Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<-kvetoucí louka

Ty dvě se musely úplně minout v čase. „Čert aby to vzal,“ do prázdna kleje. A Wuwi teda asi zmizel taky. Možná i ona vlastně zmizela. Že by nějaká zlá magie? Zlí vlci ovládající zlou magii? Bodné jí u srdce. Je na světě opět sama. A proč jen ona se byla schopna se vrátit z takové prázdnoty? Zas a znova tyto zvláštní ostrovy konaly... Zvláštně.
„Já stejně nikam jinam ani nepatřím. A v Namarey to aspoň znám. A taky jsem měla v plánu prozkoumat Katakomby a... Dělat smečkové věci a...,“ už to nějak nevydrží a během slov se jí začnou kutálet slzy z očí. Jen teda asi nebyly vidět, protože déšť na obličeji Aerrav vypadá úplně stejně. Tolik neveselých novinek...
A jsou tu. Teda, Aerrav si to tu pamatovala jinak, ale vskutku jsou na území smečky. „Jsou teď ve smečce nějaká vlčata?“ nadhodí nové téma. Starání o vlčata by jí bavilo. Nebo jen dovádění s vlčaty. Nebo jen dovádění.

<-hraniční pohoří

Odchází s… pravděpodobnou členkou stejné smečky. Ještě naposled daruje pohled Vittani. Snad bude v pořádku… Snad ale bude v pořádku i smečka. „Já… jsem byla asi dlouho pryč, nevím, mám výpadek nějaký,“ otočí se na Ushari, jak odchází. Zpět do vydatného deště. Aerrav jde skoro po paměti směrem na louku, kde bývalo území smečky. Všude to čvachtá a tu a tam jí noha propadne bahnem trochu víc do země.
„Je ve smečce ještě vlk jménem… Wuwi? Znáš ho?“ trochu ustaraně se ohlédne k béžové vlčici. Sněhová je úplně ztracená. Ale do svého domova ještě trefí. „Já asi zmizela dřív, než zmizel Khan, ale nezní to, že by chtěl svou smečku opustit dobrovolně. Na to byl moc umíněný,“ zachichotá se nad vzpomínkou na toho vlka. Těžko ho šlo brát vážně, ale svým způsobem byl takový zapálený pro svou věc.

->Namareyská smečka

Ushari, která možná, stejně jako všichni ostatní vlci zde hledali bezpečí, nabízí, že se s ní může vrátit do smečky. Věci začínají být vážné. Po odvaru z rostlinky, kterou hnědá vlčice vytvořila, se udělalo vlčici lépe. Zahřál z vnitřku a dodal trochu síly. „Serbia…“ opakuje jméno nové alfy. „Muselo se stát tolik a já to celé prošvihla,“ trochu kárá sama sebe. Koukne skoro až prosebně na Vittani. „Takovou nabídku nemůžu odmítnout,“ seznámit se s novou alfou. Podívat se zpátky do pouště.
„Chci jít s tebou,“ vstane. Musí zjistit, co se mezitím stalo. A co se stalo… Wuwimu. Kde je mu konec. Kraťounce koukne na bručouna, jenž se ani nenamáhal se představit a jen má pichlavé poznámky. Daruje úsměv na Vitt. „Budu výt na oblaka, dokud nepřestane pršet. A pak konečně podnikneme něco většího…“ zamává ocasem a přitulí se na rozloučenou.

->kvetoucí louka

× Po promočení si udělej horký odvar z trychtýřku

Aerrav, když ucítí možnost vyprávět, hnedka se chytí otázky. „Já měla hlavně dřív ve zvyku se jen tak poflakovat kolem. Dostala jsem se do nějakého zatuchlého lesa a našla tam ztracené vlče. Takový malý uzlík, sotva tušil kde je. No, každopádně asi si na něm chtěla liška smlsnout, tak jsem ho popadla a snažila se lišce utéct. Ten les byl nějaký zvláštní, takový slizký až, no, při úprku jsem uklouzla a svalila se do nějakých obrovských hub. Kožich mi po nich smrděl ještě tak týden…“ trochu si přikrášluje, ale nebyla moc daleko od pravdy.
Poté, co se k nim připojí noví dva vlci, Aerrav úplně zapomene na celý rozhovor s VItt. „Khan? Bývalý? Cože?“ musela být tak dlouho mimo. „Byl to můj alfa, takový panovačný, ale schopný. Byla s ním sranda,“ buší jí srdce nad tím zjištěním. „Aerrav,“ představí se. Členku Namarey nezná. Ushari požádá o misku a začne něco vařit. „Taky jsme musely zahnat nějakou drzou lišku… a co poušť, je tam teď taky voda? Je tam vůbec bezpečno?“ kouká na odvar a po dovolení se napije. Zajimavý nápoj. "Já bych řekla, že déšť musí zastavit nějací mágové. Možná ho i nějaká magie způsobila. Ale já neumím ovládat vodu..."posmutněle dodá.

