nyní souboj v tom, kdo se víc naježí a vydává děsivější zvuky? To by Aerrav dlouho nebavilo. „Hmmm, za toto představení si budu normálně brát vstupný, aby jsem měla na provoz.“ zavyje směrem k šedivé. Třeba by ji ale taky mohla něco přiučit, proč by tady jinak ještě stála? Aby mě pak sežrala?

Predátoři 4

Aerrav neví, čemu má víc věnovat pozornost. Rysovi nebo schopnostem, které šedivá ovládá. Docela jí uchvátí, co vlčice je schopná udělat, na chvíli zatouží, aby mohla taky něco takového zvládnout. Na co by jí to vlastně bylo? Mno, aspoň by nemusela pořád před vším zdrhat. V jednu chvíli jí vlčice nabídla cosi o... kanibalech? Jelikož se toho děje až moc naráz, sněhová bez většího rozmýšlení zvolá: „Tak jo, proč ne!“ protože doufá, že to nemyslí doslovně. Teda i kdyby ano, třeba by to bylo zajímavé dobrodružství.
Rysa zvládne vlčice zvláštním kouzlem omráčit, čehož Aerrav využije, aby ke kočce přiběhla a konečně se podívala na packu. Opravdu. Byla tam tříska. Ještě než rys začal vnímat, sněhová ho chytne a tesáky a trhne hlavou. V zubech vítězoslavně drží trn, avšak vzápětí se na ni vrhá rys, který vydává vskutku zvláštní zvuky bolesti. Asi sám neví, co dělat, ale uz zvládl překulit vlčici na záda.

Predátoři 3

Šedivá raději neodpoví a rozhodně se s rysem bojovat. Perfektní chvíle pro to zrdhnout a nevyrušovat druhou vlčici v boji. Rysovi odolá, vyhýbá se a v jednu chvíli... Zajiskří? Bílá se lekne a zakňučí úplně stejně, jako rys, při uskončení oba do sebe naboří. Skončí propletení na jedné hromadě a oba vypadají, že se šedivé vlčice – Aerrav i rys – dost bojí. V tento moment, kdy je sněhová až moc blízko rysa, si všimne, že čičina má poraněnou přední tlapu. Co přesně neví, ale nevypadá to, že by útočila bezdůvodně. Že by chtěla po šedivé, aby mu pomohla? Rysové neumí mluvit vlčí řečí, třeba se jen špatně vyjádřil. I tak chvilinku na to se rys, samozřejmě za pomoci drápů, oddělí od Aerrav a možná myslí na úprk. Sněhová se však pokusí chytit kočce packu a třeba se podívat, co je špatně. Tím však rysa ještě víc naštve. Naježí se a sasyčí.

Predátoři 2

Pohrdání z šedivé opravdo sršelo každým coulem. Bohužel bílá jí musí dát za pravdu s tím, že za moc nestojí, na druhou stranu nemůže na době makat každý den celý rok. To by tak trochu místo zesílení zemřela vyčerpáním. „Uh, a to jim jako dovolíš? udiveně koukne. Není z jejího hlasu slyšet žádný sarkasmus, ale jestli si ta vlčice věří až takhle moc, proč dovolí, aby na ní další vlci vůbec sáhli. Tady něco nesedí, olízne se. Rys se kupodivu natáhne po šedivě, možná i proto, že nesmrděla tolik. Jak už je u sněhové zvykem, špína za bílým kožichem občas zachrání život. Rys sičí, načež vlčice pronese velmi zvláštní výhrůžku. „To myslíš jako... Doslova?“ vykoukne za rysem. Tím si na chvíli vyslouží její pozornost, kdy se po bílé ožene a packne směrem k očím. Naštěstí jen obrazně, Aerrav se nedotkne, spíš to bylo upozornění, aby se držela dál. Že by něco tu čičinu na tý šedivé vlčici přitahovalo? Jelikož rysové neumí vlčí řeči, vyrazí proti šedivé, výhrůžka nevýhružka. Taková mrštná kočička, kulhá na zadní nohu. Určitě něco jí poranilo. Aerrav si toho už všimne, ale ještě neví, že tříska uvězněná v tlapě je původcem zranění a agrese.

