Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<-Písečné ruiny (přes Namareyskou smečku)

Kráčí si s Taniou, za nimi se samozřejmě s menším zpožděním vydá i Trhoš., který si všiml, že jeho vlčice kamsi zase jde. V jeskyni se drží bílé, zachumlá se do její jemné srsti. „Máš nějaké přesné fígle, jak takového štíra najít?“ kouká na ohnivou vlčici. Nějaký rady pro štírolovce-začátečníka by se mohli hodit. Je tu celkem tma, jen tu a tam Aerrav zahlédne nějaké malé světýlko. „Co to je, to svítivý?“ se zájmem se přiblíží k jedné svítí tečce, aby zjistila, že je to nějaký brouk.
„Jsou i tady štíři, v jeskyni?“ ohlíží se kolem, její slova na sebe ale nenechají dlouho čekat. I v té tmě je štír poznat. Slyšet, cítit, Aerrav má na bezobratlé čich. „Hááá, tak tady jsi,“ zasměje se skoro až ďábelsky. Asi vteřinu před tím, než se pokusí holýma tlapama bezobratlého rozmačkat, j íjakýsi pud sebezáchovy napoví, že to fakt není dobrý nápad. Místo toho jí napadne mnohem briliantnější věc. Pošle uzounký pruh laserového světla přímo proti štírovi. Samotný záblesk byl rychlý, ale za to oslepující, jelikož Aerrav ještě neumí dokonale ovládat svou magii.
Tak či onak. Štír padá mrtev k zemi s doslova propáleným chitinovým krunýřem. „…tadá… kopne štíra k Tanie. „Dáš si?“ šťastně mává ocasem.
Když vyjdou ven z jeskyně, Aerrav se rozhodne, že by ráda provětrala tlapky při obhlídce. Rozloučí se proto s Taniou a vydá se svým vlastním směrem.

->Pichl

No, tak sice slabá byla, ale asi to moc s jedením končetin nebude tak horké. Ještě aby jo, Aerrav se nikdy nedostala do situace, která by byla tomuto blízká. Tania dál poukazuje na Trhoše jako na zbytného, čemuž bílá opět oponuje. „Společnost se taky počítá jako užitek?“ Mlaskne a zazubí se směrem, odkud slyší sovičku cosi dělat. „Můj Trhoš na nikoho neřve, a už vůbec ne na celý les, naopak když si přijdu osamocena, on mi připomene, že na nic sama nejsem,“ pyšně básní o svém společníkovi. Je mnohem lepší než někteří vlci, které potkala, hah.
„Dobře,“ trochu zklamaně odpoví, že není třeba lovit smečce do zásoby. Ale poté, co uslyší, že štíry lovit přece půjdou, nadšeně mává ocasem. „No bezva, to já ti ukážu, co umím,“ tajemně mrkne tmavýma očima a následuje černo červenou vlčici. Určitě netuší, jakou magii za svůj pobyt na ostrovech ovládla!

-> poušť (přes Namareyskou smečku)

Možná se černá baví na tím, jak Aerrav povídá o těch všech zlých věcech. Úmrtí přátel velmi nehezkým způsobem, jezení svých tlap nebo snad Trhoše. Vůbec se to bělostné vlčici nelíbí, nad ničím takovým nepřemýšlí ráda. „Tobě se snad něco takového stalo? U tebe tlapy vidím,“ poukáže na fakt, že ačkoli Tania mluví o samých extrémech, sama tlapy ani jiné končetiny nepostrádá. Jen ty jizvy...
„A vůbec, to je tu ve smečce tak špatně, že si tu musíme jíst kamarády? Já bych raději ulovila něco víc... Normálního, aby tu nikdo nehladověl,“ hrdě se nabídne, že pokud smečku trápí hladomor, je stopro ho vyřešit. Poté, co nabyla magických schopností to bude určitě hračka.
Jakmile vyslechne, kde všude a co může lovit, div si neupadne oháňka, jak s ní třepe. „No tak vidíš, jídla je tu habaděj, můžeme něco ulovit, abychom měli všichni dost! Třeba... Štíra!“ sice to nebyla zrovna pochutina, která by nasytila celou smečku, ale i tak Aerrav je zvědavá, jak to může chutnat. Trhoš se usadí někde dál ve škvíře, pravděpodobně našel něco k snědku.