Kouká, jak malinké jiskry padají z kožichu Vitt, jako kdyby si je pod chloupky pěstovala. „Abych pravdu řekla, naposled, co jsem měla co dočinění s liškou, dopadlo to komicky špatně. Ale už je to víc jak rok zpět a od té doby jsem se trochu naučila kouzlit, takže tentokrát jsem při obraně mohla být víc nápomocna, než při útěku omylem zahučet někam, kam ani prašivá liška nechce,“ vzpomíná na jejich honičku s Deinell.
„Jestli bude kudy se vydat, snad to tam není už taky celé zatopené…“ myšlenka na zaplavenou poušť zní komicky, ale na druhou stranu… prší neskutečně tolik času, že by se jeden skoro ani nedivil. Gesto útěchy přijme a trochu jí to zlepší náladu, až začne mávat ocasem.
To co řekne Vittani pak, hodně zahřeje Aerrav u srdíčka, až neví, co dodat, skoro až slzu na krajíčku má. Než však ale má šanci vůbec odpovědět, najednou se do jeskyňky připojí… další dva vlci. No to snad ne, znovu už se mi nic bránit nechce. Přesto ale vstane. Béžová vlčice asi slyšela jejich rozhovor, zvlášť postest Aerrav. „Ano, Khan-fani… znáš ho?“ zatím nic dalšího nedodává.

× Ubráň svůj úlovek 3/3

Aerrav se soustředí, tahle magie je pro ní nová a asi udělala spoustu začátečnických chyb. Ale tak v tomto světě by se každý tvor měl být na pozoru, a asi si toho liška byla vědoma. S vládci magie není radno si zahrávat a než by se obě vlčice nadály, predátor je ta tam.
„Teda, tys byla do boje ale zapálená,“ pochvalně pronese sněhová směrem ke společnici. Trochu jí bolí hlava a posadí se, hlavu opře o stěnu. „Jo, asi jsem zkusila být nápomocná při boji, totiž Wu... Novou magii,“ pokrčí rameny, použití jí vyčerpalo víc a nějak není schopna normálně přemýšlet.
Oddechuje, v jeskyni je příjemné teplo a konečně klid. Také se konečně pustí do úlovku, po tom všem čerstvé maso chutná lépe jak kdy dřív. „Doufám, že brzo bude zase normálně, chtěla bych se nějak dát dohromady a navštívit svou smečku... Pokud ještě existuje, Khan...“ začne jen tak zničehonic. Asi jí popadla melancholická nálada. A taky postupně si uvědomuje, že musela být mimo strašně dlouho... Cítí se celkově nějak rozviklaně.

× Ubraň svůj úlovek 2/3

Liška vrčí, Vitt vrčí a Aerrav, ta teda na rozdíl od nich jen kouká. Společnice se chce bít, vydává signály, že se lišky nebojí, což se sněhová snaží taky, ale opak je pravdou. Jejich poslední střed s liškou dopadl katastroficky, málem umřely s jedním vlčetem jménem Deinel. Hm, kde je mu asi konec… už to musí být víc jak rok, asi bude velká a silná.
Soustřeď se! Aniž by se Aerrav nadála, Vitt s liškou už jsou v sobě a Aerrav neví, jak pomoct. Zadní tlapou odkopne jejich úlovek, aby k němu liška nemohla dosáhnout a v ten moment jí napadlo, že aspoň může vyzkoušet, co si to u Wua koupila.
Navodit iluzi, navodit iluzi… Aerrav dojde, že nemusí ani moc vymýšlet, co kdyby lišce prostě ukázala, že jiskry v kožichu ohnivé Vittani jsou velké plameny, ne, ještě lepší! Vittani je ohnivá koule a neskutečně pálí! To přesně projektuje lišce do hlavy. Nebo se o to aspoň pokouší.

