Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Postovaná 27

K překvapení Aerrav, malé vlčátko netuší, co to pohádky jsou. Zmateně zamrká. „No... Jsou to takové ééé... Příběhy na dobrou noc? Maminka vám nikdy nevyprávěla?“ přemýšlí, jak definovat takovou věc. Její matka vyprávěla pohádky skoro každou noc, vždycky jich měla plno v zásobě a Aerrav je do poslední vždy hltala. Zaskočí jí, že Deinell nemá takové ochotné rodiče. Co to je za nezodpovědné vlky, takhle nechávat samotná vlčata napospas nebezpečí, stříhne v mírném naštvání Aerrav ušima. A co vůbec sourozenci Deinell, ti si taky takhle volně po přírodě, kde na každém rohu číhá nebezpečí.
Pokud si tedy Deinell bude chtít, Aerrav jí povypráví pohádku, kdy se vlk naparoval svou rychlostí nad hlemýžděm, avšak při závodu kvůli své aroganci nakonec nad šnečkem prohrál (//upravená verze pohádky Zajíc a želva).
Sluníčko nad horizont ještě nevyšplhalo, tak si ještě chvíli Aerrav poseděla s Deinell. Cítí, jak už se její zranění ulehávají a tak bude moct vědět, jak na tom vlastně je. Určitě se ještě před odchodem jednou vykoupe, aby zamezila možnosti infekce.

Postovaná 26

Vlčice si oddechne. Sic právě možná málem přišly o život, stále je celkem pěkné počasí. Aerrav se musí nad tím pocitem pozastavit a aspoň trochu vychutnat. S odpočinkem jí pomalu přestává pálit kůže, přesto by byl dobrý nápad se zvedat a budit Deinell. Se zavřenýma očima chvíli ještě leží a odpočívá.
I vlče se po chvíli probudí. Vypadá to, že jí bolí tlapka, protože si ji jde omýt do říčky. Aerrav ji chvíli sleduje, pak nakonec usoudí, že se přeci jen přidá. Pořád cítí nepříjemné svrbění pod kůží, možná se jí nějaké ty kopřivy zamotaly do srsti. Jde na to velmi zhurta, vlčice se ponoří do řeky celá. Naštěstí je tu docela mělko, cítí, jak jí voda prostupuje každým kousíčkem jejího těla. Byl vskutku teplý den a noc též, je příjemné se takto vykoupat. Když vyjde opět na souš, pořádně se otřepe. Naštěstí díky teplu se její kožich vysuší.
„Ne… nechtěla bys pohádku?“ lesklé šedé oči míří na Deinell. Moc neví, jak vlčeti s poraněnou tlapkou pomoct, voda určitě léčí víc než ona. Ale snad dobrá pomůže jakbysmet. Sedne si k ní na břeh.

Postovaná 25

Deinell vypadá, že se o bílou vlčici strachuje, což tak nějak Aerrav přinese zvláštní pocity. Komu vlastně záleželo na nezajímavé tulačce? Rodinu pravděpodobně ztratila s příchodem na ostrov, sic vlci zde nevypadají, že ji chtějí hnát kamsi za hranice. Stejnak. Možná se občas cítí opuštěně. Teď však ne. Teď s deinell poznala, jaké to je necítit se opuštěně.
Obě vlčice leží a Aerrav pomalu, aby se jí nezatočila hlava, koukne na hvězdy. Blyští se jako třpytky na temné klentbě. Této třpytící se scenérii dominuje obrovský měsíc, jenž hvězdám snad dává směr a smysl. Jaký je smysl Aerrav? Dál se potlukovat či se konečně někde usadit. Přitulí se k Deinell. Snad mezitím zvládla usnout? To sněhová nyní nezvládne. Sic vlče není její vlastní, nemá důvod, aby se o něj teď nemohla postarat. Kdoví, odkud se připlahočilo a jestli Aerrav potká jejich rodiče, určitě s nimi prohodí pár slov.
Měsíc pomalu pluje na nebi. Snad by ráno mohli s vlčetem vyrazit… odkud patří. Aerrav doufá, že Deinell dokáže trefit domů, v opačném případě budou odkázány na to, aby se potulovaly a hledaly spolu. Aerrav začne broukat. Pro vlčí slechy snad i docela příjemné tóny, avšak potichu, aby nevzbudila někoho dalšího. A snad ani Deinell.