Vypadá to, že černo červená vlčice už byla dosavadním stavem dost znuděná. „Ale nebyla nulová, hahah!“ přitaká, však teď je tu ona, mladá bílá vlčice v plné síle. Dále celkem morbidně vysvětluje, co se může stát všem těm členům, v tu ránu si vzpomene na Wuwiho. Už delší dobu ho neviděla, naposled u oázy, kterou si vlastním slovem tak nějak přivlastnil. Jaký to vtipálek, ale chyběly jí jeho hlas...
Pokrývá na jméno pískového vlka, který před chvílí odešel. Strix, Strix... To by šlo zapamatovat, přikývne. Trhoš mezitím tak nějak oblétá celou jeskyni a zkoumá kde jakou škvíru. Možná hledá i nějaké myši či jiné pouštní hlodavce, které by mohl ulovit. „Jak jako kořist... Ptáci se nežerou,“ zmateně zamrká. Vždyť je to taková roztomilá sovička, je příjemným společníkem. „spíš by mě zajímalo, jaká normální kořist se nachází tady v poušti,“ když už je řeč o jídle...

Aerrav se přidá k dvojičce, avšak dřív, než se z nich stane trojička, je vlk opouští. „Oh, tak zase ahoj...“ kouká s malým otazníkem na odcházejícího pískového vlka. Sakryš, i ten se do pouště hodí stokrát víc jak Aerrav. Je tak... Moc nápadná. Na druhou stranu, vlčice vedle ní vypadá rozhodně stejně nenápadně, jako ona, takže to nebude až taková katastrofa.
Pohodlně se usadí v úkrytu, kam byla dovedena a sovička samozřejmě naopak vyletí z kožichu na průzkum. „Nu, tak se zdá, že jsem tu skončila ve stejné smečce. Ale od posledy je tu nějak mnohem víc rušno,“ zazubí se na Temnou. Od posledního setkání toho hodně uběhlo a neví, jestli si pamatuje jméno Tanie správně, ale co už. „Kdo byl třeba tenhle ten?“ určitě není na škodu znát všechny členy jménem.

Přikývne a poohlédne se. Nasaje mírně zatuchlý vzduch podzemí, plné písku a bůhví čeho, opravdu tu někde pobývá ten ohniváček. „Tak ho budeme muset vystopovat,“ ale jak se ale zdá, Neith už má trochu jiné plány. „Oh,“ zakoulí očima, ale chápe, že někdo takový asi nemá čas celý den provádět ztracenou vlčici. Musí dělat ty svoje… diplomatické… věci, nebo co, přeci, když je to její profese, asi by se Khan netvářil, kdyby jí správně neplnila.
„Tak… přeji hodně štěstí při diplomacování,“ zazubí se a hlavou pokyne na pozdrav. Hledí šedýma očima, jak se pomalu béžová vlčice ztrácí v chodbách, dokud tu nezůstane úplně sama. Hledí dopředu, do zádu, kam se má teď vydat, rozhodne se nakonec pro průzkum na vlastní pěst.
Šlape si tak, a aby nebyla úplná tma, zažehne trochu své světelné magie, aby tu nebylo tak temno. Jde chodbou, dokud nenarazí na dva vlky. Jsou to jistojistě členové smečky. „Zdravím,“ zamrká na vlčici a vlka a svým světlem, které tak nějak nad ní levituje, si na oba posvítí. Za ní přihopká sovička a klasicky jí zaleze do hustého kožichu.