× Zamiř do bezpečí
× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem (1/3)

Odcházíme z celkem rušného místa. Žaludek se znovu ozve, krom té zdechliny neměl v sobě nic celou věčnost! Jen teda jíst uprostřed hor, kde do nich vytrvale bubnuje déšť, to přece není nic příjemného. Aerrav je sice zvyklá na extrémy, ale to spíš co se týče teploty, ve vodě není úplně doma. „Mám skoro až pocit, že plaveme na souši,“ vyřkne takovou náhodnou myšlenku, která jí probleskne hlavou. „Bych se až bála, že nastydneme, tady musí být nějaký přístřešek…“ pokračuje, zatímco obě se tak nějak vnitřně shodly, že musí do bezpečí před deštěm.
Hory jsou rozlehlé. „Nechceš, abych nosila úlovek chvíli já? Aby ti neupadla tlama?“ nabídne pomoc, ale zase se nevnucuje. Tak či onak, konečně se před nimi objeví nějaká roztomilá jeskyňka a minimálně Aerrav skoro rychlostí blesku zahučí dovnitř.
Kývne hlavou na slova Vitt a pokusí se třesením osušit kožich. Mnoho chlupů nasákne mnoho vody, takže i po pár minutách ho má stále plný kožich. Tu však Vitt napadne něco, na co se původně sama Aerrav chtěla zeptat. Magie ohně zvedne teplotu jeskyňky a všudepřítomná voda začne v podobě páry opouštět tělo vlčice. „Děkuju,“ culí se sněhová od ucha k uchu, tohle už dlouho potřebovala.
Konečně, po tom všem, s popřáním se též chce vlčice najíst, ale v tu chvíli Vitt něco vyrušilo. Aerrav stojí za ní, z tlamy jí ještě vyčuhuje kus ukousnutého masa, ale situace naznačuje, že se ještě chvíli nenasýtí. Liška. Aerrav vytvoří na obličeji něco mezi vyděšeným a rozpačitým úsměvem. „Hehe…“ Naježí chlupy a postaví se k vchodu vedle Vitt, aby liška nemohla jen tak proklouznout.

× Zauvažuj nad nejlepší akcí pro přežití potopy (ve čtyřech vlcích)

Vlci se stejně jako Aerrav představili, načež na to reaguje jemným máváním ocasu. Bílý vlk se žlutými znaky měl velmi vytříbený jazyk, že skoro až Aerrav musí přemýšlet, co vlastně říká. Není zvyklá na tak vznešený styl mluvy. Druhá vlčice naopak vypadá, že je největším fanouškem svého společníka. Hned z jejích slov je jasné, že jsou to sourozenci.
Obecně všichni vlci asi dostaly nápad schraňovat se do hor. „Jojo, to máme,“ koukne na Vittani a jejich společný úlovek. Snad ho nakonec nebudou muset bránit před novými společníky. Sama má hlad a zajíc bude možná stačit pro Aerrav s Vitt. „Já vám teda nevím, prší pořád a furt, možná se všichni schováme do hor,-“ v tu chvíli se na moment zastaví a koukne na Vitt, která nedoporučuje setrvání v těchto horách. Žije tu od malička, určitě přesně zná důvod a nehodlá oponovat. „-ale třeba pršet nepřestane a zatopí to to nakonec i hory…“ zní to jako nepravděpodobný scénář, ale stejně tak nepravděpodobné je nynější počasí. „Možná by stálo za to dohnat Wua a zeptat se ho, jestli v kapse má nějakou magii, po které budeme moct dýchat pod vodou…“ což zní jako nejpraktičtější řešení.
A zrovna jí nic takového nenabídl. Možná se jen blbě ptala. Možná se blbě ptala, protože jí tahle možnost napadla až teď.
Nově příchozí. Kývnutím pozdraví a pak koukne na Vitt. Už chce jít a Aerrav souhlasí. „Také mě těšilo, snad se někdy sejdeme za lepších podmínek…“ a odchází.

Při lovu, kromě magického výpadu Aerrav, ani Vittani nezahálía ukáže svou sílu. Avšak… jinou, než kterou vlčice očekávala. Ze země začaly růst chapadlovité šlahouny, jistě ne v zapříčení toho neustávajícího deště. Aha, takže nejen oheň, ale další magie! Kolik jich tak může umět? Aerrav se na malý okamžik zasní. Taky by chtěla být mistr magií. Dělat zázraky a kdoví co.
Aerrav si nijak nepovšimne, že by se Vittani zdráhala na tomto území pohybovat, skoro až hopkavě dojde s ní k Wuovi, kde si obě koupili tlapičky. Ano Aerrav taky chce umět takové čáry, jen teda ani magii země, ani ohně neumí. Ale o to víc se odlišuje!
Když odchází, Vitt zahlédne dva vlky a společně se k nim vydají. Aerrav, spokojena s nově nabytými schopnostmi, se od ucha k uchu culí. „Zdravím, já jsem Aerrav!“ nezapomene nové společníky pozdravit a představit se.
Od Vitt padla trochu zvláštní otázka. Usídlit? „Teda, nevím, jestli je dobré se teď usídlovat na delší dobu kdekoliv,“ minimálně Aerrav se spíš cítí na to, že bude stále na nohou a dávat pozor, aby se další ráno (ne)probudila utopená v úkrytu.

