Příspěvky uživatele

< návrat zpět

->Hraniční pohoří přes Temný les

Aerrav, zabrána do svých myšlenek, ťapká letem světem, aniž by si všimla, kam to vlastně zahučela. Je opět v tom příkladem lese. Přestože slunce se na vlky usmívá svým spalujícím pohledem nějakou tu chvíli, tady je tma jak v pytli. A to ticho... Vlčice pádí pryč z lesa nejrychleji jak dokáže, až za ní zůstává šedý obláček zvířeného prachu.
Kam vlastně jde? Aerrav hledá odpovědi na ty podivné síly, jenž tady panují. Cokoliv. Zari jí vyprávěla o jakémsi obchodníkovi, ten by ji třeba pomohl. Kde ho hledat? Vlčice se rozhodne prostě jít rovné dál za čumákem, dokud do něj nevrazí.
Po chvíli cesty narazí na zvláštní most, který sněhovou velmi zaujme. Jednak vypadá vskutku nebezpečně, jednak něco Aerrav říká, že by za tímto mohla opět stát magie. Ať už se mýlí nebo ne, po mostě se vydá vstříc do neznáma.

-> Luka přes Les u mostu

->Modrák přes kvetoucí louku

Na jednu stranu trochu vlčice lituje, že takto opustila vlče, samotné, jak ho nalezla, na druhou stranu nemá zrovna náladu na dohadování se. Co jí je vlastně po tom, jak vychovávat vlčata? Sama žádné nemá a v blízké době to nevypadá, že by vůbec sehnala druhou milovanou polovičku, natož aby s ním založila rodinu.
Opět se promenáduje světem sama, bohužel nikde žádný vlk v okolí. Vypadá to tedy, že bude jen ona sama na úžasném dobrodružství při zkoumání oněch ostrůvků.
Slunce se líně klouže po nebi a s sebou nese vcelku nepříjemné teplo a dusno. Šestý smysl vlčici napovídá, že toto počasí nemůže dlouho vydržet, jinak by se snad země vysušila, scvrkla a pak už by na ni nemohlo nic žít.

->Most přes Temný les

Postovaná 39

Vlče moc neví, nakonec se rozhodne vrátit tedy za rodinou. Ačkoliv předtím byla Aerrav plně rozhodnutá rodičům říct pár slov k výchově, najednou se jí do toho nějak přestávalo chtít. Ještě by zbytečně začala nějaký konflikt a vhledem k neznámým silám, které by případně mohli rodiče Deinell ovládat, by si raději nechala kožíšek neporušen. Ne, na rvačky, to ty nejsi... pomalu vycouvává. „Už to zvládneš sama ne, tady bydlí tvoje rodina,“ nenápadně navnadí. V hlavě už si formuje nějakého velkého vlka, jenž umí předělávat cizí magie, aby působily opačně jak jí to vyprávěla Zari a ještě k tomu svým dechem by podpálil vše okolo. Musím... Musím zjistit víc. Než se stane něco zlého.
Vypadá to tedy, že se Aerrav s vlčetem rozloučí a vydá dál na cesty. Už spolu pobyly nějakou tu chvilku a je snad nejvyšší čas zase jít o dům dál.
„Já už pomalu půjdu. Musím najít odpovědi na spoustu otázek a snad... Zesílit. Budu držet palce, abys rodinu našla co nejdříve, ale nyní sbohem,“ hlavou se otře o Deinell na rozloučení.

->Hraniční pohoří (přes kvetoucí louku)

Postovaná 39

->Kvetoucí louka

Už z dáli vidí vlčice podivně modrý flek levitující na horizontu. No ty kráso, ten strom je fakt modrý! A co takhle kdyby existoval ještě fialový! Ne. Až uvidím duhový strom, přísahám, že se u něj zabydlují nadosmrti. zdejší krajina si očividně z nově příchozí tulačky dělá vskutku šprýmy. A co teprve tolik té slané vody? Je tu někde i sladká voda? Třeba s podvodními včelami, co by opylovaly vodní kytičky, momentálně je Aerrav všem bizarním anomáliím na ostrovech zcela otevřená.
Bohužel, hledání sourozence Deinell se stále nedaří a vlčice z toho začíná být trochu nervózní. Co když se jí fakt něco stalo? polemizuje, co všechno se vlastně může udát vlčeti na takových ostrovech. Jedna věc jsou divný stromy, druhá, co tady vlastně žije? „Co teda budeme dělat?“ s mírně posmutnělým obličejem se otočí za vlčetem.