Predátoři 1 ZAČÁTEK

Na seznam, proč by Aerrav měla něco dělat se svou kondičkou, se dostal i tichý rys. Ne, že by si sněhová kočičky nevšimla, z jejích zkušeností ví, že rysové jsou velmi plaší. Proč by taky měli důvod útočit na vlky? Schovávají se mezi větvemi a jejich život je natolik odlišný, že si vlci a rysové vlastně ani moc nelezou do zelí.
Tahle kočka ale vypadala nějak podrážděně. Panebože, řekněte mi, kdo všem těmhle šelmám pomotal hlavu? vzpomene si na nemilou událost s Deinell. Šedivá couvá prohodí něco o tom, že nerada zachraňuje sebe a ještě k tomu i cizí životy. „Aha, ale tak když nechceš pomáhat ostatním, tak to... Nedělej? trochu zvláštní slova z ní vypadnou. Podle postoje šedivé tuší, že se ráda vzdálí. V horším případě jen natolik, aby mohla pozorovat opravdu smutný souboj rysa a Aerrav. Ale taková je holt příroda. I pro Rouyho taková byla...
Rys se očividně chce také připojit do konverzace, jelikož seskočí přesně doprostřed mezi vlčice. Trochu těžkopádně na kočkovitou šelmu, je snad zraněná? Má to něco co dočinění s jejím podivným chováním?

Koukne po vlčici tazavym a trochu soucitným pohledem. Ty jo, její každičký krok musí brát smrtelně vážně. Na co jí je žít, když celý život takhle ostatním říká, že musí zesílit. Aerrav sice má pár důvodů, proč by měla zesílit, ale jména ani jednoho z nich šedivá pravděpodobně nezná, takže v této konverzaci naprosto irelevantní. „Aha, a k čemu ti bude, když bych se dala do formy? opět místo nějaké smutné souhlasné odpovědi vesele prohodí. Podobných otázek má v záloze aspoň tři tuny a doufá, že je bude moct na šedivou vlčici použít.
A taky – proč by se měla starat o její fyzičku? Není to její alfa, omylem na sebe narazily a nemají nic společného. A i kdyby Aerrav byla silná, přesto do toho oné vlčici nic není. Není to však jediná věc, o co se zajímá. „Bohužel ne, ale mně přijdou zajímaví, jak žijí.“ prostě a jednoduše vysvětlí. Je snad něco špatného na tom mít nějaký koníček? Když dělá vlka šťastným a neničí to všechno okolo, není důvod, proč to mělo kohokoliv vytáčet, přemýšlí. Ta vlčice by se mohla zajímat víc o sebe než o to, co dělají ostatní. A nebo si uvědomit, že není důležitější než obyčejný brouk. Nikdo není důležitější než někdo další. To si jen myslíme. Pro přírodu máme všichni stejnou cenu.

Sic vlčice trochu připomínala Zari, vůbec se jí chováním nepodobá. Aerrav kouká, jak šedivá broučka bez mrknutím oka rozdupne a ještě se bude tvářit, že je to tak správně. Ne, že by jí bylo do pláče, ale je už hned vidět, že tato dámička si sotva váží přírody kolem ní. A vzhledem k tomu, že v ní žije, je to docela smutné.
„Aha, a co je tedy podle tebe víc užitečnější?“ nerozumí logice nové společnice. Dávala pozor na slabší život. Avšak, jak hned zjistila, ani na to Aerrav není dost silná. Něco se sebou musí udělat, takhle to dál už nejde!
Jelikož vlčice nevypadá zrovna nejpřátelštěji, Aerrav o pár kroků ustoupí. Doteď si myslela, že tady na ostrově jsou vlci přátelští, avšak asi se najdou všude výjimky. Samozřejmě. Těžké dětství, touha po moci... Co dalšího láká vlky být zlí na celé své okolí? Aerrav střihne uchem. Nemá v plánu se s nikým hádat, ale dostává chuť tomu bručounovi, co ze zábavy zabíjí brouky, trochu pomotat mozeček.