Aerrav se jen s tichým „Hm“ přijme fakt, že asi nikdy sama nebude mít urozený původ, stejně jako samozvaný král pouště. Chvíli přemýšlí, zda-li mají tihle jedinci v krvi něco navíc, třeba jinou barvu nebo tak, k tomu jí ještě napadne otázka, kdo získal urozený původ jako první. Než ale vyštěkne další z mnoha bizarních otázek, rozmyslí si to, jelikož béžová vlčice před ní se netváří, že by byla ochotna o takovém tématu tlachat.
„To je na mě takové moc složité,“ oficiálně Aerrav přizná, že na takové aristokratické záležitosti nemá hlavu. Asi jako žádný obyčejný vlk ze severu, jehož denní záležitost je neumrznout a najít v bělostném sněhu bílého králíka...
„Ano, ano, starat o úkryt, aby se to tu všechno nesesypalo, to zní celkem jako dobrý nápad,“ rozzáří se jí očíčka, když Neith začne sama vyjmenovávat, co by mohla dělat za práci, když zrovna v úkrytu nejsou žádná vlćátka. Při zmínce o Wuwim se trochu začervená a daruje Neith pěkný úšklebek. „No to nevím, hehe,“ nějak tak ani neví, jak odpovědět.
„Měla bych se asi teda nahlásit Khanovi... S tou... To... Profesí, asi?“ zamrká na Neith. Konečně se věci sunou i trochu vpřed.

jméno vlka: aerrav
počet postů: 6
postavení: sigma
povýšení: -
funkce: asi bych brala pečovatelka, chůva pro (neexistující :D) vlčata, jestli by to šlo odehrát v nějaké minihře
aktivita pro smečku: doplnění informací, když Aerrav chyběla na schůzi
Shrnutí: povídala si s Neith :>

Trochu zmateně zamrká, Aerrav ve skutečnosti moc ani neví, co to ten titul vlastně je. Představovala si to jako nějakou přezdívku, doplnění před nebo za jménem, třeba jako si Khan říká král pouště. Na Neith, jestli se hodí na diplomata, představovala titul ‚vytříbený jazyk‘, ale pravda je trochu jinde. Asi půl minuty jí béžová vlčice cosi přednáší, Aerrav, přirozeně, asi po třetím slově vypla. Holt tyto dvě vlčice jsou snad z úplně jiného vesmíru, ona z divokých polárních končin a Neith… z nějakého království.
„To je zajímavý,“ moc netuší, co jí na její titul vlastně odpovědět, snad jen… „Proč Khan, pouště král, taky nemá takový titul?“ napadne její malý mozeček. Kdyby takový měl, určitě by ho ostatním předhazoval při každé příležitosti, ne jako Neith, která původně ani titul prozradit nechtěla.
Vysvětlení o tom, na co jsou dobrý diplomati, Aerrav s porozuměním kýve hlavou, s touhle vlčicí je s každým dalším slovem chytřejší a chytřejší. „To je dobře, že tě tahle smečka našla,“ pousměje se, představa, že by Khan někoho naštval a dotyčný by mu nechal zmizet pitnou vodu v celé oblasti smečky tak může zůstat jen představou a ne realitou.
Poslední otázka trochu Aerrav zarazí. Trhoš jí začne mírně okousávat ucho, což moc nepomůže k přemýšlení. „Bavilo…“ mumlá spíš pro sebe. „asi mě baví hrát… třeba s vlčaty,“ zazubí se. Vzpomíná si na své příhody s Deironem a Deinell, byly to určitě zajímavé historky. „Ale vlčata tu nemáme…“ posmutněle koukne na Neith.