<- začarovaný les přes kvetoucí louku

× Zlepši své dovednosti
× Ulov si na horší časy (3/3)

Kývne nad každou odpovědí vážně hlavou, její domněnka byla pravdivá. Spánek… to zní nějak, podobně tomu, z čeho jsem se probudila já! Ale nahlas to neříká. Je vidět, že Vitt je velmi soustředěná a Aerrav by měla být jakbysmet. Ale když ona si tak dlouho s nikým nepovídala! Kručící bříško však znovu připomnělo, proč vlastně nějakou zvěř stopují. Nechává tedy jazyk (prozatím) za zuby a následuje pachovou stopu, kterou Vitt našla.
Barevný lesík nechají za sebou, stejně jako jejich kořist. Už jsou určitě blízko, pach sílí! Ušiška trčí v dáli. „Hahá, toho obklíčíme,“ radostně se Aerrav rozeběhla z jedné strany. Nohy trochu křupají v kloubech, tak dlouho neběhala! A co víc! Nekouzlila. Od přírody jí elementu nebylo dáno, ale za to jí jeden strejda dal schopnost světla. Vitt ovládá mistrovsky oheň, ale ona taky něco svede, a možná se pak pobaví o nějakém zahřání kožíšku, když ukáže svou sílu.
Trochu nečekaně Aerrav nechá vyvolat odnikud zářivý fialový paprsek, který projede těsně před zajícem. Ten se samozřejmě lekl a hodil zpátečku. Přímo k Vittani do spárů, ta ho určitě uniknout nenechá.
Když je po všem, Aerrav trochu udýchaně, leč spokojeně došla zpět ke společnici. „Teda, lovit s někým je vždy větší sranda než o samotě…“ spokojeně zavrtí ocasem. Než se dostanou k jídlu nebo dalšímu tématu, koutkem oka vlčice uvidí známý stánek. „Hele, Wu? U toho jsem táák dlouho nebyla. Nepůjdeš se se mnou podívat, co má zajímavého? snídaně ještě chvíli počká,“ nelze popřít, že Aerrav může trochu vypadat, že má adhd.
Sněhová dojde k Wuovi a prohlíží si všechny ty nádhery. Přemýšlí tak dlouho, až nakonec ukáže na tlapičky. Víc magie je více švandy… Zaplatí Wuovi a spokojeně odchází.

Nákup:
před nákupem: 593kšm 24rub 14minc
-9 lvlů do magie iluze: 810 kšm
-používám slevu 40 % (je napsaná v obchůdku, snad je vše v pořádku)
Celkem: 486 kšm
po nákupu: 107kšm 24rub 14minc
Děkuji:>

Schváleno

<-Zubří pláň přes mlžné pláně

× Ulov si na horší časy 1/3

Déšť je nevyzpytatelný, a přestože slunce opět vyšlo nad horizont, má problémy své paprsky dostat skrze temná mračna. Země čvachtá a jak čumák Aerrav napovídá, v blízkosti nic k snedku jen tak nebude. Zvěř, stejně jako vlci, déšť zrovna nerozradostňuje, a asi se vydali hledat nějaké místo, kde si osušit zadek.
Přesně, jak říká Vittani. „Fajn, tak je jdeme pronásledovat!“ Skoro až radostně vyskočí, jak se jí postupně vlévá do žil zpět život po dlouhém spánku. Z pohledu Vittani může už být patrné, že bílá vlčice, zprvu rozespalá a zmatená, vypadá nyní jak kytička, kterou po dlouhé době někdo zalil.
Následuje vlčici a prochází promočenou krajinou. Kdy už jen ten déšť skončí, tohle už přestává být zábava… Chtělo by to nějaké suché místo a plamínek, aby se o něj dala osušit srst. Tu Aerrav napadne se Vittani zeptat, zdali náhodou oheň neovládá. Jak jdou, snaží se vymyslet, jak se zeptat. ‚Hej, Vitt, neumíš pracovat s ohněm? Jak je zima a mokro, nějaký teplý zdroj energie, který by nám pomohl usušit kožíšky by bodnul,‘ ne, to zní blbě. Přemýšlí a přemýšlí, až se na to vykašle a použije svého špionka.
Páni, tak silná magie ohně, to jsem snad ještě neviděla. Vytřeští oči vlčice, ale ještě nic neříká. Tak mladá a taková mistryně… „Ty ses tady na ostrovech narodila?“ vypadne z ní nakonec taková boční otázka. Jestli se magii učila odmalička, mohla by to stihnout. Pokračují dál a nezastavují, zvěři na stopě.