Postovaná 24

Definitivně usne. Hodně tvrdě, necítí ani, jak se k ní Deinell přitulí. Oddechuje mírně, ale občas sebou jemně trhne či ze spaní zavrčí. Byl to dlouhý a těžký den, odpočinek je pro Aerrav něčím, co si jistě zaslouží. Snad jí pomůže se z toho všeho vyspat, sic ještě pár dní bude cítit modřiny a rány po lišákovi.
Ačkoliv klidný spánek by vlčice přivítala nejvíce, její mozek toho zažil za tak krátkou dobu tolik, že se rozhodl nadělit Aerrav pěknou várku nočních můr. Nekonečný útěk před oranžovým příznakem, kolem ní se všude šklebí zubatý úsměv, vlče se jí stále ztrácelo, padalo, umíralo. Jednou, dvakrát nadskočí trochu více, dýchá ztěžka, vždy se ale zklidní a dál pochrupuje. Možná hodinu, možná i více.
Z jednoho obzvlášť nepěkného snu se ale nakonec sama vzbudí. Cítí Deinell, jak leží u jejího těla sočená do klubíčka, jemně si jí při přitiskne ocasem k sobě. „Odpočívej, ať nabereš co nejdřív síly,“ zašeptá a dál leží. Zatím ještě nemá v plánu usnout, ale její tělo je stále rozbolavěné, že nemá odvahu ani vstát. I když dřív nebo později ji to čeká.

Postovaná 23

Sleduje, jak Deinell kulhá k potůčku, její rána na zadní noze vypadá nepěkně. Možná by se taky měla napít, jak se však zastavila, její svaly odmítají dále spolupracovat. Všechno svědí, pálí, bolí. Aerrav se klíží oči. Mrkne jednou, mrkne podruhé. Už jakoby z dáli slyší Deinell, jak na ní cosi volá, ale to se už najednou ocitne celým tělem na zemi. Ani tlama jí neposlouchá, od toho, jak svírala v čelistech vlče, jí už nedokáže už moc rozhýbat. Neodpoví.
Okolí jakž takž vnímá, ale to je tak všechno. Docela lehce oddechuje, potřebuje vážně odpočinek. Už když šla do temného lesa, měla celý den za sebou. Možná usíná. V hlavě jí probíhají myšlenky, zdali vůbec dokáže pomoct ztracenému vlčeti, když po lišákovi z ní zbyla jen jedna modřina. Usne. Přestane na všechno reagovat.

Postovaná 22

->Temný les

S Deinell jsme se vskutku pomalým tempem nakonec vymotali z tmavého, hnusného, špinavého lesa a tak dále. Aerrav mírně kulhá, pod bílým kožíškem se opravdu vyřádila s barvami: červená, modrá, fialová. Modřin má až dost, pár ran po škrábnutí a kousnutí. Přes hustý kožich však naštěstí není vidět nic. A ještě k tomu pořádně zaprášený a špinavý.
Aerrav doufá, že brzy narazí na jakýkoliv zdroj vody, určitě by se ráda omyla a Deinell by byla nadšená taky. Před nimi se otevře široká planina, která nevypadá (naštěstí) jako onen prokletý les či tamto temné jezero, které minula ještě dřív. Sic už jí bolí čelist a krk, jak nosí vlče v tlamě, dokud však ještě může pokládat tlapky před sebe, nese se dál.
Celou dobu toho moc nepromluví, což je sice u Aerrav velmi zvláštní, na druhou stranu: má v tlamě vlče a sama si šetří docházející dech. Přibližují se k říčce. „Tavdy zastavvíme,“ procedí skrz vlče. Položí ho blízko pramene a div se nezkácí jako poražený strom rovnou. „Musíme ti to umýt, tu ránu,“ broukne po Deinell, avšak jak je vysílená, všechno jí trvá týden.