-> Luka

Pomalu si ťapká s hlavou skloněnou, Dělá jakéhosi bodyguarda lesklému černému broukovi; čumákem odhrnuje listí, chňape po mouchách a stále ho má na očích. Brouček si vlčice snad ani nevšimne, jeho svět je na to příliš malý: Aerrav je pro něj možná nějaká divná hora, která ho sleduje. Anebo si nemyslí nic, má svojí kuličku a je šťastný. Příroda je občas až moc bezstarostná…
Mezitím se sněhová s broukem dopraví až do lesíka. Není to dlouho, když tudy vlčice už jednou procházela, tentokrát však při svém malém dobrodružství s broučkem narazí na něco dalšího – pach dalšího vlka. Předtím zde určitě ještě nebyl! Ale dělat si tu může, co chce, není mi nic do toho…
Aerrav stále však sleduje svého malého kamaráda, než se jí na zemi objeví dvě tlapky, které brání broukovi v průchodu. Tlapky šedivého vlka, totiž vlčice. Zvedne hlavu a zjistí, že je až divně blízko. Trochu jí vlčice připomene Zarinu, měla taky takové tmavě šedé zbarvení, ale této vlčici chybí onen pěkný ornament.
„Á zdravím! Jestli by nevadilo, tady pan brouk potřebuje uvolnit prostor, aby mohl pokračovat se svým balíčkem,“ zazubí se přátelsky na vlčici. Vypadá, že to myslí vážně, za tu chvilku se Aerrav cítí být za brouka zodpovědná.

Co teď? Aerrav Přemýšlí, jaký je její nynější cíl. Má se vrátit za Deinell? Co když jí už taky slupl nějaký medvěd? Vzdychne. Zabývat se životem je celkem kontraproduktivní. Při životě se o životě nepřemýšlí, ten si dělá, co chce, pluje si směrem, jakým on sám chce, a když si něco umane, není radno mu odmlouvat. Vždycky si najde nějakou cestu, nejlépe takovou, jaká se líbí nejméně.
Jak Aerrav přemýšlí, málem cestou zašlápne malého broučka, jak si válí kamsi kuličku. Musí to být těžká práce, vždyť ta kulička je snad i dvakrát větší jak brouk! Taková síla vlčici naprosto ohromí. Kéž by taky mohla unést něco dvakrát tak větší jak ona sama. To bych už nemusela prchat i před zatracenou liškou. Nebo před kýmkoliv. Byla bych nezastavitelná! Sněhová se rozhodne broučka sledovat, kam se vlastně ubírá.

-> Les u Mostu

Mám 39 bodů
32 - 4 tlapky do magie (nikoliv element)
Zbyde 7 tlapek Bodů, Aerav, bodů

Dík za akci!

Zapsáno

Obchůdek

-> Most přes Les u mostu

Ačkoliv samotný podivný most byl pro Aerrav zajímavou výzvou, nakonec se z něj živá a snad i se svým zdravím dostala pryč. Ještě chvíli se klepe, dost se to s ní houpalo a dělalo další zajímavý skopičiny, brzy to ale vytěsní z hlavy. Přes jakýsi les se dostane až na nějakou louka a...
Aerrav sebou trhne. To je ono, že jo? Takhle mi to Zari líčila... zamrká na vlka v dálce, jenž se sluní se svým obchůdkem a pravděpodobně čeká na nové zákazníky.
Nejistě k němu dojde a zastaví se u jeho vozíku. Je doslova obložený různými možnými a snad i nemožnými předměty, až vlčici oči přechází. „Dobré ráno přeji,“ osloví postaršího šedého vlka. Ten pozdraví zpět a optá se, co by mladá vlčice ráda. „No, já tu tak nějak zabloudila do tohodle světa a chtěla bych pomoct s magií,“ nakonec nějak nedokáže identifikovat svůj problém. Postarší vlk se zamyslí a následně ukáže Aerrav pěkný řetízek. Vysvětlí, že je to špionek a na co je vlastně dobrý. Aerrav se rozradostní, jelikož něco takového si vlastně představovala. Teď už bude vědět, proti komu stojí... Přibližně. Za řetízek zaplatí, rozloučí se a spokojeně odkráčí.

Objednávka:
Stav na účtu:
100 kšm 6 rubínů 3 mince
Převod 1 mince na 40 kšm a 1 rubín na 10 kšm = 50 kšm celkem
Nákup: špionek (150 kšm a 2 rubíny) + vzhled - černý řetízek na zadní nohu, už jsem psala Barnatt
Stav po nákupu: 0 kšm 3 rubíny 2 mince

Schváleno