Postovaná 38

Hmm, obloučky? přestavuje si nějaké podivné lístky ve tvaru mraků místo známého dubu. Zas tak moc na tom nezáleží, jelikož Deinell se rozhodne Aerrav přímo k modrému stromů zavést. Sněhová s radostí přikývne, ne každý den má příležitost kochat se modrými stromy.
Na poznámku, že údajného Túmava maličká taky bude od Aerrav pozdravovat se zašklebí. Jasně, že se nikdy neviděli, ale nakonec se rozhodne neprotestovat. Beztak to Deinell po chvíli stejně zapomene.
„Jestli ke stromu Noemos trefí stejně jako ty, taky si myslím, že nakonec tam doťapká,“ uznale pokýve na nápad vlčete. Kdyby náhodou kolem pobývali i rodiče, určitě by s nimi prohodila nějaké to slovíčko. Možná i vícero. Jaký nápad to je, nechat vlčata volně pobíhat a postrácet je. Stačí velký pták, a postupně zmiznou všechna... zamračí se.

-> Modrák

Postovaná 37

->Slané jezero (přes Hraniční pohoří)

Hm, aha, takže další divný strom, pokýve hlavou Aerrav. A ještě ovocný, jakpak by asi ty plody chutnaly? Jsou taky modrý? A z plodů by taky vyrostly modrý stromy? Ještě víc otázek a ještě míň odpovědí. „A jaké má listy?“ schválně, jestli ten strom má nějaké speciální listy, Aerrav dostane velkou chuť se na něj jít podívat.
O záhadném Túmapovi jí Deinell však nic neřekla. „Škoda, ale když ho někdy potkám, budu ho pozdravovat od tebe,“ zazubí se na vlče. Konečně bolest, přestože ještě před chvílí jí rany velmi štípaly, pomalu utuchá. Že by s tím měla co dočinění ta slaná voda? Na rozradostněné přitakání Deinell přikývne. „No, minimálně jedno, ale vypadá to, že jich tam bude víc, i když jsou takové už starší než ty,“ opět se zazubí.
Oba vlci dorazí na rozlehlou louku, široko daleko samá tráva, byť při působení velmi horkého počasí trochu vyschlá. Tady prý zůstala sestřička Deinell. Sněhová se rozhlédne a přidá se k volání: „Noemos!“ zavyje do dáli doufaje, že dostanou odpověď.

Postovaná 36

Aerrav přikývne. Moment. Pod modrým stromem? To tu na ostrově mají stromy často jinou barvu než zelenou? Překvapeně zamrká. „To ten strom má… modré listy?“ Raději se přesvědčí, třeba to nakonec je jen nějaké jméno, ne doopravdy modrý strom. „Túmap? To je nějaký vlk?“ vyptává se dál. Zní to jako nějaký staříček, jméno zní velmi staře, ale třeba se vlčice mýlí.
„No, vlastně jo. Je to většinou taková rodina. Je tam i větší bezpečí pro vlčata. I v té smečce jsem potkala jedno vlče. Ale asi se jim tam ve smečce něco nepěkného stalo, ale vlče mi úplně neprozradilo, co,“ pokrčí rameny. Dokáže se z jednoho tématu dostát až na opačnou stranu světa. Tušila, co se Deironovi a nejspíš i jeho smečce událo, ale raději to Deinell nebude zmiňovat.
Vlče zavelí, Aerrav se za ní vypraví, snad je brzy najdou…

-> Kvetoucí louka (přes Hraniční pohoří)

Postovaná 35

Vypadá to, že vlčeti toho rodiče ještě moc nevysvětlil. Kolik tak Deinell vlastně může být? Maximálně tak pár měsíců! „Smečka? Tvá rodina nepatří do žádné smečky?“ obdobně jako rodina Aerrav. Zajímavé. „No, smečka… uhm, takové uskupení více vlků. Navzájem si pomáhají přežít, loví společně zvěř a… tak,“ dál poučuje vlčátko. Narozdíl od Deirona, Deinell toho moc ještě o světě neví. Aspoň v tomto případě se cítí sněhová krapet užitečná.
Obdobně jako Deinell se ponoří do slané vody… ale ouha! I Aerrav se belhá z vody rychlým tempem, bolestivé štípání jí zaplavilo tělo. „Máš pravdu, auky,“ zakňučí vlčice. Když vyjde z vody, pořádně se otřepe, i tak jí rány chvíli ještě štípají.
„Nu, tady toho teď asi bohužel moc nevymyslíme. Víš, kam teď?“ táže se vlčete, aneb pátrání po sourozencích Deinell pokračuje. Zvhlédne ke sluníčku, něco jí říká, že toto bude další těžký den.