Predátoři: 8 - KONEC, postovaná 21

Všechno kolem se točí. Všechno kolem bolí. Ještě, že je taková tma, aby tu potupu Aerrav nikdo neviděl. Leží v kopřivách, pálení a svědění doprovází pískot v uších. Nehýbá se, snaží se sama vzpamatovat. Urovnat myšlenky, co se právě stalo. Kdyby tomu tak mohla Aerrav předejít. Musí bý víc všímavá, byla moc zabraná vlčetem, než zaregistrovala lišáka.
Ten mezitím, sic trochu otlučený a popálený, povýšeným krokem odchází zpět do své nory... Špinavé díry. Aerrav se pokusí pohnout. A co Deinell? Hučí jí v hlavě. Jakoby z dálky uslyší, jak na ní zdá se, volá... lišák tedy neměl v úmyslu si dát půlnoční svačinku. Oddychne si. Pomalu se sbírá na nohy, je všude potlučená a na už tak špinavou srst se lepí další hlína smíchaná s krví. Není jí tolik, lišák se je nesnažil zabít, ale tu a tam bílá vlčice cítí tu bolístku.
Snad z toho nebudou jizvy... zamračí se, když je konečně na všech čtyřech a belhá se k vlčeti. To vypadá též poněkud pomuchlaně.
"Pojď, jdeme odsud," zahuhlá. Když se vlče nechá nést, vezme ji do tlamy, tentokrát co nejjemněji, v opačném případě doufá, že ho bude následovat a odbelhají se pryč z tohoto hnusného lesa.

->Nížina hojnosti

Postovaná 20, predátoři 7

Deinell sice na naléhání sněhové nakonec zareaguje a začne se pakovat pryč. Možná ale až příliš pozdě. Aerrav slyší jednotlivé dopady tlapek jak Deinell, tak lišáka, jak se honí jako vlk a zajíc. Netrvá dlouho, aby šelma malou vlčinku dopadl, a tichým lesem se rozezní zavití maličké, jak se vzpírá osudu.
Aerrav to takhle nemůže nechat. Těžce se zvedne a začne se belhat za lišákem. Kolem prosviští silný vítr a praští lišáka, až ztratí rovnováhu. Stále ale Deinell drží a odmítá se své chlupaté kořisti jen tak zbavit. Vlče piští její jméno, něco musí podniknout.
Zkusí tedy využít chvilkové dezorientace lišáka, který úrčitě větrný útok nečekal. Aerrav z posledních sil skočí po oranžové pohromě, zakousne se vší zbylou silou do levé zadní paty. Lišák bolestí zaskučí a otevře tlamu s vlčetem, netrvá to ani chvilku a skočí po domlácené Aerrav. Obě psovité šelmy se chvilku kutálí, až se dokutálí do podivných, temných rostlinek. Aerrav opět zasykne bolestí. Jsou to kopřivy? Snaží se otočit, ale všechno jí i přes srst začíná svrbit. Lišák není na tom o nic lépe, jelikož má mnohem kratší srst jak sněhová, popálil se mnohem víc.

Postovaná 19, predátoři 6

Aerrav se otřepe, naneštěstí se ještě víc zahrabe do hlíny a ušpiní se. Vůbec se jí to nelíbí. Možná se i bojí. Naposledy se bála podobným způsobem, když její bratr bojoval s medvědem. Jestli se tomu vůbec dal říkat boj. Sice nyní proti nim žádný grizzly nestojí, tento agresivní lišák, který byl omylem vyrušen ze spánku, se očividně potřebuje na obou vlčicích pomstít. Je nehorázně slabá. Až žalostně. Aerrav se smutkem v očích hledí na vzdalujícího se lišáka, který se chystá potrestat i vlče. Měla… měla bych zesílit, zakňučí. Jestli tedy vůbec bude mít tu možnost. Abych… mohla já chránit ty slabší. Abych mohla učit ostatní ztracené, jak se vypořádat se životem.
Bohužel, jak už to u vlčat bývá, nedokážou plně porozumět situaci a k zděšení sněhové vlčice se Deinell, místo toho, aby utekla, vrací zpět k ní. To snad ne! Já jí nedokážu pomoc! „Deinell, utíkej!“ štěkne z posledních sil na vlče, lišák je už ale připraven vystartovat i na drobné černohnědé mládě.
Skočí.
Aerrav zavře oči.