->Hraniční pohoří přes kvetoucí louku

<-Tichá zátoka

Pokus se plavat(1)

„Aaah,“ pokývne s pochopením hlavou. Ještě aby nebyl výš v hierarchii. Už tak se musí často vyskytovat výš jak ostatní, co se týče nadmořské výšky. Ten musí mít vždy o všem přehled. Aerrav by taky chtěla křídla. To by bylo zábavy! V tu chvíli si vzpomene na jednu nezanedbatelnou věc. Totiž – kde je Trhoš. Jak byla mimo, nějak bylo těžké posbírat všechny vzpomínky dohromady, ale teď si uvědomila, že malá sovička není výtvor její fantasie. Poohlédne se do stran, ale nic nevidí… Ztratil se jí? Kdo všechno se jí ztratí?
Plavou společně směrem, kde se zdá být jakžtakž sucho. No Aerrav to dělá celkem problém. Vittani nestíhá, ale nezastavuje se. „Teda, to mi dává zabrat,“ mumlá si spíš pro sebe, ale nakonec se po pár minutách dostane na suchou zem. „Co takhle si ulovit nějakou dobrotu?“ Mršina, kterou Aerrav pozřela, stále nebyla dost, aby se cítila plna, a třeba přivede Vittani na jiný myšlenky.

->Začarovaný les přes mlžné pláně

× Pokus se plavat (1)

Sice nejdřív Vittani nevypadá, že o dotek stojí, ale to Aerrav neodradí. A dobře udělala. Vlčice minimálně vypadá, že se trochu uvolní. Ještě aby ne, dotek léčí, dotek je v životě třeba, a pokud právě Vittani ztratila matku, o to víc potřebuje nějakou formu utěšení…
Pokýve na otázku. Sice tu byla celkem dávno, pamatuje si na mnohem hezčí místo, než je teď. Všude jsou kousky větví, keřů, dalšího neidentifikovatelného humusu a možná i něčeho zdechlého. Opravdu nic, co by připomínalo zátoku s čistou zrcadlovou vodou a jemným pískem.
Aerrav na pokyn čeká, jelikož též zahlédne… Vlka s křídly(!?) čelist jí spadne až na zem a vykuleně hledí na Vittani, jak se za ním brodí a něco řeší. Stojí jako přikovaná, kouká na červenobílého vlka jak na anděla. Když se Vtmavě béžová vlčice vrátí, Aerrav, která mezitím už je zcela probuzena ze zimního spánku, na ní spustí: „Kdo to je, proč má křídla? Je to nějaká vyšší bytost? Zabije mě?“ trochu couvne směrem od Einara, který už tak byl celkem daleko. Ale vlk nikdy neví.
Souhlasně přikývne k Vittani. Rozhlédne se kolem. „Možná bychom mohli jít na nějaké vyvýšené místo, tam určitě tolik vody nebude,“ říká nahlas svůj myšlenkový pochod a vyrazí tam, kde z dálky jsou vidět hory. Cestu ale zatarasila… voda. „Tak ať už jsme brzo na druhé straně…“ a začne se brodit ve vodě. A plavat. Občas o něco zavadí ve vodě a hodně se snaží nepřemýšlet nad tím, co to bylo. Občas to bylo tvrdší, možná kus kmene, občas takové slizké a měkké. Brr.

->Zubří pláň

<-Kvetoucí louka

Projdi se po zatopeném území (1)
Aerrav, jakmile uslyší, koho vrazi zabili, reaguje zaskočeně, zatváří se až omluvně. „To je mi líto, drahoušku,“ dojde k ní a otře se o ní hlavou (pokud teda Vittani neuskočí). „Co máš v plánu s vrahy udělat? Kolik jich je? To jdeš na ně úplně sama?“ rozpačitě se vyptává. Takhle samotinká, i kdyby byli dva, určitě si poradí i s dalším vlkem, když na to přijde, klopí uši. A taková chtíč po krvi… to se vždycky zvrtne. Ale už dál nic neříká, jistě je to čerstvá rána a Aerrav by nechtěla do ní šťourat.
Dojdou ze zamočené louky… k obrovskému jezeru. „Teda, to muselo být víc jak pár dní, nebo těch pár dní muselo být fakt vydatný. Co si pamatuju, tady bývala krásná zátoka,“ zmateně se rozhlíží. Ujde ještě pár kroků, ale pak zavrtí hlavou. „To takhle dál nepůjde, aspoň ne pěšky.“