„Uhm, uhm,“ kýve na jména, která předhazuje Neith. Zároveň pokývne, když zmíní Taniu. „Jo, tak tu znám,“ skoro až vítězoslavně se zatlemí. Není až tolik neznalá své vlastní smečky. A navíc, teď si to všechno vynahrazuje, takže je tu zas jako doma. „Tak snad brzy Wuwiho poznáš hah,“ usměje se s jiskrou v oku. No i když, možná to nebude tolik dobrý nápad, vzhledem k Wuwiho nátuře.
„Oh, tak to je škoda,“ zakoulí očka, když Neith sdělí, že se Aerrav na funkci, kterou má společnice, nehodí. Šlechtický rod… Na co šlechtický rod? „A jaké máš celé šlechtické jméno?“ Tahle vlčice nemá žádné zábrany se zeptat na cokoli, co jí napadne. Je ale pravda, že by jí asi vůbec něco jako funkce diplomata vůbec nebavila, takže je možná i nakonec ráda, že se na to podle Neith nehodí. „A na co že komunikovat s ostatními smečkami? Máme něco co sdílet? Nebo nějaká chce válčit?“ Aerrav se zamyslí, co to vůbec obnáší, být diplomatem…
„…No upřímně, mě lov zrovna nebaví, nevím, ale jestli se nic kloudnějšího nenajde…“ povzdechne si. Bílá vlčice sama pochybuje, že může být něčemu víc prospěšná. Na druhou stranu, Trhoš je sama o sobě asi výhoda, ale vlčice ani neví, jak jí využít.

->Oáza
Jde poslušně za zajímavě zbarvenou vlčicí. Její srst hezky ladí k písku, po kterém šlapou. Minimálně se teda do pouště hodí mnohonásobně víc jak sněhová Aerrav, která ještě teď líná přebytečnou srst. Skoro aby všude za sebou nechávala chumel bílých chloupků. Trhoš střídavě letí nad vlčicemi a střídavě se vozí Aerrav na zádech, vypadá to, že si tento malý výlet užívá.
Blíží se ke vstupu do záhadného podzemí, Aerrav fascinovaně kouká všude kolem, až jedním zběsilým pohybem hlavou vyplaší sovičku. Skoro až nezaznamená otázku, po delší chvíli jí však dojde, že se Neith na něco ptala. „No upřímně, znám jen Khana, Wuwiho, který je u oázy a tebe,“ nevině se zazubí. Asi to nebude asi polovina smečky. „Ale myslím, že tu pobývala ještě jedna černobílá vlčice... Teď si asi nevzpomenu na jméno...“ přemýšlí, ale nic nevykoumá. (//Myslím že Aerrav viděla Tanyu ještě před změnou srsti)
Jak jde jeskyní nebo co to je za Neith, ucítí známé i neznámé pachy. Alfa je určitě tady, a s ním asi i další členové... „Hmm, funkci, o tom jsem s Khanem ještě nemluvila,“ mlaskne. „Co děláš ty? Je to těžký?“ zamrká a zvedne koutky tlamy nahoru. „Můžu se přidat?“ ještě dodá, aniž by čekala na odpověď Neith. Ať už je to cokoliv, určitě to nebude tak hrozný, jako co by mohl pro Aerrav vymyslet Khan osobně.

"Oh, chápu," se značně opadlým nadšením nebo spíš, energie jako takové. Musí pak varovat Wuwiho, aby se moc nepřibližoval k cizím vlkům. A nebo se jich aspoň z bezpečné vzdálenosti zeptat, jestli jsou nemocní. "Jo, to je bezva nápad, a aspoň poznám hned další členy!" už se značně veselejším tónem odvětí na slova Neith. Sice si už pomalu zvyká na její zvláštní stavbu vět, ale upřímně poslouchat taková slova po delší dobu může mít pro Aerrav negativní účinky. Třeba jako bolest hlavy z přehnané korektnosti a formálnosti. Pro Aerrav jsou všichni kamarádi, snad i Khan, i když má o sobě tak velké mínění.
Na otázku kolem bylinek jen zavrtí hlavou. "No, to bych úplně netvrdila, ale rychle se učím... a ráda budu něčím prospěšná!" první výrok může být celkem sporný, ale je vidět, že minimálně ten druhý myslí opravdu vážně. Tahle bílá koule opravdu vypadá, že chce být nápomocna.
Tak, je čas jít do nového úkrytu. Snad bude dost útulný! Následuje Neith mírně hopkavým krokem.