Postovaná 18 predátoři 5

Deinell se tváří, že si tento lišákův hon ještě užívá, Aerrav jí to přeci nemůže mít vůbec za zlé. Asi by se jí taky líbilo, kdyby jí někdo mohl nést a házet s ní, jen to piští. Aerrav v zápalu toho všeho ani nestihne zaregistrovat podivný vítr, který se tu v nehnuté krajině tak náhle zjeví a opět zmizí tatam. Už tak bílé vlčici píská v uších, snaží se ze sebe lišáka shodit. Moc jí to nejdřív nejde, nakonec se přeci jen skutálí trochu na stranu a setřese lišáka z jejího těla. Ta mazaná zrzavá šelma ale nemá dost, mrštně dopadne na zem a vyrazí proti Aerrav.
Aspoň tak nechám čas, aby Deinell utekla, doufá, že jí její ‚plán‘ jestli se tomu tak dá říkat, vyjde. Lisák ale vyráží proti vlčici, ostrými tesáky se zahryzne kamsi do krku. Naštěstí má Aerrav kožich vskutku hustý a zároveň jemný, lišák se moc daleko nedostane, protože ho chloupky až nepříjemně šimrají. Vlčici pustí a vydává se za vlčetem.

Postovaná 17, predátoři 4

„Zavtvacevně,“ s plnou tlamou napůl zavrčí Aerrav. Není to žádný vlk bojovník, je ráda, že si v klíčku mohla hrabat na svém písečku, nepovšimnuta nikým. Když už nějaké nebezpečí nastalo, Aerrav tlapkou zamávala a zdrhala se schovat. Teď to ale zrovna nešlo, musí se podrážděnému lišákovi přeci jen postavit čelem. Vlčice ví, že nemohou vyhrát silou, musí zapojit do hry své myšlení a snad i ždibec štěstí.
Aerrav usilovně přemýšlí, zatímco je mrštný lišák dohání. Cení zuby, vrčí, snad je nemá v plánu rovnou sníst! Aerrav prudce zabočí a tělem narazí o nízkou větev. To je ono. Pustí v rychlosti Deinell, snad nedopadne nijak špatně, opře se tělem o pružnou větev. Chce lišáka překvapit tím, že ho švihne, ku vší smůle větev nevydrží a pod váhou už ne tak bílé vlčice praskne. Aerrav upadne.
Lišák je dožene a bezhlavě skočí. Dopadne tlapkami s ostrými drápky na vlčici a rozhlíží se po vlčeti. Pod jeho váhou se sněhová mírně dusí a kašle, proti takovýdlemu mrštnýmu zvířátku prohrála na plný čáře. Cítí, jak jí po kůži teče potůček krve. Snad se Deinell mezitím stihla schovat, zakňučí.

Postovaná 16, predátoři 3

Dopad naštěstí není tak tvrdý, jako samotné koulení, Aerrav svým tělem rozmašírovala několik přerostlých hub. Pro houby to bohužel tak radostný pád není, jejich rozmnožovací cyklus je nyní nešťastnou náhodou přerušen. Deinell vypadá ale o něco lépe, jelikož dopadala na tělo sněhové vlčice místo spadeného listí a kořenů. Zdá se, že si situaci dokonce snad i užívá, minimálně se jí při pádu pěkně zamotala hlava.
Ze všech tří má nejmenší štěstí onen lišák, který nespadl do měkkých hub, nýbrž na ostré kamení. Docela ironie. Ale dobře mu tak, začal si on sám, zakaboní se vlčice. Ještě ale nemají vyhráno, ani zdaleka! Sic bojům se při normálním okolnostech Aerrav vyhýbá jako čert kříži, nyní je to jiné. Je tu i ztracené vlče, které sotva rozumí, co se nyní děje. Minimálně se tak tvářilo.
Obouchaný lišák vstává znatelně ztěžka, o to víc se rozzuří. Aerrav naštěstí má dost času opět popadnout Deinell a pokusit se zrdhnout. Jak se odrazí směrem pryč od predátora, ne úplně schválně zadníma nohama odpinkne rozdrcené houby na lišáka. Vlčice má taky tělo znatelně potlalučené, neběží nijak zvlášť rychle.