->Nížina hojnosti

Postovaná 34

„Jo, zlatá je barva... Taková oranžovožlutá, ale tak nějak se blyští, vypadá speciálně. Ten les, tak tam už ani nepáchnu. V tom zlatém lesíku byla nějaká smečka, jedna vlčice si mě vzala na starost, ale nakonec jsem odešla, nějak se ještě necítím na smečku. Chci to tu prozkoumat, když už jsem tu uvízla.“ procedí skrz tesáky. Na jednu stranu ji čím dál víc začínalo zajímat, jak to tady vlastně vypadá, dále by tu chtěla poznat zdejší vlky, kterých je tu docela mnoho a taky konečně přijít na kloub těm magiím. Spoustu věcí na prozkoumání.
Obě vlčice se blíží k velkému jezeru, vypadá velmi pěkně a klidně, že si vzpomene, jak Deironovi ukazovala slanou vodu v zátoce. Nebyl blízko žádný život a jezero samotné bylo čistě modré. Trochu podezřelé.
„Ano, moře je takový... Jako to jezero před tebou. Ale větší. Mnohem větší, že nevidíš žádné hory ani planiny. Prostě nekončí.“ Přiblíží se k jezeru a začuchá. Zase sůl. Vypadá to, že zásadní rozdíl ostrovů a normální země je to, že je tu v každém druhém jezeře a potoce sůl? Dumá. „Pojď si zaplavat! Ale nepít!“ vyzve vlče, ať si opět zchladí kožich. Je sice ráno, ale vedro a dusno se vznáší ve vzduchu. Bohužel neví, že rány ve styku se solí štípají. Ale léčí a desinfikuje.

Postovaná 33

„Kde je jinde? Ehm, dá se říct, že tak nějak podobně, jako tady. Vyzvídala jsem, jak velké to tady vlastně je, ale prý za rok by se to dalo obejít, takže zas tak extrémně asi zase ne,“ dumá a vysvětluje zároveň. „Ale přijde mi, že je to tu jiné, než tam, odkud pocházím. Viděla jsem tu zvláštní les, pokrytý zlatými listy. A taky jsem prošla kolem fakt zle vypadajícího jezera. Až mi stoupaly chloupky hrůzou, to ti povím! Nedokážu ti asi říct, jak moc jiné to tu je, jsem tu teprve pár dní,“ koukne na vlče.
„Hm, otec mi zas tak nechybí, dokážu se postarat sama o sebe, trochu težší to bylo, když jsem byla vlčátka. Ale žiju… a snad i ostatní sourozenci žijí…“ raději nezmiňuje mrtvého Rouyho, který zahynul při setkání s medvědem.
Aerrav přikývne a nechá se vést vlčetem. Po menším odpočinku opět dostává sdílnou náladu. Snad vlče dřív neunaví svými slovy, než se vůbec někam dostanou.

-> Slané jezero (přes Hraniční pohoří)

Postovaná 32

„Taky jsem nevěděla, že se ve skutečnosti nacházíme na ostrovech. Mně to pověděla jedna vlčice, na kterou jsem narazila v takovém zvláštním zlatém lese. Objevila jsem se tu tak nějak náhodou, ani jsem netušila, že jsem přešla moře. Takový kouzlo, asi,“ vysvětluje Deinell, i když sama ve skutečnosti moc nepobírá, co se vlastně stalo. „Můj taťka asi nebyl úplně typ, co by se staral o vlčata. Nevím, matka o něm zas tolik nevyprávěla,“ dál odpovídá. Možná je to spíš zvláštní, vlčata většinou mají otce, jenž se o ně zodpovědně stará.
„Jdeme najít… kohokoliv. Třeba tvojí sestřičku, snad se nikam moc daleko nezatoulala. Veď mě, kde jsi jí viděla naposled, třeba dostala podobný nápad a čeká,“ pobídne Deinell. Jestli se někde v těchto končinách potuluje vlče samo, moc dlouho určitě nepřežije. Sic asi nepůjdou moc rychle kvůli zranění, Aerrav koukne po vlčeti. „Zvládneš jít?“ Ona sama si není jistá, jak dlouho by ještě Deinell zvládla nést, zvládne jít sama jakž takž.