-> Ruiny

Překvapeně zamrká. Nákaza? Něco jako vzteklina? „Teda, a je nějak nebezpečná, umí jí náš… léčitel léčit?“ neklidně vrtí ocasem. Nerada by něco nepěkného chytila. Ležet, nemoct jíst, bolest hlavy, kdy naposled byla vůbec nemocná? „Je na to třeba sbírat nějaké bylinky? Je někdo od nás nakažen? Jak se to projevuje?“ ještě dál bombarduje vlčici před sebou otázkami.
Nedaleko od nich se usadí Trhoš. Malá sovička hopká po zemi, stále však v bezpečné vzdálenosti od obou vlčic. Na rozdíl od Aerrav si všimne, že Neith není z bílé spolučlenky smečky vůbec nadšená. Nebo to aspoň vyzrazuje její chladný pohled očí. Zahouká, avšak Aerrav na sovičku jen vyplázne jazyk a dál se zajímá o společnici.
„Jo, vezmeš mě teda do ruin? Prý je cesta nějaká zapeklitá,“ aspoň takhle jí to Khan nakukal, ale nedivila by se, kdyby kecal.

Vlčice před ní začne mluvit s trochu zvláštním... Jazykem? Má tak zvláštní stavbu vět, zvláštní výběr slov, Aerrav se musí dost soustředit, jelikož už teď se ztrácí, co jí to vlastně béžová povídá. „Vloček, heh, to úplně ne, ale dobře,“ jen tak pronese skoro až do prázdna, neočekávaje žádnou odezvu.
Ještě víc se však musí držet, když začne mluvit o Khanovi. Jeho veličenstvo... Já myslela že oslovení alfa normálně stačí, si snad už z něj tak brzo utahuje? pokývne, snad nebude mít takový problém, když nedorazila na shromáždění... Kolik vlků už musela Namarey nabrat, znělo to, jako kdyby to byla pořádná tlupa. Aerrav viděla už předtím, že nějaké duše zamířily ke Khanovi, ale že by je všechny tak rychle přijal a provedl kde co je... No ne.
Dále bílé vlčici přišlo, že členka smečky už jen něco tlachá, proto se raději zeptá k věci. „Noo, a bylo na shromáždění něco důležitého? Khan zmiňoval něco o úkrytu a tak...“ mlaskne, jelikož jí nenapadne už nic dalšího, co by jim ten Ohnivák měl sdělit. „Hehe, a mně asi uniklo tvé jméno, já jsem Aerrav,“ po menší odmlce si vzpomene na vychování.

Wuwi vypadá, že si chce dát pohov, tak se Aerrav rozhodne, že se podívá po okolí. Odpočívat u oázy, to by Aerrav šlo klidně celý rok, ne-li celý život. Zívne si a protáhne, až jí zakřupe pár kostí. Rozhlédne se kolem. Uvidí v dálce nějakou vlčici. Nechtěl Khan svolat nějakou schůzku? „Jdu se podívat, co a jak,“ mrkne na Wuwiho a odcupitá pryč.
Vlčice v dáli se začne přibližovat, jak k ní Aerrav skoro až hopká. Začichá. Jasně že patří do jejich smečky. Smečka… heh, stále bílá vlčice sama sobě nevěří, že skončila tady. V poušti. V kraji, kde je nemiznoucí teplo…
„Zdrávíím, nevíš kde je Khan? Naposled říkal, že bude nějaká schůzka… možná jsem trochu zaspala,“ nevině se zašklebí a prohlédne si šedobéžovou vlčici. „Smečka se nějak už stihla víc rozrůst, či?“