Predátoři 2
Postovaná 15

„Chápu, chápu…“ zamyslí se sněhová vlčice. Mlha stoupá, a i když je jasná noc plná hvězd, moc toho tady není k vidění. Aerrav v tu chvíli přepadne zvláštní pocit. Něco jí v tom tichu nesedí. „Možná bychom je mohly jít hledat… co nejdřív,“ trochu nejistě prohodí a špicuje uši, jak jen dokáže. Křup, křup. Něco tady drtí suché listí. „Povedeš mě?“ houkne na Deinell, přepadává ji pocit, že musí zmizet co nejdřív.
Skok, rozběh, skoro odnikud se zjeví oranžovo-bílá šmouha a nevybírá si protivníka hloupě – jde rovnou po drobounké Deinell. „Ale notak, to se nestydíš jít po těch nejmenších, huh?“ ozve se tak nějak během nekonečné chvíle, kdy sněhová vlčice čapne do tlamy vlče a jelikož je to Aerrav, dokáže ještě během toho zakopnout a skutálet se ze srázu. Zmatený starý lišák, který asi už dlouho nelovil nic víc než myši a rejsky, zakopne podobným způsobem o Aerrav, cvakne ostrýma zoubkama jen o bělostnou srst, přičemž pár chloupků i vytrhne, a kutálí se ze srázu též.

Predátoři - ZAČÁTEK
Postovaná 14

Vlče vysvětluje, kde má své další sourozence, zvláštní označení míst dost Aerrav pobaví, pobavený úšklebek jí nějak permanentně zůstane na tváři. Neví, jak moc Deinell pobírá svět a vše okolo, ale když jsou na věc dvě, co by se jim mohlo také stát, no ne? „Tak se můžeme někam vydat, určitě se dopátráme, kde jsou i ostatní,“ zazubí se na vlčka.
Mohla by to být zábava, takhle se potloukat s vlčetem v takovém potemnělém lese. Co by se tak mohlo pokazit? Nuže, sice les byl, dá se říci, téměř opuštěný – to ano. Ale je nutno zdůraznit, že pouze téměř. Mezi zvláštní pachy bohužel Aerrav nezaznamená i jeden velmi specifický – lišku. Je pravděpodobné, že to byl starý lišák samotář, jelikož si zvolil úkryt právě v tomto lese, tak či onak nečekal, že by ho tu někdo vůbec mohl rušit. Tiše chrčí a mračí se na dvojici vlků, co si tu tak bezelstně povídají. Není nic důležitějšího než jeho spánek!

Postovaná 13

Aerrav si nemohla pomoct, nejraději by to rozkošné vlče vzala do tlapek a poňuchňala jí pruhované tvářičky. Na druhou stranu jí přišlo hodně podezřelé, že by rodiče nechali takhle malé vlče v takovém lese. To podivné ticho, ty všechny podivné pachy. To, co tady roste, nikde dřív neviděla a vůbec tomu nevěří. Co kdyby vlče při hraní něco omylem spolklo? Aerrav na vlče pokýve, že rozumí, i když ve skutečnosti nechápe, co to je za nebezpečné nápady? A ještě tak daleko od rodičů? Široko daleko jediný další pach vlka...
„Bohužel neviděla, cestou jsem se nenarazila… vlastně na nikoho. Upřímně bych tady ani nikoho nečekala. Jak dlouho tady už vlastně čekáš?“ mrkne po vlčeti, trochu se skrčí, aby mezi nimi nebyl takový velký rozdíl. A vlče si nemusí hned vykroutit krk na prvního cizince, co potká.
„Nechceš místo sezení a čekání zkusit sestřičku najít? Ví vůbec, že jsi tady?“ možná se sněhová vlčice ptá až příliš, ale otázky, to už je holt její součástí. „Já jsem Aerrav,“ usměje se na Deinell.