Postovaná 31

Vlčice přikývla. „Zas tak sama úplně ne,“ zazubí se. „Sourozence mám, ale myslím, že nejsou na těchto ostrovech,“ vzhlédne a rozhlédne se po krajině. Kdyby jí Zari neřekla, že se nachází na ostrovech, asi by to doteď nezjistila. „Mamka se o nás starala, když mohla. Ona byla tulák a věčně se o nás starat nemohla. A taťka jaksi… zdrhnul,“ pobaveně se po vlčeti ohlédne. Otce vskutku nikdy neviděla, ale tak nějak jí ani nechyběl. Teď už ne.
Deinell následovala Aerrav do říčky, je to nejlepší nápad, jak očistit ránu, nebo alespoň lepší doteď ještě nepoznala. Cítí, jak voda utíká pryč a s ní i bolest sněhové. Zbylé špíny chycené v kožíšku včetně. Venku na břehu se otřepe, cítí, jak se jí nepříjemně chytá písek na tlapky, snad je ale brzy setřese. „Tak, ráno je tu a my bychom mohly vyrazit,“ olízne se Aerrav. „Najdeme tvojí rodinu, hm?“

Postovaná 30

„Ne, já jsem… od narození tak nějak sama. A nikdo, koho jsem znala, to neměl jinak,“ zamrká ke slunci sněhová vlčice. Na co všechno tyhle magie jsou vlastně dobré? Dá se s nimi posílit pach? Nebo zvednout vítr? Postupné pátrání Aerrav po magiích pokračuje!
Obě vlčice postupně naplní žaludek, není kam taky spěchat, krajina se teprve probouzí a laň hladovým vlčkům nikdo snad nesebere. I kvůli tomu, že se vlčice ještě cítí rozlámaně, jí pomalu a přežvykuje malé kousky. Kouká střídavě na laň a Deinell. „Hm, já mám nějak už plný žaludek, co ty?“ mrkne po vlčeti. Takhle se zdlábnout na začátku dne, to se Aerrav jen tak nepoštěstí. Jestli vlče už také nemůže, opět se maso pokusí zahrabat. Vzít si ho s sebou nemůžou, nemají ruce, a když to takhle našly, tak to tak i zůstane po jejich odchodu.
„Ááh!“ opět se přebrodí sněhová řekou. Něco jí říká, že dnes bude velmi teplý den, proto se svlaí už teď. Trochu má starosti o zranění vlčete. Když vyleze, podívá se na něj. Bohužel, kromě pomoci Deinell chodit nic moc se zraněním nezmůže.

Postovaná 29

Pokýve, že přezdívkám rozumí. „To je roztomilé!“ Stejně jí ale přijde zvláštní, že jim Deinell neříká jednoduše máma a táta, je to takové výstižnější. Nakonec je to stejně fuk, jestli se jí to líbí, ať si komukoliv říká jak chce. V ten moment se trochu podezřívavě podívá na Deinell, jestli nemá chuť oslovovat i ji nějakou podobnou přezdívkou. I když ona možností stejně nemá. Buď Snížek... Nebo mě už nic nenapadá...
Deinell zmíní jakýsi vzduch, který s ní bývá. Sněhová si vzpomene na Zari, která jí pokoušela vysvětlit, co to ty magie jsou, nyní se s něčím podobným opět setkává. „Oh, jo, jasně... Tak to se mnou žádný vzduch nebyl,“ pokrčí rameny. Tak či onak se pouští s Deinell do jídla. Je ráda, že potravu nemusí shánět na vlastní pěst. Už tak je teď ráda, že dokázala vstát, natož se zajímat dalšími věcmi. Tu a tam ji sice uvízne kamínek mezi zuby, i tak vděčně pojídá laň. „Ale to by mě zajímalo, kdepak se tu ta věcička vzala,“ nahlas přemýšlí s plnou tlamou.
Slunce se konečně objeví na horizontu, brzy bude čas vyrazit. Jen by bylo dobré vědět, kam.

Postovaná 28

„Kdopak jsou vlastně Mrazivka a Proužek?“ Táže se vlčice. Už jednou o nich Deinell mluvila, Aerrav má prostě plný pytel všetečných otázek. Kdo ví, jestli by něco užitečného s onou informací dělala.
Tak snad se líbila, mrkne vlčice po malém chlupatém uzlíku. Zdá se, že vlče poslouchalo, ale mnohem víc ho zaujme další pach, slabý, zastíněn hromadou dalších vjemů, že mu Aerrav nedávala doteď větší pozornosti. Jde za Deinell, která se na jednom místě zastaví a začne hrabat. Sněhová vlčice se přidá, brzy pod zemí objeví docela i čerstvé maso. „Páni, máš už teď docela jemný čich,“ usměje se na vlče. Jakby taky ne, mláďata mají všechno nejčerstvější a ničím neotupěné. I tak má pocit, že vlče má víc moci, než je na první pohled znát.
Pokud se Deinell pustí do jídla, Aerrav také, ale samozřejmě se nejdříve zeptá: „Mohu se přidat?“ sic vlče je malé, Aerrav není žádný vyžírka.